Nejnovější komentáře

Trnová královna Trnová královna

„Tohle byla taková velmi netradiční pohádka, která mě ve výsledku do jisté míry okouzlila. Autorčin styl psaní je příjemný a zajistil mi, že jsem si čtení užívala. Příběh mě po chvíli polapil (i přes proluky ve čtení a nedostatek času) a neustále mě zajímal další vývoj událostí. Musím pochválit svět, který se nesl na takové temnější vlně a byla v něm jasně patrná dávka originality – autorka si s tím hezky vyhrála. Postavy mě hodně bavily a velký podíl na tom mělo to, jak parádně byly charakterově prokreslené. Nejvíce ze všeho mě zaujala Violet, která se nacházela někde přesně mezi kladnou a zápornou hrdinkou – působila díky tomu skutečněji. Romantiky si tu člověk moc neužije, ale řekněme, že nějaká jiskra tu byla zažehnuta. Mnohem výraznější je hašteření Cyruse a Violet, u kterého se nejednou zasmějete. Těch „žhavých“ scén tu moc nenajdete (kdybyste se toho báli kvůli štítku „new adult“). Největším plusem této knihy je pro mě ale právě netypickost této „pohádky“, jež úzce souvisí právě s Violet. Opravdu oceňuju totiž to, že tu máme charakter, který se sice „hřeje na výsluní“, ale musel si kvůli tomu projít velmi trnitou cestou – a stále bojuje. Je podle mě totiž důležité ukázat, že člověku nespadne všechno do klína a pokud něco chceme změnit, musíme si za tím tvrdě jít. Na tuto věc navazuje to, že jsem si vyznačila spoustu zajímavých myšlenek, které se dají aplikovat na dnešní společnost. Ani chvilku jsem se nenudila a dočkala jsem se spousty zvratů. Z konce jsem ještě teď v šoku a rozhodně nejsem spokojená, takže očekávám pokračování! Vám můžu Trnitou královnu doporučit, pokud hledáte zase trochu jinou fantasy s hodně zajímavou hlavní hrdinkou.“... celý text
— _Brunetka_

Získej mě Získej mě

„Pro upřesnění, hodnotím 3,5*. Jsem moc ráda, že jsem se prostřednictvím této knihy mohla do prostředí Phoenixu zase vrátit. Příběh jsem slupla jako malinu a stránky mi zmizely tak rychle pod rukama, že jsem to ani nestihla postřehnout. Autorce se nedá upřít, že píše extrémně čtivě. Setkání s další dvojící mě bavilo, i když se mi nedostala tak hluboko pod kůži jako ty předchozí. Žhavé scény dohromady s prostředím klubu se povedly. Moc se mi líbí, že se sem autorka snažila opět propašovat přesah pomocí vážnějších témat, která se tu objevují – trauma z dětství, vážná nemoc, sexuální napadení,… Jako mínus vidím to, že se v tomto díle stalo všechno hrozně rychle – mluvím hlavně o zápletce. Ta potenciál měla, ale příliš brzy a naprosto bez komplikací se vyřešila. Jinak už se ale na pokračování těším! Tohle by pro vás měla být jasná volba, pokud hledáte peprnější sérii, u které se rozhodně nebudete nudit.“... celý text
— _Brunetka_

Grandhotel Grandhotel

„Popis vcelku všedních zážitků zážitků hlavního hrdiny na mě působil hodně skličujícím dojmem. Ačkoliv autor zvolil krátké a úderné kapitoly, tak se děj na můj vkus strašně táhl.“... celý text
— kajakouda

