Nejnovější komentáře
Život v oblacích
„Toto se těžko hodnotí, protože to je spíše memoár a trošku autobiografie. Zpočátku mi dělalo problém se tím prokousat, hlavně přes autorova studentská léta a zbytek času, než se konečně dostal do letadla.
Osobně jsem si asi nejvíce odnesla z popisů fungování společnosti za minulého režimu a zobrazeného kontrastu mezi západem a východem. Z některých popisů jsem pak měla chuť udělat si seznam destinací, kam se určitě nevydávat, i když to tam dneska nejspíše už vypadá jinak.
Na 5 hvězd to skrze ten začátek není u mě a 4,5 nejde dát, takže 4.“... celý text
— LilianTae
Podíl viny
„Tuto série jsem započala třetím dílem, což mi vůbec nevadilo, protože ve Vině a trestu nebylo z předešlých dílů nic odtajněno. Akorát bylo naznačeno, o co přibližně mohlo jít. Podíl viny mě tak obeznámil se začátkem spolupráce i v rámci osobního života vyšetřovatelů Hanky a Davida.
Podíl viny je prvním dílem detektivní série Vítková & Winkler.
Čtenář se seznamuje s vyšetřovacím týmem, z nichž největší pozornost zastává kapitánka Hana Vítková. Ta si moje sympatie získala od první stránky. Méně sympatický mi zde byl David, i když věřím, že jako vyšetřovatel je jedním z těch lepších.
Kniha je čtivá, má říz a milovníci českého krimi, troufám si tvrdit, budou spokojeni.
Líbí se mi, že autorka dává čtenáři možnost nahlédnout do fungování české kriminalistiky, vyšetřování i rodinných tajemství souvisejících s případem.
Postavy a jejich povahy jsou popsány velmi reálně s jejich kladnými i zápornými vlastnostmi.
Vyšetřování je proloženo osobním životem vyšetřovatelů, díky čemuž děj rychle ubíhá a nenudí.
Kapitoly jsou rozděleny do dnů z pohledů Hany a Anety.
Kniha je skvělá a já jsem si čtení moc užila. Přesně tento typ krimi miluju a pokud máte rádi seriál Policii Modrava, je pro vás tato detektivní série jako stvořená. Těším se až se pustím do dalšího dílu.
E-knihu jsem četla v rámci #spoluprace s autorkou. Děkuji za možnost si knihu přečíst“... celý text
— domiii97
Kosti, pasti, slepice
„U čtení jsem se bavila dobré tři čtvrtiny knihy, dokud se tedy kobkanýři nedostali na konec kobky. (Uvedla bych přesněji, ale necháme to bez spoilerů.) Ale i to nebyl zase úplný propadák, až teda na to, že posledních pár stran vám nasadí do hlavy pár otazníků týkajících se zbytku světa.
Musím říct, že jsem nad ničím ani moc nepřemýšlela a užívala si vtípky a různé povahy a "tiky" jednotlivých kobkanýrů, zatímco mojí nejoblíbenější postavou zůstávala písařka Rubína. Celkově solidní 3,5 hvězdy spíše přikloněno ke 4.
Teď už je to nějakou dobu, co jsem knihu dočetla a když nad tím přemýšlím zpětně, tak tam kromě těch pár vtipů a zajímavých nápadů (elfové, pixinky, organizovaná skupina vykradačů hrobek) vlastně nic moc nebylo, což by bylo spíše na 3 hvězdy.
Nechávám 4 jenom proto, že bych si to i přes jistou "prázdnost" klidně přečetla znovu, což se mi moc často nestává.“... celý text
— LilianTae
Anglické listí aneb Coolturní šok
„Slabé, nedočteno.“
— Alto98
Schovávaná
„Moc děkuji autorce, že mě oslovila a nabídla mi její dvě knihy k přečtení.
Když mi tahle knížka dorazila domů, jako první mě uchvátila opravdu pěkná obálka. Měla jsem potřebu ji pořád ,, hladit " To je taková nemoc nás závisláků na knihách.
Do příběhu jsem se začetla okamžitě. Kapitoly jsou krátké a já měla nutkání pokračovat pořád dál a dál.
