Nejnovější komentáře
Kniha keltské moudrosti
„Kniha trochu klame názvem. Namísto dochovaných střípků týkající se keltských zvyků a pravděpodobného pohledu na svět obsahuje současnou filosofii, která občas pro zpestření použije slovíčko kelt. Ne že bych v mnoha ohldech s autorem nesouhlasil, jen jsem očekával něco trochu jiného.“... celý text
— ZaS
Vesmír v pohybu
„Knížka se nám s Bambulkou líbila. Je čtivě napsaná, doplněná spoustou obrázků, odklápěcích okének a dalších prvků.“
— muchomurka
Za zamčenými dveřmi
„Půjdu proti proudu, pomocnice, byla fantastická a chytla mě od první stránky, tady jsem se prostě nemohla začíst, relativně dlouho trvalo než se něco začalo dít a konec... no tak ten jsem odhadla už hodně brzy.“... celý text
— teepe
Jarní tradinář: Od ledna do června
„Tradinář je opět krásně a precizně zpracovaný. Oceňuji, že ke tvorbě jeho obsahu byla přizvána jednak farářka a jednak i etnolog.
Ač mám ráda tradice, Velikonoce moc neslavíme, a tak byla velká část knížky pro mě nevyužitelná. Ale i tak si tam člověk najde to, co ho láká a zbytek prostě přeskočí. Jeden ale nikdy neví, kdy se to třeba změní.
Co se mi na Tradinářích líbí, je atmosféra, která z knížek dýchá. A ta na mě dýchala i tady a užívala jsem si ji.“... celý text
— muchomurka
Příběh mateřídoušky
„Další nádherná knížka od Miriam Blahové.
Opět se zde krásně se prolíná současnost s minulostí.
V přítomnosti sledujeme příběh Anny, které se začne hroutit manželství, a proto odjede s tříletým synem ke své matce do Lomné. Při průzkumu chaloupky po babičce najde pytlík s mateřídouškou, díky kterému dostane možnost nahlédnout do života její prababičky Věry, která žila v první polovině dvacátého století. V té době zde nebyly vztahy mezi Čechy a Poláky dobré a autorka to dokázala skvěle popsat. Upřímně jsem netušila, že to mohlo být až tak špatné, takže jsem zase o něco chytřejší.
Věry mi bylo moc líto a přála si pro ni jiný osud. Byla velmi chytrá a nadaná, pro což někteří neměli pochopení. Romantická část mě také chytla za srdce.
Anna naopak nebyla úplně moje krevní skupina, ale přesto mě její linka moc bavila, byla jsem zvědavá, jak se celá situace vyřeší. Určitě byla k zamyšlení, každá mince má přece dvě strany. Téma mateřství mě obecně v knihách moc nebere, ale tady to bylo zajímavé i poučné. :)
Prostředí Lomné se mi zalíbilo už v akvamarínu, přijde mi, že má takovou zvláštní atmosféru. Určitě to je tím, jak Miriam autenticky píše a dokáže vás do knihy úplně vtáhnout.
Hodnotím opět plným počtem a už teď se těším, kam nás autorka zavede příště.“... celý text
— Knihomolka97
Nejlepší obrana
„Bum, a po předchozím dílu tu najednou máme asi doposud nejlepší díl série (byť ten první také byl postavený dost dobře na začátek). Nicméně Walking dead je o záporácích a konečně tu máme prvotřídního, Guvernéra. Líbí mi se mi, že komiks fakt není pro děti a záporák dělá všechny věci, které by takové osoby, utrženy ze řetězů, dělaly. Čímž se místy fakt člověk zarazí na stránkách a říká si "tvl, tak to je fakt drsný". Byť jsem tuhle část stále ještě viděl v seriálu, tak buď jsem dané věci v seriálu zapomenul, nebo byly zjemněny. Guvernér prostě nastoupil na scénu a ihned se člověk těší, jak skončí. Doufám, že ho skutečně dostane Michonne.“... celý text
— risha03
Mikulášovy průšvihy
„Jedna z mých nejoblíbenějších knih, když jsem byl malý. Jako malý jsem četl 3 knihy ze série a tahle byla asi nejlepší. Vzpomínám si, jak vždy cestou v autě na chalupu jsem si četl a nahlas se smál. Jsem rád, že jsem právě mohl přečíst dětem jako pohádky na dobrou noc a zároveň si připomněl ty cesty autem.“... celý text
— Dom95
Poslední na řadě
„Pokud jste přečetli celou sérii "Dokonalá" nečekejte stejný šálek kávy. Tato kniha na mě zapůsobila rozpačitě. Děj celkem ok, ale ten konec? Tohle jsem teda nečekala a celkový dojem ......divný. Celkově kniha působí jako by to psal někdo jiný a né Helen. Dávám jen 3 hvězdy.“... celý text
— JaninaV.