Všechno je jednou poprvé Všechno je jednou poprvé

„Tohle byl tak neuvěřitelně milý příběh, u kterého jsem se musela celou dobu usmívat, protože to jinak ani nešlo. Autorčin styl psaní mi sedl, stránky mi mizely pod rukama a moc se mi líbilo tematické pojmenování jednotlivých kapitol. Děj knihy mě vážně bavil a užívala jsem si každičkou chvíli, kterou jsem s ní mohla strávit. Nejedná se sice o nic převratného a originálního, ale to mi bylo úplně jedno. Po dlouhé době jsem se až nezdravě viděla v některých povahových rysech hlavní hrdinky a o to víc jsem si ji mohla oblíbit. Další postavy můžu taky pochválit, protože dohromady tvořily zajímavou partu. Romantická linka se mi líbila, protože se jednalo o tak roztomilou a křehkou záležitost, o jaké jsem už nějakou chvíli nečetla. Chtěla bych tu ještě vyzdvihnout témata, která knihy zpracovává – dospívání, rozchod rodičů, nástup na vysokou školu, první láska, sebeláska,… Všechna jsou podána nanejvýš citlivě a tím způsobem, že si myslím, že by to mohlo pomoci všem, kteří se s těmito problémy potýkají. Hodně jsem se u čtení nasmála a vyznačila jsem si pár hezkých myšlenek. Konec mě dojal a zahřál u srdíčka. Všechno je jednou poprvé můžu doporučit všem, kteří hledají fajn knížku s přesahem, v níž si můžou prožít všechny tyto stresující „poprvé“ situace se sympatickou hlavní hrdinkou.“... celý text
— _Brunetka_

Dívka v pruhovaných šatech Dívka v pruhovaných šatech

„Četla jsem už spoustu knih s touto tematikou, ale tato mě zase zasáhla úplně jiným způsobem. Celý následující den jsem nebyla schopná přemýšlet o ničem jiném – pročítala jsem různé články o tomto příběhu a pídila se po dalších informacích s nadějí, že mi to pomůžou celé lépe vstřebat (nepovedlo se). Vážně se jedná o příběh velmi silný a originální, nikdy jsem se ještě v knížce nesetkala s denacifikačním soudem v pozadí se skutečnými událostmi. Pro představu, děj je lehce zbeletrizovaný, ale na konci v ediční poznámce se dozvíte, že zhruba 85% obsahu je pravdivých a zjistíte, které všechny postavy skutečně existovaly. Co se týče Wunsche a Citrónové – nemám slov. Autorka je jako hrdiny podala neuvěřitelně realistickým způsobem a ukázala světlé i stinné stránky obou. Je tu zajímavé i z hlediska psychologického to, že tu máme možnost vidět, jak se mění jediná jistota mladého muže vychovávaného v nacistickém duchu v to, čím opovrhuje a pomalu za to začíná přebírat část odpovědnosti a cítit vinu. Vztah mezi těmi dvěma mě jednoduše fascinoval a nabylo to jen kvůli pozadí, na kterém se odehrával. Upřímná láska dokáže člověka opravdu očividně změnit. Prvek koncentračního tábora a holocaustu je tu opět mrazivý a v člověku vyvolává řadu otázek jako například ty, jak se něco takového mohlo stát a jak najednou skupina lidí mohla ztratit veškerá práva a svobody… Nikdy se na tuhle část našich dějin zkrátka nesmí zapomenout. V průběhu čtení jsem se neubránila velkému množství emocí – od těch nejvíce negativních jsem se dostala i k nějakému plamínku naděje. Konec mě dojal a zároveň mnou otřásl. Tahle knížka není doporučením jen pro milovníky historických románů, měli by si ji přečíst povinně všichni.“... celý text
— _Brunetka_

Fantastická zvířata a kde je najít Fantastická zvířata a kde je najít

„Pokud čtenáře zajímá svět Harryho Pottera, je knížka plná doplňujících informací. Není to bestseller, ani neobsahuje nová bombastická zjištění. Pro mě bylo nejzajímavější hodnocení jednotlivých tvorů ministerstvem.“... celý text
— Emik87

Zahrada Zahrada

„Zahrada mě naprosto pohltila. Příběh, hlavní postava, styl psaní. Mám jen několik knih, díky kterým jsem mohla prožít zážitek takové intenzity, který ve mně rezonuje ještě několik týdnů a měsíců po té. Tahle kniha se k nim řadí. Téma, které se v beletrii objevuje zřídka, jestli vůbec, zachycené s citem, pokorou. Postava Jarka je mi velmi blízká, i teď po několika týdnech po přečtení se mi stýská. Děkuji autorce za napsání Zahradym.“... celý text
— Noresa

