Nejnovější komentáře

Nekompromisní Honor

„V tomhle díle se neplácáme ve stejném časovém období a konečně už se vrháme do skutečné války proti Solárnímu svazu. Sice se zde řeší i Mesanský blok, protože je stále hybatelem událostí, ale děj se soustředí hlavně na svaz. Ten se konečně pořádně odkope a předvede svou pravou tvář ve velkém. S velkým a tichým přispěním Mesanského bloku, kdy většina lidí ve svazu stále nevěří v jeho existenci, pak docílí poslední kapky, kdy se Aliance rozhodne zasáhnout proti Solárnímu svazu ofenzivně. Přestože je obecně děj velmi zajímavý, ani tady se Weber nevystříhal nadbytečné vaty. Kupříkladu nechápu, proč má potřebu popisovat znakovou řeč koček do detailu. Na druhou stranu té vaty tu není tolik, nakolik jsem se obával. Skutečné námořní bitvy jsou zde asi jen dvě. Pak jsou tu další vojenské střety, kde si ale taktizování moc neužijete. Přesto je kniha velmi napínavá, i když oficiální anotace knihy prozrazuje zbytečně mnoho. Nejvíc jsem se nudil při popisu Honořina soukromí, ale i toho tu naštěstí není tolik. Osobně bych byl rád, kdyby tímto celá série skončila, protože je to úctyhodný závěr. V doslovu se naneštěstí dozvíme, že je plánovaná další navazující série knih.“... celý text
— Hadati

Čtyři tisíce týdnů

„Občas je dobré si připomenout, kam to naše každodenní pachtění vlastně směřuje. Burkeman k tomu nabízí poměrně dobrou příležitost a připomíná možná ne úplně příjemné pravdy o životě, zejména o čase, který nám byl vymezen. Také nás konfrontuje s tím, co děláme, čemu dáváme priority, a jestli to je opravdu to, co bychom se svým životem měli dělat. A dělá to dost intenzivně a nevybíravě, takže prostě není úniku. Knížka určitě stojí za přečtení. Přiznám se ale, že jsem pořád čekal, kdy už to konečně přijde. Kdy se objeví ten tolik potřebný aha moment, kdy si řeknu, tak takhle už to dál nejde, musím to změnit a začít fungovat jinak. Mno, nepřišel, ale to neznamená, že času stráveného s touto knihou budete litovat. Těch postřehů je tam opravdu hodně, stejně jako i několik praktických tipů, které vám pomohou přenastavit priority. Pokud si tedy Burkemanovi argumenty připustíte k tělu.“... celý text
— pkovarik

Azimut: Kniha první

„Fúha, fakt parádne nakreslené frankofónna klasika. Trocha mi pripomenula španielskeho Žoldnéře, ale nie ilustračným štýlom a už tobôž nie atmosférou. Tá bola temná, drsná a plná krvi a nahých tiel. Azimut je fantasy rozprávka pre deti, ktoré sa však miestami nebudú chytať a pre dospelých, ktorí nezabudli byť deťmi a tí sa budú možno chytať viac. To, čo majú obe diela spoločné, je láska k všakovakým vynálezom, nástrojom, prístrojom a iným srandičkám a serepetičkám. Vidno, že scenárista Wilfrid Lupano a ilustrátor Jean-Baptiste Andréae si dali tonu práce s tým, aby všetko pôsobilo uveriteľne a dojmom, že predtým, než to stvorili, nad každým prístrojom detailne X mesiacov v kuse premýšľali, ako to vytvoriť tak, aby sa to dalo reálne zostrojiť a aby to následne fungovalo. Vidíte každú skrutku, každý šraub, každú vrtuľku, každú pružinu, veru áno, aj pružinu. Až chorobne do detailov vybudovali svet riadiaci sa špecifickými zákonitosťami, ktoré sú zjavne postavené nie na hlavu, ale na osemnásť hláv. Lež paradoxne v rámci univerza dávajú istú (hoc samozrejme áno, absurdnú a krásne pitoresknú) logiku. To je asi najviac vidno na encyklopédii živočíchov, z nich mnohé majú vskutku rozkošnú charakteristiku (napr. Kukučka hodinová dýcha ducha doby a živí sa ním). Kritizovať nemožno ani veľké rozmery a tvrdú väzbu od CREW. Problém je „len“ v tom, že som sa na prvý raz vonkoncom neorientoval v postavách, ani vo svete, v akom sa príbeh odohrával. Nechápal som o čo ide, netušil som, čo je vlastne ústredná zápletka – a či to vôbec nejakú má, alebo či je prvá kniha len predstavením univerza a postáv a čosi ako dej sa rozbehne až v druhej. Alebo čo. A či vôbec niečo. Ako keby som čítal sedmičku alebo osmičku, nie jednotku. Niekto sa možno chytí bez problémov, iný nie, ale nebude mu to vadiť až tak, ako mne, ťažko povedať, toto sú subjektívne veci. Myslel som, že pri druhom čítaní (každý komiks čítam minimálne dva razy) sa budem chytať oveľa viac a začnem sa tešiť na druhú knihu, ale pravdupovediac som bol z toho podobne z mätený a to viedlo k tomu, že v polovici som proste rezignoval, užíval som si kresbu a neužíval si scenár. Scenár je ako píšem plný skvelých, jedinečných nápadov, ale postavy a zápletka, ak to teda nejakú explicitnú vôbec malo, šli fakt úplne mimo mňa. Práve vďaka vizuálu a nápadom ale prižmurujem oči a dávam 4*, no ak sa druhá kniha po dejovej stránke nenakopne, tam už budem prísnejší.“... celý text
— Ivan Kučera

