Nejnovější komentáře
Město přeživších
„Nejak jsem se stale nemohl zacist. A najednou jsem byl na konci. I pres natriskanost dejem mi kniha prisla takova prazdna. Postavy nezivotne, k nikomu jsem si nevytvoril zvlastni vztah. Vlastne ani nevim, proc bych mel nekomu fandit. Kdyz nejaka postava odesla, bylo me to jedno (kdo to vlastne byl?). Presto mi prislo, ze ke konci to zacina byt trochu zajimavejsi. Uvidime druhy dil.“... celý text
— thezelda
Halič: Putovanie po stratenom svete
„Lonely Planet a súčasne interrailový sprievodca po Haliči a Bukovine okolo roku 1900. Pollackov fiktívny cestopis robí zaujímavým aj to, že je doplnený o úryvky z dobovej tlače, bedekrov, či memoárov a próz spisovateľov - rodákov z tohto regiónu. Niekoľko „zastávok“ z knihy určite stojí za hlbšie preštudovanie (napr. ropné polia v Drohobyči, mesto Černovice). Moja jediná výčitka smeruje k tomu, že v knihe nie je ucelená mapka s vyznačením precestovanej trasy. Pred každou kapitolou sú síce nejaké menšie náhľady na mapku daného mesta a okolia, ale chýba tomu širší rámec.
Dnes tu máme nacionalistické tendencie, ktoré za najväčší problém považujú migráciu, globalizáciu a miešanie kultúr, inými slovami „cudzie nechceme, svoje si nedáme“. Tvária sa, že situácia v posledných rokoch ohrozuje niečo, čo tu bolo odjakživa. Ale práve na príklade tejto knihy môžeme vidieť, že dokonca aj v bohom zabudnutej krajine ako Halič bol v minulosti kozmopolitný svet s pestrou zmesou etník, náboženstiev, jazykov a kultúr.
Od autora som čítal aj Amerického cisára, ale Halič ma bavila ešte o trochu viac.
9/10“... celý text
— Recidivista
Unesená dědička
„Nessa je nejmladší dcerou mafiánské rodiny Griffin. Když jednoho večera záhadně zmizí, je unesena. Aby se díky ní mohl Mikolaj pomstít za smrt svého otce. Miko drží Nessu ve starobylém sídle jako rukojmí. Ačkoliv se Nessa ze začátku vzpouzí a nechce jíst, posléze si na své vězení zvykne a začne naplno trénovat balet. Mikolaj se mezitím snaží zničit celou její rodinu a přátele.
Jenže najednou na sebe Ti dva začnou koukat jinak, než jen jako na netvora a vězenkyni. Dokážou si uvědomit co je přednější, touha, láska nebo pomsta?
“Jsem jako dřevo a on jako sirka. Nezáleží na tom, jak moc se rozhoříme - nikdy se své touhy nezbavíme.
Na knihu jsem se moc těšila, protože první díl byl naprosto skvělý. Nessa mi přišla ze začátku strašně pitomá, no jo holka, z mafiánské rodiny, která je vlastně obyčejná. Mikolaj naopak byl ten správný bad boy, o kterém chcete v knize číst. Trošku mě mrzelo, že nebyla více zmíněna jeho minulost. Přitom Nessa mu toho o sobě řekla spoustu.
“Je zároveň krutý a něžný. Jeho tetování je jako brnění, které nemůže nikdy sejmout a na němž se nachází pár nepatrných zranitelných míst - jeho tvář a ruce jako jediné odhalují, kým kdysi býval.
Postupem příběhu se z nevinné holky stala všímavá žena. Text je je proložený polštinou, která je však přeložena - což je za mě plus.
O akci a nebezpečí tady není nouze, měla jsem trošku problém se zorientovat ve všech jménem početné rodiny. Je fajn, že se zde potkáváme ještě i s Aidou a Callumem.
Žhavějších scén bych tedy uvítala daleko více. Přišlo mi, že se do sebe zamilovali nějak snadno. Tento díl se spíš pořád točil okolo podsvětí mafie Chicaga.
