kiraa komentáře u knih

Bezejmenná dívka se vrací do bezejmenného města a vzpomíná na dobu, kdy tak trochu patřila dvěma klukům. Retrospektivně se vrací do doby minulé a vzpomíná na Romana i Jakuba. Nevrací se jen tak. Roman je po smrti, sám si zvolil odchod z tohoto světa.
Všechny ty vratky jsou neuvěřitelně depresivní. Zoufalé Romanovo zázemí, nemoc i neopětovaný vztah s bezejmennou dívkou, ač se v podstatě jedná o milostný trojúhelník. Dívka chce Jakuba, Jakub Romana a Roman bezejmennou dívku. Město je jako šedivá bublina. Bez života, slunce a odevšad na nás koukají umrlčí hlavy ryb. Takhle nějak si představuju vnímání, když se člověk sjede na plech :)
Vím, že se o knížce píše jako o literární lahůdce. Nikomu jeho nadšení určitě neberu, nicméně já jsem nabyla pocitu, že pokud bych četla ještě pár stran, tak ze všech těch negativních vjemů umřu. A to ještě nechci.

14 07.09.2023

Doporučení pro všechny, kteří rádi hezky po česky.
Detektivní příběh zasazený do jednoho z nejkrásnějších míst u nás, okolí šumavského Špičáku.
Místo, kde lesy ztratí svou přívětivou tvář a stanou se naopak místem tajemným a děsivým. Tam, kde se utajený randíčka mění v boj o život . V hlavní roli holky, který si vybraly svůj osud na internetový seznamce a který bohužel s křížkem po funuse poznávají, že lejno do kterýho šláply je v jejich pozemským životě lejnem posledním. Cestou za duhu jsou chuděry doprovázeny několika šípy, jen to nejsou ty od frajera Amora (tady mě vždy trochu zabolelo pod žebrem :)
Zapátrala si opět dvojice Horn & Bachová a já klasicky s mým tipem mimo terč.
Každopádně se potvrdilo, že ze stromu nutně nemusí viset jen šišky :)

28 28.08.2023

Eva Slonim, dvaaosmdesátiletá dáma, která nechala během čtyř měsíců nahlédnout do své minulosti. Příběh o násilně zpřetrhaném dětství, které skončilo sedmým rokem jejího života. Jedné noci usínala jako šťastná a v bezpečí a ráno se vzbudila do noční můry. Během jednoho týdne přestala být dítětem. Dlouhé měsíce útěků, skrývání a žití pod jinou identitou. I to jí možná zachránilo život, jelikož do Osvětimi byla se svojí sestrou Martou transportována v listopadu 1944. I tak neunikla šíleným pokusům Josefa Mengeleho.
Ani po náročném návratu, kdy se obě sestry na vlastní pěst vracely do rodné Bratislavy, bolest nemizela. Většina nejbližší rodiny již nebyla a ti co zbyli, mlčeli. Nemluvilo se ani o malém, culíkatém andílkovi Judith, která zemřela naprosto otřesným způsobem. Zbytek rodiny najednou žil jakoby v zahanbeném tichu, obtěžkaném vinou a lítostí.
Až na sklonku svého života se dokázala Eva pomyslně vrátit. S počtem přeživších, kterých každým dnem ubývá, si podle ní samotné uvědomila, že přežití byl dar a privilegium. Tenká, ale strašně silná knížka, která je především výrazem neuvěřitelné Eviny odvahy.

15 10.08.2023

Jediný, co vůbec nebylo špatný, byl nápad, sepsat dvě verze příběhu. Jen z citlivosti k tématu (znásilnění studentky medicíny Nely) nebudu kritická tak, jak občas jsem. Ale nemohu si pomoct, že tady se pomíchalo, co šlo (i nešlo). Potkal se nám Covid, Ukrajina, LGBT, dostali jsme se k polárnímu kruhu a taky tam někde běhaly houževnatý polární lišky. Asi jsem měla být paralyzovaná tragédií Nely a ač jsem odpůrcem násilí v jakýkoliv formě, tady to se mnou ani nehlo.
Zlatej Sváťa Kuřátko o jehož osudu v minulým století rozhodoval národ, kterej si zablikal a Sváťa měl jasno. Volba mezi buřtgulášem a svíčkovou mi drásala nervy asi 1000x víc :)

Marie je vdova, je jí šedesát a vdává svou jedinou dceru Rózu. Róza už není milou holčičkou a Marie středobod jejího vesmíru. Ty dny jsou navěky pryč. Marie se stává terčem neutuchající kritiky. Nesnesitelným syčivým tónem umí Róza Marii dokazovat, že je ta nejnemožnější ze všech. Těžko se Marie vyrovnává se stavem odcizení, ale i nastupujícím stářím.
Nikdy už se ke knížce nevrátím. Byla neradostná. A realistická. Bohužel.
A ten konec? Nevím, ale tuším.

