Nejnovější komentáře
Kudlanka
„Mně se knížka líbila moc. Hlavní hrdinka byla na mě sice moc drsná, ale celkový příběh byl pěkný.“
— Angelicca
Dítě číslo 44
„Rok 1953 v Sovětském svazu. Doba Stalina, prověřování MGB, špionáže a doba naprostého vymýcení zločinnosti.
Jenže jednoho dne najde Lev Děmidov mrtvolu malého chlapce. Na vlastní pěst se rozhodne pátrat po pravdě a dá tím všanc svoji rodinu, svou důstojnost a své zdraví. Mučící praktiky režimu jsou děsivé a nepřítelem se může stát každý. Ale jen díky tomu zjistí Lev, kam se poděl jeho dávno ztracený bratr.
Současná dějová linka je protkaná minulostí - hladomorem, kanibalismem a sériovým vrahem Andrejem Čikatilem.
Knihu jsem četla jedním dechem, neskutečně mi odsýpala a inspirace skutečnými událostmi byla zajímavá a poučná.“... celý text
— hakunamatata
Stíny nad Pecan Hollow
„Mám pocit, že jsem četla asi jinou knihu, než jak vypadá podle hodnocení ostatních. Čekala jsem trošku nové "Kde zpívají raci", ale nekonalo se. Musím říct, že tak toxickou a zvláštní knihu jsem dlouho nečetla. Pokřivené vztahy, pokřivené osobonosti, s žádnou z hlavních postav nešlo sympatizovat a šlo jen litovat okolí. Autorka se zvláštní zálibou rozepisuje v detailech různých tělesných projevů. Popisy strupů, krvácení atd. A divná surovost s jako popisuje zabíjení zvířat mě rozhodně nepřesvědčila o tom, že je takto kniha "ok". Přišlo mi to jako snaha být za každou cenu zvrácený, divný, krutý a za hranou. A pak zvláštní "happy" end a všichni dobrý.“... celý text
— luciella10
Dveře do léta
„Stará, zažloutlá kniha půjčená z knihovny. Od první věty jsem věděla, že se mi bude líbit.
Taková milá, laskavá sci-fi pohádka...“
— alca-212
Život svatých
„Musím říct, že mě příběhy vlastně docela překvapili. Díky tomu, že každý svatý dostal opravdu dvě tři stránky a vymazlené ilustrace, kniha odsýpala pod rukama dost svižně a já se nestihla nijak výrazně nudit.
Co se týká obsahu, to je na pováženou. Obohatí to svět Grishavers? Spíš ne a bez těchto příběhů se člověk s klidem obejde. Ale pro fanoušky to bude skvost v knihovně alespoň díky zpracování.
Někteří svatí měli dost zajímavý život i s drsným koncem a já jsem chápala, proč se dostali do této knihy. Ale bylo i dost takových, kteří v mých očích neudělali nic závratného a nebo byl hodně zvláštně zvolen vypravěč z třetí strany, který se jen modlil, aby mu někdo pomohl a tadá, svatý se zjevil, takže jsme se víc dozvěděli o noname člověku.
Povídky jsou svižné, nejdou nijak do hloubky a kloužou opravdu jen po povrchu, ale u některých je vidět snaha poukázat na lidskou společnost a jak funguje stádový efekt, nebo naopak na to, že když je jednotlivec jakýkoliv, neznamená to, že takoví jsou všichni.
