Nejnovější komentáře

Malý atlas mého srdce Malý atlas mého srdce

„Cestuji nerada, po cizině netoužím a cestopisy nečtu. Jenže pan Nepil byl spisovatel s velkým "s" a "p" a "i" atd.. prostě SPISOVATEL. Jeho knížky ve mě vyvolávají vzpomínky a nostalgii. ( ta nemusí být vždy pozitivní) Úplně jsem se vrátila v čase do doby kdy se zastavovalo na hranicích, kde probíhaly důkladné kontroly. Vypisovalo se celní prohlášení. Polovina zavazadel byla plná jídla z domova. Léto bylo teplejší, tráva zelenější a moře slanější. Mnohé z toho, co viděl a zažil autor na cestách je dneska jinak. Ale jeho vyprávění je pro mě vždy milé, poučné, k zamyšlení.“... celý text
— Mirka2778

Kdyby kočky mohly mluvit Kdyby kočky mohly mluvit

„Nejsem člověk, co by mluvil negativně o knihách. Ale tahle kniha byla na mě moc. Nudná, nezáživná, rozhodně je spíš pro děti. Četl jsem ji jen kvůli výzvě.“... celý text
— Jiruka Kareru

Cizinec v cizí zemi Cizinec v cizí zemi

„Dost dobrý. Na rozdíl od (pro mě) propadáku Hvězdné pěchoty, fakt hodně slušné čtení, plné podnětných hlášek a myšlenek, až mi to trochu (i když samozřejmě těžko srovnatelně) připomínalo Franka Herberta... Opravdu zajímavá kniha. Jen ta všudepřítomná nadrženost a polyamorie (i když zde prezentované jako "přirozenost") mi moc nesedly (tady mi zas připomíná F. Pohla, ten taky v jinak úžasných dílech harašil až běda).“... celý text
— murdoch

Vyhořelá společnost Vyhořelá společnost

„Skvělá kniha plná dokonalých myšlenek a fascinujících informací. Bohužel je dost mizerně napsaná, a tím pádem těžce uchopitelná. Číst slovo od slova, tak zešílím. Velmi špatně se chápe a člověk musí hodně hledat, než objeví ten pravý význam slov. Škoda.“... celý text
— @knihomolka

Volání Cthulhu Volání Cthulhu

„Komiks jsem si nekupovala s nějaký přehnaným očekáváním, ba naopak jsem byla připravena na "nejhorší". To nejhorší se sice nedostavilo, nicméně počtení nemohu hodnotit pozitivně. Grafické zpracování nebylo špatné, ale postrádala jsem jakýkoliv náboj, který v sobě mají Lovecraftoviny. Možná to bylo až příliš konkrétním ztvárněním monster, možná právě tím, že se jednalo o zkrácenou variantu. K přečtení tedy nějak extra doporučit nemohu, ale pokud se na ni natrefíte v akci za 29 kč jako já, tak proč do ní nejít a nevyzkoušet, třeba vám sedne více :)“... celý text
— Vixiene

Růže pro Algernon Růže pro Algernon

„Když jsem si vybrala do čtenářské výzvy tuhle knihu, nevěděla jsem co mě čeká. Takovou knihu jsem ještě nečetla - tolik citu, bolesti, smutku, paradoxu a sily v jednom příběhu. Nezapomenutelná!“... celý text
— Renike

Zhubni Zhubni

„Skvělý námět na povídku, jenže je roztahaný do stopáže útlejšího románu. To by až tak nevadilo, kdyby výplní mezi příběhovými spojnicemi nebyla čistokrevná, nepoživatelná vata, kdy se mistr zaobírá mnohastránkovým popisem něčeho, co člověka absolutně nezajímá. Tuhle třeba popisuje aktuální život v táboře cikánských světáků, jinde zase rozvíjí slepé dějové odbočky... Úplně stejný nešvar jako v Gerald's game. 4/5 knížky jsou ryzí nuda, skrz kterou jsem se prokousal jenom se sebezapřením (a drobným přeskakováním, kterým jsem se o nic zásadního neochudil). Zajímavé to začne být až v poslední pětině, kdy vstoupí na scénu Ginelli. Pak to získá spád a čtivost. No a závěr, ten je tak blbý, jak to umí jedině Mistr.“... celý text
— gemi

