Nejnovější komentáře

Krvavá cesta k Sarajevu

„Miloslav Martínek, tedy otec "doktora vševěda" Jiřího Martínka, zpracoval faktografickou publikaci, která se věnuje různým, dá se říci, "rodinným" tragédiím rodu habsbursko-lotrinského od poloviny 19. století do roku 1914. Kromě notoricky známých událostí sebevraždy korunního prince Rudolfa (1889), vraždy jeho matky Alžběty alias Sissi (1898) a sarajevského atentátu na Ferdinanda (a jeho ženu Žofii Chotkovou) se jedná o nepovedený atentát na mladého Františka Josefa I. z roku 1853 (čin Maďara Libényho) a o popravu bratra Františka Josefa I., tj. Ferdinanda Maxmiliána, který se nechal nahecovat francouzským vládcem Napoleonem III., stal se mexickým "císařem" a po prohrané občanské válce s přívrženci Benita Juareze byl v roce 1867 popraven zastřelením, zatímco většina jeho vojska zavčas opustila americké břehy. Publikace je psána poměrně čtivě a v souvislostech, takže nemám problém s jejím doporučením čtenářské obci.“... celý text
— Kakho-Oto

Tři Sekery

„Tajemné čtení, ne tak strašidelné jako Šepot z lesa, což mi teda vůbec nevadilo. :-) Při čtení kapitol o dětství malého Míšy jsem měla slzy v očích, bavily mě historické souvislosti, že jsem se dověděla něco nového a hlavně se mi líbí autorčin květnatý jazyk, tolik krásných přídavných jmen a nezvyklých podstatných... A ty přenádherné slovní obraty. Opravdu pohlazení pro uši i oči. Jestli příští rok paní Surmanová vydá další knihu, kéž by byla taky taková jako všechny předchozí... :-)“... celý text
— Lucissia

Sex, drogy & cyb'n'roll

„Musím souhlasit s komentářem od Schary. Ostatní mnou poslechnuté se mi líbily o mnoho více. Asi jsem konzerva a puritán, protože tady bylo vše hnáno silou do extrému. V podstatě se mi to ani nelibilo. Všude spousta drog, násilí a sexu....malinko nám to upozadilo příběh, jehož výsledek nebyl až tak oslňující. Rozhodně dám další knihu, ale tohle si více jak 65% nezaslouží.“... celý text
— Timkim

Vyprodáno

„Závěrečný román směšnohrdinské tetralogie o osudech malého města za světové války. Poláček se snaží vystihnout jak český člověk reagoval na válku a jak instinktivně a s lidovým humorem si vedl raději švejkovsky než hrdinsky. Román, ve kterém se naplní osud původně ostýchavého studenta Štědrého, vyvolává únavu před koncem války. Vše v typické poláčkovině.“... celý text
— david6273

Den, kdy jsem se naučil žít

„No, nejdřív mě kniha nebavila, hlavně při pobytu u tety. Následně mě mile překvapil děj, v tom, jak se hlavní hrdina začal chovat a jaký vliv to mělo na ostatní a na společnost jako takovou. Ano, všechno, co řekneme, co uděláme, má vždy větší dopad než si myslíme. A jakou mírou měříme...“... celý text
— Kopretina

V šedých tónech

„Tak tohle byla síla. Těžké osudy Litevců. Myslím, že mnoho z nás ani neví,že se něco takového dělo. Víme o válce kolem nás , ale co se dělo na Sibiři?, jaké hrůzy jim nadělil Stalin. Je o čem přemýšlet a hlavně se modlit ,aby se tohle už nikdy neopakovalo,nám nebo našim budoucím generacím....“... celý text
— bosorka78

Proměna farnosti

„Ano, jen tak dál! Pojďme dělat věci jinak, něco nového, už se na to těším!“
— Kopretina

Jiná Gabriela Koukalová

„Je to už pár let co kniha spatřila světlo světa a Gábina už je dnes úplně někde jinde.Těžko říct co všechno by nyní ponechala,co by opravila a hlavně ,jak by hovořila o bývalém manželovi. Každopádně dokázala toho hodně a já jí přeju jen to nejlepší,na poli profesním i v osobním životě.“... celý text
— m.valova

