Nejnovější komentáře

„Korespondence, která graduje, ze které lze poznat tíživější a tíživější situaci, zoufalost, snaha udržet si naději, udržet pouto. Naprosto výjimečná kniha!“... celý text
— bob0985

Smrt šumavského poustevníka

„Zajímavé a pochopitelné rozuzlení. Ne vždy se totiž ve Vondruškových koncích orientuji na první dobrou. Odpouštím slovní spojení "budou přenocovat", i když mi to nevýslovně rve uši.“... celý text
— Hoblinka

Ratajský les

„Kniha se mi ze začátku četla dost špatně, než jsem přišla na prolínání třech časových rovin, ale pak už to šlo samo a pokládám to za dobrý nápad. Zajímavý příběh, i když nemám moc ráda, když se ke skutečným událostem přidá tolik fabulací, které autor udává především v částech z roku 2014. Každý to máme jinak, ale mně to potom celkovou tu historii skutečného příběhu kazí. Není pochyb, že autor je dobrý, ale vadí mi přemíra expresivních výrazů, jakkoliv je to dneska snad "IN". Pro mě je však literatura něco jako kultura, a proto nemám ráda přílišnou vulgaritu, kterou se dnešní tvorba, jak literární i filmová jen hemží. (Pokládám to za úpadek národa.) Tady dávám jednu hvězdičku pryč a druhou vysvětlím. Je to pro absenci uvozovek. Špatně se mi to četlo a někdy jsem přemýšlela, kdo, co řekl. Možná, že se to v dnešní češtině používá a není to chyba, ale pro mě tedy je. Je to nešťastný nápad. Rovněž pokládám za chybu, když někdo něco říká a vzápětí následuje věta o něčem jiném na stejném řádku. Pak je to matoucí a nepřehledné. To, že jsem objevila sem tam nějakou chybku, to už pominu, protože se to stává téměř všude a každému. Takže tři hvězdičky se mi zdají přiměřené. Ale přečetla jsem se zájmem, i když tuto knihu už podruhé číst nebudu. Spíše bych si vyhledala něco jiného o tomto případu, protože ta místa, kde se odehrál, docela dobře znám.“... celý text
— sajanka

Hvězdy na cestě

„3,5* Knížku jsem četla ušima a musím konstatovat, že je to jedna z mála knih, kde interpret (manžel autorky - Richard Krajčo) zcela převálcovat obsah. Bez jeho interpretace bych hodnotila asi 3*, příběh je to takový příjemný, oddechový, ale za pár dnů už nebudu vědět o čem byl. V knize se přeskakuje v čase, aniž by byl čtenář/posluchač upozorněn, ale rychle se zorientuje, absolutně to není na škodu. K přečtení (či za mě lépe k poslechu) někde u moře na dovolené k přečtení doporučit můžu.“... celý text
— Zuzvil

Hudební výchova pro 3. ročník základní školy

„Příjemné“
— palka452

Duna

„Slyšeno jako audiokniha. Co sem napsat? No prostě WOW! Jak mně Duna mohla tak strašně dlouho unikat? Jsem barbar a přečetl / poslechl jsem si Dunu až po filmech a sám se za to teď stydím. Konečné hodnocení: 99%“... celý text
— Morfyk

Pomocnice

„Zase ne taková bomba, jak bylo uváděno. Ale četlo se to plynule a rychle. Krátké kapitoly mě docela bavily.“
— patch

Smrtící kolotoč

„Dost napínavý příběh.. dokonce jsem netušila, jak dopadne. Až pár posledních stránek..“
— Zuzulinka

Deníky ze Severní Koreje

„3,5* Tenký sešitek obsahující deníkové zápisky mladé koreanistky, která se v letech 2011 a 2012 dostala na studijní pobyt (vždy jeden měsíc) do Severní Koreji. Není to žádná vysoká literatura, jsou to opravdu zápisky, které jsou ale o to cennější, protože jsou autentické, upřímné a otevřené. Celkově autorku ráda čtu a téma mě zajímá, takže jsem si s chutí přečetla i tyto deníky. K přečtení určitě můžu doporučit.“... celý text
— Zuzvil

