Nejnovější komentáře
Barvy a léta
„Začal jsem nějak tyhle knížky vyhledávat: starší maďarské romány, na kterých mě nezajímá ani tak literární vytříbenost, jako spíš zvláštní familárně-exotické prostředí upadající, zanikající domácí šlechty na počátku 20. století. Tatáž monarchie, ale přece jen její jiná polovina, než je nám z historie jakž takž známa. Sociální třídu džentry, nízké šlechty, podle mě v Předlitavsku vůbec neznáme. Budu muset ještě nastudovat, proč vlastně. Totiž, byly tu i koncem 19. století nižší šlechtické stupně, ale to byla pokud vím novodobá císařská povýšení za hospodářské nebo politické zásluhy. Co je pro Uhry unikátní, je nízká a pyšná statkářská šlechta, rodiny žijící ze staré hospodářské podstaty, stopující svůj původ do maďarského dávnověku a odvozující z něj zastaralé feudální výsady, práva nakládat s lidmi. Příjmy mají někdy už jen jen jako lepší sedláci nebo ani to ne, a tak je sociální propast odděluje nejen od selských plebejců, ale i od všech vyšších šlechtických stupňů (počínaje baronem a přes hrabata dál). Historická hodnocení jsou všudypřítomná, ať si prý je šlechtic chudý, hlavně když se jeho kuručtí předkové nezaprodali uzurpátorským Vídeňákům na uherském královském trůně...
Právě takovým prostředím je formována hrdinka románu Margit Kaffkové a jeho popis je pro mě nejsilnější stránkou knihy. Místy, co se týče žensko-mužských vztahů, je až naturalistický, tak trochu komplement k Šlejharovým mizogynním tirádám z nevydařeného manželství. Kompozice románu je slabší, je formulován jako vlastní životopis padesátnice (prý podle modelu autorčiny matky), která má svůj na útrapy bohatý život už za sebou a jen se nad jeho sestupnou trajektorií dojímá v klidu u kávy. Prokládá ho repetitivními, mírně jalovými úvahami na vágní téma prožitého osudu, nevratnosti minulých dějů, rolí zastávaných námi na scéně světa, vyvanulých významů přetrvávajících ve vzpomínkách, nezúčastněnosti stárnoucího člověka a tak dále a tak podobně. Děj románu není výslovně datován, ale reálie (postava korunního prince, vláda Kálmana Tiszy) řadí jeho jádro, vrchol hrdinčiny životní dráhy, asi někam do roků 1880–1885.
Román o ženě, která je ve změněném světě vězeňkyní dřívější výchovy a starých představ o sociálních úlohách, byl zřejmě z emancipačního hlediska důležitý a oceňovaný. Jen mimoděk, z velkého časového odstupu, se hlavní postava jeví tak trochu jako antihrdinka, přirozeně přesvědčená o své výjimečnosti a nároku na výsadní postavení, ačkoli se čtenáři nedostává žádného slušného zdůvodnění takové výjimečnosti. Plyne to možná z nepřesvědčivé psychologie. Magda Pórtelkyová je osou celého románu, ale svou sebecharakteristikou se nám nepředstavuje příliš plasticky. Vychází z ní především kdosi zacílený na ulovení nejlepšího dosažitelného manžela, skrze nějž jedině může prý žena působit na svět, sublimujíc většinu své energie do udržování domácnosti v puntičkářském pořádku. Zároveň však nejde o tak moderní psaní, abychom tuto ne-hrdinku mohli považovat za čistý autorský záměr.. Podezírám autorku spíš z nedokonalého pokusu o charakter lidsky přitažlivý. Neprůkaznost takových podezření je právě kouzlem staré literatury.
V románu se objeví i řada dalších postav, ale spíš jako sociální typy, jak zmiňuje i předmluva Julia Bredára. Jen málokterá z postav je skutečně živá, důkladněji charakterizována svou řečí a jednáním. O deset let mladší „Pavučina“ od Dezső Kosztolányiho nebo o dvacet let mladší „Byli jste sečteni“ Miklóse Bánffyho sledují příbuzné prostředí, ale jsou v psychologické prokreslenosti o mnoho dál. Kaffková nemá ještě ambici psychologického soustředění na několik málo postav jako Kosztolányi, zároveň ovšem na třech stech útlých stránkách Světové četby nemá dost prostoru, aby své množství postav rozvinula do plnokrevného románu jako Bánffy.
