Nejnovější komentáře

Bílý pramen

„Kniha mi připadala hodně syrová, povrchní, s minimem děje. Hedvika řešila pouze své pocity, ale bez emocí nebo empatie. Nebyla to zrovna postava, ke které by čtenář vzhlížel.“... celý text
— Kopretina_aku

Bál šílených žen

„Přímočaře podaný působivý příběh. Obešel by se i bez duchů. Popis doby, kdy žena byla věc určená k poslušnosti a plození dětí a běda, pokud tomu tak nebylo. Zajímavým prvkem jsou skutečné postavy té doby.“... celý text
— Veles

Cigaretka na dva tahy

„Tentoraz sa dostávame v lúpežnemu prepadnutiu spojenemu s vraždou. Hneď od začiatku mi bolo jasné, že tyto blázni to nejako pokašlú a niejto za to zaplatí životom. Ale, že až takto brutálne - chudák Ale som rada, že odhalenie toho kto to urobil sme zistili až na samom konci. Chlapci s vraždárskej partie mi tentoraz akosika nešli po chuti, mám pocit, že samotný pripad sa mi čítal lepšie ako pasáže s nimi. Ani som sa moc nenasmiala... Ale jasné, nemôžu byť stale veselá kopa a hlavne ked tieň mafie na nich bliká s každej strany. Teším sa na ďalšiu časť, čo nam autor prinesie“... celý text
— TerkinKnižnySve

Bílý dům na Rýnu

„Příběh hotelu odehrávající se v době nástupu Hitlera k moci. Co všechno jsou lidé ochotní tolerovat, aby si udrželi hotel, který jim patřil po generace. Emil, jeho osudové lásky a jeho odpovědnost k rodině a zaměstnancům ne vždy se rozhodl správně, ale vždy se snažil chránit své blízké. Škoda, že mi unikl dvoudílný seriál, zajímalo by mě to srovnání s knihou.“... celý text
— Kaja1

Noc předtím

„Ako som si už u Lisy zvykol, moc postáv, trochu rozťahaný dej. Každopádne čítanie dobré, no k tejto knihe sa už nevrítim.“
— wlado

Jen vítr to ví

„Z téhle knihy navnímávám ,že autor s napsáním nepospíchal.Mám nĕkdy problém u knih současných autorů,kde občas z nich vnímám ten tlak aby byl dodržen termín.... Líbí se mi název a kniha je řekla bych romantickomelancholická se smutným nečekaným koncem.“... celý text
— ZUZANA-123

Stačí si počkat

„Tak já se v tomto případě nedočkala…“
— Jeanine8

Nádherně pošetilá snaha

„Koho bavil první díl, ten bude s tímto určitě spokojený. Za mě to nebylo špatné, ale můj styl to úplně není.“
— emilieselden

Babičky

„Zaciatok knihy by sa dal prirovnat skoro az k takym intimnym detskym memoarom. Co sa vsak Sabachovi podarilo, boli vcelku mrazive pasaze augustovej okupacie 68. Naproti tomu, asi posledna tretina knihy sa pre mna akosi rozpada v koncepte, ktory som si v hlave nastavil... Na epizody kde sa tempom preskakuje akoby cez normalizacne roky, na ktore nechces spominat, na vcelku nie velmi dolezitu (podla mna) pasaz cesty do Grecka, az k dojemnejsiemu zaveru. Ten som ale tak nejak uz ocakaval. Urcite si doplnim vzdelanie a siahnem aj po dalsich Sabachovych knihach. Je v nich kusisko ludskosti.“... celý text
— Corso

Kronika tak řečeného Dalimila

„Tak tohle není úplně jednoduchá četba. Na začátku si stěžuje, že kroniku nikdo nechtěl psát, takže se toho ujmul sám. Vzhledem k tomu, že jsem 17 let psal obecní kroniku, tak mu dávám za pravdu. Dnes dokonce mnohé obce ani kroniku nepíší. Při výčtu kronik, ze kterých čerpal, chválí tu boleslavskou a naopak za nejhorší považuje vyšehradskou. Vlastně epickou básní sepsal dějiny z dostupných kronik, tedy od Babylonské věže po Jana Lucemburského.“... celý text
— Česneksmedem

Duna: Grafický román. Kniha 2, Muad'dib

„Druhá část parádního komiksu na motivy kultovní sci-fi knihy. Pro někoho je možná kresba příliš jednoduchá, zastaralá, mně naprosto sedí. Těším se na třetí část!“... celý text
— Kurt_Teplice

