Nejnovější komentáře

Život si se mnou zahrává Život si se mnou zahrává

„Těžká kniha. Srozumitelná a lidská. A zároveň nepochopitelná. Novodobé dějiny zemí bývalé Jugoslavie bych si měla podrobněji prostudovat. Jsou dosti temné.“... celý text
— Borntobike

A hory odpověděly A hory odpověděly

„Poslouchala jsem jako audioknihu, byla moc hezky namluvená a bavila mě. Ze začátku jsem se trochu ztrácela v perspektivách vyprávění, ale pak si to sedlo a bylo to dobré. Některé části mě bavily víc než jiné, ale celkově hodnotím pozitivně. Bylo to mé první setkání s autorem a na knihu jsem se chystala roky, určitě jsem ale ráda, že jsem ji četla až nyní.“... celý text
— Mi-šu-le

Lustr pro papeže Lustr pro papeže

„Tato útlá knížečka je neskutečným a nepředstavitelným svědectvím o hrůzách pracovních táborů za doby normalizace. Naprosto šokující, co dokáže člověk vymyslet a také udělat dalšímu člověku. I když otřesné čtení, přesto doporučuji.“... celý text
— Marika Vanova

Úvod do mezinárodního práva soukromého Úvod do mezinárodního práva soukromého

„Upřímně jsem překvapen, nemám sem co psát. Vše podstatné velice výstižně vystihnula níže komentující Magdaléna. Mohu jen znovu shrnout, snad s drobnými glosami. Vážím si všech učitelů, kteří se na výuce tohoto předmětu účastní a kteří jsou zároveň autory (bezezbytku) této publikace, mimochodem, dnes to již není profesorka a tři doktoři, ale profesorka a tři docenti. Přeci ale nemohu uštěpačné poznámky zcela zamlčet. Při první přednášce profesorky Rozehnalové, která mimochodem přednáší skvěle, když už si člověk zvykne, dozví se o sobě studenti, že již ze středních škol odcházejí plně neschopni stylizovat text, ba psát vůbec. Jejich gramatika, syntax, any stylistika nestojí vůbec za nic, neumí přemýšlet, ani své intelektuální výplody sdělovat. Pak si otevřete jejich učebnici a narazíte na kapitolu pojmenovanou "mezioblastní, mezipersonální a intertemporální kolize" a nezbývá vám, než se zasmát. K tomu je třeba si připustit – nejméně polovina té učebnice je v zásadě nečitelná. Nelze zkrátka vylovit z daného textu jakoukoliv solidní myšlenku, nebo je to při nejmenším velice komplikované. A není to tím, že by tam nebyla – je to tím, že se to nedá číst a autoři nejsou zkrátka schopni nic vysvětlit. Přičemž, a to je zajímavé, v jejich živém podání tato výtka neplatí. Strašně zajímavé. Dalším bodem, který Magda velice správně zmínila, je problematika rozštěpení materie do dvou knih. I já to považuji za velice nešťastné. Látka obou z nich působí kuse, neprecizně, hemží se to v textu neustálými a zcela zbytečnými odkazy na druhou publikaci a upřímně, smysl tohoto pojetí zkrátka nechápu. Z čistě estetického hlediska mi pak vadí, že obě učebnice jsou nakladatelstvím jinak provedeny. Nepovažuji tuto koncepci za správnou, jediné k čemu vede je nepřehlednost a složitost již tak složité látky. Složité látky se týká poslední exkulpativní poznámka. Nemohu vám tuto učebnici s klidem doporučit, ani naopak zapovědět, coby špatnou. Nejen proto, že látce nerozumím ani zdaleka dost na to, abych toto mohl posoudit, ale také proto, že jsem nečetl (krom občasných náhledů do té Kučerovy, když už bylo nejhůř) žádnou jinou. Proto se musím spokojit s výše podanými poznámkami snad s tím dodatkem, že s trochou snahy a trpělivosti je možné látku z této pojmou a pochopit a vlastně je to nakonec i docela zajímavé čtení. Pozn. Výše podaný text napsal jsem ještě před průběhem druhého semestru tohoto předmětu a před druhým, respektive i třetím dočtení. Závar po půl roce? Když tomu dáte čas, ono to za to docela stojí. Některé instituty (předběžná otázka, adaptace, ale i kvalifikace) zůstávají nadále vlastně nečitelnými a tak vlastně špatně podanými. Ale ono to nepramení jen ze nedostatečnosti autorství – ona to má na svědomí hlavně sama látka. Dohromady ale ten text obsahuje světlé chvilky a při trpělivosti je jistě nápomocný.“... celý text
— Set123

