Nejnovější komentáře
Zlaté enklávy
„Opravdu to byl snad ten nejhorší díl série. Ze začátku, ačkoliv díl předtím skončil napínavě, byl díl nudný, mnoho častí tam ani nemuselo být a vše se vleklo tak zdlouhavě, že jsem u toho usínala. Až poté co se tam objevil Orion se děl trochu pohnul (asi na půl kapitoly) a zase chcíp. Až poslední 3 kapitoly byly stravitelné a docela dobré.
Doporučuji jen protože jsem to udělala u dalších dílů. 2,5-3*“... celý text
— HelVall
Když přišli psi
„Zajímavá kniha způsobem, kterým je napsaná, zápletku i samotným vyústěním .Doporučuji!“
— tera2212
Tajemství porodní báby
„Velmi čtivé ..přečtené všechny díly a pokaždé jsem si říkala, tak co ještě bude?“
— tera2212
Šikmý kostel
„Krásně a velmi čtivě napsané. Četla jsem jedním dechem, silné a emotivní čtení.
Doporučuji.“
— tera2212
Šikmý kostel 2
„Mistrovské dílo. Po první díle nezklamal ani druhý...“
— tera2212
Šikmý kostel 3
„Mistrovské dílo.“
— tera2212
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
„Velmi poutavě napsaná kniha. Doporučuji všem!“
— tera2212
Dvojčata paní Karoliny
„Neskutečně poutavě napsaná kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Vřele doporučuji.“
— tera2212
Odvážné cesty
„Třetí díl byl asi nejméně uvěřitelný . Ale celá série vůbec není promarněný čas s knihou.“
— tera2212
Velké naděje
„První díl se mi líbil o trochu víc.“
— tera2212
Velké sny
„Nenáročná i přesto velmi čtivá kniha. Bezva čtení na dovolenou.“
— tera2212
Pod rouškou šikany
„rychle přečtené, ale od knihy jsem čekala trochu víc.“
— tera2212
Čarodějky
„Moc jsem si čtení užila .Doporučuji!!“
— tera2212
Pozorovatel smrti
„Poprvé mě to napadlo až teď, u třináctého dílu, že série začíná zvolna ztrácet své kouzlo. Je to stále starý dobrý Carter, ale tentokrát jsem silně postrádal druhý plán. Tu špetku kořenící přísady, která dává příběhu ještě něco navíc, co vám umožňuje užívat si i drobných detailů.
Ocenil jsem použitý námět příběhu, jakož i o něco menší pocit brutality oproti předešlým dílům série.“... celý text
— Nermal
Josefův osud: Jak jsem přežil šest koncentračních táborů a stal se lovcem nacistů
„První polovina čtivější ,ale určitě stojí za přečtení.“
— tera2212
Hlasy zločinu
„Čtivé , jedna z nej. knih o zločinu. Na základě knihy jsem začala poslouchat podcasty.“
— tera2212
Syn sériového vraha
„Anotace je lákavá a slibuje super čtivo. Ale bohužel,nic takového se nekoná.
Je to náhled do života a duše nemocného,narušeného člověka,a to ještě dost zvláštním způsobem. Celé to vyústilo v pěknou slátaninu.
Unavovalo mě věčné : "Ano,pane. Ještě něco potřebujete,pane? Jsem tu pro vás,pane. Soustřeďte se na sebe a odpočívejte,pane."
Shrnutí - mnoho povyku pro nic.“... celý text
— fi.re
Město v oblacích
„výborné postapo scifi , na svetovej urovni by som povedal , super atmosféra aj budovanie príbehu, deju určite siahnem po pokračovaní“
— mareksevc
Exorcista – Souboj s ďáblem
„Tak konečně dočteno, po x odkládáních...
Od knihy jsem čekala trochu něco jiného, něco napínavého, nervy drásajícího. No jenže byla na můj vkus docela nudná, až tedy na pár pasáží, které docela šly.
Ale - filmu se kniha zdaleka nevyrovnala.
