Nejnovější komentáře
Ďáblova pevnost
„Zatím nejlepší díl celé série. Pořád se tam něco děje, akce je na každém kroku. Boje, přepady, střelba, záseky, léčky. Vše je perfektně nastaveno a vše do sebe perfektně zapadá. Krve, střev, mrtvol a koňských mršin po kolena a nad tím vším vyčnívá Báthory s kozákem Voroninem.
Červeňák prostě umí a má neskutečně načteno. Klobouček.“... celý text
— Jochen77
Příbytky hudby
„Moc pěkná kniha o hudbě, ale vlastně i architektuře. Vybízí k výletům. A zároveň, protože na většinu těch příbytků se asi nikdy ve skutečnosti nepodívám, jsem rád za ty krásné fotky a informace...“... celý text
— milan.valden
Ty vole se neříká
„Kariéru operní pěvkyně a dnes i herečky a festivalové manažerky Dagmar Peckové (*1961) sleduji už více než třicet let. Mám doma většinu jejích nahrávek, párkrát jsem ji viděl v opeře nebo na koncertech a také v divadle na Mistrovské lekci, kde hraje Marii Callas, a v televizi v záznamu hry Carmen Y Carmen; rád se dívám na rozhovory s ní nebo je čtu – vždy je v nich upřímná, otevřená a vtipná. Četl jsem knižní rozhovor s Lukášem Kutou Pecková. Dítě štěstěny (Argo, 2018) a v roce 2021 jsme se i osobně setkali a těším se na setkání další. A spojuje nás stejné rodné město, Chrudim. Teď vydala Dagmar Peckova knihu Ty vole se neříká, která obsahuje 101 příběhů z jejího života, 101 krátkých kapitol vždy ani ne na dvě strany, jakýchsi uzavřených minipříběhů, často s pointou, upřímných a nejednou i velmi vtipných. Není to tedy souvislá autobiografie, autorka však začíná dětstvím a přes studia na Pražské konzervatoři a první úspěchy v karlínské operetě projde svou zářivou operní kariéru až k dnešku, kdy vede festival Zlatá pecka a věnuje se i činohře.
Zavzpomíná na maminku a babičku, na dětství a školní léta v Medlešicích u Chrudimi, na studia a své začátky, na to, jak ji v Národním divadle odmítl dirigent Zdeněk Košler, což ji v polovině 80. let přivedlo do Drážďan a pak do Berlína. Postupně se rozběhla její světová kariéra, která ji od 90. let zavedla na prestižní operní scény a do koncertních síní v Evropě, Americe, Japonsku, Izraeli či Austrálii a ke spolupráci s renomovanými dirigenty, režiséry či klavíristy. Připomene slavná jména i půvabné historky, třeba jak si zapomněla vzít do Izraele šaty a musela utratit majlant za nové a od té doby při každé cestě ctí pravidlo šaty – noty – boty, tedy co si nezapomenout s sebou. Nevynechá ani soukromí a první dvě nezdařená manželství a naopak vydařené třetí, to, jak se jí podařilo skloubit mateřství (má syna a dceru) s operní kariérou, což nebylo jednoduché, život v Německu, jak se naučila vařit, začátky festivalu Zlatá pecka i své činoherní role a vlastně druhou kariéru. Nebo to, jak si jedna divačka stěžovala, že ve hře Carmen Y Carmen zazní "ty vole".
