Nejnovější komentáře
Obchodník
„Knihu jsem četla kvůli výzvě. Čte se to dobře. Ale žádné wow to není a konec mi přišel nijaký.“
— Vlaďkaa4
Snídaně u Tiffanyho
„Ze všech autorových knih má tato na Databázi nejnižší hodnocení. V poměrně útlém svazku autor sděluje spoustu informací. Takže psát určitě umí, ovšem ten obsah mě nějak neoslovil. Nevyčetla jsem tam žádnou přidanou hodnotu ….. jakoze je to o pomíjivosti života apod.
Naprosto geniální byl pro toto dílo i pro autora nápad nechat ve filmovém zpracování ztvárnit Holly Andrey Hepburn.
I když ten popis v knize jí jaksi vůbec neodpovídá.“... celý text
— Dámaskloboukem
Vlci, draci, bájná zvířata
„Toto som dostal na Vianoce 1992 od staršieho brata, kedy som mal sladkých 11 rokov. Vtedy čosi také bol neskutočný unikát. Dovtedy sa také knihy nerobili, alebo sa ku mne aspoň nedostali. Komunisti podobne ambiciózne publikácie neradi podhadzovali svojim ovečkám, veľmi radi ich držali nakrátko, takéto „zahranične veľkolepé“ knihy proste na našom trhu nemali čo robiť, neboli vítané. Nasledovala celá séria veľkolepých kníh z francúzskej série Mýty a legendy, ktorá vás dostala už veľkolepo uhrančivými obálkami. Dočkali sme sa Vikingov, Indiánov, rytierov a na svoje si prišli aj pobožní ľudia knihou Mýty a legendy: Stvorenie sveta. Dych vyrážajúce ilustrácie Francisa Phillippsa hýriace farbami a k tomu množstvo stvorov, z ktorých si 11-roční ucvrkávajú. Draky! Vlky! Bájne zvieratá!!! Preboha, veď už tá obálka: usmievavá opica v ľudskom orientálnom oblečení jazdiaca na veľkolepom modrom levovi s oranžovými očami v podmorskej ríši, to proste chcete mať zarámované na plagáte 4x3 metre. K tomu samozrejme bombové, nezabudnuteľné farby, ktoré ako keby doslova vytekali z publikácie. Dnes už nemám 11. Mám... no proste sa píše rok 2024, vyrátajte si to. Dnes už samozrejme vidím, že jednotlivé texty sú strašne skratkovité, možno s výnimkou mrazivých, dodnes uspokojivo nevysvetlených, legendárnych udalostí z francúzskej vidieckej oblasti Gévaudan (o tejto udalosti bolo natočených aj viacero filmov), ktoré sa ťahajú „až“ cez šesť strán. Ale ani to nie je žiadny zázrak. Ako tu už niekto spomenul, dnes to pôsobí možno s prižmúrenými očami ako nejaký výcuc o danom mýte, legende, či udalosti z internetu, tak ale zas treba si uvedomiť, že v r. 1991 (kedy to v slovenčine a češtine prvý raz vyšlo) sme ani nevedeli, čo to internet je, takže takéto publikácie boli akýmsi premostením medzi starou dobou, kedy sme informácie nemali čerpať, a (v r. 1991 však ešte veľmi vzdialenými) časmi, kedy sme sa (práve vďaka netu) vedeli dostať k „všetkému“ behom pár sekúnd. V takom prípade už podobné knihy samozrejme istým spôsobom stratili na význame. Ale listovať nimi je práve vďaka úžasným, jedinečným a miestami až geniálnym ilustráciám potešenie ešte i dnes, v r. 2024. Vizuálne obžerstvo (samozrejme podporené patrične ambicióznym vydaním: formát A4, kvalitný lesklý papier a viac ako 140 strán v tvrdej väzbe, k dokonalosti chýba azda len lacetka). Vskutku široký rozptyl, od Adama a Evy cez severskú mytológiu až po Tristana a Izoldu, Siegfrieda a lietajúcu búrkovú ťavu z Ázie, ehm.“... celý text
— Ivan Kučera
Byli jsme tady
„Táto kniha bola témou veľmi ťažká, spracovaním a čitateľským zážitkom výborná!
Isto viete, že ja príbehy písané z pohľadu dvoch osôb prosto a jednoducho zbožňujem. O to viac, pokiaľ sú oba pohľady výborne spracované, čo táto kniha splnila na plnej čiare a ja som, pravdupovediac, nemala ani trochu času na nudenie sa.
