Nejnovější komentáře
Přiznání taxikářů
„Zajímavé nahlédnutí do profese taxikáře. Zajímavé příběhy, úvahy o životě a nejen dnešním světě, které mne také bavily. Příjemně strávený čas nad knihou.“... celý text
— HankaKeli
Mistr a Markétka
„Tohle se nedá popsat. To musíte přečíst a prožít.“
— Veles
Železný plameň
„Skvela cast! Prosim povedzte ze bude dalsi diel“
— @agata
Katerina
„Týjo.. mně se to asi líbilo. Podstatnou část knihy si člověk zvyká na styl psaní a záplavu myšlenek protkanou sprostými slovy, ale vlastně mě to vůbec neuráželo. Závěr knihy byl dost rychle vyhrocený. Celý text je surový a emotivní.
"Je to taková prostinká pitomůstka. Dávat kytky někomu, koho neznáš. Jsou to dobře utracený peníze, ať už to dopadne, jak chce."
"Na světě není lepší město, kde člověk může jenom tak bloumat, než Paříž."
"Je to spíš obchod s literaturou než s knížkama. Každý, kdo tam přijde, se zajímá o čtení, o slova, o jejich historii a budoucnost."
"Mlaťte si mě, kopejte do mě, tlučte mě, je mi to fuk. Nikdy mi nemůžete ublížit tolik, jako si ubližuju sám."
"Paříž je Seina. Paříž je vůně kávy na chodnících. Paříž je zapomenutý obraz v prázdným křídle muzea, který vám vyrazí dech. Paříž je vaše zlomený a zase uzdravený srdce. Paříž je nebe za úsvitu, červený žlutý oranžový a modrý, nebe těsně předtím, než vyjde slunce."
"Jak spravit, co jsem rozbil. Jak se usmát, abych ten úsměv i cítil. Jak milovat a nepůsobit přitom bolest."“... celý text
— KaLiBi
Křídločky (modrá obálka)
„Tohle souborné vydání Křídloček, které si vzalo pod křídla nakladatelství Gnóm! je přesně to, co teď na podzim a v předvánočním čase potřebujete číst. Je to sice krátké, takže u čtení nestrávíte více jak hodinu, ale můžu Vám zaručit, že pokud máte rádi kočky a bude Vám během čtení ležet nějaká na klíně, slzička ukápne. Příběh o kočičí lásce. svobodě, odhodlání, ale i strachu, vyrůstání a poznávání světa, to jsou Křídločky. Malá okřídlená koťátka, která se musela vydat do světa najít člověka, který neublíží. Dospět, zatímco jejich maminka zůstává na svém místě. Celý příběh navíc doplňují ilustrace, které jsou snad ještě krásnější, než příběh sám. Děkuju nakladatelství Gnóm za možnost mít tuhle knihu v rukou, protože horory jsou sice skvělé a neustále mě baví, ale tohle je něco, co jsem nutně potřebovala, jen jsem o tom nevěděla.“... celý text
— Arkagas
Pilná jako včelka
„Wow! tahle knížka by si rozhodně zasloužila více pozornosti. Já sama na ni narazila víceméně náhodou, a jsem za to ráda. Určitě si přečtu i předchozí autorčinu knížku Stačí mávnout křídly.
Říkala jsem si: tuto autorku neznám, zkusím ji, podle anotace mě více zaujal příběh knížky Pilná jako včelka, a tak jsem se rozhodla že si přečtu nejprve ji, i když se jedná o volné pokračování knížky Stačí mávnout křídly. Knížka se mi ale natolik líbila, že rozhodně Stačí mávnout křídly nevynechám, a kdybych to věděla, rovnou bych s ní i začla :)“... celý text
— Rosalie13
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
„Tohle byla tak krásná knížka. Dopisy, jejichž formou je kniha psaná, se četly snad samy. Mělo to nápad, vtip, nějaké to smutnění a v neposlední řadě i spoustu zajímavých informací. A zjistila jsem, že nutně potřebuju jet na Guersney.“... celý text
— MarceD.
