Nejnovější komentáře
Být člověkem: Jak naše biologie ovlivnila historii
„Být člověkem mě okamžitě zaujala svým tématem – jak lidská biologie ovlivnila historii, ekonomiku, války nebo třeba pandemie. Autor přichází s myšlenkou, že klíčové historické události možná nebyly otázkou osudu nebo náhody, ale spíš výsledkem biologie, což je fascinující úhel pohledu. Kniha je nabitá informacemi, podanými srozumitelně, i když je občas potřeba si ji dávkovat – těch informací je uvnitř opravdu moc.
Musím říct, že mě nejednou zaujaly odkazy na další autory a zdroje, díky kterým si člověk může rozšířit obzory (ale momentálně nemám čas jít tak do hloubky). Místy mi vadil autorův lehce nadřazený postoj vůči jiným živočišným druhům (působilo to moc „na sílu“). Ocenila bych shrnutí na konci kapitol. I tak je to ale kniha plná zajímavostí, které vás donutí se zamyslet, a rozhodně ji doporučuji těm, kdo se nebojí zkoumat dějiny i jinou optikou.“... celý text
— cestina_s_linus
Sladká nevědomost
„Kniha je super. Vřele doporučuji.“
— daniska
Dýchej za mě
„Příběh malířky Augusty Nekolové (1890-1919) vyprávěný její mladší sestrou Miladou čtenáře přenáší do válečných let, kdy lidé v zázemí trpěli hladem a nedostatkem všeho, ale přesto se pokoušeli splnit si své sny. Augusta se chce stát uznávanou malířkou a Milada učitelkou. Sestry zažívají samozřejmě i milostné románky i zklamání. Závěr Gustina života byl dost smutný, umírá vyčerpaná porodem na tuberkulózu. Autorka si dala záležet s vykreslením dobových reálií a popisem válečných útrap. Při psaní vycházela z dochovaných Gustiných dopisů a ze vzpomínek Milady, které sepsala před svou smrtí.“... celý text
— cori
Házení slonem aneb Zen a umění, jak zacházet se svým šéfem
„Asi nejsem cílovka :) ... ale některé citáty byly opravdu hluboké, ale nějak mi nesedla ta forma.“
— zuzi1162
Městečko Pines 3
„Brilantní završení celé série, která prošla skvělou proměnou od mysteriózního thrilleru, přes akční krimi po postapo vyvražďovačku. Boj o městečko Pines graduje, jednotlivé postavy bojují doslova o svůj život, jakož i zachování lidstva jako takového a vše graduje v překvapivě geniálním závěru. Už dlouho mě žádná série takto nepohltila a mohu jen vřele doporučit.“... celý text
— Miliarda
Dědictví krve
„Byla to jízda. Z počátku jsem z toho byla nějaká rozpačitá, ale jak se dal příběh do pohybu, nemohla jsem se odtrhnout.“
— ZNellyZ
Všichni žijem v blázinci
„Psychiatrie mě vždy zajímala a je to dokonce jeden z oborů, o kterých uvažuji, až se jako zdravotní sestra vrátím zpět do práce. Proto jsem ráda, že mi tato kniha pomohla rozšířit si obzory. Pana doktora a jeho znalosti moc obdivuji, i když pro mě osobně bylo v textu příliš jmen a citátů, proto jsem měla chvílemi problém knihu číst a připadala si jako v hodině dějepisu.
Věřím, že si v knize každý najde to svoje. Pro mě byla nejzajímavější kapitola o dětech a příběhy z praxe pana doktora a popisy, jak se psychiatrická praxe během jeho života vyvíjela.“... celý text
— Mrs.Depp
Zvěrolékař na blatech
„Tohle byla strašně milá knížka. Příjemně jsem si početl.“
— ivoiro
Tajemství Hrobaříků
„Zábavná taková "Steklačovina"...“
— Dudy431
Prašina
„Tak tohle mě hodně bavilo.
Takhle by měla vypadat dětská kniha pro mládež pro jednadvacáté století (alespoň pro jeho začátek).“
— Dudy431
Teorie lásky
„Z počátku jsem se nějak nemohla začíst. Ale potom už to bylo fajn čtení :-)
Taková pohodová oddechovka. :)“
— Drahuska12
Rozsudek smrti
„Začátek pomalý, ale pak se to rozjede a je to napínavé. "Tony" je dokonalý Watson.“
— astra3
Rváčov 2
„Výtvarné pojetí prostě parádní, radost prohlížet každé okénko. Jen ten příběh se nějak tříští a já se v něm ztratil.“
— boticelli
Arboriáni v temných časech
„Na můj vkus na dětskou knihu poněkud dějově překombinované a přesto ploché.
