Nejnovější komentáře
Hospůdka v Praze
„Za mě nejslabší autorčina kniha a velké zklamání. A přitom jsem se na tu knihu tak těšil - konečně to bude o naší zemi a navíc o Praze. Docela by mě zajímalo, jestli to podobně působily ostatní knížky na čtenáře z daných zemí (třeba na švýcary v Chatě ve Švýcarsku) nebo se to autorce vymklo jen v tomto "našem" případě.
Co mi vadilo? V prvé řadě ta zápletka - nebudu prozrazovat, ale že by se dva Britové takto spojeni v minulosti potkali na nějakém prgramu v jednom městě a to byli v tom programu jediní?!
Co mě úplně dostávalo, tak to byla ta propagace podniků Ambiente - to byl productplacement jak něco. A ještě tak evidentní. Myslím, že tohle autorka neměla zapotřebí. Ale možná jí křivdím, možná to byly jediné podniky, které v Praze navštívila, ale to také na ni nevrhá moc dobré světlo.
Celkově že si vybrala pivní téma... ok, jsme v ČR, ta je tím proslavená, ale teda moc o pivovarech a vaření piva neprozradila, navíc tam hrdinové skoro pořád nasávali, no neměl jsem z toho až tak dobrý pocit. Jestli chcete beletrii o pivu a vaření piva, tak si přečtěte Pivo na Loiře.
A ty některé dialogy, které se týkaly českých reálií a zvyků! Skoro mi připadalo, že je generovala umělá inteligence a nebo byly poskládané z nějakého turistického průvodce. Působily tam jako pěst na oko.“... celý text
— orson
Turnus
„Tak tohle bylo jiný kafe jak Silo. Lituji těch, co psali v recenzích na Silo, že číst další knihu nepotřebují.... potřebujete!!! Bylo to depresivní čtení, i slza ukápla a sice se opět opakovalo to, co jsem vytýkala předchozímu dílu - příliš detailní popis různých věcí; ale tady mi to tak nevadilo.“... celý text
— Srni
Knihkupkyně z Dachau
„Co se knize nedá upřít, je její čtivost (proto ty 3*), ale některé situace, reálie a dialogy byly jen těžko uvěřitelné. Jsem si vědoma toho, že se nejedná o odbornou knihu, ale beletrii, nicméně i v historickém románu by se měl autor držet dobových reálií. Nemluvě o tom, že obě dějové linky jako by vypadly z červené knihovny, což na celkové věrohodnost nepřidalo. Zázraky a náhody se dějí, ale tady jich bylo prostě moc najednou.
Jako oddechovka určitě fajn, ale vracet se k ní asi nepotřebuji.“... celý text
— fifinka8
Učytelskej
„Krásná obálka knihy správně navozuje sympatie k Donu Quijotovi de la Mancha. Očekávala jsem více humoru. Učitelů si vážím a jejich denní chleba není vůbec jednoduchý, přesto si myslím, že v první polovině knihy se zážitky mohly popsat veseleji, už jen z toho důvodu, že panu Konvičkovi nechybí nadhled. Upřímně jsem se zasmála jen na oslavě dědečkových devadesátin a to mi přišlo trochu málo.
V druhé polovině jsem se naopak od knihy neodtrhla. Když se do toho Čenda obul a rozhodl se, že děti ve školních lavicích přece jen vyburcuje k aktivitě, užila jsem si to. Celkově dávám 4 hvězdy.“... celý text
— Maki229
Byl jsem agentem NKVD
„V nejmenším jsem netušil, jak aktuální téma to bude. Nepochybuju o tom, že tajné služby v Rusku postupují podle stále stejného mustru. Byli a jsou ti ruští špioni zatraceně dobře a chytře proškoleni. Je to zajímavé čtení, byť se týká období těsně před 2.světovou válkou až po rok 1946, kdy autor získal politický azyl ve Švédsku. Autor mimo jiné také ovlivňoval dění v ČSR krátce po květnu 1945.