Lovec přízraků Lovec přízraků

„Kniha je skvělým čtením a vhledem do problematiky Pražského oddělení vražd. Pan Markovič byl evidentně nejen výborným vyšetřovatelem, ale i psychologem. Přečtení opravdu doporučuji.“... celý text
— Emik87

Malá lhářka Malá lhářka

„prostředím a relativizací pravdy mi Malá lhářka trochu připomněla McEwanovo Myslete na děti, není to žádná velká literatura (krátké, holé věty nepovažuju za záměrné jazykové ozvláštnění), ale konečně se v současné beletrii traumatizovaných žen taky objevuje téma osočení a křivého obvinění autorce se myslím velmi dobře povedlo ukázat složitost lidských motivací, jejich implikativnost a korelativnost; nezaujatý pozorovatel může přitakat snad téměř všem postavám vystupujícím v příběhu, nebo je přinejmenším pochopit, a těžko soudit, kdo je víc vinen mimochodem princip angloamerického práva založený na rozsudku laické poroty, před níž výřeční advokáti předvádějí své rétorické umění, mi vždycky přišel trapně teatrální a výrazně manipulativní a taky jsem si na konci položil otázku, proč dělá nám lidem obecně tak dobře, když můžeme někoho trestat?“... celý text
— los

Lvice v erbu krále Lvice v erbu krále

„Opravdu nádherný přebal knihy.“
— 1marskr

Zjizveni Zjizveni

„Pro mě osobně první díl lepší. Jestli hledáte temnou a zvrhlou pohádku pro dospělé, tak ok. Pokud dark romantický opravdový příběh, jděte do jiné knihy. Zbytečně moc násilí a zvrhlostí, které u mě ubírají na čtenosti. Fantasy země, rok 1910, až středověká brutalita, nenávist, vášeň, vzpoura, zrada,... trochu jak když pejsek s kočičkou vařili dort. Prostě narvat milion témat (i když zajímavých) do jednoho příběhu nemusí znamenat dobrý výsledek. No a sexuální scény byly místy dost úchylné (asi jako kdyby to byl fakt lev a lvice, tak ok, ale u lidí, no nevím). Přesto půjdu do třetího dílu, první byl fajn.“... celý text
— KlaraD851

Byl jsem při tom Byl jsem při tom

„Od knížky jsem měla jiná očekávání. Byla mi doporučená s tím, že je to o člověku s mentálním postižením. Čekala jsem pohlazení na duši typu Forresta Gumpa. Tohle byla ale spíš satira na společnost a vliv médií. Knížku jsem dočetla, nebyla špatná, ale už se k ní určitě nevrátím.“... celý text
— Noresa

Sociopat Sociopat

„Sociopat je debutová kniha českej autorky a musím povedať, že ma miestami prekvapila a je naozaj vydarená!!! Je to psychologický triler, ktorý je rozdelený do dvoch častí. Ta prvá sa venuje hlavnej hrdinka Emme, ktorá nevedie tak úplne obyčajný život, myslí si, že je sociopat a teda nemá v podstate žiadne emócie. Aj kvôli tomu chodí na terapie, kde sa môže vyrozprávať o svojom živote. Veľmi ma to bavilo čítať, lebo som si nebola istá, kedy Emma hovorí pravdu a kedy naopak klame. Dozvedáme sa, že má aj stalkera z radov polície, ktorý trvá na tom, že má prsty vo viacerých vraždách, pretože dosť ľudí v jej okolí zomieralo . V polke knihy príde zvrat, ktorý som tak trochu očakávala, ale aj napriek tomu to autorka vymyslela na jednotku. Druhá časť je písaná z pohľadu spomínaného stalkera, detektíva Samuela, ktorému sa pomaly ale isto rúca život aj kariéra kvôli tomu, že je presvedčený o Emminej vine a snaží sa to dokázať. Toto bolo ešte zaujímavejšie a strhujúce čítanie. Nechcem veľa prezrádzať, ale celé sa to nakoniec vyvinulo trochu iným smerom, než som očakávala a autorka @d.b.peck, ma tak dokázala prekvapiť. Nechala si aj otvorené dvierka pre prípadné pokračovanie, tak ak vznikne, určite si ho rada prečítam.“... celý text
— Dydy7

