Nejnovější komentáře
Půjčovna dřevěných dortů
„Wernisch ve vrcholné formě, sbírka textů bez jediného slabého místa.“
— K.J.Lopata
Trápení všeho druhu
„Za mě Trápení všeho druhu spolu s Kodaňskou trilogií aspiruje na nejlepší přečtenou knihu letošního roku. Krátké, milé povídky odsýpají a čtenáři jejich prostřednictvím poznávají nejen autorku, ale také její rodinu psychoanalytiků, sousedy a střípky z jejich života. Někdy veselejší, jindy smutnější, ale vždycky uvěřitelné a k zamyšlení. Zřejmě k tomu přispívá i styl autorky, který mi hodně sedí. Už se těším na další její knížku. Hvězdičku si zaslouží i krásné ilustrace!
P. S. Kéž by u nás v domě byl taky takový pan Pohl nebo paní Wiese.“... celý text
— lusabl
Nenasytní mrtví
„Jako úplně horor mi to nepřišlo, ale ta hřbitovní atmosféra mě celkem baví.“
— NikiGrouse
Návrat nežádoucí
„Pohnutá doba, pohnuté osudy, silná kniha. Todle bych zařadila do povinné četby, aby se nezapomělo.“
— AndreaP.
Odvážná rozhodnutí
„S velkým očekáváním jsem se těšila na další díl této série a opět super, a už mě ani nepřekvapil ten otevřený velmi napínavý konec“
— sidonka
Zlodějský gambit
„MUSÍ VYHRÁT!!!
Ross má hodně dobrý důvod, aby udělala maximum a zvítězila v Gambitu.
Ostatní účastníci zlodějské soutěže však mají také svou motivaci...
Ross potřebuje poprvé v životě spojence, což se neshoduje s pravidlem číslo 1.
NIKOMU NEVĚŘ!
Nemá však na výběr...
Moc se mi líbila fáze 2 :-). Skvěle promyšlená akce, zvraty :-).
Mylo a Kjun-sung jsou super a Devroe je prostě Devroe :-).
Napínavá a akční zlodějská YA, ani chvíli jsem se nenudila a mooooc se těším na další díl :-).“... celý text
— ydnac
Jak se zbavit lásky
„Dospělácká romance s lehkou paranormální zápletkou dvou paralelních světů. Anotace mi trošku připomněla francouzský film "Láska na druhý pohled", byť jde o úplně jinou zápletku, a tak jsem se pustila do čtení. Potenciál měl příběh obrovský, těšila jsem se na romantiku, ale asi jsem měla až moc přehnané představy. Hrdinka mi bohužel vůbec nepřirostla k srdci, ale opravdu opravdu vůbec. Její chování mne iritovalo, stejně jako rozhovory. Toužila jsem po trochu jiném romantickém objevování hrdiny z paralelního vesmíru, než jaké mi autorka nabídla. Ani erotika v knize mi nesedla a spíš mi to připadlo, no, trapné. Hvězdičky jsou za ten nápad.“... celý text
— jitka_dankova
Temný amulet
„Kniha plná překvapení od začátku do konce. Místo, kde se většina děje odehrává mi bylo velmi blízké, tak jsem každou zmínku o něm hltala. Těšila jsem se, že se zase kousek posune příběh Roxy a Shawa. A že o zvraty a i akční scény nebyla nouze. Další díl si nenechám ujít.“... celý text
— deedulka
Má sestřenka Rachel
„Daphne du Maurier skvěle buduje atmosféru a umí si se čtenářem pořádně pohrát. Napínavé je to od začátku do konce, a to i přes pomalejší tempo vyprávění. Během poslechu jsem byla několikrát přesvědčena, ze už vím, jak to bylo a bude, a pak mě autorka zase vyvedla z omylu. Navíc ten tísnivý pocit, který na vás dopadá s každou další kapitolou! Krom atmosféry to ale stojí hlavně na bravurně propracovaných postavách, které vám budou pít krev. Nebo alespoň mně teda jo.
Zkrátka obdivuhodný vypravěčský styl autorky vám nedá spát.
K tomu všemu ještě v audiu jako třešnička na dortu Matouš Ruml. To, že je skvělý interpret, vím už dlouho. Ale Má sestřenka Rachel je nejlepší kousek, který jsem od něj slyšela!
