Nejnovější komentáře
Vraní oko
„Zatím poslední díl série, ale doufám že další vyjde co nejdříve. Tentokrát se děj odehrává na Jižní Moravě, jsou zmíněny Valtice, Břeclav, Mušov... Místa mému srdci blízká, takže Vranímu oku dávám velké plus. Zápletka je dobře vymyšlená, autorka nás svádí všemi možnými směry a na závěr je vše dobře a rozumně vysvětlené. Výborná detektivní série z českého prostředí.“... celý text
— FoxFox
Bohoušek & spol.
„Vzpomínka na dětství, tyhle knížky jsem miloval“
— ctenarJanYIMe
Aleš & spol.
„Vzpomínka na dětství, tyhle knížky jsem miloval“
— ctenarJanYIMe
Svatojánské ořechy
„Autorka píše opravdu čtivě, vše je psáno k tématu bez nějakých popisných odboček. Závěr trilogie však bohužel nemůžu hodnotit plným počtem hvězd, za mě bylo v knížce až moc politiky. Ale chápu, že k tomuto období to prostě patří. Závěrečné odhalení jsem opravdu nečekala, ale nevím jestli mu můžu úplně věřit. Kdo má rád českou literaturu a s autorkou se ještě nesetkal, určitě doporučuji její knihy vyzkoušet.“... celý text
— FoxFox
Ty chladné oči
„Ty chladné oči patří hlavní hrdince Neonile, jejíž osud sledujeme od útlého mládí, které prožila ve válkou stiženém Rusku. První část vyprávění z válečného období bylo poutavé, Neonila měla opravdu těžký začátek života. Díky její protřelosti se však nakonec dostala až do Československa, kde se odehrává druhá část románu. Ta za mě byla slabší, mám pocit, že jsem teď o tomto tématu četla v každé druhé knize a tohle zpracování mi úplně nesedlo. Autorka taky bere všechno dost hopem, hlavní hrdinka není moc sympatická a obecně většina postav vám k srdci nepřiroste. První autorčin román se mi líbil víc.“... celý text
— FoxFox
Ostrovy, majáky a mosty aneb Podivuhodná dobrodružství suchozemce v Baltském moři
„Příběhy se prolínají s fakty.
Popisy dobrodružství se mísí s kulturními postřehy.
Osobní zkušenosti ze setkání s domorodci se doplňují se zajímavostmi o navštívených místech.
Jan Burian lehkou formou přiblížil krásu Baltského pobřeží a přidal k tomu ještě několik tajemství Baltského moře.
Jeho příběhy jsou vtipné, jeho postřehy zábavné a celkově jeho vyprávění příjemně lehké ke čtení.
Tahle knížka, pokud se k chladnému severnímu moři chystáte (doporučuji, pravidelně se k Baltu a jeho dlouhým, dlouhým plážím s bílým pískem vracím), určitě bude pro vás zdrojem informací a inspirací, kam se vydat.
Ovšem to hlavní, kam Burian zve, jsou spíš netradiční místa …
– ostrovy s jejich jedinečnou přírodou, kulturou a historií – každý má totiž své specifické kouzlo a příběhy,
– majáky, jež jsou dost důležitou součástí Baltského pobřeží – každý má totiž svůj historický význam a taky svůj jedinečný vzhled, jako třešinka na dortu pak jsou příběhy těch, co na majících žili a pracovali, prostě byli jejich součástí,
– mosty, životně důležité spojovací články s pobřežím, které každodenně ovlivňují životy místních lidí, jako obchodní stezky, bez kterých by to moc nešlo,
– přístavní města mající svůj specifický životní styl a unikátní tradice, které stojí za to poznat!
Protože k Baltu jezdím pravidelně, tak jsem si tuhle „příručku“ suchozemce užila, získala jsem totiž plno tipů, kam se vydat, co vidět a jak si cestu na sever užít, zdaleka jsem ještě neviděla vše, a míst, která stojí za „objevení“ je spoustu.
Namátkou malé pozvání – k návštěvě Gdaňsku a jeho Dlouhého trhu s jeho jedinečnou atmosférou a ikonickou Neptunovou fontánou, plusem jistě bude i vyprávění o setkání s místními, dozvíte se totiž ledasco o zdejších tradicích, o tom, jak se město v průběhu let změnilo. Zjistíte, kdy se tu koná například Dominikánský jarmark, což je jeden z nejstarších trhů v Evropě, kde můžete mj. vidět ukázky tradičních řemesel a ochutnat místní rybí speciality (rybí polévka). Burian samozřejmě nevynechává ani zdejší bohatou námořní tradici, její slavnosti a přehlídky.
A takhle by se dalo pokračovat dál a dál … pan Burian totiž píše se zaujetím, což je znát, ale taky s respektem – k místům o kterých píše!