Upřímná a čtivá knížka je důkazem nezdolnosti Dagmar Peckové, její lásky k hudbě, k rodině a k naplněnému životu, jemuž se samozřejmě kromě vrcholů nevyhýbají ani problémy, s nimiž je ale potřeba si poradit a jít dál.“... celý text
— milan.valden
Divoká Aljaška
„Kniha Divoká Aljaška je ohromující cestou do divoké přírody, která vás pohltí od první stránky a nepustí, dokud neotočíte tu poslední. Autorka dokázala zachytit krásu i nehostinnost aljašské krajiny tak živě, že jsem při čtení téměř cítila ledový vítr na tváři a slyšela praskání sněhu pod botami. Příběh je strhující – naplněný emocemi, od strachu a osamění až po naději a odhodlání přežít. Postavy jsou autentické a jejich vnitřní boje, touhy i pochybnosti mě hluboce zasáhly. Sledujeme nejen jejich souboj s přírodou, ale i s vlastními limity a minulostí, což dává příběhu hloubku, která vás donutí přemýšlet o vlastních hodnotách a odvaze. Syrovost a upřímnost popisů vás vtáhnou do světa, kde každý den znamená boj o přežití, ale zároveň i poznání, že největší síla člověka tkví v jeho odhodlání a víře. Divoká Aljaška je nejen příběhem o přežití, ale především poctou nespoutané přírodě a vnitřní síle člověka. Tato kniha zůstane ve vaší mysli ještě dlouho po dočtení – je krásná, krutá a neskutečně inspirativní.“... celý text
— MoniMonika
Deník prostitutky – Dvojí život paní Ester
„Po změně hodnocení z "odpad" na "ztráta času" nezbývá než hodnotit slovně - odpad“
— Hana H.
Nejznámější Ezopovy bajky
„Jsou staré, jako stromy v lese, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti a větve se rozprostírají daleko do budoucnosti.
Jsou to zrcadla, co odráží lidskou povahu …
V krátkých příbězích, kde zvířata mluví a jednají, jako lidé, poznáš, co je člověk zač!
Otevřou se ti oči a uvidíš – lidské slabosti, hloupost a neřesti, ovšem i jeho ctnosti – chytrost, odvahu, sílu, statečnost!
Setkáš se tak třeba s mazanou liškou, krutým vlkem nebo dost opatrným ježkem …
V každém z minipříběhů se odehraje určitě drama života – každá postava má svou roli a z ní vyplývající svůj předem daný osud. Naučí tě, že i v těch nejmenších a nejjednodušších věcech často bývá skrytá velká pravda.
Třeba, že vytrvalost a s ní spojené přiměřené úsilí můžou překonat i daleko větší přirozené schopnosti druhého, pokud je dotyčný zanedbá, nebo bere za samozřejmé.
A tak se může stát, když se pře želva se zajícem, kdo z nich je rychlejší, že …
„Želva a zajíc se dohodli na času a místě závodu a dali se do běhu. Zajíc se spoléhal na svou rychlost, na běh tak moc nemyslil, lehl si vedle cesty a zdříml si. Želva si byla moc dobře vědoma své pomalosti, bez ustání běžela, předběhla spícího zajíce a dostala cenu vítěze.“ /Želva a zajíc/“... celý text
— alef
Vánoce na skotském hradě
„Hezké, příjemné a odpočinkové. Hlavním mottem knihy je to, že v době vánoční si člověk víc uvědomuje, že by neměl být sám a že rodina je pro něj velmi důležitá.“... celý text
— ikul
Alláhovy děti
„Vzhledem ke změnám, které tu byly nastaveny, tzn. místo hodnocení "odpad" bylo zavedeno "ztráta času", musím hodnotit slovně - odpad“
— Hana H.
