Nejnovější komentáře
Vrah je v každém z nás
„Nebýt paní Bechynkové a jejich trapně naivních otázek, dala bych čtyři hvězdy.
Části knihy ve kterých detektiv Štoček sám vyprávěl jsem hltala, ale těch několik pokusů o rozhovor mi opravdu zkazilo dojem z celého díla.“... celý text
— tami1
Srdce rebelky
„„Nechtěla jsem se do něj zamilovat," zamumlala Serena. „A teď ho miluju k zbláznění.“
V rámci výzvy jsem si tuto knihy vybrala,ja prostě potrebuju romantiku a kde jinde zkombinovat s tímto tématem než ve Skotsku. Serena byla odvážná a trošku mi ti připomnělo Zkrocení zlé ženy..a I když si tato válka vyžádala nejeden život,nakonec to dopadlo tak jak mělo.“... celý text
— petulkapeta
Pozorovatel smrti
„Taky mi přišel trochu klidnější než starší díly, ale stále dobré čtení.“
— Zdenas5
Tsunami
„Neuvěřitelný spletenec rodinných vztahů....a opět happy end...skoro...
Bravo a děkuji p.Krajčo Babinská“
— skalek
Hluboký sníh
„Asi by to chtělo být něco mezi Twin Peaks a True Detective, ale úrovní to dost zaostává. "Sněžné sovy nejsou, čím se zdají být." Atmosféra amerického malého města, kde se všichni znají je vytvořená dobře. A to i přesto, že reálně se potkáme jen asi s deseti lidma v pěti lokalitách. Víc se o městě nedozvíme. Co se týká detektivní linky, tak ta je rovněž zpracovaná dobře (včetně právě v True Detective oblíbených dvou časových dějových linií). Bohužel místy je to repetetivní a zdlouhavé, až nudné. To zejména když se neustále opakují rodinné situace.
Rozhodně ale nečekejte mysteriózní zápletku. V příběhu je sice použita lokální pověst o nadpřirozené bytosti - Ursulině. Ale v knize se o ní zmíní jen asi desetkrát a na děj to nemá žádný vliv.“... celý text
— memphisz
Duna: Grafický román. Kniha 1
„Zcela zbytečná kniha. Chápu, že je v současné době snaha vytvářet grafické romány a přiblížit tak některá velkolepá díla mladším čtenářům (jiný záměr mě nenapadá), máme tu Velkého Gatsbyho, Orwellovo 1984 a teď Dunu... Ale komiks, stejně jako film, by měl přinést určitou autorskou invenci, nápad, umělecké pojetí. A to tu není. Kresba by se dala charakterizovat jako neumělecká, nepovedená, bez hloubky, bez nápadu. Já bych použil i slovo trapná. Obrázky nejsou propojené s dějem, nenechává se prostor na zjištění informací z grafiky, vše je prostě popsáno buď samotným dialogem, nebo okny s myšlenkami. A tak čtenář prostě čte okna a k tomu kouká na nepovedené obrázky. Samozřejmě, že samotný děj díla je skvělý, ale nemůžu dát hvězdy za špatné umělecké zpracování velmi dobrého díla.“... celý text
— Profesorskey
Cesta
„Fenomenální román zpracován do komiksové formy, držící stejnou uroveň kvality. Globální katastrofa, smrt v rodině, kanibalismus, smysl života, děti, bezcitnost, budoucnost a další témata, v nádherné černobílé kresbě. Každému doporučuji ještě přečíst si román, aby pochopili vyjímečnost tohoto díla. I filmová předloha stojí za zhlednutí, např. se tam objevuje matka chlapce.“... celý text
— Kortexo
151 příběhů na Stezce Českem: Dobrodružství holky s bucket listem
