Nejnovější komentáře

Ptáci v trní

„Byla to moje oblíbená kniha už od doby, kdy jsem byla o 30 let mladší. Nebyla to sice lehká odpočinková četba, musela jsem hodně při čtení přemýšlet, číst pomalu, abych si zapamatovala všechny osoby a jejich osudy. Jen rodina Clearyů, rodiče otec Paddy a matka Fee, měla celkem osm dětí bez malého bratříčka Hala, který zemřel na záškrt. Kniha byla rozdělená do několika částí, každá z nich nesla jméno hlavní osoby, o které se v té části nejvíc jednalo. Meggie, Ralph, Paddy, Luke, Fee, Dane a Justina. Vyprávění mělo několik rovin. Osudy jejich rodiny, kněze Ralpha de Bricassarta, Paddyho sestry Mary Carsonové, a nakonec manžela Luka a Meggiiných dětí Danea a Justiny. Hlavním tématem byla hluboká celoživotní zakázaná láska Otce Ralpha de Bricassarta a Meggie Clearyové. Osudy všech hlavních hrdinů mne zaujaly a kniha se nedala odložit, i když se četla pomalým tempem. Zaslouží si všech pět hvězdiček.“... celý text
— jana-cisarova

Broučci

„Poměrně depresivní čtení pro děti, protože se tam často umírá. Ale tak nějak to patří do povinné literatury.“
— Koty7

Mikeš

„Krásná Ladova obrázková knížka o zvířatech, kterou zná snad každé dítě.“
— Koty7

Variace

„Poezie Roberta Creeleyho mě vždycky tak chytne za srdce. Básně byly úžasné a mrzí mě, že od autora není přeloženo víc děl.“
— Bětuu

Sekl se Orwell o dvacet let?

„„Je to rebel!“, volali děti. A to děti mohou. Mohou totiž takřka všechno. Pan Kuras napovídá, že těch, kdo mohou skoro všechno je rozhodně víc. Je to docela smutné čtení, které ale přináší spoustu věcí k zamyšlení.“... celý text
— Česneksmedem

Honzíkova cesta

„Krásná dětská knížka, kterou jsem jako malý zbožňoval. :)“
— Koty7

Velká trojka

„Na své nové misi na planetu Stark se Stone přesvědčí o pravdivosti rčení, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Snaha po konsolidaci společnosti po krvavé občanské válce totiž na Starku vedla k tyranii Velké trojky. Nu a Stone s Rayem nemají nic jiného na práci, než pomoci vzbouřencům. Je to jednoduché čtivo, ale občas je dobré, když víte, že vše dobře skončí a dobro zvítězí nad zlem.“... celý text
— babystar

K slávě odsouzeni

„Nejsilnější je na knize konec, jinak mi to přišlo jako pohodová literatura, se špionáží žádná velká spojitost. V knize spousta chyb, jeden řádek o jednom vojákovi, druhý o druhém, aniž by to člověk poznal - napsáno velmi zmatečně.“... celý text
— HŠ

Katechismus katolické církve

„V zásadě souzním s velmi pěkným komentářem od @mirektrubak. Je to tak, že text samozřejmě není beletrií, ale na to, jak závažný svým obsahem je, podařilo se jej sestavit tak, aby byl čtivý, pochopitelný a přístupný i veřejnosti bez teologického vzdělání. Což je mimochodem trend odpovídající 2. Vat. Koncilu. Je ohromující, že celý poslední oddíl je věnován křesťanské modlitbě. Nikdo tedy nemůže říct, že katolická víra je jen jakýmsi souhrnem morálky a paragrafů. Ne, je to život z víry a tento život je živen a oživován modlitbou, tedy žitým vztahem s živým Kristem. Pakliže z tohoto vycházíme, snáze porozumíme, že i tento vztah musí být jaksi definován a orámován. Já myslím, že by to mohla být užitečná četba nejen pro katolíky, ale též i širší veřejnost s hlubším zájmem o všeobecné vzdělávání - s ohledem na to, že stále ještě tvrdíme, že jako společnost stojíme na křesťanských základech. Otázkou ale je, nakolik si my sami (katolíci) dokážeme tohoto textu vážit, vzít jej vůbec do ruky, nabídnout jej ostatním k prolistování...anebo jen společně o něm hovořit.“... celý text
— Achillesaželva

