Nejnovější komentáře
Královský klam
„hodně bavilo :) jako ostatně zatím celá serie.“
— Merlin_CZ
Znič to jméno
„Výborný psychothriller. Nepamatuji, kdy jsem naposledy četla něco tak dobře napsaného a čtivého od českého autora!
Paní Jašovou si dávám mezi oblíbené autory, má skvělý styl psaní a jdu na její další knihu.“... celý text
— knihomolka.olga
Vyžádejte si Andreu
„Myslím, že v dnešní době už je hodně těžké přijít v tomto žánru s něčím novým, nebo alespoň neobvyklým. Tady se to myslím autorce dost povedlo a mě to moc bavilo číst. Víc asi popisovat nebudu, protože nechci spoilerovat a stejně jako "kackahracka" doporučuji nečíst anotaci, protože toho zbytečně moc prozrazuje. Já ji dopředu nečetla, takže jsem netušila do čeho jdu a myslím, že tohle tomu dodalo tu správnou míru překvapení, občas pobavení a také napětí.“... celý text
— Gibis
Musím tě zradit
„Hezky popsaná část historie Rumunska, musela jsem si knihu dávkovat. Neznala jsem podrobnosti této revoluce, určitě stojí za přečtení.“
— LeHor
Ignis fatuus
„Když splácáte dohromady knihu Soumrak od Dmitry Gluhovského (o výpravě portugalských conquistadorů v mexickém pralese) a Strach a Trhlinu od Jozefa Kariky, přidáte k tomu špetku šumavských hvozdů, notnou dávku balastu o ničem, hrst nelogičnosti a opentlíte to krásně šroubovanou češtinou, tak vznikne Ignus Fatuus, který ale není nic jiného, než rádoby strašidelná pohádka pro teenaegerky s premenstruačním syndromem.“... celý text
— koubin007
Něco jako láska
„Neurazí ani moc nenadchne, takové odpočinkové čtení, jen mě tam neskutečně štvala Dody“
— sidonka
V zajetí Vikingů
„Četl jsem kdysi dávno a teď si to připomněl. Zajímavý příběh dvou dětí unesených Vikingy z Irska do Norska. Děj celkem odsýpá, určitě zaujme popis tehdejšího běžného života v Norsku a posléze i na Islandu. Hlavním hrdinům celou dobu držíte palce, ať se dostanou zpátky a tak to má u těchto knih být.“... celý text
— MaxQ
Sputnik, má láska
„Jedna ze slabších knih od Murakamiho, dle mého názoru.
Děj byl ze začátku takový "zdlouhavý"? Dělalo mi problém přelouskat tuto knihu pár měsíců. Od Murakamiho jsem toho četl mnoho, ale neříkám, že tato kniha v něčem zaostává. Magický realismus, problém za problémem a příjemné, nezapomnětlivé postavy. Bohužel jsem takhle uvažoval blíže ke konci knihy, cca. 100 stran před koncem. Tak jako tak, Vřele doporučuji přečíst, pokud se vám líbila Kafka na Pobřeží, nebo Norské Dřevo.“... celý text
— Frantralala
Bílý kosatec
„Přiznám se, že se mi poslední díly od nových autorů moc nelíbily. Děje byly recyklované z předchozích dílů a ani ten inteligentní humor nestál za moc. Ale Fabcaro očividně přinesl svěží vánek a velmi mile překvapil! Neskutečně hravý originální nápad, který chytře odráží dnešní dobu, může směle soupeřit s kultovními díly jako Kotlík nebo Věštec. Je pravda, že samotné finále by zasloužilo větší prostor, přišlo mi uspěchané a prostě slabší. Ale i přes to jsem se hodně bavila a smála už od první stránky. Snad bude Asterix v takto vysoko nastavené laťce pokračovat dále.“... celý text
— Scheron
Mých tisíc životů
„Přiznám se, že jsem knihu nedočetla, nebavila mě.“
— pavpaz
Neznámý žalm
„Samozrejme, ze je to utnute v nejlepsim. Co jineho se da cekat...
Callie mi v tomhle dile sla trosku na nervy. A o Desovi jsem si myslela vsechno mozne, i dokonce ho podezrivala. Je v nem neco temneho. Neni to uplnej kladas a jeho vyhybave odpovedi, jsou nekdy matouci. A po tomhle dile mam jeste vic otazek, o co jde, co tim sleduje a co se bude dit... Tak sup na dalsi dil.“... celý text
— Ticiana
Povídky malostranské
„Souhlasím naprosto s uživatelem Saturnia, který napsal komentář 20.09.2024.