Zkrátka tuhle lahůdku si dejte, nebude litovat.“... celý text
— veriszv
Bruno
„Že jsem tuhle knížku kdysi dávno četla, mi připomněl komentář některého hodnotitele tady v DB. Je jen brožovaná, ale má krásný přebal. Moc se mi líbila. Vztahy mezi Čechy a Němci, i mezi dětmi. Jak se musí cítit dítě v cizí, a ještě cizojazyčné, rodině? Optimistický konec.“... celý text
— Zemlja
Sethovy promluvy
„Moje kniha knih, inspirace na celý život. Kdo tápe v angličtině a netroufá si na texty v originále (v češtině vyšla jen malá část z celkového množství záznamů), může si počíst i ve slovenštině pod názvem "Povaha osobnej reality" (nakl. PLEJADY, 2021).
"Dvě osobnosti nikdy nemohou stejně interpretovat zkušenost,
protože každý jedinec využívá své reinkarnační příležitosti svým
vlastním způsobem. Změna pohlaví je například nezbytná. Některé osobnosti mění své pohlaví každou následnou reinkarnaci, jiné dávají přednost sérii ženských životů a posléze mužských či naopak, ale celkový reinkarnační cyklus musí nutně zahrnovat obě zkušenosti.
Není možné rozvinout všechny schopnosti, budete-li se inkarnovat pouze do jednoho pohlaví. Musíte získat zkušenost mateřství i otcovství. Jakmile se dostanete do bodu, kdy si uvědomíte, že sami vytváříte svoji každodenní existenci, můžete měnit své psychické a duševní vzory, a tím změníte i své prostředí.
(21.25) Toto uvědomění jde ruku v ruce s hlubokým intuitivním
poznáním schopností vnitřního já. Tím se zbavíte všech problémů, které povstaly ve vašich minulých životech. Vnitřní struktura vaší existence se začne měnit a dojde k duševnímu a duchovnímu růstu.
Ve vašich současných vztazích, přístupech a zkušenostech je určitá logika. Pokud v jednom životě například nenávidíte ženy, je velice pravděpodobné, že v příštím budete ženou. Pouze tímto způsobem můžete získat ženskou zkušenost a jako žena čelit postojům které jste sami proti ženám zaujímali."“... celý text
— Annn
Lovkyně
„Hodnotím plným počtem, jako u všech autorčiných knih, akorát nerozumím tomu, proč MOBA do knihy nezahrnula Author's Note, kde autorka popisuje, jaké reálně osobnosti jí byly při vytváření svých postav inspirací. Pro Lorelei to byly například hned dvě ženy, ale to se čeští čtenáři bohužel nedozví. (:“... celý text
— Cleo De Nile
Odhalená pravda
„Nesmírně naivní série, dočetla jsem jen kvůli potenciálu, který měla. Autorka rozhodně měla nápady, jen obsah je plochý a nevýrazný, stejně jako postavy. Ke knížkách se spíše nevrátím.“... celý text
— scarletblue
Srdcerváči. Kniha 4
„Další díl z téhle skvělé série, i když opět znovu rereading.
V tomto díle s Nickem a Charlim řešíme další závažné problémy: jak to má Nick říct tátovi a Charlieho poruchu příjmu potravy.
Stejně jako v předchozích dílech, tak i tady jsem se zamilovala do našich hlavních hrdinů a jejich blízkých. Děj byl krásný, ale hodně se v něm řešily ty problémy, což mi vůbec nevadilo, naopak obdivuji autorku, že to takhle dokázala dát do komiksu, ale vyskytovali se tu ji cute momenty, bez kterých by to nešlo.
Dále musím pochválit autorku za pár skvělých myšlenek, které mě zahřály na srdci a taky za to, jak řeší problémy Charlie, donutilo mě to hodně přemýšlet. Samozřejmě i tady musím pochválit boží ilustrace.