Rád čtu tyhle, pro mne, návraty do dětství, ale tady jsem byl, navzdory anotacím, lehce zklamán.
Zdaleka nedosahuje "Prašiny" nebo "Hrobaříků".
Ale jinak relativně fajn.
P.S. Je mi pětapade, tak moje hodnocení berte s nadhledem.
Nejsem úplně cílovka...“... celý text
— Dudy431
Černočerné srdce
„Nejdřív ke knize. Měla pomalý náběh, i proto mi trvalo dlouho, než jsem byla schopna ji vyslechnout celou. Interpretace dobrá, i když ty chaty byly rozsáhlé - klasický způsob Rowlingové zavalit čtenáře velkým množstvím informací, do kterých jsou ukryté náznaky jako jehly v kupičce sena. Ke konci se to ale rozběhlo a byla to jízda.
Chci velmi ocenit autorku, že do děje zahrnula myalgickou encefalomyelitidu/chronický únavový syndrom (ME/CFS), fibromyalgii,... kterým udělala osvětu.
Sama ME/CFS trpím téměř 15 let a do onoho roku 2015 se medicína k nám stavěla tak, že jsme psychosomatičtí pacienti, že jen nemáme kondici, že jsme naprosto zdraví a jen si sami vymýšlíme a vsugerovali jsme si, že nám něco je. Až v 2015 přišla první jasná studie, která poukázala na poškozené mitochondrie (buněčné elektrárny) a z ME/CFS se stala reálná nemoc (v očích lékařů, my trpíme pořád stejně). Bohužel, výzkumu je pořád málo a tak není přesně jasný mechanismus nemoci a tedy ani léčba. Jak si v knize stěžovali pacienti na lékaře a nevhodné terapie postupným zvyšováním zátěže, tak tu v Británii v 2021 konečně postavili mimo "doporučenou léčbu". Opravdu mnoha pacientům uškodila.
Co ale v knize nebylo dobře objasněno - ME/CFS je chronická nemoc a tedy se střídají horší a lepší období. Proto třeba i mně lidi občas můžou potkat v lepší dny a vypadám relativně zdravě a plná energie, proti opravdu špatným dnům, kdy celé dny proležím v bolestech v posteli a nejsem schopna ničeho. Často ani poslouchat audioknihy nebo si dojít po jídlo do lednice.
Situace v ČR je tristní, drtivá většina lékařů o ME/CFS moc neví nebo nás mají za blázny a to i přesto, že se situace od 2015 v zahraničí dost posunula. Naštěstí, začíná se obracet vítr tu u nás. Právě díky zvyšování povědomí o nemoci.
Díky, paní Rowlingová za další střípek zmínky a osvěty.“... celý text
— masielko27
Ocelový alchymista 27
„Nechci se jinak zvlášť rozepisovat, protože není třeba. Máme tady konec a je to ve velkém stylu. Každý asi zná ten pocit, když se dostane na konec série po delší době, tak je to vždycky jiný pocit, než když je to něco kratšího. Navíc ... dojít na konec s právě touhle bandou bylo moc příjemný :)“... celý text
— Lenka.Vílka
Opalin podraz
„Zápletka je tu jak z béčkového akčního filmu o neprávem obviněných policajtech. Cajk, je to pro děti. Celé to ale opět táhl jen a jen Hraboš Sláma. Ze záporačky je absurdní, neurotická karikatura sebe sama z předchozího dílu. (Záporáci obecně jsou v téhle sérii problém, protože postrádají elementární charisma a jejich motivaci jsou většinou přímočaře pitomé i na dětskou knížku.) Jako naprostá parodie taky působí každý další policejní velitel, který se objeví. To, že nemají Myrtu TAK MOC rádi, prostě nedává smysl.
