Nejnovější komentáře

Zlomené srdce Zlomené srdce

„Pro mě je tento díl zatím rozhodně nejslabší ze vše. První polovinu jsem se musela hodně do čtení nutit. Teď si dám na chvíli od nesmrtelného Davida a oživujících ztracených pauzu.“... celý text
— zimolka

Hotýlek na Islandu Hotýlek na Islandu

„Nádhera, nádhera. Klidné čtení, které zahřeje na duši. Můžu doporučit.“
— Lalina3

Dvůr křídel a zmaru Dvůr křídel a zmaru

„Prvni pulka ubyhala rychle a hezky. Ale pak to zacalo trosku nudit. Vsechny ty pripravy byli az moc dlouhe. Ale pak... pak je to nezastavitelny vlak, ktery Vas donuti cist a cist. Skvele zpracovani a celkove svet, vsechno ma tak nejak hlavu a patu. Za mne skvele. Jsem zvedava na zbytek tehle serie.“... celý text
— Ticiana

Hládkov Hládkov

„To srovnání se bude zdát být vulgární, ale hned vysvětlím: básně v Hládkově mi svým způsobem připomněly určitou množinu tiktokových videí, na jejichž platnosti se většinou shodne velká část uživatelů. Jsou psané nesmírně prostým a nezákeřným jazykem, který si potrpí na úspornost – zkrátka chtějí předložit obraz. Navzdory lokálnímu a časovému zakotvení ve sbírce dominují básně, jež přináší univerzální příhody a momenty, po jejichž přečtení lze velmi jednoduše vzpomínat i na obdobné okamžiky svého dětství a usmívat se nad ryzím a alogickým dětským pohledem. Obávám se však, že Tomáškovy básně už většinou nemají schopnost přesáhnout tento ztotožňující rámec, že jsme jako čtenáři nuceni zůstat v pouhém pokyvování nad tím, co známe – a nenutí nás to k obrodě dosavadního pohledu. Dokážu si představit, že větší kouzlo bude mít sbírka pro čtenáře sdílející s Tomáškem stejné prostorové či věkové souřadnice, zejména texty "malých odporů" proti zkostnatělým a dogmatickým oficiálním strukturám aneb úniky z Májového průvodu, vzpírání se Spartakiádě či fandění nesovětským sportovcům (zvláštním způsobem se vymyká záznam z Akce Z na Petříně). Tam se dětský pohled brání tomu, aby z básní vzešel dojem "jo, ten jim to nandal" – jsou to prostě malá svědectví o každodennosti, která je tu a tam konfrontována s obdobím první republiky (v negativním smyslu – "a dlouhé / dlouhé řady / jemně rytých Masaryků") i se současností (ve smyslu pozitivním – "Aut bylo tenkrát / povážlivě málo"). Ani takové básně ovšem nepřesahují všední banalitu, pouze ji zaznamenávají; verše jako "nemohu nezmínit / obraz (...)" pak dojem, že to jsou básně psané spíš z vytrvalé touhy po osobní dokumentaci než po oslnivém uměleckém výsledku, potvrzují. A na tom není nic špatného, jen je to sbírka spíš milá než výborná, přestože různé náznaky by mohly naznačovat, že ambice jsou vyšší – práce s postscripty, narativní provázání jednotlivých básní či členící obraz "varhan / padesátých let", jejichž měchy mluvčí šlape. Takhle jsou to ale spíš hezké i palčivé nahozené vzpomínky z doby, kdy se navzdory okolním běsům vždy podařilo nějak "jít si po svých". /// Ze sněhu postavili jsme hrad Mirek Lichtig Pavel Rotter a já vytvořili jsme zásobu koulí kolem šli kluci z Petynky a v přesile nás napadli odolávali jsme do posledního dechu ale nakonec jsme leželi bezmocně s ústy plnými sněhu (s. 73)“... celý text
— lubtich

