Nejnovější komentáře
Nahá
„Nádherná obálka, krásný romantický příběh a já doufám, že další díly budou ve stejném duchu“
— Ála1968
Zpěv straky
„Zpěv straky od Dana Beranová byl zajímavým překvapením. Obvykle české autory nečtu (tímto "děkuji" svému češtináři ze základní školy za hluboce zakořeněný odpor k české literatuře), ale protože jsem navštívila přednášku autorky na Fénixconu, tak jsem se rozhodla udělat výjimku. A musím říct, že to bylo dobré rozhodnutí.
Příběh čarodějky a léčitelky Heniky je zvláštně klidným čtením, i když se vlastně v knížce postavám moc dobrého neděje. Henika chce hlavně v klidu pomáhat všem lidem svými léčitelskými vědomostmi. Místo toho ji potkává jedno nechtěné dobrodružství za druhým. Potkává se s mnoha postavami, jejichž konání její život ovlivní víc, než by jí bylo milé.
Kniha je bohužel docela krátká... a samozřejmě končí v tom nejlepší Autorčin styl je docela strohý a věcný. Zprvu mi byl formát příběhu docela nepříjmený. Jednotlivé kapitoly jsou vlastně jen útržky z Heničina života nespojené do uceleného příběhu. Říkala jsem si "Ach jo, zase skok. Proč? Nějak to prostě spoj dohromady, ne?" Ale stejně jsem nechtěla knihu odložit a četla dál a dál... no za dva krátké večery nebylo co dělat... kniha skončila. A já jsem si uvědomila, že mi forma vyprávění připomíná televizní seriál. Jednotlivé epizody s různým časovým rozestupem mají svůj vlastní děj a přece jsou spojené dějovou linkou vyvíjející se po celou sérii. Přesně tak se i o Henice dozvídáme informace postupně, v každé kapitole něco, a zároveň dostáváme dílky mnohem komplexnější skládačky. Ta ovšem na konci, po položení posledního dílku, ukazuje na nová dobrodružství v připravovaném pokračování.“... celý text
— ZoeŘ.
Retrívr věčně na útěku
„Super knížka moc se mi líbila“
— banán2
Desetkrát a dost
„Poprvé jsem se pobavila u samotné knížky, která je fakt v určitých momentech úsměvná a zábavná... a v druhé vlně mě pobavily některé komentáře čtenářů, že je zacílena na dříve narozené“... celý text
— darion
Setkání s Rámou
„S Clarkem je to za mě tak, že jeho knihy se víc táží než odpoví. Nebo jak to říct. Příběh se pomalu line, děj se posouvá pozvolna a jak tu kdosi psal, vlastně se nic moc zas až tak neděje. Není žádné rozuzlení. Atmosféru to ale má...“... celý text
— nevermore3
Pod hladinou
„Kniha se mi líbila, i když začátek byl trochu pomalý.
Příběh, z pro mě naprosto neznámého prostředí, mě upoutal. Děj byl na začátku trochu pomalý a bez chuti, ale to se brzy změnilo a kniha se četla výborně.
Jsem zvědavá, jaký příběh si pro nás připraví příště.“... celý text
— Miška74
Katolíci moroví
„Zajímavé..“
— palka452
Prarady a jiné písně
„Tak nějak s nadlhedem a vtipně ten náš vezdejší rokenrol.“
— puml
Čti Jeseníky (obrazová publikace)
„Za mě dobrý! Teda až na to, že hory nevyhledávám a Jeseníky příliš neznám :-) Tudíž nejsem zatížená tím, jestli v knize něco dává nebo nedává smysl (jen přemýšlím, zda těch "Lurdských jeskyní" je víc - byla zmíněna na třech místech - anebo je to právě ten nelogický chaos :-) ). Je super, že má nádech humoru a obsahuje nejen informace zeměpisné a přírodovědné, ale věnuje se také zajímavým místům, památníkům a pověstem.