Tajemství hedvábného vějíře

„Při čtení takovýchto knih se nedokážu ubránit pocitu vděčnosti za to, že jsem se jako žena narodila do naší země a do našeho století. Postavení čínských žen v té době bylo zoufalé, v podstatě byly jen nástrojem pro porození dětí, teda hlavně synů, protože dcery byly nežádoucí, podřadné, nechtěné. Popisované scény podvazování nožek malých děvčátek byly pro mne opravdu silné kafe. A hlavně to, že matky (i ty milující) to považovaly za to nejlepší, co mohou pro své dcery udělat! Ale příběh to byl krásný, i když to nebylo úplně lehké čtení.“... celý text
— Gibis

Šedá jako popel

„Jak už zde bylo napppsáno nebylo nutné číst první díl.Dvojka byla napínavá až do samého konce ,dokonce bych řekla čím blíz byl konec tím napínavĕjší byla kniha.Už dohledávám kde koupit závĕrečný díl ...“... celý text
— ZUZANA-123

Oko

„Zase nadprůměrný Minier. Po tom, co předvedl v díle Lov, jsem mu už moc nevěřil, ale zase to povytáhl kousek vejš. Dobrá zpráva je, že je zaděláno na další díl. Líbilo. Mohu doporučit.“... celý text
— Paulika

Švindl

„'Odpůrci' manželství si v tomto příběhu opravdu přijdou na své. Troufám si říct, že je postavený na velmi aktuálním tématu, a proto by mohl být blízký každému, kdo ke svému partnerskému životu lejstra nepotřebuje. Ale nebojte se, své si zde najdou i tací z nás, kteří mají na manželství jiný pohled. Až tak přímočaré to zase není! Však uvidíte sami... Feel good příběh s lehkým dramatem dokáže pohltit už od prvních stran. Dvě časové linky navíc vytváří drobné napětí a nechávají čtenáře dlouho v nevědomosti. Obě linky jsou plné emocí a tajemství. Velkou váhu zde však mají také rodinné vazby a léto na soukromém ostrově. Vila, pláže, maják, nerušené vyhledy na rozbouřené vody. To je opravdu nádherná atmosféra! A právě to dodává příběhu jiskřičku originality k jinak dost otřelému námětu. Ale pokud s tím umíte pracovat, a autorka to umí, tak vás ani stokrát ohraný námět nezastaví. Ačkoliv se mi kniha četla skvěle, postrádala jsem charakterovou rozmanitost, a hlubší vztah mezi hlavními hrdiny. Briar a Doriana poznáme jen velmi povrchově, a hodně se nám ztrácejí v záplavě vedlejších postav. A když nikdo nevyniká, těžko vám utkví v paměti na dobu delší než trvá přečtení samotné knihy. A to je u hlavnich postav docela potíž, nemyslíte? Mezi hlavními hrdiny bylo vidět určité napětí i přitažlivost, ale velkou lásku jsem z nich bohužel necítila. Chtělo by to buď méně omáčky nebo trochu více stran. Rozhodně to mezi nimi funguje, to nám ukazuje především linka z minulosti, ale já bych toho ráda viděla víc! Prominu-li jejich rozvíjející se vztah, tak o nich vlastně nemám co dalšího říct... Odpočinkové čtení, které moc ráda doporučím. :) Hodnocení: 3,5/5“... celý text
— nela3812

Kopanec do zubů

„Skvělá kresba, uhnaný příběh jako v akční hře. V pořádku.“
— Kurt_Teplice

Počátek

„Trochu uspěchané, ale ta nádherná kresba to vyrovná. Za mě super!“
— Kurt_Teplice

Půlnoční koruna

„Už vím, ach to prokletí druhých dílů. Myslím, že se to dostalo zhruba někde tam, kde Dvůr mlhy a hněvu (dle mého názoru). Také si představuju největšího zabijáka o dost jinak. Nelogická rozhodnutí, zatajované věci, autorka neříká vše narovinu, aby pak mohla jakože čtenáře překvapit, ale se to holt ztratí v přehršle informací. Strašná tragédie pro Caleanu - čím se jako měl Chaol provinit? Vladařské čachry machry nedávaly smysl. Věc s Archerem a Nehemií byla divná. To samé čarodějnice-magie-král, zjevení Eleny - kdy a kde? Proč zas Hrob? Klíče Sudby - to bude novodobý kotlík (alias vana) z Dvorů? Bohové! Zachraňte mě. Caleana nikomu nic neřekne, tohle mě strašně vytáčelo. Hlavní hrdinové byli (mírně řečeno) krapet schizofrenní. A ten král, který je teda tím nejhorším, co kdy spatřilo světlo světa, je tak nějak upozaděn a jako malý klouček je překvapen - co já, já nic. Je tam spousta nelogičnosti v příběhu a jeho překombinovanosti, i v chování a činnostech všech zúčastněných. Věci jsou tak nějak naznačeny, ale vlastně nic není jednoznačné a nahrává to autorce vymýšlet si další a další žblebty do dalších a dalších knih. Kdyby byla Caleana tak nadaná, tak by situaci vyřešila velmi rychle (král-nekrál, kdo by ji soudil, že, kdyby tu nebyl tenhle tyran?). Ale chápu, že knih by ubylo. Mám v plánu si dát pauzu, ale trochu se bojím, že tahle série dopadne jako ACOTAR (po druhé knize nedočteno a neplánuju dočítat). A co bylo fakt vrcholem debility - vyrušení Chaola z porady, aby si mohli v kumbálu na košťata zašpásovat. Ne, další podobné směřování fakt ne!“... celý text
— Niu

