Nejnovější komentáře
Sezona pomsty
„Nejvíc dokonalá kniha!“
— lovemanner
Pouta
„Za mňa najslabši diel z tých ktoré som prečítala a to hlavne vďaka tomu, že sa hlavna hrdinka správa tak ako by jej stál rozum. Zabije sa predo mnou dieťa oživým ho, zabije sa ten oživým ho a tak ďalej a nebudem sa starať o nasledky. Oceňujem však pokračovanie príbehov o postavách z minulých dielov.“... celý text
— Jacinda123
Konec liDCtva
„Protože jde o apokalypsu globálních rozměrů, není zde příliš prostoru pro legraci a vtípky, těch si při čtení moc neužijete, zato na patosu Tom Taylor nešetří a v krvi, potu a slzách vykoupal snad všechny včetně Supermana. Pro fanoušky a znalce DC universa je příjemným překvapením, že se tady ke slovu dostávají i méně známí hrdinové. Big Barda či Green Lantern totiž patří po bok Supermana stejně jako Flash nebo Wonder Woman. Těch méně známých tváří je mnohem víc, stejně jako nechutných a tragických smrtí. Na tomhle komiksu je totiž nejzábavnější (a je to zvrhlé, to přiznávám) sledovat, jak všichni ti superhrdinové dostávají na frak a postupně se mění v zombie.
Trevor Hairsine a Stefano Gaudiano s výtvarnou stránkou nijak zvlášť neexperimentují, takže fajnšmekry z řad čtenářů spíše osloví obsáhlá galerie alternativních obálek než sice pěkná, nicméně mainstreamová kresba. V bonusech může potěšit původní koncept scénáře.“... celý text
— jan8470
Vesmírná zásilkovna
„Vesmírná zásilkovna je příjemná dobrodružná knížka, která osloví spíš mladší čtenáře, tomu také odpovídá rozsah sto stran, větší font, krátké kapitoly a ilustrace Martina Hanschilda. Stejně jako v předchozích autorčiných knihách zde děti najdou několik jednoduchých testíků, rodiče zase ocení pár pop kulturních odkazů. Některé termíny (například efekt motýlích křídel, červí díra, či absolutní čas) budou muset rodiče dětem dovysvětlit. Ty zase na oplátku mohou tatínky a maminky seznámit s chlupatým praslíkem, který miluje čokoládu.
Vesmírná zásilkovna se asi nezařadí mezi nejlepší autorčiny knihy, ale kluci mezi sedmým až desátým rokem si ji rozhodně užijí.“... celý text
— jan8470
Výbor z listů Luciliovi
„Senecu jsem si oblíbil už u jeho úvah O duševním klidu. Jeho dopisy Luciliovi jsou na srovnatelné úrovni, protože jsou plné nadčasových stoických myšlenek, které se však netopí v tom, co všichni už moc dobře víme. Asi si budu muset pořídit i druhý svazek, který zpracoval dopisy v této knize vynechané.“... celý text
— ArkAngel
Pravidla přitažlivosti
„Divná knížka. V dobrém i špatném. Neumím to moc vysvětlit (takže tenhle komentář jistě všem pomůže udělat si o knize představu :D), ale jednoduše mě to bavilo. Je to živelný, zmatený, často těžko pochopitelný, naivní, neukotvený, rozháraný… takový, jaký má divoký mladí být.“... celý text
— teramacek
Růže
„Slabšie ako prvý diel, ten wau efekt prvého dielu už u mna nenastal, ale stale nie zlé.“
— Jacinda123
Když padaly hvězdy
„Kucinova kniha připomíná košatý strom, z jehož kmene vyrůstají tu silnější, tu tenčí větve. Tou první je Erik, který se na popud svého otce vydává do nitra kontinentu, aby zde v srdci Vrbenské vrchoviny pátral po magickém stromu, zatímco se jeho bratr snaží ovládnout zločinecké podsvětí hlavního města. Jenže pomyslnou korunu tohoto stromu netvoří jen tyhle hlavní větve, ale také spousta menších, ovšem neméně důležitých. Slovutný pirátský kapitán se znovu vydává na moře a čelí nejedné výzvě, zatímco na druhé straně světa tajemní horalové bojují proti démonům vzešlým z hlubin hvozdu. Potom jsou tu ještě příběhy od táborových ohňů a dávné legendy zachycené v kronikách. Všechny tyto větve a větvičky tvoří košatou korunu, jejíž vrchol se ztrácí v neznámu.