Pohřbený život
„Průhledně prvoplánový thriller, třebaže ústřední premisa je vynikající. Mladý student zpovídá usvědčeného vraha třicet let starého zločinu, který se ocitá na smrtelné posteli. Paráda. Jenže Allen Eskens se příliš nechal unést a odpustím-li mu průhledné justiční pochybení, pořád mi vadí nucené vyhrocení osudů hlavních protagonistů. Žádná z postav tu nemá normální minulost, každá má za sebou nějakou nepravost, jež proměnila jejich charakter. Každý jeden z těchto motivů by přitom vystačil na román, tady je však autor utrácí, jako kdyby šlo o drobné na pouti. Nejhorší přitom je, že všechny ty osudy s ústřední zápletkou vlastně ani moc nesouvisí.
Odhalení skutečného vraha pak překvapí jen prvňáčky, přičemž snaha o „šokující“ zvrat, je spíš výmluva učitelce za nedodaný domácí úkol. Nemluvě o přeslazené post-titulkové scéně, které chybí snad jen ta svatba. Přes všechny výhrady musím ale přiznat, že se to četlo náramně dobře a po dobré tři čtvrtiny mě děj udržoval ve stavu pozorné zvědavosti.“... celý text
— trudoš
Štuclinka a Zachumlánek
„Kniha je tak krásně napsaná, že si ji užije nejen dětský, ale i dospělý čtenář ;-). Aspoň já jsem to tak měla a příhody, které zažijí Štuclinka se Zachumlánkem, mne opravdu moc bavily a pobavily. Kromě toho mají ti dva ještě také pejska Matlafouska, který nesmí chybět u žádné pořádné rošťárny ;-). No a potom je zde ještě jejich kmotřínek, který bez česneku nedá ani ránu. A tak, když mu jednoho dne česnek dojde, onemocní až tak těžce, že musí jít do nemocnice...
Ohledně toho, co děti zažijí, se podrobněji rozepisovat nebudu, to si prostě musíte přečíst sami ;-). Kniha je kratičká, ale půvabná. A já ji doporučuji všem, kdo ještě nezapomněli, jaké to je, být dítětem...“... celý text
— 85098211
Genesis
„Carter píše velice dobře a jeho díla jsou většinou skvělé a čtivé. Bohužel v tomhle převládla taková brutalita, až se z toho člověku dělá špatně. Měl by pět hvězdiček kdyby ubral pár detailů...“... celý text
— zelenoockaa
Severka
„Jak daleko může jít vymývání mozků? Udat své kamarády a rodiče za poukázku do kavárny. Strašné týrání v převýchovných táborech, organizace každé minuty života. A to vše není fantazie autorky, ale realita v KLDR. Hrůza!!!“... celý text
— Jiparis
Nikde není řečeno
„Cítím stále stejné autorovy silné stránky: odvaha při volbě témat i slov a skvělé nápady.
A taky stejné slabiny: pokulhávající jazykové provedení a nesourodost sbírky jako celku. I když ta mi tady vlastně až tak nevadí. Jednak knihu krásně sceluje její nádherná vnější stránka, jednak se to hodí k ústřednímu motivu nečitelných hliněných desek. Které ovšem (opět) jako by se zbytkem textů nesouvisely.“... celý text
— matej.kulistak
Faktomluva
„Kniha je to poučná a do jisté míry užitečná, ale s obrovskými chybami. Oceňuji snahu sdělit světu, že mezi lidmi převažuje zastaralý a nerealistický náhled na svět a předložit na základě faktů a statistik aktuální přehled a metodu, jak se střízlivého a faktografického pohledu na svět co nejlépe držet.