Aj samotný dej nezačína žiadnou zdĺhavou omáčkou, ale rovno vtiahne čitateľa do stredu diania, ako keby sa sám ocitol v miestnosti s Ericou alebo Thomasom a prežíval to, čo ona alebo on. A ja musím priznať, že sa mi pocity, ktoré som pri knižke mala, neveľmi páčili, ale od čítania som sa absolútne nedokázala odtrhnúť.
Tým, že sa kniha venuje veľmi ťažkým témam, o ktorých je podľa mňa ale dôležité hovoriť (alebo čítať), je na začiatku napísané varovanie, aby si každý dobre rozmyslel, či také čosi vôbec chce čítať.
Mne osobne sa kniha veľmi páčila, je napísaná naozaj výborne.“... celý text
— Knihochod
Cesta
„Proč pokračovat v životě, který je jen strádáním a utrpením? Tato otázka mě provázela po celou dobu čtení této knihy. Je to zbabělost, nebo naopak hrdinství? Je to nesmyslné lpění na životě, nebo projev silného ducha? Odpověď neznám. A ani nevím, jak bych se v této situaci zachovala já.
Pro mě je tento román intimním dramatem s velmi zajímavou a efektní formou odehrávající se na apokalyptickém pozadí. Děj působí věrohodně, až z toho mrazí. Člověk si říká, že tak nějak by to skutečně mohlo vypadat. Snad nám naše krásná modro-zelená planeta zachová přízeň ještě po dlouhý čas...“... celý text
— jopp
Nastavení mysli
„Kniha se mi líbila a myslím, že stojí za přečtení. Nicméně bych ji udělala kratší, po nějaké době jsem měla pocit, že se autorka točí v kruhu a čtenář se již nic nového nedozvída.
Základní myšlenka je ale super a může dát motivaci začít nad věcmi přemýšlet jinak.
,,Právě představa, že jedním hodnocením lze člověka zhodnotit navždy, vyvolává u lidí s fixním myšlením pocit naléhavosti. Proto musí uspět dokonale a okamžitě. Kdo si může dovolit ten luxus a snažit se růst, když je všechno v sázce už teď?"“... celý text
— lernami
Před bouří
„Tenhle svět je fakt těžké milovat, natož v něm žít. A přesto jsou tu lidé. Těm vládne pevnou rukou spasitel světa Arumiel pomocí kohort démonů. Lidé žijící pod jeho vládou mají své touhy a cíle. Ale i démoni mají své touhy, sny a potřeby.
Čtenář v románu Před bouří sleduje vzájemně propletené osudy hned několika z nich. A nejsou to jen ti, kteří si chtějí vydobýt jen trochu lepší místo na slunci, ale i takoví, jimž Arumielova vláda příliš nevoní.
Pokud máte rádi trochu jiné postapo, nebo světy s originální mytologií či trochu temnější příběhy, mohla by vás kniha zaujmout.“... celý text
— jan8470
Korunovace
„Podle komentářů jsem od toho nic nečekala, ale děj je čtivý, napínavý a kvůli otevřenému konci musím jít hned na další díl. Ale... musela jsem zapomenout na skutečnou českou historii a brát to prostě jako pohádku. Ale... neskutečně mne rozčilovala většina jmen. To si snad autorka dělá srandu, když dá k Popelkové Juráška, za královský pár tu máme Alberta s Viktorií, pak Přemysla Otakara, Václava, Drahomíru a Ludmilu, princeznu Leontýnu, spoustu ptačích a zdrobnělých jmen, paní Dlouhou, Širokou a Bystrou, politiky Čeňka Břitvu a Gustava Hraboše, Rostislava a Soběslava... Rušilo mne to tedy hodně.“... celý text
— eva-lupen
Dům tajemných stínů
„Klasická kniha od Darcy… jednoduché čtivé, ale nijak originální a ani strašidelné. Tentokrát mě zaujalo to, že se příběh odehrává v minulosti. Nicméně mi všechny knihy připadají úplně stejné, takže do dalších se určitě pouštět nebudu.“... celý text
— katallinka
Veľká didaktika
„vsetko je analogicke prirode. pri citani som sa mierne az pousmieval lebo v realnom svete to fungovat nikdy nemoze. sme moc zhyrali, ludsky duch pod plachtou ziadostivosti, lenivosti a ostatnych neresti. miestami je to utopia. myslel to mister v dobrom. ale bude dlho predlho trvat, aby sme na nieco podobne mali odvahu“... celý text
— Aeon
Zjevy kosmické, řevy pozemské
„Jako mícha násilím vyrvaná z mozku nebohého pisálka celým textem zdánlivě zcela nesmyslně povlává série výpovědí mezidimenzionálního cestovatele Randolpha Cartera. Ta se v závěrečné povídce A pak se probudil… ve finálním střetnutí protne v totálním dechberoucím crossoveru se všemi ostatními povídkami (nebo s většinou z nich), aby v závěrečné povídce Druhá výpověď R. C. dosáhla konečného vyvrcholení.