O takový věci se nelže!

„Vážené pirátky, vážení piráti, tentokrát si společně s třetím dílem mangy One piece vysvětlíme, o jakých věcech se nelže. Nami a Zoro pod vedením kapitána Luffyho řeší významný problém. Vyrazit na širé moře bez jídla není moc dobrý nápad. Naštěstí ale brzy doplují k ostrovu, který je ovšem chráněný ostrovním duchem. Jídlo sice neseženou, ale zato poznají roztodivné tvory a získají důležité ponaučení. Nakonec zakotví u mírumilovné vesničky, kde se setkají s "mocným kapitánem" Usoppem, synem piráta sloužícího pod Shanksem, kterého většina lidí má jen za mluvku, ovšem jen do chvíle než se seznámí s Luffym a odhalí tajemství, které skrývá upjatý komorník. Třetí díl, byl převelice vtipný, hlavně pokud se zaměřím na pasáž se strážcem ostrova, která byla velice zábavná. Tím ovšem nechci říci, že by pasáže s Usoppem nebyli vtipné, jenže jsou do jisté míry i smutné. Tempo poměrně rychle graduje a dává tušit, co nás bude čekat v dalším díle. Dobrou zprávou je, že čtvrtý díl tohoto skvělého pirátského dobrodružství už dorazil do knihkupectví, a pokračování Luffyho příběhu tak na sebe nenechá dlouho čekat.“... celý text
— PrincaListicka

Střet s Buggyho posádkou!

„Vážené pirátky, vážení piráti, nasaďte si slamáky, vyrážíme na širý oceán. Čeká nás totiž druhá část mangy One piece s podtitulem Střet s Buggyho posádkou! Začátkem si dovoluji upozornit čtenáře trpící na mořskou nemoc, kinedryl dnes můžete nechat v lékárničce. Celou dobu se nedostaneme z pevniny, což není ovšem vůbec na škodu, hlavně když si uvědomíme, že v prvním dílu jsme jako čtenáři cestovali více než dost. Bude ovšem přítomnost na souši znamenat klid a odpočinek? Zdaleka ne. Před Luffym je velký úkol, dobře jeden velký úkol a spoustu menších. V první řadě je třeba rozšířit posádku, protože kapitán není zrovna moc dobrý navigátor a mistr šermíř jakbysmet. Proto se pokusí najmout do party navigátorku Nami, která je navíc skvělá zlodějka. Už tušíte, kde bude háček? Tedy spíše háčky. Jen si vzpomeňte jaké to bylo se Zorem. Zatímco Luffy verbuje zcela neúspěšně Nami, která piráty nemá ráda, město drancuje posádka kapitána Klauna Buggyho. Klaun Buggy je tak trošku jiný klaun a hlavně má něco málo společného s Luffym. Krom toho, že jsou oba kapitáni s vlastní posádkou, jeden ji má větší a ten druhý... na ní pořád pracuje, snědli oba ďábelské ovoce. Oba dva disponují jistou schopností flexibility těla. Víc už vám však neprozradím. Jaká epická a zábavná bitva vás v tomto díle čeká? Postačí vám představa toho, jak jeden pirát lechtá druhého na noze během divokého souboje. Vedlejší dějová linka zabývající se občany města zobrazuje nutnost soudržnosti a ochoty bojovat za správnou věc. Ovšem je zde i velice smutný okamžik, který Střet s Buggyho posádkou provází. Kresba je perfektní, ale to se dalo čekat. Každá z postav je něčím charakteristická, což je velice nápomocné, neb si je snadno zapamatujete (včetně vedlejších postav). Nechybí akce, humor, smutek a jedno dvě zakroucení očima (ne ve špatném slova smyslu). A že je příběh pomalejší? No tak... vždyť je to paráda. Akce si užijeme více než dost, jsme přece na samotném začátku...“... celý text
— PrincaListicka