Mickey Mouse 07/1991
„Opäť zopakujem, že za nostalgiu by som musel dať nie 5*, ale 256 a prebúral by som nimi strop. Ale je to samozrejme v prvom rade komiks a zas nedá sa len na základe nostalgie hodnotiť každý zo stoviek komiksov, ktoré mi v deväťdesiatkach ako malému resp. puberťákovi kúpili rodičia v PNS, trafikách a od pouličných kolportérov. To je samozrejme niečo, čím ma navždy istým spôsobom ovplyvnili (od tých relatívne bezstarostných čias ubehli desaťročia, komiks je stále so mnou a v duchu hesla „rozdiel medzi mužom a chlapcom je len v tom, že muž si kupuje drahšie darčeky“ som doňho odvtedy investoval tisíce a tisíce eur), ale ak by som mal komiks Mickey Mouse 7/1991 hodnotiť len na základe komiksov a príloh, tak skrátka na 4* nemá. Príloha je pekná, čo o to. Mickey a Minnie na dovolenke, toto mať na začiatku 90. rokov nalepené na stene detskej izby bolo splnenie celoživotného sna (a ambícií). V prvom príbehu Donald testuje hodinky, v druhom sa Mickey a Minnie dostanú do stretu s opičím gangom (!) a zaujme komiks so zajacmi, keďže v týchto disneyovských komiksoch sa v danom období zvyklo všetko staviť na najpopulárnejšie postavy ako Donald, Držgroš, Goofie, Lui, Dui a Hui a nie na podobné postavičky.“... celý text
— Ivan Kučera
Bílé zlato
„Vzhledem ke změnám musím hodnotit slovně - odpad“
— Hana H.
Lovec trofejí
„Vzhledem ke změnám musím hodnotit slovně - odpad“
— Hana H.
Císařství ticha
„Frizer to napísal pekne, plne súhlasím. Keďže mám rád príbehy kde sa hlavný hrdina vyhrabáva z nuly na vrchol, tak dávam 4 hviezdičky. Bolo to trochu rozvláčne ale stále čitatelné.“... celý text
— Havran42
Ignis fatuus
„Tak jo, jdu proti proudu, protože mě se kniha vůbec nelíbila. Četla jsem ji skoro měsíc a doslova jsem se musela do čtení nutit. Absolutně jsem se v ní ztrácela. Hrozně jsem se na knihu těšila, ale bohužel, velké zklamání.“... celý text
— katawo
Punisher: Dole je nahoře, černá je bílá
„Ďalší Ennisov Punisher MAX a opäť hnusne drsná trefa do čierneho (aby sme zostali v kontexte názvu). Ennis Franka zasadzuje do konkrétnych čísel. Takže sa dozvieme, že od vraždy jeho rodiny ubehlo 30 rokov a starý dobrý šialený Frank za ten čas stihol zavraždiť 2000 kreténov, čo z neho mimochodom zrejme robí najdrastickejšieho sériového vraha v dejinách ľudstva. Viem, som smiešny, ale toto už proste považujem za nereálne. Pri takomto pošukovi by bezpečnostné zložky obsadili mesto a behom pár stoviek minút by ho proste dostali. Po predchádzajúcom ambicióznom (tretia svetová, politika, armáda), previazanom (Nick Fury) a zahraničnom (Rusko) dobrodružstve, sa vraciame rovnými nohami späť do New Yorku. Neprekvapivo je to (zase) krvavé, nemilosrdné a sexi. Návrat k tvrďáckym pouličným špinavým koreňom s gangami, zmrdmi a psychopatmi, sa mi páčil. Ennisovi nie je nič sväté. Detto argentínskemu ilustrátorovi Leandrovi Fernándezovi (Conan, Deadpool). Zaujalo ma, že ústredným záporákom je v podstate obyčajný, tuctový magor, akých býva na dedinskej zábave o pol druhej nadránom zo dvadsať. Žiadny nadprirodzene silný súper, ale pošuk, ktorého by Punisher prebil behom... troch sekúnd? Niekedy ale zvyknú práve títo záporáci byť v komiksoch mraziví a pôsobiví (sfleku mi samozrejme napadá Joker). Úplne som síce nepochopil, ako je možné tak ľahko utiecť z basy, navyše ak ste práve brutálnym spôsobom zavraždili bacharku, ale OK, prepáč Frank, už držím klapačku.“... celý text
