Nejnovější komentáře
Útok titánů 7
„Skvělý, ale nesmírně frustrující díl. Titánka uniká, Eren to přežije jen tak tak a závěr příliš optimisticky nevypadá.“
— Silber
Útok titánů 6
„Souboj s ženským titánem, u kterého nemáme tušení, co jen sakra může mít za motivaci. Závěr dává naději, že se třeba v dalším díle už konečně něco dozvíme...“... celý text
— Silber
Sochař smrti
„...čtvrtá kniha je další várkou nechutné brutality a opět se svižným příběhem, plným zvrácených hádanek, které je schopen rozluštit pouze detektiv Hunter...“... celý text
— ...Máca...
Útok titánů 5
„Erenův soud a zjevení dalšího inteligentního titána. Příběh se nám zamotává stále víc a víc.“
— Silber
Útok titánů 4
„Autor zde přeskočí do minulosti k chybějícímu výcviku a tak se dovídáme, že Sasha s bramborou nebyla výmyslem tvůrců anime :)
Každopádně se mi zde líbil vývoj charakteru Jeana.“... celý text
— Silber
Útok titánů 3
„Takže se dovídáme, že odpovědi najdeme ve sklepě, ke kterému ale bohužel již nejde jen tak na otočku zaběhnout a rozlousknout všechny záhady. Právě kvůli tomuhle napínaní jsem cca před deseti lety vzdal anime a raději čekal, až bude jednou kompletní, protože mi bylo jasné, že to s tímhle dílkem bude k nevydržení (a měl naprostou pravdu). A ani tak nejde vše úplně podle plánu...“... celý text
— Silber
Útok titánů 2
„Bitva pokračuje a na konci přichází opět zvrat - člověk si říká, co se tu vlastně děje. Vždyť děj vypadal zpočátku tak jednodušše - prostě zbytek lidstva versus obři a místo toho se nám tu začínají dít podivnosti, na které ještě dlouho nebudeme znát odpověď.“... celý text
— Silber
Útok titánů 1
„Protože jsem nedávno dokoukal anime, které jsem doslova zhltl a díky všem těm zvratům jsem si říkal, že by pomalu nebylo ani škodu si to pustit podruhé jsem se rozhodl k logičtějšímu kroku - podívat se na zoubek předloze.
Začátek mangy to oproti anime bere docela hopem a člověk, který ho neviděl, dostane poměrně šokující závěr, u kterého si nejsem jistý, zda každého navnadí na další díl, ale minimálně vzbudí zvědavost, co se teď asi tak bude dít dál...“... celý text
— Silber
24 osobností Billyho Milligana
„(10/10, přidávám do Doporučených) Tohle tedy bylo něco. Ke knize mě přivedl seriál The crowded room, který je ale knihou spíše silně inspirován, než že by jí adaptoval (ale i tak je skvělý - doporučuji). Kniha působí spíše jako nějaký fantastický příběh s rozpolceným hrdinou a o to více je šokující, že je to podle skutečné události. Kniha je velmi čtivá a ani mi nepřišlo, že měla tolik stran - zkrátka mi to odsýpalo rychle, Keyes je skvělý vypravěč.
Musím říct, že ač jsem se k Billymu stavěl rezervovaně kvůli těm zločinům, nakonec mi ho bylo líto. Přikláním se k tomu, že to nehrál, protože to by pak dokázal obelstít skutečně hodně lidí. Navíc si říkám, že lhář by si vymyslel třeba jednu nebo dvě osobnosti, ale ne dvacet čtyři. Je vážně pozoruhodné, co se může v lidském mozku odehrávat...“... celý text
— Silber
Konec hlídky
„Po "Pan Mercedes" a "Právo nálezce" jsem se na závěrečný díl trilogie, "Konec hlídky", opravdu těšil. První díl Pan Mercedes jsem si opravdu užil a nebýt Kingova zlozvyku (v této trilogii především) spoilerovat vlastní příběh dopředu, dal bych mu plný počet hvězd. Ve druhém díle, Právo nálezce, King opět spoileruje a na konci nás připraví o překvapení v Konec hlídky. Pokud bych měl trilogii oznámkovat, dal bych Pan Mercedes 1-, Právo nálezce za 2 a Konec hlídky něco mezi 1 a 1-.