Takže jo, kniha je fajn, ale hlavně díky ilustracím a délce. Být všechny příběhy jako poslední tři, rozhodně by kniha byla v hodnocení hodně níž, ty se skoro nevyplatí číst, jak jsou i ničem.“... celý text
— Vjeerus
Štěpánův podivuhodný stroj
„Pohádka o klukovi s fotografickou pamětí, který zbožňuje hodiny a hodinové strojky. Syn knihu četl v 10 letech a musím říct, že ač mu styl psaní Zuzany Pospíšilové absolutně nesedí (třeba Kouzelnou třídu vyloženě nesnášel, četli ji ve škole), tak toto byla kniha, kterou si přečetl nakonec rád. Nadchly ho ilustrace různých hodin a hodinových ciferníků a strojků. Vlastně celá kniha je spíše o hodinách než o tom podivuhodném stroji, ač jsme pod tím názvem čekali, no, trochu něco jiného. Ale nevadilo to. Z čeho byl syn rozčarovaný, bylo příliš pohádkové pojetí. Nelíbilo se mu, že Štěpán měl superschopnost s tou fotografickou pamětí (nebo těžko to lze vysvětlit jinak, co tam zvládl udělat) a nemohl se s ním pak ztotožnit. Pro spoustu kluků to díky všem těm ilustracím ale bude příjemné a hezké čtení. Jen pro hodně hloubavé a přemýšlivé kluky to může být na delší diskuze (třeba syn už ví, že mrkev není ideální na dobrý zrak, že to je to už dlouho vyvrácený mýtus a divil se, že to Štěpán neví... a taky ho zaráželo to samé sladké - chleba s marmeládou na snídani, palačinky na večeři a banánový dort, když si Štěpán předsevzal, že bude jíst zdravě, aby z něj byl bystrý vynálezce... ).“... celý text
— jitka_dankova
Poslední lež
„Napínavé, zajímavé, překvapivé, nečekané.“
— Figurka
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
„Zajímavá a poučná kniha, která nás svým příběhem přiblížila životu Marka, který je lékařem letecké záchranné služby, ale také pracuje na urgentním příjmu.“... celý text
— Ivka14
Šach a mat
„Další moc pěkné počtení od Ali Hazelwood. Tentokrát jsou hrdinové Mallory a Nolan o trochu mladší než obvykle, osmnáct a dvacet let. Nolan byl miláček, Mallory úžasná, obětavá a dříč. Měla pocit, že její vinou se rozpadla jejich rodina a snažila se to všem vynahradit, až tak trochu zapomněla na sebe. Neměla čas na šachy a ani na lásku. Všechno se otočilo, když vyhrála na jednom turnaji právě nad Nolanem...
Ali prostě umí a dnes jsem málem nedovařila oběd, protože jsem se nemohla odtrhnout od čtení, ale přece jenom mi tam trochu chyběla ta žhavost, kterou umí tak dobře popsat. Doporučuji, ale za mě Hypotéza o dost lepší.“... celý text
— Syma149
Pod šarlátovou oblohou
„Knihy z vojnového obdobia nevyhľadávam, ale občas si nejakú prečítam, predsa len je dobré si pripomenúť, čo sa vtedy dialo. Táto bola zaujímavá v tom, že miesto koncentračných táborov sa dej odohráva v Taliansku pod vládou Mussoliniho a teda aj Hitlera. Ale to, čo sľubuje obálka, kniha veľmi nespĺňa a tak som sa pri čítaní neubránila sklamaniu. Čakala som nejaký dramatický príbeh o prežití pri prechode cez Alpy alebo niečo na ten spôsob. Miesto toho som dostala príbeh mladého muža, ktorý veľmi v ohrození života nebol. Teda bol, ale keďže vieme, že sa dožil vysokého veku... V horách sa odohráva pár desiatok strán a tie ma naozaj bavili. Ale akonáhle sa Pino vrátil do Milána, tak sa mi to už zdalo rozťahané, skoro stále sa dej opakoval - Pino niekam zavezie veliteľa, snaží sa získať informácie, podá ich ďalej, do toho sa stretáva s istým dievčaťom. Nič napínavé alebo nič také, čo by ma nútilo čítať ďalej a tak mi myšlienky často ubiehali. Posledných pár strán, keď vojna končí, je už dramatickejších a emotívnejších, ale na môj vkus toho v celej knihe bolo málo. Jedná sa síce o skutočný príbeh, minimálne o inšpiráciu skutočným príbehom (niektoré scény sa mi zdali už dosť domyslené), ale myslím, že spracovať sa to dalo aj lepšie. Pridanou hodnotou knihy je pre mňa akurát to, že som sa dozvedela niečo o tom, ako sa v tých časoch žilo v Taliansku, keďže z toho prostredia veľa kníh nie je, aspoň ja som sa s nimi teda nestretla. A taktiež to, že ukazuje aj, čo sa dialo priamo po skončení vojny a čo sa stalo s postavami.“... celý text
— Deia
Poslední dívka
„Takže za mě zklamání. Nechápu, kde kniha nasbírala takové recenze, které se uvádějí na její obálce. Byla jsem tak natěšená. Nic. Otrava. Začátek tedy dobrý, to ano, pak pouze nuda, otrava, nezájem. Postavy nesympatické, jejich chování mě rozčilovalo. Konec jakž takž nečekaný i když chvilku jsem už tušila .... ale ani ten to nezachránil.