Za mě dobré, temné, místy pikantní, ale ne tak dobré jako první díl.
Co musím pochválit je ta krásná obálka a taky moc hezké citace v knize.
“Byla jako zurčící potok třpytící se na slunci. Její voda je ale každým dnem hlubší a stává se s zní jezero a nakonec i oceán.“... celý text
— Dela90
Když nás temnota miluje
„Musím přiznat, že na knihy z edice „Old School Horror“ jsem se navzdory zvyklostem těšil. Mou hlavní obavou bylo, abych neměl nepřiměřená očekávání, která dovedou sebelepší dojem zhatit - a musím říct, že je to přesně takové, jak jsem doufal. A to i přesto, že z první a kratší ze dvou novel v tomto svazku jsem byl mírně rozpačitý. Příběh Když nás temnota miluje o čerstvě vznikající rase hlubinných troglodytů v sobě měl onu jemnou temnotu, kterou mám rád. Na druhou stranu je u této krátké novely potřeba trochu vypnout a nepřemýšlet příliš do hloubky; jakmile začnete uvažovat o fyziologii těla, fungování mozku či ekosystému podzemí, narazíte s logikou na zeď. Příběh tak drží na úrovni vykreslení charakterů, jejich vzájemné vztahy a samotná zápletka.
Oproti tomu následující novela Krása je... mi připadala v jistém smyslu jako opak předchozího. Děj vnímám jako komplexně prokreslený, byť mi trvalo pár kapitol, než jsem na děj dokázal zcela naskočit. Prim zde hraje psychika, sociální vztahy a evoluce postav. Už v předchozím příběhu se ukázalo, že v těchto ohledech je autorka poměrně silná a jelikož zde není nepřirozený prvek tak viditelný, tyto klady vyniknou o to víc. Jediná má zásadnější výtka tak spočívá v závěru, který sice není špatný, ale přece jen z těch slabších. I tak jde o krásný a smutný příběh, který mě na několika místech až dojal.
Oba příběhy spojuje téma „generačního horroru“, kde volby či chyby rodičů vedou ke konsekvencím plynoucím zejména pro jejich potomky. Nečekejte nic extra explicitního, spíše bezhlesý výkřik duše. Děj se může občas zdát naivní; ovšem tato patina k horroru dané doby nejen patří, ale také mu sluší. To ostatně lze cítit i z obálky s brečící rozbitou panenkou, která v sobě nese esenci toho, jak má vzhled horrorové knihy působit (a to je bleděmodrá má nejméně oblíbená barva).
Celkově mám z knihy velmi dobrý pocit. Máte-li cit pro onu specifickou horrorovou atmosféru, která zahřeje u srdce - tohle je přesně ono.“... celý text
— Morbidus
Zlatá vařečka
„Příjemná čtivá kniha. I když jako detektivku bych ji neoznačila. Čekala jsem vyšetřování vraždy a napětí a to se objevilo jen na pár stránkách knihy. Jinak to byl velmi klidný příběh bez zvratů.“... celý text
— Gracinka
Československá zahraniční politika 1918 - 1938. Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů
„Velice pěkně a především čtivě zpracována historie zahraniční politiky ČSR do r. 38.“
— Kulm
Bretaňské noci
„Na další díl série jsem se těšila a dostala jsem, v co jsem věřila. Napětí, spoustu kávy i jiných dobrot a dokonce jablka, pro které se dá i vraždit. Prostě Bretaň!“... celý text
— PaníLenka
Srdcaři
„Knihu jsem našla v knihovně a neměla jsem žádná očekávání. Nakonec se mi kniha líbila, prostředí nemocnice bylo celkem hezky popsané. Líbilo se mi, že byl osud obou hrdinů popsán už od jejich rodičů a tím byl lepší vhled do jejich povah. Kniha se četla pěkně.“... celý text
— Jančislava
Mládí imrvére v hajzlu aneb Geny nezapřeš
„Po 2 měsících dočteno. Tohle bylo opravdu utrpení dočíst. Přijde mi, že Payne sérii natahuje už jen kvůli prachům a nechce vůbec vymýšlet pořádný příběh. Jelikož byl v roce 2006 natočen film Mládí v hajzlu, Payne ve více jak polovině této knihy pouze popisoval tvorbu tohoto filmu. Nejvíc mě ale štve jiná věc. Hlavní linie Nicka Twispa skončila 5.dílem. Naštěstí. Poté psal o dalším z rodiny Twispů. Na konci knihy už si pomalu zvykáte a jste tedy zvědaví, jak to dopadne...A další kniha je o někom úplně jiném. Celou knihu si zvykáte a čekáte, jak to bude pokračovat - a ona je další kniha o někom úplně jiném/novém. Tak kde to jsme. Nedivil bych se, kdyby toto opakoval ještě několikrát a psal v příštím díle zas o někom jiném a my se pouze dovíme, jak dopadl film.