Zaostřením konkrétně na džentry a ženskou perspektivou na dráze nemilosrdného úpadku mají ale „Barvy a léta“ přesto i dnes cosi do sebe. Více než jedno celé století od vzniku románu si můžeme odmyslet, náš dnešek totiž s jeho postavami spojuje to hlavní, clintonovské: „Its the economy, stupid“.“... celý text
— pomala_kniha
Matka Davida S., narozeného 3. července 1959
„Poprvé jsem ji četla na gymplu a pamatuju, že to bylo čtení silné. Ale teď, z pohledu matky puberťáků, je to ještě silnější kafe, čistá hrůza. Můžu jenom doufat, že mě nic takového nepotká.“... celý text
— Makaja
Havajské prázdniny
„Spočiatku ma trochu iritoval sloh a také... typicky československé slovné zvraty, ktoré ma zlostia na mojej mamke, ale keď som sa od toho silou vôle oslobodila, vlastne to nebolo zlé. V 19-tich sme sa mnohé nevhodne zamilovali (akurát to nehrotili až do svadobných plánov obvykle a aj keby, rodina by nás veľmi rýchlo schladila), rozhodovali sme sa podľa pocitov daného okamihu, čiže zamávanie s Havajom mi príde realistické, rovnako ako okúzlenie starším Johnom a priľnutie k Dušanovi. Lenže tete aj rodičom dávno 19 minulo, to fakt za niekoľko mesiacov nedali mladú do late, aby si urobila maturitu? Mňa by naši priviazali za uši, resp. až takto sa pre chlapa zložiť, aby sa zahodil celý život, lebo on má inšiu? Že ona mladíckou nerozvážnosťou, ale oni? A potom ju pošlú do Ameriky sa dať akože dokopy? Ona tam strávi mesiace pri bazéne a ani ťuk učiť sa anglicky, ani keď sa tam plánuje presťahovať a vydať? Krútila som hlavou nad týmto všetkým, no asi fakt sú ženy, ktoré sa proste spoľahnú na to, že sa vydajú a žiadne bočné dvierka. V realite si myslím, že by neostala ani s jedným ;) Ale veľké plus za obrovský zážitok: postava najlepšej kamarátky sa volá ako ja, menom aj priezviskom - super!!!“... celý text
— Hradčiatko
Co zůstane v lesích
„Co se stalo v lesích ví (nebo neví? )
jen Naomi, Cass a Liv, kamarádky z dětství, které si vytvořily svoje rituály a zahrávaly si…
Po dvaceti letech se setkávají, jedna z nich, která přežila 17 bodných ran se začne šťourat v minulosti, protože už nechce dál lhát….
Příběh je celkem surový a pochmurný. Postavy všech z městečka jsou negativní a ovlivnění okolnostmi, které se staly před dvaceti lety v lesích a jeden druhému podkopávaj nohy, aby se očistili před něčím hrůzným.
Na knize není nic pozitivního, je plná lží a zvratů, zato je tam propracovaný rozklad osobností, které nejsou nijak sympatické ani oblíbené, ale za pozornost určitě stojí.
Odhaluje tolik nejasností a zvratů, že ji prostě nemůžeš odložit a čekáš na rozuzlení, z kterého se vyklubal dost dobrý thriller s kapkou napětí, psycha a magie.“... celý text
— Gabusza
Alžběta z Yorku: Poslední bílá růže
„Alžběta z Yorku je moje nejoblíbenější historická postava. Celé toto období miluji. V knize je docela dost překlepů a přijde mi, že některé věty nedávají smysl. Vadí mi, že knihu napsanou ženou, překládá muž, v originále by to bylo asi lepší. Nicméně Alžbětin životní příběh je impozantní, silný, plný naděje, lásky a také smutku. Nechť spočívá věčným spánkem se svým milovaným Jindřichem.“... celý text
— petulkap0698
Jednou za život
„Knížka je krásně napsaná, čte se velmi hezky, romantická, odpočinková. Hned začínám číst druhý díl, na který se moc těším.“
— Nikyna8
Na ledě
„Já do toho šla v rámci výzvy, letošní kniha - protože mám ráda příběhy z krasobruslařského prostředí. Aniž bych věděla, že je kniha nějaký hit nebo co. A vlastně jsem i přesto zklamaná, krasobruslení je tam celkem pomálu, sexovaní zase víc než bych potřebovala, nejsem holt cílovka. Příběh předvídatelný, už ani nepočítám ty kopíráky. No a nakonec pro mě málo uvěřitelné, že by se takto chovali vrcholoví sportovci (tady podle sebe soudím tebe)...“... celý text
— Makaja
Ztracená brána
„Já na pokračování čekám roky.“
— Marika56
Rána
„Parádní všeobsažné dílko. Mrazivé závany (nejen) sibiřského - (post)soviet wavu- střídají až mechanicky posvátné popisy úkonů souvisejících s pochováním nebožtíka, nekompromisní verše a esejistické pasáže zrcadlící syrovou upřímnost a schopnost nacházet rozmanité způsoby k reflexi vnitřních pochodů.
