Nejnovější komentáře

Svět bez princů Svět bez princů

„Líbilo se mi to, fakt jo, téma princezny proti princům to je něco pro mě.“
— Grace_Foster

Kniha politiky Kniha politiky

„Určitě zajímavá kniha jako úvod do vývoje jednotlivých politický směrů a myšlení v jednotlivých obdobích historie. Jednu hvězdu ubírám za časté používání cizích slov bez vysvětlení.“... celý text
— Perseus

Vlaštovky z Černobylu Vlaštovky z Černobylu

„Parádní detektivka.Zajimavá zápletka, hlavní postavy mě bavily“
— jitka7326

Rod země a krve Rod země a krve

„Naprosto souhlasím s komentářem od Slezadav, do puntíku. Hodnotím však 4*, protože jsem po knize sáhla s plným vědomím do čeho u Maas jdu, a musím říct, že se autorka od Skleněného trůnu neskutečně zlepšila a já si to dost užila. Mám však pár kritických bodů: ---podobnost s předchozími sériemi ------- Vidím docela velkou podobnost s trůny i dvory - dokonalé hrdinky musí trávit čas s dokonalými chlapy, které nejprve nemusí, pak je to však pravá láska, do toho trochu trojúhelník či vedlejší mužští obdivovatelé, řada překážek, které je málem stojí život, a samozřejmě výsledné finále, kdy hrdinky odhalují moc tak třeskutou, že si finální padouchy namažou na chleba pouhým pohledem. Třikrát stejná struktura = nulové překvapení. ---chyby v systému světa ------- Maas umí dělat světy zajímavé, ale často v nich má díry, magické kličky, které se objevují, jen když se to hodí, a podobně. Tady mě třeba nejvíc zaujal pojem policie - celou dobu se jim říká "pomocné sbory", ale dvakrát za celou knihu je to policie. ---nevysvětlené fungování světa ------- Tolik stran a my máme svět pořád jenom v obrysech. Byla bych ráda za trochu hlubší ponor. Doufám, že další díly to doplní. ---převzaté názvy a systémy ------- Obecně také nefandím světům, které vznikly převzetím skutečných jmen a systémů bez větší invence - midgard, pangera, římský stát, mytologie i současná náboženství, do toho ten náš technologický svět... Zajímavý koncept, ale převzetí by mohlo být líp zaobaleno. Nejvíce mě asi dráždilo SPQM (v reálu SPQR). +++komerční struktury dávají trochu více smysl Struktura s dokonalou hrdinkou se asi dobře prodává, tak dává smysl ji neustále opakovat. Oceňuji, že se Maas posouvá a uvědomuje si, že toho fenoménu využívá. Takže se to v této sérii snažila více opodstatnit - hrdinka to ve finále nenatře padouchům v doprovodu bezradných prastarých supermocných legend, ale je tak daleko a úplně sama, že jí nikdo pomoci nemohl. Pořád je sice Mary Sue, ale už to není tak očividné...už tam není to velkolepé sebeobětování...rádoby pokorná ukázka oslepující dokonalosti a samostatnosti. Aspoň do napadení města, pak už to zas jede ve starých kolejích zářnosti. +++ zvraty Nečekané množství zvratů jsem vážně nečekala, výsledky třeba jo, ale samotný zvrat mě nenapadl ani jako vzdáleně možný. To jejich pátrání mělo poměrně jasný výsledek už předem, ale průběžné objevy a překážky jsem nepředvídala, často jsem si říkala, jak z toho sakra vybruslí. Finální výběr padoucha se dal čekat a jeho motivy byly takové...nevím...málo opodstatněné, ale podezřívala jsem více lidí, to bylo fajn. +++ hodně obsahu mimo hlavní drama Maas je velmistr v servírování malých situací mimo hlavní akční scény. Vždycky je toho tolik, že máte pocit, že bylo vše řečeno. Což já třeba oceňuji, i když to byla občas trochu nuda nebo opakovačka. Knížky, které mají jednu akci za druhou a pár drobných klidných chvil a pak konec a tečka...to mi pak nedá spát. Tady dočtete a jste fakt nasycení. +++ super mazlíčci, zajímavá práce Líbilo se mi její pracovní prostředí, její pracovní náplň, škoda, že to nebylo víc prozkoumáno, určitě by to bylo zajímavé. +++ vedlejší postavy Paradoxně jsem si oblíbila vedlejší postavy víc jak ty hlavní. Lehabah, Syrinx, Jesiba, Danika, Connor, Fury i Juniper. Do dalšího dílu se zrovna pouštím a jsem zvědavá, co se zvrtne tentokrát.“... celý text
— VeDny

