Nejnovější komentáře

Poslední léto

„Kniha o dospívání, ve kterém jsem se já úplně nepoznávala, možná v nějakých fragmentech. Nicméně číst to jako novopečená matka dcery, místy mě to dost vyděsilo. Hlavní hrdinka je drzá, provokativní, ztracená, místy otravná. Vážně jsem měla chuť s ní zatřást. Nejvíc sympatická mi byla, když se nechala pohltit malováním kávových zrn. Z knihy nadšením neskáču, a upřímně to obrovské nadšení kolem ní úplně nechápu. Nicméně mě opravdu bavila strohost jazyka a celkově autorčin styl. Knížka se četla lehce a měla skvělý spád. Jenže tím, že jsem se nedokázala naladit na rozervanost hlavní hrdinky, ač se podařila autorce skvěle vystihnout, mnou ta kniha jen prolítla a nic hlubšího nezanechala. To ale nemění nic na tom, že pokud Dorota Ambrožová napíše něco dalšího, já si to přečtu, protože tohle byla výborná prvotina.“... celý text
— veriszv

Jezero

„Tuto detektivku jsem si poridil v domneni, ze se jedna o slovenskeho autora. Takze kdyz jsem zjistil, ze se jedna o autora ze Slovinska, byl jsem trochu zklamany. Druhe zklamani jsem zazil pri cteni a posleze po docteni knihy. Trochu nezazivne, misty rozvlekle a misty zmatecne. Zbytecna spousta klise. Dalsi dil uz radsi ozelim, je tolik dobrych knih ke cteeni.“... celý text
— london.calling

Vzhůru za slávou

„Minulý díl byl onoho lepší, ale rozhodně to nebyla katastrofa....takže to bylo fajneee“
— Lovehorses365

Houpačky

„Krásné oddechové čtení ,moc pěkně se četla ,dvě důchodkyně kamarádky si uměly spolu pěkně užít .I když chvíli šlo i o zdraví .Úsměvné i smutné ,jak život .“... celý text
— alusa4302

Deník Bridget Jonesové

„Čekala jsem s hodnocením až přečtu druhý díl... No, jako oddych dobrý, ale v tomto případě dám přednost skvělému filmu (je mi jasné, proč nemohl být úplně podle knihy - byla by to nuda).“... celý text
— Evkaha

Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii

„Všetkým, ktorí hodnotili knihu ako "ztráta času" s tým, že nás sa to netýka by som rád pripomenul slová pastora Martina Niemőllera z čias nástupu fašizmu v Nemecku.“... celý text
— momo67

Než jsme byly tvoje

„Kniha se četla moc pěkně,člověk si i proplakal silný příběh ,neskutečně že se tohle dělo .Avery jsem fandila .“
— alusa4302

Percepliquis

„Plný súhlas s komentárom od knihomolka_68. Dodám ešte pár mojich postrehov. Hrdinovia počas svojej záverečnej misie prežvatlajú každý okamih svojej cesty. Síce sa nerozoberá politika, ale všetko možné od citov cez pocity až k precitnutiu. A keď jedna z postáv zázračne ovládne istú bytosť, nikoho nezaujíma prečo. Čitateľovi je to síce jasné, ale aj tak trvá ešte cca 100 strán, kým dôjde k veľkému odhaleniu. Hrdinovia s hubou dokorán a ja tiež. Ale, z autora - že WTF? Celá séria je síce poňatá ako oddychovka s istým presahom (aspoň to autor tvrdí v doslove), no vo mne zostal pocit nevyužitého potenciálu, istej odfláknutosti či nedostatku rozprávačského talentu. Čakal som, že vo finále sa toto všetko vytratí. Nestalo sa. Škoda.“... celý text
— špulo

Svatojánské ořechy

„Svatojánské ořechy je třetí díl série Kyselé jablko. Dají se číst samostatně, není to, že by na sebe navazovali. Spíš jde o jedno téma a tou je doba komunismu po válce, padesátá léta na Přerovsku. Někdo má dar psát. A ten má tato autorka. Ovšem ten dar má především na historické romány. To byl knižní zážitek, přečtený na bookportu. Albína má pošpiněnou minulost z dob války. Její dcera Vilemína se postupně ve svých 13 letech dozvídá pravdu o své a maminčině minulosti. A svou minulost má i svatojánský dům v Dluhonicích. Musí být prokletý, jinak není možný, aby se v něm stalo tolik zlých věcí. Celý příběh se točí okolo Albíny a s ní s lidmi s kterými za svůj život přišla do styku. Příběh je vyprávěný v přítomnosti se vzpomínáním na minulost. Hlavní příběh se odehrává v letech 1958 až 1959. Běžný život lidí, kteří se musejí přizpůsobit době. Kolchozníci musejí pod nátlakem darovat krávy i pozemky do JZD. Nadaný žáci se mnohdy nedostanou na vysněnou školu, protože se rodiče nelíbí politické straně. Příběhem proplujete bez jediné myšlenky na odložení knihy. Dojemný, čtivý, zajímavý,...“... celý text
— EvikU.