Lamač
„Asi příliš velké očekávání , kniha mi nesedla...
Dám šanci ještě autorce chápu je to prvotina, ale styl psaní trochu zvláštní“
— Jenny46
Vila v Itálii
„Mám pocit, že autorka už ztrácí inspiraci. Poslední tři knihy ze série útěků jsem měla problém vůbec dočíst do konce. Další knihy už číst nebudu.“
— Mamberi
Mýtinami
„„jsi průsvitnost, čeření vzduchu, / prostupnost hmoty,“ (str. 9)
Pojetí prostoru (mimo jiné). V citovaných verších první básně jsem se snažila vybrat to stěžejní – prostupování. Prolínání různých prostorů – jejich vytváření a stírání. Při čtení se ocitáme v lese, na cestě, ale i v interiérech – tím vším proudí stejný vzduch – z kopce do komory (viz. báseň Posed, str. 23). Častý je tu i motiv dýchání, při kterém se v nás cosi zvětšuje a smršťuje – v mottu jedné části sbírky se dokonce setkáváme s konfrontací lidského nitra s tělem (vnějškem). Jsme jeden prostor, hmota, nebo více prostorů?
Rušení obrysů a stírání okrajů je zásadní. Procesy jako hnětení, hltání, mletí, zaboření, rozlévání a zarytí se tu objevují opakovaně. Zároveň i samotné překročení hranic mezi dvěma různými prostory/situacemi je v básních konkrétní – zanechání šatů na břehu (splynutí těla s vodou), vynesení mrtvého přes práh (splynutí těla/duše s cizím prostorem), vynášení loňské smrti. Rituálnost a obřadnost některých obrazů evokuje přechod duše někam „jinam“. Nejen že právě pojetí nehmotné duše je zde časté, ale jsou tu i ryby bez těla a ptáci vyobrazení jako jiskření, které má schopnost se rozpínat a smršťovat. Variabilitu jednotlivostmi zaujímaného prostoru je možné cítit také při zmínkách rostoucího ledu (změna skupenství jako taková se objevuje hojně) a pukání kamene – chvíle přivlastnění a narušení. S tím se pojí i silná smyslovost sbírky – například hmat a sluch dávají vnímání okolního světa nový rozměr – neprožíváme přeci jen to, co vidíme. Navíc je vidění samotné relativizováno propojením s postupy při focení, kdy si můžeme mírně přizpůsobovat realitu – zvyšovat kontrast, propouštět světlo. Ostatně motto celé sbírky zní „Vyslovení započalo vidění“. Oslovením, kontaktem jsme schopni prostor vytvářet, ale ve sbírce se k této schopnosti přidává také braní si prostoru odjinud a dávat ho dál – „ještě se podržíte v ústech.“ (str. 18)
Také otiskování se do prostoru – zanechání stopy stojí za několik slov. Věci/tvorové naráží do něčeho cizího, a to poznamenávají. Prostor nezůstává netknutý. „Nechávají za sebou stopu až do vsi, / vlečou za sebou cizí těla,“ (str. 25), „vlečeme za sebou větve padají nám z rukou“ (str. 27), „vlečou za sebou saně“ (str. 36).