Krutý měsíc Krutý měsíc

„Výborně napsané, napínavé. Čte se samo, i když některé detaily jsou dost skličující.“
— iveta3689

Královny nemají nohy Královny nemají nohy

„Moje první literární setkání s autorem, kterého znám podle jména nejen přes jeho syna (četla jsem na VŠ), ale i skrze seriál Sňatky z rozumu, který se mi velmi líbil. Zásadní kritiku vyčerpám hned zkraje konstatováním, že vydání z roku 2018 je - jak je již řečeno v jiném komentáři - redakčně velmi odbyté, zejména co do práce s uvozovkami přímé řeči. Přitom kniha je jinak hezky zpracovaná, což byl - spolu se skutečností, že je román uváděn jako historický - důvod, proč jsem ji před nějakou dobou koupila manželovi, skuhrajícímu, že by si nějaký román historický chtěl přečíst, ale neví jaký. Od té doby titul ležel nepovšimnut v knihovně, a když mne počátkem roku chytla čtecí krize, sáhla jsem po něm já. Že nejde o román "seriózní" jsem pochopila poměrně záhy, když autor v textu použil slovního spojení zcela nevhodného pro 16. století. Trochu mě to zamrzelo, ale přistoupila jsem na jeho jazykovou hru a i díky volbě prostředků a obratů, které do Neff vložil, jsem si příběh užila. (S jedinou zásadní výjimkou, a tou byl konec kapitána d'Auberée.) Ta třetí sudička byla vskutku krutá, protože když už se zdálo, že se blýská na lepší časy, přišel úder vedený na Petrovu tvář (a jiné části těla) nečekaně a z netušené strany. Od určitého momentu už si hrdina za své smolné příhody mohl valem sám a, i když jsem ho chápala, s jistou životní zkušeností jsem současně smutně pokyvovala hlavou. Celý děj odehrávající se ve Strambě mi přišel moc, ale chápu, že autor chtěl Petra z Kukaně posunout dál z Itálie a vstříc jiným příhodám. Myslím, že knihu si vychutnají nejen milovníci češtiny, ale i ti, co už v životě mají něco najeto a jejich naivní mladická neústupnost dostala v realitě života trochu nafackováno.“... celý text
— tatjana1737

Zločin a trest Zločin a trest

„Knížka byla opravdu silná, wow. Co bych tu psal by bylo jen opakování toho, co napsali lidé přede mnou. Jednu věc ale mohu předat - není vhodná pro maturanty pro dočítání na poslední chvíli :) Nejspíš ji za víkend nestihnete.“... celý text
— yousips

Pokračování 20 případů státního zástupce na okrese Pokračování 20 případů státního zástupce na okrese

„První díl o poznání lepší.“
— ales1009

Poslední tajemství Jana T. Poslední tajemství Jana T.

