Nejnovější komentáře
Řezník a střízlík
„Autorka bude jistě odbornice a znalostí z oblasti patologie a zločinu má určitě dostatek, ale když chybí dar spisovatelského umu a schopnosti vytvořit důvěryhodné postavy a uvěřitelné dialogy, tak prostě dobrá kniha nevznikne.“... celý text
— Jiho226
Prevítovi
„Úplně geniální kniha! Velmi mě pobavila a čtu ji furt dokola!“
— dájavídek
Kouzelný prst
„Docela dobrá kniha, ale byla krátká a trošku nudná.“
— dájavídek
Matylda
„Nádherná knížka! Tu bych přečetl 1000*“
— dájavídek
Chlapec v pruhovaném pyžamu
„Ten konec byl dost smutný, ale jinak dobrý.“
— dájavídek
Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
„Při čtení jsem si vzpomněl na skladbu Zahrádka od Orlíku:
"Naše krásná zahrádko, zalejvaná potem,
uvadla jsi zakrátko za železným plotem,
uvadla jsi, zrezivěla, co se s tebou stalo.
V beranici s dýmkou v zubech na lidi se řvalo."
Na některé stačilo zařvat, ale jiné musela zločinná komunistická mašinérie rovnou utlouct, nebo alespoň zavřít. Bylo nedlouho po válce, západní Evropa začala vzkvétat a ta východní, úpící pod útlakem sovětské říše zla se propadala do materiální a mravní bídy. Pařát rudé bestie dosáhl i na obyvatele podhorské vesnice Skláře. Někteří se přizpůsobili a na ty, kteří se přizpůsobit nechtěli, v našem případě třeba rodina Smolíkova nebo Weberova, si komunističtí aparátčíci došlápli, protože, kdo nejde s námi, jde proti nám. Nejhorší na téhle době musela být bezmoc a jen pramalá naděje, že se něco v dohledné době změní.“... celý text
— Eicherik
Nájezdníci
„Zatím můj nejoblíbenější díl!“
— dájavídek
Lovci
„Kniha která mě velmi pobavila. :)“
— dájavídek
Než stromům dojde dech
„Dobře psaná kniha pro širokou veřejnost. Ne ze vším tedy souhlasím, protože autor píše co všechno ne, zavrhuje všechny energetické zdroje, ale alternativu nenabízí, přesto ho obdivuji a držím mu pěsti v jeho práci, protože poukazuje i na špinavou práci politiků a jak zkorumpovaní jsou. Místy smutné čtení, ale jak píše, záleží na každém z nás, na každém lese, na každém stromu který vysadíme.“... celý text
— manka71
Rozvaliny Gorlanu
„Nádherná kniha! Tento díl se mi líbil hodně moc!“
— dájavídek
Nikdy, nikdy
„,,Dokazal bych stravit každý den tím, že bych tě znovu a znovu poznaval, Charlie. Nevěřím, že bych se toho někdy nabažil."
Někdy uděláte chybu a ne jednu a budou velké a možná i větší a oni je udělaly a pak přišli o to nejvzácnější. Tento příběh o spřizněných duší, tajemství a lásce byl skvělý. Charlie už nikdy nechtěla být jako dřív a to chapu, po tom jak se chovala a Silas prozřel o chvilku dříve a já patřím mezi ty, které kniha bavila a přiběh si zamilovaly.“... celý text
— petulkapeta
Vyděděnci
„Velmi pěkná kniha (a taky napínavá).“
— dájavídek
Odvaha
„Přečteno za jediný den. Je čtivá, velice zajímavé téma. Mám přečteno vše od autorky a velice mi sedí její styl psaní.“
— Hendrychova.K
Dôveruj mi
„Dosť zamotaný príbeh.
Hlavná postava bola pre mňa veľmi nesympatická.“
— majanka
Mrtvý na Pekelném vrchu
„Tak dlho som odsúvala tohto autora... nechápem. Skvelé čitanie. Chytilo má to od prvej kapitoly. Skvelá trojka. Každý iný, ale tak super sa doplňajú....“
— adelinka
Neměli bychom
„Shrnutí jednou větou: Drsná slupka pod ní vřelý vnitřek a odvážná dívka, která slupku oloupe. Ideální na urovnání pocuchaných nervů během hokejového mistrovství, četla jsem mezi zápasy, abych se zklidnila. Kniha úkol splnila dokonale.“... celý text
— Rapeh
Střevo není tabu
„Přečteno, ale byl to boj. Psáno moc vědecky, nesrozumitelně pro laika.“
— rufino
Batoh, medvěd a osm kartonů vodky
„Lev Golinkin vzpomíná na emigraci své rodiny ze SSSR do USA na přelomu let 1989/1990. Jemu tehdy bylo deset let. Jedna z mnoha vzpomínkových knih. Mě v ní zaujalo několik věcí:
- Lev Golinkin krásně vypravuje. Nejen chronologicky, ale umí vždy vybrat a "nasvítit" něco zajímavého,
- velice zajímavě taky uvažuje o tom, co se dělo jemu, jeho rodině i lidem kolem,
- jeho vděčnost všem, kdo jim na jejich dobrodružné cestě pomohli.“... celý text
— Matematicka
Nejzasutější vzpomínka na lidi
„Hledáte-li životní čtenářský zážitek,
sáhněte po románu Nejzasutější vzpomínka na lidi.
Protože pokud existuje dokonalost,
zosobňuje ji pro mě právě tato kniha.