„Já nevím, proč si to dělám. Četla jsem předchozí Po evropských stezkách a skoro jsem to zahodila, takže nechápu, proč jsem si koupila další. Asi proto, že Lucku ráda sleduju na instagramu a tam to prostě umí. A tak tahle kniha byla jakýsi můj guilty pleasure. Takže.. na jednu stranu je to strašné čtení. Popisovat den po dni bylo velmi špatné rozhodnutí a navíc se ani nejedná o cestopis, jakož o průvodce večerkami, hospodami, restauracemi, který obsahuje detailní (každodenní!) popisy jídla, co dokázala zpucnout. Do toho neustálé stěžování na asfalt (tak nezlobte se na mě, ale já když někam jdu, tak si plánuju trasu tak, aby se mi líbila, a ne abych plnila nějaký přesně nastavený plán - což si uvědomila v závěru, kdy hodonínsko prakticky přeskočila) a komáry (mám s sebou předem vyzkoušené repelenty + vonné tyčinky); extrémní nadužívání zdrobnělin (já sice miluju zdrobněliny, ale abych je dávala do každé druhé věty?) a slova "zalžičkování, zapuclíkování" ve mně vyvolávala odpor. Lucku jsem obdivovala, že si jde sama tvrdě za svým snem, jenže jak zjistíme, "sama" téměř nikdy není. Což samozřejmě není nic proti ničemu (já se taky bojím trekovat sama, ale nemám tolik známých s volným časem, kteří by chodili se mnou), ale trochu mi to změnilo celkový pohled. Také bych změnila nicneříkající fotky (které jsou všechny jako přes kopírák), protože ani stopadesáté zírání na Lucčin a Marvisův obličej (i když jsou oba krásní) nám o dané lokalitě vůbec nic neřeklo. Jinak z marketingového hlediska je kniha výborný tah, jelikož spousta čtenářů se jistě těšila na "tu svou domáckou" část přechodu. I přes všechno mi tento díl přišel o dost lepší než předchozí, protože se Lucka dost zlepšila v cestovním popisu (nebo to bylo jen skrz to, že člověk to u nás zná a umí si to lépe představit?), a někde dokonce vyjmenovala specifickou flóru a faunu. A i přes všechny neduhy a mnohdy trapný humor.. je to takové lidské. A člověk někdy prostě potřebuje číst o tom, že i druhým se dějí nepříjemnosti, nebo že se cítí naprd, nebo že se jim zrovna nic nechce. Nebo naopak číst o tom, že existují lidé, kteří jsou nezištní, pomohou vám v jakékoliv situaci a rozzáří váš den. A o tom to je.“... celý text
— Scheron
Mrazivá smrt
„Tak vrah byl jasný velmi rychle, ale vůbec to nevadilo... mám ráda tyhle knihy na způsob Deset malých černoušků. Od autorky jsem už pár knih četla a tuhle považuji za nejlepší:)“... celý text
— lagareta
Příběh mateřídoušky
„Ráda jsem se opět vrátila do Lomné, kde se odehrává další z Příběhů Miriam Blahové.
Tentokrát je hlavní hrdinkou Anička, mladá maminka, která mi byla velmi sympatická. Žije v současnosti, ale utíká do předválečné minulosti, kde vyrůstá její prababička Věra.
Příjemné čtení, kde jsem se opět dozvěděla něco nového o jednom pro mě vzdáleném koutu naší republiky.
Příběh slunečnice u mě vede, ale Příběh mateřídoušky mu slušně šlape na paty.“... celý text
— LucaEx.
Za bránou minulosti
„Ahojte
"To čo sa stalo včera, už sa zmeniť nedá. Ale aspoň vždy môžeme zmeniť to, čo nastane zajtra."
Okrem tejto krásnej myšlienky autorka do jej najnovšej knihy Za bránou minulosti zakomponovala ešte kopec ďalších takýchto krásne napísaných myšlienok,pri ktorých sa čitateľ neraz zamyslí...
