Nejnovější komentáře
Urla
„Čekání na poslední díl bude utrpení :(“
— Helenka657
Prokletý rok
„Tak to, co jsem cítila u této knihy, se mi ještě nikdy nestalo. Úplně mě emocionálně položila. Nádherný a originální příběh. Skvost. To se ani nedá vyjádřit. Zůstane ve mně už navždy.“... celý text
— Ru_Vas
Čím méně víte, tím lépe spíte
„Takový pohled do historie Ruska cca od roku 1991 do roku 2015, není to úplně souvislý tok, ale ústředním leitmotivem by mohlo být to, že kdykoli podle autora režim v Rusku cítí, že by mohl ztrácet půdu pod nohama, zinscenuje nějaký masakr jako záminku k vyvolání nacionalistických nálad a rozpoutání bojů.
Ve větším detailu autor rozebírá tyhle false flag operace nebo jiné operace, které možná příčinami nebyly zcela jasné, ale kde z popisu spíše vyplývá, že se ruské úřady počty obětí spíše snaží maximalizovat než naopak. Mezi tímto jsou v knize obecnější socioekonomické pasáže o tom, co se po pádu komunismu stalo v Rusku špatně a co je špatně.
V pár místech mi přišla knížka mírně nepřehledná (pokud člověk nezná podrobnosti o válkách v Čečensku, nedá se podle mě orientovat v tom, jakou měli jednotliví Čečenci motivaci a kdo proti sobě stál).
Jinak je to typ knížky, z něhož vyplývá asi více otázek než odpovědí. Podle mě by si zasloužilo nějakou větší analýzu, proč zrovna v Rusku dopadla transformace na tržní ekonomiku ve srovnání s jinými bývalými socialistickými státy tak, jak dopadla. U nás se dají často slyšet výkřiky, jak se po revoluci všechno "rozkradlo", přitom větší část národního bohatství zůstala v rukou střední třídy a myslím, že většina lidí vzpomíná na 90. léta se slzou v oku. V Rusku se v této době něco pokazilo a rychle sešlo z cesty, která se mu otevírala.“... celý text
— leukjetezien
Transcendentálne hodnoty, reflexie o zle a dráme slobody v ruskej filozofii 19. a 20. storočia
„Skutočne príjemne napísaná kniha, moja prvá od pani Hrehovej. Dozvedel som sa, že prvý filozof Ruskej ríše bol Ukrajinec, lepšie som pochopil prepojenie ruskej literatúry a filozofie, ale s časťou o Iľjinovi som spokojný veľmi nebol (ale to môže byť tým, že mi v slovenčine chýbajú informácie o jeho pobyte v Tretej ríši). Skutočne ma prekvapilo, akí významní ruskí filozofi žili v emigrácii v prvej Slovenskej republike. Odporúčam filozofom i rusistom.“... celý text
— Slavomír53
Opuštěný dům
„Tak tahle autorka se zařadila mezi mé oblíbené. Třetí kniha a opět se mi líbila. Je v ní všechno… radost, smutek, bolest, láska ….taková pohádka pro dospělé s dobrým koncem.“... celý text
— 99jana99
Prázdniny v Česku
„Čtivá jednoduchá kniha díky které se dozvíte i něco nového z historie nejen naší země, zajímavostí z různých regionů ČR a skvělý humor autora vás jako bonus nejednou rozesměje.“... celý text
— TerezaCa
Typologie raně feudálních slovanských států
„Články po slovensky, česky a rusky (od vedcov z Československa, Bulharska a ZSSR). Mnohé veci sú už prekonané, to je jasné, ale i tak som rád, že som knihu zohnal, pretože skutočnosť, že článok obsahuje pár prekonaných tvrdení neznamená, že niekde čitateľ nájde jeho opravenú podobu. Napr. o tom, že nejaký Čech dostal v čase kresťanského Českého kniežatstva meno Perun sa asi inde nedočítame (pôvodca sa odvoláva na stredoveký prameň). Najväčšmi sa mi pozdával článok Marsinu a Třeštíka, slovenského a českého velikána. Odporúčam.“... celý text
— Slavomír53
Past