Velmi DOPORUČUJI!!!“... celý text
— milovnice_knih_
Sestřičky
„Každý zdravotník a každý pacient musí ocenit nelehkou práci zdravotních sestřiček. Autorka píše velmi poutavě a čtenář je zvědavý, jak si holky povedou a jak to bude pokračovat. Každá sestřička je z jiného prostředí, má jiné zázemí, jiné priority, jiné starosti. D. Dougas si mne přikovala ke knize trefným vylíčením např. počasí :" ve vyhřátém pokoji bylo příjemně, i když venku skučel listopadový vichr, jenž hlučně házel déšť na sklo jako hrsti plné oblázků ..." Jako bych tam byla, až mně naskočila tou představou husí kůže... Jdu na další díl, jsem zvědavá, jak si holky poradí se životem... Doporučuji.“... celý text
— hankapimi
Příliš hlučná samota
„Ráda jsem se s touto knížkou seznámila, ale číst jednou mi opravdu postačí. Čekala jsem, že dost depresivní text sebevraždou skončí, závěr mě překvapil.“
— Cestovatelka136
Hlubina
„Mám ráda záhady - a mám ráda slovenská pohoří - a nakonec jsou pro mne i zajímavá díla Josefa Kariky ....
Hlubina není lehké čtení ....
Noří se do historie, noří se do hlubin lidské rasy a noří se i do záhadných paranormálních jevů ....
Kniha je zpracována po prostudování souvisejících okolností, které nemusí všichni z nás znát .... a já mám ráda informace mně neznámé .... i zde jasně vyplývá, jak mnoho minulost zasahuje do současnosti ....
Hlavní postava je zasažena traumaty války .... a navzdory tomu se opět stane Chrabrým - a ještě v sobě najde stopy svědomí ....
Nová pro mne byla postava Johna Keela - a jeho pátrání po superspektru ....
Závěr pro mne ovšem vyzněl ve směru, že zlo je skryto v člověku .... a války tuto krutost ještě zvýrazní ....
Protože jsem knih od tohoto autora již přečetla několik, nezklamal mne .... A jsem zvědavá, s čím přijde příště ....“... celý text
— intelektuálka
Za katrem: Historky, co utekly z basy
„"Občas se vás někdo zeptá, jak provést dokonalý zločin. Tak prosím vás - jak to mám asi vědět? Vždyť já pracuju jenom s těmi, které chytili, takže to zase tak skvěle vymyšlené neměli."
Katka se na několik let rozhodla stát vězeňskou vychovatelkou. Jak taková "výchova" vězňů probíhá se můžete dozvědět v nové knize ZA KATREM. Z celé knihy mě nejvíce nadchly dvě věci. První zdánlivá drobnost, ale za mě gró bezpečnosti - nikde neukazovat děti, neříkat jejich jména, nemít svoje jména na zvonku apod. Tahle práce není prdel. Druhá a za to tleskám - kapitola věnovaná ženám, které "loví" vězně. Ať už s touhou je napravit, otestovat jací jsou, či ze zoufalství. Přijde mi to jako odporná choroba, šířící se společností.
"Hlavním úkolem při práci s odsouzenými by měla být jejích resocializace. Jak byste ale měli resocializovat někoho, kdo technicky vzato nebyl nikdy pořádně socializovaný, to vám vlastně nikdo neporadí."
Některé informace byly moc zajímavé, například fakt, že se Katce nejlépe pracovalo s vrahy. Proč? Jsou tam na dlouhou dobu a většina chápe, jak je nutné udržovat s personálem dobré vztahy. Na konci je také parádní slovníček pojmů a co cením, je DIY návod kdyby vás zabásli. Vytiskla jsem si jej jako příručku, jeden nikdy neví, přeci jen už jsem vdaná přes 13 let.
"Vážně je až zarážející, jak velké množství odsouzených udržuje čilé korespondenční vztahy se ženami, které je ve skutečnosti nikdy neviděly. Někteří i s několika takovými ženami současně. Přiznám se, že jsem byla několikrát v pokušení vyměnit dopisy v obálkách, když se odsouzený rozhodl v jeden den poslat dopis všem svým láskám."