"Nejtěžší na sexu je získat v něm nějakou praxi. Myslím, že by se to mělo vyučovat ve škole jako tělocvik. Dostala bys někoho do páru a hups na to. Potom by se akorát oznámkovala technika a počet dosažených orgasmů."“... celý text
— Dom95
Zpěv straky
„Možná jste už také zaslechli označení "Zaklínač v sukních", což mnohé čtenáře naladilo na úplně jiný styl, než jaký obdrželi. Zpěv straky rozhodně není žádná hrdinská fantasy s komplikovaným světem, prošpikovaná monstry, boji, výcvikem a hlubokými filosofickými úvahami. Je to svěží a svým způsobem nesmírně originální dílko, které k připodobnění k Zaklínači přivedla zejména neobvyklá struktura. Příběh tvoří uzavřené povídky, které však na sebe volně navazují. Krátká intermezza poodhalují fungování světa, politiku, mytologii a náboženství a zároveň se pak do povídek promítají. Hlavní hrdinka, léčitelka Henika, je naprosto skvělá postava, se kterou se každý zdravotník milující svou práci snadno ztotožní. Autorka se nevyhýbá krutosti, ale zároveň z celého textu čiší velká laskavost a pokora. Několik point ve mně zanechalo hluboký otisk. Text se mi četl lehce a celou knihu jsem spolkla za jediný večer. Takže shrnuto, podtrženo, za mě další výborná česká fantasy, kterou můžu upřímně doporučit!
A těším se na druhý díl, který by měl vyjít letos na podzim!“... celý text
— Kristina.W
Úkryt
„Tentokrát vykreslila Nora Roberts život Caitlyn Sullivanové, kterou jako desetiletou unesou kvůli výkupnému a jí se podaří únoscům utéct. Je čtvrtou generací hollywoodských hvězd a od té doby ji neustále pronásleduje tisk, paparazzi a další lidé, kteří se snaží zviditelnit. A z povzdálí stále číhá na svou příležitost škodit někdo další, kdo si chce srovnat účty.
Cate má naštěstí velkou a soudržnou rodinu a taky přátelé, Cooperovi (Dillona s matkou a babičkou), šerifa Reda s Mic a taky Darlie.“... celý text
— KatieKuli
Labyrint tajností
„Opět úžasné čtení,vždy mě její knihy baví.“
— SilvieSisinka
Dům na samotě
„Knihy Michaely Klevisové si vždy užívám. Baví mě pronikat do propletených vztahů, nahlédnout do hlav různorodých postav a samozřejmě sledovat vyšetřování pražského týmu kriminalistů pod vedením Josefa Bergmana. I tento díl odpovídá standardu této sérii. Je čtivý, zamotá čtenáři hlavu i mu občas způsobí drobné mrazení v zádech. Nenabízí žádnou důmyslnou psychologickou hru se čtenářem plnou krve a dusivé atmosféry, ale spíše odpočinkové čtení. Bohužel tentokrát mě zklamalo, že na konci nebyly zodpovězeny všechny otázky. Takto otevřený konec opravdu není můj šálek kávy. Někdy mi přijde sympatické, když autor nechá prostor pro čtenářovu představivost, jenže tady to na mě působilo, jako by mi v knize chybělo pár stránek. Vysvětlení některých dějových linek mi opravdu chybělo, byť jinak se mi kniha líbila.“... celý text
— BetyN.