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I

„Komentuji oba díly. Kniha je napsána ve dvou dílech, které jsou na sobě značně nezávislé. V prvém díle je don Quijote svému okolí neznámý, schytává ze všech stran plody své bláznivosti. Do tohoto prvého dílu jsou vloženy různé na knize nezávislé příběhy. V závěru don Quijote jaksi zcela samozřejmě vstupuje do dřevěné klece a coby choromyslný se nechává odvézt domů. Druhý díl napsal autor s odstupem jako reakci na plagiát, který vyšel z cizí ruky. Ve druhém díle je již don Quijote všeobecně známý a okolí s ním hraje pro své pobavení jakési divadlo, kde ho skutečně oslovují jako slavného rytíře. Toto je poněkud smutnější, dělat si zábavu z choromyslného člověka. Tři detaily: 1. Jeden ze samostatných příběhů vložených do prvého dílu pojednává o dívce, která odmítla mladého muže, který se o ni ucházel. On pohrozil, že jestli si ho nevezme, tak spáchá sebevraždu. Ona si ho nevzala a on sebevraždu skutečně spáchal. Okamžitě se setkala s obrovským odporem a nesouhlasnou reakcí okolí, které ji vinilo z jeho smrti. Autor ji zde hájí a dává jí za pravdu. Ona je sama zodpovědná za svůj život i za to, s kým bude žít. Sebevražda mladého muže byla jeho volba a ona s tím nemá co dělat. Nenechala se citově vydírat. Je obdivuhodné, že tuto téměř emancipační myšlenku, jejímuž uvedení bychom se nedivili ve 2. polovině 19. století vyslovil autor již na přelomu 16. a 17. století. 2. Autor nechává zcela nezodpovězenou hádanku, proč don Quijote se chová naprosto nelogicky a skutečně bláznivě (např. mimo známé epizody s větrnými mlýny bych zde připomněl, že při loutkovém představení, ve kterém je vězněna princezna vstane a vysvobozuje tuto princeznu tím, že loutkové divadlo rozseká mečem) a jeho úvahami a názory, které v diskuzi s okolím jsou velmi logické a přesvědčivé. Je to hlavně ve druhém díle. Osobně si myslím, že se tím autor tak trochu bavil. 3. Nadčasová je postava Sancho Panzy. Ten zjevně není psychicky nemocný, ale je natolik prostomyslný, že uvěří slibům kohokoliv, kdo mu něco naslibuje. Dokonce laškuji s myšlenkou, že Sancho Panza je ve skutečnosti hlavní postava románu a don Quiote je zde hlavně proto, aby zde vynikla Sanchova prostomyslnost. Velmi aktuální pro současnou dobu. Obávám se, že i pro jakoukoliv dobu.“... celý text
— Legens

Endymion Endymion

„Simmonsovská klasika, občas přepálená, možná z ní mám chvílemi pocit jakoby autor (bezpochyby grafoman) psal skoro jen pro psaní... Ale čte se to sakra dobře. Nojo, holt miluju space operu. S tím nic nenadělám.“... celý text
— murdoch

Tak akorát Tak akorát

„Autor se v této útlé knížce zamýšlí prostřednictvím muže, kterému se náhle otočí život o 180 stupňů, nad životem a smrtí, smyslem lidské existence i vesmíru. I když kniha není zrovna pozitivní a často mě z myšlenek hlavní postavy mrazí, líbila se mi.“... celý text
— Bubo19

Česká Alexandrovka Česká Alexandrovka

„Skvělý počin o expatech z trochu jiného úhlu pohledu než jsme zvyklí.“
— JanaProchazka