Těla

„Kniha, kterou jsem asi neotevřela ve správný čas... Život Marie mi připadal strašně šedivý, truchlivý, děsivý. Nezpochybňuji, že takový život šedesátníků může být a nejspíš skutečně je, ale ve mně to probouzelo tíseň. Čtete vlastně o věcech, které se snažíte po celý život tak nějak vytěsňovat, nechcete o nich slyšet, natož se na ně dívat, ale zcela jistě víte, že tu jsou a jednou se budou týkat i vás. Autorka píše o tom, před čím naše společnost zavírá oči. O úpadku, vytrácení se a ztrátě důstojnosti. Čtení to rozhodně není příjemné, nicméně je zpracované tak, že se vám dostane pod kůži. Dala bych i čtyři hvězdy, ale ten konec byl zřejmě plný skrytých významů a já ho nepochopila, což mě zvláštním způsobem zahanbilo. Nemohu se ovšem dobrat toho, co se vlastně stalo a jestli byl v ději nějaký náznak, který jsem nepostřehla, protože přiznávám, že jsem knihu už chtěla mít přečtenou a odebrat se v myšlenkách k jiným tématům. Děje v knize příliš nebylo, přesto je toto dílo pozoruhodné a se čtenářem to hází. Zakoušela jsem pocity studu i úzkosti a jsem upřímně ráda, že kniha měla málo stran. Objektivně hodnotím hvězdami čtyřmi, subjektivně pouze třemi.“... celý text
— Anna 13

Vo vlnách

„Skvělé. A rodina Reynolds byla prostě úžasná. Moc jsem se bavila při čtení SMS zpráv mezi sourozenci. Doufám, že na druhý díl nebudeme čekat dlouho.“
— Paja1709

Opojení z proměny

„Poválečné období celou svou složitostí je prostředí pro autora, aby popsal sociální nespravedlnost a nezájem společnosti doléhající na obě hlavní postavy. Dokonale popsal jejich cítění, úvahy a možnosti. Závěr mi připadá trochu zjednodušený - asi chtěl vyjádřit své pocity před svým odchodem ze života.“... celý text
— konicekbily

Láska po španělsku

„Byl to příjemný a místy i zábavný příběh, ale dost se vlekl. Děj jako takový je pěkný, ale velmi rozvláčně podaný a chvílemi jsem měla co dělat, abych se tím prokousala. 3,5*“... celý text
— pip11

Neonová cizinka

„Nadějná scenáristka Alex přijíždí z Čech do Tokia na filmový festival. Samozřejmě si přeje uspět, možná víc než cokoli jiného. Ale Alex má i jiný cíl : Využít svůj pobyt v Tokiu k pátrání po sestře, po které se před třemi roky v japonské metropoli slehla zem. Kde začít? Existuje vůbec šance, že se Alex podaří zjistit aspoň něco o Adeline osudu? Celkem slušná krimi odehrávající se v atraktivním prostředí. Čtyři hvězdičky.“... celý text
— Nofar197