Být normální je na hovno - Jak žít, učit se a být úspěšný mimo běžné mantinely

„Autor rozdává naději, a to se cení!“
— Lubošovo

Hra na lháře

„Z knihy mám rozporuplné pocity. Námět je super, ale autorka z toho nevytěžila, co mohla a celé to vyznělo jak slátanina o pár pipkách, které mají 17 let staré tajemství. Nikdo mi nebyl sympatický ani chudák malá Freja, kterou Isa pořád někam vláčela a popisovala nám jak a kde jí kojí. Tato linka byla úplně zbytečná a v knize dost otravovala. Rozhodně bych knihu o pár hodin zkrátila a pak bych si jí snad i užila.“... celý text
— Abikk

Na city se nesází

„Kniha se dobře četla.“
— ivca6341

Tenkrát v Texasu

„Texas, Ford Worth, 16.červenec 1956. V kanceláři texaských rangerů zazvoní telefon. "Bože, prosím, pomozte mi!", rozezní se celou služebnou hystericky ječící ženský hlas. Z telefonátu muži zjistí akorát to, že žena volala z telefonní budky poblíž malé zapadlé vesničky s názvem Dead Cow City. Když se konečně k místu dostanou, naskytne se jim příšerná podívaná. Všude je krev a tělo ženy je ve strašlivém stavu. To samé platí i o druhé mrtvole, kterou rangeři naleznou ve staré stodole. Vypadá to, že v Texasu řádí opravdový psychopat. Vypátrají Texas Rangers, včele se svým šéfem Travisem, vraha? Travis bohužel svádí boj nejen s vrahem, ale i se svými vnitřními démony. Jedná se o první knihu, kterou jsem od autora četla. Velmi jsem se tedy těšila na to, co mne čeká. A už po první kapitole jsem věděla, že tohle bude skvělá jízda. Brutální vražda, hon na pachatele, to znělo vážně úžasně. Jenže po první části se autor začal věnovat více Travisovi a jeho démonům, než samotné vraždě. A my tak začali číst úplně jiný příběh. Neříkám že se mi kniha nelíbila, i přestože jsem čekala, že se děj bude ubírat jiným směrem. Děj byl svižný, četl se sám a stránky ubíhaly pod rukama jako nic. Miluji autorův styl psaní. Moc se mi líbilo, jak střídal květnatou spisovnou mluvu s vulgarismy a drsnějším stylem. Ten mi hodně sedl k Texasu, Rangers a Divokému západu. Upozornění, že kniha je vhodná od 18 let je zcela na místě. Násilné scény totiž autor mnohdy popisuje až do nejmenšího detailu. Když jsem knihu dočetla byla jsem vážně hodně naštvaná. Travis je postava, která rozhodně umí vyvolat emoce. U mne byly vesměs negativní a dlouho na tuto postavu nezapomenu. Ďábel s odznakem a coltem u pasu. Konec příběhu byl hodně nepředvídatelný, musím ale říct, že by se mi víc líbil předvídatelný konec. Dále mně mrzí, že vraždě, které byla na začátku, a kterou příběh začal, se nakonec autor příliš nevěnoval. Travis zkrátka všechno přebil. SPOILER: Čekala jsem, že za jeho činy přijde adekvátní trest. Ten ale v této knize nenajdete. Spravedlnost si tu zrovna vzala dovolenou. Hodnotím 3,5/5“... celý text
— lucyvase4

Deník 1938–1945

„Tato kniha byla mojí první knihou s válečnou tématikou, kterou jsem přečetla.“
— ivca6341

Daň ze štěstí

„Tuto knihu jsem četla už dávno. Nicméně si pamatuji, že se mi kniha moc líbila a četla jsem ji několikrát.“
— ivca6341