Nocí zlomená

„Po tolika dílech je obdivuhodné, jakou kvalitu si autorka drží a že stále dokáže vymyslet něco nového. Tento díl je nabitý nejen akcí, ale hlavně vztahovými a společenskými peripetiemi, protože na scénu přijde bývalka, která tak trochu zapomněla, že je bývalka a že se svět netočí kolem ní. Mercy předvedla obdivuhodné sebeovládání a politickou zdatnost. Pojem stalker je pro nás všechny asi dost jasný, ale občas je trošku nebezpečnější, než se zdá. A hádáte správně, v knize bude super nebezpečný a díl se neobejde bez pár masakrů a smutných momentů. Knize ale samozřejmě nechybí vtip, nové legendy a rodinná shledání. Co je trošku ohrané je nemocniční lůžko, ale tady musím podotknout, že se autorka vážně snažila nás přesvědčit, že to tentokrát bude jinak. A skoro jí to vyšlo. A i přes to mám pocit, že to tam vlastně patří a příběh jsem si fakt užila. Díky vesmíre, že si mi tuhle sérii strčil pod noc.“... celý text
— Vjeerus

Venom mezi světy

„Ano, ano, ano, prosím! Pokud máme dostávat další příběhy z mnohovesmírů, ať jsou takhle kvalitní. Ať nepřetékají zbytečnými nápady, které nedávají moc smysl a slouží hlavně pro pobavení, ale ať jsou chytré, nechybí jim srdce, dovedou pobavit, překvapit i nefalšovaně dojmout.“... celý text
— DennisMoore

Návrat do Bridgewater

„Láska je láska a všechno překoná. Hodně zašmodrchané, se závěrem na pokraji smrti. Složité vztahy mezi postavami dojdou k rozuzlení až na úplném konci. Jinak se pláče, hroutí se, hádají a milují pořád dokola. Trochu načervenalé čtení nikoliv pro mne.“... celý text
— čef

Seznam Evelíny B.

„Velice citlivě a poutavě napsaný příběh rodiny Evelíny B. Začíná po skončení války a ukazuje jak se život kolem rodiny Lídy Baarové vyvíjel v dalších letech až do roku 1960. Kniha se opírá o skutečné události, které zažila Evelina B. sestřenice Lídy Baarové, která byla rodině velmi blízká. Román je velice čtivě napsaný , takže jsem se od knihy vůbec nedokázala odtrhnout a přečetla jsem ji za jeden delší večer. O to víc se mnou příběh otřásl. Protože jsem o rodině nevěděla nic, bylo každé rozhodnutí Evelíny a ostatních hrdinů, pro mě velkým překvapením. Opravdu mě překvapilo, co život dokáže napsat.“... celý text
— Danago

Bůh v renaultu

„Vlastně to nic objeveného není, ale řemeslně dobře napsané. Nejvíc mne pobavila povídka o umírání. Autor dvou románů (Báječná léta pod psa a Výchova dívek v Čechách), který vším ostatním podle mne jen psal parafráze na sebe sama. Nicméně čtivé to je všechno, jenom velmi smutné, že nedokázal najít silné téma. Ono buď to člověk musí prožít (jako Hrabal nebo Velinský) nebo silné fabulovat. A to pokaždé nejde a nejde to každému. Ale zase tak úplně trapné to nebylo.“... celý text
— kuruteku

Kukačka

„Hmm sakra dost dobrá detektivka. Četla jsem do dvou do rána. I když jsem pachatele odhalila, tak i tak to bylo peckovní.“
— Sančez

Malé ženy

„Z Přátel jsem neviděla ani jeden díl,tak jsem sáhla po knize že žebříčku. Příběh 4 sester mě nad očekávání zaujal. Dívky čelí nepřízni osudu,přesto jsou v pohodě, pomáhají si navzájem, ve 2. části jsou už dospělé a mají své životy.“... celý text
— Monika1717