Tělo Tělo

„Mistrovské zpracování příběhu válečné události, která převrátí naruby život přeživších vojáků jež si ponesou fyzické a psychické následky a pocit viny po zbytek života. Napsáno úsporným stylem;autor vypráví mozaiku osudů vojáků před a po události takovým způsobem, že jsem čtení s lítostí přerušoval a nutil se k zpomalení četby protože v příbězích je mnoho zajímavých věcí k přemýšlení o vlivu výchovy a rodiny na jednání člověka. Četl jsem kdysi dávno Na západní frontě klid,Hlavu 22,Nahé a mrtvé, Mladé lvy,Laskavé bohyně,Kůži a jiné;troufám si říct, že tohle zpracování tématu šikany,utrpení a smrti mladých kluků ve válečném nasazení si zaslouží být zmiňováno vedle těch nejslavnějších literárních děl o válce vůbec.“... celý text
— tonysojka

Rozhodování Soudního dvora EU ve věcech příslušnosti: (Analýza rozhodnutí dle nařízení Brusel Ibis) Rozhodování Soudního dvora EU ve věcech příslušnosti: (Analýza rozhodnutí dle nařízení Brusel Ibis)

„Ano, tohle je dobré. Jestli existuje nějaký zdroj informací, který byl reálně užitečný při studiu MPS (s vědomím, že mé finální výsledky v tomto předmětu rozhodně nebyly oslnivé), je to tato publikace – online zdarma dostupná na stránkách fakulty. Jedná se o velice rozsáhlý text, který se zaobírá dohromady polovinou nařízení Brusel I Bis Pro nějakých 25 článků je zde předkládána judikatura na rozsahu 500 stran s tím, že zbytek nařízení (tedy mj. otázky týkající se uznání rozhodnutí) je upravena v obdobné, poněkud kratší, publikaci. Vzhledem k rozsahu nepřekvapí, že je to pro studenta snad až příliš rozsáhlé. Obsahuje všechny významné judikáty (namátkou, LTU vs. Eurocontrol, Gruber, eDate, Fiona Shevill a mnohá další, která student prostě nakonec musí znát zpaměti), ale i některé (velké množství) dosti tuctových, které člověk vezme na vědomí a zase rychle zapomene. Jsou podány pomocí právní věty, výboru z odůvodnění a autorova hodnocení – sem tam doplněné o stanovisko generálního advokáta (ta ostatně stejně bývají nejlépe odůvodněná a stojí za to je číst – viz například případ Inkreal). Dohromady to tedy celé číst netřeba (ač to neuškodí), něco se zase hodí doplnit z mimoběžných zdrojů, publikace už přecejen má nějaký ten rok. A když na to budete mít čas, určitě vám pomůže. I zde je třeba vyrovnat se s některými problémy. Jednak s tím, že literární úroveň SDEU není kdovíjaká a autoři tomu mnohdy nepomáhají. Jejich komentáře jsou občas dosti nenápadité a vlastně plytké (pro mnohost předložených rozhodnutí, ke kterým vlastně dohromady není moc co říct) a nečte se to vždy lehce. Výhody ze čtení plynoucí však myslím vítězí nad těmito drobnými nesnázemi.“... celý text
— Set123

První lidé na Měsíci První lidé na Měsíci

„Knížku jsem si poslechla jako audioknihu, hezky dramaticky zpracováno, bavilo mě to od začátku do konce.“
— alishek