17 24.07.2023

Emilka. Holčina, která spatřila světlo světa v období po první světové válce. Svět, který pro ni v počátku znamenal bezpečí její široké rodiny, kupy sourozenců, milujících rodičů i prarodičů. Dětství, které ale jakoby mávnutím kouzelného proutku skončilo. Smrt, která si najednou přestala v rodině Vácových brát čas na nádech, změnila téměř ze dne na den chod celé rodiny. S Emilkou jsem si prošla celý život. Od narození, dětství, dospívání až jsem ji vyprovodila na poslední cestu. Došla si pro setkání s těmi, kteří ji tak brzy opustili. Jediný problém jsem s Emilkou měla. Nechtěla jsem ji pustit.
Doporučuji.

30 11.07.2023

Já čtu paní Věrku ráda. Její příběhy jsou o vážných věcech, ale psaný lehkou a jednodušší formou. Ideálka na uvedení mozku do stavu plavu si ve vlnách :) Ale přiznávám, že i na mě jako peroxidovou blondýnu bylo té jednoduchosti přespříliš. Navíc se všechny hlavní postavy chovaly jako totální kreténi. Což by taky možná nevadilo, nemusím si vždy nutně najít svýho Mirka Dušína, ale tohle už byl prostě růžovej cvokhaus. Opičí láska ze strany matky, první holka Marka, druhá holka Marka, nejlepší kámík spadlej do fetu, útěk z domova, domácí násilí, zneužívání, skoro pokus o vraždu, vydírání, psychoterapie a další. Ale to už se mi za ty tři dny vykouřilo z hlavy. Byl mi navozen stav. Stav jako když si stříhám nehty. Nůžkama na plech.

12 23.06.2023

Knížek s podobným tématem vychází momentálně mraky. Ale ne každý umí.
Čtvrti, kde žije několik rodin a kde jsou všichni tak trochu magoři a jeden před druhým docela dost tají. A taky předstírá. Úspěch, super job i dokonalýho partnera. Za zdmi se odehrávají menší i větší dramata. Lže se o sto péro, růžový tváře nemají nic společnýho s mejkapem a modrá není dobrá. Obzvlášť výživnej je doktorskej. V práci léčí, doma klečí. Manželce na krku.
Všude to bublá a všude ta srajda přeteče. Od toho jsou náhody i všímavý oči ukrytý za záclonou.
Ke konci jsem vyloženě sprintovala už jen proto, abych se dozvěděla, jestli ten odpornej hmyz někdo rozmázne kanadou po podlaze.
K Joy jsem se vrátila po hodně dlouhý době. A ráda. Jsou hvězdy, který nehasnou.

19 20.06.2023

Příběh o Šárce, která hodila vidle do vztahu s jedním do sebe zahleděným pražským Pepíkem. A protože konec je často novým začátkem, Šárka vplula do výsostných vod Ivana Výtvara, čerstvýho starobního důchodce. Rozdíl pětatřiceti let. Pro mě jako skok do Hranický propasti :)
Dalšími účastníky pomyslnýho zajezdu jsou Šárčin kolega Chroust, ten mě bavil úplně nejvíc a Šárčiny rodiče. Možná by se hodilo přirovnání - parodie na rodiče. Zejména máti Helena, která se svými rozumovými schopnostmi změnila ve velkou školačku a puberťáka v největším rozpuku a ne ženu procházející menopauzou :)
Jsem s hodnocením tak na půl cesty. Svižný, vtipný i dojemný. Jen pár postav třeba jako zhrzená zubařka a šílená Helena se už pro mě dostaly za hranici uvěřitelnosti.

16 12.06.2023

Vkusná česká detektivka, kde zasahuje do vyšetřování policista Tomáš Volf. Zločin se stane v jeho rodné obci a je určitým způsobem provázán s dobou, kdy Volf coby patnáctiletej kluk objeví tělo pohřešované spolužačky. Doporučuji všem, kdo nemají vždy náladu na brutální řezničinu a rozmetaný ostatky po širokým okolí. Možná bych měla nějaký výhrady k autentičnosti vyšetřování, kdy asi nebude úplně běžný, že by soukromý očko zasahovalo do činnosti vyšetrovacího týmu, a polda na dovolený fušoval do mordu mimo svůj rajón. Ale jelikož a prostě to nebylo úplně kýčovitý a ani jednou jsem si u čtení nezívla, oflastruju to pětkou jako vyšitou :)