Oproti předchozí knize Zombie, chiméry a rocknroll ubylo křečovitých vtipů a i autorův styl je vybroušenější. Také je hezké, jak se zápletky jednotlivých povídek navzájem vtipně prolínají. Například v jedné povídce sledují hrdinové televizní zprávy, v nichž hrdinové jiné povídky letí německým Haunebu. Velikou předností však nejsou ani tak různě vyskakující easter eggy a pop kulturní narážky, ale spíš to, že autor dokázal všechny ty na první pohled nesourodé povídky propojit do smysluplného příběhu, v němž má každá z povídek a každý z jejích hrdinů nejen své místo, ale především smysl. Za to mu tleskám.
Bonusem pro fanoušky knihy Zombie, chiméry a rocknroll je také to, že Karel Doležal poodhalil něco málo z historie svého pestrého světa a jeho obyvatel. Pro fanoušky seriálu Doctor Who nebo Stopařova průvodce po Galaxii jsou Zjevy kosmické, řevy pozemské rozhodně tím správným půllitrem piva.
Závěrem bych chtěl pochválit skvělou komiksovou obálku a vnitřní ilustrace nadané výtvarnice Evy Letákové, bez nichž by Doležalovy knihy nebyly ani z poloviny tak dobré.“... celý text
— jan8470
Krysař a jiná prosa
„Chtěl jsem toto vydání přečíst již dávno a vyplatilo se. Starý dobrý příběh ve starém dobrém podání, nic víc, nic míň. Já jsem naprosto spokojený.“
— Georgee
Zákon genu
„Je zajímavé, že se většina povídek kromě genetiky dotýká také témat, jako jsou zodpovědnost vědce vůči lidstvu či etika ve vědě. Mnohdy jde o texty veskrze neveselé. Jen občas v nich prosvitne jiskra naděje či humoru. Mezi takové výjimky jistě patří časovka Zachránil jsem Mendela, pánové! Kristýny Sněgoňové a Ztraceno v paměti Lucie Lukačovičové. První z nich je navíc krásně prodchnuta čapkovským humanismem.
Zatímco většina autorů povídky pojala jako možnost napsat něco úplně nového, Lukáš Vavrečka (Mezopotamis), Jan Kotouč (Centrální impérium) a Roman Bureš se v povídkách vracejí do světů, které čtenáři na stránkách jejich knih už mohli navštívit. Ale pouze první dva z výše jmenovaných pojali téma originálně. Roman Bureš se sice vrátil k hrdinovi románu Inferium, ale genetiky se ve své povídce dotkl jen letmo. Trošku také zamrzí povídka Pavla Fritze Pláž, která vyšla již v autorově povídkové sbírce Studené světlo hvězd. Přitom na nový text tohoto biologa a virologa věnovaný Mendelovi a genetice se mnohý z jeho fanoušků jistě těšil.
„Myslím, že by Mendela pobavilo, že dvě století po jeho narození ho oslaví tato kniha sci-fi povídek.“ (sir Paul Nurse)
Navíc by Mendela jistě potěšilo, jak krásně kniha vypadá. Pěkná obálka s ilustrací Žanety Kortusové a hezké siluety hrachu setého (ve všech jeho růstových fázích) na každé stránce, ale také texty z Mendelovy legendární přednášky z roku 1865, jež uvozují jednotlivé povídky, to vše by muži, jenž měl cit pro krásu v přírodě i mimo ni, jistě vyloudilo šťastný úsměv na tváři.