Bohužel autor se v argumentaci a práci se statistikami zrovna moc nepředvedl a navíc ji propojil se spíše ideologickou myšlenkou, že svět se v prakticky všech ohledech velmi výrazně zlepšuje.
Vedle užitečných statistik s velkou výpovědní hodnotou (dětská úmrtnost je asi nejpřesvědčivější) zde používá i statistiky nanejvýš pochybné, které jsou pro svou povrchnost a podivnou interpretaci velmi nepřesvědčivé, zavádějící až vyloženě směšné.
Autor rovněž pracuje se statistikami většinou velmi laxně a v podstatě ignoruje takové "povrchní otázky", jako je jejich spolehlivost či otázka srovnatelnosti poměrů jednotlivých zemí ve věci kvality. Je hezké srovnat počty dětí, kterým je dostupné základní vzdělání, nicméně obávám se, že rozdíly mezi ZŠ na Praze jedna, větší neelektrifikovanou chatrčí vyčleněnou pro tento účel u vesnice v Kongžském pralese a Talibanem zřízenou muslimskou základkou jsou takové, že výpovědní hodnota této statistiky je mnohem menší, než chce autor věřit. Totéž platí rovněž pro dosažitelnost elektrické energie, kde autorovi stačí, že prostě přes den občas je (on je opravdu velký rozdíl jestli je pořád a stabilní, nebo občas a ještě nestabilní).
No a pak se dostáváme ke statistikám zcela interpretačně zvrzaným. Např. tvrzení, že i kulturní život se ve světě zlepšuje, ustavené čistě na základě statistik, že prudce roste počet vydaných filmů a hudebních alb, je natolik směšné, že si snad ani nezaslouží komentář (fakt nikdy neslyšel o tom, že kvantita většinou není totéž co kvalita?). Totéž platí pro výlety autora do situace ve věci ochrany přírody.
Rovněž mimořádně špatně vyargumentovaná je teze, že náboženství nemá vliv na počet dětí, což je nejspíše způsobeno především tím, že ta teze prostě není pravdivá a tudíž pro ni smysluplně argumentovat nelze.
Autor svou tezi dokládá na základě statistik porodnosti celých států s "převažujícím křesťanstvím" či "převažujícím islámem" etc. Problém je, že tyto statistiky jsou příliš hrubé a ignorují, že v mnoha případech jde o odkřesťanštělé země Západu, kde je drtivá většina "křesťanů" pouze deklaratorních či svátečních. Podrobnější statistiky by nepochybně doložily pravý opak - tj. že u praktikujících věřících je ten dopad zřetelný a velký. Viz ultraortodoxní židé v Izraeli, jejichž počet vzrostl od založení státu zhruba 150x a to nikoliv jen kvůli migraci (mají momentálně v průměru 6-7 dětí, což je více než dvojnásobek oproti izraelskému průměru), viz amišové a ortodoxní a ultraortodoxní židé v USA a viz katolíci u nás (praktikující katolíci v ČR mají v průměru tuším 2,5 dítěte, což je výrazně více než průměr, v případě praktikujících tradičních katolíků bych to odhadl minimálně na 3,5), viz tradiční katolíci a muslimové ve Francii. (Konkrétní země neuvádím proto, že by v nich byly tyto komunity nějak místně výjimečné, ale protože jsem v minulosti zaznamenal studie a statistiky, které se jimi zabývaly - nepochybuji, že to u praktikujících věřících těchto vyznání platí víceméně napříč světem.)