27 29.05.2023

Audio
Igor a Vanda, otec a dcera. Dvě hlavní postavy, který se mi doslova zavrtaly pod kůži. Igor, stárnoucí herecká hvězda, proutník a sobec. Ženy mu procházejí životem jen jako momentální rozptýlení. Opakem je jeho dcera Vanda, kterou poznamenala, jak na těle, tak na duši tragédie. Úraz obestřený tajemstvím. Následoval vztahový rodinný rozpad a vzájemné odcizení. Příběh se odehrává na Krétě, kam Igor odjíždí vyřešit pozůstalost po jeho matce a Vandině babičce. Jediným člověkem, který si s Vandou dokonale rozuměl. Společně s Vandou zde vstoupí do děje další vedlejší postavy a k tomu taky jeden toulavej pes. Emotivní příběh o vině a odpuštění. O tom, že i sláva a obdiv se mohou změnit v něco nesmírně otravného. A že ani někdy luxus a peníze nezajistí vždy to, co bychom najednou opravdu chtěli.
Opět jsem po Karin sáhla, protože předchozí knížka Tsunami mě nad očekávání překvapila. Tady bych klidně ještě jednu zlatku přihodila. Minimálně za předčítače Richarda Krajča.

25 12.05.2023

Příběh Abrahama Salomona Jakubowicze, německého Žida. Kluka, kterému odporný nacistický režim sebral téměř celou rodinu. Rodinu, která byla naložena do vagonu pro dobytek a transportována do Osvětimi a kde se na nástupišti jejich cesty definitivně rozdělily. Nalevo, napravo. Nikdo v tu chvíli netušil, že tato dvě slova znamenají život a smrt. Eddie přežil jen díky svému otci, který kladl celý život velký důraz na vzdělání. I přesto, že již v roce 1933 začal svévolný teror na židovském obyvatelstvu, dokázal zajistit, aby Eddie pod falešnou identitou jako německý sirotek vystudoval strojírenskou školu. Tím se Eddie stal v Osvětimi tzv. ekonomicky nepostradatelným Židem a jeho znalosti přesného strojírenství mu třikrát zachránily život před plynovou komorou. Se štěstím přežil. I když zbídačený cholerou, tyfem a tělesnou váhou 28 kg. Každý den až do své smrti se vracel ve vzpomínkách ke své mamince i otci. Zůstali s ním navždy. Jako hvězdy na nebi. Stejně tak jako vytetované číslo na předloktí. Své zážitky dokázal literárně svěřit až ve svých sto letech a to díky obrovské podpoře jeho milované rodiny.
Malá velká kniha. Myslím, že jako přirovnání se hodí nejlépe.

20 06.05.2023

Nedělám si iluze, že žádný takový cácory nechodí po světě. Bez opravdovýho domova a opory těch, kteří by jim za každý situace oporou být měli. Popsaný chování všech rodinných příslušníků včetně matky, tak z toho mě bolelo u srdce. Bezbranná cácora, která se v tmavým podkrovním pokoji prala se svými strachy, ponížením a dusivou realitou, mi navozovala neskutečný stav úzkosti. Dětství jako temná a nemilosrdná část jednoho žití. Rozuzlení přicházelo doslova plíživě, a když jsem na konci byla přesvědčena že už všechno vím, nevěděla.
Já se každopádně řadím do zástupu těch, kteří budou s netrpělivostí čekat, až se zase další Mornštajnová objeví v kolonce Novinky.

40 03.05.2023

Pokud bych měla zhodnotit jedním slovem obsah, tak to bude ZMAR.
Veronika si najela do svý pomyslný běžkařský stopy, jela a neuhla. Ani kdyby kolem ní měly padat stromy a lítat smrtící třísky.
Celých 360 stran se opakovaly stále stejný situace s čerstvě ovdovělým tátou, ultraprotivným starcem a jejími naprosto nemilými dětmi. A to volím výraz víc než mírný, protože tihle dva uzurpátoři mě naprosto přiváděli v úžas. Dennodenně všichni s kyselým ksichtem Veroniku zbuzerovali a ždímali jako hadr na podlahu. A neustálý opáčko. Pějme píseň dokola okolo stola, la, la. Konec nekonec. Logicky. Perioda vždy potřebuje nějakou dobu, aby se systém dostal zpět do výchozího stavu.

20 29.04.2023

Mám hodně rozporuplný pocity, co se týče hodnocení. Téměř do půlky jsem se trápila a bojovala zuby nehty. Obrat nastal až s manželem číslo pět Harrym. Od tý doby jsem se konečně vracela k Evelyn ráda. Fiktivní femme fatale filmovýho plátna a její zpověď Monique po který požadovala sepsání pamětí, bych s klidným srdcem taky z příběhu vypreparovala. Ta konečná fáze propojení mi přišla zbytečná. Stačil samotný příběh Evelyn a jejích sedmi manželství. Já se zpátky vracet určitě nebudu, ani Evelyn nebude se mnou bydlet doma, ale nakonec ta žena, která v životě hodně získala, ale ještě víc ztratila, za přečtení určitě stojí.