Anděl smrti Anděl smrti

„Osmý případ Eriky Fosterové tentokrát začíná nalezením těla vysoce postaveného politika. Přestože se evidentně nejedná o přirozenou smrt, podle vedení Metropolitní policie není potřeba dalšího vyšetřování. Jakmile se však objeví i další tělo, Eričin tým se pustí do pátrání po pachateli. Vyšetřování v této knize plyne poměrně pomalu a je poznat, že Robert Bryndza využil pár znalostí z nedávno vydaného standalone thrilleru Tíživé ticho, což nepovažuju za mínus, ale je to tam prostě trochu znát. Co musím pochválit je rozhodně zápletka a způsob, jakým vrah maskoval svou totožnost. Naprosto nejvíc mě však nadchl samotný epilog. Určitě knihu a celou sérii doporučuju. Série s Erikou je mojí srdcovkou, protože mě přivedla ke čtení současných detektivek. Proto jsem opravdu ráda, že se autor k této postavě vrátil a vždy si s chutí přečtu její další případ. Je to totiž jako potkat známou, kterou jste roky neviděli.“... celý text
— veruptackova

Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950

„Sakra Dobré čtení, už se těším na další díl.“
— Crozz

Vila v Itálii Vila v Itálii

„Tahle kniha mne bavila z celé série nejméně. Přestože je celá série podle jedné šablony akorát se obměňují místa děje, mne knihy baví číst. Čtenář ví co od příběhu čekat. Ale toto mne opravdu nezaujalo, příběh mi přišel jako jedno velké klišé.“... celý text
— Honey19