S hmotou se pojí i „ne-hmota“. Existuje nějaké „nic“? Je nějaké „naprosté ticho“? Sbírkou prochází ozvěna úderů do dřeva, diktafon, škytání, padání semen růžence, dýchání – pravidelnost, která připomíná tlukot srdce, a přece je na konci s dýcháním přítomna smrt, „jako by cvrnkala pámelníkové kuličky.“ (str. 57)
V několika z posledních básní by se mohlo zdát, že jde o jakési dospění ke sjednocení – celku. Přiklonila bych se však spíš k „vytracení se“ do prostoru (viz. také zajímavý grafický prvek pomalu se vytrácejícího číslování stránek). V básni Hlad (str. 48) se z motivů bílých očí, hlav a bludiček (Měsíce a hvězd) stává samotná „bílá tvář“ lyrické mluvčí ve tmě. Hned v další větě je mluvčí ptáčetem, přičemž ptáci byli doposud pouze abstrakta. Toto ptáče padá z vodního srázu „jako kámen, který mi leží v útrobách.“ (str. 48) Dochází tu ke střetu dvou doposud výrazných substancí – vody a kamene, ale je tu také opět zmíněn prostor uvnitř člověka.“... celý text
— marketaproch
Pí a jeho život
„Úžasně napsaná kniha, u které se člověk směje, zažívá chvíle smutku, znechucení, naděje, bezmocnost, ale i radost a chuť žít. Zaujal mě výstižný, vtipný popis jednotlivých náboženství a následně i různé otázky, nad kterými Pí přemýšlí. Moc mě bavil pohled do říše zvířat a popis jejich chování. Kniha má úžasný přesah v tom, že člověk musí týdny po dočtení přemýšlet o tom, jak to vlastně všechno bylo. Pí a jeho život se stala jednou z mých nejoblíbenějších knih a věřím, že se k ní vrátím.“... celý text
— Entchen
Bílý pramen
„Kniha mi připadala hodně syrová, povrchní, s minimem děje. Hedvika řešila pouze své pocity, ale bez emocí nebo empatie. Nebyla to zrovna postava, ke které by čtenář vzhlížel.“... celý text
— Kopretina_aku
Bál šílených žen
„Přímočaře podaný působivý příběh. Obešel by se i bez duchů. Popis doby, kdy žena byla věc určená k poslušnosti a plození dětí a běda, pokud tomu tak nebylo. Zajímavým prvkem jsou skutečné postavy té doby.“... celý text
— Veles
Cigaretka na dva tahy
„Tentoraz sa dostávame v lúpežnemu prepadnutiu spojenemu s vraždou.
Hneď od začiatku mi bolo jasné, že tyto blázni to nejako pokašlú a niejto za to zaplatí životom.
Ale, že až takto brutálne - chudák
Ale som rada, že odhalenie toho kto to urobil sme zistili až na samom konci.
Chlapci s vraždárskej partie mi tentoraz akosika nešli po chuti, mám pocit, že samotný pripad sa mi čítal lepšie ako pasáže s nimi. Ani som sa moc nenasmiala...
Ale jasné, nemôžu byť stale veselá kopa a hlavne ked tieň mafie na nich bliká s každej strany.
Teším sa na ďalšiu časť, čo nam autor prinesie“... celý text
— TerkinKnižnySve
Bílý dům na Rýnu
„Příběh hotelu odehrávající se v době nástupu Hitlera k moci. Co všechno jsou lidé ochotní tolerovat, aby si udrželi hotel, který jim patřil po generace. Emil, jeho osudové lásky a jeho odpovědnost k rodině a zaměstnancům ne vždy se rozhodl správně, ale vždy se snažil chránit své blízké. Škoda, že mi unikl dvoudílný seriál, zajímalo by mě to srovnání s knihou.“... celý text
— Kaja1
Noc předtím
„Ako som si už u Lisy zvykol, moc postáv, trochu rozťahaný dej. Každopádne čítanie dobré, no k tejto knihe sa už nevrítim.“
— wlado
Jen vítr to ví