„!!! POZOR SPOILERY !!! Knihu jsem četla už v době vydání, od kdy je hrdou součástí mé knihovny v těsném sousedství Foglarovy trilogie. Na VŠ jsem půjčovala známému, který řekl, že až na závěrečnou volbu Velkého Vonta (pro něj coby skalního Foglarovce naprosto nepřípustnou) to bylo, jako kdyby četl Foglara. Na podzim jsem ji půjčovala kamarádce, která ihned po přečtení, plna dojmů, měla potřebu shrnout to zásadní. Dovoluji si zkopírovat: Ahoj, tak jsem knížku zhltla a jsem plná dojmů: - moc jsem si to užila, neb jsem vůbec netušila, že taková FF existuje, a je zřejmé, že autor má Foglara velmi dobře načteného a dokázal ho vytěžit, - zápletka, styl vyprávění, výrazové prostředky opravdu velmi připomínají kánon - zezačátku mě ty věty končící vykřičníkem přišly trochu na sílu, ale časem jsem si zvykla, - oceňuji i sugestivní popisy počasí - miluju! - co mi chybělo, byla možnost více se identifikovat s nějakou postavou a prožít skrze ni niternější pocity (ve většině knih Foglar s tímto pracuje, přiznám se, hanba mi - u Stínadelské trilogie si nejsem jistá!) Myslela jsem si, že to bude třeba ta Martina, ale o té se dozvídáme žalostně málo. Jako by se autor bál pustit se na tenký led ženské psýchy - je to budoucí Velká Vontka, ale v knížce se sotva mihne. - co se mi naopak moc líbilo, byly slovní přestřelky mezi Červenáčkem a Rychlonožkou - ty byly vtipnější než v kánonu, bylo jich tam více a jsou silnou stránkou knihy, - Losna je prostě looser forever, jemu to Velké Vontství prostě není souzeno, - Tleskač: uvěřitelně zdůvodněný jeho původ, ale že by Tleskač dobrovolně půjčil Ramouzovi ježka, ještě rozšroubovaného, na celých 24 hodin?! NIKDY!!! Celá zápletka s dvěma ježky se mě vlastně trochu osobně dotkla - JEŽEK V KLECI JE JEN JEDEN!!! - celá aféra kolem těch plánů a "zdůvodňování" původních zápisů v deníku mi přišlo trochu na sílu, i když ten závěr - plány jsou ztraceny, ale nevadí, protože kolo stejně nejspíš nelétalo - se mi vlastně docela líbil, - sblížení Stínadelských s Druhostraníky v závěru je pěkný nápad (a konečně je důvod věřit, že je série fakt ukončená - už se tam nic zajímavého nestane) ale proč se proboha nekonal na závěr ten závod, kde by se mohl konečně atleticky zaskvět Štětináč?!? - a jako jak, že na konci Rychlé Šípy DOSPĚLY??? Tady se musel Foglar obracet v hrobě!!! - Shrnutí: Podařená FF. Miluju, když má někdo takhle načteného Foglara a dokáže smysluplně navázat. (Ostatně, to platí nejen u Foglara! ;-) Děkuji za půjčení, knížku si určitě pořídíme, manžel ji taky nezná!! Kdykoli na knihu v minulosti přišla řeč, vyzdvihovala jsem Velinského, že ze všech Foglarových pokračovatelů on napsal nejvěrohodnější foglarovku; za mě to byl de facto rovnocenný 4. díl. Co se týče kamarádčiných výroků, v zásadě se se všemi ztotožňuji. Poté, co jsem loni přečetla nejen trilogii, ale i různé další autory zabývající se stínadelskou tématikou, nechala jsem si Poslední tajemství Jana T. na konec. Po přečtení, s časovým odstupem od časů, kdy jsem knihu četla prve, a v porovnání s předlohou, Hrnčířem, Grifinem či Hoganem, stále tvrdím, že je to Foglarovu stylu nejpodobnější, současně mám ale jako dospělý čtenář několik výhrad a výtek k věcem, co jsem dříve tolik nevnímala: - Jarku Metelku miluju. Pokud jsem Grifinovi vyčítala neustálé omílání Jarkových detektivních schopností a nadužívání slovního spojení "detektiv Jarka", Velinský by si s ním mohl podat ruce. V zásadě je to vždy Jarka Metelka kdo přichází s racionálním vysvětlením, vývody, ke kterým dospěl jako první na základě faktů, ale i s poučováním a "kritikou" ostatních, když si něco nemyslí správně. Já Jarku fakt miluju, ale místy mi byl tou "přechytralostí" trochu protivný :-). - Jak psala výše kamarádka, o postavě Martiny toho skoro nic nevíme. I Tonča Sedlářová, přestože vlastně také není nijak detailněji vylíčena, působí plnokrevněji než bledá a mlčenlivá Martina, jejíž upřený pohled nemůže nikdo vydržet. - Coby stoupenec Otakara Losny (a jako hrdá obyvatelka Modrých ulic) nemohu se smířit s tím, že by Ota nakonec zaslouženě nebyl legendárním Velkým Vontem s velkým V. Na konci Tajemství Velkého Vonta se ježek dostane do rukou jemu, který ho už jednou vybojoval, a už by zase měl selhat? - Mažňák působí jako hlavní antagonista, ale jeho linie vlastně taky není moc propracovaná a na dospěláka působí černobíle, včetně ohavného chování po záchraně z vody. - Amazonky by si zasloužily rozpracovat, Ransomeho vliv na mě už kdysi působil spíše rušivě, ale ve srovnání s Grifinem jsou mi tyhle holky výrazně sympatičtější. - Taky nerozumím tomu, proč se atletický závod nakonec nekonal? - I když křestní jméno v trilogii zmíněno nebylo, Nekola za mě rozhodně nebyl Karel! - Ale to hlavní: V knize je rozehráno několik dějových linií: zlověstní Netopýři (opravdu by jim RŠ dali deník jen tak a nechtěli ho získat zpátky??), poslední tajemství ježka v kleci, dění ve Stínadlech končící volbou Velkého Vonta. Autor se v průběhu děje zaměřuje tu na jednu linii, tu na druhou, ale ne každé se věnuje spravedlivým dílem. Volba Velkého Vonta v závěru knihy je neskutečně zrychlená, utnutá a ošizená, i když to Velinský zdůvodňuje Losnovým kvapným stěhováním. Každopádně po pozorném čtení trilogie vím, že by to s volbou nebylo tak snadné, jako v knize - vždyť i Vláďa Dratuš Losnu navrhl za svého nástupce a nerozhodoval dav ani většina, ale hezky se sčítaly hlasy od náčelníků ulic. Useknutý závěr téhle linky mě mrzel ze všeho nejvíc, a to jsem už svého času skousla, že VV se nakonec stala dívka. - Nu a to usmíření mezi Stínadly a Druhou stranou? Pro mě jako skálopevnou nositelku žlutého špendlíku nemyslitelné!! :-)“... celý text
— tatjana1737