Príbeh rozpráva o mladej slečne Vanesse, ktorý nezačal práve najšťastnejšie, bohužiaľ prišla o svoju prácu, ktorú mala rada...a to kvôli chlapovi, ktorý svojím chovaním nesiahal iným chlapom ani po členky...
Ale za to mala pri sebe úžasnú priateľku Olíviu, ktorá je jej v týchto ťažkých chvíľach najväčšou oporou. Vždy sú tu jedna pre druhú...
Vanessa má aj skvelého domáceho, ktorý jej zohnal brigádu u svojho priateľa Zdena, ktorý vlastnil autoservis,aj keď to síce nebola práca,po ktorej túžila. Ale v jej situácií si nemôže veľmi vyberať. Tu spoznáva Tibora, ktorý zo ženami nemá dobré skúsenosti,aj keď nechtiac všetky ženy hádže kvôli tomu do jedného vreca a preto je k Vanesse v práci nepríjemný a dáva jej najavo, že žena v autoservise nemá čo hľadať,v hĺbke duše je Tibor,ale veľmi dobrý chlap...s krásnym havinom Rockym...
Postupne,ale prichádza na to, že vo Vanessinej spoločnosti sa cíti príjemne a je medzi nimi niečo čo ho k nej priam láka...
Prekoná Tibor svoje zábrany voči ženám a prihovorí sa jej? Dokážu vôbec nájsť spoločnú reč?
Čo myslíte stanú sa z nich nakoniec priatelia?
Tak poďte si spolu so mnou prečítať tento krásny príbeh s ešte krajšou obálkou a s krásnymi myšlienkami , ktoré kniha obsahuje...
4.5*/5*
Autorská štafetka č.83/2024
#stafeta #slovenskyautor #podpormeceskychautorov #odporucam #barboralisovaautor #zabranouminulosti #nasevojsko #naševojsko #ilovebooks #book #books #bookstagram #cocitam #mojtip #kniznizavislaci #recenzia“... celý text
— Stanislava27
Zlomená princezna
„Zajímavě podaný příběh dvou vnitřně zlomených lidí, kteří se potkají a vzájemně si pomohou napravit či zlepšit svůj život. Trocha akce, trocha sexu a trochu hraní na city. Já jsem spokojená.“... celý text
— Lucuschka
K vítězné svobodě,1914-1918-1928
„Unikátní kniha se stovkami fotografii a předmluvou v češtině a francouzštině od legionáře, později českého generála Rudolfa Medka. Opravdu skvost co o českých legií vyšlo, je pamatováno i na čs. legie v Itálii. Mnoho fotografií tehdejších českých i zahraničních státníků, generálů, u fotografii je doprovodný text v češtině a francouzštině. Kniha má čestné místo v mé knihovně.“... celý text
— vvikingg
Dívky na kopci
„Kniha psaná s tatérkou mě bavila a četla jsem ji ráda.“
— Marietta77
Bídníci
„Kniha je o bývalém vězni Jeanu Valjeanovi, který byl odsouzen za krádež chleba, Jan se pokoušel utíkat pár krát až se mu to jednou povedlo, poté co Jan utekl změnil se mu celí život. Po pár letech z Jana se stává majitel továrny a později i starosta města. Jednoho dne Jan uvidí Cosetku, Jan se do ní zamiluje, poté Jan začne se pokoušet aby bylo společně celí život
Kniha se mi moc líbila, byla hodně zajímavá doporučuji všem“... celý text
— Chlovek
Pravda, nebo lež
„Knížka byla extrémně čtivá, o momenty překvapení a zvraty určitě nouze nebyla. V příběhu se střídá vyprávění spisovatelky Lowen a vyprávění formou deníkových zápisů autorky bestsellerů Verity. Některé pasáže v deníku se mi četly nelehce.