Někdo z nás

„Tohle byla nálož, kterou jsem nečekala. Tolik emocí, co jsem zažila. Nával zlosti, lítost a touha po spravedlnosti - byla to smršť. Od určité chvíle to nejde odložit a vy musíte číst a číst. A v určitý okamžik jsem se dívala na poslední slova jedné z kapitol a modlila se, ať to, co mi dochází není pravda. Pro mě nečekané a ještě několik hodit po dočtení mi běhá mráz po zádech. Byly chvíle, kdy jsem se klepala jako ratlík. Noc, která změnila životy všem, minulost, na kterou chcete zapomenout, chcete ji vytěsnit, ale copak jde, aby zmizela? Jak málo stačí, aby člověk udělal jedno špatné rozhodnutí. Byla to moje první kniha, kterou jsem od autorky četla a smekám před ní. Určitě si ráda přečtu i předchozí knihy. Neskutečné, jak skvělý příběh dokáže napsat tak mladá autorka.“... celý text
— JanaŠamšová

Krámek s hedvábím

„Příběh Nicole a její sestry Sylvie byl nádherný a současně dojemný. Navíc mne zaujalo prostředí, kde se jejich osudy odehrávají. Knize tedy nemám co vytknout a jsem ráda, že jsem si ji přečetla.“... celý text
— m_martina

Největší záhady zločinu

„Audiokniha: Poslech audioknihy je úplně něco jiného, než ji číst, aspoň pro některé knihy to platí pro mě... zajímavé a některé případy už zapomenuté vycházejí na světlo díky,,šťourání,, p.Mareše...“... celý text
— hana1039

Science Communication: Úvod do komunikace vědy

„dobré tipy pro jednotlivce i instituce, jak efektivně a efektně popularizovat výstupy moderního výzkumu, žel výhradně z prostředí věd přírodních; kniha je zpracována podobným způsobem, jaký sama pro prezentaci doporučuje, tedy samé velkoformátové, digitálně upravené fotografie a minimum textu, a ten členěn do krátkých, graficky různorodě odlišených bloků a popisků; bude zastarávat v závislosti na rychlosti vývoje podpůrných technologií“... celý text
— los

Procházky Ostravou: Krok za krokem ulicemi města

„Autor je podle mého mínění správný ostravský patriot, který spoustu času i mimo své povolání věnuje studiu minulosti tohoto regionu. Informace si nenechává pro sebe, ale seznamuje s nimi i lidi, které to zajímá. Dělá to už pár let, takže jeho posluchačů na různých přednáškách a spolupoutníků na procházkách Ostravou je už celá řada. Co všechno pro ostravský region dělá, je asi dobře vidět na stránkách https://www.ostravskepesiny.cz/ Z tematických procházek Ostravou vznikla i tato kniha, která už má dalšího následovníka ve druhém dílu. Kniha je to přehledná. Obsahuje ke každé kapitole mapku se zastaveními a spoustu fotek. Takže s knihou v ruce se čtenář může vydat poznávat významná místa každé z uvedených čtvrtí Ostravy. Samozřejmě je lepší se na procházku vydat přímo s Lexou Přendíkem, protože jeho komentáře jsou zajímavé, zasvěcené a vtipné. Rád jsem se s informacemi v knize seznámil a druhý díl a případné další si nenechám uniknout. Stejně tak i nějakou tu přednášku nebo procházku.“... celý text
— Bedřich63