Musím říct, že jsem se dlouho u žádné knížky nesmála. Některé hlášky a situace byly pro mě fakt vtipné a tohle odlehčení po náročném dni vážně ocení každý. Také se mi líbí samotný styl psaní. To, jak autorka umí barvitě popisovat situace, pocity i myšlenky, se moc často nevidí. Když si někdo dává záležet, je to poznat.
Všechny postavy v tomto příběhu mi byly sympatický, až na prudérní Vilmu a naháče Maxe. Ale takový patří do každého příběhu i života.
Některé pasáže vás možná, tak jako mě, donutí se zastavit a přemýšlet. Což je fajn, protože si ze samotného čtení většinou něco odnesete. Rezonuje to ve vás a tak to má být. Objeví se zde i to, že něco starého musí odejít (smrt), aby něco nového (početí) mohlo přijít.
Moc se těším na druhý díl. Jak to se Šárkou a jejím životem bude dál. A jsem zvědavá, jestli se objeví i ostatní postavy.
Už teď ale vím, že mi oba příběhy budou po přečtení chybět.“... celý text
— mary2019
Všechen můj hněv
„Moc hezká kniha. Velmi doporučuji!!!“
— Helena568
Musíme si promluvit o Kevinovi
„Já nevím co si myslet...
V knize se vlastně nic nedělo, tragédie byla od začátku známá ale stejně jsem knihu četla a měla tolik emocí.
Zlomené srdce, nenávist, neuvěřitelnou zlost (Frankline, s*al jsi mě celou knihu)... Konec byl... zvláštně pozitivní a světlý, což jsem nečekala.“... celý text
— Andie022
Zajímavosti o pohřbívání: Historie i současnost
„Za mě největší plus je to, že je to celé zaměřeno na Česko a na zvyky u nás. Vše je doplněno hromadou obrázků a informace jsou pěkně věcné.“
— maja8148
Záměna
„Myslela jsem, že to bude fajn oddechovka ale byl to spíš přestřel... nelíbil se mi styl psaní, dějově taky nic moc a dlouho jsem nečetla tak blbé postavy. Prý že jim je 18 a 19 let?? Tak s bídou 12 ne? Aspoň mi to tak podle jejich myšlenkových pochodů přišlo. A konec za mě úplně mimo, ani se mi to nechtělo dočítat, ale tak dorazila jsem to.“... celý text
— Jaehyun
Okem trenéra: Trénink zvířat jako transformační proces postavený na důvěře
„Musím říct, že autor je opravdu pozoruhodný člověk, který má to trenérství v krvi. Celou knihou dýše jeho osobnost a jeho nezlomná víra, že vytrénovat lze úplně každé zvíře včetně i člověka. A on nám předkládá spostu příkladů z vlastní zkušenosti. Z velké části je kniha věnována různým aspektům pozitivního posilování u psů, nicméně své slovo dostávají i autorovy zážitky s tréninkem dalších tvorů. Dokazuje, že tato metoda tréninku je obecně platná nejen na psy. Přikládá i návod, jak touto metodou můžete vytrénovat např. vašeho šéfa...
Co mi vadilo, byly naprosto nesouvisející fotografie psů doprovázející knihu. Prostě tam napráskali "hezké" fotky psů, a to i na místa, kde se psalo o lachtanech nebo motýlech...“... celý text
— knihyKeMne
Smrt šumavského poustevníka
„Průměrný díl. Spousta postav s těžko zapamatovatelnými jmény, mnoho míst, kde se něco stalo nebo nestalo… Takže kniha neurazí, ale ani zdaleka nenadchne. Kde jsou ty časy raných dílů série…“... celý text
— TeaPeter
Lesní terapie: Jak využít dávnou moudrost v moderním světě
„Fotografie i text vybízí k tomu, aby se čtenář zvedl z ušáku a vyrazil na lesní koupel. Co víc si může autor přát :o).“
— Márinka
Já, Iulia
„Opomíjené období římských dějin popsané literární formou. Něco jako “Já, Cladius, ale o dost méně záživné. Autor v podstatě k historickým faktům přidal trochu dialogů, ale neodvážil se pustit do větší fabulace, která by čtenáře vtáhla víc do děje. Pro mě je to zklamání a do dalšího dílu se pouštět nebudu.“... celý text
— Badun
Iluze
