Nejnovější komentáře
Rozvíjíme dovednosti hrubé a jemné motoriky dětí
„Skvělá knížka s tipy na rozvoj jemné a hrubé motoriky. Obsahuje spoustu rad, tipů, teorie, her pro rozvoj dětí. Líbí se mi, že jsou tam varianty lehčí a pak pro starší děti těžší. A také rámečka s "všímejte si" a "pozor na".“... celý text
— muchomurka
Dědic na obzoru
„Podle hodnocení jsem si velké naděje nedělala, ale knížka mě pak příjemně překvapila. Bylo to o tom, že člověk může znovu najít to, co si myslel, že už dávno ztratil. A k tomu může získat i další nečekaný bonus.“... celý text
— kacenka6144
Tíživé ticho
„První knížka od pana Bryndzy, kterou jsem četla a nepatřila do série s Erikou Forestrovou. Bylo to svižné, napínavé, mnohokrát jsem měla o hlavní hrdinku strach a někdy jsem měla i já sama strach. Určitě doporučuji, knížka je velmi čtivá.“... celý text
— GaleW
Žert
„(Čtenářská výzva) Nerad se takhle vyjadřuji o knihách, ale nebavilo mě to číst stejně jako před lety na střední škole. Přitom téma příběhu je nadčasové - jeden nedomyšlený ŽERT, který odstartuje sérii životních patálií. Na můj vkus ale bohužel příliš přefilozofované.“... celý text
— Sammy.Boy
Přízraky domu Carrowů
„Vždycky jsem si přála mít na českých hradech, zámcích, tvrzích, usedlostech apod. děsivé zážitky; chtěla jsem, aby nás na to upozornili, že se něco stalo a stále se stát může, že to nebylo překonáno. Přála jsem si procházet se sklepeními, hlubokými podloubími a jinak nepřístupnými místy.
..."Některým hostům se dokonce podařilo zachytit nějaký nadpřirozený úkaz. Pokud se s něčím takovým setkáte, budu vám neskonale vděčná, když mi fotky pošlete mailem."
"Zavěšený lustr obalený pavučinami, dvojité schodiště ztrácející se ve stínech..."
"Tohle nenabízím každé skupině, ale... chtěli byste si to vyzkoušet? Poslouchat, co uslyšíte, když zhasnu světla?"
Pareidolie.
"Ano, vidíme v tom obličej, ale to ještě neznamená, že tam nějaký je."
Duchové se někoho nemůžou jen tak zmocnit. Musejí dostat pozvání, a to je téměř nemožné, pokud člověk není zkušeným médiem.
Ten nápis...
Kult červených vran.
Únava. Vystřízlivění.
Je to duch nebo člověk?
Opravdu skončila doba honu na duchy?
Třináctiletá April se mi zdá v příběhu vyspělejší.
Ne všechny knihy ze série Strašidelných domů jsem četla, ale tahle kniha je hodně povedená; od začátku do úplného konce napínavá. Chválím správné dávkování strachu a pohrávání si s jeho intenzitou.“... celý text
— veronika4001
Čajovna v Tokiu
„Další poměrně předvídatelný příběh, ale svým způsobem to vlastně ani tolik neva. Možná už trochu otřepaná zápletka ve stylu " Nemůžeme se vystát..... Milujeme se...". Každopádně Japonsko, kultura, přístup k životu... atd. vnímám jako svěže poučné. Kolem a kolem povedená jarní oddychovka.“... celý text
— Nelička
Ďáblové jsou tu
„Opět špičková detektivka tentokráte netradičně v této sérii z Paříže a ne z Three Pines, i když ty se také v závěru trochu mihnou. Jinak jde hlavně o nezodpovědný přístup nadnárodních koncernů k bezpečnosti a jejich honba za ziskem. Závěr je trochu přepísknutý, moc uvěřitelné ty všechny zvraty nejsou. Obdivuji matení různých stop a tvorbu falešných podezřelých, ale všechno by se snad mělo trošku více držet normality. Nakonec však jistě převáží – je to přeci jen fikce určená k zábavě.“... celý text
— čef
Šikmý kostel 3
„Stejně jako díly předchozí, parádní čtení. Osudy této rodiny a všech kolem vás nenechají jen tak a musím říct, že mě fakt bavilo to číst.