Nepřátelé státu: Přátelé svobody Nepřátelé státu: Přátelé svobody

„Dobře čtivý, oddechový průřez historií volnomyšlenkářů, kterých bylo celkem hodně a jejich myšlenky se pomalu ale jistě v lidském světě prosazují, takže je dobré mít přehled. Ke každému je stručná rešerše - něco jako stránka z wikipedie - bohužel zde chybí jakékoli fotky / obrázky, takže ty texty splývají dohromady. Taky zde chybí kapitolka "John McAfee - krypto-jesus", který však kritizoval bitcoin - jednak kvůli tomu, že je spíš předmětem spekulací a ne skutečným platidlem a jednak za jeho transparentnost a ne-anonymitu, takže je nevhodný jako alternativa státnímu fiatu.“... celý text
— chovanec

Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení

„S touto knihou vůbec nesouzním, ačkoliv se považuju za poměrně hodně velkého ezotero podivína. Nesouhlasím, nesouzním, odmítám. Moc přítomného okamžiku – co to je? Já nechci žít bez minulosti a bez budoucnosti. Ráda se na něco těším a ráda vzpomínám, to mou přítomnost dost obohacuje. Život bez vzpomínek a bez myšlenek na budoucnost a bez emocí s tím spojených by pro mě byl plochý a chudý. Neustále se rozplývat v zenu přítomnosti, to snad dokáže jen samotář bez vazeb (poustevník? svobodný muž? senior bez příbuzných?), ale například žena/matka dost těžko. Moc přítomného okamžiku – ano, dokážu ji bez emocí pocítit ve chvíli, kdy jsem sama, v lese, nad knihou, u okna... Ale ve chvíli, kdy řeším třeba synovu praštěnou soužku učitelku, divný šéfův nápad, kamarádův rozvod...? Jo, cítím moc přítomného okamžiku, ale rozhodně to není bez emocí, ačkoliv jde o "cizí" problém. Možná jestli budu jednou všemi opuštěná stařena, budu moct prožívat konstantní moc přítomného okamžiku (pokud mě ovšem Alzheimer nepřesadí někam do minulého okamžiku). V mé současné situaci to považuju za naprosto vyloučené. Taky mi vadí Tolleho suverenita výkladu biblických textů. To bych možná věřila někomu, kdo ovládá hebrejštinu a aramejštinu a hloubá na Biblí půl života. Ale Tollemu to nebaštím, jeho sebevědomá interpretace Bible pro mě váhu nemá. Citát: "Dokonce ani muži, kteří psali evangelium, nerozuměli těmto podobenstvím, takže překroutili jejich smysl." Cože? On tam byl a hovořil s nimi? Patřím k menšině, která Bibli četla, mnohokrát, četla i různé výklady a odborná pojednání o jednotlivých jejích částech, ale v názorech na rozumové schopnosti evangelistů nějak nedokážu být tak odvážná jako Tolle. No a zase znovu se vrátím, protože stále se mi honí hlavou otázka, jak může dosáhnout konstatního zenu žena tzv. plodného věku, jejíž sinusoida nálady vlaje vlivem hormonů od extrému k extrému. To mi můj malý slepičí mozek nebere, asi je to teda kniha pro moudré, hormony nezmítané muže. Tolle: "Je to sféra hlubokého klidu a ticha." Já: Je to teda vůbec ještě život? Tak nějak si já totiž představuju spíš smrt, no. Část o přijetí situace se mi ale líbila moc, takže úplně celé to nezatracuju. Ať jsem aspoň trochu spravedlivá.“... celý text
— Martica

Lapeni Lapeni

„Trochu lehčí dark romance, já jsem spokojená. Bad boy měl dost důvodů k tomu být takový jaký byl, přesto pod tím vším nánosem bolesti, děsu a ztrát byl klaďas. Wendy mi sedla, měla taky svoji temnou minulost. Chemie mezi hlavními postavami fungovala, strašně moc jsem jim fandila. Námětem mi to malinko připomnělo moji milovanou Papírovou labuť (nej dark romance ever).“... celý text
— KlaraD851