„V díle: Iluze se setkáváme s iluzionistou, který vraždí, ale díky své schopnosti rychlých iluziunorních triků a všeho možného je prakticky nepolapitelný a jeho záměr naprosto záhadný. Vrah iluzionista se po vraždě uchýlí do školy, do místnosti, která nemá boční únik, je obsazená policií a poté, co se z místosti ozve rána a výkřik, vrthne policie do místnosti, ale ejhle, nikdo v ní není. Policie se obrátí o pomoc k vyřešení vraždy a nepochopitelnému úniku na Lincolna Rhyma a jeho parťačku Amélii Sachsovou a jejich tým. Nezůstane jen u jedné vraždy a Lincoln se svým týmem budou muset vyřešit důvod, proč pachatel vraždí a spojitost mezi obětmi. Kouzelník má přezdívku Kejklíř a je tak mazaný, že jeho polapení může zajistit jen brilantní analytik, jakým Lincoln Rhyme je. Naštěstí na to nebude sám. K jeho týmu se přidá i kouzelnice, která jim bude nemalou pomocí v objasňování toho, co Kejklíř může umět provést za trik. Mohu směle říci že díl Iluze, můj pátý přečtený díl, se vyjímá na předních špičkách přečtených thrillerů. Zvratů je zde požehnaně. Vrah zde vystupuje od třetiny knihy, ale kým skutečně je a co má ve skutečnosti v plánu, se dozvíte až na konci. Já jsem tedy opět nestačil mrkat, jak skvělou zápletku Jeffery Deaver opět vymyslel. Těch kouzelnických triků, co tu je a rychlost jejich provení, je neuvěřitelná. Knihu jsem zhltnul za 4 dny. I když mě kouzelnictví až tak neuchvacuje, zde jsem si i se zájmem přečetl, jak vlastně iluzionisti nás amaterské diváky mouhou šálit. Zkrátím to. Iluze je špičkový thriller z pera mistra autora thrillerů Jefferyho Deavera. Některé události, jsem tipnul správně a tušil jsem, že autor nás čtenáře po zvratu překvapí ještě několika zvraty, jak je u něj obvyklé, ale takový trhák jsem nečekal. Dokáže Lincoln Rhyme a jeho tým odhalit pachatelův další krok a polapit ho? To už si přečtěte sami. Jisté je, že to bude skvělá četba, kdo z koho a hlavně proč, a co je Kejklířovým hlavním cílem dokonat a to nejpodstatnější, budete číst, co se stalo a ptát se sami sebe, stalo se to doopravdy, nebo je to iluze? Jasných pět hvězd a doporučení a budu se těšit někdy na další díl.“... celý text
— Elapheg
Kdyby to věděla
„Nic moc americká detektivka o vyšetřování vražd ve VIP čtvrti amerického města, kde se ženy nudí ve "Zlaté kleci". Na vraha si došlápla bývalá agentka FBI Kate Wise, která se chtěla vymanit z nudy důchodu. Tím mi byla Kate sympatická (tím důchodem), jinak se chovala trochu divně a nechápu, co na tomto příběhu bylo podle reklamy mysteriózního. Četla jsem v rámci čtenářské výzvy a moc nezaujalo.“... celý text
— babystar
Kdo šije u Podolské?
„„Hledala krásu. Celý život ji hledala a sama vytvářela.
Móda se neustále mění a to, co lidé považují za krásné, taky.“ (str.194)
Knihu jsem objevila díky tomu, že jsem dceři četla Bylinkovou babičku, kterou Lucie Hlavinková také napsala. Překvapilo mě, že píše knihy i pro dospělé, chtěla jsem si od ní něco přečíst a zaujalo mě prostředí slavného salonu z padesátých let. Salonu Hany Podolské, který byl spojován s elegancí a luxusem. Kniha má zajímavou obálku a na dvou stech stranách sledujeme osudy několika lidí mezi léty 1947 – 1968 (resp. 1971). Reálnými osobami jsou Hana Podolská a její syn Viktor Podolský a manželka prezidenta Marta Gottwaldová. Dalšími postavami jsou Květa, prostořeká a odvážná Milena a tichá Boženka milující kočky (která projde překvapivou proměnou), které pracují jako švadleny v salonu u Podolské, Gustav Procházka, mladý muž, který nejprve věřil a potom prozřel, Otto Šemík, manžel Boženky, který „musel být významný a výjimečný“ či Květin manžel Josef, který původně dělal řidiče Gottwaldovým, trpěl depresemi a byl proti režimu. Líbilo se mi, jak paní Hana dokázala poznat eleganci na první pohled, že některé ženy prostě byly dámami a jiné si na ně jen hrály. Paradoxní bylo jak Marta Gottwaldová v módě kopírovala předchozí první dámu Hanu Benešovou, ale později se čertila, že jiné ženy kopírují ji. Fandila jsem Mileně a doufala, že se jí podařilo utéct přes hranice a litovala Viktora, protože se prostě narodil do špatné doby (mohl vést salon po matce a skončil jako donašeč, alespoň, že se mu podařilo nakonec v roce 1968 emigrovat). Autorka dokáže snadno během chvíle čtenáře přenést do doby a děje, který má celkem spád, knížku jsem měla přečtenou během pár dní. Díky knize jsem si dohledávala i další historické informace, což je podle mého plus – autorka dokázala vzbudit ve čtenáři zájem. Hodnotím kladně, i když to bylo díky těžké době často dost neveselé čtení.“... celý text
— Luciluc
Obchůdek s knihami
„Člověk nikdy nemá říkat nikdy, ale... nikdy.