„David Icke. Něco jako kultivovanější anglická verze Alexe Jonese. Poslouchal jsem ho skoro dvacet hodin, sám tuhle knihu namluvil. Jeho předchozí práci neznám. Ale doufal jsem, že po tomhle budu vědět víc - speciálně jestli je to další mumbo-jumbo / konspirace. Pro mě nic z tohohle tématicky není úplně cizí, nebo vyloučené, jsem neskutečně otevřený, pokud jde o možnosti poznání, nebo toho, co je to realita a mám i dostatečnou kůži na to, aby to moji osobní bublinu nedostalo do nějaké krize, nebo chřastilo s mým egem... tím chci říct, je jedna věc pochybovat a pátrat sám, je další věc pochybovat a působit jako šílenec před ostatníma... ale je fakt, že párkrát jsem se i já přistihl u toho, jak se tvoří cyklení, u toho, jak se "vzorce opakují", že někdo mluví o věcech, co se dějí i mně. David Icke potkal k. a oslovoval ji "k." a měla pro něj transcendentální význam (ale musel bych se k té knize vrátit), ale K. byla i jedna z hlavních postav série 'Men in Black', K. byl i hlavní hrdina v Kafkově 'Zámku', 'K' je kniha od Calassa (o Kafkovi), 'Zero K.' kniha od DeLilla, 'K' se jmenuje hlavní postava v Blade Runner 2049, takže možná je to jen oblíbené písmeno. Icke tu píše dost zeširoka o všem - Matrix, co jsme, jak jsme, jak nás využívají, v podstatě celý Morpheův monolog o tom, co to je matrix ze stejnojmenného filmu může posloužit jako základ, nicméně Icke jde hlouběji, rozebírá věci podrobněji, ale některé věci, jako třeba lidi coby nepřátele bránící systém, který je sám využívá a jde proti nám všem. Reptilitans. Covid. AI. Chování elit. A člověk nemůže říct, že nic z toho nedává smysl, nebo že by to byla nějaká spirála totálních bludů. Zároveň ale musí v jakémkoliv nadšení dát brzdu a snažit se být skeptik (ne objektivní, to nikdo neumí, ale zpochybnit) a to je tady to nejtěžší, protože člověk "jednoduše neví" (ale co je dostačující důkaz?) a já jsem vždycky skeptický vůči lidem, co přijdou a začnou to chrlit, jako kdyby měli ve všem jasno a jakmile to zpochybníte "napadáte je". To je strach. Strach vybudovaný tímhle systémem... a jsme zase zpátky. Dává to smysl. Ale zároveň: rád bych řekl, že tu bylo něco, co instinktivně "tickle my pickle" nebo z čeho bych byl rovnou "rock hard", ale je komplikované se o tom i rozepisovat. Začátek je sice víceméně autobiografie, kde se snaží Dave přiblížit, jak se dostal, kam se dostal, co ho k tomu dovedlo, postupně se to ale z celkem meh příběhu (mě ta část moc nebavila) rozjede do jeho zkušeností a postojů a ty mě zajímaly více. Nepřišlo mi, že by nějak extrémně tlačil na svoje názory, na druhou stranu z tohohle nějak žije, tohle je jeho odkaz, image, ale líbilo se mi, že na konci poděkoval za poslech... ale budu se muset dostat ještě k nějakým jeho pracím, možná to tak tvoří záměrně, odhaluje jen části. "Who Am I? I am all that is, has been and ever can be, having a brief experience called human. Who are you? The same. Live it, be it and everything shall change. The End. Thanks for listening."“... celý text
— JP
Ve jménu cti
„Tato kniha jako vedlejší produkt ukazuje, jsk v praxi dopadá integrace příslušníků jiných kultur: žijí si ve své bublině, jako by byli doma. Mělo by to pro Evropu být alarmující. Lidé, co se řídí vlastními vnitřními pravidly a vlastně v Anglii žijí jen fyzicky. Hrůzná kombinace tradiční výchovy uvnitř uzavřené komunity, to jakou submisivní nesvéprávnou hromádku nervů z té ženy udělali, je děsivé. Tak dobře v ní celý život potlačovali jakýkoli vlastní projev, že byla pouhou loutkou. Žijeme bezesporu v mužském světě, ale takhle se bát všeho a všech, to už je snad diagnóza. Ona věděla, že tu Surdžít zabijí a nebyla schopná nic proti tomu reálně udělat nebo ji alespoň varovat. Jen se třepala, nespala a nejedla. Příšerný. Mohla tomu zabránit, ona mohla, kdyby nebyla tak šíleně svazaná a poslušná.“... celý text
— Batta
Temná krása
„První a druhý díl mě bavil, ale třetí díl mě bohužel zklamal. Úplně se pro mě vytratilo napětí a čekání na závěrečnou bitvu bylo nekonečné, až jsem si i myslela, že už knížku odložím. Ještě ale zkusím dát autorce šanci s tou druhou sérií, kterou jsem ještě nečetla..“... celý text
— jancapen
Miluj svůj život
„Kniha je nádherně ilustrovaná, barevná a pozitivita z ní jen srší. Určitě bych ji doporučila všem, kteří se zajímají o seberozvoj, i těm, kteří chtějí zapracovat na svém sebevědomí. Není pro každého, ale mně moc sedla a bylo to hezké počtení.“... celý text
— Ru_Vas
Bestie
„Máte rádi dark romanci ??