19 23.04.2023

O Karin, která si tlačila svou kárku plně naloženou problémy. Až po okraj. Zdomestikovanej přítel neustále obloženej lahváčema, dvě pijavice (pardon děti) uvízlý ve virtuálním světě s věčně nataženýma pazourama a výpověď v práci. K tomu duševně nemocná máti, kde je jistý, že dobře už bylo. Právě o ní odjíždí Karin pečovat do svý rodný vsi. A tady začíná romantický martyrium z cyklu Večery pod lampou, který mě absolutně nebavilo a doslova jsem se prokousávala k poslední stránce. Mnohým se ten konec asi líbil, ale za mě si Karin přihodila do kárky další závaží a já už teď vidím, jak se jí pod tíhou začínají rozjíždět kolečka :)

16 18.04.2023

Audio.
Nikdy mě žádná z knížek Hanky Körnerové nezklamala. Ani tato nebyla výjimkou. Obyčejný příběh sepsaný neobyčejným způsobem. Každý den jsem si prožívala šťastný i méně šťastný dny s Kamilou a Laděnou. Holky, který byly holkami v sedmdesátých letech. Kamila končící zdrávku, Laděna s outěžkem a ženichem na útěku. Ostuda v tu dobu nevídaná. Obě se praly se svým životem ve více než skromných podmínkách. A přesto jsem necítila žádný pesimismus ani tíseň. Naopak. Skromnost, pokora a odhodlání najít životní štěstí. Takhle si představuju dobíjet baterky.

25 25.03.2023

Evina, Márovo zákonitá, přestane mít jednoho dne na blbosti čas, jehly vymění za brikety a červenokrajkový prádlo nahradí bavlněný v pastelových barvách. A Mára je prostě slabej kus. Lehce ovíněn zahoří k prsatý a pevnoprdelatý Karolíně. Štíhlá, vyrýsovaná, nespoutaná a ta její sexy strava. Žádnej zeleninovej salát s nízkokalorickou zálivkou, ale stejk jak pro dřevorubce s kopcem hranolek. Neuvěřitelný. Mára vyprahlej jak Sahara doslova nabírá druhej dech a nasává komplimenty jako houba po dešti. Konečně žije jako chlap. Až tedy do doby, kdy tak nějak cítí, že i Kája ho začíná řídit jako polda křižovatku. Mára, kterej si do tý doby myslí, jak má všechno a všechny pod kontrolou, tak nemá. Najednou by tak rád zase svýho Evíka i ty její španělský ptáčky.
Pozdě Máro :)
Parádní čtivo, byl to fofr, většinou už knížky za dva dny nedávám.

18 06.03.2023

Audio.
Rodina, kde je něco roky špatně a my se postupně dozvídáme, co nebo kdo se o to přičinil. Příběh, kde v celým středu stojí Emma, atraktivni manželka i matka. Silná osobnost, která i tak napáchá několik životních chyb a který se propíšou do osudů všech zúčastněných. Prostor dostane osudová přitažlivost, msta i celá řada negací lidský povahy. Z velký části se příběh odehrává na exotický dovolený v Thajsku, kde se roku 2004 vražedně rozkmitá oceánský dno. Tsunami, který navždy změní osud nejen Emminy rodiny. Tak moc příjemný překvapení a spokojenost, že se ještě teď usmívám jako měsíček na hnoji :)

25 09.02.2023

Ne nadarmo je HPO nazývána rakovinou duše. Některý příběhy, který jsou zde odvyprávěny nedopadnou. Oč hůře, protože se jedná o děti, za který už mluví ti, co po nich zůstali. Většinou mámy. Ti co s touto diagnózou bojují dál, žijí život na horské dráze. Nahoru, dolů, většinou tedy v té druhé variantě. Sebepoškozování, těžký deprese, prudký změny nálad a bohužel častý sklony k sebevraždě. Smutný, hodně smutný. Příběh maminky, která ztratila syna Míšu, ač dělala všechno možný i nemožný, je hodně emotivní. Smekám před samotnou Martinou Kulhánkovou, která si prošla tou samou drsnou životní zkušeností a vyzkoušela pro záchranu Anety úplně všechno. Léky, stacionáře, hospitalizace. A najednou konec, prázdno. Aneta odešla bez rozloučení. Knížka, která rozhodně stojí za přečtení, protože na jejím konci si nakonec řeknete, že třeba ta blbá nálada, co dneska máte, je vlastně ještě docela fajn.

19 06.02.2023