Je fakt, že od druhého dílu uběhlo opravdu hodně času a trochu jsem musel tápat v postavách, ale autorka vkusně dala na úvodní stranu rodokmen, což hodně pomohlo.
Výborný tah byl konec knihy o jednotlivých osobách z knihy a taky příběh Karwiné.
PS: jen Tomaszek mohl dostat trochu prostoru.“... celý text
— ondras666
Velký Gatsby
„Moje oblíbená kniha. Na příběh se dá nahlížet z mnoha úhlů. Gatsby - vášnivé a opravdově miluje nebo je manipulátor který chce získat Daisy? Daisy - znuděná a rozmazlená nebo opuštěná a zklamaná? Myrtle - naivní nebo vypočítává? Tom - arogantní sukničkář, který ale svou ženu miluje. V podstatě jediný nevinný v celém příběhu je George, který zaplatí životem.“... celý text
— ZáchodovýČtenář
Uražení a ponížení
„Neřekla bych, že Dostojevskij nikdy nezklame. Některé jeho romány jsem si vychutnala, zhruba u dvou jsem ani po sté stránce nechápala, co po mně chce... Uražení a ponížení patří k těm přístupnějším a čtivějším, vcelku akčním a kupodivu vyznívajícím nadějně. Postavy plastické, psychologické pochody srozumitelné (což neznamená, že některé nejsou na zabití). A mimochodem - podoba s Dickensovým Starožitníkovým krámem je evidentní.“... celý text
— petrarka72
Královna stínů
„Tohle byla opět jízda. Chvíli trvalo než se to pořádně rozjelo, ale pak už se to nezastavilo. Jako pardon ale 240 stránek bez Jeřába? To bylo jako moc. Taky nám mohla dát autorka aspoň jednu kapitolu z jeho pohledu když byl ve Wendlynu.
Co mě bavilo byly hádky mezi Aelin a Chaolem. Dávalo to tomu takový správný náboj. I když byly naprosto zbytečně.
Lysandra zde byla úžasná. Na to jak ji v krvavém ostří chtěl člověk jednu plesknout, tady se hned stala jednou z mých oblíbených postav. Hlavně na konci. Jsem hodně zvědavá co mě čeká v páté knize. Hlavně na Třináctku, co ta provede v Morathu.“... celý text
— Holubka
London Road
„Tohle je přesně ten druh knih, který je přesně pro mě. Trocha lásky, která není jednoduchá, život který je někdy prostě drsný a potom všechna ta ostatní láska od přátel a "rodiny" kterou si člověk za život vybuduje.
Je krásný jak je to reálný. Jiné knihy tohoto typu jsou občas přitažený za vlasy. Samantha mě chytí za srdce i obyčejnými věcmi a lidmi. To je na tom to hezké.“... celý text
— HankaJosefiova
Dům na Riviéře
„Velmi zajímavá kniha o drancování umění nacisty během druhé světové války. Ačkoli jsem o této nepředstavitelné zlodějině věděla, o Rose Vallandové jsem slyšela poprvé a jsem moc ráda, že jsem se o ní touto cestou dozvěděla, obdivuhodná žena. Zpočátku jsem se nějak nemohla začíst, tuším však, že důvodem byla moje mysl, která se stále vracela k čerstvě dočtené dvoudílné sérii, mistrně napsané paní Miriam Georg.“... celý text
— mončičák42
Tvá nepřítomnost je tmou
„Opravdu doporučuju. Stefánsson je mistrovský vypravěč, který dokáže dokonale vtáhnout do svých spletitých příběhů, které se postupně všechny propojují v jeden - a to ne jako rodinná sága, ale jako sága člověkova. Asi je i Island na to právě vhodný, protože tamní člověk vyrůstá z tvrdé hlíny nebo od moře až k nebesům, je ošleháván poryvy větru času a tak tu defilují desítky postav, které se různě propadají do historie nebo jsou právě v současnosti, ale dělají podobné věci. Stefánsson jakoby ruší hranice běžného lineárního vyprávění dokáže skočit dopředu a dozadu a to i v jedné větě, nezapomíná ale na to, aby čtenáře udržel a orientoval, pracuje se symboly, emblémy nebo situacemi, přidanými každé postavě, které repetitivně připomíná. Podobně jako v jiných románech i tady se velmi lehkým tónem dotýká nejpodstatnějších věcí života, jakoby velkým oboustranným hřebenem pročesává islandskou krajinu a osudy lidí do jejich niterných hloubek i nebeských výšek. Je to fascinující literatura, plná magie, humoru, vzletnosti i zemitosti. Kniha mě dostala několikrát, musel jsem brečet. Postavy jsou plastické a všechny se ocitají na nějaké zvláštní hraně, kterou musí překročit - hrdinským činem, nebo jen úsměvem, nebo vlastní smrtí, nebo smířením se sebou apod. Autor dává úsměv i smrt na jednu úroveň, všecko všecičko má v životě význam a ovlivňuje nejen náš život, ale i život za 100 let. (např. prababiččin úsměv může fakticky za to, že prapravnuk možná teď půjde do vězení...). A mezi příběhy vypadávají jednoduché věty, které vypadají banálně, ale jsou to ta nejlepší moudra pro život. Zkrátka skvělé, skvělé, skvělé.