Jste v koutku duše zvrácené ??
Pokud jste odpověděli 2x ANO
Tak to si budete muset přečíst tento příběh.
Budete ho milovat, budete ho nenávidět, budete chtít víc a až skončí, budete chtít pokračování.
Chris a Finn oba něco skrývají, mají temnou duši a za tím co chtějí, jdou přes mrtvoly. Takový příběh u nás ještě nikdo nenapsal a Nicol nastavila laťku pěkně vysoko.
Chris by jste nechtěli zkřížit cestu a pokavaď by se vám to náhodou povedlo, začněte se modlit a kopat hrob.
Finn má hodně temnou auru, i černá barva je proti tomu světlá. Takže se nenechte zmást jeho hezkou tvářičkou.
Tenhle příběh nenapsal sám život, tohle je totiž příběh o kterém my temné duše sníme. Ano, sníme.......protože jsme stejně zvrácené jako autorka.
Připravte se, že až se začtete do příběhu, tak Vás nepustí, nenechá Vás vydechnout, konec se bude pomalu blížit a ten Vám pak vyrazí dech.
Tohle chcete vážně číst. Né Vy to musíte číst, protože to co si pro nás Nicol připravila
A víte kdo je v tomto příběhu Bestie??? Vy, protože se vám to bude hrozně moc líbit.
Takže si odskočte, připravte si drink, pohodlně se usaďte a ponořte se do temného příběhu protkaného erotikou.
Nicol tleskám a těším se na další tvůj počin.“... celý text
— Moniska2410
Jacob
„Jednoduche a pouze povrchni cteni ale i tak bych uvitala dalsi dil.“
— Janulkaxxx
Listopád
„Knížku čtu už podruhé, protože já si příběhy filmů nebo obsahy knih napoprvé většinou nezapamatuju.
Možná jsem ji po přečtení na čas odložila i proto, že ve mně vzbudila děsivé emoce...
Z konkrétně popsaných událostí i postav čiší strach, úzkost a šílená nesvoboda.
Autorka umí úžasně popsat myšlení různých charakterů a jejich pocity. Jako by se do nich dokázala vcítit a čtenář může lépe pochopit uvažování i mnohdy neoblíbených či dokonce nenáviděných postav.
Chvíli jsem si zvykala na to, že autorka v textu nepíše roky číslicemi, ale slovy. Ale je to příjemná změna a drobnost, která ji odlišuje a je díky ní zapamatovatelná.
Přijde mi, jako by paní M. psala o postavách tak nějak nezaujatě. Jako by nesoudila chování ani jednoho člověka, o kterém píše.
Text přechází z ich formy do er formy, ale čtenáře to neruší ve čtení.
P.S. Tak ten konec jsem nečekala!“... celý text
— TaJiná
Navzdory překážkám
„Knihu jsem docetla, ale trvalo mne to dyl nez obvykle, nevim jestli mne nebavil namet nebo to autorka tak neumela napsat, abych to cetla s nejakou dychtivosti. Plno pasazi jsem preskakovala, abych uz to mela konecne docteny“... celý text
— princeznaaura
Božští rivalové
„Sednou vám knižní hity? Mně většinou ne, přesto mi tahle kniha vyrazila dech a já vysvětlím proč.