Prázdniny na vodě

„Tuto knihu jsem četla už dávno. Nicméně si pamatuji, že se mi kniha moc líbila a četla jsem ji několikrát.“
— ivca6341

Láska je na prd

„odpočinkové čtení, při kterém nebudete chtít přestat číst, jelikož kapitoly mizí pod rukama. Moc se mi líbilo zpracování a styl psaní. V mnoha pasážích jsem se i zasmála. A hodně se mi líbilo, jak se zde otevírá, podle mě důležité, téma - stres ohledně zkoušek ve škole. Také se zde potkávají zajímavé postavy, s jiným charakterem. Moc hezká knížka, která má přesah. Vůbec mi nevadilo, že je určena ,,mladším" čtenářům.“... celý text
— hey123

Bez dětí neodejdu

„Hodně silný příběh.“
— ivca6341

Nikdo za nic nedostane

„Jedna ze čtyřiapadesáti knih, které jsou k dnešnímu dni vedeny na DK pod štítkem “Jaroslav Hašek, 1883-1923“. Jedna z těch, které byly napsány zahraničním autorem. Poslední slovo v ní však má Hašek sám. Píše synovi. Z dopisu podtrhuji sloveso “zachovej“ a děkuji za uveřejnění. Děkuji za neposlušné rozkrytí toho, co dopisu ze dne 16. srpna 1921 předcházelo. Jsem dojatá. Mám totiž ráda tyhle žánrově rozkročené knihy, které mi dovolí nahlédnout do zákulisí svého vzniku, do hlavy autora, do navzájem se předbíhajících rolí, které musel zastat. Byl čtenářem, opisovačem, pozorovatelem, vypravěčem, jakož i fantastou, našeptávačem, vnitřním hlasem, který klade otázku za otázkou, (…) který bojuje s informacemi, jež pracně získal, a zároveň v sobě dusí to, co víme dnes. Nepřidává další. // A výsledek? Vznikla rekonstrukce křehká, kostrbatá, nedotažená, ale přesto velmi, velmi cenná. Rekonstrukce, v níž lze bezpochyby najít něco nového a neznámého (nějaké jméno, místo nebo detail), jak praví anotace shora. Jen o ní vědět,… když se chcete s Jaroslavem a Jarmilou seznámit, pochopit je. Dávám maximální počet hvězdiček. -------------------------- Některé další osoby, jejichž jména se v knížce objevují: - Ladislav Hájek (1884-1943) - Emil Artur Longen (1885-1936) - Marie Bubelová (1890-1974) - Václav Fuchs (1857-1911) - Zdeněk Matěj Kuděj (1881-1955) - Václav Menger (1888-1947) - Jaroslav Panuška (1872-1958) - Vilma Warausová (1889-1975) - Kliment Štěpánek (1897-1974)“... celý text
— milamarus

Sudetský dům III: 1959–1968

„Hezké čtení. Pěkné zakončení trilogie. O to víc mě mrzely některé nepřesnosti. Luboš přítel Jarmily se na začátku knihy (str.26) jmenoval Kantůrek, později je pak uváděn jako Horváth. Ve druhém díle byl syn Jarmily a Františka uváděn jako Vašík (např str 294, 2. Díl). Ve třetím byl pak Vojtěch.“... celý text
— Aligator805

Pád do temnot

„Třetí díl Mycelia mě příjemně překvapil. Byl jsem na vážkách, jestli v sérii pokračovat a tenhle díl mě rozhodně přesvědčil, že ano. Dost ubylo věcí, které mi v předchozích dílech připadaly otravné. Je tu méně flashbacků, výrazně méně Pinky. Také hrabání se vlastních citech a pocitech znatelně ubylo (ačkoliv závěr to dost dohnal). Co naopak přibylo jsou některá odhalení, politické boje, špionážní akce, plány uvnitř plánů a zejména děj. Mám pocit, že v tomhle díle je konečně trochu méně expozice a více děje, což se mi rozhodně líbilo. Hodně mě bavily scény s Ëltaühl. Něco ovšem zůstává stále trochu slabší. Pořád mi moc nezáleží prakticky na žádné postavě. Pořád je tu introspekce víc, než by se mi líbilo. Pár věcí, které mi připadají dost nelogické stále nebylo vysvětleno. Celkově hodnotím 4/5 a jelikož série má pro mne stále stoupající tendenci, tak budu pokračovat. Třeba mě některý z dalších dílů přiměje vidět, proč je Mycelium tak vysoce hodnocené.“... celý text
— Slezadav