Peklo blízko nebe Peklo blízko nebe

„Na horolezeckou tematiku jsem minulý týden naskočil spolu s výborným filmem The Alpinist (2020). A Peklo blízko nebe bylo logickým pokračováním načatého vysokohorského dobrodružství. Kniha mě velmi, byť neočekávaně, pohltila. To, že se jedná o autora, podle jehož předlohy vznikl pro mou bublinku kultovní film s kultovním soundtrackem - Into the Wild - jsem zjistil, až když jsem knihu držel v ruce. Věci propojující se vždy přidají body na škále nadšení. A tak jsem ihned po dočtení ještě zkoukl film Everest (2015). Jen ať je ten prožitek kulatej. Jon Krakauer dokáže sám na sebe pohlédnout střízlivýma očima, vidět sám sebe ve vlastní nedokonalosti a být si vědom vlastních chyb a špatných rozhodnutí, které nelze vzít zpět. Je silně zatížen váhou vlastního svědomí, což knize dodává na emotivnosti a za vyprávěním je cítit člověk nedokonalý. A to příběhu velmi prospívá, protože si za sebou netáhne neduh v autobiografiích tak častý, tedy autorské sebevelebení . Jon Krakauer se snaží na běh událostí nahlížet nehodnotícíma očima, k souvislostem přistupuje popisně, snaží se události zahlédnout mnoha perspektivami jednotlivých zúčastněných, přesto jej často přistihneme v zamýšlejícím se rozpoložení, ke kterému je sveden vlastními emocemi, zřejmě jen těžko potlačitelnými. Zvláště ve chvílích, kdy jsou evokovány tak silnou a osobně prožitou lidskou tragédií. Lidskost je přítomna i v ambivalentním smýšlení, kdy na jednu stranu Krakauer jako horolezec plně rozumí pohnutkám, které člověka přivádějí do míst, ve kterých prakticky nemá co dělat, na stranu druhou spolu s horolezci prožívá a přiznává pocity strachu, nejistoty pramenící z nezodpovědnosti, se kterými směřujíce nahoru, nechává své nejbližší dole, taktéž ve strachu a nejistotách. Není divu, že mnohé rodiny osmitisícovkařů už samy postupně zerodovaly a rozpadly se pod vlivem nejistot, strachů a dlouhodobých absencí. Osmitisícovky nejsou prostředím vhodným pro život jako takový. A ani pro ten rodinný. Cítit se býti součástí silného proudu prožívání ale zřejmě také silně souvisí s podstupováním smrtonosných rizik a také se sebemrskačským pokáním, ke kterému autor výstup na Chomolungmu připodobnil a to z důvodu vysokého poměru okamžiků prožívaného utrpení ku v podstatě nepřítomným katarzistickým okamžikům uspokojení. V této podivné touze, která se jen částečně slučuje se životem, se však míra rizika jeví jako neúnosná. A to především z důvodu, že veškerá tíže potenciální tragédie ve své dlouhodobosti nedopadne na zmrzlé lidské schránky lemující cestu na vrchol, ale právě na všechny jejich nejbližší přeživší.“... celý text
— hladko

Vzpomínky na nebe Vzpomínky na nebe

„Kdo věří, že "něco" existuje mezi nebem a zemí...tak knížka může zaujmout, ale - hodně zaměřené na Boha - kapitoly mají krátké příběhy ze všech koutů světa Člověk se nedozví nové informace, ale spíše bude přemýšlet jak je to možné“... celý text
— Skodinka89

Úvod do filozofie Úvod do filozofie

„Něco z obsahu už je přežité, ale jinak je to skvělé. Úvod od toho autora mě provázel celá studia.“
— JanaProchazka