IRIS - Hlavní hrdinka, co jsem si zamilovala. Získala si mé srdce už tím, jak byla odvážná, citlivá, talentovaná a obyčejně neobyčejná. Trošku mě zamrzelo, jak byla vůči Romanovi chvíli slepá a myslela si to nejhorší, ale byl díky tomu vidět citlivý proces dovolit si věřit a riskovat zlomené srdce.
ROMAN - Druhý hrdina, který si také získal mé srdce. Zbožňovala jsem jeho citlivost a to, jaký byl mužem (odvážným, se srdcem na dlani, být s Iris bylo důležitější než on sám).
Jejich LÁSKA byla napsána k mé velké spokojenosti. Přes rivalitu po bezmeznou lásku v dobrém, ale hlavně zlém. Jejich vztah měl hloubku, důvěru, přirozené plynutí, které podtrhovalo jejich dopisování a otevírání se tomu druhému, popichování.
Autorky styl psaní je extra čtivý, poutavý, hlavně dokáže propojit citlivé s drsným (např. budování lásky v kontrastu s realitou a brutalitou války). Ještě jsem tolikrát u knihy neslzela, nedojímala se a neříkala si tak často, že to miluju. Že to má hlubší přesah a nechci, aby to končilo.
Prostředí války mě tu překvapilo, ať už tím, že byli hlavní hrdinové do ní poslání a zažijí něco tak strašného na vlastní kůži, nebo jak to zasáhne mě. Měla jsem pocit, že příběh žiju a fascinovalo mě, jak slzím, hltám to, je mi z toho úzko, mám strach o hrdiny a miluju to. Je to fantasy s nadpřirozenými prvky, ale válka tu je zobrazena dost realisticky a vám dochází, že tohle se kruci někde děje, že někdo trpí, umírají lidé, že to není rozhodně fantasy, ale realita našeho světa. A to za mě má dechberoucí přesah. Dotkne se vás to a zlobíte se. Že cokoliv je důležitější než lidský život.
Dopisování bylo krásné zpestření knihy. Sama miluju psaní, je mou přirozenou součástí. Ztotožňovala jsem se s hrdinami, že je o dost jednodušší se vypsat ze svých pocitů, otevřít se přes písmenka. I prostředí novinařiny mi bylo velmi příjemné.
Podtrženo sečteno - Tahle kniha mě učarovala a ještě teď při pomyšlení, co jsem to přečetla, mám slzy v očích, kniha se dotkla mého srdce. DOPORUČUJU, MILUJU!“... celý text
— knizni_blizenec
Sisi: Císařovniny hvězdy
„Další z celé plejády románů, které o legendární císařovně Sisi již vyšly a nepochybně stále vycházet budou, neboť osobnost císařovny Sisi se i s odstupem let stále těší neutuchajícímu zájmu a témat, jímž se lze v souvislosti s její osobou věnovat je takřka nepřeberné množství.
To nám ostatně v plném rozsahu předvádí i tato nová kniha německé autorky. Jak sama autorka píše v doslovu knihy - Fanny Angerer je určitě velmi zajímavá osoba z nejbližšího okolí císařovny, bohužel informací o ní je k dispozici žalostně málo, o čemž jsem se ostatně před lety přesvědčila i já, když jsem o ní publikovala článek na svém blogu. Fanny o své práci a vztahu s císařovnou po celý život zachovala přísnou mlčenlivost, nenapsala žádné memoáry či deník, jako např. dvorní dámy Marie Festetics či Irma Sztáray.
Autorka nám tedy nepředstavuje literaturu faktu, ale dle mého názoru poměrně zdařilou románovou historickou fikci, opírající se o ty informace, které jsou známé nebo byla možnost je dohledat. Podařilo se jí to více než dobře, v knize vystupují lidé, kteří v dané době skutečně žili, příběh je čtivý i uvěřitelný - tam kde chybí fakta přichází autorka s vhodnou fikcí. Oproti jiným románovým příběhům o císařovně zde není v hlavní roli ona, jak je tomu ve většině případech, ale právě její kadeřnice Fanny Angerer, která byla v císařských službách dlouhých 32 let. Příběh tedy sledujeme pohledem právě Fanny a to po dva roky - od dubna 1863, kdy byla přijata do císařovniných služeb až do dubna 1865, kdy se řeší její zasnoubení s Hugo Feifalikem, kterému císařovna rovněž nabídne místo u dvora, aby o svou oblíbenou kadeřnici nepřišla.