Pinocchiova dobrodružství

„původní Collodiho Pinocchiova dobrodružství, tedy žádná zkrácená ani převyprávěná či jinak idealizovaná verze, jsou (pro konec 19. století) typický výchovný román (s pikareskními prvky) pro menší chlapce nejen díky ilustracím Zmatlíkové ("moje" české vydání z 60. let) jsem si Pinocchia vždycky nějak propojoval s Aškenazyho Pitrýskem mimochodem český překlad vyšel ještě před první světovou válkou pod názvem Oříškova dobrodružství a české překlady z doby druhé světové Pinocchia jmenují také jako Otesánek nebo Nosáček ...a ty upálené nohy hned na začátku jsou fakt na dnešní děti drsné“... celý text
— los

Rumcajs

„Legendární loupežník z Řáholeckého lesa, kterého známe hlavně díky povedenému večerníčku. Dočká se někdy i hrané podoby?“
— Koty7

Město v oblacích

„Anthony Doerr píše tak, že jeho styl si buď zamilujete nebo zošklivíte. Já jsem se první třetinu knihy potýkala spíš s tím ošklivením. Nedávalo mi smysl skákání mezi různými časovými rovinami a bylo těžké si zvědomnit společnou linku, která všechny příběhy propojovala. Nicméně další dvě třetiny už jsem byla ke knize skoro přikovaná a příběh, ač na mnoha místech krutý a nelítostný, jsem si zamilovala. Nejvíce mi přirostli k srdci Anna s Omeirem a taky Konstance. Paradoxně vývoj současné linky se Zénonem a Seymourem se mi líbil nejméně, ale to je v pořádku. Řekla bych, že už tak 200 stran od konce (možná i více) jsem tušila, jak dopadne dějová linka s Konstance a už od začátku mi něco napovídalo i rozzuzlení u Anny a Omeira, ale musím uznat, že nejvíce mě překvapil konec příběhu Seymoura a téměř jsem jej oplakala. Ve výsledku se jedná o krásnou knihu, ve které čtenář najde všelijaké lidské charaktery, které v něm zmobilizují paletu různých emocí. Ale abych se přiznala, kniha mě neohromila natolik, abych měla někdy motivaci si ji přečíst znovu.“... celý text
— Gweny

Holomráz

„Wolrich je sketa, zmetek, totální hajzl, ale co bychom s jeho životní zkušeností čekali, že:-). Ale stejně udělá nakonec to, co je třeba, i když se tím nestane o nic sympatičtější. Pan Kopřiva je zvláštní autor, ale víte co, já ho mám ráda, on si totiž na nic nehraje, tedy pokud si nehraje na autora, kterému jsou jeho postavy úplně ukradené, protože on je potřebuje jen použít, využít a zneužít ve prospěch příběhu, a nějaké jejich vztahy, emoce, vývoj, to je fakt úplně buřt... Asfalt lepší, ale užila jsem si i tak, výborné byly bonusové povídky.“... celý text
— borufka

Ptáci v trní

„Byla to moje oblíbená kniha už od doby, kdy jsem byla o 30 let mladší. Nebyla to sice lehká odpočinková četba, musela jsem hodně při čtení přemýšlet, číst pomalu, abych si zapamatovala všechny osoby a jejich osudy. Jen rodina Clearyů, rodiče otec Paddy a matka Fee, měla celkem osm dětí bez malého bratříčka Hala, který zemřel na záškrt. Kniha byla rozdělená do několika částí, každá z nich nesla jméno hlavní osoby, o které se v té části nejvíc jednalo. Meggie, Ralph, Paddy, Luke, Fee, Dane a Justina. Vyprávění mělo několik rovin. Osudy jejich rodiny, kněze Ralpha de Bricassarta, Paddyho sestry Mary Carsonové, a nakonec manžela Luka a Meggiiných dětí Danea a Justiny. Hlavním tématem byla hluboká celoživotní zakázaná láska Otce Ralpha de Bricassarta a Meggie Clearyové. Osudy všech hlavních hrdinů mne zaujaly a kniha se nedala odložit, i když se četla pomalým tempem. Zaslouží si všech pět hvězdiček.“... celý text
— jana-cisarova

Broučci

„Poměrně depresivní čtení pro děti, protože se tam často umírá. Ale tak nějak to patří do povinné literatury.“
— Koty7

Mikeš

„Krásná Ladova obrázková knížka o zvířatech, kterou zná snad každé dítě.“
— Koty7

Variace

„Poezie Roberta Creeleyho mě vždycky tak chytne za srdce. Básně byly úžasné a mrzí mě, že od autora není přeloženo víc děl.“
— Bětuu

Sekl se Orwell o dvacet let?