Mnoho lidí zde kritizuje nadpřirozené prvky, jako jsou telekineze, ovládání myslí a převtělení, ale pokud čekáte klasické sci-fi nebo horor ve stylu Kingových jiných děl, budete překvapeni. Tyto prvky jsou zde totiž použity velmi decentně a působí spíše jako pozadí příběhu. Na popředí je manipulace mysli, podprahové signály a vymývání mozků. Telekineze se sice v knize objeví, ale není to o létajících autech nebo postelích (vůbec nic alá Vymítač Ďábla) – spíše jde o subtilní jevy, které pravděpodobně vnímají jen postavy pod vlivem hlavního záporáka, Bradyho (nechci spoiler a tak si tyto části znovu přečtěte). I když je líčeno, že Brady "přebývá" v doktorovi, je tato otázka spíše otevřená a nenápadně provázena celým příběhem - je tomu opravdu tak? Vlastní výklad je však na každém.
Co mi však opět trochu vadilo, byly spoilery, které King vkládal na konci mnoha kapitol. Šlo tak dopředu tušit, co se brzy stane, včetně toho, jak to dopadne s Billem a jeho bolavým břichem. Přesto to nezměnilo fakt, že příběh byl skvěle vystavěný, měl ideální délku a držel mě v napětí až do konce.
Oproti druhému dílu je "Konec hlídky" perfektně vyvážený – žádné přeskakování v čase, ideální počet postav a dobře plynoucí děj. I když se s Billem Hodgesem už nesetkáme, myslím, že tři díly této trilogie byly tak akorát. King je dobrý spisovatel, ale trilogie ukázala, že krimi žánr není úplně jeho silná stránka (ačkoliv se o klasickou krimi nejedná). Přesto dávám "Konec hlídky" plný počet hvězd – za mě to bylo napínavé a uspokojivé zakončení.“... celý text
— nattotoast
Právo nálezce
„Zatímco Pan Mercedes mě opravdu bavil a dal bych mu plný počet hvězd, nebýt Kingova předjímání budoucnosti, které mi kazilo překvapení, Právo nálezce mi už tolik nesedlo, i když se mi stále líbilo. Oproti prvnímu dílu je děj tohoto druhého dílu trilogie o něco "utahanější" a myslím, že by knize prospělo pár stránek ubrat. King sice umí skvěle vyprávět a budovat zápletku, ale občas popisuje jednoduché situace zbytečně rozvláčně, kde by stačila jedna nebo dvě věty místo celé stránky.
Začátek knihy byl méně napínavý a střídání časových období nebylo úplně šťastné. Kdybych nečetl Pan Mercedes, možná bych knihu odložil, protože to nebylo zpočátku tak strhující. Naštěstí jsem věděl, že Kingova "omáčka" dává smysl, a to se potvrdilo zhruba ve třetině knihy, kdy se děj rozjel. Hlavní záporák Morris Bellamy je postupně líčen čím dál více jako někdo posedlý svou obětí, což ho dělá mnohem zajímavějším, než jakým se zdál na začátku.
Finále knihy je klasické Kingovo vyvrcholení, plné napětí a dramatických "zvratů". Nicméně zmínka o Bradym na konci a vlastně "spoiler" na další díl nebyl vůbec nutný. Nechápu, proč King touto trilogií provází takové spoilery přímo od něj. Přesto Právo nálezce zůstává solidní pokračování, i když mě už tolik nestrhlo jako Pan Mercedes.“... celý text
— nattotoast
Nepoučitelná
„Kniha mi ponukla intenzívny a emotívny príbeh o vzťahu medzi mladou študentkou a jej učiteľom. Kontroverzný vzťah sa autorka snažíla podať komplexne, no osobne mi chybala hlbšia reflexia nad etickými dôsledkami tohto spojenia. Autorka tu využíva lyrický štýl a bohatý jazyk, ktorý dodáva príbehu poetický nádych. Postavy sú vykreslené s výraznými emóciami, najmä hlavná hrdinka Maise, no ich vzťahy pôsobia miestami povrchne.
