Nejnovější komentáře
Nebezpečně blízko
„Dobrý, napínavý příběh o zřícení malého letadla v zasněžených vrcholcích hor a následném boji o přežití. Kniha se moc povedla a já si ji skvěle užila. Jen konec nemusel být tak zrychlený, ale i tak dávám plný počet.“... celý text
— pip11
Tichá pošta
„Moc děkuji @tereza.herzogova za možnost znovu nakouknout do života Šárce. Musím říct, že mi za ten rok od přečtení Schovávané některé postavy opravdu chyběly. Převážně tedy Chroust a jeho sarkastické poznámky. Musím ale bohužel říct, že Tichá pošta se mi líbila o krapet méně, než Schovávaná. Bylo to hlavně tím, že v některých částech jsem se moc nedokázala ztotožnit s chováním Šárky. Až tedy na tento drobný detail byla kniha zase skvělá. S Ivanem a Šárkou jsme se dokonce podívali i do Francie a Šárka uspořádala skvělý fesťák. Přišlo mi, že v téhle knížce se více řešila ty obtížnější témata v životě, ale nechyběly ani vtipné pasáže. Já za sebe určitě autorku můžu jenom vřele doporučit. Její knížky se opravdu čtou příjemně. Dokáže krásně vtáhnout do děje, popsat místa, pocity postav a já zase měla problém se od knihy odtrhnout. Konec je dost otevřený takže doufám, že se ještě aspoň jednoho dílu dočkáme.“... celý text
— monikasbookclub
František Topič: Příběh nakladatele a obchodníka s uměním
„Opravdu krásná kniha! Stále se k ní vracím.Neskutečně velké množství zajímavých informací, ale také velice citlivě a něžně sepsaný lidský příběh. Často se do těchto míst (Národní) dostávám,vždy se mi ten dům líbil, ale teď má pro mne i své tajemné kouzlo. Děkuji za tuto zajímavou a nádhernou knihu, která stála jistě mnoho úsilí při psaní, ale domnívám se, že "s úkolem sepsat a vydat příběh Topičova života" se autor, pan Fabini, vypořádal víc než skvěle! Tato kniha bude vždy na čelném místě v mé knihovně.“... celý text
— babijezinka
Za zamčenými dveřmi
„Kniha se četla skvěle. Napínavá od začátku až do konce...“
— popeluška
Na okraji rozumu: Život Kurta Gödela
„Nejsem nijak náruživým čtenářem biografií či memoárů, ale možná se to změní. Je to v krátké době druhá biografická kniha známé osobnosti, která mě doslova strhla svým stylem vyprávění, hloubkou ale i určitou románovostí a lehkostí. Nebudu předstírat, o Gödelově přínosu pro matematiku bych nebyl schopen říct nic víc, než že byl zásadní a to především pro logiku a pozdější programování, i když ani to není moc přesné. Gödela obdivovali i ryzí fyzici jako třeba Einstein, takže asi tak. Ale ta kniha není jen o matematice a je napsaná tak dobře, že mě vtáhla a nepustila, i když jsem těm teoriím nerozuměl. Přišlo mi to víc o prostředí, o atmosféře Vídně před a po První světové válce. O Vídeňské univerzitě, o kavárnách, o debatních kroužcích, o antisemitismu, o přátelstvích, ale i o strachu a nejistotě, o prohlubující se paranoie geniálního matematika. Doporučuji.“... celý text
— puml
Její konec
„Takhle nějak si představuji "sopl co se táhne na rukávu" Nápad dobrý, i děj by šel ale to zpracování!!! Otravné, pomalé, až jsem chytila několikrát nervy! To se mi ještě nestalo! Takové tragické mi to přišlo. Omlouvám se všem kterým se to líbilo. Já jenom na tom nenašla nic co by mě těšilo. Jednu hvězdu dávám za podání. Krásně namluveno.“... celý text
— viweb
Kapitoly o přírodě
„Římané vybudovali vědění Evropy, umění vědění, na které se téměř zapomnělo, leč nezapomnělo. Číňané vystavěli rozum Asie, který se neztratil, jen zemřel a nyní se probouzí v jiné inkarnaci. Tímto vzdávám hold a dík Římanům, kteří byli tak napřed, že se mohu dnes i já (dosud neobjevený druh pseudoroztoče) vyjadřovat formou psaného slova. Což, například kosatky, údajně nedokážou, jak tvrdil už Plinius. ;)“... celý text
— Tvurce001
Island - život mezi živly
„Od mojí návštěvy Islandu nemohu tuto zemi vůbec pustit z hlavy. Proto si občas ve volných chvílích nakoukávám videa, čtu články a nedávno jsem narazila na tento knižní skvost. Kniha je napsaná dvěma islandskými děvčaty, proložená nádhernými fotografiemi a dozvíte se spoustu zajímavostí z Islandských tradic, kultury, přírodních zajímavostí. Nečekejte cestopis, kde vám autorky poradí itinerář k vaší dovolené, spíše povídání o zemi jako takové.
