Nejnovější komentáře
Květinový ateliér víly Violky
„Dcery jsou z knížek nadšené (ano, musíme ji mít dvakrát, protože si chtějí obě vybarvovat po svém). Mile mě překvapilo množství květin a informací o nich. Klidně bychom mohli knížku využít i jako herbář.“... celý text
— vvercaw
Anna Elliotová
„Od autorky jsem již několik málo knih četla, proto se domnívám, že její styl je mi poměrně známý. A také tato její kniha se mi líbila, i když je možná zároveň tak trochu zdlouhavě napsaná. Mně to ovšem vůbec nevadilo, právě naopak. Užívala jsem si každou větu a nuanci vyprávění a samozřejmě také celý ten příběh Anny Elliotové, který mne zaujal tak, že jsem knihu v podstatě skoro vůbec nedokázala odložit ;-). Víc už protentokrát psát nebudu, dávám ale hodnocení nejvyšší a mám takový pocit, že autorku a její knihy pomalu, ale jistě dokážu ocenit a docenit...“... celý text
— 85098211
Kdyby ze světa zmizely kočky
„„Lidé v momentě,
kdy vynalezli mobil,
vynalezli také neklid,
který vzniká
s jeho absencí.“
Název knihy, respektive název příběhu, a anotace k tomu napsaná mě velmi lákaly. Jenže hned po prvním Ďáblově (dále jen Aloha) skutku, kdy na žádost hlavního hrdiny nechal „NĚCO“ zmizet (nebudu psát co) jsem byl hodně zklamán. Očekával jsem brutální masakr, který vždy nastává, když lidem vezmete nějakou zásadní věc, bez které snad ani nedokážou žít. Ale ono se vlastně ani nic zásadního nestalo. Pak jsem pochopil, že příběh je plný „KDYBY“ a spisovatel prostě nedokáže rozvinout do plné hrůzné míry význam slova „ZMIZET“. Tak že mě to po prvním „PŘÁNÍ“ přestalo skoro bavit.
Citát: Když si kupuju knihu, nejdřív si přečtu konec. Co kdybych umřel ještě předtím, než ji dočtu?“
Ty úvahy o tom, co by se stalo kdyby ze světa „NĚCO“ zmizelo a jak by to změnilo můj život jsou pak absolutně zbytečné, když se po „ZMIZENÍ“ vlastně nic neděje. A rozhodně se svět nemůže tvářit, že se jako nic nestalo a plynout nerušeně dál. Takhle to prostě nemůže fungovat. Podle mě to bylo jen přihlouplé blouznění na nějaké romantické vlně a přesvědčování se o tom, že by svět klidně mohl fungovat bez telefonů, filmů, knih, hudby nebo koček. A pro mě třeba bez rybiček nebo papoušků, kteří mají kočky za úhlavní nepřátele.
Malá ochutnávka:
„Rád tě poznávám!“
Z hloubi bytu ke mně dolehl veselý hlas.
„Ehm . . . a vy jste kdo?“
„Kdo bys řekl?“
„Nó . . . smrtka?“
„Skoro!“
„Skoro?“
„Jsem Ďábel.“
„Ďábel?“
„Přesně, Ďábel!“
A tak se na scéně nonšalantně objevil Ďábel.
(POZOR – tento odstavec obsahuje SPOILER!!!!!)
A protože Aloha už před tím vyhověl podobným přáním už asi 180 lidem (neptejte se na to číslo), musel by být svět už totálně na jiné úrovni, než si hlavní hrdina nalhává. Někdo píše, že je to romantická úvaha, ale když si vybavím, jak umírající hlavní hrdina cíleně likviduje milované věci svých nejbližších přátel – NO, tak mi to také moc romanticky nepřipadá. Byl to pěkně dlouhý, vlastně i hodně nudný, ničím nepřekvapující (a že to mohlo být perfektní) příběh o „NIČEM“. Vlastně jediná pasáž, která mohla být zajímavá, je ta, kdy na umírajícího hrdinu začne mluvit jeho kočka. Jenže to taky nevyšlo.
(KONEC SPOILERU)
Citát: Jakýkoli důležitý dárek, opatrovaný dopis nebo krásné vzpomínky se nakonec promění v nepotřebný šunt, na nějž zapomeneme.