Kniha sa z môjho celkového pohľadu pohybuje na hranici medzi literárnou kvalitou a žánrovými klišé. Zatiaľ čo autorka využíva bohatý jazyk a vytvára emotívne silné scény, príbeh zároveň využíva niektoré typické prvky new adult žánru, ktoré mne osobne uberali na kvalite a pokazili celkový dojem.“... celý text
— Evaho73
Nehoda
„Tak tohle se nedalo odložit. Přečteno za dva dny. Kniha mě ohromně bavila a nutí vás číst dál a dál. Skvělý psychothryler.Mohu jen doporučit a hodnocení?..5krat*****.“... celý text
— Dalamanek831
Sedm metrů čtverečních
„Postav jak nadrbanéch, měl sem z teho lečo v budce. Ale dá se to samosebou doporučit pro ty, co majou krátkodobýho pamatováka...“
— Žanek_Hantec
Lovci lidí
„Audiokniha poutavá s nostalgickým efektem.
Uzákoněné zrušení otroctví je důvodem černého obchodu s lidmi. V zemi, kde se nový zákon velmi složitě, ani moc nechce uplatňovat, není nouze o sveřepý boj, jemuž obhájce spravedlnosti dělá čest - hrdina Old ... Kara... .
Citace : Kdo zlého strojí, ať se zlého bojí."
Jak složité je důvěřovat nedůvěryhodnému zrádci a zbabělci, jak těžké je prosazovat spravedlnost v kvetoucí korupci v zemi banditů a podvodníků, tak nebezpečné je chtít dohnat zločince před soudní tribunál.
Zážitek s přesvědčením, že nedůvěra má svá pozitiva.
Příjemný poslech, *****“... celý text
— Jaruš7
Vlk a sedm kůzlátek
„Komorní detektivní příběh napsaný ve stylu Agathy Christie. Uzavřená společnost, která díky špatnému počasí nemá kam uniknout, ani žádnou naději přivést pomoc. Když se o to někdo pokusí, neskončí to dobře. Počet mrtvol se zvyšuje, čímž se snižuje nevelký okruh možných pachatelů. Ale tak jako Agáta, tak ani paní Němotová neprozradí nic dopředu a nastraží nám pasti, abychom se ve svém odhadu spletli. Na tomto příběhu nenacházím žádnou vadu a mohu ho tak s klidným svědomím zařadit mezi nejvydařenější české detektivní příběhy. Audiokniha je pomyslnou třešničkou na dortu. Opravdu velice dobře ji načetl pan Jiří Schwarz.“... celý text
— soupik2012
Osvobozená
„Myslela jsem, že po předchozím díle už to bude spíš horší, ale nekonal se pouhý happyend...a to mě bavilo. Pár věcí se rozpletlo a myslím, že psychologie celého příběhu konečně dávala smysl. Za mě pěkné uzavření série. A pěkný překlad.“... celý text
— HankaJosefiova
Kdo chytá v síti
„Vše má své pro a proti. Využití technologií pozitivně je fakt, ale i opačně, jako dvě strany jedné mince. Být nezávislý, být na jedné straně tzv. na příjmu a na druhé straně mít přístup volat, když potřebuji, ALE je tu to jedno velké ALE!!
Co když jde o děti a jejich rozlišovací schopnosti? Vždyť ani nám dospělým nejde často rozlišit fake news, natož tenhle odporný hnus!!! Nemám lepší slovo, vy ano?