Nejzasutější vzpomínka na lidi narušila veškeré mé pořádky. Po dlouhé době je to kniha, která mnou prostoupila, absolutně mě naplnila, nadchla mě a upoutala, a dostala se na vrchol pomyslného žebříčku knih, se kterými bych chtěla uvíznout na opuštěném ostrově.
Jedna kniha, přitom jako byste dostali knihy dvě, tři, deset...
Jako by ukrývala samotnou esenci literatury - lásku ke knihám, vášeň k psaní, vhled do literárních krádeží…
»Vždycky jsem si myslela, že každá vydaná kniha je sumou všech knih, které spisovatel zničil, než dospěl až k ní, nebo výsledek všech těch, co vydržel nenapsat.«
»Já se nikdy nestanu spisovatelem, protože chovám k literatuře přímo posvátnou úctu a bázeň.«
»Literatura se nedá zjednodušit ani vykrátit, literatura zůstává a zůstane vždy; výsledkem je literatura, provokativní literatura, která je zároveň odpovědí, problémem, vírou, hanbou, pýchou, životem.«“... celý text
— charlizee
Dobře utajená vražda
„Vyšetřování probíhá civilně až poklidně, žádné nervy drásající scény či situace tu nejsou. Dopadení pachatele je taky zcela v poklidu, až to působí trochu intimně.
Kniha tak nemá nějaký dramatický průběh, ale já mám Scudderovy případy rád, takže čtení mě bavilo a dávám 60%.“... celý text
— ThomasRuhe
Hory zpívají
„Dvacáté století ve Vietnamu. Japonci, Francouzi, hladomor po vzoru rudého bratra, komunisti, pozemková "reforma"a následná válka komunistického (socialistického) severu proti demokratickému (kapitalistickému) jihu podporovaného Američany. Osudy jedné rodiny, kde ani jedna generace nezůstala nepostižená. Mrtví, zabití, zavraždění, hladoví, okradení, znásilnění, tělesně a psychicky poznamenaní. Nekonečné útrapy způsobené opakovanou ztrátou majetku a rodinných příslušníků, přátel, rozvratem rodin. Vyprávění babičky Din Lan a vnučky Huong je přesto velmi citlivé a čtivé. Popisuje vietnamské zvyky a tradice a vietnamskou rodinu, která je místním nade vše. Kniha je také plná tamních přísloví a vaření domácích pokrmů.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Něco jiného, zajímavého a strašného...“... celý text
— vendy246
Stačí si počkat
„Dosud nejněžnější a nejcitlivější knížka od Zapaty, která mě úplně uchvátila (a přidávám se do klubu, taky jsem si tentokrát i poplakala).
Je tu i míň myšlenkových pochodů, než bývá u autorky zvykem, je to svižnější, čte se to jedním dechem.
Za mě úplná bomba.“... celý text
— Zomy
Mráz
„Skvělá detektivka, příběh měl spád, nechybělo mu napětí a dramatičnost...téším se na další díly a osud Martina Servaze“
— blebuska
Dalajláma – 31 tajemství, jak prožít přítomný okamžik
„"Pozorujte, co vám během dne zabere nejvíce času, v porovnání s tím, co vám přináší radost..." Inspirativní kniha k zamyšlení.“
— j287
Pravda, nebo lež
„Wtf? Co to bylo... Tohle byl opravdu nadupaný, překvapující a napínavý příběh, který jsem četla s pusou dokořán.“
— Ešína
Smrtící skalpel
„Nebylo to vůbec špatné, sice zase trochu jiné, místy až romantické ve vztahu hlavních postav, chyběly oblíbené hlavní postavy dvou žen, o kterých autorka píše, ale i tak se kniha dala v pohodě přečíst.“... celý text
— astroweb
Milarepa
„Krásné čtení s hlubokým posláním. Jako pohádka vyprávěná Eduardem Tomášem osobně. Pocit, že to sám prožil, že on sám je chlapec Topaga a osvícenec Milarepa. Přes reálie starověkkého Tibetu, tamní jazyk, zvyky a duchovní obsah to není překvapivě náročné čtení. Tak to má být. Krása.
"Čas věru nestojí, leda snad v přítomnosti, jen přítomnost je věčná"
"Hromadit majetek znamená shromažďovat statky druhých. Vše nahromaděné je jen nepřítelovo zásobou"“... celý text
— vendy246
Transfer
„Asi jsem moc nepochopila, co tím chce autorka říct. Zaujal mě nápad, proplétaní lidských osudů v letištní hale a motiv cestování, ale čtení bylo celkem zklamaní a spíš popisování dětsví čtyř postav atd., moc mě tonebavilo. Tento styl psaní mi moc nesedl, ale věřím, že si své čtenáře najít může.“... celý text
— j287
Terapie sdílením
„Velice zvláštní kniha, jak nápadem, tak i zpracováním. A opravdu si myslím, že může působit terapeutický a může zlehčit to porozchodové období, protože zjistíte, že v tom rozhodně nejste sami. Chvílemi jsem nechápala a přemýšlela, jestli je kolem nás opravdu tolik cynických lidí. No rozhodně jsem se pobavila, minimálně hloupostí lidí. Jediné - možná se opravdu vše dalo sfouknout na menší formát a pošetřit papírem, ale smysl kniha podle mě má. 3,5*
(5/24)“... celý text
— IVANA0123
Hra na kočku a myš
„Skvělý, napínavý psychothriller, ze zajímavého prostředí.
Strhující až do konce.“
— PavlenaT