Narodili se, aby přežili Narodili se, aby přežili

„Krásná kniha, pokud mohu knihu s takovým tematem označit tímto slovem. Náročné čtení, které jsem musela prokládat jinými lehčími žánry a jako matka tří dětí jsem vše silně prožívala a vůbec nechápala, jak to ty ženy mohly dokázat přežít a zvládnout. Knihu určitě doporučuji.“... celý text
— Mrňous1

Ztracený duch Ztracený duch

„Kniha je velmi hezky zpracovaná, velká písmena, obrázky na každé druhé stránce. Obsahově se nám s dcerou také líbila a těšíme se na další díl. Příběh je o málem dušíkovi Kazovi a následně jeho lidské kamarádce Klárce, která jej může vidět (což není obvyklé). Příjemná je i "duchařská" terminologie, která je uvedena na začátku knížky a hojně v textu využívána. Za nás můžeme doporučit k přečtení, my určitě budeme pokračovat v dalších dílech.“... celý text
— Zuzvil

Černočerné srdce Černočerné srdce

„Extra dlouhé, ale je neskutečné jak dokáže rozvíjet další a další boční linky a přitom udržovat napětí u hlavního příběhu. Pokud máte zkušenost (kdo za posledních 20 let ne :-) ) s náruživějším hraním nějaké online hry, bude vás to bavit ještě o kousek víc.“... celý text
— ondrej0119

Tajnůstkáři Tajnůstkáři

„Kdysi dávno... Noc plná snů... A touhy po lepším životě... ...kterou by měla naplnit loupež neuvěřitelně ohromné sumy peněz. A pak je najednou všechno jinak. JEDEN JE ZRANĚNÝ. JEDEN MRTVÝ. JEDEN VE VĚZENÍ. A JEDEN ZMIZEL... (i s penězi) Po 20 letech se do města, kde všechno začalo, vrací dcera jednoho z lupičů a rozhodne se v domě, kde kdysi se sestrou vyrůstaly, začít nový život. A taky zjistit, co se vlastně stalo s jejím otcem, který oné noci zmizel i s penězi. Jenže všechno je možná maličko jinak. Napínavé, čtivé, s troškou romantiky, spoustou lží, manipulace, krutosti i touhy. Příběh o dávných tajemstvích, hořké pravdě, lásce, bolesti, nebezpečných bažinách, pokřivených charakterech i pevném přátelství. Co se té noci vlastně stalo? Kam zmizel Ardenin otec? A KAM PENÍZE??? Na konci mi spadla brada - ne, že ne. TOHLE jsem teda nečekala... Drsné, nepředvídatelné, překvapivé. SKVĚLÉ!!!“... celý text
— laura

Hvězdný prach Hvězdný prach

„Tak nevím, co o tomto románu napsat. Asi jsem očekávala něco trochu jiného. Otřelé téma: hvězdička z Balíkova, která si hraje na velkou dámu a přitom neví, kudy kam. No, v každém případě se to četlo dobře, jako ostatně každý Spenser . Tak, proč ne?“... celý text
— Stanas513

Egypťan Sinuhet Egypťan Sinuhet

„Cesta do doby , kdy faraoni v Egyptě vládli žitím a nežitím člověka. Zasáhla mě . Jediná věta o tom že smrt je úleva po dlouhém, horkém dni ve mě zůstává nadále i po tom, co od doby přečtení knihy uběhlo pár pátků. Bylo velice zajímavé sledovat život Sinuheta od dětství až po vyzrálost- možná lépe moudrost, kdy člověk pobírá cestou životem střípky zážitků a poznání, aby sám pro sebe vyhodnocoval tyto poznatky - kamarádství, lásky, zrady a odpuštění. Vše se vším souvisí, vše je kolem nás opředeno zvláštní nitkou, kterou můžeme nebo nemůžeme , či nechceme zpřetrhat. Záleží jen na nás. Velice silná kniha, za mě maximální hodnocení.“... celý text
— Villon