Originální svět, spousta atraktivních míst, hrdinové, kteří nejsou černobílí, a několik pěkných dějových zvratů jsou tím, co by mohlo čtenáře fantasy zaujmout. Ostatně kdo z nás rád nezavítá na palubu pirátské lodi nebo do tajemné divočiny? To všechno a ještě mnohem víc Jan Kucin ve své knize Když padaly hvězdy nabízí. Jen je třeba se obrnit trpělivostí. Tohle je běh na dlouhou trať a především díky zdlouhavým popisům občas pekelně zadrhává. Přitom by možná stačilo příběh trochu prostříhat a některé vedlejší větvičky odstranit úplně. Elisiánské království je však teprve na začátku nové éry a žádná dějová linka nedoběhla do úplného konce.“... celý text
— jan8470
Mlsoun. Kniha první
„Sweet Tooth – Mlsoun je první ze tří vázaných knih a obsahuje původní sešity 1–12. V těch se vyprávění soustředí především na Guse, a to jak na jeho život s otcem, tak na jeho cestu s Jepperdem. Zatímco první polovina knihy popisuje jejich společnou pouť, v druhé se vrací jak do Gusovy, tak do Jepperdovy minulosti. Díky tomu čtenář pochopí, proč hromotluk jedná tak, jak jedná. Je to velice intimní zpověď a zároveň sonda do lidské duše, jak je tomu u Lemireho zvykem. V závěrečné části se pak čtenář navzdory chronologii seznámí s počátkem epidemie. Zdaleka vše není vyřčeno a na některé otázky snad přijdou odpovědi v dalších dílech. Společná cesta téhle nesourodé dvojice je plná nečekaných setkání a brutálního násilí. Zároveň je však i výpovědí o cestě jednoho ke druhému. Celý příběh těch dvou nepostrádá hlubokou symboliku.
Lemireho kresba plná ostrých hran a temných stínů asi nesedne každému. Ovšem po pár stránkách si na ni člověk zvykne. Díky formátu knihy 168 x 258 mm je dění na panelech mnohem přehlednější než například u Essex County. Na rozdíl od této hokejové ságy je Mlsoun v barvě a to mu pomáhá opravdu hodně. Mnohem lépe než já to vystihl herec Michael Sheen v předmluvě k této knize: „V Mlsounovi místy dosahuje až goyovských kvalit.“ Na Lemireho kresbách – a v této knize to vyniká více než v jiných – je také zajímavé, jak si inovativně pohrává s dělením stránek, stíny a úhly pohledu. Například se často v krátkém sledu několika panelů soustředí nejprve na celkový obraz a potom postupně na různé detaily. Těžko se jeho výtvarné postupy popisují, to se musí prostě vidět.
Pevná vazba a snímatelný obal potěší každého ctitele kvalitní knihařiny, jen záložku Mlsoun někde pozbyl. Stejně tak trošku zamrzí stejný obrázek na deskách i obalu. Luxusní křídový papír naopak potěší. Stejně jako devět stran z autorova skicáře s jeho komentáři. Na nich uvidíte nejen jeho kreslířské postupy, ale také vývoj vzhledu Guse a Jepperda od raných verzí až po tu finální. Celostránková číselná omalovánka s Gusem v hlavní roli je naopak spíše úsměvná.“... celý text
— jan8470
Klára a Slunce
„Pohádka o citlivé androidce a dospívající dívce vyšla i jako audiokniha. Ačkoli se britský prozaik japonského původu Kazuo Ishiguro nepočítá mezi autory fantastiky, jeho román Klára a Slunce její fanoušky pravděpodobně zaujme a ty citlivější nejspíše i dojme.“... celý text
— jan8470
Věk mloků
„JFK je po událostech z předchozích knih na indexu a Karolina Francová se s tím vypořádala s lehkostí pomocí agenturních záznamů v úvodu knihy. Tím dala šanci pochopit děj i čtenářům, kteří naskočili spolu s autorkou do rozjetého vlaku až v patnáctém díle. Elegantně se tak vyhnula zdlouhavému vysvětlování a mohla se spolu s hlavní hrdinkou Nikitou, asistentkou profesora Carla van Wondera, vrhnout do víru událostí.
