Nejnovější komentáře
Nikdynoc
„Bolo. To. Neuveriteľné. Brutálne. Kruté. Úžasné.
Cez začiatok bolo trochu ťažšie sa dostať, fleshbacky do minulosti ma veľmi nebavili a najmä mi nevyhovovala kurzíva, ktorou to bolo písané. Avšak akonáhle som dosiahla 100 strán, šlo to ako z kopca. Akcia, brutalita, vraždy, malo to úplne všetko. Úžasné fantasy. A záver teda, tá zrada. Neverila som textu pred mojimi očami, či naozaj čítam to čo čítam. Mia je sympatická "assassinka" a veľmi sa teším nato ako dokončí svoju pomstu.“... celý text
— marianna7090
Motív vŕbovej halúzky
„Taktéž jako jiní bych vytkl menší rozsah, jenž neumožnil se autorovi více rozepsat. Soudce Ti je opět geniální, ale oproti jiným knihám zde není tolik napětí. Vše se veze spíše na takové klidnější vlně.“... celý text
— Usire
Vzkříšený
„A Dannyho B. máme zpět z mrtvých...
Docela jsem byla zvědavá, co nám dál autorka nabídne, ale odvedla úžasnou práci. Vyprávění je ve čtyřech úhlech pohledu, celkově akční zážitek!!!
Docela bych i řekla, že autorka trochu přitvrdila zvrácené, nebezpečné plné napětí a několik skvělých zvratů až jsem byla zaskočena.
Nebudu zabíhat do zápletky asi bych to domotala nebo prozradila některá tajemství.
Akorát jsem netušila, že budu čekat na další pokračování to jediné mě štve...
Vřele doporučuji celou sérii 5*“... celý text
— Jenny46
Největší lekce dona Quijota
„Plagiát, navíc napsaný koňským kopytem. Napsat to patnáctiletý kluk, bylo by to v pořádku, od čtyřicátníka je to trapas.“
— Emil-25
Výprava do pravěku
„Bylo by hezké, kdyby se takovýchto gamebooků vytvořilo více na různá témata. Nenásilná forma a celková podbízivost, může vést ke skvělým edukativním výsledkům. Téma samo o sobě moc lidí nepřitáhne, ale zde se setkáváme se skvěle zpracovanou publikací určenou pro mladší čtenáře, které kniha opravdu vtáhne do děje a sami najednou chtějí vědět více.“... celý text
— Usire
Řeka pod hladinou: Vědomím proti času
„Velmi zvláštní kniha, o které jsem během čtení nevěděla, co si myslet. Líbil se mi ale závěr, kde mi to vše začalo dávat větší smysl. Je napsaná poměrně čtivě, alespoň já jsem chtěla vědět, co z toho vyleze. Výlety do jednotlivých fází dějin jsou zajímavě popsané, za mě originálně pojaté a příběh Josefa, Georga a Sofie je dostatečně záhadný, ale ne úplně mimo. Stačí si jen vybrat mezi Pochybností a Vírou, podle toho se bude odvíjet čtenářovo chápání :)“... celý text
— teeyinka
Divotání
„Tenhle díl mě hrozně zklamal. Asi jsem měla jen jiná očekávání, ale hlavním hybatelem děje jsou tu vztahy mezi Alison, Alyssou a Morfeem. Samotná Říše divů a její charaktery je po většinu knihy upozaděná. Asi by mi to nevadilo tolik, kdyby polovinu knihy všichni jen nepobíhali z místa na místo, zmatení a nerozhodní. Druhá polovina Divotání byla lepší a pár částí bylo opravdu skvěle napsaných, kolem a kolem mi to ale moc nenahradilo. Mám tuhle sérii ráda a chápu, proč byl tento díl potřeba, ale opravdu jsem se musela do čtení nutit.“... celý text
— sangreseth
Jidáš byl ufon
„Trapné...“
— Emil-25
Osudy moudrých
„Pro mne to bylo opravdu zklamání. Kniha mi přišla dost rozlítaná a hlavně se zaměřila jen na pár významných postav, ale neprošla historii jako celek. Kdyby závěrečný přehled myslitelů byl rozveden do většího konceptu, zkrácen mnohdy nepřínosný text k některým osobnostem, jednalo by se o skvělé dílo. Takto, jak je publikace předložena, se jedná o podprůměrně zpracovanou literární rešerši.“... celý text
— Usire
Jerry Garcia Na plný plyn
„Moc pěkná kniha monografie o členů legendární psychidelicke skupiny Grateful death. Jery Garcia.