Měla jsem to štěstí, že jsem se ke knížce dostala až teď, když autorka v novém vydání knížky připsala epilog. I tak by mě zajímalo, jak to nakonec pokračovalo dále. 5*“... celý text
— MiskaMa
Šibumi
„Nemal som potúch o čom kniha je keď sa mi dostala do ruky. Jediné čo som mal, bolo doporučenie: je dobrá, prečítaj si ju. A ona je.
Nájomný vrah s úžasnou minulosťou z predvojnového Japonska, krásna žena, utiahnutý život vo vile v horách, vysporiadanie sa s tajnou agentúrou čo si želáte už od začiatku knihy.
Jemná miera naivity je znesitelná a vôbec mi neprekážala.
Pri opakovanom čítaní som sa nevedel dočkať kedy už konečne do príbehu vstúpi Le Cagot.
A teraz sa opýtam vás všetkých ktorým sa kniha páčila.
Kto by odmietol presťahovať sa do Baskicka a mať za priateľa uštipačného, žoviálneho, lámača ženských sŕdc?
Ja teda rozhodne nie.
Marie Kondo vo svojej knihe Kúzelné upratovanie radí Japoncom ako vo svojich malých bytíkoch môžu žiť nezasypaný bordelom tak, že im tie veci začne vyhadzovať a to pekne postupne, systematicky, podľa kategórií.
Pri kategórií Knihy sa ich spýta: ktorú z nich si prečítate viac ako len raz? A z tých desiatok až stoviek kíl papiera ostane na polici len zopár naozaj cenných.
Šibumi na tej mojej poličke jednoznačne zostáva.“... celý text
— EpochIV
Hospůdka v Praze
„Knihy od Julie Caplin miluju a tahle je za mě z celé série nejlepší. Autorka má velký talent na popisy jednotlivých míst. Tím, že v Praze bydlím, měla jsem pocit, že se po městě procházím s Annou a Leem,což se mi moc líbilo. Byla jsem nadšená ze setkání na Karlově mostě s Conorem a Hannah. Dokonalé bylo když jsem projížděla Brnem a z tramvaje (vlastně šaliny) jsem viděla Lucky Bastard, o kterém jsem chvíli předtím četla ve vlaku. Příběh Anny a Lea byl zajímavý, a ani v nejmenším mi u této série nevadí předvídatelnost děje. Pro mě je to odpočinkové "feel good" čtení. Doufám, že autorka brzy napíše další díl.“... celý text
— EmillyT
Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně
„Marek Orko Vácha má světu nepochybně co říct, ale když má mluvit o sobě, působí popuzeně. Jakmile se otevře téma (bio)etiky, jde přímo k věci a sype z rukávu mnoho relevantních argumentů. To je velmi inspirativní. Jistě že kněz, biolog a skaut nemusí mít názor na všechny problémy světa a círve, ale proč je pak tedy chce Renata Kalenská do rozhovoru za každou cenu nacpat? Kniha by potřebovala hodně proškrtat, není možné jen automaticky přepsat celou nahrávku.“... celý text
— Janek
Tahle kniha ti změní život
„Nejnovější Palánovy rozhovory mě zauajly zejména proto, že zachycují tak rozmanité příběhy lidí z růžných prostředí a z různých společenských vrstev. Byť jsou někteří respondenti poněkud svérázní, přece jen na mě nepůsobí až tak vyšiuntě jako mnozí šumavští samotáři.“... celý text
— Janek
Cesta je cíl
„„Předávejme poselství: Víc než cíl je přátelství!“
Knížka čtená dětem. Vypůjčila jsem ji, protože jsme od autora četli titul Věř si, který se nám líbil. Opět jsou tu krásné ilustrace, rýmy mi tentokrát připadaly trošku kostrbaté, ale hlavní myšlenku si z toho starší dcera vzala. Příběh mohl být víc propracovanější. "Věř si" se mi osobně líbilo více, a ještě bych chtěla dětem přečíst Králíčkovo přání, ale celkově hodnotím kladně.“... celý text
— Luciluc
Sirotčinec v údolí
„Moc pěkná hororová záležitost. Moje druhé zkušenost s Fracassim a opět za plný počet. Myslím, že mám nového hororového oblíbence.