Samotný fakt, že ze světa něco zmizí a skutečné zmizení dané věci, by dle mého názoru vrátilo svět někam do doby kamenné. Ale když se nad tím zamyslím, možná by to nebylo zas tak špatné. Jenže pan spisovatel se nezamyslel, nebo se bál zamyslet a proto svůj příběh nechal někde na nějaké vlně podivna plynout dál, bez následných hrůzných důsledků. Jako čtenář si připadám hodně ochuzený o dramatický a vlastně i romanticky možný příběh a místo toho jsem dostal jen jakousi miloučkou poučku, abych se nebavil s Alohou (Ďáblem) a svou kočkou. (žádnou stejně nemám) A s vědomím, že až umřu, tak po mě neštěkne ani pes, jsem knihu dočetl, zavřel a nechal „ZMIZET“ ve své knihovně.
(Vlastně kecám. Knihu daruji jedné chovatelce koček, třeba z toho bude moudřejší)
Citát: A já potichu zemřu.“... celý text
— Terva
1953
„„Teď
nastala chvíle,
kdy Bůh procitl
a změní svět.“
(Čarodějnický strom)
Comics Centrum tuto knihu věnovalo na památku editorky Mileny Vojtkové (1963 – 2024). Milena Vojtková byla pracovnice Ústavu pro českou literaturu a převážně se věnovala lexikografii a dějinám literatury 20. století. Zemřela náhle dne 18. dubna ve věku 60-ti let. Bohužel tak nestihla dokonči sedmý svazek „Dopijem a pudem“ ve Vybraných spisech Vladimíra Macury.
Citát: Vyhýbejte se tvorům z temnot a nikdy je nevyhledávejte. (Kelpie)
Pokud jste si mysleli, že když tu vystupuje Hellboy, že ho bude kreslit Mike Mignola, tak to jste na omylu. Nemá tu ani jednu kresbu příběhu. Jen nějakou obálku a doplňující scénáře. Na kresbu ve stylu M.M. bohatě stačí 4 x Ben Stenbeck, v jedné povídce Michael Walsh a v té bonusové poslední Paolo a Joe Riverové. Celkem tu najdete šest příběhů ze světa Hellboy graciózně zařazené do roku 1953. Veškeré komentáře, hodnocení a názory ke všem povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této knihy.
Citát: Takže vy jste svůj hostinec pojmenovali po místních vykradačích hrobů? (U Masáka a Kostitřasa)
Podstatou základních povídek je, že Hellboy a profesor Bruttenholn cestují po anglických hrabstvích a řeší „hradní záhady“. Měl jsem furt pocit, že to je pro Hellboye nuda a že se cítí na větší případ. Naštěstí se po čtyřech povídkách děj přesouvá do Ameriky. A hned ten první neanglický příběh už má grády. Jmenuje se „Zbloudilé duše“ a je akční, smutný a Hellboy konečně dělá svou pravou práci. A jako bonus je tu povídka „Pozor, zlý pes.“ Je nejakčnější, nejlepší a nejlépe nakreslená. Jak jsem již někde napsal – Mike Mignola je celkem dost postradatelný a jeho nástupci to mnohdy zvládají lépe než on sám.
Citát: Některý věci se zkrátka pohřbít nedají. (Zbloudilé duše)“... celý text
— Terva
Pyramidy
„V pořadí sedmá kniha Zeměplochy mě docela zklamala. Po Soudných sestrách jsem věřil, že se trend otočil a série mě začíná bavit. Bohužel Pyramidy se podle mého zase tolik nepovedly.
Moc se mi líbila první část, kdy probíhala Těpicova vražednická zkouška a probíhalo představování království, historie a celý tenhle úvod.
V dalších částech mě kniha postupně přestávala bavit a ztrácela mojí pozornost. Ano, občas jsem se zasmál, některá témata byla popsána trefně a s krásným nadhledem. Nicméně mi vadilo, že se děj moc neposouval, postavy neměly jasnou motivaci a kniha jako taková nikam nesměřovala. Četl jsem o tom, co se postavám dělo a málokdy byli protagonisté původcem děje. Pravda, hodně to souzní s tématem bezmocného krále, ale i tak to byla nuda. Dalším vroubkem jsou jako obvykle nevhodná přirovnání k moderním věcem, která vytrhují z eskapismu.