Dívka s vášní pro indigo

„Překrásný životopisný příběh o mladé slečně zakládající se na skutečných událostech. Kniha se četla moc hezky, i když se nejedná o nenáročné odpočinkové čtení. Ale krásně zvolená slova chytí za srdce.“... celý text
— monushka

Šeptající mrtví

„Dobrý začátek nové série.Snad se všechno rozjede a začne posouvat dál.“
— postrach

Bouřlivá oblaka

„„Co se mne týče, mohu jen říct, že jsem tam byl. Neznal jsem ani strategii, ani taktické úmysly našich šéfů. Pro mne to byla běžná činnost v rámci požadované služby. Bylo to tedy úplně logické a srozumitelné: dělat, co se dá, i zemřít, bude-li to nutné. Byl to příkaz vlastenecké povinnosti v boji za svobodu národa.“ Pěkná knížka vzpomínek československého letce v RAF. Pilotem chtěl být od svých klukovských let a šel si neústupně za svým. M. A. Liškutín popisuje svou cestu z Brna do RAF, svou zastávku ve fr. cizinecké legii, náročný a dlouholetý výcvik, vzpomíná na své působení v Anglii a u 312. stíhací perutě. Navzdory pochmurné době je ze stránek knížky cítit optimismus a víra ve vítězství, rozhodně může být inspirující povaha Liškutína, který si příliš nestěžoval a věci bral takové, jaké jsou, a snažil se z nich získat maximum pro své sebezdokonalení. Pro někoho může být inspirující i jeho nefalšované vlastenectví a ochota přinášet oběti (ať už ve válce, ale třeba i v nezištné výchově nových pilotů v poválečném Brně). Zajímavý je popis poměrů na různých základnách RAF, ale také vykreslení atmosféry doby po válce, kdy přebírali otěže komunisti. Liškutín je od prvopočátku (ještě v době před válkou) považoval za falešné proroky a ve své podstatě za nepřátele svobody. Také kvůli nim odešel na poslední chvíli do Anglie... ale to už bych možná prozrazoval část z jeho osobitého vyprávění.“... celý text
— pkovarik

Útočník

„Taková příjemná detektivka. Sice bez Carely, ale to nevadilo. Tak trochu mi to připomnělo francouzský film Strach nad městem. Jdu na další díl. (23. 9. 24 - 21 405 - 50)“... celý text
— Mája777

Láska a tetování

„No pro mě na cesty jak ulité, čtivé, sem tam drama, prostě záživné“
— maminaOlina

Advokát chudých

„První kniha od tohoto autora a nebude poslední. Dobře zpracované sociální téma, kniha mě "donutila" zamyslet se nad životními hodnotami. Mohu doporučit.“
— Jessybelle

Ho’oponopono - Havajský rituál odpuštění

„Knížka, ze které si mnoho odnesete. Je to hezké a poučné povídání.“
— Allla9

Čas vlků

„Spôsob, akým to bolo celé napísané - to sa vážne nedalo čítať. Jedna hviezda za obálku a pre vlky - chudáci, nemôžu za to, že sa ocitli v takom otrasnom braku.“... celý text
— carcassonna

Ve výslužbě

„Kniha na mě čeká v knihkupectví spolu s Osiřelo dítě, kam autor také přispěl příspěvkem - těším se, podle popisu to bude opět bezva čtení. Jednou polda, vždycky polda, i ve výslužbě instinkty fungují a že by Arno pěstoval na odpočinku dýně jako Hercule Poirot, nelze očekávat :-)“... celý text
— LadyNina