Božskí rivali Božskí rivali

„Bylo nebylo, po stoletém spánku se bohové probudili a začali spolu znovu válčit. Na zemi vládne brutální válka, za kterou může právě božstvo. Je čistě na Vás za kterou stranu božstva se rozhodnete bojovat. Ať už za bohyni, která dokáže svou hudbou ovládnout každého nebo boha, který miluje chaos a je schopný čehokoliv. Příběh ale vypráví o dvou mladých novinářích, kteří mezi sebou soupeří. Osmnáctiletá Iris Winnow chce jen jediné, a to svou rodinu mít pohromadě. Její bratr se rozhodne zapojit do války a ona tak zůstane se svou závislou matkou. Práce v novinách ji velmi baví, ale má jednoho úhlavního nepřítele. Roman Kitt je z vyšší vrstvy a možná má trochu nosánek nahoru. Je zapálený do psaní a snaží se vyhrát pozici právě Oath Gazette. Iris píše svému bratrovi dopisy, které nikdy, ale neodešle. Pouze je vloží do skříně a oni prostě sami od sebe zmiznou. Iris vůbec netuší co za tím stojí, ale doufám, že se vždy dostanou k jejímu bratrovi, o kterém už skoro půl roku nic nevím. Iris je z chudé vrstvy a její život není pohádka, i přes to vše je to silná mladá žena. Soukromé dopisy se záhadně objevují v rukou jejího úhlavního rivala. Roman C. Kitt nachází od samotného začátku ve své skříni dopisy od Iris. Z počátku si myslel, že si sním jen zahrává, a proto její dopisy ignoroval. Ted se rozhodl reagovat a odepsal. A tak začne nekoneční kolotoč jejich dopisování. Iris se vydá hledat informace o svém bratrovi a snaží se nastínit lidem v novinách co se opravdu děje ve světe a jak krutá je válka. Příběh je plný smutku a lásky. Je to krásně dojemný a příběh. Bylo velmi krásné to číst, ale ten konec? Těším se na pokračování.“... celý text
— Bookish_Adria