Válka o Uber: Příběh zběsilé ctižádosti
„Jako jo, kniha se mi hodně líbí, i když zůstává trpká pachuť.
Stejně tak jako u Bezonomie jsem poněkud znechucená z toho, jak funguje americká líheň startupů.
Ukazuje se, že drive a dobrý podnikatelský záměr někdy nestačí, že záleží i na morálních vlastnostech. Hlavní antihrdina je tu vykreslen výborně. Ani workoholik nemusí páchat "dobro", když se nedívá nalevo napravo.
Je otázka, jestli ti, kdo vzešli v podstatě z hackerů, dokážou rozlišit, která pravidla a morální zásady se už nehodí porušovat. Ale dokud jim to celosvětově všichni žerou...
Ona ta myšlenka sdílené dopravy je v zásadě dobrá.
Kniha hodně k zamyšlení. Uvědomila jsem si opět, proč mi vadí manipulativní masové aplikace typu Youtube, Twitter, snad poslední dobou i Google. Sbírat data o zákaznících, aby bylo komu vnucovat reklamu, prachy, prachy.
Uber snad aspoň poskytuje reálné služby "cestujícím". Ale, jak se dočtete, i to má svá stinná "ale".
Technologie, asi jako vše, jsou dvousečná zbraň, průšvih i jejich výhoda je v tom, že díky nim se může všechno rozšířit po celém světě. Uber je zářným příkladem. Globalizace, bussiness, boje o moc...“... celý text
— jaroiva
Ke dnu
„Nikdo neumí popsat mlhu tak, jako Anna Bolavá. Člověk ji při čtení úplně vidí před sebou a cítí na kůži. Pro mě je tato autorka český objev roku. Výborný zážitek, doporučuju.“... celý text
— martini.ce
Vrány
„Nebyt toho konce, dala bych ze zvyku jen za tri.
Ale tohle je mazec. A jsem rada, ze me nikdy v sedmem patre nenapadlo, ze muzu uletet. Diky tomu muzu byt snad ne tak strasna matka a me dve holky bydli v prizemí.
To neznamena, ze jsem v pohode a nenesu si vzorce chovani a traumata.“... celý text
— misssicccka
Severoamerické jezerní příšery
„V posledních letech jsem začala kradmo, opatrně a s nedůvěrou prozkoumávat hororový žánr. Stále sice nemám ráda nechutnosti a lekačky, ale zjistila jsem že existuje i jiná stránka hororu - taková, která zkoumá temnotu uvnitř lidských bytostí. No, a sem bych zařadila i Severoamerické jezerní příšery. Autor se sice nevyhýbá nechutnostem ani prvoplánově znepokojivým scénám (trýznění zvířat v tomhle ohledu bohužel vždy zabere), ale drží je v určitých mezích. Naopak, hororová událost zde slouží jako nástroj, který pošoupne hrdiny za hranici příčetnosti. A v tom spočívá můj největší problém: povídky mi přišly jako nedostatečná plocha na dotažení většiny zápletek. Jistě, nekteré byly bravurně vypointované (Pod náporem slunce, Dobrý manžel), jiné by si ale zasloužily rozvinout (Puklina). Skoro bych si přála, aby se autor hlouběji pitval ve ztrápených myslích svých hrdinů, aby podrobněji zkoumal jejich propad do šílenství.