Vojenská felčarka

„Obecně mám beletrii zasazenou do historicky uvěřitelných reálií ráda, ale to hle byla nuda. Příběh mě nebavil, nečekala jsem s napětím, jak co dopadne, nebyly mi jasné pohnutky osob (pominu-li jednoznačnou motivaci některých pánů dostat se ženské pod sukni, ale ani těch nebylo na tu dobu moc). Na výpověď o době to pro mě nemá hloubku, na zábavnou četbu to nemá vtip. Kniha na mě působí dojmem, že je úplně jedno, na jakém pozadí se děj odehrává, vztah Magdy a Erika je pro mě nezajímavý, Erik mi vůbec přijde rozporuplný, na jednu stranu milostný vztah, na druhou stranu léta, kdy se mu asi dařilo slušně a měl možnosti a kontakty, aby se coby "kšeftař" s Magdalenou spojil, ale neudělal to, a nakonec jeho samozřejmé přijetí "otcovské role" a přitom trpné a pro mě nepochopitelné čekání na to, že je Magda najde sama. No román to není ani historický, ani červená knihovna. Oceňuji dobrou redakční práci, to je v dnešní době vzácnost.“... celý text
— borufka

Billy Summers

„Začátek mě nebavil. Než se to rozjelo a zapadlo do správných škatulí. Než se nájemný zabiják usadil a zabydlel :). Pak nastalo několik zdánlivých maličkostí, které příběh posunuly trochu zajímavějším směrem. Konec se dá trochu předpovědět, ale no... zase až tolik to nevadí.“... celý text
— Janadvorackova

Vypravěč

„Knihy autorky mají zvláštní atmosféru. Jako kdyby v dospělosti pořád ještě rozuměla podstatě dětské představivosti. Jako když si jako malí představujete, že ve sklepě u babičky něco žije, že na půdě je tma živá a v hromadách kompostu žijí divné bytosti, kterým chutná lidské maso. vím, že jsem kdysi takhle uvažovala. Dneska už se k tomu asi neumím vrátit. Jako bych četla paralelně dva příběhy a ty se mi prolínají.“... celý text
— Janadvorackova

Mach a Šebestová

„Naprostá Macourkova klasika s kouzelným sluchátkem, kterou zná i díky pěknému večerníčku opravdu každý.“
— Koty7

Záhada hlavolamu

„Úžasná kniha o naší odvážné partě správných hochů, kteří ve Stínadlech pátrají po záhadném létajícím stroji Jana Tleskače.“
— Koty7

Madisonské mosty

„Část o „neodolatelném kouzlu vzájemné přitažlivosti“ (jak se píše v anotaci) je opravdu úchvatná. Skvělé vnitřní rozhovory obou hrdinů: valí se na ně vášeň, ale ne zvířecky, aby vše převálcovala, oni ji naopak pozorují „zvenku“ – prostě vnitřní dialogy vědomých bytostí, které čtenáře baví, „rajcují“, jsou smyslné, ale ne laciné – tomu říkám literatura! Pokud jste někdy něco takového zažili/y, můžete si oživit svoje vzpomínky, a pokud ne, můžete aspoň snít, jaké by to mohlo být. Není to totiž jen o až animální fyzické přitažlivosti, ale i o dalších, mnohem vyšších hodnotách „posledního kovboje“, které táhnou. Ovšem s „hodinou pravdy v okamžiku rozloučení“ (jak to nazvala anotace) je to najednou jiná kniha, kterou bych klidně odložila. Ne kvůli samotné „hodině pravdy“, ani rozhodnutí, které oba hrdinové učinili – tu tíhu jsem cítila velmi silně. Ale text má těžkou zadel, příšerně a lacině, prvoplánově tlačí na city a ubohé čtenářky (kniha je v kategorii „pro ženy“) mučí sáhodlouhými sladkobolnými litaniemi po lopatě vysvětlujícími, že se ti dva za těmi vysokými hodnotami nemůžou vydat, z ohleduplnosti k tomu druhému (cože?!) a zároveň až sebemrskačsky popisují, jak moc je to celé ty roky drásá. Čtenářky možná roní krokodýlí slzy, já obracela oči v sloup. Autor prý text napsal za 11 dní a byl určen jen přátelům. Za mě na něm mohl ještě pracovat a být v druhé části stejně distinguovaný a zdrženlivý (pointa konce obou životů jako by mi dávala za pravdu). I zarámování celého příběhu do setkání spisovatele a Francesčiných dětí v současnosti jako by bylo šito horkou jehlou a chtělo ještě (hodně) učesat. Ne, jako celek mi to nesedlo – jako luxusní vlněné sukno přišité k dederonu a zabalené v papundeklu :) (Na téma "posledního kovboje" mě daleko víc chytl třeba Muž se srdcem kovboje – ale to je samozřejmě úplně jiný příběh.)“... celý text
— meluzena

