Nejnovější komentáře
Americká revoluce (1775–1783)
„O americké revoluci na sklonku XVIII. století se v řadě knih dočteme spoustu informací. Především o politické stránce věci, právních a ekonomických souvislostech. A to jak v literatuře umělecké, tak oné populárně naučné nebo dokonce odborné. Jenže podrobný a především objektivní popis vojenské stránky konfliktu ve všech těch knihách tvoří opakované fráze, zjednodušující, nepřesná a často až vyfabulovaná tvrzení, která opisuje asi jeden historik od druhého. To vše uvádí Jiří Kovařík na pravou míru a ukazuje, že to bylo většinou jinak a někdy i dokonce úplně.
Vlastní boje jsou obvykle podávány jako střetnutí amatérů, neschopných lepších organizace a prchajících opakovaně z boje (jednotky Kongresů a státních milicí, pro které Jiří Kovařík používá skvělý název Kontinentálové) proti dokonalé vycvičené britské armádě, vedené vysoce profesionálními veliteli. Většinou bývají zdůrazňovány porážky (ústup od Nového Yorku, Brandywine nebo Camdenu) a vzniká tak dojem neustále ve zmatku utíkajících amerických milicí, které zachránilo až vylodění pomocného francouzského sboru gen. Rochambeua. I závěrečné vítězství u Yorktownu je vesměs vysvětlováno jako zásluha Francouzů.
Vítezství Kontinentálů u Trentonu a Princetownu jsou prohlašována za drobné „srážky“ a kapitulace u Saratogy, nesmyslně nazývaná bitva u Saratogy je přičítána pouze špatnému vedení operace gen. Burgoynnem a nedostatku jeho koordinace na britské straně s gen. Clintonem. Aktivity bojovníků Kongresu jsou popisovány jako odstřelování pochodujících Britů z lesa. Ve skutečnosti se jednalo o dvě bitvy, při kterých kontinentální armáda pod vrchním vedením H. Gatese dokázala dvakrát Brity v tvrdých bojích obrátit na útěk a nakonec je u oné Saratogy už bez boje donutila ke kapitulaci. Britové utrpěli padesátiprocentní ztráty, na konci bojů měli Američané převahu dvě ku jedné.
U Brandywine sice Washington utrpěl porážku, díky které musel Kongres opustit Filadelfii, ale již další rok dokázal na Brity při jejich ústupu zaútočit u Germantownu, kde sice střetnutí plné zmatků na obou stranách skončilo nerozhodně (jako řada jiných bitev), ale Britové museli ustoupit a stáhnout se do New Yorku. Tam zůstali zablokováni až do konce války.
Boje v jižních státech budoucí Unie dokázal Jiří Kovařík skvěle a hlavně přehledně popsat. Zejména vítězná bitva u Cowpens, která byla podle mého názoru předobrazem závěrečného střetnutí ve filmu Patriot ukazuje, jak se už Kontinentálové naučili bojovat i po „evropsku“ a jak dokázali Brity porážet. Příkladem nesmyslných tvrzení je například to, že tuto bitvu popsal Churchill jako střetnutí pouze mezi obyvateli kolonií – na jedné straně prokrálovských loajalistů a na druhé miličních a partyzánských jednotek. Následná defenzivní taktika, kterou uplatnil americký generál Green nebyla řadou porážek jak se obecně tvrdí, ale schopností vést zadržovací boje, udržet kontinentální jednotky pohromadě a nasměrovat Brity, kam bylo potřeba. Na druhou stranu, v této části války docházelo k nejhorším zvěrstvům a Kontinentálové zde také utrpěli nejhorší pohromu, když s generálem Lincolnem kapitulovalo pět tisíc vojáků.
V bitvě u Yorktownu sehrála z hlediska francouzské pomoci asi nejdůležitější úlohu jejich námořní eskadra, která zablokovala Brity z moře, zatímco spojené americko-francouzské jednotky pod vrchním Washingtonovým velením postupně dobyly vnější pás britských opevnění a donutily gen. Cornwallise kapitulovat. Kontinentální jednotky měly dvojnásobek počtu vojáků co francouzský expediční sbor a do zajetí putovalo sedm tisíc Britů a jejich německých spojenců.