Provedení stylem koláží mi kniha sedí, sama takhle ráda tvořím. Možná bych méně kolorovala (aneb zdůvodnění "pro větší autenticitu" mi přijde zvláštní, za autentické naopak považuju fotky černobílé, když byly vyfoceny ve své době) a souhlasím s níže uvedeným, že by bylo fajn doplnit i aktuální fotografie zajímavých míst nejen k Dlouhým stráním.“... celý text
— Květinka008
Zakázané knihy
„Moc pěkný a přitom jednoduchý design, líbilo se mi i rozdělení do konkrétních časových období. Dozvědela jsem se nové informace a nestačila se divit, na co všechno si Američané dokaží stěžovat. Možná by nebylo od věci zahrnout více knih zakázané v Evropě, Asii nebo i v Africe.“... celý text
— azur
Clariel
„Sérii Staré království miluji, ale tehle díl mě opravdu nebavil, opakovane jsem ho odkladala a zase se k němu vracela. Příběh mi přišel nudný, teprve poslední třetina knihy mě jaks taks chytla. Nakonec jsem ji dočetla, ale určitě už se k ní nevrátím.“... celý text
— alnovka82
Nápady čtenáře detektivek
„Knihu jsem přečetla na základě výzvy. Detektivky mám ráda, z uvedených v této knize mnohé ani neznám. Zaujaly mě rozbory a techniky při tehdejším vyšetřování. I při tv sledování starších detektivek si uvědomím, jak doba spěje dopředu. Nové , moderní techniky dovedou vyšetřit i staré , nevyjasněné činy.“... celý text
— Han-nah
Egypťan Sinuhet
„Když jsem viděla, jaká je to bichle zhrozila jsem se. Ale pak mi stránky utíkaly pod rukama. Pak jsem se sice trošku zasekla v jistém momentě, ale hned jsem se zase rozečetla a najednou koukám, že jsem na konci.“... celý text
— AlexandraBane
Výsostné území
„Jak jsem psala už u jedné knížky Lenky Lanczové - opravdu nic nestárne rychleji než literatura pro mládež... A to je Pražáková ještě o generaci starší. V době, kdy knížka vyšla, jsem se teprve učila číst, v pubertě mě minula, i tak by to byla historie spíše z mládí rodičů. Ale některé věci se nemění - zásoby od maminky na studentský privát, lyžáky a poznávací zájezdy se školou (byť ne do Moskvy a na Kavkaz :-) ), mejdany se studenty jiných vysokých škol a cestování noční tramvají domů, brigády, první lásky, nejistoty, osamostatňování i finanční tlaky na rodiče, kteří se snaží studentovi zaplatit vše, co potřebuje, a ještě mu trochu přilepšit. Navíc tady téma kluka s postižením, dilema vztahu s ním - které paradoxně řeší spíš okolí... A NÁDHERNÉ ILUSTRACE!“... celý text
— Květinka008
Prašina: Křídový panáček (souborné vydání)
„Napínavé hodně“
— palka452
Pan Pracháč
„Jako takhle: napsat totální hovadinu a podat ji tak skvěle, že to člověku nepřijde, dokud nad tím nezačne přemýšlet zpětně, to je vlastně docela husarský kousek. Protože přiznejme si to, tohle bylo tak nereálný, až to bolí a ten prvek a'la mexická novela tomu nasadil korunu. Ale přitom se to (opět) četlo jedním dechem a většinu času mě to bavilo. Upřímně, nejvíc asi v první třetině, která měla hodně vtipných momentů, ale i jako celek pořád dost dobrý. Ke konci jsem tedy hodně myslela na to, zda přijde slavný Cimrmanův Vichr z hor, ale když nepřišel, taky jsem to zvládla.“... celý text
— LenkaStr
Dalajlamova kočka a umění příst
„I druhý díl série Dalajlamovy kočky nezklamal. Skvělá knížka na zamyšlení se nad životem s moudrými radami. Nač si dělat např.starosti, trápit se, když později zjistíte, že to tak mělo být.“... celý text
— Simona317
Tamtamy času: Nová Guinea – svět, o kterém jste si mysleli, že už neexistuje
„Audiokniha
Čte: Jaroslav Dušek, Jan Potměšil, Dan Bárta, Jitka Čvančarová, Michal Bumbálek. Každý z interpretů má jedinečný hlas, přednes i prožitek. Všichni podali skvělí výkon, mě osobně nejvíce sedl přednes Dana Bárty. Přiděluji 5*
Nadčasová a jedinečná kniha. Moc se mi líbí spojení Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund, Miroslav Stingl a Rudolf Švaříček. Samotnou mě překvapil markantní rozdíl informací, které jednotliví aktéři do svých reportáží vkládali. Současný čtenář si tak může ujasnit co danou generaci v danou chvíli nejvíce zajímalo.
Dovolím si citovat z anotace, která skvěle vystihuje i můj názor.