Plameňák na konci léta – Malá antologie amerických žánrových autorek

„16.11.2024 - 4* Šla jsem do toho s tím, že to bude lehké letní čtení - obálka k tomu nakonec svádí. Má očekávání byla splněna, a zároveň jsem dostala mnohem víc. :) Jelikož to byla jedna z prvních knih, které jsem si od Gnómu koupila, překvapila mě i forma, papírová obálka. Ale čím déle jsem ji měla v ruce a čím déle jsem na obálky koukala (knih už mám doma víc), tím více se mi to líbilo. Je to opravdu kapesní čtení, a moc pěkně zpracované. Všechny povídky mají prvek vyprávění, atmosféru povídání si doma u krbu, přesně jak anotace a předmluva slibují. Zajímavá témata a koncepty podávané každodenním jazykem, přestože je někdy obsah snový a fantaskní. Četlo se to dobře, a četlo se to ještě rychleji. S každým dalším příběhem byla povídka má nová nejoblíbenější, první jednohubka, spíše střípek většího celku, další prapodivná pouť, následující Paní Sorensenová byla čirá magie. Dále jsem se jen nechala unášet vyprávěním. Jsem zvědavá, jak se na knížku budu dívat za pár let, až si ji přečtu znova. :) // Bitva o malou velkou vědu - Pamela Rentzová - 3* Zajímavá jednohubka, indiánská sci-fi. Komický výstřižek z každodenního života vědkyně. Něco málo mi tam chybělo, zdálo se to jako kousek většího celku, ale jinak pěkné. „Indiáni své stařešiny respektují,“ zamračila se Agnes. „No a samozřejmě, v indiánské vědě se musí podlézat kvůli grantům zrovna tak, jako v každé jiné vědecké organizaci.“ - str. 10 / Velká radost - Ursula K. Le Guinová - 4* Předem se omlouvám za odbočku. :D Ke Stephenu Kingovi jsem se v dětství dostala přes sbírku povídek a námět jedné z nich mi uvízl v paměti, i když si už ani nepamatuji, jak se jmenovala. Příběh byl o řidičce, která vyhledávala zkratky. Tento naprosto normální koncept rychle nabral surrealistický a fantastický spád. Pamatuji si, že jsem tehdy byla nadšená, jak jen o krůček vedle naší reality může být něco tak magického. Při začátku čtení této povídky jsem měla stejný pocit, to skoro dětské nadšení z nepoznaného hned za rohem. Psaní mi sedlo taky, povídka je něco mezi myšlenkovým proudem, popisem světa a drbáním kamarádek, možná by to bylo nudné, nebýt těch střípků lidskosti tam. Prosáknou zcela nečekaně, většinou v tom cítím stopu černého humoru, a je mi to milé o to víc, kolik v tom vidím lidské slabosti, malomyslnost a sobectví. Guinová lidi nepřímo popsala tak, že se mi z toho chtělo smát a brečet zároveň. Načež to hned vyrovnala nějakou jinou, milou scénou s dotekem absurdna. Strašně se mi ten výlet líbil. O korporacích žádné informace neexistují. Jenom dezinformace. Dokonce ani když se nějaká korporace čas od času zhroutí a zbyde po ní jen ohořelý kráter čpící po spálených akcionářích a obklopený neproniknutelnou hradbou členů Kongresu a dalších vládních činitelů, držících se za ruce a omotaných žlutou páskou s nápisy Soukromý majetek, Průchod zakázán, Nevstupovat, Zákaz lovu, rybaření a účetnictví – dokonce ani tehdy z nich nevydolujete zrnko pravdy. - str. 38-39 / Jak to bylo doopravdy - Pat Murphyová - 4* Re-telling pohádky, určitě si ji přečtěte. Ne tak vhodná pro děti, temnější. Více není třeba dodat, super povídka. Když vypravěči pohádkových příběhů líčí svatbu v královském paláci, je to samá láska a okouzlení a „jestli neumřeli, žijí šťastně až dodnes“. Vypravěči pohádkových příběhů jsou lháři: tohle nemá s královskou svatbou společného skoro nic. Pokud si král naplánuje svatbu, touha v tom hraje důležitou roli, ale zpravidla ne touha po jeho vyvolené. Mnohem spíš to bývá touha po moci. - str. 54 / Paní Sorensenová a seskveč - Kelly Barnhillová - 4,5* Povídka v sobě má tolik magie, pohádkové lyričnosti a zároveň takové skutečnosti, domáckosti a lidskosti. Připomíná mi některé starší fantasy, které jsem četla jako prcek, pohádky a příběhy, které nás měly varovat, magie, která nedávala smysl. Paní Sorensenová a seskveč však byla mnohem veselejší, vřelejší a milejší. Je obtížné, uvědomil si kněz později, dávat kázání, když je v kostele mýval. A hodně velký pes. A kočka. Přestože je neviděl - ztratili se někam, ještě než farníci dorazili - pořád věděl, že tam jsou. A to jej znervózňovalo. - str. 71 / Šest měsíců, tři dny - Charlie Jane Andersová - 4,5* Muž, který umí vidět budoucnost, si dal rande se ženou, která umí vidět mnoho různých budoucností. - str. 94 Už jen pro tu premisu je ta povídka tak poutavá. Napsána byla stejně dobře. Pro mě nejlepší povídka ve sbírce, taková pocitová horská dráha, ale bez té obávané emocionální bažiny, kterou tak nemám ráda. Každý okamžik, každý střípek v povídce měl své místo, zdála se krátká, zpětně však byla dlouhá tak akorát. Určitě si díky této povídce najdu další dílka autorky. „Tak proč sis se mnou vůbec dala rande, když máš možnost volby? Víš přece, jak to dopadne.“ - Doug (...) „ale to přece není tak jednoduché. Vždyť během těch příštích šesti měsíců, pokud si to ještě nerozmyslím, zažiju některé z nejšťastnějších okamžiků svého života, a taky vidím, že později z toho aspoň část povede k něčemu dobrému.“ - Judy - str. 97-98 / Hejno zahradních plameňáků - Pat Murphyová - 4* Poslední povídka pěkně uzavírá sbírku, u které jeden nevěděl, co čekat a kam se dostane. Je to taková klidnější, usedlejší tečka - stále však zábavná a kreativní. Celá knížka po Plameňácích získala název i kabátek, přijde mi to tak padnoucí. Tak nějak shrnuje všechny povídky před ní, přestože je to „jen“ střípek z normálního života. „Kruhy na vodě - takové ty, co se udělají, když hodíš do rybníka kamínek. Moc ráda se dívám, co se děje, když do systému vneseš malinkou poruchu. Jen věci trošku popostrčíš tuhle nebo támhle. A všechno okolo se nějak pohne, aby se to tou změnou vyrovnalo. Jenže nemůžeš předvídat, jak přesně se věci změní.“ Teď se usmívala ještě víc. „Je v tom prvek chaosu.“ - str. 137-138“... celý text
— moira2912