V knize se seznámíme s řadou nových skutečností a zajímavostí, dokonalým způsobem je popsána ona zrada B. Arnolda. Ukazuje se tady, že často se v podobných situacích objeví lidé, jejichž účast v událostech není ani tak otázkou nějakého přesvědčení, jako spíš snahy prosadit se za každou cenu. A celkově mi připadalo, že až na výjimky (Tarleton, který byl poražen u Cowpens) se nějak britským generálům bojovat de facto proti vlastním až zas tolik nechtělo. Nakonec válka měla spoustu odpůrců i ve samotné Británii.
Někteří čtenáři si stěžují, že se zde Jiří Kovařík nevěnuje politickým aspektům konfliktu. Tohle jsou vojenské dějiny, přesto se jim pokusím posloužit malou perličkou. Už hluboko v XIX. století jakýsi mladý historik zpovídal jednoho z posledních žijících účastníků úvodních bojů proti Britům na začátku války. Vytahoval na něj ony zpracované a zažité skutečnosti, pomocí nichž byl celý konflikt na americké straně vykládán a vysvětlován. Přímý účastník bitev u Lexingtonu a Concordu Levi Preston jeho naučené fráze odmítl. Žádný útlak ze strany Britů nepociťoval, na dotaz stran kolků odpověděl, že žádný nikdy ani neviděl. Stejně nečetl žádný manifest a neznal ani státoprávní teorie Johna Locka. Když se ho už podrážděný tazatel zeptal, proč tedy revoluci podporoval, odpověděl: „Když jsme šli na ty čevenokabátníky, měli jsme, mladý muži, na mysli asi tohle – Vždycky jsme si vládli sami - a míníme to dělat pořád. Oni si to nemysleli.“ (Dějiny USA – LN rok vydání 1994).
Ony události mezi lety 1776 a 1783 nebyly ani tak revolucí, jako spíš bojem za nezávislost (jak to je ale také nazýváno) a především bojem za zachování toho, co v dnešní Americe fungovalo už od XVII. století, kdy kolonie bez valného zájmu ze strany Britů vznikaly“... celý text
— jadran
Démon ze sídliště
„Příběh tak za tři hvězdičky a rozhlasové zpracování za pět. Velice jsem ocenil hlavně metalovou hudbu, která velice dobře dokreslila ponurou atmosféru románu.“... celý text
— jiri4861
Teď, nebo nikdy
„Napínavý,skvělý thriller s promyšlenou zápletkou.Přiběh psychického vyšinutí,lidského přátelství i rodinných vztahů.Konec je opravdu překvapivý.“
— alnahu
Ani slovo
„Posledních 100 stránek jsem četla se zatajeným dechem. Moc chválím“
— alex963
To
„Prečítané po tretí krát, ako jediná kniha od pána Stephena, myslím si, že to hovorí samo za seba. Nie, táto kniha nie je pre mňa najlepšou od Kinga, ale detské hlavné postavy (neopakovateľná sila, ktorú v tom veku máme a postupne stratíme) a ich svet (detstvo vie byť krásne aj kruté zároveň) pán spisovateľ skutočne neskutočne napísal. Vôbec mi nevadilo, že kniha má 1050 strán, práve naopak, všetky som si užil, každú jednu. Na niektoré pasáže, ktoré mi utkveli v pamäti, som sa tešil, iné, ktoré upadli do zabudnutia, som nanovo objavoval.
Tak zas niekedy dovidenia, už teraz však viem, že to bude stretnutie príjemne mrazivé.“... celý text
— Ivan F
Naše divoké dědictví
„V této knize Wohlleben podává svůj výklad ekologické budoucnosti. Myslím, že na dané téma existují zajímavější knihy, ale autor má dobrou výchozí pozici hvězdy "mluvící se stromy".