Jak je vidět i tady platí jako v kuchyni- Sto lidí, sto chutí. A to je na knihách krásné, každá si své čtenáře najde.“... celý text
— Figurka
Deset malých černoušků
„Naprosto dokanalá a precizní detektivka, kde je pachatelem smrtelně nemocný člověk, který miluje smrt a zároveň spravedlnost. Rozuzlení pro mě bylo velice překvapivé. Román bez hluchých míst, který je bezesporu skvostem krásné literatury.“... celý text
— Kakho-Oto
Hurá, chyba!
„Zajímavý nápad - popsat dětem, které objevy vznikly vlastně jako "chyby". Čekala jsem poselství o tom, že se chyb nemusí bát, ale toto jsem nedostala. Byl to jen prostý obrázkový výčet některých vynálezů. Bohužel, synkovi (10 let) se kniha špatně četla, nedala se sledovat dějová linka. Texty jsou krátké a různé rozmístěné na stránce u obrázků. To by normálně nevadilo, jenže tady je v nich často nějaká dějová posloupnost a když je syn četl po svém v jiném pořadí, nechytal se. Já byla zklamaná, že tam v textu často chybělo to hlavní sdělení, v čem že byla ta chyba (Co bylo chybou u té výroby šampaňského? například.). Prostě tam často chyběla základní informace. Nakonec jsme kvůli těmto detailům z knihy spíš se synem rozčarovaní. Nápad je to skvělý, obrázkové zpracování na první pohled nádherné, ale chybí tomu ta propracovanost a hlavní poselství.“... celý text
— jitka_dankova
Poslední oběť
„Naprosto souhlasím s předešlým komentářem od - ddkk - , protože též nemusím nadpřirozeno a v momentě kdy se v ní začalo jevit, pro mě velmi zajímavý příběh pohasl. Ale jelikož jsem dnes dočetla další knihu ze " série" Poslední dívka, dávám i přesto Poslední oběti hvězdičku navíc.“... celý text
— Figurka
Šach a mat
„Romantický příběh ze světa "nerdů" s přesahem a hlubšími myšlenkami. Ach, která autorka si přečte studii o genderových stereotypech a šachových výkonech a napíše o tom knihu, nad kterou pak člověk stále rád dumá a přemýšlí i pár dní po přečtení? Jsem fascinovaná. Ze čtení té studie bych neměla to, co po přečtení tohoto příběhu jedné šachistky. Tentokrát Ali Hazelwood píše o velmi mladé slečně, osmnáctileté, a navíc z pohledu první osoby. A stejně v tom vidím ten její krásný rukopis. Vtipné vsuvky, narážky, zapeklitý vztah k sestrám. Opět s radostí vítám vedlejší postavy hlavních hrdinů, které úžasně dotváří celý příběh, to je prostě Ali. Jen jsem tentokrát navíc obdivovala, jak dokázala zpracovat charakter mladičké nerozvážné puberťačky, která dělá chyby a hlouposti a teprve dospívá a učí se rozumně rozhodovat. Je to tolik rozdílné od těch dalších knih, co jsem zatím měla tu čest číst. Jo, bylo to často k vzteku a měla jsem chuť hlavní hrdinkou zatřást, ale bravurně to odpovídalo jejímu věku. Romantická linka nepatří k těm, které bych přímo milovala, to ne. Závěr plný nedorozumění a spíš frackovitosti hlavní hrdinky není úplně pro mne, ale ten začátek byl tak půvabně roztomilý, že jsem nakonec celkově z knihy nadšená. Oceňuji i nabourání stereotypu ohledně sexuálních zkušeností takových hrdinek a hrdinů a tleskám.“... celý text
— jitka_dankova
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
„Život ve vojenském prostoru s ruskými vojáky, no to je parádně zajímavý námět! I ten příběh... Škoda jen, že je to pouhé vypravování.“
— Pavlína67
Víno a čáry
„Autorka má příjemný sloh, ale jinak kniha bohužel selhává téměř ve všem, o co se pokouší - a v první řadě jako romance. JP je absolutně bezduchá postava a v roli romantického objektu je vzrušující asi jako monotónní předčítání paragrafů. Učebnicovým příkladem toho, jak nepsat knihu, je posledních čtyřicet stránek dojemných monologů, při nichž se hrdince postupně vyzpovídají všichni záporáci (ať už přitom umírají nebo se ji pokouší zabít). Oceňuju ale autorčiny popisy a nápad s řešením ropuší kletby.“... celý text
— Eslem
Legendy & latéčka