Tak proto se mi to tak pěkně četlo :-).“... celý text
— alef
Zloději tváří
„Papoušek! Krásne české slovo. Slovenský papagáj sa naňho proste pri všetkej úcte nechytá. Keď sa povie papagáj, tak si poviete: no jasné, papagáj. Keď sa však povie papoušek, vykúzli vám to úsmev na perách a okamžite tohto opereného týpka chcete vidieť a niečo mu hodiť pod zub. Za mňa možno jeden z 2O najlepších hororov, aký u nás v r. 2O24 vyšiel. Ako prvý som videl film a už ten ma veľmi bavil, pri knihe som teda už vedel, do čoho idem (a treba dodať, že film knihu zadaptoval veľmi presne, bez výraznejších odklonov v postavách a príbehu), ale aj tak ma bavila. Fajn komorné, so sympatickými postavami, prekvapivým a teda sviežim univerzom (nechcem spoilerovať) a skvelou atmosférou (nielen) nočných lesov plných desivých mýtov a mrazivých legiend. Áno, vo finále ako knihe, tak filmu trocha padne reťaz, ale i tak za mňa ukážkový štvorhviezdičkový horor s prekvapivým finálnym twistom, ktorý som fakt nečakal. Trocha ma zaskočilo, že hoc sa dej odohráva v roku 2O19,každý namiesto GPS používa papierové mapy a o 2OO eurách je tu hovorené ako o veľkej sume, ale to sú len detaily. Vyzdvihujem na prvý pohľad nezaujímavú, ale v skutočnosti veľmi trefne výstižnú obálku. Český preklad názvu mi nejak extra nevadí. Áno, síce je to totálny spoiler, ale to si paradoxne čitateľ uvedomí až na samom konci (dovtedy žije v presvedčení, že má dočinenia s komplikovaným metaforickým pomenovaním, ale ono nie, naozaj je to o zlodejoch tvárí). Ale pravdupovediac pripadá mi málo charizmatický, možno by som šiel skôr smerom... Pozorovatelia?“... celý text
— Ivan Kučera
Nečekané setkání
„Jako vážně? Celou dobu posloucháme sténání a vzdychání Emily. Pak Gavina. A do toho ten kterén Dillon. Ten chlap je manipulátor a sobec. Ona sebou nechá manipulovat do poslední věty knihy. Beze srandy“... celý text
— Tienping
Hitokiri
„Jako bych snědla ne jeden ale hned dva dorty od pejska a kočičky, takový mám pocit přeplněnosti a přeplácanosti. Kdyby to byla série, čekala bych, že se všem těm rasám, nárůdkům a bytostem dostane řádného rozpitvání v dalších dílech, ale takhle to bylo vždy jen polechtání zvědavosti a nazdar, jedem zase dál.
A moje tradiční bolístka - ženské postavy. Kromě Renaty byly zase všechny jako přes kopírák, nymfomanický semetriky...
Japonský meč byl tak nějak úplně mimo, i když je to v podstatě celé o něm, ale k lásce k Nočnímu klubu se autor vyznal přímo v textu.
Co ale oceňuju jsou sem tam nějaké ty hlášky, kulisy Slovenska a zlouni pocházející z jeho historie a spousta českých strašidel (i když na můj vkus moc "moderně" pojatých).
No a lištičky!
Celkově ale jenom průměr.“... celý text
— Vidlička
Velké maličkosti
„Neskutečně uchopené téma rasismu, kdy se člověk musí zamyslet sam na sebou a nad vlastním chováním a vlastním pocity.
Tohle by snad melo byt povinnou četbou, aby si lide uvědomovali, co často nevědomě dělají.