Pokud vás téma zajímá, doporučuji, byť je kniha vhodná spíš pro ekology začátečníky.
Mám ale takový pocit, že si autor vzal příliš velké sousto, z lesa odbíhá do antropologie, sociologie a dalších věd a nějak mu nevěřím, vše co píše.
Podtrhují to i všudypřítomné poznámky, odkazující povětšinou na webové stránky (budiž nevadí, ale tolik lomítek už jsem v knize dlouho neviděla). Kladu si tedy otázku, proč nakladatelství Kazda všechny poznámka neshovalo nakonec, či ideálně na web, kde by se člověk mohl prokliknout - tedy za předpokladu, že rozumí německy.“... celý text
— Gurtha
Výjimeční lidé
„Poslouchala jsem jako audioknihu a bylo to super. David Matásek se báječně poslouchal.“
— mimi55
Zvrácené království
„Pro mě překvapivé rozuzlení, které jsem od spisovatelky nečekala. Celkově sérii hodnotím hodně dobře. Jiný styl psaní než na jaký jsem zvyklá, ale čtenáře osloví.“... celý text
— Kory98
Zišli sa v Bagdade
„Tento dobrodružný príbeh ma skutočne bavil. Ani omylom ho nemožno považovať za seriózny špionážny príbeh, ale za úsmevný a oddychový rozhodne áno. Milé, vtipné a s nadhľadom napísané dobrodružstvo mierne ľahkovážnej, no zato po dobrodružstve a láske prahnúcej mladej a krásnej dievčine. A tu sa dostávam zas a znova k charakteristickej hrdinke mnohých autorkiných poviedok a románov. Vždy sú to mladé ženy, s dlhými a bohatými vlasmi, vyzývavými pohľadmi, veľkými očami, plnými perami a v tejto knihe aj dostávame opis krásnych hrdinkiných nôh. Nie som psychológ, no verím tomu, že pani Agatha mala buď nenaplnenú niektorú svoju túžbu alebo skvelo maskovala kým vlastne bola. V každom prípade sa rád k tomu príbehu vrátim, veľmi dobre sa čítal a hrdinka bola správne strelená.“... celý text
— Ivan F
Černočerné srdce
„Pro mě velice obtížné čtení,knihu jsem musela odložit. Svět počítačových her,není pro mě to pravé.Dost kapitol jsou přepisy chatu-pro mě jeden velký zmatek.Není to můj šálek.“... celý text
— alnahu
Požadujme nemožné
„"Můj problém s post-feministkami je v tom, že pro ně je nepřítelem stále politika patriarchální identity. Ale jak jim stále říkám, to už dnes není vládnoucí ideologie. Dnešní vládnoucí ideologie je v podstatě neco jako vágní hédonismus s trochou buddhismu. "Uskutečni sám sebe! Experimentuj! Buď spokojený! Se svým životem si dělej, co chceš." Je to jakýsi druh zobecněného hédenismu. Takže co vyznává Judith Butlerová, je podvratný model: "Žádná pevná identita. Rekonstruuj sám sebe." Ale tvrdím, že to není dnes vládnoucí ideologie. Konzervativci jsou jen reakcí na to. Základní model je tento: už neexistuje pevná identita."“... celý text
— eshod11
Tati, tobě přeskočilo
„Jedna z mých nejoblíbenějších povídkových sbírek, k niž jsem se letos už po třetí v životě vrátila a moc jsem si ji užila. Vypravěč je vtipný, milý a má skvělý pozorovací talent. Moc dobře se jednotlivé příběhy čtou.“... celý text
— PetrazÚstí
Aprílová škola
„Milé, vtipné, hravé. Jednoduché verše, které dokáží pohladit po duši.“
— cukrovka
Dvě knihy vzpomínek
„Velmi drsně popsaná realita, až jsem měla kolikrát husí kůži z toho, jak je to vzhledem k dnešku aktuální.
Dalším velkým plus této knihy je jazyk a styl, kterým je napsána.