Někdy udělím pět hvězdiček, protože čtyři jsou zkrátka málo. Zde hodnotím pěti hvězdičkami, protože systém databáze neumožňuje udělit vyšší hodnocení.“... celý text
— pahorkatina
Návrat krále
„K této klasice asi není co dodat, vše již bylo řečeno.. jen chci sdělit to, že opravdový hrdina celé trilogie je a vždycky bude pro mě Sam. Nádherný příběh plný dobrodružství a silného přátelství. Pokud čteme mezi řádky, tak zjistíme, že knihy skrývají i mnoho životních rad a mouder.“... celý text
— ElizPetrova
Arnošt Lustig Zadním vchodem -autorizovaný životopis
„Téma č. 4. - dosud nepřečtená kniha ve vlastní knihovně
Splněno, rychle na další knihu. Než nám uteče. Kdo, co? Život!
Zde se hodí použít
"Žít znamená bojovat."
Před lety bych řekla, že je to úryvek z knihy, kterou by si měl přečíst někdo
starší, rozumnější. Před lety jsem jí dostala jako dárek. Potešil, zaujal, ale po pár přečtených stranách skončil nedočtený. V knihovně na něj sedal prach, já jej stále nečetla. Čekala jsem na dobu, kdy to, co se tam píše, budu plně chápat. Na tehdy čtrnáctiletou žábu, která měla základní znalosti o druhé světové válce dávno "v malíčku", byl autorizovaný životopis hodně podrobný. Teď v dospělosti jsem si řekla že to prostě přečtu. Stalo se a mohu knihu plnou moudrých vět a citátů A. Lustiga, osobní zpověď přeživšího holocaustu, doporučit dále. Že tyto příběhy jsou o naději, už víte. Tento je mimo jiné o tom, jak jí neztratit.
Autor již přes deset let není mezi námi, ale jeho příběh je pořád tady. A bude dlouho.“... celý text
— simca9342
Mí pacienti a další zvířata: jak se stát veterinářkou a nezbláznit se z toho
„Kniha má poměrně nízké hodnocení jak na Databázi knih, tak na Goodreads. Podle mě čtenáři očekávali dalšího Jamese Herriota, který řeší zvířata, ale především lidi a jejich příběhy. Přeci jen se veterinární medicína za těch několik desítek let vyvinula. Stejně jako nemůžete srovnávat lékaře z třicátých let s dneškem. Dnešní doba je hektičtější, všechno se zrychluje, lidí je mnoho a lékaři v nemocnicích jsou mnohdy pod ještě větším tlakem než venkovští pediatři. Mají mnoho případů, jsou úzce specializovaní, takže lidé je vyhledávají až s konkrétními problémy. Suzy se zabývala infekčními onemocněními. Je jasné, že vztah mezi takovým specialistou a majitelem miláčka je jiný než mezi rodinným veterinářem, který zvíře zná odmalička. V nemocnici jste také jen číslo a snaží se vás vylifrovat co nejdřív. Stejně tak tady, i když zařízení je soukromé a majitelé platí za léčbu tisíce dolarů. Pokud na léčbu nemají, je nutné zvíře utratit nebo se stává součástí nemocničního zvířectva chovaného třeba za účelem darování krve. Suzy nás seznamuje s mnoha aspekty své práce, zamýšlí se nad vztahy s našimi miláčky, rozepisuje se nad různými tématy, jako je rezistence na antibiotika. Bohužel v popisech nemocí často zabíhá do nejmenších podrobností a mnoho názvosloví bez lékařského vzdělání asi nedáte.