V porovnání s předchozími antologiemi české fantastiky z produkce nakladatelství Epocha působí Zákon genu nejvíce vyváženě a přes těch několik málo výtek, které ke knize mám, snese srovnání i se zahraničními antologiemi.“... celý text
— jan8470
Warhammer 40,000: Marneus Calgar
„Je to silný příběh o zradě, přátelství a kacířství a svým způsobem je provázaný s děním na Nova Thulium. To byl od Kierona Gillena dobrý tah. Střídání vyprávění z minulosti a ze současnosti dodává příběhu zajímavou dynamiku.
Ovšem za nejlepší scenáristův tah považuji stránky věnované světu W40K a jeho historii. V podstatě jde o takovou malou encyklopedii Warhammeru 40K, která umožňuje čtenářům věci neznalým pochopit svět, náboženství a historii celého konfliktu. Proto je Marneus Calgar vhodným komiksem pro úplné nováčky tohoto světa.
Výtvarná stránka komiksu odpovídá marvelovskému pojetí a neurazí. Trochu jen zamrzí bílý font na černém pozadí v bublinách, když mluví kacíři, to se opravdu nečte zrovna nejlíp.
Kniha obsahuje několik bonusů ve formě alternativních obálek. Nevím, nakolik budou fanoušci Warhammeru 40.000 s komiksem spokojení, ale podle mě první komiks z tohoto univerza nedopadl vůbec zle.“... celý text
— jan8470
Kiosek
„Mnohovrstevnatý příběh, který po svém uchopí větší batole, ale odnese si z něj něco i dospělý člověk. Kniha přináší mnoho vtipných momentů, dá se brát jen jako nonsensová hříčka nebo jako příběh o tom, že sny se mohou plnit, že je dobré nebát se vystoupit ze stereotypu a nechat se okolnostmi unést (zde doslova, ale i přeneseně) a s důvěrou se otevřít všemu, co život přináší. Doporučuji i krátký animovaný film, který je k vidění i na YT.“... celý text
— L.K.
Hellblazer: Vzlety a pády
„Tom Taylor vymyslel příběh, v němž se seznámíme jak s Hellblazerovým dětstvím, tak s démony, kteří ho od té doby provází. Svým způsobem je to origin, který můžou číst i ti, kteří viděli jen film z roku 2005 či seriál NBC z let 2014–2015, a jinak jsou tímhle ironií sršícím Angličanem nepolíbení. To je rozhodně velké plus. Dalším velkým plus je kromě drsných hlášek a jisté osudovosti detektivní zápletka plná zvratů. No a třešničkou na tomhle dortu je samozřejmě Lucifer, tentokrát v podobě uhlazeného elegána s bradkou a homosexuálními sklony. Kam se hrabe Peter Stormare.
Robertsonova kresba nejvíc připomíná práci Richarda Corbena z Constantinova vězeňského dobrodružství v knize Těžké časy. Díky formátu 216 x 276 mm se mohl pořádně vyřádit, a tak jsou stránky komiksu často zaplněny opravdu velkými panely, na nichž krásně vyniknou nejen zaplivané liverpoolské uličky a bary, ale veškeré emoce na tvářích hrdinů, o plamenech pekelných a strništi na Johnově bradě nemluvě. Čtyři alternativní obálky a čtyři stránky obrázků ze skicáře Daricka Robertsona jsou spíš jen lehkou svačinkou než opulentní bonusovou hostinou.
Stejně jako ostatní tituly z řady DC Black Label v nakladatelství CREW vyšly i Vzlety a pády v pevné vazbě se snímatelnou obálkou. Pod ní se ukrývá opravdu krásná kresba, jejímž autorem je Lee Bromejo.
Samozřejmě by bylo krásné, kdyby celá série Hellblazer vyšla znovu, ale Vzlety a pády i tak potěší každého fanouška vysokého blonďáka v baloňáku.“... celý text
— jan8470
Do pekla a zpět
„Ohraničený prostor plný kanibalů, úchylů a psychopatů, drsný chlap s lukem, který ironické hlášky vrhá se stejnou neomylnou přesností, jako střílí šípy. A také příběh o záchraně rukojmích okořeněný několika vtipnými dějovými zvraty. Na příběhu je sympatická právě drsná přímočarost připomínající Kulhánkovu Cestu krve, Kopřivovo Zabíjení či Kotletovo Bratrstvo krve.