Pro ukázku vybírám:
"Většina lidí se rozhodne chápat jen málo věcí. Porozumění má tendenci vyžadovat zbytečně obtížný věci - třeba postoje a odpovědnost -, zatímco lidi s předsudkama a ty, který se do ničeho nemíchají, si žijou mnohem lehčí život."
"Zasadili (strom) v roce 1601, před více než čtyřmi sty lety. Byl jsem z toho úplně paf, ... je mi, jako bych se dívala na samotný čas...Jen si to představ, to je množství představ o světě, názorů a hypotéz, kterými ten strom asi rostl. Když se ujalo jeho semeno, většina lidí měla za to, že Země je placatá a střed všehomíru a že ten, kdo tvrdí něco jiného, je úplný blázen. Ale ten strom si prostě rostl a rostl skrze jedno století za druhým, myslel si svý, směřoval vzhůru, svobodný a nezávislý. Instinktivně cítil, že názory lidí mají jepičí život. To, co se považuje za vhodný chování dneska, je špatný zítra. A naopak. Ale já se dívám, jak stromy rostou, a tak jsem svobodný."
"Bůh se nestará o otázky, které mohou zodpovědět jenom lidé."
"Eirík má za to, že smrt netouží po ničem horoucněji než po životě, ale je odsouzená k tomu, že ho ničí, kdykoliv se pokusí ho obejmout."
"Žila sedmdesát let a v podstatě se toho o ní nedá moct říct. Snad jen to, že byla kůlem v plotě. ... Některé životy jsou tak obyčejné, že se ani o nich nedá mluvit. Totéž platí o kůlech v plotě. A přesto se právě díky nim plot nesesype."
"Je to zákon, že za štěstí na jednom místě se platí neštěstím jinde?"
"Venku je léto. Léto na Islandu sahá od hlíny až do nebe."
"Tělo jsme dostali proto, abychom nezapomněli, že nejsme božstvo. Má nám to připomínat, že špatně snášíme tok času, a tudíž máme povinnost ho dobře využít."
"Usmála ses, a já teď nevím, jestli mám odvahu ještě žít."
"Já totiž myslím, že slepice poezii nesnáší, a proto jsou tak popudlivý."
"Ta nejlepší a nejvýznamnější šachová partie byla sehrána v jordánské poušti před mnoha tisíci lety, když Bůh a ďábel hráli o to, kdo bude mít vládu nad lidmi. Ještě štěstí, že Bůh vyhrál, řekl jsem. Proč myslíš, že vyhrál Bůh, odvětil Ekram..."
"To, že se lidi na něco těší, je přenese mezi vesmíry."
"Bůh a ďábel stvořili člověka spolu. Poslední, co mu uštědřil Bůh, bylo vědomí - a pak prohlásil, že jeho dílo je dokonáno. A vtom přidal ďábel ještě podvědomí. Pročs to udělal, zeptal se Bůh, cožpak nevidíš, že jsi mu nadělil něco, čemu ani my pořádně nerozumíme? Proměnil jsi ho v záhadu."