Knihou je opravdu radost si i jen tak listovat a rozhodně se k ní budu opakovaně vracet :-)“... celý text
— Vixiene
Mladík / Událost
„Annie Ernauxanová otvírá v Mladíkově a Události dvě důležitá témata, která navzdory dnešní moderní a otevřené době zůstávají tabuizována. V Mladíkovi je to vztah starší ženy a mladšího muže, v Události pak vyvolaný potrat.
Zdánlivě jednoduché a přímočaré příběhy vám nabídnou nový vhled do dvou problémů, které i přes dnešní schovívavost a zdánlivou rovnocennost zůstávají ve své podstatě nediskutovány. Autorka pracuje s pocity hanby a studu, které nejsou jejím vnitřním prožitkem, ale jsou v podstatě násilně vnuceny tlakem společnosti, která je očekává.
Ať už se jedná o vztah mladšího muže se starší ženou, který není jen hledáním mládí z jedné a mateřské náruče z druhé strany, nebo o příběh jedné mladé ženy, která je okolnostmi (tehdejší společností) donucena k sebepoškození (potažmo skoro vraždě), jde to výpověď ženy, věří, že vše se stalo proto, aby o tom podala zprávu.
Rozhodnutí o jakou zprávu, či poselství se jedná, však ponechává na čtenáři.“... celý text
— Aykiru
Kouzelníkův návrat
„Hodně zvláštní čtení.Spíš takové střípky.“
— Katka2382
Údolí rozhodnutí I
„Nevím, jak knihu ohodnotit. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale postupně mě vtahla do děje, hlavně co se týče hlavní hrdinky, která se vydává do služby k hutnimu magnátovi. Netuší, co jí zde čeká. Ráda si nakonec přečtu I další díl.“... celý text
— malýčtenář
Oko
„Kniha byla dost drsná, smrt kolegy byla překvapivá a pro mě velmi smutná.“
— adan1
Ohlasy z jiného světa
„Jedná z nejlepších knih jaké jsem.kdy četla a koupím i dalsi od něj.“
— Daniela
Bolest: Zima komisaře Ricciardiho
„„Tá Záležitosť“ – 1. diel!
„Nevěřím v osud. Věřím v lidi a jejich emoce. Lásku, nenávist. Hlad. Bolest, v tu především.“
V Taliansku vyšiel nedávno už 14. diel krimi série Komisař Ricciardi, česká Epocha sa zastavila na čísle štyri. Zrejme to nevynáša. Predsa len, Apeninský polostrov je od severu ďaleko, dnes nie je detektívne v móde.
Zvláštny chlapík ten Luigi Alfredo Ricciardi, určite nesadne každému. Ako vravia bratia Česi, zaváňa to „duchařinou“. Luigi totiž vidí mŕtvych, cíti ich bolesť a počuje posledné slová pred ich smrťou. Somarina, prekliatie?
„Věřte mi, že prokletí je každodenní pociťování bolesti. Bolesti druhých, která se tak stává vaší vlastní, která vás štípe na kůži jako rány bičem. Je jako rána, co se nehojí, co stále krvácí a nakazí vaší krev.“
Má to čosi do seba. Žiadne akčné scény, len poctivá práca policajtov. Mňa to chytilo od začiatku. Ak Vás „Tá Záležitosť“ okolo hlavného hrdinu, ako ju pomenoval Maurizio de Giovanni neodradí, skúste dať komisárovi Ricciardimu šancu. Odmení Vás atmosférou Neapola 30. rokov minulého storočia a pohľadom do neľahkého obdobia. A začíname letopočtom 1931, kedy duce už deviaty rok gniavil svojich spoluobčanov chorou ideológiou.