Zmije a křídla noci Zmije a křídla noci

„!!! POZOR SPOILERY !!! Na základě komentářů spřízněných uživatelů jsem zarezervovala v knihovně a docela se těšila, což umocňovala i délka fronty rezervací. Kniha je označována jako upíří Hunger games, protože se zápletka točí kolem "výročních" her na počest nejvyšší bohyně upírů, ze kterých může vítězně odejít jen jeden a všichni se tam vzájemně a bez pravidel vraždí. Klasické HG mám ráda, nedávno jsme si doma dali opáčko všech filmů, takže jsem čekala, co z toho bude. Ostatně jen fakt, že je to upířina, mě vcelku navnadil. Ale… za mě spíše zklamání. Šlo o moji první knihu od autorky a nevím, zda jde i o první knihu v rámci tohoto světa, ale chyběl mi hlubší vhled do jeho historie a zákonitostí – s ohledem na délku knihy a příslib epičnosti se to přímo nabízelo. Upíři jsou nadřazená rasa a lidé jen zvířata, ale protože se i oni sami vraždí mezi sebou hlava nehlava, nikdo neřeší, že hlavní hrdinka má jako hobby noční čištění města. Raihn to neřeší taky a vlastně mu to přijde jako super způsob, jak vyjádřit své postoje, a tak se připojí. Vincent neřeší, kde se mu dcera courá, ani to, že mu v lidské čtvrti řádí asasín… Ani hry kejari mi nepřišly kdovíjak propracované. I když je hlavní hrdinka od začátku líčena jako outsider, je naprosto jasné, že se musí dostat minimálně do finále. Na to, jak je Kejari líčeno jako drsné, se aktéři vlastně jen ubytují v zámku, sem tam někdo někoho zabije, ale jinak jsou všichni v poho vždy až do čtvrtletních zkoušek, kde jich hodně zařve, a zbytek si zase lebedí do zkoušky další. Čtvrtletní zkoušky v rámci her mě nijak extra neinteresovaly, rozhodně jsem nebyla v napětí, co hrdiny čeká a netrnula o ně hrůzou. Oraya jako člověk sice neustále krvácí a zdá se, že vykrvácí, vždy se z toho ale zázračně oklepe a hned druhý den jde do tréninku plná sil. Kupř. zde: „Jenže to nestačilo. Bylo jich příliš mnoho. Příliš jsem krvácela. Krev je špatná. Krev je nebezpečná. Sekala jsem kolem svými čepelemi, ale byly to jen zbytečné rány tonoucí v nekonečném moři těl a kůže a srsti a peří.“ Vedlejší postavy (zejména záporné) moc propracované nebyly (ony teda ani ty hlavní ne...) a ani o Bohyni jsme se toho moc nedozvěděli. A ani milostná zápletka mě do kolen nedostala. Hlavní hrdina mi dle popisu autorky zas až tak úplně feš nepřišel, ale uznávám, že některé slovní přestřelky mě bavily. Konec byl nečekaný, ale to limonádové vyznání citů to úplně zabilo. („Já jsem vlastně jenom dělal, že jsem zlý, vůbec Ti neublížím, takže kromě toho, že se přes noc změnila rovnováha moci, je všechno v pořádku, protože se máme rádi.“) Byť jsem Malou zmiji opustila v poměrně zajímavé situaci, ani v tuhle chvíli jsem o ní neměla obavy a vlastně mě ani nezajímalo, jak se popasuje se všemi těmi konflikty, v nichž se ocitla. Vincentův konec jako někoho, kdo byl považován za nejmocnějšího mezi upíry, byl vyloženě odbytý. K tomu, že jsem místy protáčela oči, přispívaly i některé autorčiny obraty či protichůdná tvrzení. Opisy a popisy měly díky tomu být květnatější, ale místy mi to přišlo jen jako výplňová vata. Snaha za každou cenu přijít s nějakým netradičním přirovnáním či hlubokým výrokem často působila spíše úsměvně. Např.: - „Uvnitř jako by všechno znělo hlasitěji a zároveň nebylo slyšet.“ (Ehm, cože?) - „Na zlomek vteřiny mi to přišlo hluboce smutné. Byla to přece jen zvířata.“ (V situaci, kdy Oraya bojuje o život s nestvůrami, padá mezi ně a její šance jsou více než malé. V takovou chvíli by jistě přemýšlela nad hluboce smutnými věcmi než nad vlastním přežitím.) - „Ale tuhle dívku navěky nepoznamenal sex. Nepoznamenala ji krev, která se jí rozlila z klína. Zato krev, která se rozlila po té mramorové podlaze… Tak vypadají skvrny na nevinnosti, které už nikdy nevyblednou.“ (Jsem cynik, ale vůbec mi z toho nezatrnulo ani mi to nepřišlo hluboce smutné.) - „Připadalo mi to perverzní. Odporné. Využít takovou intimitu k tomu, abychom se navzájem zabili.“ (Jako perverzní si představuji jiné věci, tady mohla autorka / překladatel použít jiný výraz. A hlavně… děcka, nikdo Vás nenutil tu intimitu budovat a že se budete muset dřív nebo později střetnout, to jste věděli oba.) - „Vždycky jsem obdivovala Raihnovo umění válečníka. Ovládal meč jako umělec štětec, každý úder byl jako cvičení v eleganci a kráse. A teď jsem měla příležitost všechny ty elegantní pohyby obdivovat z pohledu jeho cíle. Napadlo mě, že nejspíš neexistuje lepší způsob, jak sledovat všechny ty smrtící tahy štětcem než z pozice plátna.“ (Tady už autorka fakt ujela…) Několik posledních let si říkám, jak bych knihu hodnotila, kdybych ji četla mladší a bez takové čtenářské zkušenosti, jestli bych z toho přece jen unešená nebyla? Zde jsem si už po pár stránkách říkala, že je to ptákovina, ale chtěla jsem to dočíst, jestli se to nezlomí a nejsem jen nespravedlivá. No... jako ptákovina mi to přišlo i po dočtení :-). Moc se omlouvám těm, kterým se to líbilo, rozhodně je nehaním, jen mě to neuspokojilo. A ráda si vyslechnu argumenty pro a proti, protože se přiznám, že tohle hnidopišské čtenářství bez radosti z četby mě už samotnou štve. V knihovně mám zarezervované ještě Čtvrté křídlo, jsem zvědavá, co budu říkat na tuhle knihu – úmyslně jsem si k němu zatím nic nehledala, nečetla recenze a komentáře. Každopádně za mě to nebylo ani drsné, ani romantické, natož erotické. Abych měla potřebu se k postavám či příběhu vrátit, musela by autorka alespoň propracovat reálie. Za mne kniha vychválená spíše neprávem.“... celý text
— tatjana1737