Celkově vzato, myšlenka je dobrá, je ale propojena s pochybnými ideologickými pohledy a velmi špatnou prací se statistikami.“... celý text
— Cinik
Sparta – Slavia: Rivalové navěky
„Sparta a Slavie, dva nejstarší fotbalové kluby v Česku, vzájemná rivalita, která započala prvním derby na Císařské louce a hned skončila velkým rozporem. Od té doby bylo sehráno 310 zápasů a rivalita není o nic menší jak na začátku. Najdete zde hodně historických faktů a hezkých dobových fotografií. I když v Česku je mnoho fotbalových mužstev a od nejnižších soutěží je hodně místních derby, tak si myslím, že to mezi Spartou a Slávií je v Česku největší a i když někdo není fanoušek ani jednu klubu, tak vždy v den tohoto zápasu, přeci jen se mírně přikloní na tu či onu stranu. Tyto zápasy vždy přinášejí vášeň a napětí. Věřte mi, není větší euforie, když v derby zvítězí Sparta (fanoušci klubu od trati ze západních Strašnic, to mají pochopitelně naopak) anebo totálního zmaru, když se v derby prohraje (fanoušci klubu od trati ze západních Strašnic to mají pochopitelně naopak) . A tato kniha přináší a shrnuje vše o tomto derby.“... celý text
— n.ezn.amy
Dokonalé městečko
„Parádní a čtivé, jen mi chyběl normální závěr....moc useknuté a neukončené..“
— cleopatra11
Šepot včel
„Velice zvláštní knížka, do které jsem se že začátku vůbec nemohla začíst, přišlo mi to zmatené, ale pak se to najednou změnilo a je to krásný příběh.“
— alishek
Kniha dvou cest
„Pribeh zajimavy, ale pasaze s egyptologii jsem preskakovala. Nejsem si jista, jestli by byla kniha nebyla lepsi, kdyby byla o 50 stran kratsi. A vec s dvema leteckymi katastrofami je vazne divna.“... celý text
— veronika9761
Země bezpráví
„Čtrnácté století bylo, nejenom v době a místě stoleté války mezi Francií a Anglií, opravdu pro každého hodně těžké. Právo bylo v plenkách, rozhodovaly meče a sekery. Rytíři bojovali každou chvíli o život (např. u Kresčaku), chráníce ctnostné panny před zločinci v církvi i v šlechtických hradech. Zde navíc náš hrdina chránil i vzácnou relikvii. Tedy historický romantický příběh, který stojí za přečtení.“... celý text
— čef
S láskou, Lukov
„Moje čtvrtá kniha od autorky a řekla bych, že zatím nejlepší.Ivan a Kulička byli skvělí a těch 470 stran uběhlo strašně rychle“
— Ála1968
Na ostřích čepelí
„Dlouho jsem Koniáše odkládal. Ale musim uznat, že nevim proč, dost mě překvapilo, že i když má knížka skoro 600 stran, tak příběh ani chvilku nevázne. Několikrát jsem si myslel, že vim, co bude dál a náhlý obrat mě přesvědčil o opaku, za což jsem dost rád. Nicméně jakou malou výtku bych řekl, že mít tolik štěstí, jako má Koniáš, tak začnu každej pátek sázet sportku:)“... celý text
— McKashi
Usmíření - Jak uzdravit své vnitřní dítě
„Škoda, že to nebylo lepší, aby mě to donutilo dát 5*. Současné hodnocení (69%) je fakt špatné. Jenže knihy od tohoto autora jsou furt o tom samém. I tady je zásadní přístup odpovídající mindfulness.
Autor v otázce vnitřního dítěte nejde nijak do hloubky. Spíš popisuje možnosti přítomného uvědomování v této problematice. Všechny uvedené meditace vychází ze schopnosti bdělého vědomí.
Není tady žádná intelektuální teorie a celá praxe stojí na čtenáři. A jak je zvykem, už jen pouhé čtení navozuje meditativní náladu. Napsané i přeložené je to dobře. Několikrát mi málem vyhrkly slzy z očí.
Možná je hodnocení nízké kvůli tomu, že kdo má negativní prožívání, tak nevěří, jaké může mít meditace výsledky. Je to kontraintuitivní. Věda to však potvrzuje. Místy může vadit pocit přeslazenosti nebo infantility.
Může to být užitečné pro psychoterapeuty. Jung říká, že terapeut dokáže léčit jen do své zdravé duševní úrovně. Pokud vás víc zajímá psychologie nebo víte, že zmíněné praxe nebude dělat, není moc důvod to číst.
Na 100 stranách je kvalitně zpracován vědomý přístup k vnitřnímu dítěti. Na zbylých 60 jsou 4 zážitky a různé praxe. Důležité je, že naše zraněné vnitřní dítě může pocházet od rodičů nebo od předchozích generací. 85%“... celý text
— Eldar80
Nevíš dne, nevíš hodiny
„Poslechnuto v rámci četby na pokračování na ČRo.