Bretaňská idyla

„Pokud čekáte klasickou detektivku, zavítejte raději někam jinam. Pokud čekáte poetické povídání o ostrově Belle-Île s menší kriminální vsuvkou, asi se vám kniha bude líbit. Mé hodnocení je asi ovlivněno očekáváním krimi v plném měřítku s notnou dávkou napětí a to jsem v knize nenalezl. Mám rád poetické povídání, atmosféru míst a kulinářské zážitky, ale asi to musí být doplněno i něčím víc, třeba jako v románu Nemusí být vždycky kaviár. Z tohoto pohledu bych 2/3 knihy nominoval na další díl četníka, tentokrá Četník na ostrově Belle-Île, samozřejmě v hlavní roli s Luisem de Funésem, pak se objeví zčista jasna malé okénko v podobě Hercula Poirota a je konec. Francouzská nabubřelost mi sama o sobě také nikdy moc neseděla a řada postav je právě v tomto duchu, chápu že zcela úmyslně. S komisařem Dupinem to bylo první setkání a žel i poslední. Ale věřím, že má i své fanoušky.“... celý text
— HejcMichal

Marek Eben a jeho bratři - zpěvník

„Tvorba bratří Ebenů je, jak sami říkají, těžko zařaditelná. To ovšem neznamená, že neposlouchatelná, ba naopak! Byla jsem na jejich živém koncertu a okouzlila mě skvělá atmosféra sálající z celé kapely a též z Marka E., který je skutečně sympatický a profesionální stejně tak při vystoupení v kinosále pro 200 lidí, jako na velkém pódiu a během televizního přenosu. Co se zpěvníku týče, jejich písně vyžadují o něco větší hudební dovednost, než je to běžné u klasických táborákových písní.“... celý text
— Achillesaželva

Vlčí štěstí

„Zhruba po první třetině jsem knihu chtěla odložit, vůbec mě nebavila, přišlo mi, že je téměř bez děje, ale v moment, kdy skončila zima (sezóna) a hlavní hrdina jel vyřídit rozvod atd., mi přišlo, že se to rozjelo a zbytek už byl čtivý a moc fajn :) btw. hned bych se do míst, kde se to odehrává, vypravila :)“... celý text
— Heyyy

Snít znovu

„I když se v tomto dílu mihly (opravdu jen mihly) postavy z předchozích knih a patří to do série, bylo to úplně jiné. Mohla by to být klidně samostatná kniha. Zároveň téma bylo dost složité a dospělácké, až bych řekla, že hlavní postavy mají mnohem více let. Aspoň hlavní hrdinka, protože když jsem si pak sečetla věk jejího bratra (byl o rok starší než 19letá Jude) plus připočetla dobu předchzích dílů, určitě klukům nemohlo být jen dvacet. Tady ty logistické záležitosti mi tak trochu přišly mimo realitu. Když odhlédnu od toho, jak si tato mládež žije zabezpečeně a jako v bavlnce, tak jsou tyto knihy takový relax, navrch s troškou dramatu, aby bylo co řešit. Jsem schopná pochopit stranu Blakea i Jude. Po přečtení je ale vystřízlivění v tom, že v životě, tom reálném, lidi nebojují za nápravu vztahů. Pro lidi je snazší to vzdát. Pak jsou tu ti, kteří to nevzdávají, ale lidi kolem nich jo, takže to vlastně k ničemu nevede. Jenže tohle je pohádka - pohádka o tom, jak ženy chtějí, aby muži byli takoví a makoví (vymakaní, pohlední, něžní drzouni, co vám snesou modré z nebe). Pohádka. Příběh byl to silný, ale nějak se mi nedařilo si hlavní postavy oblíbit, hlavně Jude se chovala na jednu stranu zodpovědně a na druhou vše zamlčovala. Ezra byl fajn. Je mi líto, že v partě se vlastně nic nedovíme o Scottovi. A byť v každé knize, co teď čtu, jsou lgbt narážky, celkem by mne zajímalo nechodit kolem horké kaše a přímo ucelený příběh Scotta si přečíst. Celkově se mi série líbila, nejvíc díl se Sawyer a Isaacem a pak s Alie a Kadenem (3. a 1. kniha).“... celý text
— Niu