V neposlední řadě obdivuju vhled do ruské kultury, představení některých osobností jinak, než jak jsem je znala dosud.“... celý text
— PetrazÚstí
Nenech to být
„Tak nevím, tentokrát mne Coben nepěkně nudil až otravoval. Kam asi bude směřovat zápletka, to naznačil již v samotné úvodní poznámce - raketové odpalovací základny v každém maloměstě v New Jersey.
Začátek jakž takž, ale pak to nikam nepostupuje, divné postavy včetně hlavního hrdiny, kde i to jméno je na pováženou - Napoleon (Nap) Dumas (aspoň že má francouzský původ). Vší silou dočteno, zda autor přeci jen nevykřeše aspoň na závěr něco kloudného: nestalo se, závěr je skoro ještě horší než celá táhnoucí se zápletka - nedovolil si nechat vše na vládě a jejích tajných bezpečnostních aktivitách (ale mučení, waterboarding, si neodpustil), tak vypracoval hodně neuvěřitelné vysvětlení dění před 15 lety...
Podprůměr obecně, a podpodprůměr na autora, který mne povětšinou dovede aspoň něčím zaujmout. Hodnotím jako zcela ztracený čas, měla jsem odhodit dávno před polovinou... 55%
V úvodu jsem aspoň od autora našla několik velice trefných popisů, tentokrát žalu ze smrti blízké osoby. Nemohu než plně souznít:
"Několik týdnů mne všichni zahrnovali pozornostmi, ale pak je to přešlo. Vzpomínám si, že když jsem se zhoršil v dějepise, paní profesorka Freedmanová si mě zavolala a řekla mi, laskavě, ale nekompromisně, že se nesmím vymlouvat na tvou smrt. Měla pravdu, život jde dál, jak má, i když se to zdá být úplně nehorázné. Když máte smutek, máte aspoň něco. Ale když se smutek otupí, co zbude? Jdete dál, a já jít dál nechtěl."
"Někdo tvrdí, že první krok v procesu žalu je odmítnutí přijmout nepříjemnou skutečnost. Já zjistil, že opak je pravdou. První krok je úplné a okamžité pochopení situace. Dozvíte se tu zprávu a hned si uvědomíte, jak je naprosto zničující, že není odkladu, že smrt je konečná, svět se vám zhroutil a vy už nikdy nebudete takoví jako dřív. Uvědomíte si to během několika vteřin, netrvá to déle, To uvědomění vám zaplaví žíly a úplně vás smete, Srdce vám pukne a podlomí se vám kolena. Každá část vašeho já se povolí, sesype a vzdá. Chcete se schoulit do klubíčka. Chcete se po hlavě vrhnout do propasti a padat a nikdy se nezastavit.
V té chvíli se dostaví odmítnutí.
Zachrání vás. Rychle vztyčí ochranný plot. Popadne vás a drží, nenechá vás vyskočit z okna. Sáhnete na rozpálená kamna. Odmítnutí stáhne vaši ruku zpět."“... celý text
— soukroma
Poslední přání
„Po posledním komiksu se Zaklínačem jsem dostala chuť si opět přečíst celou ságu. Tohle byla naprostá jednohubka! :)“
— Varjohukka
Rozložíš paměť
„Útěk před minulostí a traumaty není dobrý nápad. Vždy čekají v pozadí, pomalu rostou a člověka zasáhnou nepřipraveného. Stejně jako když se přehlíží nemoc, která roste, dokud se nedostane do stádia, které už není možné ignorovat. Své o tom ví i Marek, který rozebírá své vzpomínky na těžké mladí a snaží se z fragmentů poskládat obraz sebe samotného. Vzpomínky jsou plné šik.any kvůli jeho homosexualitě a citlivosti. Je ale nutné mít takto smutné mladí? Stačila by jen trocha empatie od jeho okolí, aby prožil mnohem šťastnější dětství bez traumat, která budou ovlivňovat celý jeho život.