Kniha velmi pěkne popisuje psychyledelickou scénu usa hlavě 60 let plnou rokenrolu sexu a drog Rád se ke knize někdy vrátím.“... celý text
— ozzak
Stříbrná cesta
„Asi polovina knihy mi přišla spíše jako romantická, zčásti tragická a smutná, prostě žádný moc velký bestseller bych v tom nehledala. Tip na toho špatného jsem si také udělala správný, ale je fakt, že ve druhé polovině se konečně začalo něco dít a spravedlnosti bylo učiněno za dost.“... celý text
— Stanas513
Muslimské peklo – Skutečný příběh české ženy a její dcerky
„Těším se, až si přečtu příběh, který vyrovná trochu skóre, které zatím převažuje proti muslimům. Copak jsou všichni takové zrůdy jako byl Senad? Nevěřím. Znám jich pár a k ženě se chovají uctivě. Tento příběh se neodehrál v Tunisu, Egyptě nebo Sýrii, ale v Evropě. A nemohla jsem uvěřit, jak ti lidé tady žijí. A nejvíce mě zaráželo, že můžou zabíjet, podvádět, lhát, dělají to ve jménu Alláha. A vypustit takový blud, že Země je placatá a s touhle "pravdou" nehnou ani důkazy ani zdravý rozum. A pití alkoholu, to jako vážně?
Celá víra tady byla jen alibismem. A Iva byla naivní. Chápu, nebylo jednoduché odejít, ale já bych se spárů jeho rodiny, do jiného státu nikdy neodstěhovala.“... celý text
— JanaŠamšová
To je Wub, kapitáne!
„K hodnocení sbírky přistupuji s respektem. Ať už Dick napsal slabší kousky, nebo ne, napsal je před více jak sedmdesáti lety. Představte si, že někdo napíše sci-fi dnes a někdy kolem roku 2100, to budou lidi číst a nebudou se smát představám spisovatele. Dokonce natočí podle některých i filmy. U tohoto žánru pracuje zub času více, než u jiných žánrů. Drama, poezie, detektivka nebo dokonce historie, jsou spjaty většinou s dobou, kterou známe ať už ze současnosti, nebo minulosti. Napsané sci-fi dnes, může být skvělé, ale za několik let může být k smíchu. To se u Dicka neděje. Ano, neděje se to i u jiných autorů. Asimov, Lem, Clarke, Wyndham, Heinlein, Orwell... ehm, teď si trochu vyvracím svojí myšlenku. Ale já se brakům vyhýbám, tak jen málokdy přečtu něco špatného (některé braky vyhledávám záměrně, ale to je jiná kapitola). Ale taková díla existují a je jich spoustu. A Dick je prostě jedním z těch autorů, kteří psát uměli. A teď rychlý žebříček od nejhorších povídek na vrchol. Krátký šťastný život hnědé polobotky, Malá vzpoura, Stavitel, Venku v zahradě, Vrrgové, Záchranný stroj - zbytečné číst. Pak tu máme průměr a lepší průměr - těch je jako vždy nejvíce, tak je vynechám a vrhnu se na nejlepší. Kolonie, Nekoneční, Žabák nezmar (ano, je to tak - mě se to líbilo), Obránci, Postradatelná položka, Proměnná, Velký P, Všetečka a na vrcholu je Výplata a Lebka. Ke konkrétním povídkám se se vyjadřuji zvlášť. Což mi připomnělo. Na konci knihy je bonus v podobě autorových poznámek k některým jeho povídkám. Někdy lepší, než povídka samotná.“... celý text
— Covenant
Slávne prípady sudcu Ti