Gladiátor

„Sila a česť! „Pamatujte, pro Římana je čestná smrt lepší než život v hanbě!“ Výborný film, prečo neskúsiť aj jeho knižnú podobu podľa pôvodného scenára? Neľutujem, opäť som si tento príbeh vychutnal naplno. Z veliteľa Severnej armády rímskych légií sa nevyspytateľnou hrou osudu stáva gladiátor. Sláva, pocta, zrada, intrigy, pomsta. To je príbeh Maximusa Decimusa Meridasa. Vojvodcu, ktorý sa stal otrokom. Otrok, ktorý sa stal gladiátorom. Gladiátor, ktorý sa vzoprel cisárovi…“... celý text
— PitoR

Símka

„Tizive cteni. Velice dobre napsane po stylisticke strance, ale obsahove nedotazene. Cekala jsem nejake velke finale nebo aha moment. Neco vic, nez jen to, co jsme uz vedeli od zacatku. Ten pribeh se opravdu nikam neposunul. A taky me nastvalo, ze jsme se nedozvedeli nic o zahade zamceneho pokoje, kdyz uz se o nem autorka zminovala znova jeste ke konci knihy. To byl celkem podraz na ctenare.“... celý text
— twigxi

Dvojí život

„Poncarová opět nezklamala. Tato kniha se četla jedním dechem. Střídala se v ní 70. léta s obdobím po listopadové revoluci. Hlavní hrdinka Julie byla vykreslená skutečně živě a lidsky, člověk se do ní dokázal snadno vcítit a prožívat s ní první lásku, vášeň k hudbě, odpor proti všemu spojenému s komunismem i zvláštní vztah k otci. Autorka bez příkras popisuje zásahy proti bouřící se mládeži a nezapomíná ani na jedno velké rodinné tajemství. Julie je odvážná, divoká a svá. Její otec, komunistický funkcionář, by ji rád sešněroval a určoval směr jejího života, jenže má mocného soupeře - kytaristu Romana, který Julii naučí, jak balancovat na ostří nože a najít cestu ke svobodě. Chválím samozřejmě i autorčin cit pro jazyk, vybroušené dialogy a název, který opravdu sedí.“... celý text
— Ewinky