Dysfunkční mezilidské vztahy jsou snad nejčastějším tématem v současné české literatuře. Od Rozložit paměť jsem očekával, že bude další z mnoha dobře zpracovaných, ale nijak vyčnívajících knih na stejné téma. Víc jsme se ale mýlit nemohl. Rozložit paměť je komplexním, mnohovrstevnatým sociálním románem s obrovskou hloubkou a přesahem. Knížka ukazuje, jak i zdánlivě obyčejná slova můžou člověka ovlivnit a způsobit mu trauma, které ovlivňuje nejen jeho, ale i jeho nejbližší okolí. Autor na toto nepoukazuje pouze v kontextu LGBT komunity. Ukazuje, že každý člověk může být nepříjemně zraněn a je jedno z jaké společenské vrstvy pochází. Kniha je tak výzvou k všeobecné empatii a toleranci. Dalším zásadním tématem je paměť, především její nespolehlivost a touha si události zachovat v lepším, idealizovaném světle a snaha zapomenout na zlé vzpomínky.
Na knize je velice znát, že je autor básníkem. Při čtení jsem měl pocit, že mě nechává nahlédnout do jeho nitra. Celé vyprávění je velice jemné a citlivé. Torčík má skvělou schopnost vyzdvihnout detaily, kterými ve správnou chvíli buduje silnou atmosféru, která evokuje pocity osamělosti a jakési snové melancholie. Specifická je i nelineární forma. Časové osy se v knize různě střídají a prolínají, stejně jako samotné lidské vzpomínky. Rozložit paměť řadím mezi náročnější knihy, u kterých je zásadní plná pozornost.
Dlouho jsem nečetl tak skvělou českou knížku, která by mě svým jazykem a silným důrazem na emoce tak pohltila.l Doporučuji každému čtenáři, který hledá v knihách výjimečný jazykový styl, silné emoce a myšlenkový přesah.“... celý text
— JakeTheDog
Když se osud nemazlí
„Nic od toho nečekejte. Trochu více informací, než poskytuje Wikipedia.“
— Hana62
Šeptající mrtví
„Je to sympatická jednohubka, která si ovšem ponechává prostor na zodpovězení řady otázek do chystaných pokračování. Pro mé finální hodnocení je problémem, že krátce předtím, než jsem se pustil do novinky od Darcy, jsem četl žánrovou legendu Nekroskop od Briana Lumleyho . V ní je rovněž protagonista, jehož příběh se točí okolo komunikace s mrtvými a posmrtným světem. A bylo to načasování vpravdě nešťastné, protože Šeptající mrtví se zmíněnou klasikou co do propracovanosti a spádu opravdu nesnesou srovnání. Proto možná můj příspěvek berte maličko s rezervou. Pokud jste fanoušky knih od mladé spisovatelky, rozhodně vás tato nezklame.
Naopak. Budete se cítit jako doma. Jedná se o svižnou a rychle odsýpající jednohubku s docela sympaticky vykreslenými hrdiny. Hlavně praštěnou prodavačku Zoe, která neustále hýří konspiračními teoriemi, si zamiluje snad každý. Darcy Coates se nedá upřít to, že píše čtivě a úsporně, díky čemuž útlou knížku přečtete velmi rychle a rozhodně se nedá říci, že by nudila. Maličko ji ovšem sráží často nenápaditá klišé, která jsem už viděl v bezpočtu hororových děl. I tak mne ale detektivní zápletka s nádechem hororu a mysteriózna bavila. Nechybělo tu patřičné napětí i výborně popsané vnitřní pochody hrdinky, která díky specifické ztrátě paměti poznává samu sebe, i své nadpřirozené schopnosti spolu se čtenářem.“... celý text
— Gustik5
Ozvěny run
„Fakt nevím jak mám popsat svoje pocity,,,strašně dlouho jsem knížky od autorky hledala,teď jsem četla i "Runy osudu" a jsem tak nějak trochu zklamaná a dost mne to mrzí.Mám ráda to vracení do minulosti,ale asi jinak podané,vůbec mi tam nepálí nějaká jiskra,spíše mi to přijde jako červená knihovna.Pani autorka má určitě spoustu fanoušků, ale já to nebudu.Tim určitě nechci odradit nikoho kdo se na knížku těší, má spoustu kladných recenzí (právě proto jsem si chtěla knihy precist)jen není můj šálek čaje tak se mou recenzí prosím nikdo neřiďte,,,díky a jsem z toho i smutná,,,teď jsem přišla i na to,že "Šarlatové kimono" jsem kdysi dokonce odložila,prostě jsme si nepadli do oka,,,“... celý text
— malina097
Čtvrtá úroveň
„Alex pracuje na psychiatrické klinice, kde ho zaujme pacientka Klára. Už přes rok s nikým nepromluvila. Celé dny tráví pouze skládáním puzzlí, které jí někdo pravidelně posílá. Když ale v určité skládance není poslední dílek, nastane v Kláře zlom. Promluví, a to právě s Alexem. Právě jemu začne vyprávět o konkrétní etapě svého života, která ji dovedla až na psychiatrii. Vzpomene si Klára během vyprávění i na ten poslední dílek, který by pomohl k jejímu definitivnímu duševnímu uzdravení?