„Trošku recyklace, ale opět nervy drásající rozuzlení. Fantastické popsání dobových reálií, mě vždy uvede v údiv, že autor nepochází z Číny, ale je to Holanďan. Jeho láska k starověké Číně je vskutku nakažlivá.“... celý text
— Usire
Tatérka
„Knihu jsem měla v kolonce "chystám se číst" už několik let. Kniha mě zaujala svou anotací a pěknou obálkou. Konečně jsem se ke knize dostala. Musím říct, že mi na začátku úplně nesedl styl, ve kterém je kniha psaná. Taky mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla. Nevěděla jsem, co si mám o postavě Marni myslet. Asi mi ze začátku lehce lezla na nervy. Postupně jsem ji přicházela na chuť, stejně jako Francisovi. Celkově se kniha zlepšovala, jak jsem se začetla. Určitě si přečtu i druhý díl.“... celý text
— Arlienen
Balada pro Emily
„Jestli mi nějaká kniha utkví v paměti navždy, tak je to právě tato. Dlouho jsem se u knihy tolik nebála. Ta atmosféra je tak neuvěřitelně dobře popsána a navíc celý příběh provází naprosto dokonalé ilustrace, z kterých běhá mráz po zádech.
Tři časové linie, příběhy, které mrazí a děsí. Co se v tom domě stalo? A co ten dům vedle? Kdo je ta tajemná postava zjevující se v okně? Kdo na Kamilu neustále ťuká a čí zpěv to slyší? Může člověk zapomenout na minulost, tak jako Kamila?
Nedokážu jako rodič pochopit jednu věc. Proč Kamily matka poslala svou dceru do domu po tom, co v něm sama zažila.
Kniha byla neskutečně silným zážitkem a teď vím, že mě kromě klaunů, panenek děsí i medvídci.“... celý text
— JanaŠamšová
Měsíc mého života
„Československá předrevoluční sci-fi mi až na malé výjimky nesedí. Možná jsem měl jen smůlu, ale kam jsem šáhl, tam jsem viděl fraškovité povídání plné šílených situací popsaných expresivním jazykem. V zásadě to platí i pro Měsíc mého života, jenže příběh Kuby Nedomého je tak čtivý a okolní svět tak plasticky vykreslený, že mě nakonec vtáhl. Místo abych po dočtení knížku poslal dál, tak začínám shánět další díly. Jestli chcete vidět, jak by to vypadalo, kdyby se Josef Nesvadba pokoušel psát kulhánkovinu, tak se taky zkuste začíst.“... celý text
— hanak_v_exilu
Jáma
„JÁMA je zvláštní. Stejně jako většina korejskejch filmů operuje s jinou mentalitou, než která nám běžně teče v tepnách. Autorka si libuje v Ogiho bezmocnosti a nechává ho napospas tchýnině libovůli. Odpojuje mu výživu, nechává přetejkat bažanta a častuje ho posupnejma přípodotkama. Čtenář neví. A po tajemství Ogiho backstory se pídí doslova do poslední stránky. Spíš než dechberoucí alternativu MISERY od Kinga pro mě byla JÁMA solidní nákuk za východní hororovou kulturou. Kdo čeká poctivý asijský strašení, bude zklamanej. JÁMA má mnohem blíž k psychologický sondě než k labužnickýmu krváku.“... celý text
— vnimatkrasu
Jenom nestvůra
„Začátek se mi moc líbil. Nečekala jsem, jakým směrem se děj odebere hnedka z kraje. Bylo to šokující a mile mě to překvapilo, přestože se nejedná o nic hezkého.