Odborníkům a znalcům císařovny, za něž se taky troufám označit, v knize neunikne pár drobných historických a zejména časových nesouladů, ty nám ale opět autorka vysvětlí v doslovu knihy, takže i po této stránce je vše v pořádku.
Jen jedna chybička se do knihy vloudila - na přebalu knihy je uvedeno, že se Fanny narodila 18. ledna 1842, v prologu je ale uvedeno datum 28. ledna 1842. Jak je to tedy správně?“... celý text
— Jana K
Chirurgova dcera
„Tešila som sa na pokračovanie tohto historického románu, ktorý ma zaviedol do 19. storočia, konkrétne do obdobia, kedy ženy museli bojovať o svoje miesto v spoločnosti, a to najmä v odvetviach, ktoré boli považované za výlučne mužské. Autorky, ktoré používajú pseudonym Audrey Blake, sa tu podujali na zobrazenie fascinujúceho príbehu o žene, ktorá túži stať sa chirurgičkou v čase, keď medicína bola prevažne doménou mužov.
Veľmi ma oslovila silne historická atmosféra, plná napätia a výziev, ktoré musia hrdinovia prekonávať, aby dosiahli svoj cieľ. Autorky sa s bravúrou ponárajú do lekárskeho prostredia 19. storočia, zobrazujúc nielen lekárske postupy, ale aj každodenné problémy žien, ktoré boli v tej dobe podceňované.
Štylisticky je kniha písaná pútavo, kde sa autorky venujú nielen histórii medicíny, ale aj každodennému životu, čo pridáva knihe na autentičnosti. Tempo je stredné, niektoré pasáže sú pokojnejšie a zamýšľajú sa nad filozofickými otázkami, iné zas naberajú rýchlejší spád, najmä počas napínavých okamihov v príbehu.
Ak máte radi historické romány s hlbokým emocionálnym nábojom a silnými postavami, táto kniha vás určite osloví.“... celý text
— Evaho73
Urla
„Inu, půjdu asi proti proudu, ale... Za mě je kniha spíše zklamáním. Celé je to takové přeplácané a neuvěřitelné. Ilan je pořád malá holka, ale přitom vede dospělé muže a to mi prostě nesedí, protože nevnímám, že by Ilan vyspěla - to vedení mi k ní nesedí, ba co víc, vůbec si nedokážu představit romantickou linku mezi Ilan a Kapitánem, jak tu někdo zmiňoval, dost divná představa. Však je to děcko! Mně furt připadá, jak kdyby jí bylo 12 let. Vše je tak nějak narychlo a logika příběhu taky dost kulhá na jednu nohu. Celý čtvrtý díl mi přijde jakože "hlavně aby bylo napsáno" takže za mě bohužel. Mrzí mě to, ale toto mě nenadchlo.“... celý text
— JulieRomanticka
Ztracená duše
„Má to tie najsilnejšie atribúty rozprávky: bol raz jeden … a žili šťastne až do smrti.
Aj ja chcem.
A takéto umenie mi k tomu pomáha.“
— Čand@
Odešla do tmy
„Mělo to spád, zvraty, které jsem nečekala, thriller, jak mám ráda. Až na ty překlepy, které jsou zmíněny v předchozím komentáři, ty trochu kazí dojem.“
— bookcase
Divnoškola
„Čekala jsem víc. Zdá se mi, že je příliš silně tlačeno na účel, který má tato kniha plnit.“
— JIVaJaH
Hurá do školy
„Četla jsem dětem ve své třídě. Bavilo to je i mě ....a to je dobrá vizitka. Z.Pospíšilovou už také beru jako jistotu, pokud sahám po dětských knihách.“
— JIVaJaH
Vánoce v Šípkové ulici
„Knížka pro děti, ale mě se osobně,také moc líbila,ta atmosféra Vánoc a i ty ilustrace jsou moc pěkné.“
— evca7271
Spalující bůh
„Závěrečný díl přináší velkolepé vyvrcholení příběhu plného temnoty, politických intrik a magické destrukce. Kniha si drží vysoké tempo od začátku až do konce, a díky množství akce a zvratů jsem se při čtení rozhodně nenudila.