„Z téhle knihy navnímávám ,že autor s napsáním nepospíchal.Mám nĕkdy problém u knih současných autorů,kde občas z nich vnímám ten tlak aby byl dodržen termín.... Líbí se mi název a kniha je řekla bych romantickomelancholická se smutným nečekaným koncem.“... celý text
— ZUZANA-123
Stačí si počkat
„Tak já se v tomto případě nedočkala…“
— Jeanine8
Nádherně pošetilá snaha
„Koho bavil první díl, ten bude s tímto určitě spokojený. Za mě to nebylo špatné, ale můj styl to úplně není.“
— emilieselden
Babičky
„Zaciatok knihy by sa dal prirovnat skoro az k takym intimnym detskym memoarom. Co sa vsak Sabachovi podarilo, boli vcelku mrazive pasaze augustovej okupacie 68. Naproti tomu, asi posledna tretina knihy sa pre mna akosi rozpada v koncepte, ktory som si v hlave nastavil... Na epizody kde sa tempom preskakuje akoby cez normalizacne roky, na ktore nechces spominat, na vcelku nie velmi dolezitu (podla mna) pasaz cesty do Grecka, az k dojemnejsiemu zaveru. Ten som ale tak nejak uz ocakaval. Urcite si doplnim vzdelanie a siahnem aj po dalsich Sabachovych knihach. Je v nich kusisko ludskosti.“... celý text
— Corso
Kronika tak řečeného Dalimila
„Tak tohle není úplně jednoduchá četba. Na začátku si stěžuje, že kroniku nikdo nechtěl psát, takže se toho ujmul sám. Vzhledem k tomu, že jsem 17 let psal obecní kroniku, tak mu dávám za pravdu. Dnes dokonce mnohé obce ani kroniku nepíší. Při výčtu kronik, ze kterých čerpal, chválí tu boleslavskou a naopak za nejhorší považuje vyšehradskou. Vlastně epickou básní sepsal dějiny z dostupných kronik, tedy od Babylonské věže po Jana Lucemburského.“... celý text
— Česneksmedem
Duna: Grafický román. Kniha 2, Muad'dib
„Druhá část parádního komiksu na motivy kultovní sci-fi knihy. Pro někoho je možná kresba příliš jednoduchá, zastaralá, mně naprosto sedí. Těším se na třetí část!“... celý text
— Kurt_Teplice
Tajemství hedvábného vějíře
„Při čtení takovýchto knih se nedokážu ubránit pocitu vděčnosti za to, že jsem se jako žena narodila do naší země a do našeho století. Postavení čínských žen v té době bylo zoufalé, v podstatě byly jen nástrojem pro porození dětí, teda hlavně synů, protože dcery byly nežádoucí, podřadné, nechtěné. Popisované scény podvazování nožek malých děvčátek byly pro mne opravdu silné kafe. A hlavně to, že matky (i ty milující) to považovaly za to nejlepší, co mohou pro své dcery udělat! Ale příběh to byl krásný, i když to nebylo úplně lehké čtení.“... celý text
— Gibis
Šedá jako popel
„Jak už zde bylo napppsáno nebylo nutné číst první díl.Dvojka byla napínavá až do samého konce ,dokonce bych řekla čím blíz byl konec tím napínavĕjší byla kniha.Už dohledávám kde koupit závĕrečný díl ...“... celý text
— ZUZANA-123
Oko
„Zase nadprůměrný Minier. Po tom, co předvedl v díle Lov, jsem mu už moc nevěřil, ale zase to povytáhl kousek vejš. Dobrá zpráva je, že je zaděláno na další díl. Líbilo. Mohu doporučit.“... celý text
— Paulika
Švindl
„'Odpůrci' manželství si v tomto příběhu opravdu přijdou na své. Troufám si říct, že je postavený na velmi aktuálním tématu, a proto by mohl být blízký každému, kdo ke svému partnerskému životu lejstra nepotřebuje. Ale nebojte se, své si zde najdou i tací z nás, kteří mají na manželství jiný pohled. Až tak přímočaré to zase není! Však uvidíte sami...