Taky bych ráda vyzdvihla samotný nápad autorky. Ještě jsem se s takovou myšlenkou nesetkala.
Hlavní hrdinka Joan patří mezi nestvůry, které kradou lidem čas. Během jediného dne, jak už to u hlavních postav bývá, se jí celý život převrátí vzhůru nohama. Ale Joan je odhodlaná udělat cokoliv pro to, aby vše bylo jako dřív. I kdyby měla zničit muže, kterého miluje.
Nick je její láska, ale taky lovec nestvůr. Takzvaný hrdina. Ovšem chemie mezi nimi mi přišla velmi slabá. Spíš jsem ji zaznamenala mezi Joan a Aaronem, který se k Joan přidá po prvním zvratu událostí.
Aby vše mohla napravit, spolu s dalšími postavami často cestují do jiné časové osy. Přiznám se, že jsem se párkrát ztratila. Jakmile se začalo s cestováním, příběh pro mě začal být chaotický. Tak moc, že jsem horko těžko udržela pozornost.
Až za polovinou knihy se to zlepšilo. Konec mi přišel zvláštní, ale nemůžu říct, že bych s ním nebyla spokojená, ale možná jsem čekala něco jiného. Zanechal ve mně pár otázek, na které doufám, že dostanu odpovědi ve druhém díle.
Děkuji @humbook_blogeri a @humbook za poskytnutí knihy k recenzi #spoluprace“... celý text
— annora_cte
Příběh mateřídoušky
„Miriam mě opět dostala svým příběhem. Je neuvěřitelné, s jakou něhou, láskou a empatií dokáže psát a do příběhu dostat i tolik informací. Spoustu z nich jsem vůbec nevěděla. Válka nepřinesla nic dobrého, a to nejen lidem v pohraničí.
Příběh za mě šlape na paty Příběhu slunečnice, která zůstává za mě TOP.
Líbily se mi obě dějové linky a vzpomněla jsem si, jak jsem na louce jako malá vila věnečky z této nádherně voňavé bylinky. Velkým plusem je i bonusová kapitola a videa, která nás obci Horní Lomná, kde se příběhy odehrávají, provedou.“... celý text
— JanaŠamšová
Karl Hermann Frank (1898-1946)
„Není to klasická biografie, díky značnému počtu citací z Frankových projevů je kniha dost nezáživná a poměrně hůře se čte. Velmi vědecké a přesycené stovkami poznámek, které se nacházejí až v závěru knihy. Ano, svým způsobem je inovativní v tom, že zatímco orgány ve Staré Říši požadovaly tvrdší zásahy proti Čechům, Frank byl proti těmto drastickým opatřením. Ovšem jen kvůli pracovním výkonům a ochranou dělníka, který byl pro hospodářství zcela zásadní. Rozhodně nebyl nějakým kamarádem nebo dokonce ochráncem Čechů.“... celý text
— Jochen77
Malibu v plamenech
„Hlavní postavou je NINA RIVOVÁ, která pořádá každý rok večírek na oslavu konce léta. Nina je surfařka a modelka. Její manžel je tenista. Nina má 3 sourozence – JAYE, který je surfingový šampion, HUDA, který je fotograf a nejmladší sestru KIT. Všichni jsou dětmi legendárního zpěváka MICKA RIVY.
Román má 2 části. V první části se střídají kapitoly ze současnosti a z minulosti. V druhé části se nacházejí kapitoly jen ze současnosti. Je to román o partnerských, rodinných a mezilidských vztazích.