Tři Sekery

„Napínavý, tajuplný, strašidelný příběh, který skrývá tajemství. Během čtení, jsem byla napnutá jak kšandy, bylo i pár situací kdy jsem se i vylekala. První kniha u které jsem se bála. Matka Michala mi pěkně pila krev. Celou dobu příběhu jsem byla na straně Michala, Václav si mě taky získal. Některé scény byli až moc brutální. Čtení utíkalo až jsem na posledních stránkách zapomněla, že je to knižní štafeta. Pro mě to bylo první knižní setkání s autorkou, rozhodně ne poslední. Těším se až přečtu další knihy Knihu všem doporučuji, určitě si ji musíte všechni přečíst Děkuji autorce , že napsala nejlepší českou knížku roku.“... celý text
— Janinkniznisvet

Bezchybně

„Nádherný příběh! Skvělé knižní téma;-* Cokoliv společného s kovboji se už tolik nepřekládá,takže jsem ráda za každé dílko,které v dnešní době vydají:-) Mělo to vše,co od romance potřebujete a žhavost navíc.-) ...v únoru se budu těšit na Tebe Cade.-) „Je úžasné, jak může někdo zlomit vaše srdce a stále ho můžete milovat se všemi malými kousky.''“... celý text
— happy19

Jeremyho farma nejen zvířat: Než se vrátí krávy

„AUDIOKNIHA která je na poslech vlastně dobrá, ale dobrý je za tři. Vůbec mě nebavila tak, jako první díl. Byla o něco méně zábavná, taky tu bylo víc Jeremyho názorů, ale takových těch "nemilých". Ta krutá pravda prostě. A možná proto dávám za tři. Prostě to nebylo tak zábavné, jako jsem čekala.“... celý text
— JointlieKat94

Úvod do soukromého práva: Obecná část

„Já myslím, že je to ideální pro shrnutí látky. Takže taková knížka na začátek studia, ale i na konec studia. Střední fázi studia bych obohatil jinou literaturou.“... celý text
— Vaceda

Ten, kdo stojí v koutě

„Čteno v aj. Kniha mě moc neoslovila. Řeší se v ní spousta vážných témat, ale i tak jsem se musela docela přemáhat, abych už to konečně dočetla. Nemělo to napětí, které by mě nutilo číst dál nebo nějakou souvislou dějovou linku. Charlie to má v životě hodně těžké, a tak chápu jeho občasné úzkostlivé nálady, jen mě tyto části vždycky hrozně nebavily. Zato mě bavil styl psaní - dopisy neznámému příteli. Byla to příjemná změna oproti normálnímu deníku. Viděla jsem i filmovou adaptaci. Ta je vzhledem ke knize moc povedená, dokonce se od ní ani tak neliší. Jen ten konec jsem ve filmu vůbec nepochopila.“... celý text
— kozlík24

Škvíra

„Konec plavby, Gloria a Poslední chod. To jsou povídky,které se mi docela líbily. Úvodní slovo před každou povídkou je osvěžující,ale co mě trochu odrazovalo číst,bylo několik zmínění se o tom,že tento námět jsem kdysi nedotáhla,tento zase nebyl ok pro nakladatele,ten mi nevzali ani do novin a tady jsem zase nevěděla co s tím. Působí to na mě,jak kdyby autorka potřebovala nějakým způsobem vyčistit šuplík s nepodařenými nápady a Škvíra je výsledek. Že by povídky byly mrazivé nebo hororové čtení,to bych neřekla.“... celý text
— fis.rena

Fraktální šum

„Tak se mi povedlo tuto knihu přečíst. Přiznám se, že mě nenadchla. Dost jsem se nutila tuto knihu přečíst. Je to příběh 4 osob,kteří se plahočí k nějaké jámě. Tak rychle bych shrnula děj celé knihy. Celou dobu jsem přemýšlela, o čem vlastně tato kniha je.“... celý text
— majka45