Batman a Joker: Destruktivní duo Batman a Joker: Destruktivní duo

„O scénář tohoto komiksu se postaral Marc Silvestri, který je v komiksovém světě více známý jako výtvarník a jeden ze zakladatelů nakladatelství Imaga Comics. Silvestri nosil koncept příběhu v hlavě několik let, než se mu ho podařilo dostat na papír. Samotná myšlenka, že Temný rytíř musí spojit síly s Jokerem je zajímavá, a každého čtenáře hned napadne - proč? a jak to bude vypadat? Tento příběh by se dal pojmout několika různými způsoby. Silvestri se rozhodl pro kombinaci detektivního thrilleru s prvky akčního blockbusteru. A tento styl příběhu hodně sedl. Komiks je hodně ukecaný a má spoustu panelů s dialogy. Nicméně je to taky velká akční jízda, kde akce místy nebere konce. Silvestri to krásně vybalancoval a komiks se čte moc dobře. Je to napínavé a poutavé čtení, které nutí čtenáře otáčet stránku za stránkou. Příběh má spád, dobrou atmosféru, parádní tempo, napětí, zvraty a i hezkou myšlenku. Největší problém je ten, že je to lehce překombinované a pár věcí mi úplně nesedlo, ale musím uznat, že Silvestri si jede své a odvedl dobrou práci. Kresba od Silvestriho je velmi, ale opravdu velmi povedená a působivá. Už od první stránky jsem věděl, že se mi Silvestriho kresba hodně líbí, a ke všemu k příběhu výborně pasuje. Jeho kresba je správně nepříjemná, temná, a místy se umí dostat hezky pod kůži - Joker a hlavní záporák. Silvestri si parádně vyhrál se stíny, s detaily a dal kresbě potřebnou dynamiku, která skvěle funguje v akčních momentech. Na druhou stranu si krásně vyhrál s pomalejšími částmi příběhu, kdy kresba dokáže působit tísnivě a depresivně. O barvy se postaral Arif Prianto a odvedl luxusní práci. Tento komiks má výbornou vizuální stránku, a barevná paleta je zde nádherná. Barvy umocňují nepříjemnost a hutnost příběhu, a dodávají mu ještě více znepokojivější auru. Některé momenty jsou pastva pro oči a je radost koukat na to co, Silvestri a Prianto vytvořili. Tento příběh vychází v luxusním vydáním. Nakladatelství CREW si na něm dalo opravdu záležet a já mám z toho obrovskou radost. Na deskách jsou dvě parádní kresby Batmana a Jokera, které hned navodí tu správnou atmosféru. Krom příběhu, najdeme v komiksu velkou galerii alternativních obálek. A když říkám velkou, tak myslím opravdu velkou a je na co koukat. Další krásným bonusem jsou stránky vytažené tuží od Silvestriho. Zde uvidíte kolik práce Silvestri odvedl, a jak moc si s jednotlivými stránky a panely vyhrál. A jako poslední bonus je samotný rozbor příběhu a jistých aspektů. Silvestri zde popíše jak komiks vznikal, popíše hlavní myšlenku příběh a pochválí své spolubojovníky. Bonusová výbava komiksu je parádní. Největším záporem celého komiksu je jeho překombinovanost. Silvestri vytvořil poutavý příběh, zajímavého záporáka, a povedenou pointu. Nicméně, místy jsem měl pocit, že je to zbytečně složité a překombinované, hraje to na velké náhody a snaží se to čtenáře šokovat a vyvést z jeho komfortní zóny. Další problém, který komiks čistě z mého pohledu má je, Joker a jeho hláškování. Joker zde není ten ultimatně nevyzpytatelný a děsivý padouch, jak ho známe z jiných příběhů. Joker se zde chová jako Deadpool. Používá popkulturní odkazy, hláškuje a snaží se být nad věcí. Neříkám, že to není zábavné, ale prostě to na mě tolik nefungovalo jak by mělo. Osobně bych byl radši, kdyby byl Joker mnohem více naštvaný a zlý. Týmovka Batmana a Jokera je dobrý a zábavný komiks, který mi ve výsledku sedl. Bavilo mě ho číst, bavilo mě o něm přemýšlet - zvláště potom, co jsem si přečetl jak o samotném příběhu a pointě uvažuje samotný autor komiksu Silvestri. Je to akční thriller, ve kterém se pořádně něco děje a má to zajímavého záporáka. Určitě musím pochválit práci s atmosférou, a výbornou kresbu a barvy. Další pochvalu si zaslouží samotné vydání, protože je opravdu luxusní. Z mého pohledu se komiks povedl, a pokud si chcete přečíst zase trochu jiný komiks Batmanem, tak s tímto komiksem určitě chybu neuděláte.“... celý text
— hroubek

La Belle Sauvage La Belle Sauvage

„Tak nevím, jestli to bylo tím, že jsem knihu četla v Aj, a tím pádem mi něco uniklo, ale na originální trilogii to prostě nemá. Ani pořádně nevím, jaký byl záměr knihy, jestli jsme se dozvěděli něco nového, nebo zda to byl prostě jen Trosečník v britském prostředí. Asi jsem od toho čekala víc.“... celý text
— Lestiluc