České pohádky České pohádky

„Ohodnotil a okomentoval jsem všech dvanáct pohádek obsažených v knize a nestává se často, aby všechny části knihy byly za pět hvězdiček! České pohádky jsou hvězdná sbírka!“... celý text
— heavy66

Zmije a křídla noci Zmije a křídla noci

„Takové příběhy jsou důvodem, proč tak moc miluji tento žánr. Zjistila jsem, že poslední dobou jsem četla hlavně romány, občas i horory. Jedna taková kniha mi zabírá třeba 3 nebo 4 dny. A pak sáhnu po něčem takovém, jako právě tato kniha, a během ani ne 48 hodin ji slupnu jako malinu. V takových chvílích pro mě utichá svět, potřeby jako hlad nebo žízeň neexistují. Je tu jen příběh, který mě pohltí všemi způsoby. A takový pocit dokážu mít jen s dokonalou fantasy knihou. A toto byla naprostá dokonalost. Sledovat příběh hlavních postav, od nenávisti k lásce. Od lásky znovu k nenávisti. Zmije a křídla noci je úchvatným příběhem, vybudovaným ve světě krve, lží a nenávisti. A v takovém světě svítí plamínek naděje, maličký plamínek lásky, která by mohla vše změnit. Mám své šťastné R&R&R. Tři R, zosobňující tři fiktivní muže, kteří si získali mé srdce. Rhysand, Roth, a nyní také Rainh.“... celý text
— Tess_BooksNerd

Alan Rickman: Deníky Alan Rickman: Deníky

„Deníky tohoto charismatického herce se nečetly snadno. Zpočátku mi jeho útržkovité komentáře ze soukromého i veřejného života připadaly příliš roztříštěné, ale pak jsem se začetla, a ocenila velký smysl pro humor i zajímavé postřehy ze zákulisí filmů, z kterých ho známe. Z těch nejznámějších uvedu alespoň Pýchu a předsudek, Příběhy o Harrym Potterovi, kde ztvárnil nezapomenutelným způsobem postavu Snapea, a také např. krále v Králově zahradnici. Za své mimořádné herecké umění, a to nejen filmové, protože to byl i výborný divadelní herec, obdržel řadu ocenění včetně Zlatého glóbu a Emmy. Pokud jste tedy milovníky filmu a chcete se dovědět něco ze zákulisí tohoto hektického a často velmi náročného života, zkuste se začíst. Já jsem si tyto vzpomínky moc užila.“... celý text
— Marcela52