Tato kniha se mi četla naprosto pohodlně. Já bych to ze svého úhlu pohledu popsal jako takovou "oddechovou" knihu. Velmi příjemné prostředí, postavy, i téma. I když nějaké povídky zasahují do "těžších" témat si stojím stále za svým názorem. Vřele tuto knihu doporučuji.“... celý text
— Frantralala
Vrána
„I když na komiksy tak docela nejsem, tak uznávám, že Vrána je rozhodně zajímavé a silné dílko. Je vidět, že to bylo stvořené z bolesti, kterou autor do svých kreseb promítl. Zpracování je samo o sobě moc hezké, ale stačilo mi to jednou, byla jsem spíš zvědavá, jak moc se to liší od filmu.“... celý text
— Thalin
Pařížská švadlena
„moc pěkný román..“
— Lucie401
Prokleté kosti
„Moc se mi tyto detektivní příběhy rodiny Bronteových líbí! Opravdu si to užívám.“
— mrabla
Odvaha
„Ada a její matka měly obrovské štěstí, že přežily válku i koncentrační tábor, a doufaly v lepší zítřky. Ale nový režim se s nimi pro jejich židovský původ nikterak nemazlí, a některé dny mohou být horší než ty válečné. Ale ... nemůže jedno slovo změnit zbytek života? K lepšímu? K horšímu? Kdo ví ...
Nevím jestli je to nyní taková móda, a nebo má jen moje žena takovou "šťastnou ruku" v knihovně, ale mám pocit, že většina autorů dnešní doby musí napsat nějakou knihu zabývající se válkou, antisemitismem a obdobnými těžkými tématy. Budiž k plusu této knize a její autorce, že záběr své knihy posunula o pár let později, a nečetli jsme další variaci na Hanu, Zuzanin dech, a mnoho dalších... A kromě toho má tato kniha ještě jedno malé kouzlo (jak to sakra napsat tak, abych neprozradil víc), které jí určitě přidá punc nezapomenutelnosti...“... celý text
— lennyd
Nastartujte svou štítnou žlázu
„Kniha mohla být o dost kratší. Více jak polovinu knihy jsem čekala jaké závratné řešení to objevím na konci knihy a ono šlo pouze o to jíst vědomě (bez telefonu, televize, atd.) a potraviny, které nebudou zatěžovat trávení.“... celý text
— PetikLozik
To bylo tvé jméno. 03
„Závěrečný díl mé první manga série, kterou jsem si jako první zvolila právě proto, že jsem znala film.
Musím přiznat, že samotný závěr s dospělými hrdiny byl vynikající, lepší než ve filmu, a při čtení posledních stránek jsem tajila dech. Ale momenty, které naopak ve filmu gradovaly nejvíce (shledání dvojice při dvojsvětlí a finále záchrany vesnice), tady vůbec nefungovaly. V celé sérii mi chyběla jakási plynulost a logická návaznost děje - a přitom samotný příběh jako takový je nádherný; snový, romantický a hluboce dojemný.
Komiksy mám moc ráda, ale holt člověk má vysokou laťku, když vyrostl na Asterixovi :)“... celý text
— Scheron
Navždycky
„Dlouho jsem přemýšlela jak tuto knihu hodnotit. Je určena spíše mladšímu publiku a osobně mi nesedl ani humor.
Co me vytáčelo bylo chování hlavní hrdinky. Všechny měla omotena kolem prstu. Za celou knihu pro ni dost lidi děla různé věci ale ona pro nikoho nic nedělá. A když už ano, vždy za to něco chce. Tu bych tedy za kamarádku fakt chtěla :D
Jinak se čte kniha díky chatu velmi dobře.“... celý text
— ByulGi
Ne pro zisk
„Za mě podepsatelný manifest, popichující veřejnou debatu a tedy účel plnící.
Ale jde "jen" o manifest, něco jednoduše napsaného, věcného, snadno pochopitelného a něco co by mělo (v tomto případě) vyvolat změnu. Různá upozornění, doporučení a pár příkladů sokratovského vzdělávání se stala věřím podnětnou pro mnohé, kteří mají na současné vzdělávání vliv.