Kniha střídá dva způsoby vyprávění. V ich formě vypráví Alex o svých sezeních s Klárou. V er formě se ve vyprávění střídají Klára, Boris, Daniel a Silvie, kterým nahlížíme do té jedné životní etapy. Dalšími důležitými postavami jsou ještě Adam a Tonda. Jejich vztahy se vzájemně proplétají a vy postupně odhalujete, co všechno se stalo a že každé rozhodnutí v minulosti ovlivňuje rozhodnutí v budoucnosti.
V knize jsou příběhy obyčejných lidí, které možná máte i mezi svými blízkými. Autorka poukazuje na změny ve vztazích, ke kterým dochází, když se promění okolnosti, které je doposud ovlivňovaly. Vždy toužíme po tom, co nemůžeme mít. Vždy nás přitahuje to, co je zakázané. Jakmile to získáme, zjišťujeme, že už to možná není to, co chceme. Začnou nás přepadat pochyby, jestli to předtím nebylo lepší. Jestli nebylo lepší se neposouvat dopředu, ale zůstat stát. Jenže jaké je správné rozhodnutí, když nedokážeme nahlédnout do budoucnosti?
Autorka staví příběh tak, že vám postupně dává při čtení různé indicie a vy můžete hádat, co je dalším krokem. To mám při čtení ráda a i druhou knihou jsem si potvrdila, že mi autorčin styl vyhovuje.
Konec byl dojemný a poslední věty tak pravdivé. U dvou postav mi pouze chyběl nějaký náhled, jak to s nimi bylo dál, i když náznakami se dal odtušit.
4,5*“... celý text
— adela.hol
Kanibal z Nine Elms
„Kate Marshallová sa stala hviezdou londýnskej polície po vyriešení prípadu sériového vraha s prezývkou Kanibal z Nine Elms. Skoro pri tom prišla o život a jej kariéra u polície skončila. O 15 rokov neskôr pracuje na univerzite, no na scénu prichádza ďalší sériový vrah, ktorý napodobňuje vraždy Kanibala z Nine Elms. Kate vzhľadom k minulosti začne spolu so svojim asistentom prípad vyšetrovať.
Ďalšia výborná detektívka, ktorá nám predstaví dobre napísanú hlavnú postavu a rovno dvoch zvrátených sériových vrahov. Začiatok a vyšetrovanie prvého prípadu je zhrnuté v rýchlom úvode a potom tu máme časový skok, pričom sa na scéne objaví ďalší sériový vrah, ktorý vraždy z prvého prípadu kopíruje. O ňom sa dozvedáme pomerne veľa, pretože niektoré kapitoly sú priamo venované jemu. Samozrejme o koho sa v skutočnosti jedná a akú má minulosť sa dozvieme až na konci, ale aj tak som čakal, že toto bude poňaté trošku záhadnejšie. Vzhľadom k tomu tu nie je veľa postáv, ktoré by sa dali následne podozrievať z vrážd. Napriek tomu samotné vyšetrovanie, hľadanie dôkazov a skúmanie rôznych teórií je dostatočne zábavné a zaujímavé na to, aby som tento fakt prehliadol. Príde aj na nejaké tie zvrátenosti vzhľadom k spomínaným vrahom, ale nič neúnosné, čo by bolo zahnané až do extrému. Finále mi prišlo trochu uponáhľané a kľudne by som prijal keby bola kniha trošku dlhšia a na konci sa s tým konečným rozriešením celého prípadu autor viac vyhral.