Gazely Gazely

„Já prostě Hartla miluju a musím mít každou jeho knihu. Píše o normálních věcech, s humorem a já to tak mám ráda. Kniha nezklamala.“
— katawo

Katyně Katyně

„No, jak už zde mnozí psali, je to zvrhlost, čím dál, tím víc.. Ta nechutnost, absurdita a později i oplzlost prostě vytéká každým řádkem. Zároveň ale chápu, že to byl záměr autora, šokovat a znechutit. Ke konci mě asi nejvíc dobíjelo pokrytectví samotného Vlka, nejvyšší autority na škole. Mimochodem, ten moment, kdy byl objeven pan Vonásek se svojí Maximařenkou (záměrně nebudu vyzrazovat detaily, kdo knihu četl, ví, o čem mluvím) mě totálně připomněl atmosféru Kafkova Procesu - soudci a jinak vlivní lidé, tahající za nitky osudu nevinných lidí, poschovávaní a soudící dotyčné oběti těch procesů kdesi v zaprášených a klaustrofobicky malých podkrovích nějakých paneláků na předměstí. Na jednu stranu děsně absurdní, ale zároveň ve čtenáři (alespoň ve mě) vyvolávající pocit úzkosti kdesi na nejhlubší úrovni, co se nedá ani pořádně uchopit. Co se týče stylu psaní, ten mě hrozně rozčiloval - jednak skákání z po časové linii tam a zpět, ale jakože skoro uprostřed věty, bez jakéhokoliv upozornění ve formě nějakých teček nebo oddělených odstavců; ale zejména forma psaní přímé řeči - to, že se uprostřed věty dá pomlčka, aby tam byl vložen odstavec o myšlenkových pochodech dotyčného, jen proto, aby se teprve pak dokončila věta, to je prostě fušerství jako prase. Kvůli tomu jsem kolikrát chtěl knížku odložit a měl jsem nutkání nasadit mnohem nižší hodnocení, než jsem nakonec dal (holt, obsah vítězí nad formou)...“... celý text
— petrn

Ghúl Ghúl

„Tak první věc byla, že normálně bych si asi takovou knihu nekoupila. Jednalo se o společné čtení jednoho knihkupectví, tak jsem do toho šla. Jako můžu říct, že jsem četla větší pecky, ale fantazie se zde upřít nedá. Bohužel nevím, zda větší stvůrou byl Ghúl, nebo někteří dospělí. Kniha má odpich, čte se dobře, nic navíc není potřeba. Kdo se rád boji, bude spokojený.“... celý text
— katawo

Mezinárodní právo soukromé Evropské unie Mezinárodní právo soukromé Evropské unie

„Další publikace k níž mám poměrně ambivalentní vztah. Prvně jsem ji vyloženě neměl rád. Postupně ale, když jsem ní trávil více a více času, začala se mi vcelku líbit. Takto, než začnete pozitivně či negativně hodnotit tuto učebnici, je vhodné se zamyslet nad látkou v ní upravenou. Zezačátku se totiž učebnice zdá až nechutně složitá, nepochopitelná a místy prázdná. No jo, jenže jaké je MPS? No je takové trochu složité (je to ostatně zcela unikátní právní odvětví), takové trochu nepochopitelné a takové trochu prázdné (vzhledem k mase evropské úpravy, která ovšem nebyla projudikována v každém aspektu a k autonomní interpretaci tohoto práva). No a je to samozřejmě smutné! Ale nemůže za to učebnice. Nakonec vlastně musím říct, že co se sdělit dalo, sděleno bylo. Učebnice je komplexní (třebaže vydělení obecné části MPS do samostatné knihy nadále považuji za chybné) a relativně obsáhlá. To samozřejmě pokud jde o úpravu Římu I, Římu II a Bruselu I Bis – ostatní části jsou pokryty spíše v rozsahu základního přehledu. Na straně druhé plat také to, že čas plyne, kniha se s časem nemění. Ano, ano, snažím se naznačit, že už je krapet zastaralá. Brusel II Ter? Ne, stále Brusel II Bis. Absentuje revoluční rozhodnutí Inkreal vs Dúha reality a další. Tento problém by nicméně měl být vyřešen novým vydáním na sklonku tohoto roku. Zásadní výtku lze vznést jednak na adresu stylistických schopností autorstva, druhou na celkovou redakci knihy. Co mělo být sděleno, bylo sděleno. CO se dalo pochopit, bylo nakonec pochopeno. Ale že by to autorstvo usnadňovalo, to tedy ne. Ani jeden z nich nemá přílišné stylistické nadání, bývá to jen horší, lepší ne. (Hledat zápory v jejich větách je kouzelné). Problém s faktickou užitečností publikace je také nakladatelství, které naprosto nezvládlo (nezvládá) grafickou úpravu textu, člení jej naprosto zběsile a nepochopitelně. Jednotlivé části nejsou dost oddělené, text splývá, témata jsou přinejmenším vizuálně velice nepřehledná. Upřímně bych autorům doporučil přejít spíše k nakladatelství C. H. Beck – tam si s textem vyhrát dokáží. No takže tak. Já vám nevím... Myslím, že to za přečtení stojí a vlastně to ve výsledku není špatná kniha. No ale rozhodně pro ní potřebujete trpělivost.“... celý text
— Set123