Já mám s institucionálním vzděláváním v současnosti pramálo společného, nemám srovnání a necítím se tedy být ten "správný" čtenář a tak mi nezbyde než jen s důležitostí role humanitních oborů při výchově souhlasit a knihu doporučit dál.“... celý text
— Adam84
Vlak naděje
„Silné téma zpracované v lehkém románu, téměř červené knihovně. Trochu mě zaskočil ten uspěchaný konec, ale 4* dám.“
— SumýšIrena
Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky)
„Miluju tuhle knížku. Hobit je sice původně zamýšlený jako kniha pro autorovi vlastní děti, ale jeho kouzlo zasáhne čtenáře každého věku. Co mě na něm neustále fascinuje, je to, jak na relativně malém rozsahu dokáže čtenáři předat tolik o světě Středozemě – setkáme se s hobity, elfy, trpaslíky i čaroději, z nichž každý hraje v příběhu zásadní roli. Hobiti jsou zde představeni jako nenápadní, ale neuvěřitelně odolní a stateční tvorové, zejména Bilbo Pytlík, který se stane hrdinou, aniž by to sám očekával. Elfové, s jejich nadpozemskou krásou a moudrostí, dodávají příběhu magický rozměr. Trpaslíci jsou drsní, tvrdohlaví, ale loajální přátelé, jejichž touha po ztraceném království žene děj kupředu. A čaroděj Gandalf, se svou záhadností a moudrostí, funguje jako průvodce a ochránce na této nebezpečné cestě.
Nezapomenutelnou částí příběhu je první setkání s Glumem, temnou a zvrácenou bytostí, která žije v podzemí. Nenápadná chvíle, kdy Bilbo získává Prsten moci se později v trilogii Pána prstenů stane středobodem děje.
Hobit je pro mě krásný prequel k Pánovi prstenů – plný dobrodružství, přátelství a odvahy. Jednoduchý příběh, který vás ale vtáhne do světa, ve kterém chcete zůstat mnohem déle...“... celý text
— Wara
Pravý Hannibal Lecter
„Do nedávna jsem o tomto vrahovi neslyšela ani nečetla.Takový člověk si nezaslouží slitování ani lepší péči.“
— postrach
Knihkupectví v Dublinu
„Spoilery:
Kniha napsaní přímo mi na míru !
Ve dvou časových linkách poznáváme dvě těžce zkoušené ženy, které se
musí s životem poprat, trošku tajemna a nadpřirozena,
o hledání rukopisu Emily Brontëové a spoooustě skvělých knih.
Náš počet se stále zmenšoval. Od chvíle, kdy se jeden šílenec rozhodl reformovat Německo, už nebyla taková potřeba reformovat ženy. Válka všechny přiměla zabývat se současným stavem. Měla jsem pocit, že válku potřebují hlavně muži, aby nalezli význam toho, co už měli. Aby se mohli dostat na samý okraj propasti, ve které mohou ztratit úplně všechno, pocítit tu opojnou nejistotu, a potom procitnout a udělat krok zpátky.
I kdybych nenašel ten rukopis, měl jsem teď podklady k velmi zajímavé práci o ženě, která v Irsku patřila mezi nejvýznamnější obchodníky s knihami a potom byla na žádost svého bratra držena v psychiatrické léčebně. Přestože byla talentovaná, inteligentní a nezávislá, stejně byla považována za majetek muže, který s ní mohl udělat, co se mu zlíbilo.
Evie Woods je pseudonym irské spisovatelky a všestranné umělkyně Evie Gaughan, která žije v přístavním městě Galway na západním pobřeží Irska. V jejích knihách se odráží láska k historii, k irské mytologii a k objevování zázraků v každodenním životě.
Knihkupectví v Dublinu (The Lost Bookshop, 2023) je její čtvrtou knihou a zavádí
čtenáře do nevšedního světa vzácných rukopisů a neuvěřitelných životních příběhů spojujících lidi, kteří žijí v různých stoletích, ale mají podobné osudy. V tomto okouzlujícím románu plném záhad a tajemství se setkává Sběratelka příběhů Sally Pageové se Ztracenou apatykářkou Sarah Pennerové.