Ortel / V kárném táboře

„Tak, přátelé, teď tu hodnotím jen povídku V kárném táboře. K Ortelu jsem se už vyjádřil jinde (a sice třemi hvězdičkami a jejich ospravedlněním). V kárném táboře je ovšem úplně jiná liga. Tohle můžu jedině doporučit, a myslím, že zaujme i spoustu knihomolů, ne úplně naladěných na kafkovskou vlnu. Možná je to i tím, že jde o počin, který je dokončený a který sám autor shledal vhodným k vydání. Hlavně ale - ústřední postava tu, na rozdíl ode všeho dalšího z pera pana K. co jsem četl, není někdo vláčený osudem, okolnostmi, touhou zavděčit se někomu (rodině, společnosti...), ale rozhoduje se sám, má svůj vlastní názor a pevně si za ním stojí. Vážně by mě zajímalo, jak by vypadala jiná jeho díla, kdyby je v tomto duchu dokončil... Asi bychom se o Kafkovi jako autorovi učili jako o někom úplně jiném. Jestli napsal něco opravdu brilantního, kde jsou jeho oblíbená absurdní témata (soud bez obhajoby, ba i bez sdělení obvinění a rozsudku například), ale z pohledu samostatně přemýšlejícího jedince, tak je to právě toto.“... celý text
— murdoch

Zpověď šéfa jakuzy

„Pútavá a zaujímavo spracovaná kniha písaná formou rozhovorov, ktorá vyvracia viacero mýtov o jakuze. Prekvapilo ma, že pôvodne bola vydaná v 80. rokoch. Taktiež aj to, akú hodnotu mal yen vtedy a dnes - za cenu, za ktorú by ste si vtedy kúpili dom, si dnes kúpite dve limonády z automatu. Sensoji a Asakusu som pred časom navštívil, takže som si mohol knihu lepšie zasadiť do konkrétnej lokality.“... celý text
— Shindo

Ortel

„Teď se hned ze začátku musím omluvit všem, kdo v téhle povídce vidí na první dobrou tu symboliku a poselství, které tam - pro mě ovšem po jistém, víceméně urputném přemýšlení a pročtení rozborů od pravděpodobně vnímavějších čtenářů - patrně opravdu je. Omluva tím pádem míří i k panu Kafkovi... Ale nemůžu za sebe prostě dát víc než tři hvězdičky. Hlavní postava je divnej pavouk (jistě, to nejspíš byl i Kafka sám, o tom žádná), přemýšlí nad věcmi, které by normálního člověka vůbec netrápily, ač úspěšný v obchodě a životě (má se ženit), naprosto nesmyslně lpí na názoru zahořklého starce, který je sice jeho otcem, ale přesto obrací svůj hněv proti vlastnímu synovi a vyřknutím nenávistného ortelu ho dohání k sebevraždě... Zvláštní, že Kafkova nedokončená díla mi sedla mnohem lépe. Ale tohle... Dobře, na to, jak krátká to je věc, fakt hodně jsem nad ní přemýšlel. Ale asi jen proto, že jde právě o Kafku, literární ikonu. Jinak bych Ortel odložil s úsměškem "co je to za blbost". Obávám se, že kdyby něco takového napsal někdo bezejmenný dnes, prostě to zapadne a nikdo se tím nebude zabývat a rozhodně se takové dílko nedočká označení "brilantní povídka"... Ale přesto, přese všechno neuctivé, co zde o Ortelu píšu, to ve mě hlodá... Zvláštní počin. Ale vůbec ne pro každého.“... celý text
— murdoch

Terapie realitou

„V životě každého člověka přijde období, kdy potřebuje mentora. Alespoň to tak zpívají amíci ve spoustě písniček a já s tím souhlasím. Vzhledem k prostředí, ve kterém se autor pohybuje, tedy mezi delikventy, jeho přístup chápu a je nutný. Možná bych ho ale nezobecňovala pro běžnou terapii, podle něj je nutné dát pacientovi konkrétní návod, ale já si myslím, že existují pacienti, které by to zatížilo, vedlo k neúspěchu a zkomplikovalo to jejich léčbu. Příběhy beru s rezervou. Pocity při čtení se mísily od ano po ne snad. Vzhledem k tomu, že jsem naprostý laik, naprosto nemám s čím porovnávat, jsem ji původně neměla v úmyslu ani hodnotit. Uklidnil mě až pohled na datum autorova narození a fakt, že je určena nejen odborníkům. Každopádně zde lze najít alternativní pohled na věc a zajímavý názor. Klíčový a zajímavý je přístup k výuce retardovaných dětí, který zde není obšírněji vysvětlen, ale slyšela jsem o něm nedávno jako o jediném možném od jiného odborníka v oboru s bohatou praxí. Pevně a pozitivně. Zatížit odpovědností.“... celý text
— Fcelicka_maja