Autistky: O ženách na spektru Autistky: O ženách na spektru

„Tak s touhle knížkou mám problém. Část s osobním příběhem autorky, jejími zkušenostmi a těžkostmi, dejme tomu. Ale v dnešní rozhárané uspěchané době má opravdu problémy či alespoň stíny na duši kdekdo, takže chápu, že občas pochopení třeba i ze strany přátel hledá těžko. S dnešním přístupem psychologů bychom nějakou nálepku po vyplnění příslušných hromad dotazníků dostali pravděpodobně všichni. Jinak mě v knize ale štvala spousta věcí, až tak, že jsem si začala vypisovat a vypsala toho na vlastní knihu. Také podotýkám, že autistu doma máme, takže nejsem moc daleko od zdroje a něco málo o tom už sakra vím. Jenže náš autista není vysokofunkční, ale nízkofunkční, takže spousta tezí pro něj neplatí. Například "my všichni jsme stejní autisté" - tak ne, nejste. Vy jste ti, kteří měli pořádnou kliku. V porovnání s těžšími případy (platí pro dámy i pány) pak vypadají youtubové skupinky "autistek" hlásajících, že si chtějí žít podle svého, jako další ukřičená menšina žádající svá práva (jen s jiným razítkem). A pak, studenti vysokoškolské češtiny prominou, ale jakmile někde dojde na "rozbor díla", je to, jako by přede mnou mávali červeným hadrem na corridě. Nebohý literát měl špatný den nebo slabou chvilku nebo byl prostě namol, ale najde se stovka chytrolínů, kteří jeho dílo budou po sto letech převracet písmenko po písmenku a snažit se v tom najít utajený smysl a význam. Nejlépe na toto studium ještě použijí pár spoluobčany hrazených grantů. Tak pozor, vážení, ne každý ujetý individualista, introvert či mimoň byl či je autistou. A moudra typu ... přijmout cizost v sobě... ... nejdůležitější úlohou pozornosti je zajistit atmosféru ticha a pozornosti... Hmmm, toto není nic pro mě.“... celý text
— gretl74

Ve školce: Chováš se k ostatním ohleduplně? Ve školce: Chováš se k ostatním ohleduplně?

„Kniha pro děti o tom, jak se chovat ve školce. Moc se mi líbí formát, kdy je nejdřív ukázáno jak to NEdělat a po odklopení stránky se ukáže vhodnější varianta chování i s nějakým tím textem. Ilustrace jsou hezké, knížka útlá. Doporučený věk je od 4 let, nicméně text tomu naprosto neodpovídá. Vypadá to, jakoby to čtyřleté dítě překládalo. Dlouhá souvětí, podivná slovní spojení a občas i pro mě zvláštní myšlenky (svět se poznává až ve školce, učitelka může dítě ignorovat...).“... celý text
— Turmee