První třetina knihy mě příliš nebavila, je to cesta Katky k dráze vychovatelky. Celá kniha je tak trochu skákání sem tam. Ze vzpomínek do vysvětlování pojmů, různá neohraničená časová období. Nelogické střídání přítomného a minulého času. Navíc se zde prolíná spisovný a nespisovný jazyk a mně to zkroutilo palce na nohou - číst v jednom odstavci slova jako bobánci, strážanda, baba a kousek dál - jejíž, jejž apod. No nebudu lhát, palce se vrací do normálu jen pomalu.
Jde o zajímavý námět, kriminální živly vždycky lidi budou přitahovat, ale nebýt toho, jak by asi kniha vypadala? Můj subjektivní pocit - občas jsem měla dojem, že autorka zesměšňuje ostatní lidi, aby vypadala lépe. Některé historky byly tak trochu jako z Kameňáku a spíše než jako osobní zážitek mi to přišlo jako staré vtipy. Ale nebyla jsem u toho a kdo jsem, abych soudila.
Katka se dostala na pozici, na níž se naprostá z nás nikdy nedostane a byl to rozhodně zajímavý vhled do „odpadu“ společnosti. Moc děkuji za poskytnutí knihy a ačkoliv hodnotím 2,5/5, kniha je zajímavá a doporučuji přečíst si ji. Na závěr - kniha obsahuje jednoduché ilustrace, co knize sedly jako prdel na hrnec. Jen je mrzutá jedna věc - autorka ilustrací není vůbec v knize uvedena.“... celý text
— PosPol
Boj o magii
„Přiznám se, navnadila mě obálka a jsem za to ráda.
Mám ráda knihy, kde padouch i hrdina nejsou černobílí a já se pak nestydím fandit oběma :). Zajímavě rozvržený příběh.
Tak a teď moc doufám, že další díl bude co nejdřív a bude ještě lepší. Potenciál je veliký.“... celý text
— vladenec
Komfortní deník
„Já jsem zrovna člověk, který si deník nevede nebo si ani do kalendáře nepsal nic. Prostě nechat všemu volný průběh. Jenže čím jsem starší, tak ve svých věcech chci mít pořádek. Když měl deník vyjít, tak jsem nad ním přemýšlela, jestli by mi pomohl v životě si urovnat věci, protože mě normální deník ani diář nepomáhají (vyzkoušeno několikrát.. vždycky skončí po čtrnácti dnech v šuplíku)
Naučila jsem se, alespoň používat kalendář v mobilu na důležité věci, ale potřebuju něco například ke psaní, abych si někam psala poznámky, že mám třeba tenhle den psát atd.
Tak jsem se rozhodla, že dám deníku šanci, ale než jsem si ho pořídala, tak se mi poštěstilo, že jsem ho dostala ve spolupráci. Za to moc děkuju. Už ho chce i kamarádka, když ho viděla
Teď si říkáte, tak to bude stát za prd, když jsi si ho nepořídila sama. Dejte tomu šanci a pojďme si to rozebrat. Každý si může udělat vlastní názor.
Celým deníkem vás provází Áňa, Foxouš a Tessa, které se vám rovnou i představí.
Deník je opravdu hezky zpracovaný podle ročních období. Máte zde i místo si psát své poznámky i lepit samolepky, které k tomu jsou. Opravdu mě mile překvapil, jak je zpracovaný. Najdete zde tipy jak tvořit cosplay, různé odkazy na hudbu, podcasty, tipy na recepty i místa, která navštívit. Hlavně i aplikace, které vám pomohou s deadline. (S tím mám problém vždycky já)
Prostě je opravdu tvořen podle svého názvu Komfortní deník. Člověk zde může ukázat svou kreativitu. Čekají vás tu i různé výzvy, nad kterými se zamyslíte.
Uvítala bych víc samolepek :D a možná mini kalendář.
Aby se neřeklo, tak pár dní používám tenhle deník a pomáhá mi třeba se psaním. Motivuje mě v tom, že si třeba píšu, co jsem za ten den napsala a když se k tomu pak vrátím a přečtu si to, Motivuje mě to ještě víc.
Takže deník je pro lidi, kteří milují hezké zpracování, barvy, výzvy a rady ohledně spousty věcí např. cosplay.