Velké plus dávám za květnatý jazyk, bohatý na metafory, přirovnání a komplikovaná souvětí. Číst takový tex je radost a často se už nevidí.“... celý text
— FialováKosice
Čertí babička
„Knížka čtená dceři. Narazila jsem na ni náhodou v knihovně. Autorka pro nás není neznámá, od Ivy Geckové jsme četly sérii o lišce Šišce, která se nám poměrně líbila. Ale tohle opravdu nebyl šálek mé kávy...knihy. Vůbec se mi to nelíbilo a těšila jsem se až ji konečně dočteme. Dcerce se to zamlouvalo, chtěla číst v každé volné chvíli, ale přiznám se, že jsem si to dost upravovala a některé pasáže nečetla vůbec. Nespisovná čeština v knihách mi obecně zase tolik nevadí, ale v knížkách pro děti si tím nejsem úplně jistá...tady mi toho přišlo až příliš a slovo „zup“ místo „zub“...to už na mě bylo moc. Čertí babička mi nebyla vůbec sympatická, pořád jen na všechny nadávala. Kapitoly (celkem sedm na cca sedmdesáti stranách) byly docela dlouhé, ilustrace mě příliš neoslovily. Za mě velké zklamání a pokračování už číst nechci. Prostě nedokážu ocenit tenhle pekelný svět, jejich chování, mluvu a celkové pojetí příběhu. Ale třeba se to jiným líbit bude, zkuste a uvidíte. :)“... celý text
— Luciluc
Zahrada mrtvých duší
„Příběh rodinného tajemství, které mělo zůstat pohřbeno.
Markovi zemře otec. Podivný vzkaz v něm vzbudí podezření, že všechno není takové, jaké se celou dobu zdálo. Jediný, kdo by mohl Markovi pomoct zjistit pravdu je jeho sestra Šárka, kterou už roky neviděl.
Kniha má skvělý začátek. Líbilo se mi retrospektivní vyprávění hned ze tří pohledů - Marka, Šárky a jejich otce, které se později krásně spojí v jedno.
Bohužel po slibném začátku mi pak příběh přišel zbytečně protahovaný. Bylo to jako nekonečná hra na schovávanou, kde se toho zase tak moc neděje, takže jsem se do čtení musela trochu nutit.
Závěr byl očekávaný, ale přesto mě dokázal šokovat.
Hvězdičku navíc dávám i za krásné grafické provedení, které dokáže upoutat pozornost. Retropapír, modré písmo a krásné ilustrace.
Bohužel jsem ale od příběhu po všech těch nadšených recenzí čekala mnohem víc, ale vyloženě zklamaná také nejsem. Pokud máte rádi rodinná tajemství a silné psychologické vyprávění, tak tohle je knížka přesně pro vás.
3,5/5“... celý text
— Ocásek
Červená nit osudu
„Nová knížka Mirky Skočílkové se mi líbila.
Hlavní hrdinka Andrea měla od narození "špatně rozdané karty". Přesto se dokázala postavit osudu /a ne jednou/ a najít štěstí.“... celý text
— Květi62
Pouť pozůstalého
„Pouť pozůstalého je jeden z mých nejoblíbenější Star Wars románů. Označení jako třetí díl Ruky Thrawnovy je chyba, kniha je samostatná a pouze tvoří volnou duologii s Mezigalaktickou výpravou. Román lze rozdělit na dvě části - první polovina je v podstatě sci-fi detektivka, druhá je klasické SW akční dobrodružství. Děj je komornější než předchozí Zahnovy romány - soustředí se jen na pár postav v čele s Lukem a Marou Jade. Pár chybek by se našlo, ale celkově čtyři a půl hvězdy.“... celý text
— Hor89
Vzkříšený
„Nóó,vypadalo to, že už je konec série, ale bohudík není :-)) můžeme se těšit na další díl, možná už se konečně dozvíme,kdo se skrývá pod přezdívkou,, medvěd,, ...“... celý text
— hana1039
Ruční práce
„Životopis, a ač komiks, určitě není na slupnutí během hoďky. O životě doktorky Suzanne, plastické chirurgyně, feministce, dámě, která se nevzdala - o tom chceš přemýšlet.“... celý text
— pakoshka
Jiný T.G.M