Spasitel Duny Spasitel Duny

„Řeknu nemyslitelné: druhá Duna je otřesná. Napínavý příběh a poznávání nového prostředí z prvního dílu je pryč. Naprostá většina téhle knihy jsou rozhovory mezi různými postavami, které spolu všechny mluví v nesrozumitelných náznacích. Čtenář má díky nahodilému blábolení postav jen mlhavou představu kam (a zda vůbec) se příběh posouvá. Jediné, co knihu zachraňuje, jsou její kulisy - to, že se člověk dozví, jak nová vláda Atreidů vlastně vypadá a s jakými problémy se musí vypořádat.“... celý text
— B4LU

Na množství nehleďte: Invaze Na množství nehleďte: Invaze

„Souhlasím je to pohádka, trošičku přitažená za vlasy, ale co už. Čte se lehce a na odpoledne u bazénu stačí. Je jen škoda, že autor nepřiblížil více důvody rozpadu USA a obecně průběh let, které vedly ke stavu kdy už nebylo cesty zpět...“... celý text
— 21olaf

Za soumraku Za soumraku

„Některé povídky byly skvělé, ale tu poslední si autor mohl tedy odpustit, doufám, že na ni brzy zapomenu :)“
— VerStetinova

Duna Duna

„Perfektně nakombinovaná směs akčního příběhu mladého Paula na cestě za pomstou, poznávání tajemství neznámého a nehostinného prostředí Duny, a politických a mocenských machinací, které tomu všemu dávají punc sofistikovanosti. Právem jedna z klasik žánru.“... celý text
— B4LU

Přitažlivost pádu Přitažlivost pádu

„Znepokojivé a zajímavé zároveň. Micheál žije na okraji světa, aby zachraňoval ty, co stojí na hraně. Ale jde o oběť a odpovědnost nebo o potřebu a únik? Anebo o sebedestruktivní pouto k místu, na němž člověk zažil největší bolest? V životě je máloco jednoznačné a motivy jednání už vůbec ne. Odrazem Micheálovy rozbouřené psychiky je divoká příroda, nádherna i děsivost moře a ničivé bouře, které se objevují čím dál častěji a jediným pevným bodem pak zůstává věrný Sammy. "Může člověk pomáhat druhým, když není schopen pomoci sám sobě?““... celý text
— Vesper001

Sexeso Sexeso

„#sexeso @roman_hornak @vydavatelstvo_elist Predstavujem vám Sexeso. Príbeh, v ktorom prišlo k takmer dokonalej vražde. Kde zamotaný prípad sa vyriešil jednoducho, ale to medzitým... Stačí jedno iné rozhodnutie a všetko je v háji či naopak. Vysokopostavený už zabudli odkial prišli. Zabudol vôl, že telaťom bol. Pri Horňákovi sa mi páčia nie len opisy a ako skutočný prípad vkladá na papier, ale tiež vsuvky. To čo si myslí, ako zmýšla a dáva mi nahliadnuť do jeho osobnosti. Autenticita autora priam srší z príbehu a ja to mám tak rada a nemenila by som. Samozrejme musím spomenúť ten jedinečný humor medzi kolegami a na oddelení. Pri brutálnych vraždách či vraždách sa tak ľahšie pláva a ide životom. O čom je príbeh? Začneme vraždou, skočíme o pár rokov a pokračujeme vraždou...prejdeme pár krokov a máme tu ďaľšiu mŕtvolu. Čo sa to deje? Jeden prepustený väzeň a jeho manželka, 4 mušketiery (2 ústavný sudcovia, 1 probačný a právnik) a veľa mŕtvol. Kto stojí za vraždami? Tipnete si? A prečo? K obsahu nemám čo vytknúť aj štruktúra je super. Krátke kapitoly, medzere... Ďakujem @jurakovabetty za štafetku. #vražda #stafeta #stafetovyzavislak #vrazda #romanhornak #vydavatelstvoelist #vysetrovanie #tipnaknihu #booklover“... celý text
— recenzienika657