PS: Doufám a věřím, že u nás budou knihy této spisovatelky vydány,
protože píše překrásně.“... celý text
— evineckY
Babička
„Nechápu tak nízké hodnocení téhle poetické knihy. Když jsem jako dítě dostala Babičku s ilustracemi Adolfa Kašpara, pamatuji si, že jsem hladila obrázky, vše krásně vystihla Pebra. Měla jsem babičku jednu a ta chovala kozy a hlavně zlého a smrdutého kozla, pást tahle svéhlavá a mlsná zvířata bylo děsné. A zdravé kozí mléko a sýr nenávidím dodnes.
Já chtěla být Hortensií, ale v mých představách si malíře vzala a žili spolu šťastně až do smrti (smrt byla pojem, který byl v té době pro mě jen slovem). I když jsem trochu byla zamilovaná do Orlíka.
Kolik příběhů Božena Němcová nádherně na stránkách téhle knihy vypráví.
Úžasné!“... celý text
— uxor
To bylo tvé jméno. 02
„Dojemné pokračování hlubokého příběhu dvou spřízněných duší. Tento díl má ze všech asi nejvíce akce a také se mi nejvíce líbil. Bohužel pro mě stále platí co u prvního dílu, tedy to, že někdy jsou hrozně zvláštně řešené přechody mezi scénami, a čtenář se pak ztrácí v důsledku ne zcela plynulé návaznosti.“... celý text
— Scheron
Za tichem: Novohradské hory
„Koncept „osobních průvodců“, vydávaných v ediční řadě Za tichem, se mi jeví jako šťastný a v našem kontextu vcelku novátorský. Myslím však, že Štifterovo naplnění tohoto konceptu v podobě průvodce Novohradskými horami v mnohém kulhá. A je mi to líto, protože jinak si autorovy literární, publicistické, badatelské a organizační činnosti nesmírně vážím (zvlášť v souvislosti s Trhovými Sviny, které jsou městem mých předků). Mrzí mě to tím spíš, že jižní Čechy, Českobudějovicko, Trhosvinensko a Novohradské hory nejen z výše uvedených důvodů vnímám jako silnou součást své vlastní identity, mám je vcelku prochozené a patří k mým nejoblíbenějším regionům vůbec.
Potíž je především ta, že Štifter patrně není velký znalec dějin a místopisu celých Novohradských hor, nemá je důkladně a osobně probádané (rozuměj: v terénu) v plném rozsahu. Je mnohem spíš vypravěčem lidských příběhů než vlastivědným spisovatelem nebo mistrem vystižení krajiny. Nejsilnější a nejcennější částí knihy tak jsou různá svědectví pamětníků a texty o E. Háchovi, W. Jakschovi a H. Watzlikovi, ač i jim lze vyčíst pár drobností. Zbytek je pro čtenáře, který region aspoň trochu zná, bohužel jen málo objevný a povrchní (texty tohoto typu by se už nadobro měly vyvarovat plýtvání místa v podobě rad, kde zaparkovat nebo kudy kam projít: to vše si v dobách perfektních internetových map a navigací čtenář snadno najde jinde). Patrně to nemusí jít cele na vrub autora, ale i nakladatele, který vytyčil knize jen omezený rozsah. Přitom každá z kapitol by zasloužila pomalu samostatnou publikaci.