Ministerstvo strachu

„Divná knížka.“
— Milton

Písečníci (7 povídek)

„3,5* Je to asi prokletí povídkových knih, ale jen těžko se hledá sborník nabitý skvosty. A ani Písečníci nejsou výjimkou. Minimálně polovina povídek je obyčejná. Klasické sci-fi o dobývání hvězd, podivní mimozemšťané, cestování dimenzemi... pokud jste četli nějaké starší scífko, víte, o čem mluvím. Další dvě povídky jsou povedené (a to včetně té titulní), ale zase - nic z čeho si sednete na zadek. Pro mne bylo tím naprosto nejlepším zážitkem Sídlo červa. Tomu říkám atmosféra! Ten zatuchlý vzduch temných tunelů z toho přímo čpěl. K tomu trocha body hororu a máte povídku, podle které měla být pojmenována celá kniha.“... celý text
— Atlantis

Za zamčenými dveřmi

„Myslela jsem, že předchozí knihu Pomocnice nemůže nic předčít jak já se mýlila! Tohle byla ještě větší jízda, žádné “hluché místo, četlo se to samo a nešlo se odtrhnout a vraha jsem fakt až do sklepa neodhadla. Bomba, už se těším na další knihu této autorky.“... celý text
— dana8437

Smrt podle hvězd

„Myslím, že pana Bauera nadlouho vynechám. Nejdřív mi to přišla konverzace trochu jednoduchá a když se přidaly vulgarity, věděla jsem bezpečně, že je konec. Dobrý by bylo, kdyby aspoň nadávali - přibližně - v řeči poplatné té době. Ale novodobé nadávky? To je čistá vulgarita“... celý text
— Kanimůra2

Láska mezi řádky

„Nejak se mi nedarilo zacist. 3x jsem knihu odlozila, abych ji nakonec tedy docetla. Bylo tam asi 50 stran, ktere me celkem bavily, ale jinak nic moc. Pritom ta kniha mela takovy potencial - prostredi zabavniho parku znelo tak dobre!“... celý text
— LaBobule

Říše popela

„Po výborné jedničce, a slušné dvojce (musela jsem si zvyknout na větší roztříštění děje linkou Siruse) jsem byla hodně napjatá, v posledních letech jsem si zvykla, že konce ság bývají trochu zklamáním... Bylo to dobré, všechno šlo dle plánu, nebo alespoň dle plánu B, všichni byli ve správný čas na správném místě, bitevní akce, srdceryvné loučení (tedy srdceryvné pro mě, pro černé draky mám slabost od HoMM II), trocha smíření, trochu deus ex machina (opravdu velmi náhodné setkání Claye s Sirusem, které je přitom naprosto klíčové pro konečné řešení???), jemný osten možných budoucích problémů... je tam toho hodně a některé důležité momenty proletí takovým fofrem, že než vám dojde, o čem to je, je konec knížky. Zklamaná jsem rozhodně nebyla, celá trilogie je velmi pestrá, ale s blížícím se koncem mi přišlo, že autor má časový limit, do kterého musí skončit, a jak se někde na jednom konci zakecá, musí to na druhém dohánět. Ale ani to mi nebrání dát plný kotel. Užila jsem si to.“... celý text
— borufka