Kniha se mi líbila. Neříkám, že to byl zázrak. Zpočátku jsem také měla nutkání knihu odložit. Autorka mluvila o tom, jaký měla problém se začlenit. Ať už ve Velké Británii nebo v USA. Na veterinu se dala spíš z pobláznění Herriotem, v devadesátých letech to byl nejvyhledávanější vysokoškolský obor, než z lásky k samotným zvířatům. Mnohdy mi přišla opravdu odlidštěná. Vnímala spíš nemoci, soustředila se na problém a jeho vyřešení – nezajímali ji majitelé a jejich vztah. Chtěla léčit, chtěla uznání. Myslím, že léta veterinární praxe ji poučila. Přesto stále patří k velmi ambiciózním lidem a její manžel s ní musí mít svatou trpělivost. Na konci se hodně rozepisuje o vztazích k domácím miláčkům a díky tomu si mě kniha získala.“... celý text
— zuzi.kovar
Strážci osudu
„Toto je presne ten typ humoru, ktorý mám najradšej. Uštipačný, cynický a za každých okolností černejší ako čierna diera. Oceňujem ale hlavne to, že to malo aj dejovú linku a príbeh niekam smeroval.“... celý text
— LiliDarknight
Píseň pro Arbonne
„Podobne výborné ako ostatné autorove knihy, ktoré sa mi dostali do rúk. Krásne pomalé, detailné a o zaujímavých postavách. Baví ma, že na začiatku to pôsobilo ako nejaký vzletný romantický príbeh o trubadúroch. A až postupne Kay odhaľoval, aký drsný je v skutočnosti jeho svet a aké horké osudy čakajú na jeho postavy.“... celý text
— LiliDarknight
Slepozrakost
„Zas jedna z knih, kterou jsem dlouho opomíjel. A byla to škoda. Skvělá kniha o setkání s jiným druhem. Mnoho zajímavých nápadů, ano některé by se daly více využít, ale i takhle to za to stálo. Lepší a zajímavější než Kontakt od Sagana.
Kniha není pro každého a je potřeba mít bujnou fantazii.
4,5* a mohu jen doporučit.“... celý text
— Ládja
Anjeli a démoni
„Čítalo sa to neprekvapivo dobre a rýchlo. A dosť prekvapivo to bolo úplne iné, než som očakávala. Hlavne čo sa týka deju a samotného vyvrcholenia celej záhady.“... celý text
— LiliDarknight
Dny v knihkupectví Morisaki
„Toto bola veľmi príjemná chuťovka. O živote a zo života. Pomalé, príjemné a obyčajné, no pritom čarovné.“
— LiliDarknight
Věž
„Závěrečný díl trilogie Koncovka.
Avery a Gabriel sdílí jeden dům - jeho dům. Avery se zde však cítí jako v kleci. Navíc má pocit, že začíná bláznit. Je to, že vás chce někdo udržet v bezpečí dobře nebo vás nevědomost a samota pomalu zabíjí?
Ke konci knihy se mi konečně začalo zamlouvat vystupování Gabriela! Takže u mě má plusové body.
Hlavní zápletka - já nevím, nic, nic, nic a pak najednou vyjde najevo něco, co sama daná postava říká "divím se, že jim to nedošlo" - to já se tedy divím taky!
Celé sérii se nedá upřít čtivost - hodně tomu napomáhají i krátké kapitoly :). Já osobně bych ocenila v knihách i pohled Gabriela. Za mě by se celý příběh dal možná shrnout v jedné knize. Mnohdy jsou v knihách stále se opakující fráze, situace, problémy - které stále jsou či se staly, ale čteme o nich desetkrát.
Tajemná postava Gabriela - kolik let mu tedy je? Za mě něco kolem 35! :D
Přečtení série nelituji. V knihovně mám již zamluvený román Král, který na tuto sérii volně navazuje a vypráví příběh Damona a Penny. Série byla originální motivem šachů, lehkým dotekem mytologie (ale za mě ji tam tolik nebylo :)) a zápletkou (když tedy dojdete k tomu, co se vlastně stalo).“... celý text
— Knihotyna
Zvrhlý král
„To teda byla jizda!Cetla jsem se zatajenym dechem.Aiden neni jen klasickej bad boy!Je to psychopat (samozrejme krasnej)a nutno podotknout,ze tady autorka odvedla dobrou praci.Elsa nema sanci!Prave ctu druhy dil a opet hltam stranku za strankou.Damy,mate se na co tesit!“... celý text
— Tereza350
Žiju bez dětí
„Hlavním dojmem z četby knihy byla všeprostupující otázka “To se sakra každá druhá ženská živí jako ezokoučka?!