Příběh je nádherně atmosférický a tísnivý. Moc se mi líbilo, jak ono zlo bylo zpočátku hodně pozvolné a v jednu chvíli se uvolnilo přímo explozivně. Velmi nečekané a působivé. Prostředí odlehlého sirotčince bylo také zpracováno působivě a přesvědčivě. Postavy byly také napsané dobře a realisticky. Autor velmi dobře dokáže držet napětí a intenzitu hrůzy, kterou pěkně prokládá i hnusotou.
Trošku mě v první části knihy rušilo střídání forem vyprávění a celkově byl rozjezd trošku pomalejší. Nicméně tyto výtky jsou spíše kosmetického charakteru.
Mám rád, když se toho autor nebojí a je na protagonisty pořádně krutý. Zejména v hororovém žánru je to prostě nutnost a Fracassi s tím problém nemá. Excelentní zakončení příběhu mě jen utvrdilo v plném hodnocení. Jde o plnokrevný horor, žádnou soft duchařinu a to mám rád.“... celý text
— Slezadav
Dovolená s moderním fotrem
„Landsman nemůže zkrátka zklamat. Vystupování v roli jeho ženy bylo skvělé a umění si ze sebe dělat maximální srandu obdivuji.
Prostě borec jak v Divokém Kačerovi!“... celý text
— Artim
Šikmý kostel
„Kniha Šikmý kostel je kronika ze slezského pohraničí. Karviná byla poddolováno a zbyl jen šikmý kostel, který by toho mohl tolik vyprávět o osudu zdejších lidí, ale na to tady máme paní spisovatelku ,která si z knihou dala opravdu velkou práci. Drsný kraj, drsní lidé. Velmi hutné vyprávění, které pracuje i s historií. Na jejichž událostech postavila paní spisovatelka knihu.Velmi poutavý pohled na historii tohoto kraje a soužití mezi lidmi a i dvěma národy.Kniha se mi líbila a byla velmi dobře napsaná.Doporučuji.“... celý text
— Adriana2010
Dárek pro Ježíška
„Knížka čtená dceři. Zaujal mě název a ilustrace. Vypůjčila jsem ji v knihovně. Je to takový „putovní příběh“. Jak se píše v anotaci, na Štědrý den se ztratí chlapeček Benjamin, hledají ho rodiče s malou sestrou a dědečkem, postupně se k nim přidávají další lidé z města (sousedka, prodavačka, policista, metař, kněz, žebrák). Příběh je proložen několika moudry, líbila se mi zmínka o znakové řeči, ale celkově jsem od toho čekala asi víc.“... celý text
— Luciluc
Všetky farby života
„Nádherný knižní šperk do knihovny, ideální dárek pro milovníky ilustrací Lisy Aisato.“
— marhoul
Hoře z rozumu
„Angličanka Mary Hobsonová byla vdaná za jazzového hudebníka a měla čtyři děti. Když bylo jejímu manželovi 25 let, onemocněl dětskou mozkovou obrnou, ochrnula mu pravá strana těla a nemoc mu znemožnila mluvit. Během toho, co ho léčila muzikoterapii, napsala Mary svůj první román.
Jednou Mary Hobsonová skončila v nemocnici. Byla operována na noze, musela tam zůstat dva týdny a její dcera se rozhodla, že jí pobyt usnadní. Přinesla jí anglické vydání románu Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a mír. Již po třech dnech šokovaná a fascinovaná Mary Hobsonová zavřela poslední stránku a pevně se rozhodla, že tento román musí číst v originále!
Psal se rok 1982 a Mary bylo téměř 56 let. Každý ví, že schopnost učit se jazyk s věkem prudce klesá, ale Mary byla rozhodnutá naučit se rusky.