„Asi jsem výjimka, ale chuť na kávu jsem během čtení neměla ani jednou. Kniha je hodně předvídatelná, zápletka skoro žádná, ale alespoň oceňuji nápad a téma knihy. Popis v knize byl velmi špatný, vůbec ve mně nevyvolával žádnou představivost a často jsem nevěděla, co že to vlastně čtu. Nechci být jen negativní, jako oddechovka fajn, ale čekala jsem víc.“... celý text
— Annie10
Twisted Games: Hry na ostří nože
„Za dráždivé soft porno s příběhem pro mamky dávám 3*, za nechtěně komické rozuzlení zápletky ve stylu cimrmanovského Vichru z hor tak 2. Takže vlastně asi plný počet.. :)“... celý text
— Loriss
Záhada sedmi ciferníků
„Tak konec knihy byl pro mě opravdu velikým překvapením, to jsem nečekala. Pravda je, že jsem trochu mela podezření na vraha, ale nebyla jsem si úplně jistá, a několikrát jsem své podezření měnila na jiné osoby, i když tak nějak v podvědomí to pořád byla ta osoba, která se nakonec ukázala býti vrahem. Ale komplice jsem teda netušila ani náhodou.
Kniha mě bavila velice, tento styl mi proste vyhovuje. Hned po docteni mě napadlo, že si knihu budu muset přečíst někdy ještě jednou, když už znám vraha, abych si všechny detaily poskladala dohromady.“... celý text
— adela2316
Dům na samotě
„Knihy od paní Klevisové si dávkuji postupně. Pořád je nemohu označovat za detektivky, ale spíš za romány s detektivní zápletkou. Vyšetřování prostě není na prvním místě. Co ale začínám milovat a čím mě vždycky přiková ke knížce, je ta plejáda postav s nezaměnitelným charakterem, nečernobílé situace, dávná historie, co nás ovlivňuje do současnosti. Tempo je pomalejší, ale zase je dost času na přemýšlení, kdo že to vlastně vraždil a jaké spojení má s vesnicí. Jediné minus je za nedořešení linky se zmizením syna místního hospodského.“... celý text
— ciaram
Bez citu
„Po prvním díle který jsem, uznávám, četla už nějaký ten pátek zpátky, mi bodlo Q&A na začátku. Byla jsem dost překvapená co všechno jsem už zapomněla. Děj mě bavil, bohužel od začátku mi dost vadila postava podrývače autorit ,kterého jsem celkem chápala, potom to bral až moc do extrému a to mi vadilo. Jinak bych brala uzavřenější konec. Celkově však báječná jízda ;-)“... celý text
— Blatty
Il Boemo: Průvodce po životě a díle Josefa Myslivečka
„Jeden z nejzajímavějších životních příběhů, jaký jsem kdy četla. Film Petra Václava bohužel vůbec nevyužil jeho potenciál, možná kvůli nedostatku financí. Jak se v knize píše, film o něm by býval rád natočil už Miloš Forman, jenže si spočítal, že by se mu to nevyplatilo. To by bylo tak zajímavé, plné děje, a ta pestrobarevná Myslivečkova osobnost! Měla jsem to štěstí, že jsem se o něm dozvěděla už na gymplu, utkvěl mi, protože paní profesorka nám o něm nadiktovala celou áčtyřku, místo dvou řádků u ostatních. Takže díky ní jsem okamžitě zavětřila, když jsem se doslechla o připravovaném filmu, a tak se dostala i ke knížce. Chystám se na Arbesovo romaneto.“... celý text
— tereza0319
Vendeta
„Owen v předchozím díle sice zachránil svět, ale zároveň tím popudil Starobylého tak, že si žádá jeho osobně, aby mu mohl připravit nekonečná muka. A protože to nemůže udělat sám, tak vyšle svého prostředníka velekněze takzvané Dočasnosti, bývalého lovce monster, aby mu ho naservíroval. Ovšem naservírovat statného a statečného Owena není jednoduchá záležitost. A tak se setkáme se zombiemi, vlkodlaky, orky, upíry, trpaslíky i bývalým domácím mazlíčkem. Do všeho se snaží fušovat federální agenti, obzvlášť Franks je bezva kousek. Román přivádí na scénu mnoho nám známých, ale i nových postav a celé je to vtipné a epické zároveň. Báječné počtení.“... celý text
— Maud22
Kronika volného pádu
„Super čtení od mého oblíbeného autora. Je to spíš psychologický příběh než detektivka. Velmi čtivé a reálné. Doba covidová byla zvláštní a ovlivnila spoustu lidí.“... celý text
— cukrovka
Ílias
„Klasika povinné četby.“
— Kabuky
Kdyby běžela
„Velmi čtivé s nečekaným odhalením“
— monte
Ta druhá Belle
„Dočteno. Opravdu nářez. Máte pravdu v tom, že to bylo velmi čtivé, přečetla jsem to za jeden večer až noc .