Já, Iulia

„Historický román španělského historika Já, Iulia je románem, kde se kloubí věrohodná historie s umně doplněnou fikcí. Pro mne to bylo velmi poučné i záživné čtení. Věrohodnost popisovaných událostí je veliká. Autor čerpá z mnoha historických pramenů, ale je to opravdu velmi poutavý příběh císařovny Iulie Domny a jejího manžela Septimia Severa. O knize. Římský císař Commodus zvrhlý a také šílený zadržuje v Římě manželky a děti tří římských správců, Septimia Severa, Pescennia Nigra a Clodia Albina. Po Commodově smrti se o císařský trůn hlásí hned pět uchazečů. Tři správci římských provincií a dva senátoři. Jen jeden ale z tohoto boje může vzejít vítězně. Začíná občanská válka, kde nikdo nemá nic jisté. Kdy vyjde jako nový císař vítězně, určitě už z anotace tušíte. Velká část knihy je věnována manželce Septimia Severa, Iulii Domně, která je krásná, velmi inteligentní a také cílevědomá. Iulia Domna pochází z královské větvě v Sýrii a má obrovský smysl pro politikaření, kde svým rozumem dokáže předvídat situace, z čehož notně v dobrém těží její manžel. Iulia Domna je opravdu z historického hlediska velmi opomíjená žena a to také hlavně proto, že pro Římany je Iulia, cizinka ze Sýrie. Pokud se pustíte do četby tohoto velkolepého románu, počítejte s tím, že se vám dostane hodně informací z historie, tak, jak se skutečně udály. Na film Gladiátor můžete zapomenout. Takto Commodus nezemřel. Pro přehled jsou v knize uvedeny všechny hlavní postavy, grafické zobrazení plánů bitev a soupis latinských pojmů, které se v knize vyskytují. Je to hodně román o velkém snu, založit novou císařskou dynastii. Nechybí zde intriky, závist, válčení, politikaření dnes a denně, dějové zvraty u každé z postav, ale také láska. No prostě pro mne velmi poutavé a o dějiny Říma velmi obohacující čtení. Pokud čekáte hlavně napětí pramenící z historické fikce, budete asi trochu zklamáni. Ta je také vyobrazena a velmi obohacujícím dojmem. Není to ani učebnice dějepisu, suchopárná historie. Je to mix obojího, kde smekám před autorem, že se mu podařilo vytvořit poutavý a zároveň realistický román. Mám naštěstí ještě druhý díl, který mne teprve čeká a myslím, že to bude ještě poutavější čtení, než už tak svělá první část. Děkuji zde hlavně uživatelům: nero 13, jehož hodnocení historických románů je pro mne velkou zárukou kvalitního čtení. Dále děkuji uživatelům: hanzmb a Martianus a všem ostatním také, což mě ponouklo ke čtení výborné knihy. Děkuji vám všem. Za mne pět hvězd a jasné doporučení.“... celý text
— Elapheg

Harry Potter a Kámen mudrců (MinaLima)

„:) Můj komentář k této knize začíná usmívajícím se smajlíkem, protože při vzpomínce na tuto knihu se prostě usmívám :) Podlehla jsem. Příběhu, jeho filmovému zpracování a teď, po tolika letech po vypuknutí "Pottermánie", i knize. Asi je to neuvěřitelné, ale já ji ji četla opravdu poprvé a četla se mi moc krásně :) Kniha je nejen plná kouzelníků, kouzel ale navíc i kouzelně zpracovaná, plná nádherných ilustrací, interaktivních prvků a překvapení. Stále se usmívám, opravdu jsem netušila kolik dítěte je ve mně stále ještě skryto :)“... celý text
— cérka

Pohyblivé obrázky

„Je to už mnoho let, kdy jsme jednou o prázdninách stáli s kamarády před plakátovací plochou, a jeden z plakátů velmi barvitě lákal na bohatý a snad až těžko uvěřitelný program. Tam už chybí jen "vystupuje tisíc slonů" prohlásil kamarád a následoval výbuch smíchu, který jsem nechápal. Konečně, konečně teď po letech díky Pohyblivým obrázkům jsem vtípek pochopil a jsem v obraze! :-)“... celý text
— Massek

Kde všude jsem (ne)zemřel

„Přečteno... a tedy docela síla... prakticky, co vše nejhoršího se může člověku stát na cestách... od přechodu hranice v Africe, přes hledání práce v Kalifornii až zdravotní problémy... někdy to bylo až k neuvěření.... ale četlo se to fakt super....“... celý text
— Ronnie68

Každý jeden den

„Komiksový román zaujme kresbou a barvami (Dave Stewart - Hellboy). Příběh mě ze začátku hodně chytl, ale postupně se začal "opakovat" a závěr mě trochu zklamal. Dlouhou snovou část na konci knihy (plnou klišé) měli autoři buď prokrátit nebo úplně vyškrknout. Celkově tři a půl hvězdy, tématicky podobná Balady pro Sofii se mi líbila víc.“... celý text
— Hor89

Hrdinové dětem: Nicholas Winton

„Právě sedím u čaje a držím v rukách knihu s věnováním od mojí kamarádky a spolužačky. Jsem ráda, že se tento projekt podařil. Kniha je plná milých ilustrací a přibližuje dětem velký příběh skromného člověka, který prostě udělal to, co bylo potřeba a co považoval ve své době za nutné. Neodvrátil se, nedělal mrtvého brouka, ale konal ... to je síla ... Díky moc. ;-)“... celý text
— Vydrýsek