Feel good příběh s lehkým dramatem dokáže pohltit už od prvních stran. Dvě časové linky navíc vytváří drobné napětí a nechávají čtenáře dlouho v nevědomosti. Obě linky jsou plné emocí a tajemství. Velkou váhu zde však mají také rodinné vazby a léto na soukromém ostrově. Vila, pláže, maják, nerušené vyhledy na rozbouřené vody. To je opravdu nádherná atmosféra! A právě to dodává příběhu jiskřičku originality k jinak dost otřelému námětu. Ale pokud s tím umíte pracovat, a autorka to umí, tak vás ani stokrát ohraný námět nezastaví.
Ačkoliv se mi kniha četla skvěle, postrádala jsem charakterovou rozmanitost, a hlubší vztah mezi hlavními hrdiny. Briar a Doriana poznáme jen velmi povrchově, a hodně se nám ztrácejí v záplavě vedlejších postav. A když nikdo nevyniká, těžko vám utkví v paměti na dobu delší než trvá přečtení samotné knihy. A to je u hlavnich postav docela potíž, nemyslíte? Mezi hlavními hrdiny bylo vidět určité napětí i přitažlivost, ale velkou lásku jsem z nich bohužel necítila. Chtělo by to buď méně omáčky nebo trochu více stran. Rozhodně to mezi nimi funguje, to nám ukazuje především linka z minulosti, ale já bych toho ráda viděla víc! Prominu-li jejich rozvíjející se vztah, tak o nich vlastně nemám co dalšího říct...
Odpočinkové čtení, které moc ráda doporučím. :)
Hodnocení: 3,5/5“... celý text
— nela3812
Kopanec do zubů
„Skvělá kresba, uhnaný příběh jako v akční hře. V pořádku.“
— Kurt_Teplice
Počátek
„Trochu uspěchané, ale ta nádherná kresba to vyrovná. Za mě super!“
— Kurt_Teplice
Půlnoční koruna
„Už vím, ach to prokletí druhých dílů. Myslím, že se to dostalo zhruba někde tam, kde Dvůr mlhy a hněvu (dle mého názoru). Také si představuju největšího zabijáka o dost jinak. Nelogická rozhodnutí, zatajované věci, autorka neříká vše narovinu, aby pak mohla jakože čtenáře překvapit, ale se to holt ztratí v přehršle informací. Strašná tragédie pro Caleanu - čím se jako měl Chaol provinit? Vladařské čachry machry nedávaly smysl. Věc s Archerem a Nehemií byla divná. To samé čarodějnice-magie-král, zjevení Eleny - kdy a kde? Proč zas Hrob? Klíče Sudby - to bude novodobý kotlík (alias vana) z Dvorů? Bohové! Zachraňte mě. Caleana nikomu nic neřekne, tohle mě strašně vytáčelo. Hlavní hrdinové byli (mírně řečeno) krapet schizofrenní. A ten král, který je teda tím nejhorším, co kdy spatřilo světlo světa, je tak nějak upozaděn a jako malý klouček je překvapen - co já, já nic. Je tam spousta nelogičnosti v příběhu a jeho překombinovanosti, i v chování a činnostech všech zúčastněných. Věci jsou tak nějak naznačeny, ale vlastně nic není jednoznačné a nahrává to autorce vymýšlet si další a další žblebty do dalších a dalších knih. Kdyby byla Caleana tak nadaná, tak by situaci vyřešila velmi rychle (král-nekrál, kdo by ji soudil, že, kdyby tu nebyl tenhle tyran?). Ale chápu, že knih by ubylo. Mám v plánu si dát pauzu, ale trochu se bojím, že tahle série dopadne jako ACOTAR (po druhé knize nedočteno a neplánuju dočítat). A co bylo fakt vrcholem debility - vyrušení Chaola z porady, aby si mohli v kumbálu na košťata zašpásovat. Ne, další podobné směřování fakt ne!“... celý text
— Niu
Být normální je na hovno - Jak žít, učit se a být úspěšný mimo běžné mantinely
„Autor rozdává naději, a to se cení!“
— Lubošovo