Protože se Nikita od svého milence nakazila podivným virem, je nucena se vypravit do světa, kde tento virus vznikl. Jenže tahle mladá žena není žádný ostřílený operativec. Naštěstí však zná někoho, kdo by jí mohl pomoci v neznámém světě nejen přežít, ale také se z něj vrátit. Tou osobou je samozřejmě její kolega z agentury John Francis Kovář. Nikita ovšem musí překonat hlubokou averzi, kterou ke Kovářovi cítí. Ostatně ani on nemá kolegyni v lásce. Přesto se spolu vydají do paralelního světa, jenž se podobá tomu, který vytvořil Václav Semerád v knize Válka s mloky doktora Jaroše.
A tak se hrdinové ocitnou na Zemi, která je v důsledku globálního oteplování z velké části zaplavena vodou. Mloci zde postupně dobývají pevninu a unášejí lidi. Už to samo o sobě působí této dvojici, která přes antipatie hledá vzájemnou důvěru, velké komplikace. A jaké trable nastanou ve chvíli, kdy se na scéně objeví X-Hawk? Jeho fascinace hlavní hrdinkou není jen platonická. Zkrátka a dobře, Karolina Francová do světa Agenta JFK vnesla ženský prvek, který byl do té doby v sérii spíše upozaděn.
Součástí knihy je také temná novela Zřídlo moci. Popisuje alternativní verzi založení agentury Kovářů rovnováhy. I v ní je přítomna silná hrdinka – Andrea de Villefort. Její první setkání s X- Hawkem se místy blíží fantasy a sklouzává až k hororu, což není vůbec špatné. Celé knize to dává mnohem vážnější vyznění, než kdyby v ní zůstal jen Věk mloků.“... celý text
— jan8470
Válka s Mloky
„Příběh, v němž sledujeme cestu vzestupu mločí civilizace, a to od prvního setkání s námořním kapitánem van Tochem, který se s nimi spřátelí a naučí je lovit perly, přes jejich práci pro Pacifickou exportní společnost řízenou podnikatelem Bondym. Druhá část knihy vypráví (především formou novinových článků a výstřižků) o vědeckém výzkumu mloků a jejich rozšíření do světa jakožto levné pracovní síly. S tím jde ovšem ruku v ruce i vzdělávání mloků a vzestup jejich civilizace. To vede (v třetí části knihy) k prvnímu napadení lidí mloky a celosvětové vzpouře mloků.