Jakub Hoza si na nic nehraje. I když si jeho hrdina projde peklem a na vlastní kůži mnohokrát pozná, že lidé jsou ty největší zrůdy, zbytečně nemoralizuje a nepoučuje. Přitom v některých chvílích ukáže svou druhou tvář, a tím si bezprecedentně získá čtenářovu náklonnost.
Nebýt lehce chaotického startu a občasného sklouznutí k zdlouhavým popisům technik přežití jako vystřižených z příručky SAS, neměl bych druhému Strašákovu příběhu co vytknout. Protože Cesta do pekla a zpět je syrová, brutální, akční a vtipná, zkrátka splatter, jak má být.“... celý text
— jan8470
Sto let muzea ve Frýdku-Místku
„Sympatická přehledová knížka, která stručně shrnuje základní informace o Muzeu Beskyd a jeho předchůdcích. Zároveň působí i jako pozvánka do současného muzea.“... celý text
— Blue
Zelené víno
„Jaroslav Vejvoda nepronikl do širšího čtenářského povědomí. Je to škoda, protože jeho knihy by si větší zájem zasloužily. Tento deziluzívní román z prostředí českých emigrantů to suverénně potvrzuje.“... celý text
— Blue
V jednom zapadlém koutě galaxie
„Čtvrtý díl série Poutníci je ryzím příkladem vztahové konverzačky. Zástupci čtyř absolutně odlišných ras se poměrně dlouho oťukávají, než navážou (mimo jiné s velikou pomocí hostitelky a jejího potomka) velice křehké přátelství. To pak prověří nenadálá tragická nehoda. Protože co prověří vaši ochotu spolupracovat víc než záchrana něčího života?
„Určitě teď zním hrozně hloupě, ale já zkrátka jen chci, aby spolu všichni vycházeli a aby o všechny bylo dobře postaráno. To je všechno. Chci, aby všichni byli šťastní, a je mi jedno, jak se k tomu dostaneme.“ (str. 263)
Mohlo by se zdát, že spaceopera, v níž hrdinové nekosí nepřátele paprskomety po tisících, nemůže být ani moc zábavná. Ale opak je pravdou. Díky jedinečným hrdinům, z nichž si každý na Goru přinesl své malé nepříjemné tajemství, si těch takřka čtyři sta stran románu V jednom zapadlém koutě galaxie čtenáři opravdu užijí. Ono totiž cesta k sebepoznání a přátelství může být stejně velkým dobrodružstvím jako vesmírná bitva. Stačí jen umět o tom dobře vyprávět, tak jako Becky Chambersová.“... celý text
— jan8470
Gantz 4
„Další nášup japonské bizarnosti, dějové dynamiky a z ní plynoucích zvratů. Každý díl čtu dvakrát a vychutnávám detaily, které při prvním, žíznivém čtení unikají. Univerzum odhaluje další detaily o mimozemšťanech, pravidlech hry i výbavě hrdinů.“... celý text
— alsha
České dějepisectví v dialogu s Evropu
„Kniha vyžaduje už přece jen poučenějšího čtenáře. Není to úplně kompaktní celek, ale ve čtyřech samostatných kapitolách přibližuje témata, která jistě zaujmou každého, kdo má rád starší českou historiografii a literární historii.“... celý text
— Blue
V jámě lvové
„Epické souboje hvězdných korábů se střídají s osobními boji techniků a lékařů na jejich palubách. To dodává příběhu sympaticky lidský rozměr. A i na ten očekávaný mariňácký výsadek dojde, jen bude mít trochu jiný průběh, než všichni zúčastnění očekávali.
V druhé dějové lince se autor překvapivě věnuje historii. V několika kapitolách sledujeme zrod korzárské hrozby, tedy jak vlastně došlo k úplně prvnímu nakažení nanity. Někomu to může připadat jako zbytečné zdržování a odskakování od finálního střetnutí, ale jde o jeden z nejzákladnějších stavebních kamenů celé série a je jen dobře, že i otázka zrodu korzárské hrozby nezůstala nezodpovězena. Autor dokáže udržet čtenářovu pozornost až do překvapivého závěru. Všichni fanoušci očekávali velkou vesmírnou bitvu zakončenou epickým výsadkem mariňáků pod vedením majora Gelua, ale autor si pro ně připravil něco trochu jiného. Přesto je román V jámě lvové důstojným završením pětidílné ságy.“... celý text
— jan8470
Všechny naše Vánoce
„Já sem posledních pár let Grinch, né že bych vysloveně neměla ráda vánoce. To spíš, že od konce září to na mě útočí z každého super či hyper marketu a to krásné kouzlo vánoc je tím pádem zničené.