S odvahou draka

„Dcery dvouhlavého draka, Dračí královna a S odvahou draka. Sexuální otroctví, královna Min a její vyprávění o rozpínavosti Japonska, příběh o válečných zločinech. To jsou knihy Williama Andrewse. A nutno podotknout, že opravdu skvělé knihy! Okupovaná Korea ve 30.letech. Korejská dívka, která byla přinucena vzít si Japonce. A i když se na oba hlavní hrdiny, po té citové stránce, usměje štěstí, doba a rozdílnost obou národů jejich vztahu nepřejí. A pak tu máme Jednotku 731 a nechutné pokusy na lidech. Takže ne, zvrácenost a touhu po nelidském experimentováni nenajdete v dějinách jen u Mengeleho. Silný příběh založený na skutečných historických událostech. A ačkoli se to, vzhledem k tématu, asi úplně nesluší, byl vážně skvělý! Pokud vám autorovy knihy doma chybí, určitě je do své knihovny neváhejte doplnit - za mě opravdu velké doporučení :)!“... celý text
— Mojepočteníčko

Odvaha

„Doporučuji k přečtení. Mě se kniha moc líbila.“
— Deni421

Vězení spánku

„První díl pro mě byl jednoznačně srdcovka na plný počet bodů a na pokračování jsem se těšil hodně moc. Ale i když se mi taky líbilo, na plný počet bodů už to nevidím. To, co se mi na první knížce líbilo nejvíc, totiž všechny ty nápadité cizí světy a to, že člověk nikdy nevěděl, v jaké další exotické realitě se ocitne o pár stránek později, je tady oproti jedničce docela surově upozaděno a vše se mění v pouhý akční boj proti zlobohovi a jeho sektě, což už mi samo o sobě nepřijde až tak zajímavé. Další věc, co u mě knížku shazuje, je nadužívané střídání vypravěčů, tedy konkrétně Zaxe a Any. Nebaví mě opouštět dějovou linku, sotva se do ní jen trochu začtu, a ladit se každých pár stránek na jinou - Anino vyprávění přitom příběhu nic moc nedává a klidně by se dalo zvládnout v krátké retrospekci na jednu kapitolu. I přes to považuju knížku za nadprůměrnou a plnou zajímavých nápadů, jednička se mi ale zkrátka líbila až moc a dvojka jí úplně nedostála...“... celý text
— Jergon

Šílenství v nás

„No... kde jen začít. Zprvu chci říct, že můj názor je čistě subjektivní a tak či onak fandím autorce, protože potencionál v sobě má a já pevně doufám, že ho jednou plně využije. Kniha navnadí krásnou obálkou, zajímavou anotací... a to je vše. Jsem fanouškem Dark Romance, ale tohle bylo, jako kdybych vzala ze všech možných témat, ukrojila od každého kousek, vmísila to do velkého hrnce a pozvala Pejska a Kočičku, aby doladili zbytek a čekala, jak to lidé unesou. Nevím, kolik úprav se dělalo na knížce od toho, kdy to autorka napsala v devatenácti letech (jestli se nemýlím), ale na tom textu je sakra znát, že to psal někdo hodně mladý a někdo hodně nevyzrálý. Hlavní hrdinka Raven - nebylo mi na ní sympatického zhola nic. Ubrečená, umíněná, neustále si stěžovala, protiřečila si, představovala onu mladou Husičku svou nerozhodností, postrádala zdraví rozum a logiku, i když bych pochopila, že ji tak trochu šplouchalo na maják, ale stejně... ne! Hlavní hrdinka byla problém doprovázený celou knihou. První sex mezi Raven a Devonem - to nebylo nic. Planá písmenka skrytá za "Vášeň". Ano, pak se to přiostřilo, zvrhlo, přidala se slova jako "Pohlaví" z čehož jsem šla málem do kolen :D a tak nějak se to vylepšilo, až to bylo přepálený a zbytečně přehypovaný. Vývoj postav? Takřka žádný, až na to, že Raven se vyvinula ve vraha. ŠKODA. Děj - předvídatelný! A když ke konci zjistila, že Devon je stalker?! Wau, jako vážně? Babi? Leo? asi další čtyři zbytečné postavy - typicky ploché vedlejší postavy, nijak zvlášť propracované, stejně jako ty hlavní. Devon? Bezduchá postava s šílenými choutky, ještě šílenějšími pohnutky, ale jinak nic... což je strašná škoda. Možná mu mělo být věnováno více času děje, než psát o jednom a tom samém typu; chodím do práce, do kavárny, dělám lattéčka, jdu za babi, groteskně se hádáme (až je cítit, jak je to strašně tlačeno na pilu, aby to bylo rádoby i vtipné), nakupujeme, mám jeden a ten samý sen alias noční můru. Konec příliš uspěchaný. K tomu už nemám co dodat. Nikdy jsem se nenutila dočíst do konce knihy, jako u této, ale já jsem jednoduše chtěla, protože vím, že je za tím vším spousta práce. Strašně mě to zároveň mrzí, protože vím, že jak jinak je autorka sympatická a kolik úsilí dala do této knížky. Ale podtrženo sečteno - tato knížka je asi zatím to nejhorší, co jsem tento rok četla. Doufám, že další knížka od autorky (který ten talent určitě má!) bude lepší, propracovanější a její hlavní postavy nebudou tak komplexně bezduché.“... celý text
— Exnerka