P. S.: Parádna obálka, ktorá dokonale vystihuje náladu i obsah knihy, autorom je Lukáš Tuma.“... celý text
— PitoR
Kyselé třešně
„Zajímavý příběh i závěr knihy, Zaujalo mě seznámení s postavami po letech.“
— adan1
Němé duše
„Děj celého příběhu začíná v netradičním, ale zajímavém prostředí nevěstince. Setkáváme se tu s hlavním hrdinou Omdenem, kterého čeká převzetí rodinného businessu, a jeho sestrou Namií. Omden má však se svou budoucností jiné plány, než mu předurčil otec, čímž rozvíří sled nečekaných událostí. Spřáhne se s královským velvyslancem a společně započnou pátrání po bezpráví v tajemné džungli.
Celý příběh je vyprávěn z pohledu čtyř hlavních hrdinů. Nejbližší mému srdci byl Runel. Jak už to u lidí totiž bývá, nezřídka jsou jen dobří nebo zlí, tudíž ostatní hrdinové mají sklony k povahové nestálosti. Tím ale vyvstala celá řada situací, které pořádně hýbou s dějem. Intriky, dobrodružství, akce. To je oč tu běží. A díky perfektním autorčiným popisům mi připadalo, jako bych stála vedle hrdinů. Prostředí je plastické, má obrysy i barvy, takže si opravdu připadáte jako součástí děje.
Nejsem milovníkem fantasy, v podstatě ho nemám ani načtené a po, bohužel, nezdárném pokusu přelouskat Pána prstenů, jsem měla z knihy strach. Pochopím svět? Nebude kniha těžká, psaná krkolomným jazykem a pro laika nestravitelná?
Moje předsudky se absolutně rozplynuly. Autorka píše opravdu čtivě, vývoj situací i mezilidských vztahů mě neskutečně bavil, knihu jsem si užila. Za zmínku taky stojí jedinečná obálka a celkový počet stran. Není to totiž dílo na jeden večer, proto se nemusíte bát, že jen co se začtete, budete na poslední stránce.
Děkuji autorce za energii i čas, který do psaní vložila, protože výsledek je jasný. Kniha, která baví a usnadňuje přechod do fantasy světů i obyčejným mudlům jako jsem já.“... celý text
— Miri10
Troufalá vášeň
„Když se Jordan a Pike poprvé setkají, ihned mezi nimi přeskočí jiskra. Pike však nemá tušení, že Jordan je přítelkyní jeho syna Colea. Když jim Pike nabídne, že se k němu mohou na přechodnou dobu nastěhovat, aby si našetřili peníze a sehnali vlastní bydlení, je mu jasné, že si na sebe připravil největší zkoušku svého života.
Jordan je totiž vším, po čem Pike kdy toužil. A Pike zase představuje toho pravého a ideálního muže pro Jordan. Rozumí si, mají podobné názory a záliby a brzy je jisté, že tak velké city nelze ignorovat. Jenže Jordan patří Coleovi a Cole je pro Pikea vším. Rozzuří se tak obrovská bitva mezi tím, co je správné a tím, po čem oba touží.
Byla jsem velice zvědavá, jak se autorka popere s tématem tak velkého věkového rozdílu mezi hlavními hrdiny, a musím říct, že to napsala brilantně. Oba hlavní hrdinové se museli vypořádat s tím, jak jejich vztah přijme jejich okolí, a především Cole. Přesto kniha není těžká na čtení. Jordan a Pike jsou spolu tak úžasní, že jim čtenář musí fandit hned od prvního okamžiku. Láska si prostě nevybírá a věk je jen číslo. Za mě opravdu skvělé a žhavé počtení, které rozhodně nepustíte jen tak z ruky.