Na viděnou v Havaně Na viděnou v Havaně

„Smutný vhled do života na Kubě, jsou věci, které se ani po letech nemění... Každopádně kniha stála za to a jsem ráda, že jsi si ji mohla přečíst...“
— blebuska

Hlubina Hlubina

„Hlavní postavou je důstojník Státní bezpečnosti MARTIN GAVENDA, který vyšetřuje případ zmizelých dětí v Ružomberku. Vrací se ke své minulosti a nemůže se s ní vyrovnat. Vstoupil do služeb StB, přispěl k odsouzení hodně nevinných lidí, kteří následně zemřeli. Je ve službách KSČ, věří v její roli ve společnosti, ale zároveň si uvědomuje, že strana má své vlastní postupy, pokud se něco nedaří. Už od počátku vyprávění mě zaujalo, že Martin bere hodně tabletek na spaní. Jedná se o kombinaci thrilleru, krimi, hororu a historie. Děj příběhu se odehrává v Československu v 60. letech 20. století. Kniha ve mně vyvolala pocitu strachu a napětí a z četby jsem měl nepříjemné pocity. Kniha byla čtivá. Od autora jsem již četl více knih a kniha HLUBINA patří k těm lepším knihám, které jsem četl. Určitě si přečtu další knihy, které autor vydá.“... celý text
— Marekh

Srdce času Srdce času

„Tento díl byl snad ještě lepší než první! Děj pěkně odsýpal, bylo tu plno příležitostí se dozvědět více o časodějnickém světě a o klíčnících a i nové postavy jsou fajn, hlavně Zachara. Už se těším jak to bude s Vasilisou a jejími přáteli dál!“... celý text
— CarolineAn

Dravé věci naší doby Dravé věci naší doby

„Jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co. Chápu, že bratři Strugačtí patří mezi klasiky, jenže to Jirásek taky. A číst se nedá ani jedno. Ještě bych skousla ideologické nánosy v tomto prý očištěném vydání původního rukopisu, koneckonců dílo vznikalo v Rusku, pardon Sovětském svazu šedesátých let. Ach ano, a důvěrně poznávám styl, jakým se tehdy fantastika psala – nedořečené věty, absurdní chování postav, nevyřčená, a bohužel vlastně neexistující tajemství, tajuplné pomrkávání autorů: hele, čtenář absolutně nemůže tušit, která bije, ale my mu to říkat nebudeme, he he. Tehdy se tak tvořilo a já na tom vyrostla. Bohužel jsem ale vyrostla i z toho. Pokud ještě v půlce knihy netuším, o co vlastně jde, je něco prostě špatně. Ivan Žilin, arogantní náfuka, který pátrá po něčem, co čtenáři zůstává utajeno, způsobem, kdy předstírá znalce, takže mu nikdo nic neřekne, protože podléhá dojmu, že Ivan ví. Ivan ovšem ví prdlačku. Celé je to zaobalené v naprosto nečitelném textu. Ani jedna z postav neoplývá charakteristikou reálného člověka, stejně tak křečovité a nesmyslné jsou dialogy. Děj? Cha chá, ten se potácí odnikud nikam. Do toho výše zmíněná ideologie a rádoby ukrutné tajemství. Ivan se zásadně pohybuje „nespěšně“ a každou chvíli se „tetelí“. Vystavěný svět připomíná dort pejska s kočičkou, protože se do něj vešlo všechno – kolonizované vesmírné světy, boj s fašisty a proti buržoustům, máme tu dokonce i dinosaury, jupí! Asi bych měla ocenit překvapivé sociální vizionářství autorů, ale když se to nedá číst, tak mě to uchvátit nemůže. Stejně jako dnes ohrnu nos nad knihami J. Vernea. Ano, taky odhadl technický vývoj naprosto geniálně. Ale spisovatel to byl mizerný. Dočetla jsem do konce, víceméně z piety a snahy osvěžit si oblíbené autory z mládí. Ale nebavilo mě to a nějaký duchovní přínos jsem také nezaznamenala.“... celý text
— SBH