Děkuji za deník #spoluprace @humbook @hummbook_blogeri #humbookblogeri“... celý text
— LuciaSangster
Kastrátka
„Před několika desítkami let jsem kolem maturity objevila Kastrátku a Maják v Alexandrii. Autorka Kastrátky má úplně jiný rukopis, je psána rozvláčněji a v některých momentech se opakuje. V Itálii nesměly zaznít v kostelech ženské hlasy, žena má tváří v tvář k všemohoucnosti boží jen mlčet. Což byl důvod, proč se nadaní chlapci dávali kastrovat. Jejich hezké jasné hlasy musely nahradit hlasový rozsah žen a v pubertě bylo vyloučeno mutování. Gulia se mockrát ptala sama sebe, jestli je to skutečně boží vůle, která polovině lidstva zapověděla zpívat na veřejnosti a kvůli tomu tu druhou nechávala ve svém jménu mrzačit. Zajímavý náhled do minulosti, ale Maják v Alexandrii mne bavil víc ...“... celý text
— hankapimi
Tajemství zamčené knihovny
„cte se jednim dechem.“
— Dixinka
Březový háj
„Zajímavý pohled na počátek války očima nacistů. Vystrašených kluků, ale také starých mazáku, kteří si prošli útrapami 1. světové války. Příběh klade největší důraz na užívání pervitinu a jeho následcích. Bohužel pan Zárybnický si měl před sepsáním této novely přečíst nejprve román od Normana Ohlera: Totální rauš – Drogy ve třetí říši. Věděl by, že ve Francii nacistům droga pomáhala v bleskové válce a následky ze závislosti se projevily, až mnohem později, při tažení do Sovětského svazu. Pervitin byl jedním z hlavních důvodů, německé porážky. Ale tak jak to popsal autor této novely, skončila by válka ani ne za rok. Zapisuji 3,5 hvězdy. Audiokniha je načtena velmi slušně a načetl ji pan Vojtěch Hamerský.“... celý text
— soupik2012
Tisíc synů
„Strhující epická tragédie. Dal bych nejraději 6 hvězd.“
— Laxativum
Žárlivost a jiné povídky
„Kniha mě mile překvapila. Líbily se mi všechny povídky. Zase jiný Nesbo.“
— Šura
Odvaha
„super příběh. krasna kniha.“
— Dixinka
Katarze
„Stále aktuální téma šikany. Bohužel tento díl byl pro mě slabší, co do napínavosti. A ani naši dva hrdinové se ve vztahu nikam neposunuli.
Opět jsem vyslechla audio. Mám další díl, tak jsem zvědavá na pokračování.“... celý text
— janina66
Můj cizí jazyk
„Tento krátký skvost má v sobě neuvěřitelnou sílu. Nejde jenom o sílu slov, ale i myšlenek. Z knihy mám velmi rozporuplné pocity, mnohokrát jsem se zamyslela jaké by to bylo přijít o možnost mluvit. Ale jak se říká, někdy je lepší mlčet a člověk vyjádří víc než vůbec chtěl. Na to že má kniha tak málo stran je velmi efektivní, emotivní a plná energie. Jeho jazyk nám poví opravdu dost. Tleskám za skvělý překlad.“... celý text
— klaraj093
Dům v blankytně modrém moři
„Krásná pohádka pro dospělé – mimo jiné třeba o tom, jak jsou lidé nespravedliví a plní předsudků, dokud si na vlastní oči a a ještě lépe na vlastní kůži neověří, že je poměrně snadné odsuzovat skupinu (dav), ale že to nefunguje v případě jednotlivce (vyčleněného z toho davu), jednotlivce, který nám začne být sympatický.
Ostrov Marsyas je utopickou idylkou, ale to nic nemění na tom, že každý z nás by se tam rád podíval a mnozí z nás by tam i rádi zůstali a žili. Vyměnit šeď, uniformitu a a sterilitu života řádného občana v nejmenované zemi za překvapivé rajské dobrodružství, to je veliké lákadlo!
Takže já určitě doporučuju: vidíš něco, řekni něco!
„Já jsem jenom já. Nevím, jak být jiný než jsem. Takový jsem byl vždycky. Nejsem nic moc, ale s tím, co mám, dělám, co můžu.““... celý text
— broskev28
Moře a pláž
„Taková jednohubka. Krátké povídky, převážně vážné. Povídky k zamyšlení.“
— Květi62