Sněhulák Sněhulák

„Audiokniha. Tentokrát mi kniha nesedla tak jako jiný HH, myslím že to bylo přednesem ve slovenštině. Hlas byl často tichý, málem by se zdálo že to pan Mňahončák čte šeptem.“... celý text
— Kortez

Loupežník Loupežník

„Hra uvedená v roce 1920 je jednou z prvních, kterou Čapek napsal. Začal ji psát již v roce 1911, v 21 letech, než ji ale dokončil a uvedl, prožil deprimující první světovou válku a oslavil své 30. narozeniny. Podstatné je to proto, že hra pojednává o střetu generací. Oslavuje drzost, bezprostřednost a energii mládí, proti ustaranosti, usedlosti a majetnictví stáří. Mladý loupežník je vzor rebélie a šarmu, zatímco starý profesor nudného měšťana zaklínajícího se řádem a pravidly. Loupežník se obsazením domu profesora tak trochu sám postaví systému, který je zastoupen profesorem, jeho ženou, poučujícím učitelem, starostou, vojáky. Někteří hubují, další se vztekají, jiní domlouvají. Přesto v něm všichni dotyční muži vidí vzpomínku na nespoutaného hrdinu z beztarostného dětství. A matka zase vzpomínku na chvíli nespoutané lásky, která jinak musela být svázána a potlačena konvencemi a morálním odříkáním.“... celý text
— memphisz

Pět jazyků lásky Pět jazyků lásky

„Dnes (2024) snad už všem známá kniha i s jejími principy. Každému asi musí být jasné, že vnímání lásky a její projevování je individuální. Autor představuje 5 základních přístupů k lásce a v podstatě i k životu. Teorii dokládá příklad s praxe, přičemž všechny (překvapivě) končí happy endem. Včetně Anny, která žije v toxickému vztahu, ale rozhodne se ho zachránit na základě víry v Boha. Křesťanství se nenápadně prolíná celou knihou, a přestože mě nijak extra nerušilo, obešlo by se to i bez toho. Ostatně...vynechat by se dala velká spousta omáčky. Autor se často opakuje , zdroje některých tvrzení uvedeny nejsou. Přesto je kniha čtivá a přehledná. Osobně bych ocenila ještě nějaký test na určení jatka lásky, protože třeba kontaktně ten můj se mi stále rozklíčovat nedaří.“... celý text
— Turmee

Eragon Eragon

„Má to svoje mouchy, vykrádá to kdeco, ale přesto je to skvost. Kdo napsal něco podobného v patnácti, ať hodí kamenem. ;)“
— Knihontýnka

Láska po španělsku Láska po španělsku

„Většinou se řídím heslem, že když člověk nemůže říct něco hezkého, měl by raději mlčet, ale tohle bylo tak strašný, že se z toho musím vypovídat. Mně nevadí oddechové čtení, romantické komedie, líbila se mi třeba Hypotéza lásky, byla jsem připravená na nenáročné čtení s předvídatelným koncem, v tom problém nebyl. Problém byl v tom, že to bylo strašně trapný! Kolikrát jsem obracela oči v sloup nebo přemáhala potřebu zvracet. Bylo to ploché, nevěřila jsem tomu, stále se opakovaly podobné fráze a popisy. Jak kdyby se někdo pouze držel šablony, jak napsat spicy romantiku. Nefungovalo to. Doufala jsem, že se to zlepší, až budou ve Španělsku, ale žádná španělská, přímořská atmosféra, na kterou jsem se těšila, se nedostavila. Celkově jsem z knihy necítila ducha místa, nepřenesla se na mě atmosféra ani New Yorku. A vím, že každý vztah je jiný, ale tomuhle jsem fakt nevěřila. Ježineči, to bylo trapné! Proč jsem to dočetla? Čekala jsem na to Španělsko a pak už jsem si řekla, že to prostě dočtu, ať vím, jak moc trapné to může být. A koupenou knihu nerada nedočítám.“... celý text
— Yukon