Celkovo, ale veľmi dobrý úvodný diel do knižnej detektívnej série, ktorej ďalšie časti si určite zaobstarám. Ak by mi niekto vedel poradiť podobné detektívky od iných autorov, tak budem rád za príspevok do komentu alebo správy.“... celý text
— marco026
Sestra
„orgasmus“
— eshod11
Odbočka v lesích
„Autorka se snažila napsat napínavý, téměř horrorový příběh. Snad se jí to i podařilo. Ale jsem pedant: chybí mi k pochopení a vysvětlení několik "proč". Tedy průměr.“... celý text
— konicekbily
Dceřina kletba
„Moje druhá kniha od téhle autorky a opět hodnotím jako povedenou.“
— Ondra_P
Ledoborec
„Dobré, poklidné čtení s přesahy do minulosti obyvatel Hovenäsetu. Jen ten August mi trošku začíná lézt na nervy, jak je stále trpělivý, milý, příjemný a ještě tak skvěle peče.“... celý text
— Hella
Jak si zbytečně nekomplikovat život
„Nevim, proč je kniha tak dobře hodnocena. Možná je to opravdu tím, že procházím špatným obdobím a nelíbí se mi úplně, co autor píše v knize. Takový řeči ,,Každý člověk, který si prožívá stejnou nepříjemnou situaci jako my a je přitom psychicky v pořádku, je důkazem, že nás problém není tak vážný,, .... A mohla bych pokračovat dalšími věcmi, co tam autor píše a já s nimi absolutně nesouhlasím. Příště sáhnu po jiné knize. Nedoporučuji.“... celý text
— kristyna.havlov
Pascalovské meditace
„Je tomu už nějaký ten pátek, co mi naposledy kniha od Bourdieua prošla rukama. "Ale číst Bourdieua je jako jízda na kole, to se přece nezapomíná", jsem si pomyslel... no není tomu úplně tak , s takovou bych se na tom kole do provozu raději nepouštěl.
A protože jsem již delší dobu nějaký ten obtížnější sociologický/filozofický text nečetl, byl jsem nucen pro mnohý odborný termín sáhnout hodně hluboko do paměti a to trochu "bolelo" .
Ve výsledku tedy byla tahle kniha pro mne kritikou hned dvojí. Kritikou rozumu scholastického, kterou Bourdieu zvládl s intelektuálním odstupem sociologa/filozofa sobě vlastním, a kritikou rozumu mého, který jsem já sám, ze svého scholé, byl nucen uznat za podmíněný spíše nedostatkem odbornosti, než přehnaným intelektualismem.“... celý text
— Adam84
Smrtící kolotoč
„Ne, já a autorka si bohužel ani po 4. pokusu zkrátka nesedneme. Kett je zde vylíčen jako totálně neschopný břídil, který se pořád nechá mlátit, jeho dcerušky jsou stále nesnesitelnější, manželka nesympatická kuňka a motiv této knihy a pachatel/é naprosto nevěrohodní. Kromě toho jsem několikrát měla pocit, že drhne překlad. Takže sice dočteno, ale se skřípáním zubů.“... celý text
— Hella
Hráč
„Četl jsem impozantnější díla od autora, nu, na druhou stranu, velmi svěží námět gamblerství x prostopášnost žen (Blanche). Komická vložka ve formě babči byla příjemné osvěžení děje, úplně živě jsem si situaci extravagantní starší dámy u rulety dokázal představit.“... celý text
— shnilaspageta