Po propuštění z nemocnice si Mary našla učitelku ruštiny, emigrantku z Ruska Taťjanu Borisovnu Ber, která své studentce vštípila lásku k Alexandru Puškinovi a seznámila ji s Měděným jezdcem. Studium vskutku nebylo snadné, ruština jí připadala neuvěřitelně složitá na naučení. Marie však byla natolik fascinována, že na obtíže nebrala ohled.
Ve svých 62 letech už uměla plynule číst, rusky rozuměla, ale do úrovně Vojny a míru měla daleko. Aby se ve svých znalostech zdokonalila, nastoupila na univerzitu, zapsala se na slovanskou filologii - rovnou do druhého ročníku.
Jejími kolegy byli devatenácti - dvacetiletí chlapci a dívky, s nimiž však rychle našla společnou řeč. Trvalo jí další dva roky, než si Vojnu a mír přečetla podruhé, nyní v ruštině. Podle svých slov musela doslova vstřebávat každé slovo, každou větu, ale nesmírně ji to bavilo.
V 64 letech odjela Mary Hobsonová na desetiměsíční stáž do Moskvy. Bydlela s ostatními studenty na koleji, ale to jí vůbec nevadilo.
Jednou na přednášce přišla řeč na komedii Alexandra Gribojedova Hoře z rozumu. "Je to skvělé ruské dílo, které se nedá přeložit do anglićtiny ", - vysvětlil přednášející. "Co kdybych to zkusila já?" pomyslela si Marie. Po hodině zašla do knihovny, vzala si ,, Горе от ума a ještě ten den se pustila do překladu.
Úkol se skutečně ukázal jako neuvěřitelně obtížný: překlad musel zachovat nejen doslovný význam textu, ale také mnoho metafor, rýmů a básnické metrum! Práce postupovala pomalu a Mary Hobsonová dokončila Hoře z rozumu" až po obhajobě své diplomové práce. A pak, ve svých 66 letech, nastoupila na postgraduální studium, aby napsala disertační práci o Gribojedovi.
Mary Hobsonová se tak díky své lásce ke Lvu Tolstému stala profesionální překladatelkou. Po knize "Hoře z rozumu" se pustila do Puškina a přeložila do veršů "Evžena Oněgina"! Ve Velké Británii vychází tento překlad v podobě audioknihy a v Rusku jako součást dvojjazyčného vydání: ruský text Puškina je doplněn překladem Mary Hobsonové.
Mary Hobsonová získala za své překlady, které byly několikrát publikovány, několik ocenění. Hlavní cenou pro ní by podle jejích slov bylo, kdyby některého z jejích čtenářů ,, Hoře z rozumu" nadchla natolik, že by se rozhodl naučit rusky a přečíst si toto mistrovské dílo v originále.
Anglická spisovatelka, básnířka a překladatelka Mary Hobsonová zemřela v roce 2020. Napsala tři romány, autobiografii, přeložila veršovanou komedii Alexandra Gribojedova ,,Hoře z rozumu (česky)" a jeho dopisy, díla Alexandra Puškina. Byla oceněna Puškinovou zlatou medailí a cenou ,,Подвижник (za překlad ruské poezie).“... celý text
— Hoper14
Dcéra zimy
„Dlho-predlho som odkladala čítanie tejto knihy a to aj napriek tomu, že ma to niečím ku nej ťahalo. Vždy som ale dala prednosť inej.
Bola som hlúpa? Áno, bola.
Uznávam, príbeh má trošku pomalejší rozjazd, takže som párkrát premýšľala, či je to pre mňa to pravé orechové a či by som to čítanie nemala opäť odložiť. A taktiež mi zo začiatku robilo problém orientovať sa v popisovaných časových linkách, ale je to čisto o zvyku. Keď už sa príbeh rozbehol, a že sa teda rozbehol poriadne, prestalo to na mňa pôsobiť mätúco.