Sny jsou dost těžko dosažitelné i bez toho, aby nám je někdo pošlapával.
Člověk nemůže ztratit to, co nemá.
Práva láska si vždycky najde cestu.
Příjemná, romantická oddychovka. V takovémhle knihkupectví bych pracovala hned!“... celý text
— Kristy.Seb
Niccolo Andretti
„Niccolo Niccolo, četl jsi se dokonale!“
— ves.lucie
Pohřbení
„Wow, to byla ale jízda! Rychlý spád, skvělá zápletka, vraha jsem neodhalila... Tento díl byl lepší než předchozí. Už se těším na další :-)“
— Sofós
Sněžný měsíc
„Opět povedená detektivka. Děj byl napínavý, měl spád, přesně tak to mám ráda. A prostředí Beskyd byl příjemný bonus.“
— Kasty
Strážce sadu
„No tedy, uff. Tohle bylo mnohem náročnější sousto než jsem čekal. Přesto jsem od McCarthyho prvotiny dostal směs pro autora tak typickou - drsný a krutý svět v poetickém kabátku (velmi zjednodušeně řečeno). Mohl bych se sice snažit rozepsat nějakou košatější poctu dílu, které nyní považuji za velice hodnotné i přesto že mi po jeho prvním dočtení nebylo z příběhu jasné skoro nic, leč... Bych akorát nosil dříví do lesa, protože český doslov tento úkol zvládl naprosto geniálně. Nebýt textu Aleny Dvořákové, byl bych jen okouzlený a zmatený. Díky němu jsem však okouzlený, fascinovaný a vděčný. Je to kniha vyžadující soustředění a značnou schopnost doplňovat si v hlavě mezi řádky. Především však touží, abyste si ji přečetli vícekrát za život. A já jí tohle přání v budoucnu jistě splním, přestože vím že to bude bolet. :)“... celý text
— Knihomix
Dívka z vyšší třídy
„Ačkoliv v hodnocení často bývám přísná, tak tady jsem naopak docela měkká, nechci autorce příliš naložit. Proto hodnotím 2,5*. Určitě by kniha měla potenciál, kdyby prošla klasickým procesem v nakladatelství. Bohužel autorka zvolila snazší cestu - samonáklad. Kniha tak obsahuje poměrně velké množství gramatických chyb, ty bych ještě odpustila.
Co ale nemohu odpustit je naprostá schizofrennost hlavních postav. Margaret žije ve zlaté klec, ve dvaceti neměla sex, neumí jet autobusem, netuší kolik co stojí. Pokud ji rodiče nedrželi ve sklepě jako Fritz, tak je to pro mě těžko uvěřitelné. Pokračujeme dále. Rozhodne se vzít život do vlastních rukou, rozuměj - vezme dvacet dolarů a rozhodne se cestovat přes polovinu Států za ženou, která jí před dvaceti lety porodila a vzdala se jí.
Potká se s o dvacet let starším chlapem, který se náááhodou objeví, aby pomohl dívce v nesnázích. A ona, která doteď žila ve zlaté kleci, prostě nasedne na motorku ke staršímu týpkovi a vyrazí spolu na cestu. Během té čtenář nedostane žádné náznaky jiskření, chemie mezi nimi nulová, pak najednou našemu hrdinovi přepne a ze správňáka se stane žárlivý blbec.