Artemis stále není ani za mák sympatický, ani zdaleka není tak geniální, jak se nás autor snaží už čtvrtou knihu přesvědčit a jako hrdina pro dětské publikum je přinejmenším pochybný. Navíc snad ve všech knihách, kromě té první, je jen ve vleku událostí a většinu problémů řeší všichni (skřítkové a kentaur) kolem něj – s tím, že on přispěje ke konci zázračným plánem, který však obvykle spadá do kategorie jen trochu důmyslnějšího podrazu. Od génia bych toho čekala víc.
A Julia Břízného autorovi prostě NEODPUSTÍM!
Nevím, jestli v téhle sérii budu pokračovat. Možná ze čtenářského masochismu.“... celý text
— yaoiyuri
Potulný oheň
„Jak už tu někdo psal tak i já jsem se ztrácel v těch názvech a jmenech. Jinak konec měl spad i napětí , řekl bych že první kniha byla taková čtivějsí a více to frčelo.“... celý text
— wena
Jenom ne Cade
„Cade zůstal z části tím nejtrhlejším bratrem z předchozího dílu a z části díky Bearovi dospěl a přijal jakousi zodpovědnost. Jen Iris ztratila svůj vtip a silně omezila ty obuškové, ale někdo Cadwicka trochu usměrňovat musel.
Přesto opět čtivé a zaručeně lepší a dějuplnější než předchozí část. Jen si myslím, že i když se jedná o pro mě první autorčinu sérii, tak se její knihy nedají louskat jedna za druhou, ale chce to určitě proložit něčím jiným.
Osobně jsem se nejvíc bavila při akci nelegálního vniknutí a prohledávání hotelového pokoje, kdy policistka Iris nemohla mít horšího parťáka, než chichotajícího se Cadea. :)“... celý text
— Kudík
Rituály, cesta k sobě samému
„Dobrá kniha, ne moc dobře napsaná. Zajímavé myšlenky byly, leč očekávání nenaplněna. Čtivé, ale poněkud mdlé. Upozornění, že rytmus a zastavení jsou pro člověka důležité. Mluvilo se hlavně o velmi jednoduchých zastaveních během dne.“... celý text
— adbrko
Vlaštovčí kopec
„Čím dál tím víc propadám současným americkým autorům historické fikce - lépe řečeno autorkám (asi že má Amerika nedávné minulosti tolik kostlivců ve svém obrovském šatníku, že se z toho dá těžit téměř nekonečně témat). V případě Vlaštovčího kopce je to téma hospodářské krize, těžké (ve své podstatě otrocké) práce v terpentýnových táborech a všudypřítomného rasismu. Syrovou prostřední část zde vyvažují části první (dalo by se říct prolog) a třetí; snad kvůli bezmála idylické třetí části mám po dočtení knihy příjemný pocit, i když se její valná část týká velmi těžkých témat (a to včetně dosti naturalisticky zobrazovaných scén brutálního násilí).
Komu se líbilo Buď jako řeka nebo Kde zpívají raci, tomu můžu doporučit i tento román.“... celý text
— cabalenka
Pokání
„Psychothriller, který autorka pro čtenáře připravila tentokrát, je hodně náročný na psychiku. Pojednává o mladé ženě, která kvůli ztrátě svého milovaného synka začíná trpět posttraumatickou stresovou poruchou. Nejen skrze emotivní vyprávění v er-formě, ale i díky vnitřním monologům se toto čtenáře dotýká. Kniha není čtením na jeden zátah. Doporučuji všem milovníkům psychothrillerů a příznivcům Markéty Harasimové.“... celý text
— Iwíček
Paul z Duny
„Jedna z knih, která je v rozsáhlém universu Duny poměrně zbytečná..
Ano, rozšiřuje Paulův příběh, krátce po ději originální Duny, ale trpí tím, že nám neukazuje nic nového ani světoborného, kdy byste si řekli: ,,wow, tohle je Duna v plné síle".
Spíše se jedná o slabšího bratříčka z druhého kolene, tím nemyslím, že kniha je vyloženě špatná, ale mohla by být o půlku kratší a nic by se nestalo, naopak by ji to prospělo..“... celý text
— KubaHanzelin
Sláma i hedvábí: Život na japonském maloměstě před sto lety
„Nenápadný klenot mezi knihami, který vás na pár stránkách přenese do Japonska raného dvacátého století. Je úplně jedno, kolik toho o této zemi víte (i když určitá znalost určitě zážitek ještě vylepší), krátké texty vám zaručeně zprostředkují velmi konkrétní představu, jak tam život před sto lety vypadal. Snad jen stroj času a cesta parníkem na druhý konec světa by k tomu mohla posloužit lépe...