Dávám tři hvězdy, s odřenými špičkami.“... celý text
— Orange-cat
Pomocníčka ťa vidí
„Mám hodně ráda sérii Pomocnice. Za mě celkově spisovatelka píše velice skvěle a proto si určitě přečtu další její knihy i když kniha Za zamčenými dveřmi, mě moc nebavila. Nejsem si jistá, zda série bude pokračovat nebo tímto dílem skončí neboť uteklo strašně moc let počas těch tří knih a možná by bylo ideální, to tímhle dílem ukončit i když samozřejmě se se sérií budu loučit těžce a Millie mi bude chybět. Je fakt, že v této knize mě její rodina strašně štvala a jediná normální a v pohodě tam byla právě Millie. Díl se mi líbil, že se tam pořád něco dělo a mě zajímalo, proč to tak je. Ale když jsem pak zjistila to rozuzlení, byla jsem docela zklamaná. První dva díly mě bavily o hodně více, tenhle za mě je opravdu nejslabší a proto si myslím, že ukončit to tímhle dílem, by bylo fajn. Ovšem pokud by šel ven čtvrtý díl, je jasné, že se neovládnu a stejně si ho přečtu.“... celý text
— FejKýý
Prežila len jediná
„Veľmi dlho som nečítala krimi, no a toto môžem povedať, že ma neskutočne prekvapilo a potešilo zároveň.
Spočiatku som si hovorila, že je to jasné, áno, takto to je ako to všetci hovorili. Potom som začala váhať a obviňovať z vraždy niekoho úplne iného.
A ako to nakoniec všetko dopadlo? Nebola by som to povedala. Určite by som nebola povedala ani to, ako sa osudy ľudí v knihe preplietli a zostala som na konci knihy v nemom úžase. To akože naozaj? Skutočne to dopadlo takto a všetko to bolo úplne inak? A keď tvrdím, že úplne inak, tak to myslím vážne. Tam neplatilo nič z toho, čo bolo na začiatku a keby mi to niekto tvrdil, že sa to takto otočí, tak by som tomu sama neverila.
A preto som tento príbeh musela prečítať až do konca.
A som nadšená, neskutočne sa teším, že som si mohla prečítať takúto úžasnú knihu.
Ak ste ju ešte nestihli prečítať, ta vrelo odporúčam.
Hoci kriminálky veľmi nečítam, tak tu nejde len o to, že niekto niekoho zabil, ide tu aj o rodinu, o to, čo sa v rodine udialo a ako sa vzťahy medzi jej členmi vyvíjali a možno aj vyvíjajú.
Viac prezradí kniha, ak sa ju rozhodnete prečítať.“... celý text
— Majka1978
Čtenářský kroužek na konci světa
„Nepochybně silná a netypická ústřední zápletka. Ale ta také bude tím jediným, co si z knihy za pár týdnů ve zkratce vybavím. Všechny vedlejší dějové linky mi přišly vyloženě slabé - možná jich bylo příliš mnoho, takže žádná nebyla dostatečně rozpracovaná.“... celý text
— ppheat
Meziměsta
„Poslechnuto - audiokniha, čte Kryštof Bartoš.
Očekávala jsem příběh otce, který se prostě stará o dítě (Ámose) s autismem.... Aby mi vše do sebe zapadlo, pustila jsem si opakovaně ještě jednou všechny díly do sluchátek, ale hned za sebou. Je to obrovská výzva - i pro čtenáře, či posluchače, aby pochopili reálno a fikci, aby rozluštili paralely (masky, Lžasko, očkouni, dobrmaní hlavy, Rexonsko, Hudconsko, ...) či zvláštní Ámosova slova (kušík, lišec). Nic podobného jsem ještě nečetla. O autismu toho vím docela dost a stejně jako autisté nechápou náš svět, my často nechápeme svět jejich. Myslím, že tato kniha to krásně v některých momentech ukazuje. Selhání otce a zároveň umění pochopit a přiznat chybu, zamyslet se, snažit se porozumět..... Sestra Káťa, tichá, téměř neviditelná - jak těžké je být sourozencem, který je zdravý a nechce přidělávat další starosti. Maminka Lena, o které se mluví na začátku a pak se vrací na konci příběhu. Jak těžké to má ona? Musí se smířit s diagnózou autismu, se všemi projevy a starostmi..... potřebuje si odpočinout, odchází.... aby se zase mohla vrátit a spravedlivě rozdávat svou lásku dětem a manželovi. Také zachycení nedávné doby covidové - strach, úzkost, manipulace, nevědomost, ...