Duše krve a popela Duše krve a popela

„Osobně jsem se na knihu moc těšila, ale kniha mě docela zklamala. Shrnutí je opravdu super ale čekala jsem že se bude něco dít, a né tohle. Taky jsem čekala že to bude poslední díl a není. No uvidíme co bude příště.“... celý text
— Malina441

Star Wars: Moře v plamenech - Pevnost Vader Star Wars: Moře v plamenech - Pevnost Vader

„Povedený díl, Vader je zde hezky vykreslený, akce je přehledná a napínavá, potěšilo i několik pomrknutí na fanoušky Klonových válek. Jen tak dál.“
— Atlantis

Čtyři roční doby Čtyři roční doby

„Horory mě nelákají a protože jsem Kingovo dílo měla s nimi nějak spojené, dlouho jsem se tomuto autorovi vyhýbala. Náhoda mi přihrála do ruky tuto povídkovou knihu. Pro mě skvělé seznámení. Povídka Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank bylo pro mě naprosté zjevení. Našla jsem v Kingovi geniálního spisovatele a jeho díly se budu dál (opatrně) probírat.“... celý text
— BabiJaga

Romance Dawn: Dobrodružství začíná Romance Dawn: Dobrodružství začíná

„Co na tom One Piece všichni mají? Už vím. Tohle je zkrátka papírová dobrodružná pohoda, moc milá a zábavná. Další díly mě neminou.“
— DennisMoore

Konec Věčnosti Konec Věčnosti

„Ke knize jsem přišla docela náhodně, a to díky letošní Čtenářské výzvě (kategorie hodiny na obálce knihy, v rámci jednoho vydání kniha splňuje). A zase se mi potvrdilo, jak je Čtenářská výzva fajn, že vás dovede ke knihám, ke kterým byste se jinak (možná) nedostali. Konec věčnosti není žádná Popelka ve tvorbě I. Asimova, ale nepatří ani k jeho nejprofláknutějším dílům. Přesto je to kvalitka, která by si zasloužila více pozornosti. Byť je dílo 70 let staré, nabízí celkem originální pojetí tématu cestování v čase.“... celý text
— Danka_z_Ovy

Bratři Karamazovi Bratři Karamazovi

„Asi se ptáte, proč dávám knize nižší hodnocení než většina. Jednoduše jsem od ní čekal něco jiného. Všichni jí vychvalovali do nebes, na webech si odnášela vysoké hodnocení... a tak jsem od ní měl možná i přehnaná očekávání. Jak ji popsat? Jako detailní analýzu ruské duše. Pokud máte rádi romány, které lidskou společnost rozebírají podobným způsobem, určitě vás zaujme. Já jsem ale spíše asi na specifičtější kousky.“... celý text
— ArkAngel

Josef Mareš: Moje případy z 1. oddělení Josef Mareš: Moje případy z 1. oddělení

„Tuhle sérii jsem si vážně oblíbila, člověk dostane vhled do práce, která je neuvěřitelně zajímavá (stejně tak jako to bylo u práce pilota, kterou také moc doporučuji). Rozhovor plyne tak, že knihu nelze odložit, poslouchala jsem při každé volné chvilce. Není to jen o případech, které pan Mareš řešil, a tedy nečekejte něco ve stylu podcastů true crime, tohle jde opravdu na dřeň práce vyšetřovatele, metody vyšetřování, problémy i příběhy na pozadí.“... celý text
— katerina3633

Moje sestra lže Moje sestra lže

„Složitý vztah dvou sester, kdy nic není tak, jak by mělo být... Nebylo to špatné, ale konec mne zklamal...“
— beruska

Severka Severka

„Četla jsem od autorky již svědectví a jsem moc ráda, že dále sepsala i příběh jedné "svědkyně" z předešlé knihy. Jakmile se do knihy pustíte nemůžete přestat. Je to emotivní, silné a pro nás naprosto neuvěřitelné. Dostalo se mi nového pohledu na život v této zemi z pohledu člověka, který tomuto systému bezmezně věřil a žil vlastně spokojeně, o to víc je tento příběh děsivý. Jak lidské vnímání světa utváří okolí, a jak těžké je smíření s jinou realitou než tou kterou známe.“... celý text
— katerina3633