„„Je to rebel!“, volali děti. A to děti mohou. Mohou totiž takřka všechno. Pan Kuras napovídá, že těch, kdo mohou skoro všechno je rozhodně víc. Je to docela smutné čtení, které ale přináší spoustu věcí k zamyšlení.“... celý text
— Česneksmedem

Honzíkova cesta

„Krásná dětská knížka, kterou jsem jako malý zbožňoval. :)“
— Koty7

Velká trojka

„Na své nové misi na planetu Stark se Stone přesvědčí o pravdivosti rčení, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Snaha po konsolidaci společnosti po krvavé občanské válce totiž na Starku vedla k tyranii Velké trojky. Nu a Stone s Rayem nemají nic jiného na práci, než pomoci vzbouřencům. Je to jednoduché čtivo, ale občas je dobré, když víte, že vše dobře skončí a dobro zvítězí nad zlem.“... celý text
— babystar

K slávě odsouzeni

„Nejsilnější je na knize konec, jinak mi to přišlo jako pohodová literatura, se špionáží žádná velká spojitost. V knize spousta chyb, jeden řádek o jednom vojákovi, druhý o druhém, aniž by to člověk poznal - napsáno velmi zmatečně.“... celý text
— HŠ

Katechismus katolické církve

„V zásadě souzním s velmi pěkným komentářem od @mirektrubak. Je to tak, že text samozřejmě není beletrií, ale na to, jak závažný svým obsahem je, podařilo se jej sestavit tak, aby byl čtivý, pochopitelný a přístupný i veřejnosti bez teologického vzdělání. Což je mimochodem trend odpovídající 2. Vat. Koncilu. Je ohromující, že celý poslední oddíl je věnován křesťanské modlitbě. Nikdo tedy nemůže říct, že katolická víra je jen jakýmsi souhrnem morálky a paragrafů. Ne, je to život z víry a tento život je živen a oživován modlitbou, tedy žitým vztahem s živým Kristem. Pakliže z tohoto vycházíme, snáze porozumíme, že i tento vztah musí být jaksi definován a orámován. Já myslím, že by to mohla být užitečná četba nejen pro katolíky, ale též i širší veřejnost s hlubším zájmem o všeobecné vzdělávání - s ohledem na to, že stále ještě tvrdíme, že jako společnost stojíme na křesťanských základech. Otázkou ale je, nakolik si my sami (katolíci) dokážeme tohoto textu vážit, vzít jej vůbec do ruky, nabídnout jej ostatním k prolistování...anebo jen společně o něm hovořit.“... celý text
— Achillesaželva

Někdo z nás

„Tohle byla nálož, kterou jsem nečekala. Tolik emocí, co jsem zažila. Nával zlosti, lítost a touha po spravedlnosti - byla to smršť. Od určité chvíle to nejde odložit a vy musíte číst a číst. A v určitý okamžik jsem se dívala na poslední slova jedné z kapitol a modlila se, ať to, co mi dochází není pravda. Pro mě nečekané a ještě několik hodit po dočtení mi běhá mráz po zádech. Byly chvíle, kdy jsem se klepala jako ratlík. Noc, která změnila životy všem, minulost, na kterou chcete zapomenout, chcete ji vytěsnit, ale copak jde, aby zmizela? Jak málo stačí, aby člověk udělal jedno špatné rozhodnutí. Byla to moje první kniha, kterou jsem od autorky četla a smekám před ní. Určitě si ráda přečtu i předchozí knihy. Neskutečné, jak skvělý příběh dokáže napsat tak mladá autorka.“... celý text
— JanaŠamšová

Krámek s hedvábím

„Příběh Nicole a její sestry Sylvie byl nádherný a současně dojemný. Navíc mne zaujalo prostředí, kde se jejich osudy odehrávají. Knize tedy nemám co vytknout a jsem ráda, že jsem si ji přečetla.“... celý text
— m_martina