Což se velmi liší od očekávání, která jsem od knihy měla. Bezdětnost a její reflexe z různých úhlů pohledu je v knize nikoliv ústředním bodem, ale spíše nahodilou životní okolností. Nepovedlo se to, ale některé příběhy byly zajímavé a proč neudělit ty tři hvězdy za snahu o diskuzi k palčivému tématu?“... celý text
— pahorkatina
První slovo platí
„Tak to byla jízda. Podvodnik vedle podvodníka. A každý se snaží někoho převést.“
— Vlaďkaa4
Jak se vaří netopýři
„Další povedený díl s Josefínou Divíškovou:-)
Příjemná oddychovka s lehkou detektivní zápletkou.
Pobavila jsem se i u bonusového příběhu.“
— krevetka79
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
„Jako co si budeme povídat, to hodnocení nemá kniha jen tak! Osobne doporučuji nečíst večer, jinak skončite s rudýma očima, na budiku 1:30, ale nebudete chtít knihu odložit. S lékařem se za život setká každý z nás, ať už s praktikem nebo i s tím ze záchranky a každý máme nějakou zkušenost a proto si myslím, že je to atraktivní kniha pro všechny čtenáře.
Jednou jsem musela volat záchranku a přijeli do 5 minut, byli neskuteční a jsem jim za vděčná! I když jsme pak skončili na urgentu a měli prioritu asi 4 :D
Pan doktor Dvořák umí v knize vyprávět velmi poutavě a v podstatě nevtíravě Vám vysvětlí prvky první pomoci.
Osobne doporucuji kurz od ČČK! Zkusit si masáž srdce na figuríně stojí za to a zjistíte jaká je to makačka.
Víc takových lékařů s nadčením a láskou k medicíně.“... celý text
— Veggi
Mám tě ráda, nemám tě ráda
„četla jsem ji jen proto, že to je druhý díl série. První díl mě moc bavil, ale tohle bylo zklamání. S prvním dílem to nemá co do obsahu nic společného,tak moc nechápu proč je to série. Ale jinak je to napsané podle podobného scénáře. Hlavní ženská postava mě celkem štve a celý příběh byl ujetý. Dočetla jsem, jako oddychovka asi dobrý , ale měla jsem větší očekávání po prvním díle“... celý text
— KlaraHy
Démonologové
„V rámci této edice u nás vyšly tři knihy, první pod názvem Démonologové, druhá s tím stejným, jen s podtitulem Ďábel v Connecticutu a Hřbitov.
Já udělala tu chybu, že jsem začala právě s poslední zmíněnou knihou, protože ta mě nebavila ani trochu, o tom však někdy příště.
Kniha Geralda Brittle, který zpracoval vyprávění samotných manželů Warrenových, mě bavila neskutečně moc.
Na začátku knihy se setkáváme s naprostými klasikami hororu a záhad, jako je panenka Annabelle nebo hrůzy domu v Amityville, které jistě neminuly nikoho, kdo se o tento žánr alespoň okrajově zajímá.
Další případy jsou v porovnání s těmito méně známé, ale rozhodně stejně napínavé a zajímavé. Ed i Lorraine vyprávějí o svých zážitcích s humorem sobě vlastním a nebojí se představit i svou lidskou stránku.
Kniha se mi četla dobře, příběhy nejsou moc dlouhé a obsahují spoustu užitečných informací, avšak v některých místech působí hodně odborně. Ed se snaží vysvětlovat odborné termíny, úkazy, rozdíly mezi pojmy, nesrovnalosti v některých případech a nebojí se zacházet dopodrobna, což občas zapříčinilo, že jsem ztratila úplný přehled o tom, o čem se vlastně baví.