Šikmý kostel 3

„Co napsat k takové kronice ztraceného města. Netušila jsem, že Karviná dnešní je úplně nové město. Paní Lednická je úžasná spisovatelka. Těším se na její další knihy.“... celý text
— Alena1957

Podivuhodný kouzelník

„Až se ti zasteskne, přijď. Až se ti slza v oku zableskne, ty přijdeš, viď! Z té noci přeteskné nezbude ani hvězda, ani rybářská síť a nový den se rozbřeskne. Ty přijdeš. Přijď! - Fakt, že si mnoho lidí zvyklo na to, snášet život bez rozkoše a bez půvabu, nemá být rozhodující pro ty, kdož si přejí co nejvelkolepější obnovu života a jeho zázračných pramenů. - Naše skutečná nebo zdánlivá lehkomyslnost spočívala v tom, že jsme se v ničem nepodobali křečkům. Nemysleli jsme na zadní kolečka, a proto naše jízda byla svobodná, radostná a nebáli jsme se při ní riskovat nic, pranic. Krásné básničky, krásné myšlenky, krásné povídání o Praze, umění... v úvodu zajímavý komentář k samotné Nezvalově tvorbě... bez dlouhého rozmýšlení pět hvězd!“... celý text
— Calinda

Uprostřed noci

„Trochu zvláštní thriller,ale o to napínavější.Opět mě rozuzlení překvapilo.“
— jarin58

Bůh nedbá

„Velmi vítaný návrat do Malazského světa. Ucelenější dějové linie a zaměření na menší skupiny postav mi vyhovovaly, jinak to bylo klasicky skvělé - napínavé, drsné, dojemné, podnětné. Většinu postav jsem si velmi rychle zamilovala a těším se na pokračování .“... celý text
— knihomolka_68

Soubor otázek ze středoškolské botaniky

„V době mých studentských let šlo o užitečnou pomůcku pro procvičování znalostí před příjímačkami. Předpokládám, že ještě pořád je.“
— Cinik

Druuna

„Kultovní Druuna, černovlasá sexy kráska zakletá v říši zmaru, hnusu a rozkladu a vyžívající se v sexu. Z počátku čtenář nic moc nechápe, svět je divný, postapokalyptický, špinavý. Špína je všude, stejně tak rozklad, hnus, mutanti nebo jiné slizké a odporné kreatury. A samozřejmě násilí, nebo přesněji sexuální násilí. Kontrast světa, společnosti a Druuny nemůže být větší. Svět je špína, hnus, zvrácenost a smrt. Společnost je v rozkladu, umírající, prázdná, násilná, žijící ve strachu, žijící v područí tyranie podivných zahalených kněží. Město beze smyslu, plné odporností a rakovinu připomínající choroby. Na druhé straně je Druuna, krásná, čistá, sexy, prostá, po většinu času nahá nebo polonahá, s dokonalým tělem bohyně, dáma a zároveň děvka, spíš pasivní, naivní, často znásilňovaná, ještě častěji nadržená a vzrušená. Vizuál je dech beroucí. Druuna je zobrazována jasně, čistě, dokonale, bez ohledu na rámeček vždy v centru dění, vždy v centru pozornosti. Maják v mlze, přitahující pozornost, vyvolávající reakce. Sexuální scény jsou vzrušivé, často násilné, plné explicitních pornografických detailů. V absurdním protikladu k tomu je tu rakovinné Město, záhadné, hnusné, mutující, plné nemocí, podivných chaotických biologických a mechanických výrůstků, plné zrůd a kreatur, plné hemžících se stvůr, plné nádorů, boláků, mokvající, páchnoucí. Druuna je dokonalost uprostřed chaosu, krása uprostřed hnusu. Ta kombinace mechanického a biologického, ten akcent na sexualitu, pornografii a násilí, mi místy lehce připomněl H.R.Gigera, klasická Erotomechanika to pochopitelně není, Giger je mnohem hlouběji v temnotě perverzních představ. K příběhu nemá smysl moc co doplňovat. Je podružný, přestože se tváří komplikovaně, přestože vyvolává zdání hlubšího přesahu. Druuna pobíhá světem / Městem – to podstatné je, že nahá / polonahá – potkává různé postavy, tvory, obyvatele nekonečných hlubin, utíká před chorobou, hledá smysl v chaosu. Sexy hrdinka si je samozřejmě plně vědoma své přitažlivosti a svou sexualitu často neskrytě a ráda využívá, nebo se hodí napsat, že si užívá. Čtenář postupně odhaluje podstatu Města, podstatu a původ choroby. Autor se snaží otevírat složitější témata: lidskost, humanismus, transcendenci, ale i umělou inteligenci. Neměl jsem však pocit, že něco z toho nějak zásadně funguje. Některé příběhové skoky je obtížné sledovat, často nedávají smysl. Ještě častěji nelze rozlišit mezi realitou a snem, mezi skutečností a iluzí. Jinde to zase sráží přetechnizované vysvětlení. Měl jsem dojem, že i sám autor se do příběhu často zamotává, nebo neví, jak z něj ven. Ať je to jakkoliv, komiks si lze užít, vizuál je alfou a omegou. Je právem vydán v edici MDEK, je zaslouženě považován za kultovní. Doporučuji.“... celý text
— thorir