K tomu píše: ".......a dívat se, jak tihle kulturní a civilizovaní lidé nezadržitelně vklouzávají do ohlávky sovětstké nadvlády, vidět je, jak musí akceptovat sovětský systém a způsob života, když ten jejich je prokazatelně mnohem lepší, bylo nanejvýš smutné."
K tomu dodám. Na omluvu mnoha Čechů, je třeba uvést, že drtivá většina z nich neměla nejmenší představu o poměrech ve stalinském SSSR. Své udalala samozřejmě naštvanost na západní velmoci a naivní představa, že v SSSR je život většiny dobrý. Nemohli se naši občané, díky nevědomosti většiny z nich, mýlit více.“... celý text
— Modi666
Příliš vysoké podpatky
„Takové panoptikum postaviček. Psáno moderním jazykem, což potěší. Po všech těch Marplovych a Poirotech příjemný návrat do současnosti.“
— playada
Muzeum nesplněných slibů
„Námět byl dobrý, ale kniha se prakticky nedala číst, některé věty jsem si musela přečíst několikrát, abych vůbec pochopila, co se jimi autorka snaží říct, případně která z postav danou větu pronáší. Jestli je to tak napsané v originále nebo se to stalo překladem těžko říct. Asi od strany 200. se tam konečně začalo něco dít a nebylo to jen popisné. Vtáhnout do děje se mě určitě nepodařilo, vůbec jsem s hlavní hrdinkou nesoucítila. Více dějových linek mě akorát totálně zmátlo a ani po dočtení si nejsem jistá, že jsem vše pochopila tak, jak bylo myšleno.“... celý text
— pidalka466
Slzy ticha
„Je to druhý díl knihy "Byla jsem otrokyní." Skutečný příběh dívky ze Súdánu. Dle mne, hlavně první díl, velice poutavý a čtivý. Oba díly dohromady pak dávají nakouknout do života v Súdánu a i do života arabské a africké komunity v Británii, kde se odehrává část příběhu prvního dílu.
Právě kniha "Byla jsem otrokyní" odstartovala někdy před 10-12 lety můj zájem o skutečné příběhy ze života lidí z celého světa. Samozřejmě, že většinou příběhy velmi dramatické.“... celý text
— Modi666
Myslela jsem, že tě znám
„Lépe než tenhle příspěvek bych to asi nenapsal:
" Nejvýstižnější je asi jeden příspěvek z Databáze knih.
"Tak tohle byla jízda.... Napínavé od začátku až do konce. Skvěle napsané. Celou dobu jsem se zabývala myšlenkou, jak bych se zachovala já v této situaci. Přečteno na jeden zátah. Skvělá kniha."
Skvěle napsáno. Až člověk závidí autorce, jaký má dar psaní a stupňování napětí.“... celý text
— Modi666
Sbohem, město C.
„příběh "letní" lásky dvou mladých amerických židů, zasazený cca do poloviny padesátých let, která - jako tisíce jí podobných - ztroskotává především na sociální nerovnosti (Brenda je dcerou bohatého selfmademana, pohybuje se mezi smetánkou a míří na prestižní univerzitu, zatímco Neil - personální vypravěč - žije u tetičky na chudé periferii a živí se jako knihovník; novela ostatně začíná příznačně scénou posluhy) a rovněž dobových morálních vzorcích (mimomanželský sex)
Roth velmi uvěřitelně, s jemným citem pro nápaditý detail (!) a bez moralizování ukazuje hierarchizaci nejen v židovských komunitách a rodinách (ortodoxie - konzervativismus - odklon od praxe), ale i generační rozdíly či všeobecně přijímanou rasovou diskriminaci a s ní spojenou problematiku chudoby, negramotnosti atd.
originální název novely "Goodbye, Columbus" odkazuje k hlavnímu městu Ohia, tehdejšímu centru těžkého průmyslu, a rovněž k tamní univerzitě (viz scéna, kdy Brendin bratr pouští Neilovi "columbskou" desku)“... celý text
— los
Prázdne hniezda
„Veľmi silná kniha, ktorá vas v závere donúti zamyslieť sa.
Zamyslieť sa nad osudom detí, ktoré vinou iných skončia na okraji spoločnosti, kde za nich nik nebojuje a svoje právo na boj maju predom prehratý.