Pomsta a přátelství Pomsta a přátelství

„Pěkný příběh o Moně, která stojí mezi dvěma dívkami. Má si jako kamarádku ponechat Lisu, svoji nejlepší a jedinou kamarádku, která je však zlá a panovačná anebo začít rozvíjet přátelství s Petrou, která je laskavá a pro druhé by se rozdala? Jak se s tím Mona dokáže vypořádat?“... celý text
— Zlatinka.Emilly

Nevíš dne, nevíš hodiny Nevíš dne, nevíš hodiny

„Poslechnuto jako audiokniha na ČRo. Jak jsem zjistila, jde o další z relativně dlouhé řady krimi příběhů s detektivem Richardem Krauzem.“
— tulipi

Vražedná čísla Vražedná čísla

„Předchozí díly se mi líbily více. Zde se pachatel nabízel brzy a policie ho přehlížela. Celkově mi chyběl větší duch anglického prostředí, připomínalo mi to spíš americkou detektivku.“... celý text
— zazvorka

Utrpení mladého Werthera Utrpení mladého Werthera

„Poslechnuto jako audiokniha. Další z povinné školní četby, ke které se vracím díky ČRo a jsem za tuto možnost ráda, do tištěné knihy bych se asi neodhodlala. Werther je mladý, zamilovaný muž, který je ve své zamilovanosti značně sobecký a sebestředný...“... celý text
— tulipi

Až ti budu nablízku Až ti budu nablízku

„Tento díl se mi líbil mnohem víc, než díl první. Vůbec mi nevadilo hraní her nebo tematika herního prostředí, vzhledem k tomu, že mám hry také ráda. Co mě trochu mrzelo, byl konec , rychle useknutý formou sms. Čtení na odpočinek.“... celý text
— Šárka88

Nebe nezná vyvolených Nebe nezná vyvolených

„Po mnoha letech, kdy mne kniha jako povinná četba, nijak zvlášť nebrala, jsem si ji poslechla na ČRo. V podání Igora Bareše mne nadchl nejen skvělý přednes, ale i obsah jsem najednou, po těch letech, vnímala úplně jinak, s větším porozuměním. Do některých knih musí člověk asi dorůst, i když velkým plusem byl fakt, že šlo o audio verzi (měla-li bych se vrátit k tištěné podobě, rozmýšlela bych se asi více, déle a kdo ví, jestli bych ji nakonec neodložila).“... celý text
— tulipi

Za zamčenými dveřmi Za zamčenými dveřmi

„Za zamčenými dveřmi, novinka Freidy McFadden! Jak já se těšila! Freida McFadden je můj loňský objev! Loni od ní u nás vyšel psychothriller Pomocnice. Ten byl plný klišé, ale jako celek fungoval skvěle! Čtivé, neodložitelné a napínavé. Autorka má na svém kontě již mnoho titulů, ale prosadila se až právě zmiňovanou Pomocnicí. Za zamčenými dveřmi je kniha, která v originále vyšla před několika lety, u nás až nyní, po úspěchu Pomocnice. K mému překvapení se nejedná o psychothriller, za mě je tohle typická ukázka klasického thrilleru. Máme tady sériového vraha, jeho dceru, která se na svou minulost snaží zapomenout a několik vražd, které nasvědčují tomu, že nový sériový vrah je tu! Kniha má cca 230 stran, nemá tedy žádná hluchá místa, je napínavá a vy jen čtete a čtete. Bavila mě? Ano! mám ale raději psychothrillery? Ano! Přečtu si cokoli, co od autorky vyjde, protože mě baví? ANO! Freida McFadden je prostě skvělá, umí psát a její knihy jsou skvělým lékem na čtecí krizi. Takže za sebe doporučuju.“... celý text
— kalinkacz