— Ivan Kučera
Cesta
„Postapokalyptický román, který se povznáší nad dlouhé popisy a nechává čtenáře použít vlastní imaginaci. Čtenář se nedozví, proč je Země v takovém stavu, v jakém je. Nedozví se ani pořádně to, kdo jsou hlavní postavy zač, čím byly před katastrofou - dokonce je nezná ani jménem. Největší předností této knihy je autorův strohý styl psaní: Vše popíše bez příkras (přírodu, počasí, emoce...), ale zároveň dostatečně barevně na to, aby čtenář viděl před očima to, co autor chce, aby viděl. Kniha je tedy velmi surová, tísnivá, studená a především atmosferická - čtenář cestuje s mužem a jeho synem a zažívá s nimi jejich trápení. Na svůj žánr je to velmi precizně napsané dílo, jen opravdu beznadějné.“... celý text
— capricorn__
Černý písek
„Tak tohle mě bavilo. Knížka tlustá, hodně popisná a do detailů, s milionem postav, které se objeví hned v úvodu a člověk se v nich z počátku ztrácí, protože jednou se postava označí příjmením, jednou prvním jménem, jednou hodností, ale i tak je to knížka čtivá a těším se na další díly. A uhodla jsem i všechno. Vraha, smrt, dalšího vraha, vztahy... No musím se pochlubit ;))“... celý text
— verculka
Vražda v rodině
„Nezvyklá ale zajímavá forma, občas jsem měla trochu zmatek v účinkujících, ale četlo se to fajn, děj plný zvratů, kde každý tip na vraha je záhy vyvrácen a až konec vše rozuzlí“... celý text
— sidonka
Ultimate Spider-Man a spol. 2
„Ultimate Spider-Man a spol. 2 obsahuje dva diely Bendisovho Spajďáka a dva diely Ellisovej FF4. Čo sa týka Sieťomila, s konkrétne týmito dielmi som sa stretol už v knihe Ultimate Spider-Man: Moc a odpovědnost. Takže som si ich zopakoval. A presvedčil sa v tom, že Bendis bol fakt macher na dialógy (také tie všelijaké srandy, kedy každý každému skáče do reči a sem-tam niekto nedokončí myšlienku), ale jeho smerovanie Pavúka šlo trochu mimo mňa. Napr. za pohryznutie rádioaktívnym pavúkom je nepriamo zodpovedný budúci Green Goblin. Môže sa to javiť šokujúco, ale osobne si myslím, keďže som čítal aj pokračovania, že z toho vlastne nič extra nevyplýva. Detto Dr. Oc. Je zamestnancom Normana Osborna. Čo z toho? No... v podstate nič, zmena pre zmenu. Na môj vkus lacné. Nepáči sa mi Bagleyho vizuálne prevedenie klanu Parkerovcov ako hipisákov. Starý dobrák Ben vyhlasuje, že by niekoho rád polial benzínom a zapálil. Ufff, stuhla mi krv v žilách. Ben? TEN Ben? Ben Parker??? Trochu mám problém s tým, že Spajdymu kostým vymyslí cudzia osoba. Viac sviežo na mňa pôsobila Fantastická štvorka, žiaľ nie preto, že by bola skvelá, ale proste sa v našich končinách nemôže pochváliť až takou dlhoročnou tradíciou a popularitou ako Spidey a tak ma bavila o štipku viac, celkovo ale táto zošitokniha v mojich očiach nemá ani len na 3*. A Van Damme?! Prečo preboha? Bendisov profil a listáreň potešia, ale uvítal by som viac textových bonusov.“... celý text
— Ivan Kučera
Pohádky bratří Grimmů (13 pohádek)
„Vstoupíš do hlubokého kouzelného lesa, kde temnými stíny prosvítají sluneční paprsky, aby přinesly světlo do tmy.
Nasloucháš šeptání lesa, vypráví příběhy plné tajemství, jejichž hrdinové čelí nebezpečím a překážkám, aby nakonec našli své štěstí.
Pozoruješ svět, kde žijí mluvící zvířata, čarodějnice a kouzelníci, bájní tvorové, ne každý z nich je hodný, a tak se potkáš s dobrem a zlem, navíc, každé takové setkání většinou vede přímou cestou k dobrodružství, a tak sleduješ někdy i dost krutý boj o život.