Každý z hlavních hrdinů má nějaké tajemství, které postupně bude poodhaleno. V románu se nachází také překvapivé okamžiky. Kniha se četla stejně dobře jako ostatní knihy, které jsem četl od autorky. V druhé části se nacházelo více vedlejších postav, takže v nich jsem se mírně ztrácel. Zajímavé bylo, že v románu se nachází také postava CARIE SOTO, o které jsem už něco věděl, protože jsem četl před knihou MALIBU V PLAMENECH knihu CARIE SOTO SE VRACÍ.“... celý text
— Marekh
Záhada čínskeho klinca
„Celkem mě až zarazilo lehkovážné chování soudce. Chápu co tím autor chtěl sdělit, ale byl to velký hazard. Kniha byla napínavá až do samotného konce, kdy čtenář se již pomalu loučí se svou oblíbenou postavou. Otázka zní, zda svědomí může být opravdu tak mocný nástroj.“... celý text
— Usire
Fantóm chrámu
„Příběh byl opravdu zajímavý, ale o kapku horší než je van Gulikův průměr. Je zajímavé, že se jedná o pouhou fikci. Člověk by uvěřil všemu, co autor napsal. Líčení doby, lidí, prostředí v autorových knihách často vypadá, jako by je sám prožil.“... celý text
— Usire
Šťastně až po smrti
„Na třetí díl ze série Smrti se smát jsem se moc těšila, i když jsem z toho měla hořkosladké pocity, protože to byl zároveň i poslední díl. Kniha je psaná z pohledu Emy, Tessy a nové smrtky Meggie. Po druhém díle jsem byla napnutá, jak kšandy, jak to vlastně bylo s Tessou, proto jsem byla ráda, že je kniha psaná i z jejího pohledu. Upřímně, její linie vyprávění mě nejvíce bavila. Ona a Káleb mě moc bavili. Konečně jsem se dočkala a dozvěděla jsem se více o Kálebovi. Vždycky byl tajemná postava, která mě proto o to víc lákala. Nestačila jsem se divit, co jsem se o něm dozvěděla. On a Tessa se pro mě stali top párem! Fakt se mi líbila ta jejich chemie a vývoj ve vztahu.
Meggie byla příjemná postava. Byla jsem ráda, že to nebyla jedna z těch depresivních smrtek, ale spíše naopak. Líbil se mi její vztah s Emou a ostatními holkami. Samozřejmě jsem se nejvíc těšila na její konverzace s Erikem.
Ema se zdokonaluje ve své proměně ve lvici a řeší svůj vztah s Eskarem. Eskar se zde projevil jako pěkný žárlivec :-D
Byla jsem trochu zklamaná, že tam neměl skoro žádný prostor Lucien a ani Bastien. Kapitoly s nimi by mi udělaly vážně radost.
Chtěla bych další díl, protože tenhle byl zatraceně krátký a já jsem si uvědomila, že nejsem připravená se ještě rozloučit se světem smrtek a Ruinami.“... celý text
— Arlienen
Unesená dědička
„"Unesl jsem tě, Nesso, ale tys mi ukradla srdce. Teď už je navždy tvoje a nemohl bych si ho vzít zpátky, ani kdybych chtěl. A tak se tě chci zeptat: vezmeš si mě?"
A opět tu máme knihu z mafiánského prostředí, i tento díl je stejně čtivý jako díl první. Nessa byla ze začátku neskutečně naivní, ale taky laskavá a dobrosrdečná. Tím si postupně získala Mika, který si nechtěl připustit, že by se do jeho chladného srdce mohla ještě vloudit láska. Nic necítí, žije jen napůl, uvnitř zemřel spolu se svou sestrou. Jenže se objevila Nessa, chtěl ji nenávidět, protože to bylo snazší, ale vše je najednou jinak. Pohádka "Kráska a zvíře" - tak to sedí :-).“... celý text
— MAU256
Živá minulost
„Audiokniha:
Přes všechen ten zmatek, kombinací, domýšlení a bůhví co ještě přijde :-)), jsem ráda za tyto díly a hlavně za audio...p.Martínková nás pěkně napíná, ale pozor na ,,přepínání,, ... prosím,o další díly v audio :-)“... celý text
— hana1039
Baba Jaga
„To byl horor! Mám pocit, že se panu Vojtkovi ta série pro děti a mládež nějak zvrtla...