Moc doporučuji“... celý text
— Ketfl
Elita
„Jedno velké WOW!! Začíná se to trochu komplikovat a vybarvovat. Věci začínají pomalu dávat smysl a já se nedokázala odtrhnout. Zvratů je o dost více než v prvním díle, a více otázek než odpovědí. Kdo byla ta dívka? Byli tam? Lže? Proč se to děje?! Jak to skončí? A plno dalších
Tentokráte už to nebylo tak “mírumilovné a taky bych chtěla dodat, že America je sice někdy super, ale trochu mě chvílemi začíná štvát. U nějakých jejích rozhodnutí jsem si málem rvala vlasy.
Romantická linka se docela zamotala, chvíli tak, chvíli onak, ale můj favorit se nemění!!!
Neznám motivy vedlejších postav. Chci je znát. A to znamená jediné kde je další díl ať si ho můžu co nejdříve přečíst :)“... celý text
— katerina1237
Snídaně u Tiffanyho
„Pěkné... ale z bot mě to teda úplně nevystřelilo :D“
— Mánička178
Slovodějky
„Je to moje první kniha od této české autorky a jsem ráda, že jsem se tak díky soutěži k takové skvělé knize dostala.
Moc se mi líbil vymyšlený svět autorky, město, kde mohli lidé kouzlit pomocí slov, knihovna si dělala, co chtěla, to vše podle mě dávalo smysl a bylo to obdivuhodné. Nechci spoilerovat, jinak bych se nad městem a tím vším rozplývala. Nejraději bych se v tomto světě pohybovala. A kéž by knižně ještě déle (přála bych si pokračování)
Chválím autorčin styl psaní. Z jejích textů lze cítit láska k písmenkům. Líbily se mi metafory, které používala, poněvadž bohužel skoro nikde je v knihách nevidím. Tím jsem byla potěšena. Popisy prostředí mě uchvacovaly.
V knize najdeme spoustu moudrých vět, poučení. Například to, že slova mají moc a mohou ubližovat i pohladit. Přesně to mám v knížkách ráda; když mi mimo příběh nabídnou i ponaučení.
Co se týče postav, tak ty působily naprosto věrohodně. Úplně všechny. Hlavní hrdinka Amálie mě výjimečně nerozčilovala, jako hlavní ženské postavy v jiných knihách. Artur byl konečně mužská postava, která působila realisticky. V jiných knížkách si říkám, jak skvělý kluk je, ale nepůsobí reálně. Zato Artur? Ten je úžasný a vím, že takoví muži existují. Babička se mi moc líbila, její humor, ráznost, veselost. Rozálie, sestra Amálie, byla něžná a láskyplná, jemná žena, ale ne ufňukaná. Dvojčata super. Bedřicha, staršího muže, který spolu s Máli pracoval v knihovně, jsem měla moc ráda. Gigi byla vítr, blázen! A potom moje, po Arturovi, druhá nejoblíbenější postava Hugo! Hugo byl chrlič z kamene, jenž vypadal jako ďábel. Tento drzý, přisprostlý, ukecaný a vtipný tvor měl velké srdíčko a získal si i to moje.
Do příběhu jsou hezky přirozeně vloženy prvky LGBT, ale tentokrát mezi dvěma dívkami. Působí nenuceně, mile, stejně jako feministická témata.
Kniha mě okouzlila, bavila, vím, že na ni budu myslet hodně dlouho a zůstane mi snad navždy v paměti. Pouze kousek v půlce mi připadala zdlouhavá, bez větší akce, tak jsem se pár stran maličko nudila. Příběh plynul pomalu, ale to mi nevadilo.
Slovodějky bych doporučila všem, kdo milují fantasy, zajímavé a neobvyklé prostředí, květnaté popisy a touží se zachumlat do křesla s kakaíčkem. Slovodějky jsou přesně tím, a hlavně ona knihovna, kde byste si přáli být.
Všimla jsem si, že u českých knih mnohem více vnímám emoce a cit, který do nich čeští autoři vložili, nežli je tomu u přeložených k nich.
Tato kniha by si zasloužila mnohem více propagace a co nejvíc čtenářů
Hodnocení: 4,5/ 5
IG: @terischmetti_books
Blog: blumensprache.hikaru.cz“... celý text
— Schmetti
Čas přílivu / Tragédie o třech jednáních
„Naprosto dokonalé. Hlavní podezřelý zůstal až do konce vrahem. Líbila se mi rodinná motanice.