Věříte že každý máme někde tu svojí spřízněnou duši, někoho kdo se prolíná naším životem aniž by sme ho zaregistrovali?? Tak to pak musíte sáhnout po této novince a že se děj odehrává hlavně v době vánoc, tak to je velké plus.
Alice a Max dvě duše, které kolem sebe dlouho krouží než se protnou. Do poslední stránky nevíme jak to celé dopadne a to mě hodně bavilo.
Ze stránek na nás dýchá vánoční pečení, vůně koření se linula celým bytem.
Líbilo se mi prolínání minulosti dědečka Alice a jeho velké neopětované lásce, to bylo velké zpestření celého příběhu.
Tenhle příběh sem určitě nečetla naposledy a o příštích vánocích se opět ponořím do vůně vanilky a perníkového koření.“... celý text
— Moniska2410
Pláč němého boha - 2. svazek
„Tereza Matoušková vede své hrdiny pevnou rukou, nezahlcuje zbytečnou vatou a všechny dějové linky perfektně splétá až k velkému finále.
Stejně jako v prvním díle vytváří plastický obraz Podmoří, a to především díky vybroušeným dialogům a epickým bitvám, které se stejně jako pohledy na jednotlivé hrdiny střídají v pravidelném rytmu. I zde však dávkuje informace spíše pomocí rozhovorů než zdlouhavými popisy. Přestože jde o velice temný příběh, občas jej prosvětlí vtipnou scénou, která však nepůsobí křečovitě a zapadá do celkového obrazu světa a myšlení jeho obyvatel.
Na knize je také velice sympatické, že se v ní autorka citlivě dotýká bolavých témat, jako jsou předsudky, zneužití moci a náboženský fanatismus. Ta však probublávají na povrch jen pozvolna, neboť nejdůležitější je v Pláči němého boha příběh a ten by byl čtivý a zajímavý, i kdyby jich nebylo. Jak už je autorčiným dobrým zvykem, nechybí v knize ani pořádná dávka intrik. A je tu také velká porce osudovosti, které se hrdinové snaží ze všech sil vzdorovat. Škoda, že občanskou válku v Delfii, o níž hrdinové románu hovoří, nemá čtenář možnost vidět na vlastní oči. Worlihovo tažení ani epická bitva na nebesích s občanskou válkou, jak si ji představuji, nemají nic společného. Tady se autorka mohla odvázat mnohem víc. Celkově kniha připomíná Píseň ledu a ohně, ale je mnohem originálnější.
Druhý svazek více než uspokojivě uzavřel jednu kapitolu z dějin Podmoří, ale všichni, kdo jsme Pláč němého boha četli, apelujeme na autorku, aby se do Delfie šupito presto vrátila.“... celý text
— jan8470
Moderní upíři
„Tato kniha mě poněkud zklamala, ale bude to dáno i tím, že jsem zkrátka čekal něco jiného. Spíše než plnokrevný román je to roztahaná povídka, kterou zachraňuje efektní závěr.“... celý text
— Blue
Pláč němého boha - 1. svazek
„Tereza Matoušková se nebojí implantovat do svého fiktivního magického světa současná témata, ale dělá to vždy citlivě, takže z příběhu netrčí, naopak jsou jeho organickou součástí. Při čtení vám pravděpodobně vyvstanou na mysli dvě jména. Frank Herbert, jehož Dunu připomíná výše zmíněný politický boj o vliv a také témata, která stejně jako v knihách o planetě Arrakis probublávají na povrch. Náboženství a nebezpečí jeho zneužití, zodpovědnost nejen za svůj život, ale také za svět, v němž žiji, a mnoho dalších. Sapkowského drsnou poetiku a krásný jazyk pak připomíná většina popisů měst a míst, která hrdinové navštíví. Zkrátka a dobře, nejen příběh, ale i vybroušený vypravěčský styl považuji za jednu z předností knihy. Tou další bude pro mnohé originální a propracovaný svět se vším všudy včetně mytologie. Autorka taktéž umně nabourává zažité představy o postavách. Například takový Toreus boří mýtus o zlých nekromantech razancí buldozeru. I tím je Pláč němého boha výjimečný.