"Odpouštět je někdy totéž jako smířit se sám se sebou. ten, kdo odpustí, najde sám sebe. A ten, kdo najde sám sebe, je svobodný."“... celý text
— Apo73
Zlatá klec
„Takže,
Za 1. - Kiva je strašná pipka. Jakože fakt strašná. Tolik podrazů, co stihla v téhle knize, to snad ani není možný. Od začátku až do nějakých posledních pár stránek mě neskutečně štvala. Konec bych zhodnotila asi jako: ,,Dobře ti tak, ty huso hloupá nerozhodná.
Za 2. - Jaren je neskutečný slaďouš a upřímně doufám, že to s ním dopadne co nejlíp.
Za 3. - Zuleeka ve mně vyvolala přesně ty pocity, které autorka nejspíš zamýšlela - nesnáším ji.
Za 4. - Caldon je skvělej.
No, a mně nezbývá nic jiného než se okamžitě pustit do 3. dílu, protože na konci to opravdu dostalo grády!“... celý text
— anonym02
Zimní drak
„ilustrace jsou velmi miloučké, ovšem text za mě zbytečně až moc stručný...“
— Aniday
Les v domě
„Silný příběh, snad ani nečtu kdybych věděla o čem bude. Chování postav soudit nemohu...
Příběh se mi nelíbil, čtivé to bylo.
No kniha nebude pro každého.
Styl písma zvolen nevhodný.“... celý text
— Kskaja
Až na dno
„Kniha se četla dobře, děj je napínavý, jen škoda tak useknutého konce.“
— Dreisii
Proč nejsem komunistou
„Jakkoli kniha vznikla v určité antikomunistické hysterii na začátku 1990, pravou sílu nabírá teprve teď. V době, kdy komunisté již jako historický relikt odešli z vlády a člověk by řekl, že je vše zažehnáno, ale není - v Eurovolbách se probudila opět temná síla a poslala tam naši reprezentantku z KSČM...
Je šokující, fascinující a uchvacující, co 11 humanistů dokázalo vidět v komunismu už v roce 1924-1925, kdy odpovídali na anketní otázku v Přítomnosti. Vždyť v té době ještě nevznikl ani Stalinismus, naši komunisté se ještě ani pořádně nebolševizovali, ještě se ani André Gide nevrátil ze SSSR, nevypukl socialistický realismus, v době, kdy ještě odjížděli nadšenci zakládat komuny do Sovětského svazu. A o teroru 50. let zatím nikdo netušil, ani komunisté sami.
A s touto malou zkušeností, jen s Marxovou teorií, Leninovou revoluční praxí a sotva drobného úkroku v podobě NEPu, tady Čapkové, František Langer, Ladislav P. Procházka, Fráňa Šrámek, Josef Kopta, Jan Herben, Jaroslav Kallab, jaroslav Kříženecký, Richard Weiner a Ferdinand Peroutka formulují své výtky proti komunismu s naprostou přesností a vyhmátnutím podstatného.
Dovolím si pár ukázek:
Karel Čapek:
"Moje srdce je na straně chudých."
"Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoliv zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoliv pomoc."
"Hladoví nechtějí vládnout, nýbrž jíst."
"Chudí nejsou masa."
"Živit chudého člověka sliby je okrádání chudého."
"Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho pochmurnost. Čím hůře, tím lépe."
"Nehostinné a nelidské je klima komunismu; není střední temperatury mezi mrazivou buržoazií a revolučním ohněm; není nic, čemu by se proletář směl s požitkem a nerušeně oddat. Není na světě oběd nebo večeře; buď je to plesnivá kůrka chudého nebo žranice pánů".
"Předpokladem komunismu je umělá a nebo úmyslná neznalost světa....Velmi lehko se řekne, že les je černý, ale žádný strom v lese není černý, nýbrž je červený a zelený, poněvadž to je obyčejná borovice nebo smrk..."
"Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu. Lékařská diagnóza by řekla, že to je patologický negativismus. Dnešnímu světu není třeba nenávisti, nýbrž dobré vůle, shody a spolupráce."
"Metoda komunismu je široce založený pokus o mezinárodní nedorozumění; je to pokus roztříštit lidský svět na kusy, které k sobě nepatří a nemají si co říci."
František Langer:
"Druhé, co mi brání, abych byl komunistou, je ta nevyvratitelnost, s jakou je rozhlašován.... Kdybych byl komunistou, byl bych věčně střízlivým, kritickým, snad i skeptickým, což není zajisté v rozporu s vírou, ale zač bych vyletěl ze strany ještě dřív než Trocký..."