Ta přede mnou Ta přede mnou

„Líbilo se mi, že v hlavní roli tohoto příběhu byl DŮM, který si žil vlastním životem anebo spíše pravidly toho, kdo jej navrhl a postavil. Dům obývaly dvě ženy. Jedna v minulosti, druhá v současnosti. Jedna mrtvá a druhá živá. Obě byly v okamžiku, kdy do domu vešly živé a nešťastné. Obě dům opustily, i když každá jiným způsobem... Jednání žen bylo pochopitelné a omluvitelné, jednání mužů bylo nepochopitelné a neomluvitelné. Muži zde nejsou vylíčeni v příliš příznivém světle. Závěr knihy mě nepřekvapil.“... celý text
— vikaa

Zaostřeno na tebe Zaostřeno na tebe

„Zaostřeno na tebe (Set on You) je romantická komedie, která v zahraničí obletěla bookstagram! Hrozně jsem se těšila, až vyjde v češtině, až jsem si koupila anglický originál (a ano, knihu jsem četla až v češtině). Bála jsem se, aby se mi příběh líbil, protože jsme v zahraničí viděla pár videí, kde daný tvůrce zmiňoval, že knihu ani nedočetl... Já se ale bavila! Začetla jsem se hned na první stránce a byla jsem moc ráda, že v knize byla romantika, ale i ta komedie (nasmála jsem se). Bavilo mě originální prostředí posilovny i obsah ze sociálních sítí, který je v příběhu zahrnutý. Jediné co... Hlavní hrdinka není moc pro čtenáře sympatická (nebo alespoň já to tak měla). Nikdo nejsme bezchybní, ale s Crystal bych si asi moc nerozuměla. To nic nemění na tom, že to byla fajn, čtivá oddechovka a moc ráda si od autorky přečtu něco dalšího!“... celý text
— kalinkacz

Oznamuje se láskám vašim Oznamuje se láskám vašim

„Autor tvrdí, že se ten příběh stal, každopádně vymyšlený je hezky. Vztah Romea a Julie na konci války, ne z rozhádaných rodin, ale z národů v nenávisti na život a na smrt, která přijde z nebe 14. února 1945. Každý z mé generace zná film, protože Markéta Hrubešová byla krásná Hitler Mädel.“... celý text
— heavy66

Spálené mosty Spálené mosty

„Mám v sobě stále předchozí knihu a tak jsem chtěla zvolit lehčí téma. Tami Fischerová s lehkostí píše, přestože do svého příběhu vložila trochu drsnější svět, kterým Ches a Ella museli projít, aby si uvědomili, co jeden pro druhého znamenají. K proměnlivému počasí to bylo ideální čtení a já příběh zhltla,jak malinu. :-)“... celý text
— Martule44

Temná hmota Temná hmota

„Po Mestečku Pines je to druhá kniha od Croucha čo sa mi dostala do papŕč. A bohužiaľ aj táto si odo mňa odnáša priemernú známku. Autor má talent na vymyslenie zaujímavej zápletky a celkom originálneho námetu , horšie je to už však s prevedením. Keby dokázal autor napísať nejakú zaujímavejšiu hlavnú postavu , Jason mi prisiel dosť nezaujímavý a nato aký je vzdelaný a akože inteligentný veľakrát moc nepremýšľa a možno aj človek z robotníckej triedy by sa niekedy zachoval rozumnejšie. Taktiež fungovanie zariadenia na presuny mi prišiel celkom stroho a okrajovo popísané. Zážitok u mňa zachránilo cca posledných 100-120 strán kedy to malo aspoň napätie, spád a bol som zvedavý ako to nakoniec skončí. Vo výsledku hodnotím knihu ako nenáročný rodinný thriller so zaujimavou ale nie úplne dobre podanou scifi zápletkou a nie veľmi zaujímavým hlavným hrdinom.“... celý text
— Šimpy

Adresa Naděje Adresa Naděje

„Všem těm, kdo někoho ztratili, kdo odešel.....všem těm, co si to neumí představit...Nádherná kniha, co nás přiměje prožít něco, co nás strhne a spojí s přírodou a opravdovostí našich životů. Přeji krásný zážitek, také moudrý a naplněný....“... celý text
— Stromy

Blízko Blízko

„Bylo to fajn, ale ilustrace nic moc, nelíbila se mi ta barva ani kresba.“
— Jaehyun