Geraldova hra Geraldova hra

„King je mistr v disciplíně, kterou bych nazval "z prdu kuličku". Z látky, která by vydala na útlou povídku, dokázal vytřískat román. Ovšem za cenu četných dějových výletů do míst, která pro hlavní dej často nejsou relevantní, ale hlavně mě absolutně nezajímají. Úplně stejný problém jako v románu Thinner. To byla taky povídka, nastavená nepoživatelnou vatou do stopáže románu. K dobru musím přičíst, že zatímco ve většině Kingových románů je postav jak na Orloji a člověk, který se v tom nechce ztratit, aby si během čtení kreslil vztahovou pavučinu, tak tady je problém vyřešen. Postava je ve většině stopáže jedna. V tomto směru se tedy čtenář neztratí. Ztratí se ale v těch hromadách vaty, kterou King vycpává v zásadě strohou hlavní dějovou linku. Dalším úskalím jsou nelogičnosti. Je jich tady fakt spousta a nemá smysl je vyjmenovávat. Každý, kdo má aspoň základní logické uvažování, prostě bude během těch (často úplně zbytečných) peripetií, kterými hlavní postava prochází, kroutit hlavou jak na tenise. Nečetlo se mi to dobře. Místy jsem nevydržel a některé vatové pasáže přeskočil, aniž bych přišel o cokoliv z hlavní dějové linky. Poslední pětina knížky je jakýmsi doslovem, je vysloveně nudná a úplně zbytečná. Škoda, jako dvacetistránková povídka by to bylo strhující.“... celý text
— gemi

Prázdné křeslo Prázdné křeslo

„Musím znovu smeknout nad autorovým uvažováním... Když už si člověk myslí, že odhalil, jak vše ve skutečnosti bylo, nebo když si myslíte, že se už nic zlého nemůže stát.. BUUUM!! Je to přesně naopak! Skvělé čtení, skvělá knížka.“... celý text
— Niki08

Souhvězdí a jejich mýty Souhvězdí a jejich mýty

„Hezký doplněk k, řekněme, "vědečtějšímu" studiu astronomie. Na hvězdárně se mi občas hodí, když k číslům a faktům přihodím i mytické příběhy a navíc si to i sám rád čtu.“... celý text
— murdoch

Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce

„Uplynulé dny jsem strávila s českými autorkami a neudělala jsem chybu. Kniha Hájovna je napsána velmi krásným jazykem, přečteni za dva dny. Líbí se mi styl, to, že autorka nejde čtenáři na ruku a nechává spoustu věcí, situací atd. na naší fantazii. Doporučuju všem!“... celý text
— JanaProchazka

Kritické momenty kosmonautiky Kritické momenty kosmonautiky

„Must have pro milovníky kosmonautiky. Hezky napsáno a dozvěděl jsem se spoustu věcí, které jsem zatím netušil. Snad jen jediná výhrada - let šimpanze Enose je vylíčen jako humorná příhoda, ale chudák opičák si to fakt nezasloužil... Jinak ale super a doporučuji.“... celý text
— murdoch

Gantz 1 Gantz 1

„Bizarní,zábavná manga. Nic extra,ale na dnešní večer fajn oddychovka. 8/10“
— ariannpHm

Dýchej za mě Dýchej za mě

„Další balzám. Kniha se četla sama, je moderně napsaná, přesto z ní dýchá doba, v níž se odehrává. Témata emancipace a problémy prosazování žen, která jsou v knize popsána, ukazují, že se doba zase o tolik v těchto ohledech neposunula, spíš jen zdánlivě. Kniha byla velmi dojemná, má spousty krásných pasáží, odehrála se mi před očima jako film. Moc doporučuju.“... celý text
— JanaProchazka

Kvantová realita Kvantová realita

„Já nevím... Autor se snaží o lehce pochopitelné příklady, ale přímo na mě to moc nefunguje. Takže - jako nefyzik a nematematik - se v tom stále plácám, ač bych rád alespoň intuitivně pobral mnohem víc. No, profesor Kulhánek je jen jeden a pan Ransford mu ve formě výkladu jen těžko stačí. Navíc to zabíhán do filozofie, celohmota, úvahy o svobodné vůli... Moc mi to nesedlo.“... celý text
— murdoch

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha

„Dílo velmi důležité, ovšem beznadějně zdlouhavé a příliš roztříštěné do jednotlivých mikropříběhů, z nichž jen opatrně vzniká obraz dvou hlavních postav, které se výrazně liší od obecné představy blázna a jeho prospěchářského sluhy. Těžko posuzovat humornost románu, ale právě v místech, kde do popředí vystupuje vážnější stránka, je vyznění silnější. I přes výsměch ostatních a neustále přítomnou fyzickou bolest Don Quijote dokáže ostatní udivovat občasnými záchvěvy moudrosti a snad nakonec dokáže dosáhnout naplnění svého života i bez slavných hrdinských činů a bez lásky své vysněné ženy.“... celý text
— Kotrlat