"Pak nejsem komunistou protože, že pokládám dnešní společnost za schopnou života a vývoje...."
"A právě revoluce jest tím, proč nejsem, nemohu a nechci být komunistou. Má z ní příšernou úzkost. Vím, že v Evropě by byla mnohokrát horší než v Rusku, kde život měl jednoduchou, až primitivní strukturu."
Ladislav P. Procházka:
"Hledím na komunismus jako na starý sen a velikou naději lidstva. První jeho hlasatel byl Kristus...první obce křesťanské byly komunistické....Idyla prvních křesťanských církví zmizela, když křesťanství zvítězilo a začalo vládnouti..."
Fráňa Šrámek:
"Nebyl jsem komunistou ani za těchto prvních dnů revoluce; slyším raději slovo svoboda než diktatura; slovo člověk raději nežli masa; slova proletariát může být hanebně zneužíváno..."
"Nejsem komunistou, odmítaje nebezpečné metody, jimiž komunismus hledí získávat stoupence svým cílům. Soudím, že znamená degradovati člověka..."
"Komunistická revoluce nebude koneckonců souzena podle toho, zda učinila svět komunistickým, nýbrž zda jej učinila lepším a šťastnějším..."
Josef Kopta:
"Komunismus, jako učení o zespolečenštění výrobních prostředků a zrušení soukromého majetku, předpokládá k realizaci svých cílů zcela jiný lidský materiál, nežli jest ten, který dnes obývá svět."
"Jak míní pozitivistická doktrína vyřizovati věci metafyzické, které nelze z člověka odstranit a s nimiž se sráží právě v Rusku na každém kroku?"
Josef Čapek:
"Komunismu má jen dva pytle, do nichž utřiďuje člověka. V jednom má proletáře, který se odtud vyhrne a udělá revoluci. V druhém je buržoa, který pak má být potlučen a vytlučen. Do tohoto druhého pytle hází tedy komunista všechno, co není organizováno ve straně a znamenitě si tím zjednodušuje život."
"Nejsem komunistou, protože mám rád člověka, protože mám větší úctu a lásku k dílu než k jakékoliv moci."
Jan Herben:
"Komunism je možný jen při nepatrném sdružení lidí, vázaných k sobě láskou. Například je možný v rozvětvené rodině..."
"Nikdy jsem se komunismu neposmíval. Ale zhrozil jsem se ho, když velekněz ruského bolševictví vyslovil zásadu, že velké ideji možno, ba i nutno obětovat třebas devět milionů lidí. Co Lenin podnikl, bylo šílenství a zločin. Komunism, jenž má organisovat lidstvo k bratrství, nemůže být vykupován řekami krve."
Jaroslav Kallab:
"Nejsem komunistou, poněvadž komunism v té formě, jak jej hlásá třetí internacionála, nepokládám za schopný, aby umenšil utrpení, ani aby zmnožil život účelnou prací, ani aby přemohl vládu pověr a egoismu ve společenském životě."
"Nejsem komunistou, protože komunismu neuznává mravních sil život umožňujících a udržujících. Více než láska k trpícím pudí nenávist k těm, kdo podle jejich mínění má život příjemnější. Nenávist však může bořiti, nemůže však založiti společenského řádu."
Jaroslav Kříženecký:
"Nevěřím ve správnost komunistické teorie: že kolektivum je větší realitou než individuum....Individualizace jest základním a jedním z nejcharakterističtějším projevem života vůbec."
"Nevěřím ve správnost komunistických ideálů: že by zestejnění lidí a potlačení tendence k individualizaci leželo ve vývojovém směru lidstva."