"Každý z autorů je výjimečný, a tak audiokniha Tamtamy času nabízí jedinečné spojení osobitých pohledů na tento stále málo známý exotický kraj. Vzhledem k tomu, že počty zemí, které každý z nich navštívil, se počítají v desítkách, mají s čím srovnávat!"“... celý text
— cérka
Věrné sparťanské srdce
„Musím se přiznat, že jsem knihu jako takovou celou nečetl. V době, kdy se ke mě dostala jsem jako fanoušek fotbalové Sparty přečetl spoustu jiných knih a naposlouchal spoustu podcastů věnujících se Spartě a v nich bylo o Václavu Maškovi hodně referátů a zmínek. Proto jsem svůj čas věnoval spíše jiným knihám o jiných tématech. Samozřejmě jsem si ovšem knihu pečlivě prolistoval. Spousta fotek a oskenovaných pohledů mi tedy zpříjemnila jeden večer. Přečetl jsem si samozřejmě alespoň nějaké ty výsledky a referáty o zápasech jak reprezentace, tak nejdříve ne příliš úspěšné Sparty, která se poté s příchodem Andreje Kvašňáka, Josefa Vojty, Ivana Mráze, Jozefa Jurkanina nebo trenéra Václava Ježka stala opět mistrovskou. Nejen z této knihy, ale i z ostatních referátů o panu Maškovi je zřejmé, že je to obrovská osobnost Sparty i našeho fotbalu. Přijde mi, že je pan Mašek tak trochu ve stínu pánů Kvašňáka a Ježka. Bez něj by ovšem Sparta neprožila jedno z nejlepších období ve svojí historii. Především z fotografií a pohlednic je jasné, že se díky fotbalu pan Mašek dostal na místa, kam by se "obyčejný" obyvatel Československa nedostal. Komunisté však jeho otci zabavili dům v Bráníku a při cestě na trénink ho málem zastřelili vojáci Sovětského svazu během okupace. On přesto v Československu zůstal. Přestože známí mu nabízeli možnost emigrace do Švýcarska. Po revoluci pak vykonával pro Spartu funkci generálního ředitele a pod jeho vedením byla Sparta velice úspěšná. Součástí knihy (kterou sepsal pan Mašek sám!) jsou i dvě DVD související s MS v Chile 1962, na kterém pan Mašek vstřelil na 40 let nejrychlejší branku šampionátu. Celkově je to skvělá kniha.“... celý text
— Kosta96
Jak trumfnout miliardáře
„Tak tohle mě hodně moc bavilo.
Jako jo, bylo to klišé a předvídatelné, ale vtipné, čtivé.
Hlavní postavy Tatchera i Cassie jsem si zamilovala hned od začátku a do konce mě nezklamaly.
Těším se extrémně na další díl.“... celý text
— Njangu
Chocky
„Početl jsem si.“
— Hobo
Tmavé stěny Willardu
„Tedy...tento román má schopnost vás téměř zcela převálcovat. Osobně si nepamatuji, že bych zažila tak silné pohnutí....
Perfektně vystavěno, špičkový styl. Máte se, myslím, nač těšit. Od druhé poloviny si raději vyčleňte víc času na možnost dočíst až dokonce.“... celý text
— Stromy
Svatyně
„Mě se líbil začátek - ten byl slibný. A líbil se mi i konec, tam děj opět dostal spád. Ale zbytek knihy, kdy se přesouvají kameny tam a zpět, mě dokonce donutily některé odstavce nedočítat do konce. Ty kameny mě prostě ubily.“... celý text
— abssint
Věž úsvitu
„Dala jsem si tento díl po Říši bouří a teda trochu au. Nešlo se mi vůbec začíst... a přesto to byl skvělý díl. Hned ze začátku jsem si oblíbila Yrene a byla jsem ráda, že objevuji další kus tak úžasného světa. Přesto se mi hůře do knihy vracelo, jedna část mé hlavy furt přemýšlela nad hlavním dějem a tohle jsem číst prostě nechtěla.... s tím pocitem jsem bojovala až do konce knihy.
Moje pocity o tomto dílu jsou rozporuplné. Mám jen jednu velkou výhradu - nechala bych Chaola umřít. To už bylo až moc, přežil jedno velké zranění, vyléčil se, aby záhy byl tak vážně znovu na pokraji smrti a přežil? Ne. Prostě ne. Bylo by to rozhodně srdcervoucí, ale dalo by to tomu příběhu tu špetku čehosik, za co jsem strhla hvězdu.“... celý text
— slepÝVoko
Jeden z nás
„Tak u téhle knihy platí, že hodně záleží na tom, v jakém rozpoložení ji čtete. Jedna z mála, kterou jsem četla dvakrát v odstupu mnoha let. Napoprvé se mi hodně líbila, závěr se mi zdál skvělý. Po letech to nadšení nějak vyprchalo. Přesto si myslím, že za přečtení stojí.“... celý text
— Bety.Černická
Dvojník
„Originální zápletka. Napínavé, čtivé.“
— AlenaF
Ledové království: Kouzelné dětství / Tající srdce
„Typické disneyovské kresby, které uchvátí snad každé dítě. Jednoduché příběhy, které se hodí malým dětem na večerní čtení s prohlížením obrázků a později jako první čtení ve škole, protože text je navíc velkými písmeny.