Zcela absurdní je pro mě pak postoj rodičů. Holka musí ze školy hned domů, ale zavolá z hotelového pokoje, že tam je s chlapem ve věku otce a matka jí řekne - V pohodě dcerko, užívej života. WTF?
Takže já knihu doporučit bohužel nemohu, ale jak vidím v komentářích, tak některé čtenáře nadchla, takže je to jako u každé jiné knihy - sto lidí, sto chutí.“... celý text
— PosPol
Host
„Tak tohle bylo....
Docela dobré čtení.“
— ČtenářDanub
Troufalá vášeň
„Podle komentářů jsem čekala, že to bude skvělé. A bylo to skvělé.
Na rozdíl od jiných knih o "zakázané" touze/lásce, které jsou často postavené na chatrných základech (zákaz vztahů na pracovišti, nevlastní sourozenci, mladší sestra kamaráda, rozdílné poměry) tady měli oba opravdový důvod držet se zpátky. A taky díky tomu nás autorka dokázala držet v napětí pěkně dlouho. Jordan a Pike byli velmi sympatické postavy a chovali se adekvátně jejich věku. Pike úplně a Jordan byla na svůj věk vyzrálejší, ale to není nic výjimečného. Zvlášť pokud dětství není ideální. Myslím, že je to nejlepší kniha s generačním rozdílem ve vztahu, co jsem četla.“... celý text
— Leído
Lovec přízraků
„Hojer, Straka, Kadlec a další jména spojuje jeden člověk, vyšetřovatel Jiří Markovič. Právě on pracoval na těch nejhrůznějších případech, co se staly v tehdejším Československu, hlavně teda v Praze. Ani se mi nechce psát, že příběhy byly poutavé. Protože činy, o kterých se v knize dočtete, jsou opravdu brutální. O to víc, že jsou doplněny i fotkami z místa činů a rekonstrukcí. Každopádně vám to dá zajímavý pohled do světa pražské mordparty a také do psychologie jednotlivých vrahů. Kromě popisu činů, zde totiž najdete i rozhovory z výslechové místnosti nebo rozbory psychiatrů. Nejsou zde žádné zbytečné zdlouhavé pasáže. Pro čtenáře true crime je tato kniha samozřejmostí.“... celý text
— Anushka1
Co ukrývá jezero
„Asi jsem byla moc natěšená... a s velkým očekáváním po tom skvělém prvním dílu... Tady cítím zklamání. Začalo to slibně, postupně ale příběh ztrácel. Četla jsem a pak byl konec... Tak by se ten můj dojem z knihy dal jednoduše vyjádřit... Úplný propadák to nebyl, jen ten první díl asi nasadil laťku hodně vysoko.
Na třetí se netěším, tak tam by to, doufám, mohlo klapnout :-).“... celý text
— alca-212
Duch domu Ashburnů
„Doposloucháno jako audiokniha.
Slýchávala jsem od svých kamarádek a známých, že Darcy Coates píše velmi dobře. Když jsem dostala "Duch domů Asburnu" jako dárek, sáhla jsem po ní a dala se do poslouchání.
Přestože se toto dílo řadí k hororům a strašidelným příběhům, nazvala bych ho spíše pohádkou s nádechem tajemna, kdy hlavní hrdinka zdědí nemovitost a odhaluje její minulost.
Jelikož nečtu moc často horory, ocenila jsem tuhle oddychovku.
K tomu bych doporučila autorce, aby dala víc prostoru rozvoji přátelství.“... celý text
— Teddy2023
Teória lásky
„Další roztomilá romance z vědeckého prostředí, tentokrát se autorka věnovala teoretické a experimentální fyzice a jednomu nelehkému výběrovému řízení na vysněnou pozici. Vždycky žasnu, jak prokreslené tady ty vědkyně jsou. Tolik nejistot, problémů, různé bolístky a traumata, ale perou se s osudem a v hlavě jim běží krásná přirovnání ke známým teoriím i teoretikům. Užívám si tyto prokreslené detaily, vždycky mne v knihách Ali Hazelwood dostanou.