Približne od tretiny knihy to bolo výborné čítanie plné nečakaných zvratov, krutosti, násilia, … a ja som to skrátka a jednoducho žrala. Každá stránka bola lepšia, než tá predchádzajúca a ten koniec? Ten ma úplne dorazil, nakoľko to nebol taký ten klasický šťastný koniec, ale zanechal vo mne zvláštnu, priam horkosladkú pachuť.
Ešte by som sa rada vyjadrila k dvom protagonistkám - Morene a Vesne, a tomu, ako skvelo ich autorka vykreslila. Zatiaľ, čo Morena je temná a racionálne uvažujúca, Vesna je stelesnenie slniečka a tak trošku naivná, vidiaca dobro v každom, i tom najhoršom človeku. A ja som to zbožňovala! Aj keď sem-tam by som Vesne jednu vrazila, aby jej z očí spadli tie jej ružové okuliare.
Touto knižkou som sa oficiálne nalákala na ďalšie od tejto autorky a už sa nemôžem dočkať, kedy sa do nich pustím.“... celý text
— Knihochod
Jen pět přežije
„Čo sa kníh od Holly Jackson týka, vždy mám vnútorný pocit, že nimi nemôžem šliapnuť vedľa. S potešením musím konštatovať, že môj pocit bol aj tentokrát správny a táto kniha výborná.
Holly má neuveriteľný talent vtiahnuť čitateľa do deja prakticky okamžite, bez zbytočného trápenia, a udržať ho v napätí po celý priebeh príbehu. A na záver ho totálne odrovnať celkovým rozuzlením. Takže určite sami usúdite, že k príbehu žiadne výhrady nemám.
Čo sa postáv týka, ani o jednej nemôžem povedať, že by mi pripadala plochá a bez akéhokoľvek charakteru, nakoľko boli všetky popísané dostatočne na to, aby si o nich čitateľ dokázal utvoriť nejaký názor.
Ja osobne som hltala jednu stranu za druhou a bolo to skrátka výborné. Keby táto autorka vydá nákupný zoznam, tak aj ten si prečítam.“... celý text
— Knihochod
Šesť karmínových žeriavov
„Šesť karmínových žeriavov je vlastne Sedem zhavranelých bratov, avšak o kus krutejších a o jedného brata chudobnejších, ale zato plných prvkov ázijských rozprávok a mytológie. A aby som nezabudla, na scénu prídu aj draci.
Nebudem tu spievať ódy na vizuálnu stránku knižky, ktorú vo vydavateľstve Pandora naozaj vymazlili (ostatne ako všetky knižky, ktoré pod ich značkou vychádzajú), a vrhnem sa rovno na tú dejovú, ktorá ma s prvou stranou úplne pohltila a tak som jednoducho musela stále čítať ďalej a ďalej, aby som vedela čo bude ďalej. Samozrejme, príbeh si nesie svoje rozprávkové prvky po celú dobu a je vidieť, že autorka má všetko dokonale premyslené a prepojené.
I keď sa v priebehu čítania stretáva čitateľ s relatívne veľkým počtom postáv, o každej si dokáže vytvoriť taký akurátny obraz vďaka tomu, ako sú vykreslené. Ani obyčajná slúžka nie je len čiernobielou postavou na pozadí, ktorá sa tam len tak kdesi mihla, ale má svoj charakter a svoje nedokonalosti, čo si v knihách veľmi cením. Rovnako ako vývoj charakteru hlavnej protagonistky, kedy je nádherne vidieť, ako ju rôzne udalosti menili a formovali.
Trošku by som chcela vytknúť, že na konci knižky sa toho deje naozaj veľa a tak to môže na čitateľa pôsobiť mätúco, ale na druhú stranu by som na knižke nezmenila absolútne nič. Ale teda už teraz sa neviem dočkať druhej časti.“... celý text
— Knihochod