Zamyslieť sa nad tým, že šikana fyzická ci psychická má neuveriteľný dopad na následný život a hoci sa zdá, že takýto ľudia v dospelosti bojujú a sú šťastný, stále je to len pretvárka, ktorá už nikdy zničenú dušu a podstatu človeka neopraví.
Kniha je ponurá a ukazuje nám ako sa to nemá, že aj keď má takýto človek pri sebe niekoho, kto by zaňho položil aj život stále nemá ako pomôcť mu vyhrabať sa s tých najväčších sračiek.
Príbeh Romana bol smutný ale i veselý vďaka Sebastianovi, jeho priateľovi vďaka ktorému jeho detstvo a dospievanie nebolo len o ponižovaní a týraní.
Na konci mi ušla slza, pretože koľko takytochto deti na tomto svete je a koľko ich skončí tak ako Roman v dospelosti?
Budú sa vedieť vyrovnať so svojim detstvom a v dospelosti byť plnohodnotným životom alebo budú skrývať svoju bolesť za neúprimné úsmev.“... celý text
— TerkinKnižnySve
Dokonalé stopy
„Pro změnu jsem dal něco oddychovějšího: Helen Fields "Dokonalé stopy." Oddychovějšího ovšem jen proto, že to není skutečnost. Jinak je to totiž drsné až běda. Velice dobře napsaný thriller!“... celý text
— Modi666
Ledoborec
„Rozumím tomu, proč se někteří čtenáři domnívají, že děj je pomalý, rozvláčný. Taková však ve skutečnosti detektivní práce je. Knihu oceňuji, je dobře promyšlená a dozvídám se hodně i o životě venkovských Švédů. Předpokládám, že se v budoucnu dostaneme k vyřešení Lýdiiny vraždy a těším se na to.“... celý text
— Winoga
Dej mi pokoj
„Kniha mě zaujala svou schopností propojit vztahy mezi postavami podobně jako v knihách Radky Třeštíkové - Bábovky. Autorka zde rozehrává zajímavou síť vztahů, kde se postavy prolínají a ovlivňují, což příběhu dodává dynamiku. Zároveň vnímám určitou paralelu s knihou Zahrada od Petry Dvořákové – společné téma hledání hranic ve vztazích a práce s psychologií postav.
Přestože mi většina postav nebyla sympatická, jejich vzájemné interakce a konflikty mě donutily o příběhu přemýšlet. Nejvíc mě iritovala postava Luise, která ale i díky své nesympatičnosti dobře plnila svou roli v příběhu. Kniha tak pro mě představuje zajímavý průsečík psychologické literatury a moderního vyprávění o mezilidských vztazích. Přečteno za dva dny.“... celý text
— Mjitulinka
Upálená zaživa
„Otřesné, vzácné a podrobné svědectví ze světa kde vládne zákon cti. Ženy, které se na takovém ohavném místě narodí, mají nehoráznou smůlu. Jsou otrocky podřízeny světu mužů. Zákonům mužů. Tohle svědectví je vzácné především proto, že málokdo přežije vlastní popravu. Tahle dívka měla v tom pekle z pekla štěstí. Především proto, že narazila na úžasnou ženu, pracovnici (Francouzka, nebo Švýcarka Jacqueline humanitární organizace.
Děj se odehrává v Jordánsku a po záchraně pak kdesi v Evropě. Kde, to se nedozvíme, neboť ženy, které "uvalily hanbu na svou rodinu" jsou jednou pro vždy odsouzeny k smrti.“... celý text
— Modi666
Karibské tajemství
„Nevím jak na vraha přišla sl.Marplová? Později jsem také tušila, ale raději se nechám překvapit.“
— janina66
Pod krvavými nebesy
„Je to skutečný příběh sedmnáctiletého, později osmnáctiletého mladíka z Milána jménem Giuseppe "Pino" Lella. Drsný příběh z Itálie za 2. světové války z let 1944 a 1945. Příběh mladíka, který nejprve převáděl Židy přes Alpy do Švýcarska a později se díky okolnostem stal řidičem druhého nejvýznamnějšího nacisty v Itálii, Generála Hanse Leyerse. Této skutečnosti ihned využil ke špionáži pro spojence. Příběh velké odvahy, risku ale, dle něj, i jednoho velkého selhání a tím velké osobní tragédie.