Co se týká zápletky, je tam jasně patrný autorčin rukopis. Prostě víte v obrysech, jak bude hlavní hrdina působit, co se tam asi stane, jak to bude gradovat. Nijak mi to nevadilo, vždyť právě pro ten autorčin specifický rukopis jsem to přece četla. Krásně autorka prokreslila povahu hlavní hrdinky a její snahu o dokonalost a jaký stres jí to způsobovalo. Rozhodně mi po přečtení zůstalo v hlavě několik věcí k přemýšlení. Bylo milé poznat tuhle Elsie. Knihu jsem četla ve slovenštině a koupím si ji i v češtině.“... celý text
— jitka_dankova
Slušní lidé
„Dovolte mi přemýšlet nahlas. Kdo vyndal identifikační štítek z transportního inkubátoru Davidovi víme. Kam se však poděl ten Theův? Aby byla záměna vůbec možná, musely by se pochopitelně ztratit oba! Celou dobu jsem čekala na vysvětlení. Konec i příslušné pasáže četla několikrát, ale marně. Na "zakopaného psa" jsem nenarazila. Kdyby se to někomu přece jen povedlo, napište mi prosím sem nebo do vzkazu. Budu za to vděčná. Takto bych řekla, že v knize autor nechal parádní díru. Nechává nesmyslně polemizovat manželku Petera o všelijakém poposunutí inkubátoru a přitom to hlavní nikoho nezajímá a všem jakoby uniká. I zde v komentářích mohu vidět, že tato chybějící - a přitom pro knihu tak zásadní - informace nikomu nechybí. Nechápu. Pominu-li však tuto nesrovnalost (jedna taková byla i u knihy Ta přede mnou, zřejmě tedy autorův nešvar), musím přiznat, že mě příběh bavil velmi. Krátké kapitoly mě jen stěží dovolovaly knihu odkládat a já četla při všem, při čem se to jen trochu dalo. :-D
Obdržela jsem zprávu od jedné milé uživatelky se zmínkou o tom, že Theo elektronický náramek neměl. Bronagh nedodržela předpisy. Uvádím zde odpověď, abyste lépe pochopili, o jakou věc mi jde: Dobrý den. Jste moc hodná, že píšete. Když rovnou přejdu k věci, tak říkám: To samozřejmě ano, elektronický náramek neměl. Nebo ne hned. O té zmiňované pasáži s krytím Bronagh a důkazní fotkou vím. Nicméně tento náramek se v knize připevňoval právě na základě papírového převozniho identifikačního pásku, který - jak také padlo v rozhovoru Bronagh s Peterem (str. 191 a 192) - se umísťoval buď do převozního inkubátoru před cestou ze soukromé do statní nemocnice, nebo se vkládal přímo do převozního vaku k miminku. Bylo tam zmíněno, že se raději volí varianta štítku v převozním inkubátoru, aby dítě otevřením vaku nepřišlo o teplo... Davidovi tento papírový pásek z inkubátoru ještě před umístěním do klasického inkubátoru vyjmula Lucy a sestře Paule nahlásila, že se v inkubátoru nachází její dítě a dle toho byl právě touto sestrou zaregistrován do PC (str. 360). Jenže pak přece musela Bronagh přijít pro druhé dítě a dříve či později by pásek s označením jména musela najít. I kdyby automaticky předpokládala, že jde o dítě Petera, když dítě Lucy odjelo s Paulou, musela by na štítek zkrátka narazit, když ho nikdo nevzal ani nevhodil k Davidovi. Takže stále nejsem přesvědčená, že je kniha bez chyby, ale mnohokrát vám děkuji za snahu.“... celý text
— D.-e.-e.-
Hlava plná lásky
„Kniha se celkem dobře četla, i když musím uznat, že je spíš pro mladší ročníky. Naskytla se mi však jako vhodná do čtenářské výzvy, tak jsem se do ní pustila.
Mladou doktorku Bee jsem občas nechápala, co vlastně chce, na co je vůbec zaměřená. Bylo tam toho hodně o mailové korespondenci, výměna názorů na téma: "Co by na to Marie".
Zpočátku jsem nechápala, proč byla tak skálopevně přesvědčená, že Levi ji nesnáší již od doby, kdy spolu studovali. Často jí dával najevo city opačné, mnohokrát jí pomohl z nesnází, ale ona pořád si stála na svém, až do samého konce.
Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám čtyři, závěr knihy byl zajímavý a kniha čtivá.“... celý text
— jana-cisarova