Knihu jsem znovu přečetla, abych se s ní rozloučila. Mé děti už jsou velké, posunu ji malé neteři, bude šťastná.“... celý text
— kopeceli
Kráska a hráč
„Kráska a hráč - klasické love story s přídavkem vtipných scén, u kterých jsem se srdečně zasmála: boj s epidemií vší na střední škole v Blue Belle a krádež fotbalového maskota Lamberta. Tento styl literatury beru s nadhledem, a sem tam si ji vyberu pro osvěžení (jo, v mém věku). Příběh Ronana a Novy splňuje romantické čtení se šarmem i vtipem, s nezbytným překonáním bariér, erotikou i osvícením, až k dosažení šťastného konce. Pravděpodobně ještě otestuji druhý díl, další sentimentální příběh, kde v hlavní roli vystupuje Ronanův spoluhráč a kamarád Tuck.“... celý text
— jeny-v
Tajný pánský knižní klub
„'Odpor proti dýňovému latte je dokonalým příkladem toho, jak toxická mužnost prostupuje i těmi nejobyčejnějšími věcmi v životě.'
Pokud bych to brala jako parodii, tak by to chvílemi mělo něco do sebe, ale mám obavu, že je to vše myšleno vážně, včetně prohlášení, že každá (!) ženská miluje regentské romance a pokud jich nemá plnou knihovnu, tak čtečku zcela jistě. Čím to, že tzv. ženské čtivo často nejvíc podporuje genderové stereotypy a to i když jsou, jako zde, zahaleny do woke termínů.
Postavy spolu vůbec neumí komunikovat, což je jejich největší problém (podle chování They a hlavně její příšerné sestry by si člověk myslel, že Gavin udělal bůhvíco, ale jejich rozepře je relativně banální), naštěstí čtení o hraběnce všechno zachrání, i dětská traumata se víceméně zahojí díky jednomu rozhovoru se zhýralým otcem. Mimochodem, každou chvíli je zmiňováno, jak se dvojčata dívají na filmy. Ve třech letech se na filmy ještě nikdo nedívá, snad tak na kratinký animák.
Nalákalo mě, že se kniha odehrává v mém oblíbeném městě Nashville, ale ve specifický genius loci jsem doufala marně. O jedné restauraci s živou hudbou a tanečním parketem se dozvíme, že 'jiná taková v Nashville není'. Co si pamatuji, tak živou hudbu mají v hudebním městě v každém druhém či třetím podniku, i v jednom oblíbeném zapadlém, kde snad neobměnili jídelníček a nezměnili ceny od třicátých let.
Překlad mě neiritoval tolik, jako některé kolegy zde, ale někdy praští do očí přílišná vulgarita - 'Gavin pokynul Thee, aby ho vybrala, protože v těchhle sračkách byla mnohem lepší než on' - 'A byla to ta nejžhavější podělaná věc, jakou kdy v životě viděl' - už originál nebude příliš jazykově vytříbený a doslovné přeložení generických 'fucking' a 'shit' zní česky ještě o dost víc obhrouble. Časy, kdy i žánrová literatura měla povznášet ducha, jsou již pryč. Ach jo.“... celý text
— Calypso
Nadělat prachy
„Jak se Zeměplocha chýlila ke konci, stala se Rosretovská "industriálně-revoluční" série mojí nejpopulárnější. V Nadělání prachů se Pratchett podíval na zoubek ekonomice a bakovnictví. Téma je to o něco méně zábavné než přerod sbírání špendlíku na filatelii v minulém díle této podsérie, ale pořád je to skvělé.
Nejraději jsem měl pana Pedanta s jeho oblíbenou (ehm) hračkou, ale zdatně mu sekundovala i zamilovaná golemice Grácie. A jeden z mých oblíbených Igorů dal dohromady ekonomický počítač Vyšplouch, který mě taky nadchnul.“... celý text
— SONP