Závoj hrůzy

„Děsná slátanina.“
— Losevropský

Bouře

„Pomalu přichází můj oblíbený, vůněmi prosycený podzim a s ním přišla i chuť na novou sérii. Myslela jsem,že ji proložím něčím sladkým, ale ... přiznávám, že mě zajímá, jak to bude s Augustem a Marií, případně, co nového se v té jejich vesničce semele. Takže následující volba je jasná, moc dobře se to totiž četlo :-)“... celý text
— Martule44

Zajatkyně

„Mezi mé nejoblíbenější žánry patří thriller, takže si myslím, že co se týče nějakého násilí, vražd jsem vcelku už otrkaná. Tohle bylo ale brutální a já asi první čtvrtinu knihu bojovala s tím, abych knihu nezavřela a už dál nečetla. Hlavní hrdinka byla neskutečně týraná, znásilňovaná, a když doufala, že se osvobodí u nového pána, začalo ještě větší peklo. Asher ji psychicky i fyzicky týral a neustále vyhrožoval smrtí. Naštěstí pak už se děj začal zlepšovat, ale zase přicházely “WTF“ momenty. Elly šestileté trauma se vyřeší během čtyř měsíců. Pardon třech. Protože první měsíc ji tyranizuje sám Asher. A další totální průšvih? Stará hospodyně, která je zde nově najatá, se chystá zaútočit na naši hlavní hrdinku nožem. Tu ale napadne: „Co když mě tahle babka chce znásilnit?“ Jakože cože? Pak už tu jsou jen maličkosti, kdy mě štvaly rozhovory mezi Asherem a Ellou. Nicméně konec mě dojal a zvedl celkové hodnocení o jednu hvězdičku. A ačkoli moje recenze není úplně kladná, stejně si ten následující díl budu muset přečíst.“... celý text
— Galloway

Pastvina zmizelých

„Skvělá starší tuzemská detektivka, která nabízí vše, co má tento žánr obsahovat - výbornou zápletku, napětí, dobré dialogy, logické vysvětlení i jemný humor.“... celý text
— baji42

Ďábelské hodiny

„John poprvé použije novou zbraň. Desteruv meč, který získal vítězstvím nad démonickým katem.“
— Mythos

Sbírka úloh z matematiky pro základní školy

„U žádné jiné knihy jsem nestrávil tolik času, jako u této. Přijímačky jsem tehdy složil jen díky ní.“
— DeadButDreaming

Hra na kočku a myš

„Tak tato knížka se mi moc líbila. Napínavá až do konce.“
— attila1

Devadesátky!

„Obsahově i stylisticky velmi špatné. Souhlasím s názory, že kniha působí jako práce žákyně druhého stupně ZŠ.“
— baji42

Horské boudy a chaty v Beskydech

„Autor píše zajímavě o Beskydech, lidech žijících v jejích blízkosti, o událostech nedávných i dávno minulých. Koho uchvátili Beskydy,toho kniha určitě nezklame.“... celý text
— Mrňous1

Tajná historie

„Naprosto uhrančivá, zvláštní kniha.Podle mého názoru nejzajímavější beletrie posledních 10 let. Při četbě jsme měl zvláštní pocit, na jedné straně dokonalé zpracování (zde hluboká poklona překladateli originálu), na druhé lítost, že kniha jednou musí skončit a asi nic podobného už číst nebudu.“... celý text
— Vlastimil14