Učíš se (u Grimmů často dost drsným způsobem), odvaze, lásce, spravedlnosti, které se vždy hrdinům na konci strastiplné cesty dostane!
„Ráno, když jdeme s husami Půlnoční branou, mluví s koňskou hlavou: „Ubohý Falado, nad Půlnoční branou břibitý.“ A koňská hlava jí odvětí: „Panno královničko, co kráčíš k půlnoci, kdyby tvá matka věděla, že tě vydala zlé moci, srdce by jí puklo žalem.“ /Husopaska/
Mám ráda pohádky, provázejí mě (asi stejně jako každého z vás) celý život – byly mi čteny (mnohokrát), byly mi vyprávěny (mnohokrát), pak jsem si je četla sama (mnohokrát), četla je svým dětem (nesčetněkrát) a teď v linii i své vnučce (s nesmírnou radostí opět a znovu a znovu …)
Tyhle, od bratří Grimmů nejsou pro úplně malé děti (jejich svět je čistý a barevný), dostat sluchu by se jim mělo v době, kdy by děti měly začít poznávat, že na světě je nejen dobro, ale i zlo, vlastně to je jejich poslání.
Ty grimmovské jsou až takovými filozofickými alegoriemi, ve kterých můžeš hledat úplnou podstatu lidské existence, to ale nijak nebrání čist je i přiměřeně menším dětem, pro ně to je prosté - tajemství, dobrodružství, pohádka s dobrým koncem, to jen my, dospěláci, v nich vidíme ještě cosi … odraz lidské zkušenosti, morální dilemata světlých a temných stránek lidské povahy, archetypy dobra a zla … jj, v těchto pohádkách téměř vždy zjistíš, že karma je zdarma :-) … dobro je odměněno a zlo řádně potrestáno …
„Tu uviděla v dálce mezi stromy světýlko … „Jen dál!“ zavolal ten hlas. Když otevřela seděl tam u stolu prastarý šedivý muž … dlouhé bílé vousy mu splývaly ze stolu až na zem. Na peci ležela tři zvířata, slepička, kohoutek a strakatá kráva. Dívka staříkovi vypověděla svůj příběh. … Muž pravil: „Krásná slepičko, kohoutku spanilý, moudrá kravičko, co radíte mi?“ /Chaloupka v lese/
Tak třeba tahle pohádka nám poradí, že laskavost a ohleduplnost k druhým, včetně zvířátek, jsou hodně důležité životní hodnoty … když budeš ke zvířatům laskavý a pěkně se o ně budeš starat, dostane se ti odměny …
Takže čtěte! Dětem, sobě, pro potěšení, z nostalgie, pro poučení, pro radost …“... celý text
— alef
Bojuj o své srdce
„Ano, bylo to čtivé, dobře a logicky ukončené. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že autorka naplno nevyužila potenciál zápletky nastíněné už v prvním díle. A to Alicinu vazbu na Chesterfield i St. Burrington. Mírné zklamání, ale pořád překvapení tohoto roku. A dík autorce, že mě donutila si druhý díl přečíst v němčině ještě před českým vydáním.“... celý text
— Katulan
Metal Heroes: The Fate of Rock
„Zábavný, vtipný a velice originální gamebook. Pro fanoušky metalu by tohle měla být povinnost.
Je velice osvěžující hrát gamebook ze světa hudby a ještě té tvrdě metalové. Nejde zde jenom o rozhodování a házení kostkami. Je to doplněno velice zajímavými a zábavnými úkoly.