Klobouk dolu, jak téma bylo uchopeno“... celý text
— Pengi
Poklesky maloměsta
„POKLESKY MALOMĚSTA byly opravdu velice milým překvapením, slupnete je jako malinu, ale po jejich přečtení je budete mít ještě dlouho v hlavě. Takové knihy mám ráda, knihy, které mě nutí přemýšlet nad tím, jak bych se třeba zachovala já... Dejte si je, ať máte také nad čím přemýšlet.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků“... celý text
— Knižní střípky
Tři Sekery
„Tohle si přečíst mistr King, byl by nadšený. Fascinuje mě jak paní Surmanová dokáže s jazykem kouzlit. Metafory, personifikace... Pár stránek to dá malinko zabrat, je toho víc najednou než v jiných knihách, ale když se na to člověk zaměří, fascinuje ho jak tohle dokáže vymyslet. Atmosféru dokázala vystihnout skvěle sklíčeně, mrazivě. Nahlédnutí do zvrácených duší na jedničku. Postava Boba byla skvělá, tajemná a podivně sexy. Zasloužila by si vlastní knihu, nebo alespoň zmínky v dalších dílech. Těch tu bylo na předchozí díly dost, osobně to mam fakt rád a vykouzlí mi to úsměv na tváři. Šepot z lesa jsem si zamiloval, ale porovnávat tyto knihy moc nejde. Tři sekery jsou ovšem skvělý příběh se vším všudy. *Lehký spoiler* Jen mi, sakra, někdo vysvětlete jestli byla teda Otýlie nějak příbuzná s Václavem?!“... celý text
— Bagrowitz
Dcéra snehu
„… depresia, mágia, nádej…
Z prvých strán šla taká extrémne silná depresia… autorka ju opísala priam hmatateľne. Pochmúrne prostredie Aljašky, treskúca zima, hlavné postavy, ktoré sa vzájomne odsudzujú, každý si nesie svoje výčitky a vinu…
Netrvalo dlho a Jack s Mabel sa chytili záblesku nádeje. Najprv k dievčatku zo snehu, potom skutočnému(?), a v neposlednom rade im nádej dodávali aj novozískaní priatelia, rodina žijúca na opačnom konci osady vybudovanej na úpätí aljašských hôr.
Priznávam, príbeh je magický, citlivo písaný, zároveň drsný, podmienkami neľahkého života, dá sa povedať, na pokraji divočiny. Príchodom tajomného dievčatka mi ale stále ČOSI v príbehu nesedelo.
Prepojenie ruskej ľudovej rozprávky a Dcéry zimy bolo krásne. Na jednu stranu sa to prepojenie dalo logicky vysvetliť, na druhú tam boli rozpory- detaily, ale predsa. Počas celého čítania mi vŕtalo v hlave- je alebo nie je skutočná? Dokonca aj teraz, mesiac po dočítaní, si stále nie som istá XD. Patrím ku skupine čitateľov, ktorí nemajú radi, ak si musia domýšľat, či vytvárať vlastné závery. Mám radšej priamosť autora, tzv. povedať všetko “polopate.
Miatla ma tiež priama reč. Niekedy bola písaná kurzívou, inokedy úvodzovkami. Ak sa teda takto píše magický realizmus, asi nebudem veľký fanúšik :/ nečudo, že aj zo záveru som zostala zmätená ako srnka pred reflektormi auta.
Aj keď mňa príbeh nenadchol ako som očakávala, napriek tomu ho vám odporučím, najmä ak máte radi knihy, ktoré pohladia dušu, dodajú nádej, že občas sa aj zázrak môže udiať, stačí veľmi chcieť, túžiť, priať si…“... celý text
— Vknihách
Noc nožů
„Naprosto totožné trápení jako Měsíční zahrady. Jen doufám, že se to stejně jako u zahrad s dalšími špalky podstatně zlepší.“
— CharlesWard
Obyčejná laskavost / Neobyčejná nestoudnost
„Ve třetině první povídky jsem volala : “vítejte zpátky pane Vieweghu!
Ale pak tahle emoce roztála. Přesto Vám dám další šanci, protože stará láska nerezaví“... celý text
— Dimas
Bičování mrtvého koně
„10 povídek, které byly psané pro mě zvláštním způsobem. Nečetly se špatně, ale přišly mi nedotažené. Některé části byly rozebrány do podrobností, ale najednou se děj stočil jinam a vše rychle skončilo.“... celý text
— Jara.v
Tajemství Temného hvozdu
„Opět skvělé zpracování a úžasný příběh. Audioknihu poslouchám vždy při práci a takové obohacení času si nemohu nechat ujít. V tomto díle mě nejvíce bavily rozhovory mezi Mahanem a Anastariou. Když řekla Můj šaman a Miluji tě, tedy chci říct zabiju tě. Musela jsem se smát. Opět se těším na pokračování.“... celý text
— Tess_BooksNerd
Škvíra
„Tohle můžete číst i když je noc nejvíce temná a strach mít nebudete za mne trochu zklamání.“
— m2056
Míček Flíček
„Super road novel pro děti. Dvouleťáka strašně bavila písnička, napětí co se stane s míčkem Flíčkem bylo opravdu velké, příběh dost zábavný i pro dospěláka. Zařazujem do knihovničky a těším se, až se k Flíčkovi vrátíme.“... celý text