A na závěr krásná myšlenka:
"Nejsme tak rozdílní.... Pandemie nás poučila.... Učíme se být zase intuitivními bytostmi.... Zůstává jen vzpomínka a zvláštní provinilá lítost, ale i ta někdy k příběhu patří.... Pochopili jsme, že jsme došli až na konec cesty."“... celý text
— ma_Run_ka
Porucha reality, část 2: Expanze
„Expanze pokračuje v nastolenom kurze, ktorý bol vytýčený už v predchádzajúcom zväzku. Niet sa čomu diviť, v origináli je to stále tá istá kniha, len v českom vydaní rozdelená na dva zväzky. Ďalšie a ďalšie postavy pribúdajú.
Ani po prečítaní tohto zväzku mi stále nie je úplne jasné ako funguje to zaberanie duší. Autor mlží jedna radosť. Čo bolo spúšťačom poruchy reality? Bola to činnosť z nášho sveta? Z ničoty? Vzájomná interakcia skazenej duše hlavného záporáka vyznávajúceho temnotu s touto inou realitou? Ako funguje ten vonkajší prejav duší prichádzajúcich z ničoty? To zhmotnenie? Alebo je to len ilúzia? Nedáva mi to zmysel.
Pútavejšie sú akčné scény odohrávajúce sa na Lalonde. Nejakú logiku v nich ale nehľadaj. Logiku nehľadaj ani v prípade zabraných tiel posádok vesmírnych lodí dušami, ktoré inak spôsobujú poruchy elektroniky. Dej sa taktiež posúva len veľmi pozvolna až teda na postupné šírenie zabraných tiel. Výber prichádzajúcich duší, ktoré autor vyberá z ničoty je tiež dosť divný. Väčšinou sú to duše pochádzajúce zo Zeme z 19. a 20. storočia. (Príde aj na Al Caponeho, ale to až v nasledujúcom zväzku :)
Celkovo mi táto sága pripadá dosť pritiahnutá za vlasy. Keďže sa nebránim kontroverziám, čítam ďalej a čakám, čo sa z tohto všetkého vykľuje a ako to autor nakoniec uhrá...“... celý text
— yerry
Mrtvý na Pekelném vrchu
„Četla jsem to v originále, je mi to přístupné. Úplně marné to není, ale literární skvost také ne. Za pochvalu stojí umístění děje do hornozemských Uher konce 16. století, tedy dnešního Slovenska v době tureckých vpádů. Autor si dal práci s reáliemi a má nastudované i lexikum, což je však zároveň jedna z hlavních slabin celého díla. Často naprosto zbytečně sahá po historicismech, které dnes už nikomu nic neříkají. Jistá míra jejich užití by byla pochopitelná a žádoucí, ale obávám se, že tady je to již za hranou únosnosti a negativně to ovlivňuje čtivost. Historizující mluva bohužel zasahuje i syntaxi. Úvodníky kapitol ve stylu 19. století jen potvrzují, že snaha o historizaci zašla příliš daleko.
Velmi nešťastná je práce s podmětem a předmětem, jsou často vyjádřeny silenými synonymy, což působí školácky. Na řadě míst by bylo lepší je spíš zamlčet.
Pokud jde o příběh, je to vlastně často bída. Postavy jsou toporné, a pokud se s někým dá sympatizovat, tak s notářem Barbaričem, jedinou postavou z masa a kostí. Stein má být něco jako doktor House, zvlášť s tou pochroumanou nohou, jenže zatímco Housova nekompromisní pragmatičnost vychází z vědy, Stein je vlastně náboženský fanatik. Tedy pokud víme. Jeho postava je cliffhangerem, vidíme, že navzdory svatým řečem se domů nehrne, ale proč, to není jasné. Jaroš je karikatura, jakýsi robotický, prachsprostý sadista bez psychologické hloubky – loutka, prostřednictvím které autor mučí tu toho, tu onoho. Celá linka s Barbořiným hrobem, Žofií, duby a kohouty je naprosto neorganická a neuvěřitelná.