Nenudil jsem se ani chvilku a užil jsem si hraní až do posledního přídavku!“... celý text
— Dragonian
Metro 2034
„Druhý diel ma trochu sklamal, dávala som tomu šancu, pretože ma zaujímal osud Arťoma, čo ma tiež skamalo, že sa objavil až na konci takmer až anonymne ako len nejaký strážca. Dejová linka Homéra, Saše a Lovca pre mňa nebola až taká zaujímavá ako Arťomova, a v podstate až pred koncom knihy mi došlo, že dvojka je voľným pokračovaním jedničky. :-D Saša bola veľmi zvláštna, ale keď uvážime, ako vyrastala, tak asi veľmi na výber nemala.“... celý text
— klmonkaa
Dĺžka života
„Pomalý rozbeh, v dobrom slova zmysle. Ku koncu sa napätie stupňuje a knihu dočítate ani neviete ako. Miestami sú dosť drsné opisy pitvy či pôrodu, preto nie je asi kniha pre každého...“... celý text
— MarianP
Nezabudni na mňa
„Predošlá kniha sa mi páčila o niečo viac, ale aj táto mala svoje čaro, hoci sa mohla autorka viac zamerať na drsné severské prostredie. O búrke, ktorá mohla zohrať poriadnu úlohu sa tak moc nedozvieme. Rovnako mi chýbalo to pravé napätie a mysterióznosť, s akou dokáže spisovateľka hravo pracovať ( viď napríklad kniha Zamrznuté svetlo). Každopádne islandskí autori majú čo ponúknuť...“... celý text
— MarianP
Metro 2033
„Postapo je môj najobľúbenejší žáner, takže asi budem neobjektíva - bolo to úžasne prepracované a premyslené!“
— klmonkaa
Soumrak
„Tak k tomuto dielu sa budem vracať až do smrti. Vtiahlo ma to to deja, obe dejové linky (aj prekladateľov život, aj prekladaný text) ma zaujímali natoľko, že sa mi o tom aj snívalo, a keď som nemohla čítať, bola som nervózna.“... celý text
— klmonkaa
Búrka a vydra
„Brutálna kniha! Otec ju mal doma, ani neviem, či ju čítal, ja som ňou bola tak opantaná, že som ju čítala aj v škole pod lavicou, až som za to dostala poznámku. Nemohla som prestať. Mala som z nej aj zlé sny. Silná a veľmi ťaživá kniha s nič nenaznačujúcim názvom, podnecujúca fantáziu, predstavy vôní a rôzneho počasia... Vrelo odporúčam každému!“... celý text
— klmonkaa
Knihkupkyně z Dachau
„Časová linka z přítomnosti mi přišla nadbytečná a rušivá, její konec jak z červené knihovny to nenapravil.“
— nefersobek
Oni nevědí, co činí
„Výborná knížka, nejspíš životní román tohoto autora. Natlačil do děje všechna těžká společenská témata, na mne je jich až moc a místy jsou nudná. Třeba dlouhý rozbor působení reklamy v sociálních sítích. Taky mi vadilo pomíchání času. Ale celkově oceňuju promyšlenost a literární um, protože poslední knížky, které jsem četla, mě otrávily svou hloupostí. Tahle je opravdu chytrá.“... celý text
— micha-ella
Láska zrozená ve lži
„Nicole se opravdu nedivím, že na tento svatební den jen tak nezapomene. Jak se ale říká, všechno zlé je k něčemu dobré .-)
Krásný start nové série…a něco mi říká, že bude stát za to :-)
Všechny osoby víc než sympatické, krásné spojení rodiny. To se mi vážně líbilo, jak všichni drží při sobě a pomáhají si , ve všech životních situacích.
Takže už teď se moc těším na příběhy všech sourozenců z Jackson Harbo. Tohle město jsem si zamilovala!
Kdo mě ale v tomto příběhu neskutečně štval, byla sestra Veronika a vlastně i snoubenec. Dala bych jim pár facek za to, jak se k Nick chovali po odhalení jejich zrady.
Za to zlatíčko byla Lilly, dcera Ethana. Suma sumárum, krásný příběh, který určitě stojí za přečtení!“... celý text
— Pája699