Dědictví ztráty

„Nedocteno. Zda se mi to rozvlacne a příliš popisné.“
— HH77

Železný plamen

„Vůči Čtvrtému křídlu jsem měla spoustu předsudků. Bylo všude a já tohle nemám moc ráda. Asi už jsem na tohle juchání stará :) Nicméně - DRACI. Moje slabé místečko. A tak jsem to zkusila. Z minulého příspěvku víte, že se mi knížka moc líbila. Takže druhý díl - Železný plamen mě nemohl minout. A hned vzápětí vám prozradím, že děsně nerada píšu dojmy o jednotlivých dílech sérií :D Nebudu se tady zbytečně rozepisovat. Líbil se mi moc. Možná nebyl tak dynamický jako ten první, a možná se základní kostra příběhu, co se děje týče, opakovala stále dokola, ale poutavosti nebo čtivosti to nijak neubíralo. Postavy jsou fajn, ale stále k nikomu žádné výraznější city nechovám. To se však rozhodně nedá říct o dracích :D Za sebe tuhle sérii zatím určitě doporučit můžu :) Co vy a Čtvrté křídlo?“... celý text
— Mojepočteníčko

Mezigalaktická výprava

„Román tvoří volnou duologii s knihou Pouť pozůstalého, jenže zatímco Pouť patří k mým nejoblíbenějším Zahnovým romanům, Výprava patří na opačný konec. Román se čte dobře, začátek a Thrawnova část mě bavila, ale moc mě nechytlo dění na samotné Mezigalaktické výpravě. Obi-wan a Anakin v knize vůbec nemuseli být a závěr mi přišel hodně nedomyšlený.“... celý text
— Hor89

Neobyčejné okamžiky historie

„Kniha obsahuje hodně zajímavostí z historie, vědy a politiky. Kniha mě bavila a přinesla mi mnoho nových poznatků. Doporučuji.“
— jiri77

Prokletí hradu Mydlovar

„Mám ráda detektivky z období středověku, tato mě navíc zaujala obálkou a taky pro mě neznámou autorkou, třebaže už má na kontě dvanáct knih. Příběh má jednoduchou zápletku a sympatické postavy, voják Martin mi přirostl k srdci a držela jsem mu palce, zajímavá byla i postava panoše Bohdana, otce Matouše a pana Jana z Mydlovaru, který však nebyl zrovna kladný hrdina. Bylo to čtivé, líbilo se mi to.“... celý text
— boeink

Rozsudek smrti

„Tohle nebylo moc dobrý (o to obdivuhodnější je ale cesta, kterou autorka urazila, Stvůru, a především Vesnici, považuju za hodně dobré detektivky). Vlastně to spíš bylo dost špatný a četla jsem hlavně z nějaké setrvačnosti. Robert Herman je neslaný nemastný chlápek, do kterého je těžké se vžít, třebaže si prošel učebnicovým traumatem. Postavy podezřelých a vůbec všechny, které se kolem něj motají, se vyjadřují, jak kdyby přečetly příručku "Jak vést toporné dialogy." Institut soukromého detektiva je pohybuje v právním vakuu, až je to do očí bijící a Erin tráví celý den fakturováním, třebaže Herman nemá kromě vyšetřování vraždy soudce nic na práci. Jejich oťukávání je spíš trapné. Je prostě vidět, že je to prvotina a opravdu mě nepřestává udivovat, co jsou někdy nakladatelé ochotní vydat. Znovu říkám, další autorčiny knihy jsou o parník lepší. Ale tohle se opravdu nepovedlo.“... celý text
— RyxiraAmyGinger