Jestliže máte rádi duchařské příběhy založené na skutečnosti a zajímá vás práce nejznámějších „lovců duchů“ či „démonologů“, rozhodně doporučuji a jsem příjemně naladěná na druhý díl, v který vkládám velké naděje.“... celý text
— marrie5227
S láskou tě nenávidím
„lehká oddychovka, která se čte sama“
— KlaraHy
Seznam smrti
„Za mě asi nejslabší knížka FF. Celkem brzy je odhalen zločinec, což čtenář snadno pozná, a zbytek tvoří technologická převaha a organizační schopnost. Říkal jsem si, počkám na pointu, protože v tom je FF nedostižný. Jenže FF byl tou dobou asi na rybách, a tak to skončilo nanicovatě.“... celý text
— borsalino_csfd
Twisted Lies: Lži na ostří nože
„Nejlepší díl série!
(Promiň Alexi :-*)
Užila jsem si každou stránku!
Dokonalá chemie fungovala přes těch 600 stran a udržela moji pozornost až k epilogu:-)
Tak se budu těšit na novou sérii od autorky...jsi na řadě Dante Russo..
„Démoni se rodí z naší temné stránky, kterou si odmítáme připustit.““... celý text
— happy19
Poslední svobodný miliardář
„Naprostá pecka. Ač jsem prvotně neměla velké očekávání, tak jsem byla mile překvapená. Kniha mě bavila.“
— adida
Němé oběti
„Mám za sebou 19 hodin audioknihy. Samozřejmě ne v celku, to by nedal ani Weaver. Němé oběti mě nechaly celkem rozpolceného a v průběhu poslechu jsem osciloval mezi symbolickou hvězdičkou a plným počtem, tam a zpátky. Ten plný počet, co knížka nakonec dostala (sám se tomu divím), je potřeba brát trochu s rezervou a pojí se s tím hodně ´ale´. Vysvětlím.
Podle mě je toto pokračování v určitých ohledech vůbec nejlepší v sérii. Rozsahem je to skoro jako Vojna a mír a je to komplikovaný a těžký příběh, hustý jako kondenzované mléko. Weaver a jeho láska k reliktním místům se promítli do velice zdařilé fikce okolo viktoriánského Wappingského mola a téměř mysteriózní atmosféry obklopující neexistující architektonický artefakt, plný mechanických arkádových strojů. Ústřední roli tu nehrají postavy, ale kniha o historii mola, ze které je často citováno a kterou jsem si chtěl sehnat, dokud... dokud jsem nezjistil, že je také smyšlená. Tato část (víceméně celá prostřední část, tedy dobré tři stovky tištěných stran) je úžasná, atmosférická a hutná, a ve spojení s tragédií vyvražděné rodiny to funguje bezchybně.
Ve své minirecenzi Weaverova Nářku drozda jsem autora přirovnal k McDonaldu. Toto pokračování se nevymyká a zuby nehty se drží zajeté šablony. Víte skoro na stránku přesně, na koho se kdy Raker obrátí, kdy se objeví a neobjeví Healy, jak se Raker zachová v té či oné situaci. V Němých obětech jsem měl ale dost často Rakera plné zuby. Jeho morální kompas je tak dokonalý, že jsem si sám připadal vedle něj jako zmetek a vyvrhel. Vždy přesně ví, co mají dělat všichni okolo a rovněž věří, že to nejlepší, co se jim mohlo přihodit, je, že mají tu čest, aby je mohl chránit. Kdybych chtěl ochránce, obrátil bych se spíš na Jacka Reachera, rozhodně ne na Rakera - ten kam šlápne, tam nadělá víc škody než užitku. Ale nakonec to autor vždy nějak zaonačí, že se situace jako mávnutím kouzelného proutku obrátí v jeho prospěch. Působí to nepravděpodobně, někdy až hloupě, tu a tam jsem si říkal, jestli opravdu Weaver považuje čtenáře za úplné tupouny.
Ale zpátky k tomu McDonaldu. Tato stoprocentní předvídatelnost má něco do sebe, podobně jako u zmíněného fast foodu. Nemáte velká očekávání, protože přesně víte, do čeho jdete, a také to dostanete. V důsledku tak - přestože mě fakt Raker často vytáčel až do nepříčetnosti - vím, že si další knížku zase přečtu. Na Weaverově stylu je něco hypnotického.
Hypnotický je i Igor Bareš, který to opět načetl a který to opět vzal svým relaxačním tempem. Nějak to ale k Weaverovi sedí, nedokážu si k tomu představit jiný hlas.
Takže shrnuto: za tu hutnou atmosféru a nápad s fikcí okolo mola si ten plný počet hvězdiček Němé oběti zaslouží, i když je to v podstatě hrozná blbost...“... celý text
— work