„Vždycky když jsem slyšel kritiky Miloše Zemana vyzývat masarykovskovské tradice, tak jsem si říkal "když vám tolik vadí Zeman, tak byste Masaryka nikdy nevydýchali, protože on je proti němu ještě konformní a uměřený". Kniha mi v tomhle dává za pravdu. S Masarykem nebylo lehké pořízení. Byl nekompromisní, neústupný a ctil jen své vlastní zásady - které nevysvětloval, takže je málokdo chápal. Tím by vyvolával rozbroje v jakékoliv společnosti, ale v přirozeně hašteřivém akademickém prostředí a v přirozeně paranoidním a vysoce konkurečním politickém prostředí, byly nevyhnutelné a neustále prohlubované. Masaryk měl to štěstí, že se mu přihodila První světová válka, ve které byly všechny jeho vlastnosti najednou ku prospěchu. Bohužel se dá říci, že z jeho vize toho moc nezůstalo. S Němci jsme se žít nenaučili, Slováci se rozhodně necítili jako trochu jiní Češi, žádná světová revoluce individualismu neproběhla a jeho vysněný nástupce Beneš ve dvou těžkých zkouškách katastrofálně selhal. V té první morálně a v té druhé politicky. I tak jde význam Tomáše Garrigue Masaryka jen stěží docenit. Byl totiž vůdčí osobností do těžkých časů, jakých se v naší historii vyskytlo jenom málo. V okruhu dnešních aktivních politiků není nikdo, kdo by dosahoval jeho formátu, ale ani takový, který by se mu byť jen přibližoval - a že bysme takového potřebovali.“... celý text
— hanak_v_exilu
Gunsmith Cats 2
„Made in Czechoslovakia! Ne ta kniha, ale náš průvodce celým dílem - CZ 75.
Autor nevynechá možnost tuhle hračku, které se vyrobilo už přes milion kusů, pořádně ukázat.
Akcí nabušený druhý díl nezklamal. Doufám, že si takové tempo zachovají i další díly.“... celý text
— jirijanovotny
Fatal Virtual
„Slusny prumer“
— jarda007
Poslední vdova
„Oblíbená autorka, oblíbení hrdinové, čtivý děj... přečteno raz dva.“
— Kami33
Mateřské mléko
„Během ledna jsem přečetla tři knihy podobné tematiky: Těla, Mateřské mléko a Mateřství.
Tady byl pro mě nejpřínosnější pohled do komunistickýho Lotyšska a dopad režimu na tři generace žen. Ostatní pro mě bylo trochu plytké a vlastně mě moc nezajímalo.“... celý text
— pakoshka
Eleanor se má vážně skvěle
„Ze začátku jsem si říkala, co na té knížce všichni mají, rozjezd byl takový zvláštní. Po nějaké době jsem to nadšení začala velmi dobře chápat. Po dočtení zařazuji Eleanor mezi své srdcovky, tj. nejoblíbenější knížky.
Svérázná a samotářská hlavní hrdinka Eleanor (30) se postupně prokousává obrovským traumatem z dětství. Cesta je to trnitá, ale všechno jde snáz, když na to člověk není sám. Líbilo se mi, že i takto vážné téma bylo chvílemi odlehčeno jemným a takovým "eleanorským" humorem.
Já jsem celou dobu Eleanor držela pěsti, ať to dobře dopadne. Ke konci navíc přišel zajímavý zvrat.
"Sledovat lidské námluvy je neuvěřitelná nuda. V říši zvířat se aspoň dočkáte krátké přehlídky pestrobarevného peří nebo dramatického násilí. Kam se na to pohazování vlasy a rádoby bouchání hrabou."
"Oblíbení jedinci se někdy musí smát věcem, které jim nepřipadají moc vtipné, dělat něco, co se jim úplně nechce, a navíc s lidmi, jejichž společnost je dvakrát netěší. To já nemusím."
"Když člověk musí, snese téměř cokoliv. A to je dobře i špatně."“... celý text
— Ivule9
Impérium snů
„Třetí díl o parfumérií Douglas je napínavější než první a druhý díl,je to pěkné zakončení série.Děj pěkně plyne,vždy se v příběhu něco dějě,ale na konec se vše vyřeší.“... celý text
— Szilvia1