— angloumene
V šedých tónech
„Další úžasná kniha, po které si řadím autorku mezi oblíbené. Její příprava (návštěvy oblastí, průzkum, spolupráce s institucemi, rozhovory s přeživšími, ...) je opravdu obdivuhodná. Klidně bych uvítala, kdyby byla kniha obsáhlejší. Ten konec byl pro mě moc rychlý a zůstalo mi několik nezodpovězených otázek.“... celý text
— LuckaK.088
Vikingové a věštkyně
„Trošičku slabší než první díl, ale stále dost čtivé a radost pohledět. Su zvědavá kam se příběh bude odebírat dále.“
— Varjohukka
Strážci osudu
„Do kategorie sci-fi bych to nedal, rozhodně se jedná více o fikci. Když přijede na science, tak se děj sype v nelogických formulacích, které působí jenom jako slovná výplň a postrádá smysl. Ve výsledku dostaneme příběh nesmrtelných superhrdinů určený hlavně pro mladší publikum, kteří si chtějí trávit čas počas přestávek nebo ve vlaku.“... celý text
— Pampalini
Jen se mnou
„Hezký příběh. Jen 500 stránek bylo příliš.“
— astra3
Balada o ptácích a hadech
„Miluju sérii Hunger games, takže Baladu o ptácích a hadech jsem si nemohla nechat ujít, i když mi to trvalo pěkně dlouho, než jsem se k ní dostala. Asi jsem čekala trošku víc, musím říct, že jsem se místy celkem nudila a knížku jsem odkládala. Každopádně bylo super vrátit se do oblíbeného fantasy světa a dozvědět se více o minulosti prezidenta Snowa. Čtyři hvězdičky si knížka ale určitě zaslouží.“... celý text
— Tereza0107
Hory zpívají
„Historie Vietnamu ve 20.století vyprávěné babičkou a vnučkou. Velmi silné.“
— lencin
Uchvatitel duší
„Miluju tuhle sérii! Konečně jsme se dočkali nějaké historie místních upírů a jejich vztahů, což mě vždy hrozně zajímalo. Stejně tak náš tajemný vlk konečně ukázal svou tvář - bezva.
Jediné, co mě celou knihu rozčilovalo (naštěstí se tentokrát děj odehrával jinde, tak jen párkrát během knihy), byl překlad "hospody strýčka Mike". Celou sérii se tomu v překladu říká "hospoda" a v téhle knize je to "pub"...jako bychom neměli český ekvivalet. Vím, že se to i v Čj používá, vím, že to není nic hrozného, ale prostě mi to tam vadilo.“... celý text
— Missty.
Tisíc polibků
„Moc přeslazené, stále opakující se stejné fráze, předvídatelné a nereálné.“
— kristenda
Katastrofa na Bílé Desné
„Útlá brožurka sice jen pár stránkami, ale zato bohatá na informace a svědectví lidí, které katastrofa protržené přehrady zasáhla. Obsahuje mimo jiné i velké množství fotek, pro vytvoření představy, jak hrozivé následky po sobě voda zanechala. Člověku se až tají dech.
"Krátce po katastrofě jsem si prohlédl zničenou obec. Byl to ošklivý zážitek a všichni jsme byli hluboce otřeseni nad troskami dlouholeté poctivé práce a neúnavného zápasu o zvelebení obce. V neuvěřitelně krátké době proběhlo tak veliké zpustošení. V hromadách nakupeného dřeva a neuvěřitelných trosek ležících vedle řečiště objevují zoufalí lidé strašlivé nálezy. Zde leží dítě, tam žena a někde jen části těl osob doslova rozervaných. Jsou slyšet zoufalé dotazy, neviděls našeho, naši...? Nekonečné minuty nejistoty a zoufalství." (vikář Eduard Gnendiger)“... celý text
— Tereza0107
Hadrové panenky nelžou
„Nevím , nějak blíže mě to neoslovilo. Za mě nejslabší díl. A linie s gangy mi přišla dost nudná .“
— Didi15
Tři jablka spadlá z nebe
„V odlehlých oblastech nebyl život nikdy lehký a lidé v těchto místech byli často odkázaní jen na sebe. Přesto se jim ale dění okolního světa nevyhýbalo a často krutě do jejich životů zasahovalo. Ve vesničce Maran pomalu vyhasíná život. Mladí odešli a ve vesnici zůstává hrstka starých, kteří pomalu mizí se svou vesnicí.. A přesto tato kniha není smutná. Lidé zde přijímají svůj osud tak jak je a dál si v klidu žijí své životy každodenní prací, dodržují tradice a nechávají se ovlivňovat starými pověrami, sny a znameními. Někdo tady psal, že kniha je o ničem, že se v ní nic moc neděje, ale v tom je právě její krása -v klidu, pomalosti a dávno zapomenutých pravdách a osudech. Jediné, v čem jsem se občas ztrácela byly skoky v čase, ale postupně jsem si zvykla, že se minulost a vzpomínky neustále promíchávaly se současností. Ostatně tak jak už to v životě vlastně chodí. Kniha asi nebude pro každého, ale pro mě to je jedna z nejhezčích knih, které jsem v poslední době četla. 5*
(9/24)“... celý text
— IVANA0123