A nyní se ozval chraptivý, unavený, ale přece jen velitelský hlas do nočního ticha. „Hallo, vy lidé! Tady Louisiana. Tady Kiangsu. Tady Senegambia. Litujeme lidských životů. Nechceme vám působit zbytečné ztráty. Chceme jenom, abyste vyklidili mořské břehy na místech, která vám předem označíme. Vy jste nás chtěli. Vy jste nás rozšířili po celém světě. Nyní nás máte. Chceme s vámi vyjít po dobrém. Budete nám dodávat ocel na naše vrtačky a krumpáče. Budete nám dodávat třaskaviny. Budete nám dodávat torpéda. Budete pro nás pracovat. Bez vás bychom nemohli odklidit staré pevniny. Hallo, vy lidé, Chief Salamander vám jménem všech Mloků světa nabízí spolupráci. Budete s námi pracovat na odbourání vašeho světa. Děkujeme vám. (str. 172)
V samotném závěru knihy se však znovu ozývá humanista Karel Čapek, který v poslední kapitole nejen nedává lidstvu zahynout, ale v rozhovoru autora s jeho vnitřním hlasem ukazuje, jak těžké je psaní a vyprávění příběhů.“... celý text
— jan8470
Anna krví oděná
„Knihu už jsem měla dlouho vyhlídnutou a konečně jsem se k ní dostala a přečetla jí příběh byl čtivý a napínavý.“
— Dudunka
Ocelové žezlo
„Ocelové žezlo zajímavým mixem akční fantastiky a výběru z ruských legend a také čtivým výletem do historie našich východních sousedů. Autor těží z dostupných faktů o historii Kyjevské Rusi z období vlády Svjatoslava I. Igoreviče. (962–972). Historická fakta i reálie zpracoval nejen čtivě, ale smíchal je s fantastickými prvky a vybranými legendami (které si přizpůsobil ke své potřebě) tak, že čtenář hltá stránku za stránkou, ovšem nemá ani nejmenší problém s věrohodností a autentičností celého vyprávění.
Pro větší přehled je kniha opatřena nejen mapou, ale především dodatky, jejichž obsahem je seznam míst a měst, starých kmenů a národů, skutečných historických postav a dávných bohů, mytických zvířat a míst. Sympatický je rovněž slovník, v němž najdeme váhové a délkové míry.
Řeka jezdců tryskala z lesních stínů a valila se po západním břehu jezera. V čele kníže a Bragi, bok po boku jako staří bratři ve zbrani. „Vpřed, Kyjeve, Vpřed!“ křičel Svjatoslav. (str. 243)
Juraj Červenák umí pěkně skloubit historii a fantastiku s pořádnou akcí, což už za ta léta nejednou dokázal. V trilogii Bohatýr zase předvedl, jak zvládá šikovně dávkovat akci, případně napínat čtenáře střídáním různých akčních scén v rychlém, takřka filmovém sledu. Zatímco česky vyšlo Ocelové žezlo už v roce 2006 v nakladatelství Wales, v autorově domovině si na své první vydání muselo počkat až do roku 2017. Juraj Červenák při té příležitosti celý román upravil, přepsal dialogy, upravil popisy, změnil dělení na kapitoly a celkově celý text vyladil k dokonalosti. Na ději však nezměnil ani čárku. Četl jsem obě česká vydání v překladu Roberta Pilcha a můžu říct, že jde o mnohem lepší čtenářský zážitek.
Obálku nového vydání (stejně jako toho původního) zdobí nestárnoucí kresba z dílny Michala Ivana, ale grafická úprava obálky je hezčí, a ne tolik dryáčnicky řvavá jako ta z roku 2006.“... celý text
— jan8470
Čajový dekameron
„Poetická kniha. Deset příběhů, které vypráví duchové známých čajů, jako je třeba Pu Er, Tuareg, Earl Gray, a jiné. Krásné, smutné příběhy, hluboké.“
— Kackac77
Elrik 1 a 2
„S vykreslením Elrikova království, jemuž vládne dekadentní šlechta se sadistickým přístupem k poddaným, si Didier Poli vyhrál opravdu pěkně. A nejde jen o kulisy, v nichž se příběh odehrává. Dokonce i na relativně malých panelech vynikly emoce na tvářích hrdinů. Ovšem lepší než Poliho kresba je Blondelův scénář, který perfektně vykreslil Elrikovu proměnu z (na první pohled) slabošského vladaře v temnotou sžíraného hrdinu antické tragédie.
Zatímco v nakladatelství Titan Books vyšel Elrik v pevné vazbě o rozměrech 284 x 193 mm, rozměry českého vydání jsou 190 x 260 mm. Rozdíl tedy není nijak markantní a i v tomto formátu Poliho kresba pěkně vynikne.