Dvůr trnů a růží Dvůr trnů a růží

„Nejdřív jsem si říkala že u té knihy nevydržím. Pak si říkám sakra, to je dobré. A pak přišla poslední dopr... To jsem nečekala. Musím uznat že jsem se do této série zamilovala.“... celý text
— Malina441

Kafka na pobřeží Kafka na pobřeží

„Moje první low fantasy kniha od Murakamiho. Opět zde máme jeho dokonalý vypravěčský um a odvíjí před námi velmi zajímavý příběh a osudy několika postav. Jen ten fantasy prvek mi zde přišl spíš matoucí a úplně nevím, jak ho uchopit, co si o něm myslet. Ze začátku jsem se do knihy vůbec nedokázala začíst a jen jsem čekala, kdy mi nějaká z odehrávajících se událostí začne dávat smysl. Nakonec jsem si ale čtení přece jen užila. Je to však těžké čtení, od kterého si zas musím na chvíli odpočinout, než se pustím do dalšího Murakamiho díla. Hodnocení: 3,5 hvězdiček“... celý text
— VerronikaH

Psáno s lítostí Psáno s lítostí

„Dlho som túto knihu odkladala. Ani neviem prečo. Asi som si myslela, že kniha bude len o Cavenovi a Rosie. Ale nakoniec to bol krásny príbeh o znovuzrodení rodiny. A ten koniec má fakt prekvapil. Ešteže mám po ruke pokračovanie.“... celý text
— keiko33

…a přeskočila jiskra …a přeskočila jiskra

„Já mám Halinu P. ráda, na každou její novou knížku jsem zvědavá a mám ráda ty aktuální, z jejího života a naší současnosti. Tato je složená ze vzpomínání i z nových zážitků a bavila mě, pokud jsem neměla výraznější pocit, že jsem "to" už někdy četla. A to nebylo tak často, i když samozřejmě, jako její čtenářka, už vím dost o jejím dětství a rodině i o ní samotné. Je to takové vyprávění "staré známé", co přijde jednou za čas a říká to, co už jsme třeba i slyšeli, ale posloucháme zas, protože to je fajn a protože jsme rádi, že je tu s námi. A některé vážnější fejetony byly za plný počet, píše hezky, optimisticky.“... celý text
— magnolia

Kamarádi z prérie Kamarádi z prérie

„ilustrace fajn,.,příběh a zejména textová část trochu pokulhává.. očekává se již nějaká ta znalost Divokého Západu, aby jste věděli, o čem je řeč... třeba Tanec slunce... co mě ale mrzelo nejvíc, byla zkomolenina kmene Brulé, na několika stranách psáno jako Bruelové, Bruelů...neřeknu jeden překlep, ale celá komiksová část s chybným jménem, to je ostuda... historie Indiánů na Západě - " výcuc", včetně významných jmen náčelníků, je pak uveden na konci knížky, kde už jsou i zmínění Bruléové napsaní správně... takže... výhrady mám..ale jako návnada k dalšímu počteníčku o indiánech a osídlování Západu - budiž...“... celý text
— haki34

Purpurový ibišek Purpurový ibišek

„Už v abstraktu je napsána velká pravda...v domě, kde Kambili žije, vládne ticho a tíživá atmosféra, kterou zprostředkovává náboženský fanatik Eugene, Kambilin otec. Na veřejnosti vřelý a vlídný muž, se za zavřenými dveřmi mění na hromádku nejistoty a strachu z božího soudu (protože někde v hloubi duše ví, že vyznává víru, která se neslučuje s jeho nigerijskou náturou) a za jakýkoliv přestupek své děti trestá fyzicky a hlavně psychicky. Kvůli tomu je Kambili ještě v 15 letech zakřiknutá, extra tichá, nenápadná a upozaděná. Za jakýkoliv hlasitější projev by totiž přišla rána. Četlo se to hezky, ale bolelo to. Kambili i Jaji (a vlastně i jejich matky) mi bylo hrozně moc líto.“... celý text
— dominika8192

Druhá žena Druhá žena

„Hezky vyprávěné, čtivé.“
— Janaves