"Nevěřím ve správnost praxe komunistické strany: strana jest nejméně povolána a schopná k této práci. Svou násilnickou ideologií praxe působí jedině negativně, destruktivně...."“... celý text
— Apo73
Transatlantik
„Detektivka není špatná a čte se to samo, ale tentokrát jsem měl pocit mírné recyklace nejen postav, ale i nápadů, jako kdyby kromě hlavního případu nebylo dost vedlejších linek. Americká část je úlet a linka s Fritzem a Hannah je slabá (návrat některých postav ze série bohužel nepřispěl k větší zábavě). Charly je opět zábavnější a akčnější postava než Gereon a k pozitivům patří připomínka bombardování Guernicy nebo vzducholoď, ale není to tentokrát tak zdařilé asi kvůli tomu, že se to neodráží tolik na dění v Berlíně.“... celý text
— Kverulant
Můžeš říct: Miluju tě
„Kdyby se mě někdo zeptal jaký sport mám ráda, odpověď by byla jednoduchá, mám ráda hokej a rugby. Takže favorit v této knize byl jasný. Tématem mě oslovil nejvíc první příběh, odehrávající se právě v hokejovém prostředí.
---------------------------------------------------
Maddie a Lucas bývali v dětství nejlepší kamarádi. Jejich cesty se ale během dospívání rozešly. Osud je opět svede dohromady, když jsou donuceni spolupracovat společně na školním projektu. Opět se znovu poznávají, čelí svým pocitům, minulost se probouzí ...zvládnou spolu spolupracovat ?
Bavili mě oba hrdinové, jak spolu objevovali ztracené přátelství a probouzeli společné vzpomínky z minulosti. Chemie mezi nimi fungovala skvěle, jako čtenář jsem si jejich příběh užívala. Klidně bych brala o sto stránek víc
V druhé novele nakoukneme pod muzikantskou pokličku. Prostředí New Yorku bylo skvěle popsané, hodně jsem si oblíbila vedlejší postavu. Mateo byl skvělý kamarád, nenechal Tessu na holičkách, pokaždé tam pro ni byl.
Třetí novela, mně úplně neseděla, ne že by byla špatná, to ne. Jen mě předchozí oslovily víc svým příběhem i tématem.
Co musím pochválit je moc pěkné grafické zpracování. Knížka je plná výpisů z chatu, fotografií a ilustrací, pěkně to dokresluje příběhy, to se povedlo. Naopak co malinko musím vytknout, je příliš pevná vazba, díky tomu se kniha hůř četla.
Hodnocení
1.novela 4*
2.novela 3,5*
3.novela 3*
Celkové hodnocení 3, 5,*“... celý text
— blanka5960
Dvakrát do stejného rybníka
„Poklidná letní road movie tří kámošek, které se pokusily vrátit čas. Moc mě bavil popis míst, kterými “holky putovaly, protože jsem podobnou pouť po Jižních Čechách kdysi v mládí s kámoškama prošla taky a taky jsme končily v Telči.
Ale nevím proč, nějak mi ty holky z knihy nejsou úplně sympatické, nelíbí se mi, jak o sobě smýšlejí a mění každou chvíli názory. Jsou pro mě nečitelné a nevěrohodné, i když uznávám, že chvílema se uměj odvázat a život se pokoušejí užívat, jak umí.“... celý text
— martineden
Uvězněná v Karibiku
„Neviem, prečo má kniha také slabé hodnotenie, keď mne sa tak veľmi páčila. Spočiatku som bola skeptická, lebo zápletka mala isté nedostatky a ešte k tomu vystupoval ako hlavný hrdina nejaký ruský magnát, a no neviem, začínam mať k väčšine ruských vecí averziu (určite tam figuruje aj útok na Ukrajinu, aj keď obyčajní Rusi za to nemôžu). Napriek počiatočným negatívnym pocitom, ma kniha nadchla a pociťovala som v nej aj určitú hĺbku, čo ma prekvapilo. Väčšinou tieto modernejšie paperbacky sú na jedno použitie, ale túto by som si možno prečítala aj neskôr.“... celý text
— Mesačnica
Rozhodující bitvy
„Kniha poskytuje základní povšechný přehled o významných bitvách, bohužel při svém povšechném záběru se nevhnula extrémním zjednodušením a nepřesnostem. Pro lidi, kteří se nezajímají historií válečniství a konkrétními bitvami podrobněji, je ale zřejmě postačující.“... celý text
— Cinik
Rozalína, červená víla
„Trochu vykrádačka Perraulta a Shakespeara, ale pre začínajúcich čitateľov snáď motivujúce. Prečítala som všetky tie základné, v niektorých ma prekvapili akčnejšie časti, napríklad jazda na veveričke ;)“... celý text
— Mesačnica
Vířivka
„Na začátku mi to připadalo, že to jen proklouzne mezi prsty a nezanechá silnější dojem, ale pak se to rozjelo a bylo to emotivní a vše do sebe zapadlo.“
— martinaandulka
Půlnoční anděl
„Váhala jsem mezi 3 a 4*, ale carské Rusko není úplně můj šálek kávy. I když... o "civilizovanosti" Británie by mohlo mnoho národů po celém světě vyprávět hotové romány!