Dar volby Dar volby

„Zajímavá kniha, která určitě přinese některým lidem užitek v cestě za štěstím. Autorka se vyjadřuje stručně a jasně, bez omáčky a okecávání (alespoň v první půlce knihy, ve druhé už se trochu opakuje). Jednotlivé principy doplňuje příklady z praxe a vlastní zkušenosti. Povzbuzuje k bezpodmínečné lásce a laskavosti k sobě samému. Líbí se mi, že klade důraz na to odlišit pocity a myšlenky a uvádí pár základních tipů jak mluvit (neříkat "nemůžu"). Přes veškerý respekt k autorčině životnímu příběhu, je jesnou zmnoha terapeutů, které mám ve škatulce"Já jsem vymyslela naprosto nový přístup, je jediný správný a ostatní nejsou dost dobré." Text neobsahuje žádné zdroje předložených tvrzení. Celkově jde spíše o filosofické úvahy než o praktické návody. Rady jsou typu: Odpusťte, věřte, přestaňte, začněte, rozhodněte se důvěřovat...což teda nepokládám za příliš užitečné.“... celý text
— Turmee

Ledová země Ledová země

„I podle hodnocení je vidět že tento díl není tak oblíbený. Zatímco předchozí díly mají 90% tento má 89. Konec 2. dílu mě strašně nadchnul(dokonce jsem i brečela) a nejspíš jsem očekávala víc než kniha poskytla. Tím ale nenaznačuji že byla špatná. Fandila jsem Willovi aby zvítězil nad jedem. Když se pak probudil vůbec mi nedocvaklo že už je zdravý. Připadalo mi to normální. Uvědomila jsem si to až když se Evanlyn rozbrečela“... celý text
— Ninawimm

151 dní po evropských stezkách: Dobrodružství holky s bucket listem 151 dní po evropských stezkách: Dobrodružství holky s bucket listem

„Knihu jsem přečetla jedním dechem. Nemohla jsem se odtrhnout. Luci, přeji Ti z celého srdce, abys byla šťastná!“
— Julie Laskova

Hořící most Hořící most

„2. díl pro mě určitě lepší než 1. Bylo tam víc napětí a kniha byla samá akce a pohyb. Některé pasáže jsou nudné, ale jsou v knize občas potřeba. Tato knižní série je jediná u které si jasně představuji postavy a užívám si děj naplno. Jako kdybych se dívala na film. Dokonce mám v hlavě přesný a třetelný hlas Horáce ,Willa ,Evanlyn a dalších postav.“... celý text
— Ninawimm

Čtvrté křídlo Čtvrté křídlo

„Super! Tahle knížka mě dostala že čtecí krize a lituji jen toho, že si musím počkat na druhý díl. Violet nebyla klasická hloupá naivka a Xaden byl správný "bad boy" do toho se prostě nejde nezamilovat. Draci byly super, i když někdy mě svými charaktery pili krev :D Jak říkám příběh byl velmi čtivý něco jako Dvory akorát s draky, za mě je to super fantasy.“... celý text
— whiolet

Všechno, úplně všechno Všechno, úplně všechno

„Po roce jsem se začetla do knihy, byla skvělá!“
— VeronikaNovotna

Nové šance Nové šance

„Od prvního dílu jsem z této série nadšená.I když je to celkem jednoduché vyprávění,má to své kouzlo, řekla bych, že v jednoduchosti je krása“
— Ála1968