Největší záhady zločinu

„Audiokniha: Poslech audioknihy je úplně něco jiného, než ji číst, aspoň pro některé knihy to platí pro mě... zajímavé a některé případy už zapomenuté vycházejí na světlo díky,,šťourání,, p.Mareše...“... celý text
— hana1039

Science Communication: Úvod do komunikace vědy

„dobré tipy pro jednotlivce i instituce, jak efektivně a efektně popularizovat výstupy moderního výzkumu, žel výhradně z prostředí věd přírodních; kniha je zpracována podobným způsobem, jaký sama pro prezentaci doporučuje, tedy samé velkoformátové, digitálně upravené fotografie a minimum textu, a ten členěn do krátkých, graficky různorodě odlišených bloků a popisků; bude zastarávat v závislosti na rychlosti vývoje podpůrných technologií“... celý text
— los

Procházky Ostravou: Krok za krokem ulicemi města

„Autor je podle mého mínění správný ostravský patriot, který spoustu času i mimo své povolání věnuje studiu minulosti tohoto regionu. Informace si nenechává pro sebe, ale seznamuje s nimi i lidi, které to zajímá. Dělá to už pár let, takže jeho posluchačů na různých přednáškách a spolupoutníků na procházkách Ostravou je už celá řada. Co všechno pro ostravský region dělá, je asi dobře vidět na stránkách https://www.ostravskepesiny.cz/ Z tematických procházek Ostravou vznikla i tato kniha, která už má dalšího následovníka ve druhém dílu. Kniha je to přehledná. Obsahuje ke každé kapitole mapku se zastaveními a spoustu fotek. Takže s knihou v ruce se čtenář může vydat poznávat významná místa každé z uvedených čtvrtí Ostravy. Samozřejmě je lepší se na procházku vydat přímo s Lexou Přendíkem, protože jeho komentáře jsou zajímavé, zasvěcené a vtipné. Rád jsem se s informacemi v knize seznámil a druhý díl a případné další si nenechám uniknout. Stejně tak i nějakou tu přednášku nebo procházku.“... celý text
— Bedřich63

Vojenská felčarka

„Obecně mám beletrii zasazenou do historicky uvěřitelných reálií ráda, ale to hle byla nuda. Příběh mě nebavil, nečekala jsem s napětím, jak co dopadne, nebyly mi jasné pohnutky osob (pominu-li jednoznačnou motivaci některých pánů dostat se ženské pod sukni, ale ani těch nebylo na tu dobu moc). Na výpověď o době to pro mě nemá hloubku, na zábavnou četbu to nemá vtip. Kniha na mě působí dojmem, že je úplně jedno, na jakém pozadí se děj odehrává, vztah Magdy a Erika je pro mě nezajímavý, Erik mi vůbec přijde rozporuplný, na jednu stranu milostný vztah, na druhou stranu léta, kdy se mu asi dařilo slušně a měl možnosti a kontakty, aby se coby "kšeftař" s Magdalenou spojil, ale neudělal to, a nakonec jeho samozřejmé přijetí "otcovské role" a přitom trpné a pro mě nepochopitelné čekání na to, že je Magda najde sama. No román to není ani historický, ani červená knihovna. Oceňuji dobrou redakční práci, to je v dnešní době vzácnost.“... celý text
— borufka

Billy Summers

„Začátek mě nebavil. Než se to rozjelo a zapadlo do správných škatulí. Než se nájemný zabiják usadil a zabydlel :). Pak nastalo několik zdánlivých maličkostí, které příběh posunuly trochu zajímavějším směrem. Konec se dá trochu předpovědět, ale no... zase až tolik to nevadí.“... celý text
— Janadvorackova

Vypravěč

„Knihy autorky mají zvláštní atmosféru. Jako kdyby v dospělosti pořád ještě rozuměla podstatě dětské představivosti. Jako když si jako malí představujete, že ve sklepě u babičky něco žije, že na půdě je tma živá a v hromadách kompostu žijí divné bytosti, kterým chutná lidské maso. vím, že jsem kdysi takhle uvažovala. Dneska už se k tomu asi neumím vrátit. Jako bych četla paralelně dva příběhy a ty se mi prolínají.“... celý text
— Janadvorackova