To, jak to bylo Petrem Stachem načteno, pro mě navýšilo celkový prožitek z příběhu. Moje první setkání s tímto autorem a věřím, že ne poslední. Fakt se mi to líbilo :-)“... celý text
— cmelda87
Věřit znovu
„55% - S touto sérií jsem začala čtvrtým dílem, který mě příběhem studentky a trochu potrhlého profesora psaní celkem bavil. Tak jsem se vrátila na začátek, ale první díl mi přišel velmi slabý a popravdě jsem úplně zapomněla, že jsem ho četla, než jsem si sedla k psaní názoru na tento druhý díl Věřit znovu. Ani tentokrát si mě ale autorka nezískala.
Kdyby tuto knížku seškrtala na polovinu a vyhodila všechny dialogy o ničem a hrdinčiny každodenní radosti a starosti, které se ovšem únavně opakují a příběh nikam neposouvají, věřím, že by z toho vykřesala vcelku dynamický příběh s patřičným spádem. Hlavní postavy jsou totiž sympatické, obzvlášť Dawn, která se při studiu tajně živí psaním erotické literatury. I když ten nezbytný kostlivec ve skříni v podobě nešťastně ukončeného dlouholetého vztahu je až příliš provařený a autorka k němu na 450(!) stranách nedokáže přidat nic převratného, tedy kromě toho, že z Dawn dělá hysterickou chudinku.
A přitom možností by bylo tolik! I hlavní hrdina Spencer má totiž svoji slabost v podobě komplikovaného, vinou naplněného vztahu se svojí sestrou, kde bych podrobnější dějovou linku uvítala mnohem víc než očekávání, kolikrát se ještě Dawnina kamarádka Allie a její přítel Kaden zmíní o tom, že Dawn omylem viděla jeho penis. Stejně tak větší ochutnávka ze života Dawniny zajímavé spolubydlící Sawyer (nebo počínajícího vztahu Everly a profesora Nolana) by byla jistě čtivější než další nezáživný kamarádský potlach či dvacátá obměna debaty se Spencerem na téma "děsí mě, když mi řekneš, že mě miluješ" a obehrané "vzájemně si zásadně nic nevysvětlujeme, ale jsme hrozně dotčení, že nás ten druhý nechápe".
Ale právě o Sawyer je další díl, tak tomu dám ještě asi šanci.“... celý text
— evismaior
Jak vyléčit zlomené srdce
„No .. už dávno jsem si sama pro sebe knížky z Motta zařadila jako ty slabší ..
Tohle nebylo špatné, ale myslím, že Abiino fňukání, jak "točení se dokolečka, jak pes za svým ocasem", klidně mohlo být o nějakých 150 stránek kratší ..
Ale její postupný přerod, překonání sama sebe, svých vnitřních strachů a na konec uvědomělá proměna, z toho udělala přečtení s úsměvem :-)
Snobský samolibec Joseph a snaživka snaživá Linz mě slušně řečeno iritovali.
Líbil se mi Ben se svojí přirozeností a klidným přístupem. Konec příběhu byl předvídatelný, ale pěkný :-)
Závěr knížky mě překvapil v tom, že autorka to napsala podle své zkušenosti.
Nápad vytvořit si vlastní seznam a zažít něco nového, je inspirující ..
Knížku posílám dál ..