Zatím považuji Pyramidy za jednu ze slabších knih Zeměplochy. Dalším dílem by měly být Stráže, stráže, u nichž platí shoda, že jde o jeden z nejpovedenějších dílů. Dám tedy Pratchettovy ještě (asi poslední) šanci. Pyramidy hodnotím jako tři s odřenýma ušima.“... celý text
— Slezadav
Tenký led
„Inu musim uznat ze nase spisovatelske duo, ma dobre naslapnuto. Vyborne pokracovani prvniho dilu. Jelikoz probehl letos disk pomniku zimy, tak plynule pokracuji v krasojizde. Moc se mi libi jak je vykresleny Petrov, Korwarian, i Viktorie. Mnohem vice me bavily kapitoly Algorske, ale chvalim i newelskou cast s Evansem.. celkove se mi libi propracovanost te serie a ctivost. Pristihl jsem se opakovane, ze misto sledovani TV mnohem radeji zustavam s touto serii v ruce a hltam dalsi a dalsi stranky. Je opravdu skvele, ze mame takovehle autory.“... celý text
— Dusinof
Yakari a bílý bizon
„Syn četl sám. Komiksové vydání malého indiána se synovi zalíbilo.“
— Luky110812
Mise Afghánistán
„Formou deníkových zápisků sepsané svoje zážitky a pocity z misí, tentokrát z Afghánistánu, kde byl sympatický chirurg Tomáš Šebek s organizací Lékaři bez hranic v roce 2013 a 2015. Líbí se mi jeho literární styl a drsný smysl pro humor. Jeho vyprávění je syrové nijak nepřikrášlené. Píše vše jak vidí a cítí.
Skvělá úvodní pozvánka napsaná jeho kolegou Janem Trachtou. Jeho kniha Tichý dech je také na mém seznamu ke čtení.
Velký respekt a obdiv úplně všem z organizace Lékaři bez hranic.
PS: hodně mě pobavil den 18. prvni mise v Afghánistánu. S tou hlavou moc dobře vím o čem je řeč. A to druhé....taky hodně hustý:):):)“... celý text
— Doubravka1975
Pobřeží v plamenech
„Ze začátku jsem nevěřil že ji dočtu ale pak popis života křováků mě docela chytil“
— Luigi1
Yakari a medvěd grizzly
„Syn četl sám. Komiksové vydání malého indiána se synovi zalíbilo.“
— Luky110812
Tajemství Malého bleska
„Syn četl sám. Komiksové vydání malého indiána se synovi zalíbilo.“
— Luky110812
Yakari a králík Nanabozo
„Syn četl sám. Komiksové vydání malého indiána se synovi zalíbilo.“
— Luky110812
Vraní oko
„Další zdařilá detektivka od paní Klevisové. Jasný důkaz toho, že jde napsat dobrou detektivku i bez potoků krve, zato s barvitými popisy přírody a pěknou češtinou.“... celý text
— Joyce24
Dávná kletba
„Tato kniha mě velice zaujala a moc se mi líbila“
— Luigi1
Hotel pro mou lásku
„3.díl série Kroniky Vrbového jezera. Tenhle příběh je hlavně o Nině Romanové a Gregu Bellamy a jednom hotelu....:) a jinak je tu klasika, tábor Kioga a všichny známé postavy z předešlých dvou dílů.
Moc pěkná, romantická série“... celý text
— Doubravka1975
Na život se nečeká
„Pár zajímavých myšlenek a na jednom se s autorem shodnu. Poslouchám svoje tělo - už léta.“
— niknikita
Posvátné místo
„No toto pre mna nebolo. Ani neviem preco vlastne viem ale ved kazdy ma pravo si zit po svojom. Prosto sa mi nepacilo aka bola Amber nabozensky zalozena az prilis a nesedelo mi to do takejto knihy ale ze vobec. Za dalsie styl pisania bol divny akoby to mala byt prvotina historicky roman a neiste zlozenie viet. Za mna nie a som rada ze niesu dalsie casti prelozene lebo by som sa nimi asi nepreluskala“... celý text
— Ewe291
Host
„Luxusní kousek, a ten konec .Wau“
— Katulinka69
Srdcerváči. Kniha 2
„Skvěle vyjádřená složitost dospívání, nejistota zamilovanosti, kombinovaná s hledáním sexuální orientace. S přiznáním si své odlišnosti.