Úplně nevím, jestli by tuhle knížku chtěla číst moje čtrnáctiletá dcera, a když, tak určitě ne před spaním. To jsem si ostatně zkraje zakázala i já. Občasné noční můry poněkud reálnějšího ražení mi bohatě stačí...
Někdy uprostřed jsem si zvykla, trochu otupěla a pak už to šlo samo. Druhou půlku jsem dočetla na dva zátahy o víkendu. Čtivé to je, a ačkoliv přítomnou realitu v beletrii nevyhledávám a nemusím, tady byla poměrně dobře zakomponovaná. Série má docela smysluplné zakončení, takže asi o.k., jen jsem prostě po prvních dvou takovou drsňárnu nečekala.“... celý text
— Aileena
Bretaňské noci
„S komisařem Dupinem už po jedenácté do toho nej nej kraje na světě – do Bretaně.
A jako vždy – nádherné tyrkysové moře, tentokrát trochu divočejší než to bretaňské jižní, skvělé bretaňské kulinářské speciality, víno, jablečná pálenka a vůbec jablečné dobrůtky všeho druhu. A taky alky - tučňáci severní polokoule.
Dupin a jeho petit café. Jeho sehraná policejní parta, Kadeg, tentokrát tak trochu v roli oběti, Riwal i Nolwennová na telefonu...
Bavilo mě moc, už potolikáté, zatím se mi ta bretaňská idyla nepřejedla. Nejvíc snad, i přes ty kruté mordy, mě baví to užívání si života – jídla, pití, přírody, přátel i západů slunce se sklenkou vína v ruce... Dupinovská pohodička, která vždy napomůže při pátrání po vrahovi.
A na Abbaye de Notre-Dame des Anges se určitě mrkněte, aspoň na dálku přes displej počítače.
*
„Kdoví, kdy se ke kofeinu zase dostane. Když řešil nějaký případ, musel se Dupin do jisté míry předzásobit. Nahromadit kofein v těle jako velbloud vodu.“
*
„Tartalettes byly báječný vynález. Vynikající ovoce, různé druhy těsta, marcipán, karamel, nugát, božské krémy, puding, čokoláda – to vše spojené ve všemožných kombinacích do vybraných kreací, avšak vyrobených v malých, nadmíru lákavých porcích. Tak malých, že se jich člověk nemohl nasytit a vždy si dal o jednu tartaletku víc.““... celý text
— Rade
Krajiny typu dandžia
„Vynikající knížka drobných textů o rozličných otázkách spjatých s přírodními vědami. Částečně jde skutečně o eseje o vědě, jak praví podtitul, částečně jsou to spíše takové zajímavosti, postřehy a nápady, ale tím rozhodně nechci říct, že by jejich přečtení nestálo za to.
Radka Mikuláše si vysoko cením už od dob vydání Ledových Čech a Divoké přírody Prahy jako člověka, který dovede objevně uvažovat, psát a primárně především konat. A potvrdilo se to v knížce přítomné, jíž bych snad jedině drobně vytknul, že lehce klame svým titulem a obálkou. Myslím, že trochu ke své škodě. Krajiny typu dandžia (jakýsi čínský poněkud záhadný geologický koncept) je totiž název prvního textu s knihy, ve spojení s obálkou to ovšem při letmém seznámení působí, jako by celá kniha byla věnována právě tomuto jinak neznámému fenoménu. Jistě, ta exotičnost může působit lákavě, ale také příliš odbornicky, takže čtenáře, kteří dosud dílo Radka Mikuláše neznají (a upřímně nevím, kolik čtenářů si jeho texty našly v sobotní příloze donedávna babišovských Lidových novin, pro něž byly původně psány), může spíše odradit. A to je škoda. Radek Mikuláš totiž zpravidla dovede vytvořit skvělý mix odborné erudice, slohové poutavosti, svěžesti nápadu, překvapivosti úhlu pohledu, špetky humoru a osobní vzpomínky či zkušenosti.“... celý text
— V_M