V ději jsou i díry, které by zkušený redaktor měl zachytit. Například Gašparova smrt není nikde nijak zpracována, najednou jen všichni vědí, že to má za sebou. V závěru se postavy záhadně přesunou i s celým davem z Hagenova domu k Barbaričovi. To jsou opravdu rušivé momenty.
Ale tak, influencerkám se to líbí a kdo jsem já?“... celý text
— Nilechte
Temné lesy
„No... vzhledem k tomu, že mám Cobena ráda a vždy mě bavil tím, že jsem do poslední chvíle netušila,nebo se pletla,...zde to bylo zklamání.
Nechci říct, že špatná kniha, ale hooodně slabá,opravdu totální oddychovka...“... celý text
— Janyssek
Svět podle Garpa
„Těžší rozjezd jak už to někdy u Irvinga bývá, ale druhá půlka knihy jízda. Legendární svou bizarností.,“
— LuckaRožňa
Věčně zpívají lesy / Vane vítr z hor / Není jiné cesty
„Rodinná sága z krásného ale krutého severu s nádhernou poetikou a poutavým dějem“
— LuckaRožňa
Usedlost
„Atmosféra severské krajiny, lesa, mokřadů a jejich odvěké spojení s místními lidmi a mystika je opravdu nádherně napsaná. Nicméně převládající emoce celé ságy je pro mě melancholie a pomíjivost. Mrzelo mě, jak rychle se střídaly generace a staletí, kniha by klidně zasloužila větší rozsah. Jen co jsem se trochu zorientovala v ději, hlavní postava mi přirostla k srdci čas plynul rychle dál. Ráda bych v každém období zůstala trochu déle a víc nahlédla do života obyvatel usedlosti, který byl těžký vždy, ale občas i velmi krutý. Moc se mi líbila mystická linka a její vývoj v čase, drobná pojítka mezi generacemi i zasazení do historického kontextu reflektující zásadní události a změny ve společnosti. Gulbranssen mě nicméně oslovil víc.“... celý text
— LuckaRožňa
Porucha reality, část 1: Zjevení
„Na Hamiltona som bol dosť zvedavý a preto som uvítal jeho spaceoperu z prostredia vesmírnej Konfederácie, ktorá sa odohráva v 26. storočí. Čakal som však trochu niečo iné. Je mi jasné, že aj tento typ subžánru sa zákonite posúva do modernejšej roviny, v tomto prípade sa mi však zdá, že je krokom späť.
Svet ako taký je opísaný pomerne dobre. Technika a bioinžinierstvo by mohli zodpovedať veku, o ktorom autor píše. Sociálne a politické vzťahy jednotlivých planét a rodov, založených prevažne na autokracii sú taktiež voľbou, ktorú autorovi neupieram. Je tu však niekoľko vecí, ktoré mi veľmi nesedia.
To množstvo postáv a príbehových vlákien autorovi neberiem. Naposledy som sa s takto postavami prehustenou ságou stretol u Malazskej knihy padlých. Nemáš šancu si utvoriť predstavu o jednotlivých postavách, keďže autor skáče z vlákna na vlákno. Sú príliš ploché a poniektoré len epizodické. Výnimkou je snáď Jozue na ktorého ženy skáču pri každej príležitosti a pre ktorého nič nie je nemožné.
U sci-fi mi v poslednej dobe vadí a toto jej vytýkal už Asimov, že sa odkláňa od toho, čo má v názve, teda od vedeckosti. Ak by som chcel príbeh, ktorý sa zaoberá ontológiou a náboženstvom, siahnem radšej po fantasy. Iná dimenzia je ešte v poriadku, ale posmrtný život, existencia v ničote, duše, ich zaberanie a kresťanský koncept vesmíru je niečo, čo posúva tento typ literatúry do polohy, ktorej až tak neholdujem.
Napriek tomu, kniha je písaná pomerne dobre, i keď vata v nej určite je. Pokračovaniu dávam šancu a som zvedavý, ako autor zdôvodní existenciu duší v materialistickom, vyspelom a technicky rozvinutom vesmíre...“... celý text
— yerry