Chtělo by se mi rýpnout si, že těch odlišných je tu víc, než standardních, ale vzhledem k tomu, že to je téma knihy, že autorka vyzvedává sílu přátelství, podporu rodiny, ukazuje těžkost odlišnosti tak citlivě, hodnotím všemi hvězdami.
A doporučuji přečíst i rodičům!“... celý text
— kopeceli
Prázdniny v Evropě
„Audiokniha
Oddechová kniha, na některých místech jsem sama byla, takže jsem při poslechu vzpomínala.“
— katpas76
Alchymie. Tradiční věda o kosmu a duši
„Toto je patrně nejlepší pojednání o alchymii a hermetických vědách obecně, jaké jsem kdy četl. V prvních kapitolách knihy autor srozumitelně a přesvědčivě vysvětluje podstatu předvědeckého uvažování, které není podřadné přístupu současné vědy, nýbrž prostě jen stojí na zcela odlišných základech a vlastně představuje mnohem ucelenější a moudřejší přístup ke světu. Ve zbytku knihy pak osvětluje postupně základní aspekty alchymie a stručně popisuje fáze alchymického procesu. Jelikož autor byl orientalista, není překvapivé, že místy upozorňuje i na analogie s indickou a čínskou duchovní filosofií a praxí. Zcela samozřejmě je text plný odkazů na arabské alchymisty. Osobně již dlouho vnímám silnou paralelu mezi alchymií a tantrou (a zřejmě též kabalou) a tato kniha mi opět prohloubila chápání těchto souvislostí, ačkoliv nepřímo (autor přímo o tantře nemluví a ani o kabale se nezmiňuje). Přesto s autorem nesouzním úplně; velmi mne zaskočilo jeho tvrzení, že "nejvyšší smysl, který je ve znaku Marsu a který alchymii daleko přesahuje, je "vtělení Božího Slova", jež přináší v jistém smyslu snížení božského...". Buďto je to důsledek mého stále ještě příliš povrchního chápání alchymického procesu nebo autor přece jen nedospěl ve svém poznání dost daleko nebo obojí. Nevím. Bez ohledu na to se jedná o skvělé pojednání pro každého, kdo se chce na alchymii podívat jinak, než jako na primitivní pavědeckou předchůdkyni chemie.“... celý text
— asakz
Bouřlivé časy
„Krásné pokračování, jen to nebylo tak jako předchozí kniha, od které jsem se nemohla odlepit. Jde se na další díl.“
— martinkaLLL
Krušné hory ve švédském sevření: Poslední tažení Jana Banéra 1641
„Kniha sice avizuje tažení Jana Banéra a bitvu u Přísečnice (ani o jednom jsem toho moc nevěděl, prakticky nic), ale věnuje se jim jen velice dílčím způsobem, řekl bych na jednotkách stran až v závěru knihy. Ostatní text je lehké uvedení do problematiky tažení, kvartýrování a obecně dopadům válek na obyvatelstvo, resp. vývoje vojenství. Autor toho jistě o tématu hodně ví, ale pro čtenáře kniha příliš čtivá není.“... celý text
— ondra2
Bajky barda Beedleho
„Kniha se čte hezky. Laťka od série HP je opravdu vysoko a toto je jen doplňková kniha série. Nejzajímavější bajka je navíc obsažena v knize HP 7, což mě trochu zklamalo. Jiné bajky byly zajímavé, ale ne top. Brumbálovy komentáře byly fajn! Jazyk je velice čtivý a příjemný, 4/5! :))“... celý text
— Taufa
Jedno malé prasátko
„Případ dobře vystavený, napínavý i přesto, že vraha známe od začátku. Ale dvě hvězdičky jsem ubrala za brutální detailní popisy vražd.“
— Miro67
Ticho ve sněžném městě
„Velice zajímavý příběh, kdy již od počátku víme, co potká vyšetřovatele, známého pod přezdívkou Kraken, ale mně osobně to nevadí. Právě naopak mě to pohánělo číst dále.