Hlavní hrdinka Rin prošla výrazným vývojem. Zatímco v předchozích dílech mohla působit místy nesnesitelně, zde se ukazuje jako mnohem vyzrálejší a uvědomělejší postava. Její vnitřní boj, snaha najít své místo v chaotickém světě a schopnost čelit následkům svých činů dělají z Rininých rozhodnutí nejen zajímavý prvek příběhu, ale i něco, co mě jako čtenáře emocionálně zasáhlo.
Konec byl naprosto nečekaný a zanechal mě plnou emocí. Bez spoilerů lze říct, že Kuang nezklamala a nabídla zakončení, které je zároveň srdcervoucí i logicky vyplývající z událostí celé série.
Celkově je Spalující bůh silným závěrem epické trilogie, která skvěle kombinuje akci, psychologickou hloubku a historické paralely. Doporučuji všem, kteří mají rádi temnější fantasy s výraznými postavami a komplexním světem.“... celý text
— Selfinka
Někdo z nás
„Pomalejší rozjezd, místy dlouhé a moc neříkající dialogy, poměrně solidní zápletka na téma domácího násilí - ale není moc uvěřitelná. Proto se domnívám: průměr!“... celý text
— konicekbily
Já a ty, navždy
„Docela dlouho jsem měla problém se začíst. Pak se mi to povedlo a děj svištěl... Jenže pak tempo zase začalo opadávat. Přišlo mi až nelogický, jak moc "náhod" se v knize objevilo. Chápu, co tím chtěla autorka říct, ale myslím si, že by to šlo vymyslet i nějakou méně invazivní metodou. Knížku jsem si pořídila v akci, když byla fakt ha hubičku, ale nejsem si jistá, jestli se k ní ještě kdy vrátím. Přestože bylo na konci jakési poučení do života, tak mi knížka moc nedala a myslím si, že příběh brzo zapomenu. Nemohla jsem si totiž pomoct, ale dost mi připomínal Zápisník jedné lásky od Sparkse a Dopis od Hughes. 3*“... celý text
— Tebby
Bazilišek
„Pfúúúú, tak toto bola sila. Ten príbeh bol taký hlboký, výnimočný a emotívne silný, že keď som ho teraz dočítal pri prechádzke vonku so psíkom, tak som mal slzy v očiach. A to sa mi pri hororovom príbehu nestane veru často. Ale tu tá melanchólia, smútok a depresia doslova sála z každého obrazu. Scenár Cullena Bunna je ako vždy skvelý a kresba Nemca Jonasa Scharfa je výborná a pochmúrna sama osebe. Fakt veľmi, ale veľmi silný a hlavne s množstvom nečakaných zvratov, ktoré vám prinesú úplne iný pohľad na postavy, ako máte na začiatku. Odporúčam milovníkom hororov a silných aj emotívnych príbehov, ale nie slabším povahám, lebo s mnohými zábermi som mal aj ja čo robiť.“... celý text
— mirec88
Sucho
„Kniha se dobře četla, barvitě vylíčená atmosféra i věrohodné charaktery postav. Jen mi trochu vadilo, že některá retrospektivní líčení minulých dějů (psána kurzívou) nejsou psána z hlediska žijících postav a jsou takovou do textu nezapadající "berličkou". Naštěstí se to netýká všech těch odstavců psaných kurzívou. Ale zase ten nesmyslný "moderní akční závěr". Takže zachráncům se jako deus ex machina v rukou objevují bundy, i když před tím žádné bundy neměli a to ani na sobě. A policista těsně před tím v ruce držel pistoli a Falk neměl v rukou nic. Za tenhle nesmysl místo pěti hvězdiček čtyři.“... celý text
— sarkafarka1900
Nadělení: Příběhy kluka ze zámku
„Příběhy obyčejnýho kluka ze zámku ... Krátké kapitoly, vtipné části ze života, láska, odhodlání a takovej ten obyčejnej život. Na odlehčení super knížka.“... celý text
— pastelka53