Je to kniha o nepříliš známých okolnostech. O válce v Itálii se toho mnoho nenapsalo. Italové prý chtěli na všechny ty strašlivé události hlavně zapomenout......
přestože, dle autora, z 49 tisíc Židů žijících v Itálii, jich dokázali zachránit 41 tisíc.
Na knize je dle mne ovšem trochu znát, že je napsána dle vzpomínek hlavního hrdiny a studia množství dokumentů a svědectví, až dlouhé desítky let po skončení války. Vzpomínky trochu vybledly a leccos už není úplně přesné. Paměť pamětníků slábne a sem tam se něco zkreslí. Čtivé !!!“... celý text
— Modi666
Nebeská družina
„Čteno před lety a vím, že jsem ani nedočetl...hrozná blbost.“
— Jochen77
Němý křik
„Detektivky této autorky se na mne posledních pár let doslova valily takřka ze všech stran. Odolával jsem dlouho, pravda, ale teď přišel ten správný čas je vyzkoušet. Sáhl jsem tedy po té první ze série a musím přiznat, že jsem asi čekal větší okouzlení. Možná je to tím, že mi zatím úplně nesedla hlavní představitelka, ale to se může v dalších případech změnit. Věřím tomu. Co musím však pochválit, tak je čtivost knihy! Nakonec jsem rád, že byl NĚMÝ KŘIK vyslyšen a viník byl posléze dopaden.“... celý text
— Sammy.Boy
Označená
„Zoey chodí na střední školu a prožívá normální problémy šestnáctileté. Ovšem jen do dne, kdy je označená. Znamená to, že v jejím těle začala přeměna v upíra a musí nastoupit na speciální školu. Pokud její tělo přeměnu odmítne, tak zemře. Ve škole pro upíry ji předsevzetí, že nebude vyčnívat, dlouho nevydrželo. I zde je třeba řešit šikanu, které se dopouští jedna privilegovaná dívka se svým "klanem". Zoey si nachází nové přátele a zdá se, že jí jsou propůjčeny mimořádné dary. Kolem mláďat upírů se motají roztomilé kočky. Zajímavý svět, zajímavý námět. Uvidíme, co další díly.“... celý text
— TaLu
Katherine
„Život populárního zpěváka pohledem jeho ženy Katky, která mu stála věrně po boku celých 37 let. Poměrně intimní náhled do rodinného, partnerského i uměleckého života. Nechybí tu detaily ze společného soužití, problémy s věčným stěhováním a přejížděním, střípky z rodinného života, zákulisí vzniku Žbirkových největších hitů a alb, jeho láska k hudbě, ale i pochybnosti, nejistoty a vleklé zdravotní problémy.
Důstojné a upřímné vzpomínání, které se vyhýbá zbytečné adoraci a čtenářům předkládá věrohodný portrét zpěváka a především člověka.“... celý text
— SSTknihy
Vášně duše
„Descartes uvádí poměrně zajímavý pohled na danou problematiku. Vlastní analýzou se věnuje pozorování vlastních emocí a snaží se o jejich klasifikaci. Dílo je rozhodně hodno přečtení, i když občas jsou pasáže zdlouhavé, jelikož popisují danou látku několika odstavci, zatímco dnes bychom daný problém vyjádřili jedním slovem.“... celý text
— JustSony
Tiché roky
„Tiché roky od Aleny Mornštajnové se mi četly opravdu dobře. Ze začátku jsem příběh vnímal spíš jako obyčejné vyprávění bez výraznější zápletky, možná i proto, že jsem od této autorky četl poprvé a nevěděl, co očekávat. Postupně mě ale kniha překvapila svou hloubkou a tím, jak nenápadně dokázala odhalovat složité vztahy a emoce. Přesto mi na závěr přišlo, že příběh zůstal trochu nedokončený – určitě bych uvítal alespoň ještě jednu kapitolu, která by některé věci více uzavřela.