Opět se mi potvrzuje názor, že děti by mohly mít svůj účet na soc.sítích od minimálně 15ti a ještě přesvědčivě poučeni odborníky... Je otázka co se musí stát, aby... Rodiče nejen, že často neví co na tom mobilu, už ani ne PC, jejich dítě pořád dělá, ale ani kde je, s kým je, co dělá... A proč? protože nemají čas!!! Jako dospělákovi mi to přijde jako zaklínadlo české společnosti "nemám čas, nestíhám, nemůžu" a jaká je pak na to reakce dětí? Najdou si toho kdo čas má.... Na film po tomhle nemám žaludek, stačily ukázky :o((“... celý text
— Josh
V pasti pohlaví: O politice, péči, sexu, násilí a postavení žen v Česku
„Taky tedy musím napsat, že je to mé první setkání s knihou takového tématu. A jsem z ní opravdu naštvaná!
Jak je možné, že se něco takového děje i v této době? Už jen první kapitoly byly.. hrozné! Jasný, vždycky jsem věděla, že se něco takového děje.. vnímala jsem to a neřešila jsem to. Sama mám ve stejné práci, jako můj partner, méně peněz (avšak je snaha to dohnat na různých benefitech..), sama jsem byla šikanována svým nadřízeným (říkala jsem si, že prostě jen nemá rád ženy..) a sama v poslední době vidím, že vedoucí místa začínají být obsazovány ženami, a vnitřně jsem z toho měla opravdu radost. Ale víte co?
Pořád je to málo! Pořád vidím ty rozdíly při jednání s nadřízenými, pořád to vidím v chování svých starších kolegů. Pořád se dostatečně neřeší.. nic vlastně.
Z této knihy mi bylo chvílemi opravdu ouzko. Není jen pro ženy, rozhodně by jí měli číst i muži, však se jich to taky týká! A nemyslím to ve zlém. To rozhodně ne. Ale muži na mateřské dovolené jsou u nás vlastně poměrně tabu téma.. muži jsou stále stejně zaškatulkováni, jako dřív, i když i u nich proběhl velký proces.
Ale stejně to pořád málo.
A tak budu tuhle knihu propagovat všude, kde se jen dá.
Hodně mi otevřela oči. Děkuji.“... celý text
— JointlieKat94
Přívěsek z čaroitu
„Popisu Slovinska je tam nějak moc, je to takový hybrid průvodce a romance.“
— Vyjana1
Pryskyřice
„Tak z této knihy jsem si tzv sedla na zadek. Já musela číst dál a dál, protože to prostě jinak nešlo. Jak dokáže s člověkem zamávat narušená psychika, v tomto případě jde o otce rodiny. Matka která svůj život vzdala a malá Livie, která vyrůstá v tak narušeném prostředí, ale ona nic jiného nezná a tak je to tak v pořádku. Podle mého jde o psychologický román, thriller je poněkud zavádějící.“... celý text
— lenkaabooks
Vikomt, který mě miloval
„Oddechové čtení na dlouhé zimní večery, závěr knížky nepřekvapí, už ho víte od začátku, ale i tak se čte velice dobře. Sice to není žádné velké literární dílo, ale myslím, že očekávání se naplnilo.“... celý text
— alishek
Vesnice
„I tento díl série byl velmi čtivý, ale přišel mi o něco mělo slabši než Stvůra, za což jednu hvezdicku ubiram. I když je pravda, že tentokráte jsme pachatele neuhodla.
Chvílemi mi přišel děj trochu rozvláčný. Také konec mě zarazil - opravdu by se podezření Laury zametlo pod stůl? Vždyť vše nasvědčovalo tomu, že má pravdu. I když kdoví, možná se takto občas věcí zametají pod stůl i v reálu. :-(“... celý text
— HH77
Šance na změnu
„První díl se mi líbil více, ale tenhle byl také fajn. Lìbí se mi postavy a atmosféra a v neposlední řadě i slavnosti. Už se těším na další díly. Doufám, že brzy.“... celý text
— havrmoni
Temné tajemství rodu Černínů
„Historický román o osudu mladé dívky na pozadí událostí třicetileté války. Román plný lásky, vášně, zklamání, pýchy, bolesti a prozření.“
— Havrnka
Nevinné potěšení
„Krásné romantické čtení protknuté humorem,“
— Havrnka
Tam u Králového Hradce
„Bezesporu přínosná edice, pořízená zkušeným badatelem a sběratelem, která potěší nejen zájemce o bitvu u Hradce Králové, potažmo válečnou a regionální historii, ale i milovníky kramářských písní a obecně „nižších“ žánrů na pomezí lidové a umělé písně.