Ale přiznám se, že jsem začala přemýšlet nad tím, co bych si měla dát na svůj vlastní seznam .. ;-)“... celý text
— cmelda87
Chlapec na vrcholu hory
„Kniha není špatná, ale podobně jako Chlapec v pruhovaném pyžamu na mne působí trochu vykonstruovaně. Možná by prostě jen stačilo, kdyby byla kniha zasazena do méně významného prostředí - opět děj ve Francii je podán zajímavě, ale po přesunu k tetě to začne působit trochu překombinovaně. Prostě tam, kde máme poměrně jasně dochované zprávy o tom, jak se věci odehrály, není snadné přidávat postavy, motivy a děje. Pokud ale pominu tuto skutečnost, jedná se o poměrně silný příběh se silným poselstvím, kterému velmi svědčí i to, že hrdina může i dospět.“... celý text
— Maanna
Jugoslávie – Srbsko – Kosovo. Kosovská otázka ve 20. století
„Nedá se to číst. Jestli autor psal knihu proto, aby každému, kdo neobětoval léta života studiu dějin balkánských zemí, dokázal, že on sám je velkým znalcem, je to dobrý pokus. Jestli se chtěl podělit o své znalosti dějin Kosova, pak je to selhání. Bez ohledu na to, jak fundovaná práce je, historii je nutno vyprávět jako srozumitelný příběh. Autor namísto toho do tematických kapitol na sebe vrší nepřeberné množství údajů, z nichž se ale žádný příběh neskládá. Působí to jako velmi detailní POZNÁMKY, VÝPISKY k budoucímu textu, který by musel napsat někdo jiný, kdo umí psát. Nejde o to, kolik toho o tématu vím. Četl jsem např. Titův životopis (J. Ridley) v době, kdy jsem o Titovi a Jugoslávii nevěděl prakticky nic, ale všemu jsem rozuměl, protože to byl smysluplný, dobře napsaný příběh. Tady se naprosto bez vysvětlení přeskakuje od jednoho k druhému, naprosto chybí jakákoli červená nit příběhu, kostra, koncept a ve výsledku tudíž i jakýkoli názor. Ano, autor zjevně nemá na kosovskou problematiku názor -- tak co nám tedy chce sdělit? Ba co hůř, navzdory zjevně obrovskému množství prostudovaných materiálů to vypadá, že dějiny Kosova nepochopil. Působí jako typický, do svého mikrosvěta zapouzdřený průměrný akademik, který už zapomněl, že poznávání není samoúčel, nýbrž má vést k pochopení. A teprve toto pochopení něčeho má smysl se snažit někomu předat. Autor jen ukazuje, kolik toho ví, kolik toho prostudoval, ale žádné pochopení, žádný příběh a žádný názor z toho nevyplývá. Nápadně to připomíná typickou českou chlapáckou "diskusi" v hospodě, kdy se dva trumfují tím, kdo zná o historickém tématu víc informací, ale nevyslovují vůbec žádný názor... Autor též zbytečně nadužívá nezvyklé latinismy (traktovat místo pojednávat, rezultovat místo mít za následek, pendant místo doplněk...), což opět působí dojmem, že machruje, nebo není už schopný vystoupit z akademické hantýrky, aby pak napsal "efektní", tam kde z kontextu zcela jistě mínil "efektivní"... No prostě akademická bída s nouzí. Ale co naplat? Když si chce člověk přečíst něco o Kosovu v češtině, věru nemá moc na výběr...“... celý text
— jozik_v_tumane
Nepřekážet naději: Terapeutův průvodce depresivním polem
„Velmi praktická kniha pro všechny, kteří se s lidmi s depresí potkávají. Je strašně osvěžující zjistit, že ani pro kované odborníky to není nic snadného a že i oni mohou dělat chyby, ale přesto být užiteční. Je to jedna z nejužitečnějšíc knih, které jsem ke své praxi přečetla, a určitě do ní budu často znovu nahlížet i proto, abych ani sama neztrácela naději.“... celý text
— Maanna
Chlapec v pruhovaném pyžamu
„Psát knihu z dětského pohledu je vždy trochu záludné, protože je pro dospělého obvykle nemožné se do dětství vrátit. Navíc Boyne tu má vymyšlenou nějakou dramatickou linku, kterou se snaží s dětským pohledem zkombinovat. Za mne dobře fungují scény kolem stěhování, neshod rodičů, vztahů s prarodiči, ale ve chvíli, kdy do děje vstoupí Šmuel, začíná pro mne být realita příliš znásilňovaná. Bruno musí zůstat až nepřirozeně naivní, aby mu realita nijak nedošla (a aby se se Šmuelem nedokázal domluvit, jak se věci mají.) Navíc se prostě dalo jen těžko věřit tomu, že by měl Šmuel možnost chodit pravidelně na schůzky s Brunem, aniž by si toho někdo všiml. Podobně i Brunovi rodiče museli být hodně slepí... Prostě jsme v tomhle příběhu nedokázala věřit a tím pádem mě ani přátelství chlapců moc nezasáhlo.“... celý text
— Maanna
Všechny květy Paříže
„Učíme se přijímat malé radosti v životě i když jsme někoho ztratili, a nejvíc přitom od lidí, kteří přišli o všechny a o všechno
Osudy v obou časových linkách jsou jedny z těch, které si opravdu ani nedokážu představit“... celý text
— PetraN17