Vzhledem k tomu, že jde o první svazek, autorka věnuje mnohem více prostoru jednotlivým hrdinům, jejich pocitům, myšlenkám a motivacím. Protože jsou hlavní postavy čtyři, není v knize příliš místa pro větší akci. Ne že by se toho v Podmoří dělo málo, ale mnohdy se o epických povstáních a státních převratech čtenář dozvídá spíše z rozhovorů a dopisů. Proto je dynamika vyprávění zajištěná přeskakováním mezi čtveřicí hlavních postav a děj nikam zběsile neuhání. Stejně tak autorka věnuje dost prostoru minulosti postav, což na jednu stranu může hrdiny čtenáři více přiblížit a odhalit mu jejich motivy, zároveň to ještě více zpomaluje tok děje. To by mohlo některým čtenářům trochu vadit. Ale pravdou je, že Tereza Matoušková za těch sedm let autorsky vyzrála a na knize je to velice dobře vidět.“... celý text
— jan8470
Hmyz je docela jiný
„Nazdar Loupežníci,
kdo z vás četl Cestovní zprávu čarodějova učně? Nikdo? Tak to napravte, protože ty vole, to je on!
Tuhle knížku jsem zabavil v knihobudce v kempu Sedmihorky, když jsem tam byl kamarádovi na svatbě. Pár piv mi dodalo odvahy a pocit, že jsem blízko něčemu opravdu velkému, motivaci. A velké to rozhodně bylo. Jak mé emoce po potvrzení mého podezření, tak obsah knihy.
Teď se asi vůbec nechytáte, o jakém podezření to mluvím. No prostě si přečtěte Karpatské hry, pak Větrné toulání v hedvábných časech a nakonec tohle a pochopíte. Pochopíte toho víc.
Ty vole, jdu si dát jointa, nebo se ještě nechám unést. Dávám plný počet hvězdiček.“... celý text
— Gastrochemik
Záhada v Ashcroft Manor
„Není radno dotknout se nějakým způsobem, ať už křivým pohledem, nevhodnou poznámkou nebo nedej bože nemravným návrhem, lady Elizabeth. S takovým smělcem si hrabě Wavesbury její manžel a plukovník britské armády hravě poradí. Pokud dotyčný nevyužije možnosti se omluvit, za následky si může sám. Nicméně mrtvý důstojník je záminkou k odeslání hraběte Wavesburyho z kontinentu zpátky do Anglie, a to s diplomatickým úkolem zkříženým s funkcí ochranky. A tak se mylord a mylady dostanou na podivné panství, kde se očividně odehrávají podezřelé radovánky a Elizabeth musí čelit nemravným návrhům samotného Casanovy, známého svůdce, a svodům nemanželského syna francouzského krále. Napínavý příběh ze zámku oplývajícího tajnými chodbami je plný tajemství, rituálů, léček a zvratů. A jako všechny díly ze série Wavesbury se výborně čte!
PS: Existuje ještě jeden bonusový díl ze série Wavesbury. Najdete ho na stejnojmenné webové stránce. Jmenuje se Svatební dar a pojednává o předsvatebních přípravách sňatku hraběte Davida Wavesburyho a skotské nevěsty Elizabeth. Že jejich spojení nepřeje více stran, je nasnadě, ale o život jim jde hlavně kvůli majetku z dědictví, neboť peníze jsou přece až v první řadě. Vztah obou snoubenců se utužuje a autor to decentně popisuje. Krása! Komu z Vás se jejich příběhy líbí, neváhejte a stáhněte si bonusovou e-knihu! :-)“... celý text
— Maud22
Měsíční močál
„Další dávka Lovecraftových spisů, jež postupně, povídku za povídkou odhaluje univerzum autorovy říše strachu, která se zde již více podobá mé představě o jeho tvorbě, než jak tomu bylo v díle prvním.
Povídková kakofonie Měsíční močál se mi tedy četla lépe, nejspíš i proto, že mi přišli povídky komplikovanější a celkově více konzistentní (jen snad až na úplný úlet v podobě povídky Sladká Emengarda, která se vymyká všemu a je spíš jak vystřižená z tvorby Cimrmanova divadla... ale budiž). Snad jako by se sám autor v období let 1921 - 1925 snažil více ukotvit ve svém hororovém stylu. Takže nezbyde než doufat, že v tom bude pokračovat a já nakonec odhalím i děsivé tajemství mýtu Cthulhu.“... celý text
— Adam84