Dala jsem 3*, vidím to tak na 3,5*.
Taková splácaná fantasmagorie, trochu nepřehledná a stahuji * za násilí na Belle ze strany její rodiny . Já tohle špatně snáším, její otec a sestra byli naprosto odporný! Nicméně jsem z anotace pochopila, že trestat jí bude hlavně Gabriel, ten, který jí unesl, aby zlomil svou kletbu... Příběh mezi nimi měl málo prostoru, škoda. Šla jsem do toho trochu s obavami, ale když byla Belle pryč od rodiny, tak se mi ulevilo a věřila jsem, že Gabriel jí neublíží.
Krátké, velmi čtivé, dala bych více prostoru pro hlavní postavy, méně chaosu a méně krutosti.“... celý text
— Aracely
Astrid Lindgrenová
„Kdo by neznal Děti z Bullerbynu, Pipi Dlouhou punčochu, Ronju, dceru loupežníka? Knihy, které nás provází celým životem. Ale kdo jim vdechl život a jaká ve skutečnosti byla Astrid Lindgrenová? Odpověď nám přináší tato kniha a dozvíme se rozhodně spoustu nového.
Zbeletrizované životopisné knihy, obzvláště pak „béžovky“ od Metafory, jsou mým oblíbeným žánrem a poslední dobou je pravidelně vyhledávám. Rozhodně se po nich podívejte a neměla by vám uniknout ani tato novinka o skvělé paní spisovatelce.
V tomto životopisném románu nás jeho autorka, Susanne Lieder, zavede do období od roku 1929 do roku 1958. Je to ta část Astridina života, která ji dovedla k tomu, stát se spisovatelskou. Dozvíme se tak, co jí donutilo začít psát a kde brala všechny nápady na její úžasné dětské knihy.
Poznáme její rodinu, život na vesnici i ve městě. Je tu ukázáno období druhé světové války, i když Švédsko zůstalo neutrální zemí, nebyla tato doba jednoduchá pro nikoho. Na druhou stranu tu však máme ukázány krásy přírody, kam i Astrid ráda utíkala za klidem, i když rušný Stockholm pro ni byl také oblíbeným místem. Jelikož hodně cestovala, podíváme se i do Německa, kde obliba jejích knížek prudce rostla.
Kniha je velmi dobře napsaná, četla se úplně sama. Astrid mi byla sympatická, její hravost byla i ze stránek knížky velice nakažlivá. Při čtení jsem se však nemohla zbavit pocitu, že příběh jen klouže po povrchu a jde málo do hloubky a dost myšlenek se opakovalo.
Avšak ani to mi nezabránilo, že jsem si Astrid zamilovala a chtěla se dozvědět víc. Moc se mi líbil doslov, kde nám autorka vysvětluje, proč si vybrala právě toto období a ve zkratce popsala i co bylo dál. Kniha mě navíc navnadila, abych si dohledala ještě nějaké fotografie a další informace o Astrid a zřejmě se podívám i po nějaké komplexní životopisné knize, která nám ukáže život Astrid Lindgrenové od narození až do její smrti.
Schválně, dokážete vyjmenovat všechny dětské hlavní hrdiny knihy Děti z Bullerbynu?“... celý text
— eva3992
Carol
„Knizku jsem si pujcila jen podle nazvu, protoze me zaujal (delam to tak casto). Nekdy se seknu a nekdy ne. V tomhle pripade jsem sahla dobre, pribeh me neskutecne bavil, strasne sem si uzivala ten styl i postavy (krome idiota Richarda a taky toho debilniho ex manzela). Tereza je zlaticko, moje oblibena. Na konci teklo spousta slz a byly to stastny slzy.“... celý text
— Kira747