Během čtení jsem se snažil pochopit otce, i když ve mně jeho chování často vyvolávalo zlost, což příběhu přidalo na zajímavosti.
Celkově na mě kniha zapůsobila a rozhodně mě motivovala podívat se na další díla Aleny Mornštajnové.
86%“... celý text
— Tomk0
Foucaultovo kyvadlo
„Wow. Nesmírně úmorný čtení, kdy si člověk kolikrát říká, že by Eco už mohl přestat mastu-bovat nad svýma znalostma a přestat nám zanášet hlavu zbytečnýma informacema, který nakonec vyplynou do ztracena. A ono ne. V tomhle dlužím Ecovi omluvu, protože, ač jsem v průběhu čtení někdy značně trpěl nezorientovaností a absolutní neznalostí toho, o čem se vlastně píše (zejména v sefiře Tiferet), jakmile blesk stvoření přešel do sefiry Hod, autor začal zacvakávat poslední puzzlíky a najednou se všechno rozsvítilo jako vánoční stromeček a přišel totální nátěr, kterej by nikdy neměl takovou sílu kdyby nebyl tak dlouho a pečlivě budovanej. Další z důkazů, že knihy se nevyplatí odkládat v polovině, ale principielně je třeba je přečíst do konce, aby byl jeden schopen hodnotit. Mistrovský rozbor člověka jako "homo esotericus", úžasná parodie na konspirace, brilantní paranoidní thriller a skvost, který se krásně doplňuje s Pražským hřbitovem.“... celý text
— Yummymoon
Pražské špitály a nemocnice
„Kniha je malá a naprosto fantastická. Nezabíhá do zbytečných detailů a popisuje velmi čtivě vše, co je potřeba k pochopení tématu. Vývoj pražských nemocnic zachycuje i do poměrně moderní doby 20. století.“... celý text
— JustSony
Aristokratka v Československu
„Že by v roce 1983 bylo možné vytáhnout ze zásuvky těhotenský test a udělat si ho ... pamatuji si to velmi matně, ale vzpomínám si, že bylo těžké sehnat jakékoliv (naprosto příšerné) dámské hygienické potřeby. Volně dostupný těhotenský test nebyl ani mnohem později. To je slušné sci-fi. S prvním dílem se to nedá vůbec srovnat. Děj se vleče od nikud nikam. Stále stejné promluvy, akce a reakce. Kdyby se vyhodil opakující se balast, kniha by měla ne 220 stránek, ale 50.“... celý text
— Isew
Marťan
„Chceme sledovat hrdiny, kteří v supernáročných podmínkách vynakládají veškerý svůj důvtip a schopnosti při úsilí o přežití a záchranu. Ať už je to v pralese, ve vysokých horách, nebo na Marsu. Myslím, že je to jeden z našich vnitřních archetypů - hrdina překonávající překážky, aby nakonec dospěl ke šťastnému konci.
Navíc hrdina tak hrozně chytrý, že většině věcí, které pro svoji záchranu dělá, ani nerozumíme, pokud nejsme důkladně technicky vzdělaní, a stejně nám to nevadí. (Což je znak opravdu dobře napsané knihy.)
Mě třeba nadchl jeho postup při řešení problému s prašnou bouří (protože jsem ho dokázala pochopit :-) ). A opět jsem zatoužila porozumět nějaké vědě.“... celý text
— strana1-100
Mrtvá zóna
„Vydrž Poe......vydrž.....ty to zjistiš.......nebo ne?“
— marie8567
Muzikant na jezeře
„Krásné až tajemné povídky co pohladí svou propracovaností a překvapivým koncem. Některé jsou sice smutné, ale s nadějí v závěru, jiné zaručeně vyloudí alespoň úsměv na tváři :) Za mě nejlepší povídka "Moje cesta do Santiaga".“... celý text
— jasnyj
Ostře sledované vlaky
„(mimo mísu: vždycky mě překvapí, jaký film jde v knihách vidět!- a natočit)
Poetické, erotické, drastické.
Krátké, ale mocné.“
— ZuzziŠ