I druhá mě bavila, i když zfilmování se mi líbilo více.“
— janina66
Země kanibalů
„Tak já se přidám ke kladnému hodnocení. Ano , horory tohoto typu tenkrát frčeli.
Film Kanibalové, a Sežráni zaživa, to byly filmy jen pro otrlé. Autor zmiňuje i knihu Ruiny, která je velmi dobrá. Taky jsem ji již 2× skousl.
Ale je též na místě si položit otázku: Je či není na světě takovéto místo možné najít ??
Dešté pralesy, džungle, odlehlé kraje... Já věřím , že by klidně takové místo mohlo existovat i s tímto způsobem života. Nemáme zmapované všechny části země, nebo jen povrchně.
Asi je lepší ale zůstat u fantazie knižní či filmové.
Autor M. E. P. si přál hodnocení v závěru knihy, čili za mě Super, stejně jako počin Bestie. Brutální, čtivé, perverzní...proč ne. Sade psal taky velmi perverzně a kdy jeho knihy vycházely.“... celý text
— GYROTOURBILLON
Den co den
„Je to hodně zajímavá knížka. Přijde mi zvláštní, že se A probudil každý den v těle někoho jiného a prožíval tím život z pohledu někoho cizího. Kniha je psaná velice čtivě, doporučuji pro čtenáře fantasy.“... celý text
— BarcaStell
Rytíř z taverny
„Klasický dobrodružný román. Přece jen je znát, že je to druhý román autora, jeho pozdější díla jsou mnohem lepší. Ale jako oddechovka dobré.“
— braunerova
Vánoční hostina lady Osbaldestoneové
„Kniha žánru, který běžně nečtu, ale protože se občas rozhodnu zkusit něco nového, tak se na ni teď dostalo. Původně jsem si chtěla knihu přečíst tématicky o Vánocích, což jsem nestihla, ale vůbec mi nevadilo naladit se trochu vánočně a romanticky teď. Kniha byla sice celkem předvídatelná, ale příběh příjemně ubíhal a u vánočního pátrání po zmizelém hejnu hus jsem se dobře bavila. Postavy i prostředí bylo velmi pěkně vykresleny, a tak se začíst do tak milé oddechovky nebyl problém. Knihu jsem si užila a vůbec mi nakonec tento romanticko-historický výlet nevadil. 4,5*
(3/24)“... celý text
— IVANA0123
Vila na ostrove
„Začátek trochu pomalejší, ale pak se kniha četla dobře. Taková oddechovka.“
— Paja1709
Tiché hlasy
„Když tahle kniha přišla do prodeje, zrovna jsem dočetla poslední řádky knihy předchozí a volba tudíž byla jasná. Autorka mě opět vtáhla do děje svou originalitou a udržela si mou pozornost, až do závěrečného rozuzlení.
Prostě bezchybná pecka!“... celý text
— Martule44
Sesterstvo sobotního sauvignonu
„Podle anotace a komentářů jsem si myslel, že by to mohla být lehce humorná, laskavá kniha o tom, že ne vždy jde všechno, jak by si jeden přál. Místo toho to ale byla hysterická šaráda, která ze všeho nejvíce byla koncentrovaně depresivní nebo třeskutě vtipná. Prostě přiznávám, že jsem při výběru knihy sáhl pořádně vedle. Nebo jsem to měl číst až po nějaké lahvince?“... celý text
— TeaPeter
Paví hody
„Čtěte pomalu, nikam nespěchejte, sem, tam si něco přečtěte dvakrát, třikrát. Ovšem pozor. Na to, jak pěkně lyricky se všechno odvíjí, jsem při pár posledních stranách přejela zastávku tramvaje a prošvihla vlak. Tiché vody břehy berou.“... celý text
— AnjaBo
Mráz (grafický román)
„Kdo četl knihu či poslouchal audio oboje bylo trochu zdlouhavé. Komiks měl vše důležité a měl spád a přitom vše osvětleno.
Doufám, že v této podobě bude i pokračování.“... celý text
— janina66