Tvoja neprítomnosť je tma Tvoja neprítomnosť je tma

„Priznám sa, že mi chvíľu trvalo kým som si knihu obľúbila. Keď sa povie, že autor má svoj štýl, väčšinou sa nemyslí niečo takéto výrazne iné. Zmätené, prepletené, poetické, nejednoznačné, drastické, skvelo vykresľujúce, zahmlievajúce, hudobné a možno až príliš sexuálne explicitné v jednej knihe :-D nič iné som od Jóna nečítala, dlho ma z nejakého dôvodu odpudzovalo už len nakuknutie do "Letné svetlo a potom príde noc", film ma veľmi nenadchol a napokon mi táto knižka z knižnice ležala na stole dlhé týždne, občas som do toho pozrela..... a potom som ju dočítala za dva dni a ešte stále to vo mne doznieva... * Dobrú prácu odviedla určite aj prekladateľka, ktorá na Islande istú dobu žila a špecializuje sa na preklady Jónových kníh. * Je tam toho veľa, čo ma rozladilo. Sex (dosť hnusné opisy na knihu, ktorá je hlavne poriadne filozofická a poetická), rap (nebojte sa, ten sa tam spomína len chvíľu), neustále spomínanie nejakých skladieb, z ktorých väčšinu nepoznám; sem-tam náväznosť textu a blbý pomer medzi Islanďanmi a imigrantmi na konci (aspoň z toho Ómara, ktorý možno ani nie je, mohol autor spraviť  Islanďana), ale celkový dojem z knihy by sa dal jedným slovom asi nazvať "úžas". * "Vysočina, krásne slovo. Vysočinami sa nazývajú miesta, kde sa zem dvíha akoby túžbou po nebesiach. Krásne slovo, zavše však znamená to isté čo samota, zlé počasie, ťažkosti a hmla, v ktorej zablúdiš, zároveň však znamená aj slobodu, pokoj a sny, a na tých najlepších vysočinách možno nájsť jazerá plné pstruhov a potôčky, čo si potichu razia cestu tufurmi a trávou. Máločo na tomto svete sa vyrovná pocitu, keď si človek ľahne medzi tufury na islandskej vysočine, leží tam a splynie s nebom a vôňou vresovca, trávy, vtedy naozaj žil, zakúsil život, teda ak zem nie je premočená, ak neprší ani nefúka prisilný vietor a jazdec nemusí ďakovať za prozreteľnosť, že ho nesfúkne z konského chrbta ako smietku. A keď na trba nesneží alebo nepadá dážď so snehom, čo sa môže stať aj uprostred leta - ale ten, kto sa načahuje k nebesiam, krajina či človek, musí prirodzene zniesť viac než iní." "Ale mám dojem, že on je básnik, a básnici musia vedieť všetko. Musia všetko poznať. Život k nim má prúdiť, napĺňať ich svojimi príbehmi a silou, a my ostatní sme povinní básnikov informovať o najvýnimočnejších veciach v našom živote či v životoch iných. Každý si, samozrejme, vyberie podľa seba, ale keď už raz začneš, nesmieš nič vynechať. Gunna hovorieva, že zoči-voči básnikovi sme všetci nahí. Ani oni však nesmú nič vynechať, keď začnú písať, nesmú prehliadnuť žiadne tiene, nesmú sa vyhnúť žiadnej bolesti ani ťažkostiam. Všetko musí vyjsť najavo."“... celý text
— rennata

Řekni ano vévodovi Řekni ano vévodovi

„Možná je to překladem, ale styl mi připomíná díla Javořické či Pittnerové ovšem říznuté veselou divadelní fraškou. Mladá dívka, ostýchavá a ze všeho nervózní tak, že zvrací, se velmi rychle mění na sebevědomou mladou dámu a vzápětí vášnivou a milující manželku. Muž - chladný až nepříjemný vévoda-matematik se stává příjemným, vášnivým a milujícím manželem dívky, o které původně odmítal třeba jen uvažovat. Na pozadí se odehraje ještě jeden milostný příběh Violiny kamarádky. Žádná velká pecka to není, ale četlo se to celkem příjemně.“... celý text
— Senza Jenka

Ester Ester

„Přečteno jedním dechem. Nádherná kniha“
— Katerina015

Život střídá smrt Život střídá smrt

„Příjemné překvapení. Realistické vyprávění o těžkém tématu, bez přehnaného patosu, krásně plyne a je velmi čtivé. Příběh jedné rodiny a jejího boje o společně strávený čas. Silné charaktery. (Pro mě osobně bylo bonusem zaměstnání hlavní hrdinky v právní poradně - to je mi velmi blízké téma).“... celý text
— Natyna3

Dům na samotě Dům na samotě

„Detektivky od Klevisové čtu jako kvalitní oddechovou literaturu mezi tlustými hutnými romány. Vždy to rychle odsýpá a příběh je chytře vymyšlený, sice nečekám žádnou velkou hloubku ale i tak si čtení užiju. Ani tentokrát jsem se nezklamala. Už toho mám od Klevisové přečteno hodně, začínala jsem novějšími detektivkami a pomalu postupuji směrem vzad. A dokonce mi ty starší příběhy s detektivem Josefem Bergmanem přijdou zajímavější a propracovanější než ty novější. Díky za další pěknou detektivku, už mi chybí jen poslední (první) díl této série.“... celý text
— jejda.majda