Velmi rád bych si přečetl nějaké podobné dílo, sesbírané rozhovory "obyčejným" doktorem, z našeho středoevropského prostoru.“... celý text
— Wrent
Vodník
„Pěkná složitá zápletka, promyšleně sestavená. Provedení je horší, objevil jsem několik nepřesností a nedotažeností. Celkový dojem velice pěkný - odpočinkové čtení na dovolenou! Autorka sestavila příběh do množství "obrazů" - možná už má návrhy na zpracování scénáře! Bude to hezký seriál. Navrhuji bezplatně: BRDY! anebo U LITAVKY!“... celý text
— konicekbily
Srdcerváči. Kniha 4
„Nulový progres vztahu a vývoje postav, zato hromada variací na téma život s poruchou příjmu potravy a jejího vlivu na blízké lidi – problém je, že postavy nás o většině těch úskalí informují stylem, jako by sežraly a následně vyzvrátily slovníky a studie stažené někde na internetu.
Celé to působí povrchně a hodně nedotaženě. Autorka chce čtenářům předat hrozně moc tolerantních myšlenek, morálních poselství a povzbuzení, ale nedaří se jí ukočírovat tu správnou míru jak to všechno nadávkovat, aby to působilo přirozeně. Ta tam je bezstarostná cukrkandlová romantika prvních dílů. Z téhle série se postupem volumek stalo něco úplně jiného. A nejsem si jistá, jestli je to dobře.“... celý text
— yaoiyuri
Tři mušketýři
„Young adult literatura naší generace.
Vše krásně vyjádřil heavy66 a Čmeláček.
Dnešni mladé generaci je určitě k smíchu naše nadšené vzpomínání a nezapomenutelné "Jeden za všechny, všichni za jednoho".
Nejedná se o historický román, pouze se odehrává v historických kulisách ( a ve fantazii pana Dumase).
Napětí, láska, souboje a dobrodružstvi.
Páni, jak my jsme si užili při přehrávání scén..“... celý text
— uxor
Dva Štědré večery
„Myslím, že když člověk má už tady všecko, co chce, zapomíná na nebe, a proto těžce umírá.
Pěkná knížka povídek. I když, jak už bylo řečeno, vánočně laděná je pouze poslední povídka, ty ostatní zachycují život obyčejných lidí během celého roku a člověk se tak aspoň dozví, jaké svátky se slavily a jaké tradice se dodržovaly dřív na vesnici. Díky knize jsem se tedy aspoň na chvilku mohla přenést do starých časů a odpoutat se od starostí všedních dní. Nejvíce se mi asi líbila povídka paní Javořické. To je moje oblíbená autorka, jistota, která nikdy nezklame, a číst její knížky je pro mě velkou radostí.“... celý text
— Kokoska92
Varhaník z mrtvé vesnice
„Příběh Theodora, muže se slabostí pro ženy v nesnázích, odehrávající se v dobových reáliích 50 - 70 let v polsko české hornické vesnici kdesi na Karvinsku. Nakousnutých témat je tam teda hodně. Od česko polských poválečných vztahů přes zpolitizovaný soudní proces, zacházení s nepřáteli režimu v komunistických lágrech v 50 letech, důlní neštěstí, likvidaci vesnice a nucené stěhování lidi do městských panelákových sídlišť, vyrovnávání se člověka s tím, že zabil bližního svého, sžívání se rodiny po návratu otce z krimu, autistické dítě v dobách, kdy tato diagnóza ještě nebyla ani v plenkách...... ale je to jen příběh muže se slabostí pro půvabné ženy v nesnázích. Ovšem napsaný tak, že se neodtrhnete. Vaše mysl sice zůstane nezatížena naznačenými hrůzami a ději, ale bude ráda, že se to tak hezky vyřešilo a Theodorova žena bude mít snad chvíli zasloužený klid.... než se mu zas připlete do cesty nějaká ta zvláštně hezká osůbka předurcená k záchraně.“... celý text
— hannina
Ztracení andělé
„Nejvíce se mi líbil 1. díl. Tento byl také zajímavý, ale závěr mi přišel urychlený a nepříliš dobře vysvětlený.“
— ctenarkaEva