Pro mě osobně byla obohacující a zajímavá hned z několika důvodů:
1) Texty písní jsou povětšinou neumělé, a to i na poměry slovesnosti 19. století, která koneckonců až někdy do osmdesátých let nebyla až na pár mimořádných tvůrců nijak zvlášť vybroušená. Při jejich četbě se tedy člověk nezřídka neubrání shovívavému pousmání, jsou vlastně jaksi roztomilé. To je však v příkrém kontrastu s jejich obsahem, v němž je krve po kolena a „bojiště se modralo od mrtvol“, umírají synové, bratři, manželé a otcové, nedozírné jsou ovšem i škody na úrodě, obydlích a majetku. Ony slohově bizarní slátaniny rázem získávají úplně jiný rozměr, navzdory jejich neefektnosti (vnímáno z dnešního pohledu) – nebo snad právě pro ni – člověk nazírá hloubku tragédie obyčejného venkovského člověka i způsoby vyrovnání se s ní. (Tento aspekt na mě působí o to silněji, že značná část písní byla sepsána či vydána v kraji mých předků: na Semilsku, Jičínsku a Hradecku. Mnozí z nich je tedy jistě důvěrně znali, zpívali, asi i proto, že se bezprostředně týkali jejich příbuzných, sousedů a přátel.) Písně se těšily obrovské popularitě a po osudné bitvě se během krátké doby dostalo mezi lid odhadem až 200 tisíc exemplářů v podstatě jen několika desítek různých písní. Řada z nich se následně šířila prostřednictvím rukopisných zpěvníků, což je fenomén vzdor svému tehdejšímu významu již naprosto zapomenutý, a v povědomí lidí se uchovala natolik, že ještě roku 1954 (bezmála sto let po bitvě!) přezpíval pár těchto písní autorovi rolník Janatka ze Sobotecka.
2) Zároveň nabízejí cenný vhled do společenské mentality své doby. Možná k našemu překvapení nepříliš odlišné od té dnešní. Lze na nich pozorovat jak tendence oficiální – habsburské, rakouské a katolické – propagandy vykreslovat celou katastrofální situaci vlastně pozitivně: jako smysluplnou a náležitou oběť pro zeměpána, monarchii, českou zem, katolickou víru (proti prušáckému protestantismu). Nutno podotknout, že toto přesvědčení bylo u části venkovského lidu v té době zakořeněno automaticky, autoři písní to možná leckdy mínili upřímně. Současně ale nesmíme zapomínat, že každá z nich musela před vytištěním obdržet souhlas cenzorů. Dále na nich lze pozorovat i rychlost a účinnost šíření různých omylů, mýtů, fám a – řečeno dnešním slovem – dezinformací. Značná část z nich uvádí chybně data střetů a bitev, a to včetně té největší u Hradce Králové. Silně deformovány bývají i místní (nejlepší je záhadná Ouštěř, což asi měly být Stěžery) a osobní jména. To je trochu ku podivu, vždyť písně vznikaly zpravidla jen s krátkým odstupem od událostí a sepisovali je nejednou přímí účastníci války. Dezinformační tendenci vnímám třeba v různých variacích na zradu generálů (zejména se jí měli dopustit Clam Gallas a Benedek) či nižších velitelů, přičemž nic z toho není historicky podloženo. Mylně je podána celá řada dalších nuancí tehdejšího postupu a bojů. V posledku to svědčí i o nejspíš přirozené, ale neférové snaze lidu najít si konkrétního obětního beránka (to je tam v řadě písní: v těch odbojnějších se dokonce vytýká rakouskému velení, ba císařpánovi, že nedal včas zbraně do rukou lidu, že by si hraniční průsmyky před Prusy uhájili sami), aniž by si někdo byť jen připustil komplexnost příčin celého kataklyzmatu roku 1866. Obdobně se třeba i teď po povodních stala otloukánkem obec Nové Heřminovy a jesenické ekologické organizace…
3) Jazyk, ač nevybroušený, má právě pro tuto klopotnost svůj půvab a zajímavost. Pozorný čtenář narazí na spoustu zvláštních slov a konstrukcí. Uvědomí si třeba, že dnes spíše komicky znějící „patálie“ je původně vlastně bitva, tedy veskrze hrůzná událost.