Příběh je zajímavý, zápletka skvěle vymyšlená. Historie města mě bavila, stejně tak jejich svátky.
Kde je vrah, respektive s kým tráví nejvíce času, to jsem věděla, ale když padlo jméno, to jsem nečekala.
Rozhodně si přečtu i další dva díly. Jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet osobní život Krakena a Estíbaliz. Jak ráda bych viděla ty dva spolu.
Čtenářská výzva 2024: Téma 19. Kniha, která má na obálce hodiny.“... celý text
— Kekik
Nikdo není sám
„Moje první kniha od Petry Soukupové a bylo to tedy pořádné psycho. Na styl psaní jsem si chvíli musela zvyknout, ale jakmile se tak po pár stránkách stalo, nemohla jsem se odtrhnout. Výborná sonda do života jedné obyčejné rodiny. Postava hlavní hrdinky Veroniky je až brutálně vystavena mnoha životním výzvám, které život přináší. A znovu se zde potvrzuje, jak důležité ( možná nejdůležitější) je to, co si odnášíme do dalšího života z dětství, jak se snažíme neopakovat vzorce chování svých rodičů, byť někde v podvědomí se jich nedokážeme zbavit. Žijeme si ten zdánlivě poklidný život, ale čas pracuje proti nám. Rodiče stárnou, děti se dostávají do puberty, obě kategorie se projevují značnou mírou sobeckosti, zvláště dospívání dcery a syna, je zde popsáno velmi naturalisticky. Nevím jak Vy, ale já se v některých situacích našla, výchova dětí je alchymie a ne vždy víte, kdy je dobře mlčet a kdy už zasáhnout. Navíc se z těch Vašich miláčků stanou na pár let nepříjemní cizinci, kteří Vás k sobě pustí jen sporadicky a neochotně a Vy nevíte jak s tím naložit. Zajímavá je i postava manžela Veroniky, nemohu se rozhodnout, zda byla kladná anebo ji i ona ( svým způsobem) dostala do bodu zlomu, z něhož se pracně, a někdy vůbec, vracíte na cestu, která Vás dovede k cíli, který hledáte a často i potřebujete. Moc jsem Veronice držela palce, přes konec, který mnohé naznačil, ale chci věřit, že naděje tu je a člověk by se jí měl, přes všechny problémy a životní kopance, držet do poslední chvíle a nevzdávat to. Umírá přece poslední. Syrové čtení, které se mi dostalo pod kůži a jak jinak, musím se kouknout po dalších knihách autorky .“... celý text
— Mandlevest
Martin v ráji
„Jednoduché čtení o době, která už zanikla... děti chodily ráno samo pro mléko přímo do kravína, toulaly se nočním lesem, jezdily na valníku a těšily se na koláče. Ryska uměl psát pro malé děti, ovšem ty se za ta léta proměnily, takže nelze očekávat, že by je svět minulý bavil tak, jako nás.“... celý text
— Pebra
Slepá mapa
„Tak dlouho jsem se Mornstajnove vyhýbala,až si mě stejně našla. Měla jsem strach,že to na mě bude těžké téma. Ale ve finále to byl opravdu příběh ze života,jakých tady žilo miliony lidí. Možná jsem čekala trošku jiný konec.“... celý text
— Nunynka
Princezna klamu
„Za mě hodně povedená knížka, o které se moc nemluví. Čeho si čtenář všimne nejdříve, je krásně ilustrovaná obálka, která navozuje dojem young adult žánru. Za mě je to někde na pomezí - vraždění a erotika, i když dost umírněná a jen na pár stránkách, tíhne spíše ke starším čtenářům.
Už začátek byl celkem masakr, ale nic není takové, jak se zdá. Proměna Lary byla pozvolná, děj se odehrává v řádu měsíců, takže je to uvěřitelné. Prakticky asi nemůžu nic vytknout. Nechyběl tam ani humor a vtipné hlášky, mělo to hlavu a patu a jen jsem doufala, že všechno klapne.
Konec pravda otevřený, ale to se dalo čekat vzhledem k tomu, že jde o první díl série. Tak doufám, že pokračování vyjde brzy.“... celý text
— Tesset