Tvoje vina Tvoje vina

„Druhý díl s oblíbenou dvojicí Noah a Nickem. První díl se mi dostal pod kůži i přes to, že nespadám do věkové kategorie. Bylo tam tolik věcí na prožívání, že mě to párkrát sejmulo a ti dva mě z toho vždy vytáhli. Druhý díl byl ze začátku takový řekla bych vyplňující, stále řešení problémů dokola, hádky a usmiřování. Zase tam toho ale nebylo tolik aby mi to nějak kazilo knihu, věřím, že takové problémy každý párkrát zažil. Konec knihy mě teda úplně rozcupoval, stalo se naráz takových věcí, až jsem z toho byla úplně rozložená a zůstala tak až do konce knihy. Ani jeden z hlavních hrdinů nemá lehký život, a prožívat to s nimi je neuvěřitelné. Jsem opravdu zvědavá co nám přinese poslední dílů ale předpokládám, že to bude bouře emocí. Z knihy: - „ Takhle budeš nosit moje srdce kamkoliv půjdeš." (Nick) - „Milovat tě je ta nejsložitější věc, jakou jsem kdy v životě udělala." (Noah) - „Milovat tě je to nejkrásnější, co jsem kdy v životě udělal." (Nick) - „Proto odloučení nepřinese nic dobrýho. My dva na to nejsme stvořeni, pamatuješ?" (Nick)“... celý text
— Zuzíček77

Tropické noci Tropické noci

„3, 5 hvězdičky Moc dobře se mi četl, líbila se mi ta atmosféra, tak tíživá, mlhavá, k tomu cítíte určitou nedůvěru k hlavnímu hrdinovi a vy tak napnutí čekáte, kam to celé bude směřovat a hlavně jak se se zjištěním, co se kdysi odehrálo a co se asi děje právě teď, hlavní hrdina popasuje. Konec mohu za mě označit jako překvapivý, možná bych si ho dovedla představit i trochu jinak, ale tak autor to zakončil tak, jak chtěl :) Rovněž bych se nebránila ještě více informacím ohledně minulosti našeho hrdiny, pár desítek stran navíc by mi nevadilo:) suma sumárum - bavilo:) Btw. Budu se opakovat, ale.. ta obálka! Pecka! Prostě Host no:)“... celý text
— blackoutzuzi

Pusťte světlo do tmavého večera Pusťte světlo do tmavého večera

„3,5 hvězdičky Příběh je založený na vztazích našich hlavních hrdinů, jejichž osudy se intenzivně prolínají. Je o rozchodech, zklamáních, návratech, každodenních strastech. O tom, že kdybychom spolu jednali narovinu, byli ke druhým, ale také sami k sobě, upřímní, mohlo by se nám mnohem lépe žít.. Dala jsem si za cíl číst mnohem víc knihy z našeho českého rybníčku a mít tak větší přehled o tom, co u nás vychází:) Pokud chcete i vy číst víc českých autorů, tak určitě doporučuji třeba tuhle knihu. Četla se lehce, bavila mě a navíc ta obálka? Krása, klasický Host:))“... celý text
— blackoutzuzi

Smrt v domě Gillespieů Smrt v domě Gillespieů

„Tentokrát se v knize ukrývá více příběhů, a to rovnou 4! Hlavní příběh, Smrt v domě Gillespieů, byl, řekla bych, taková klasická hororovka ve strašidelném domě. Nečekejte nic extra originálního, ale za to něco, co se čte neskutečně lehce, kdy děj odsýpá, vy hlavní hrdince přejete hlavně aby to přežila a v duchu neustále nadáváte, ať tam proboha neleze!! :D atmosféra příjemně houstne, až se postupně dostanete k vysvětlení, co se to v tom domě, sakra, děje:) Trochu mě mrzí ten závěr knihy, kdy mi přišlo, že to autorka tak halabala zakončila, jako by to už chtěla uzavřít co nejrychleji. Možná jí křivdím, ale tak to na mě působilo.. Ovšem ty další povídky mě neskutečně bavily, všechny tři! Já jsem holt holka povídková a když se navíc jedná o horory, tak to je moje:) Skvělé nápady a atmosféra! Celkově knihu hodnotím spíše jako průměr, který mě ale bavil, jako všechno, co Darcy Coates napíše, jinak bych se k jejím knihám neustále nevracela, že :)“... celý text
— blackoutzuzi

Rozvaliny Gorlanu Rozvaliny Gorlanu

„První myšlenka co mě napadla po přečtení knihy byla ta že okamžitě musím číst další díl. Kniha mě naprosto uchvátila. Nejen svým příběhem ale i „humorem" který jsem se naučila používat.Vřele doporučuji všem.“... celý text
— Ninawimm