Inkoust Inkoust

„Přečetla jsem během tří zkrácených večerů "jedním dechem". Vzhledem k "Tatérce" jsem už byla seznámená s většinou postav, přesto tím děj neztratil na napínavosti - ba naopak. A přiznám se, že pravděpodobného vraha jsem odhadla hned, co se v dospělém věku jako "bezúhonný" člověk, ochotný podat pomocnou ruku, ocitl poprvé na scéně.“... celý text
— Karolína7

Space opera Space opera

„Mám rád sbírky českých autorů, obzvláště těch, kde můžete očekávat kvalitu už jen podle jména. Což může být i na škodu - ty povídky rozhodně nejsou špatné, ale přeci jenom jsem očekával nějaký "wow" efekt - a ten se úplně nekonal. Což neznamená, že si to nepřečtu znovu. Jinak za mě nejlepší povídky: Stíhačka a V pavučině.“... celý text
— murdoch

Jak svrhnout vévodu Jak svrhnout vévodu

„Moc hezká historická romance. Víceméně klasický vzorec, na který jsou čtenáři u tohoto žánru zvyklí. Bonus navíc je téma ženských práv a sufražetek.“
— dooky

Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem

„Opravdu fajn čtení, zajímavý a obdivuhodný člověk, skvěle položené otázky....moje druhá kniha této série a opět potěšila.“
— Ála41

Vzorná chůva Vzorná chůva

„Manželia Mark a Melissa nájdu pestúnku, z ktorej sú obaja nadšení, pretože to s deťmi naozaj vie. Keďže jej zhorel dom na popol, tak sa obaja rozhodnú, že ju u seba nie len zamestnajú, ale aj ubytujú. Mark pracuje ako policajt, a Melissa sa snaží rozbehnúť svoje podnikanie, takže sú na nej doslova závislí. Po čase sa v ich dome začnú diať fakt divné veci, a keď si pestúnku nakoniec preklepnú, nestačia sa diviť. Navyše sa s Markom údajne už raz stretla a nikto netuší, čo po ňom môže chcieť. Ja ani neviem. Úplne priemerný thriller, ak sa to teda thrillerom dá vôbec nazvať, ktorý nielenže stojí maximálne za jedno prečítanie, ale ak by si knihu človek neprečítal, tak o nič nepríde. Celé to bolo na mňa pridlhé, prekombinované, nudné a dosť predvídateľné. Autorka sa ani len nesnažila o nejakú napätú atmosféru, alebo aspoň to napísať nejak tak, aby to nebolo až také okaté. Možno ak by bol príbeh kratší, tak by to bolo pravdepodobne lepšie. Musím ale uznať, že postava, ktorá za tým všetkým bola, bola naozaj riadne psycho. To, čo robila a ako mala všetko do detailov premyslené, mi hlava nebrala. Kto chce nech vyskúša, ja osobne som sklamaná.“... celý text
— Karin94

Vnitřní modlitba Vnitřní modlitba

„Není to nic moc. Spíš nic, než moc. Slepenec textů, který není schopen předat čtenáři vnitřní dynamiku světice a jejího díla.“
— Žížala_0119

Případ rozeklaného tunelu Případ rozeklaného tunelu

„Loni na Trapsavci jsem zaslechl, že asi nejtemnější Hafranovo dílo je Pavoučí případ, což mě zaujalo a tenkrát si ho tam od něj koupil. Tohle mi ale přišlo ještě o něco temnější... Přesto ale plné vandrácké pohody, kterou musíte zažít, abyste pochopili vlastně jakoukoliv trampskou tvorbu. Opět nějaká ta nadsázka a nezaměnitelný styl, který je odlišný od většiny jiných autorů, ale mě osobně sedí. Palec nahoru, čekám co přijde dalšího ;)“... celý text
— murdoch