Sám autor předlohy v předmluvě tuto mírně volnější adaptaci své knihy chválí, ba dokonce píše: „Scenárista Julien Blondel dodal s mým schválením příběhu několik zvratů navíc a ty původní děj zlepšily!“
Překladu se ujal Richard Podaný a s redaktorem Romanem Tilcerem vychytali v českém vydání i chyby, které vznikly při překladu z francouzštiny do angličtiny.“... celý text
— jan8470
V cizích botách
„Ty vysokánské červené střevíčky z krokodýlí kůže od Louboutina tvoří opravdu zápletku celého příběhu a nesou na svých podpatcích osud všech jeho hrdinek.
Nisha a Sam, dvě ženy, které žijí každá v jiném světě. Nisha je ženou boháče a Sam se potýká se všemi možnými problémy. Jejich životy se poprvé protnou, když si omylem vymění tašky v tělocvičně. Nisha zůstává bez prostředků, nejenom bez svých louboutinek, ale ztrácí téměř vše... Sam má sice boty, jejichž cenu nezná a její život začne postupně nabírat jiný směr...!
Moc hezky jsem si početla, Jojo Moyes mě nezklamala, příběh byl moc krásně napsaný, místy až humorný, místy smutný, dojemný i laskavý. Takový příběh o přátelství žen, které spojí solidarita a touha pomáhat.“... celý text
— zuzana2599
Láska mezi vločkami
„Nádherný příběh“
— Ludmila91
Básníci pařížské bohémy
„Super výbor poezie s Francie 1830 - 1848 básníci u nás na námi výzva pro nakladatele co takle basnir
ky této sbírky vydat v češtině. Ve sbírce jsou pěkný medailonky autorů které jsou ve sbírce
Menší ukázka
Elisa Mecroeurova
Snění
Co srdce na tom! Život lze obětovat i chvíli :své srdce otevřít, darovat všechen cit chvíli kdy k poháru se ústa něžně schyli, kdy nektar pokusí kdy mohu štěstí pít.
Je třeba naplnit rok jeho koloběhu? Zítřejší severak poplenení dnešní květ, miluji na ruzích jen vůní svěžest něhu chci jarní paprsky nechci sníh ani led.
Jedina hodina je víc než cela léta ne stíny nemohou být bratry rozbresku.
Chci spocinout dřív než poznam tíhu světa!
Ja zkusím toliko vydat se na, ztesku.“... celý text
— ozzak
Němé duše
„Jitka Ládrová si pro čtenáře připravila zajímavý vztahový propletenec, v němž není o zvraty nouze, a to především v druhé polovině knihy. Každý z aktérů téhle hry má totiž nejen své záměry a touhy, ale skoro všichni také ukrývají tajemství. Proto příběhu dominují především intriky a pletichy.
Svět, v němž sice magie funguje, ale čtenář se o ní mnoho nedozví, jako by vypadl z historického románu a jediným opravdu atraktivním místem tu je džungle. Bohužel jí a jejím obyvatelům autorka nevěnovala příliš prostoru.
Ve finále jsou Němé duše především o vztazích jednotlivých hrdinů. Ti jsou však předvídatelní a ploší. Charaktery jednotlivých postav si jsou navzájem podobné jako vejce vejci, přitom právě na nich celý román stojí a padá. A ani s uvěřitelností na tom nejsou bůhvíjak skvěle. Příkladem budiž Omdenův otec. Ten sice provozuje nevěstinec, ale když se zaměstnankyně, kterou si vypěstoval jako budoucí hvězdu podniku, rozhodne živnost opustit, bez mrknutí oka jí dá své požehnání.
Románu se ovšem nedá upřít spád a čtivost, a to především díky tomu, že autorka přeskakuje v pravidelném rytmu mezi jednotlivými postavami, a tím udržuje čtenáře v napětí. Také vývoj postav stojí za pochvalu. Ovšem největší obdiv patří Jitce Ládrové za neskonale precizní čtenářský servis, který na svých autorských stránkách pro čtenáře připravila. Přílohové materiály a zákulisní informace o vzniku knihy, mapa Skalního města či grafiky s citáty postav jistě potěší každého, komu by se po dočtení románu po světě Němých duší stýskalo.