Minusem celé edice je v první řadě nepřítomnost vysvětlivek starších, lidových, vojenských a méně častých výrazů. Troufám si říct, že už v době vydání (1966) asi jen málokdo věděl, co znamená třeba „vajmírovati“, což se notabene nedá najít ani v našich nejrozsáhlejších slovnících (PSJČ, Kott). Nejpravděpodobněji to je z německého „Weh mir“ (Běda mi!), tedy prostě „bědovat“, ale kdo zná tento biblický obrat? Pletkovy komentáře k písním s uvedením jejich původu, zdrojů, textových variant a občas i nějakým tím historickým exkursem jsou tedy jistě zajímavé a cenné, ale měl tam být i slovníček takovýchto slov. Druhá věc je pak samotné ediční zpracování: V mnoha textech jsou totiž zjevné pravopisné a gramatické nedostatky. Ty samozřejmě mohly být v předlohách (kramářských tiscích či rukopisných zpěvnících) a je jistě legitimní ponechat je v tištěné edici jako svědectví autenticity, doklad rozkolísanosti dobové normy či nevzdělanosti pisatelů/tiskařů. Nicméně editor měl na podobné případy – nechtěl-li je při pořizování edice rovnou opravit (což by podle mě bylo lepší) – upozornit v komentářích, abychom měli jistotu, že jde o jeho záměr skutečně reflektující původní podobu textu, a nikoli o jeho nedopatření.
PS: Koho písně zaujaly, ale neumí zpívat z not (tak jako já), popř. nezná melodické předobrazy otištěných písní (takové to „zpívá se jako“), může si poslechnout desku Tam u Královýho Hradce, vydanou uskupením Kantoři v Supraphonu v roce 1985 (je i na YouTube). Z hlediska hudebního pojetí se mi to zpracování příliš nelíbí, ale nic lepšího k dispozici není a část písniček z knížky si díky tomu člověk může i zazpívat.“... celý text
— V_M
Poslední hřebík
„Delší dobu jsem čekala, až se v knihovně uvolní tento poslední díl série. Ani tento díl mě nezklamal.“
— Havrnka
Hate Mail
„Naomi má od páté třídy nepřítele na dopisování Lucu. Ona žije v Oklahomě, on v Kalifornii. Jejich cílem je vždy trumfnout toho druhého v urážkách. Dopisování jim vydrží až do dospělosti, než se Luca na dva roky odmlčí. Oba se přestěhovali a ztratili kontakt. Jaké je Naomiono překvapení, když jako televizní rosnička v Miami, dostane jednoho dne dopis do redakce. A je to Luca, bez zpáteční adresy, další výzva. Naomi vezme jejich starou hru opět vážně a pátrá, kde by Luca mohl být. Mezitím potká nového souseda Jakea, který jí zve na schůzku a se kterým si skvěle rozumí.
Dávám body navíc za originální nápad. A i když jsem tušila, pořád jsem si říkala, co se vlastně stalo.“... celý text
— KatieKuli
Žena ve mně
„Nepotřebujete oplývat silou sofistikovaných knižních obratů, když oplýváte silou příběhu. A neuvěřitelnou vnitřní silou, která vám umožní vrátit se sama k sobě a najít svůj hlas a sebevyjádření poté, co vás roky měl v moci váš manipulátorský otec alias personifikace plejády patologických jevů. Knihu jsem si přečetla na základě doporučení z podcastu Radia Wave a nelituji.“... celý text
— pahorkatina