Taša je zajímavá, ta velkorysá a smířlivá povaha mi docela imponovala. Hlavní hrdina byl také fajn, i to, že nebyl dokonalý. Jen byl chvílemi o fous dominantnější, než bych byla ochotná snášet.
Poměrně dost erotických scén.
U téhle autorky mám oblíbenější kusy, ale tohle je hezký průměr.“... celý text
— Senza Jenka
Nežádoucí nevěsta
„Za začátku mi to připadalo jako fajn odlehčené čtení (když pominu 6 úvodních stran o kočičích závodech).
Meggie byla roztomilá spontánní holka, která se nepřetvařuje.
Veškerý příjemný pocit ze čtení pro mě skončil svatební nocí. Troufám si říct, že v dnešní době by už tohle neprošlo. Vždyť Thomas ji v podstatě znásilnil, a to jen proto, aby si něco dokázal, aby se cítil dost chlapsky a potrestal svou zasněnou (devatenáctiletou!) manželku! A co udělá Meggie? Po jednom dni trucování mu všechno odpustí.
Pobyt na hradě už byl jen snůškou absurdních situací. Dvě bláznivé frivolní vdovy, padouch, který Meggie praští po hlavě a Thomase to nijak zvlášť nezařazené, prostě panoptikum podivínů a nesmyslných rozhovorů.
Čtivé to bylo, o tom žádná, ale jednou stačilo.“... celý text
— Zomy
Sadistova bible
„Na internetu se seznamují dvě ženy. Vdaná frustrovaná Ellie (která tají slabost pro stejné pohlaví a utíká si o svých představách alespoň psát na sítě) a svobodná mladá Lori, která má “nepatrné tajemství. Utíká před bytostí, která chce drsně ovládnout její tělo.
Zjišťují, že mají podobné představy a rozhodnou se je zrealizovat.
Domluví se, že spáchají společnou sebevraždu, ale ne ledajakou - nejprve si chtějí splnit své erotické sny (některé jsou “drobet bizarní). Po cestě za vysvobozením ze svých životů, ve kterých nejsou spokojené, musí obě překonat však množství překážek. Jakých?
To už vám neprozradím.
Dvě ženy, řada překážek a jeden cíl cesty za vysvobozením - společná sebevražda.
Jedná se o jednohubku, kterou spolknete během jednoho večera, děj je čtivý, přímý a střídá se nám zde několik úhlů pohledu.
Poznáme blíže i dvě hlavní postavy, jelikož v knížce se objeví i střípky z jejich životů.
Nalezneme v něm plno temnoty, bolesti, zvrácenosti, bizáru, kapku nadpřirozena a dalšího. Ano, jsem možná trochu zvrácený úchyl, ale přesně tohle se mi líbilo .
Není to určitě však čtení pro každého!
Autorka zakomponovala otázky náboženství, víry, nebe či pekla, a věřím, že knížka dokáže vyvolat jisté pobouření.“... celý text
— lucie.svobodova
Abeceda zvířátek
„Kniha je psaná v abecedním pořadí a u každého písmenka je 1 či 2 zvířátka. U každého je i ilustrace barevná a černobílá. Musím říct, že obrázky jsou krásný. Malá hned ví, o které zvíře jde. U každého zvířátka je taky krátká říkanka, které jsou poučné nebo vtipné.
Na konci knížky jsou krátké úkoly, spojovačka, omalovánky či pexeso. Na spojovačku si malá prý ještě počká až trošku víc vyroste a bude hezčíc malovat(její slova, ne moje ).
Za nás je kniha velmi zajímavá a pro děti, které se učí zvířata nebo písmenka prospěšná, dvě muchy jednou ranou. Pro autorku klobouk dolů za tento nápad.
Děkujeme Kači, za knihu k recenzi.“... celý text
— Marry001