Na knize je vidět, s jak velkou láskou na ní autorka pracovala. Pokud Němé duše budete číst jako vztahovku z ranku young ydult, pravděpodobně ve vás vzbudí nadšení. Staré kozáky či čtenáře toužící po komplexním fantasy světě však nejspíš neuhranou.“... celý text
— jan8470
Haka za lilii
„Příběh je od začátku až do konce poutavý a plný emocí. Hlavní mužskou postavu si prostě zamilujete – neodolatelný, silný, ale zároveň citlivý. Jeho vztah s Lilií byl nádherně propracovaný a dojemný, postupně se vyvíjel a nabízel jak romantické, tak dramatické momenty.
“V životě jsem neviděla naživo takový tělo. Byl obrovskej a ano, ten metrák měl určitě, ale všechno ve svalech. Doslova chodící hora svalů. Ramena měl široký a ty trapézy? Ještě že má tak dlouhej krk, protože jinak by mu hlava navazovala přímo na ně. Každičkej sval na zádech a břiše byl snad desetkrát větší než sval obyčejnýho smrtelníka… Perfektně vyrýsovanej, vážně perfektně. Už se těším, až si budu moct sáhnout. Z profesionálního hlediska samozřejmě.
Dynamika mezi hlavní hrdinkou a ostatními postavami z týmu byla skvěle zpracovaná. Každá interakce působila přirozeně. Bylo nádherné sledovat, jak se hrdinka učí důvěřovat ostatním, jak mezi nimi vzniká vzájemná podpora a respekt. Do celého rugby týmu jsem se naprosto zamilovala! Chvíli jsem ji i dokonce záviděla! A propojení kulturních prvků Haka dodalo knize na originalitě a hloubce.
Kniha byla tak super, že bych ji tu mohla chválit do nebes! Hlavní hrdinka nebyla žádná chudinka nebo žena v nesnázích. Lehké prvky toho tam byly, ale působila jako silná žena, která se za sebe umí postavit. Tak to má být! Velmi inspirující. A Alex? Fuuu, chodící charismatická a atraktivní hora svalů?! Say less.
Konec příběhu byl krásný a šťastný, což pro mě bylo jako čtenářku perfektní zakončení. Musím přiznat, že bych zvládla i více odvážnějších scén, ale celkově je to nádherná a romantická kniha, kterou bych vřele doporučila. Pokud hledáte příběh, který vás pohltí, rozesměje a zároveň vám nabídne dojemnou romanci, tak tahle kniha je ta pravá!
Doufám, že se mi do rukou někdy dostanou další knihy od této skvělé autorky!“... celý text
— Ella_Rei
Někdo z nás
„Že začátku jsem si říkala, že to snad nemohla autorka napsat, nudné dialogy, příběh nic moc, ALE PAK, no prostě mazec, sedím tu a rozdychavam to, vím, co je to mít otce alkoholika, takže jsem se do pocitů dětí "lehce" vžila, ale ty neskutečné zvraty a rozuzlení, fakt se to nedalo odložit“... celý text
— sidonka
Vzpoura strašidel: Kristýna se (ne)v(z)dává!
„Vtipný příběh plný svérázných strašidel a humoru vypráví o bývalém baletním mistru Pivoňkovi, který je kastelánem na malém zámku v jižních Čechách. Tam žije vcelku poklidně s kočkou Matyldou a partou místních duchů čítajících šlechtický pár, jejich nezvedeného synka a mladou chůvu Kristýnu. Bývalý baleťák by si tam důchod v poklidu užíval až do smrti (a možná i po ní), kdyby jednoho dne na zámek nedorazil zájezd učitelů v čele s matematikem Buštou. Ten na strašidla nejenže nevěří, ale je schopen napsat o dění na zámku (protože když o vás někdo tvrdí, že neexistujete, ukážete mu se vší parádou, že se mýlí) udání na ministerstvo. Zavilý ministerský úředník Kroupa se rozhodne všechna strašidla ze zámku vyhnat a chudáka Pivoňku přemístit do domova důchodců.