Smutné je i to, že mi kniha přijde trochu šitá horkou jehlou. Jisté je, že Štifter, přestože je autorem zdařilých a úspěšných próz, není mistrem jazyka a jeho vyjadřování má blíže ke slohu žurnalistickému či publicistickému. To je obrovská škoda, tím jinak hezky vypravenou knihu ochuzuje o rovinu snad poněkud ornamentální, ale čtenářsky důležitou (vezměte si jakéhokoli meziválečného průvodce a porovnejte si to jazykové bohatství). Zároveň nelze říci, že by takovéto stylisticky zploštělé vyjadřování přispělo k větší věcnosti či čtivosti textu, protože se tam řada informací opakuje krátce po sobě, charakter textu je nevyrovnaný (občas působí, jako by to slátal z již dříve pro různé účely napsaných textů: např. v dosti nešťastné kapitole o Trhových Svinech se mísí žánr textu na infotabuli s žánrem pitavalu a propagačního letáku infocentra), ale především jsou tam i zjevné, do očí bijící jazykové lapsy. Třeba na s. 107 píše nejprve o knize, kterou místní patriot Robert Blíženec toužil vydat „sám v jediném výtisku“ a o pár řádků níže ji charakterizuje slovy „knize o jednom svazku“, což – ač se tím otrocky – a typicky žurnalisticky – snažil vyhnout opakování téhož slova – pochopitelně není totéž. Na stejné straně píše, že onen člověk „nejen hospodaří, ale také praktikuje jistý způsob krajinomalby“, což je další bota, míněna je bezesporu krajinotvorba (utváření krajiny), zmíněný není žádný malíř, a pokud jde o metaforu, tak vysloveně matoucí a neobratnou. Ruku v ruce s tím jdou i věcné nepřesnosti, Benešov nad Černou je městskou památkovou zónou, nikoli rezervací (s. 60). Historicky i fakticky je městečkem (městysem), ač se k tomuto statusu zatím nevrátil a má dnes obecní úřad, je tedy matoucí o něm psát jednou jako o městečku, jindy jako o obci (autor by to měl buď vysvětlit, anebo si zvolit jedno z těch označení konsekventně). Kostel v Klení není „jeden z nejstarších v Čechách“ (s. 45), ba dokonce ani v regionu, byť to paní Marie Vašková ze sdružení, jež usiluje o jeho opravu (za to velký dík a všechna čest: je to úchvatné místo), může tvrdit. Autor měl toto její tvrzení korigovat nebo necitovat vůbec (či to uvést nějak obecněji, neutrálněji).
Shrnuto a podtrženo – knížka rozhodně není zcela bez hodnoty a své čtenáře si jistě najde, ale budou to asi spíš lidé, kteří region zatím moc neznají. A tvůrci a autoři ediční řady „osobních průvodců“ by se měli inspirovat stylisticky mistrnými, naprosto sugestivními texty Miloslava Nevrlého (Kniha o Jizerských horách) anebo vlastivědnými průvodci Marka Řeháčka, jež jsou psány s důkladnou erudicí, zevrubnou znalostí krajiny a obrovským osobním nasazením, ale zároveň nepostrádají jazykovou propracovanost, svěžest i znepokojivé otázky. Právě tak totiž mají vypadat „osobní průvodce“, a nikoli jako tento letmý a uspěchaný počin Štifterův.“... celý text
— V_M
Súčasné podoby právnej filozofie
„Největší slabinou této knihy je mi slovenština. Omlouvám se, upřímně, všem Slovákům, ale mě z toho v psané podobě opravdu bolí hlava. Taková gramaticky nedovyvinutá čeština, která mi motá hlavičku.
Jinak to ale rozhodně není špatná publikace. Snad je trochu nekoncepčně napsaná, ale špatné to není. Nabízí opravdu základní přehled o postmoderně v právu, ten přehled je nadto dosti encyklopedický, jde po jménech víc než po tématech. Ačkoliv, abych autorovi nekřivdil, témata jsou posléze podřazena pod jména. Opravdu, zdá se mi to nekoncepční, ale budiž. Nadto oddělení lesbické a queer teorie od kritické právní teorie se mi také nezdá vhodné, jsou mi to toliko odnože kritické teorie, parciální podle skupin, méně myšlení. Ona jsou ve výsledku často výchozí stanoviska stejná.
Dohromady jsem ale za tuto publikaci rád. Postmoderně se v našem prostředí opravdu věnuje na kvalitní úrovni málokdo a solidních textů vzniká ještě méně. Lesbické a feministické teorii pak v zásadě nikdo. Ne protože by nebyly znalosti (Sobek), ale není vůle. V tom je kniha jistě přínosná. Pravdou je, že encyklopedický charakter a absence silně zastoupené metodologické stránky spíše nepomůže k aktivnímu rozvoji oboru.“... celý text
— Set123
Případ komisaře Losta
„Nová tvář na detektivním poli .... tentokrát z portugalského pobřeží ....
Na výměnnou praxi přijíždí komisař Lost .... a jeho osobní náhled přináší místní policii zvláštní poznatky ....
I přes občas humorné okamžiky je to krimi .... i s mrtvými a dokonce i ekologickou vsuvkou....
A když si prohlédnete na základě mapek pobřeží Algarve, budete chtít na tomto místě strávit odpočinkové chvíle ....
Doporučím ....“... celý text
— intelektuálka
Herkules
„Ten humor sa tam podľa mňa vôbec nehodil.“
— dr.horrible