Pokud byste čekali jakoukoli historickou hodnověrnost, byli byste zklamáni. Eskapády kastelána Pivoňky a jeho svérázných strašidel se řadí k příběhům, jako jsou například Ať žijí duchové či Tajemný hrad Svojanov, v nichž autorova fantasie do reálných kulis zasazuje vlastní postavy, které nemají s historickými osobnostmi pranic společného.“... celý text
— jan8470
Překvapivý následník
„"Abys zahlédl krásu a kouzlo tohoto světa, musíš se na něj dívat očima, které hledají zázraky."
"Nemusíš se měnit. Jen musíš najít někoho, kdo tě bude mít rád přesně takového, jaký jsi."
Ke knížce jsem se dostala díky komentářům v Databázi. Jsem ráda, že se mi dostala do rukou, moc se mi líbila.
Oba dva mi byli hned od začátku sympatičtí, takže jsem jim fandila a jsem ráda, že to nakonec dopadlo tak, jak mělo. Přečtení můžu jen doporučit.“... celý text
— MAU256
Mlsoun. Kniha druhá
„Mezi Gusem a Jepperdem to i nadále váženě skřípe, nicméně na hádky není čas. Po nějakých dohadech se skupina rozhodla vyrazit směrem k Anchor Bay, kde snad doktor Sigh nalezne odpověď na otázku, jak se narodil Gus, který je podle jistých stop prvním ze zvířecích dětí. Ale než tam doputují, čeká je ještě spousta nových setkání. To nejnovější například s Walterem Fishem, záhadným přeživším, který obývá skvěle vybavený vault. Všechno je však mnohem složitější. Ani zde není o akci nouze a vzhledem k tomu, že se skupina několikrát rozdělí, má Jeff Lemire možnost i v Ohrožených druzích využít svůj dar paralelního vyprávění. Zde tedy novátorsky tak, že jednu dějovou linii vypráví pomocí panelů v horní části stránky, duhou zároveň na panelech dole.
Emocemi nabitá jízda plná dějových zvratů je zakončená, jak už je u autora zvykem, biblicky kryptickou snovou sekvencí a závěrečným cliffhangerem, který jasně ukazuje, že pokračování Mlsounovy cesty na Aljašku bude ještě drsnější.“... celý text
— jan8470
Suchý hadr na dně mořském
„Audiokniha :
Taková odpočinková kniha. Za chvíli nebudu vědět o čem to bylo...“
— Lka
Neodpovídej
„Kniha byla čtivá. V první polovině knihy, se mi líbilo, že jsou kapitoly krátké a svižné. Příběh Zuzany mě pohltil a mrzelo mě, že příběh z ničeho nic zmizel a druhá polovina knihy, byla jedna dlouhá kapitola ohledně dopadení vraha. Konec jsem si také představovala jinak, docela to změnilo můj celkový názor na knihu a proto dávám 3 hvězdičky. I přesto se mi kniha líbila, ale znovu si ji asi nepřečtu a pošlu ji dál.“... celý text
— VeronikaZe
Ztraceni v divočině
„Dobře čtivá harlekýnka bez valné hodnoty. Za mne omyl, ale pro někoho, kdo to má rád, to může být příjemná romantická erotika s nádechem dobrodružství.“
— sasekr
Pád
„Přes celé Hellboy Univerzum je Hellboy pořád nejlepší. Tohle je epilog k sáze vypravěné v hlavní sérii Hellboye (čísla 8, 9 a 12). Atmosféra prázdného pekla je správně ponurá a tísnivá. No a Dave Stewart odvedl perfektní práci. Každý panel je skvost.“... celý text
— memphisz
Příliš mnoho štěstí
„príjemná svieža knižka. krásne pútavé príbehy, veľmi dobre sa číta. a veľmi dobrý pocit zanecháva.“
— strbkav