Nejnovější komentáře

Ignis fatuus

„Atmosférická kniha z mojí milované Šumavy. Autorka se zřejmě inspirovala Trhlinou od Kariky, ale má svůj typický, nezaměnitelný styl. Zakomponované i prvky skutečné historie. Pěkné!“... celý text
— gordon13

Sudetský dům: Jaro - léto 1945

„Opet skvely dil.“
— Atara16

Nevítaný host

„Příjemný, napínavý thrillerek, byla jsem skutečně zvědavá na konec! A musím pochválit, celá kniha se moc povedla.“
— gordon13

Přežila jsem africké peklo

„Tema zajimave, ale naivita hlavni postavy strasna. Precteno jednou a stacilo.“
— Atara16

Myšlenky za volantem 2

„Návrat k myšlenkám Marka Ebena, který svým noblesní způsobem dokáže vylíčit i obyčejné nebo lehce trapné historky tak, že vás rozesměje. Lety nastřádaná moudrost, pochopení lidské povahy a laskavost čiší z každého řádku a ať už se chcete pobavit, pozastavit nebo i zahloubat, odreagovat od uspěchaného života a užít si příjemnou chvilku, tato kniha je správná volba. Doporučuji a přidávám si pana Ebena do seznamu slavných lidí, se kterými by stálo za to se setkat.“... celý text
— Arwen777

Toxin

„Napínavá knížka, která mi potvrdila můj názor na fastfoody a pojídače hamburgerů a dalších nezdravých jídel. Hlavní hrdina, otec lékař, chtěl dopřát své desetileté dcerce požitek z jídla v restauraci v Onion Ringu, kde se servírovaly obzvláště hamburgery, které dcerka Becky tolik milovala a ještě si je pak sama dochucovala. Měla bohužel smůlu, že jí připravili nešťastnou shodou okolností polosyrový hamburger, jehož původ byl ještě povážlivější, než si kdokoliv mohl představit. Becky je nakažena smrtícím toxinem E-coli, na který po několika dnech umírá. Otec je pološílený ze své bezmocnosti jí pomoct, přestože je lékař, kardiochirurg. Zaměří se na vyšetřování toho, co se v jejím případě stalo. Sám se ocitá před policií, a nakonec v ohrožení svého života i života své bývalé ženy. Kniha se dobře četla, každá stránka byla napínavá. Některé pasáže mi doslova obracely žaludek, kde se jednalo o postup práce při zpracování hovězího masa na porážkách, v masokombinátech a samotných restauracích rychlého občerstvení. Hamburgery nejím, ani jsem nikdy na ně nedostala chuť, a po této četbě knihy už nikdy nedostanu.“... celý text
— jana-cisarova

Myšlenky za volantem 2

„Laskavý a vtipný humor pana Ebena ... moc pěkné fejetonky, líbilo víc než první díl.“
— gordon13

Nebezpečná hra

„Napětí, nebezpečí, láska, romantika. Za mě měla tahle romantická detektivka úplně všechno. Doporučuji. " Byla jen pár kroků od něho a svět zase dával smysl."“... celý text
— Žampion

Případ ztraceného psa

„Průměrná detektivka z českého rybníčku...myslela jsem, že pes bude hrát v případu větší roli.“
— gordon13

Země

„Když mám chuť na dobré a kvalitní čtivo, sáhnu po Zolově naturilistické kuchyni plné vášní, lidského snažení a pachtění se za bohatstvím, lidské špíny a bídy a to vše okořeněné propracovanou psychologií a prošpikováno haldou zajímavých charakterů. Je až neuvěřitelné, jak dobře umí vystihnout prostředí francouzského venkova, podlost a touhu sedláků po svém kousku země, jdoucím pro hrst půdy přes mrtvoly. Na téměř 600 stranách nenajdete jediné hluché místo, příběh je velmi čtivý a plný nečekaných zákrutů. Při úmrtí jedné z postav mi bylo až fyzicky nevolno, jak dokáží být lidé krutí. Román na svou dobu musel vyvolat řádný poprask, vulgární chování, zvířezí sexualita, hnilobná hamižnost a pověrčivost vesničanů, to vše Zola mistrovsky zachytil.“... celý text
— Politre

Jako sama smrt

„Tohle není hrdinský epos. Postavy rozhodně nejsou dobráci od kosti a nemají vyšší cíle. Na to v tomto příběhu není prostor. A jak bych ho popsala dvěma slovy? Akční řezničina. Třetina „hrdinů“ si chce zachránit krk, a možná si při tom i trochu užít (a je úplně jedno, jestli s dovolením nebo bez). Lžou a tají buďto svou pravou totožnost nebo hořkou minulost. Kostlivců ve skříni má každý jeden z nich požehnaně. A autor nám to dávkuje v pravou chvíli, čímž skvěle pracuje s napětím Zbytek postav se je snaží pobít a náležitě si to užít (rozhodně bez dovolení). A do toho tu máme lovce, který jako krutý dirigent určuje, kdo jakou písničku zazpívá. Nebo spíše zaječí, pokud to vůbec stihne… Je poznat, že autor má velké zkušenosti ohledně středověku, ať už boje se zbraněmi, jídla či oblečení. a nebojí se toho využít. Drobné detaily pak dodávají smyšlenému světu na autentičnosti a uvěřitelnosti. Příběh o útěku z vězení je zasazen do krajiny lesů a hor. Svět Karachu a okolních zemí určitě nabízí mnohem, mnohem více potenciálu, než autor využil. Jako sama smrt je totiž třetí v sérii, což jsem zjistila až po dočtení. Není to však nijak poznat, tento díl stojí samostatně. Já osobně dávám přednost delším formátům a nebojím se jít hlouběji do světa (pokud nejde o Malaz), takže mi asi nezbyde nic jiného než se podívat na předchozí díly. Tato kniha je velmi rychlá, dynamická a přímočará, nic moc omáčky nečekejte. Postavy mohou padnout kdykoliv a kdekoliv. Uprchlíci nemají oddechu, jako by jim na krk dýchala sama smrt. Pokud se na knihu chystáte, připravte se ještě na explicitní popisy násilí všeho druhu.“... celý text
— Luci.Bati

Sagittarius

„Já zase tolik chválit nebudu. Ale aspoň nějaká pozitiva: Mám ráda v knížkách konkrétní lokalce a tady to autor splnil na výbornou, šumavská místa (okolí Špičáku, jezera Laka, Pancíře, Hofmanek) jsou konkrétní, pohyby obětí i vraha můžete sledovat na mapě a když ta popsaná místa znáte, je to ještě lepší. V okolí Rozvodské cesty se opravdu těží dřevo, kolem velkých těžebních strojů jsme nedávno chodili, tak ten punc autenticity je prostě fajn. A pivo v hotelu Belveder nad Železnou Rudou je opravdu dobré… Detektivní příběh vlastně taky nebyl tak špatný, podrobné vyšetřování zločinu mám ráda a postupné nalézání důkazů taky a vlastně ani neumím odhadnout, jako naprostý policejní laik, zda je vyšetřování policie probíhá tak, jak bylo popsáno, třeba pátrání kapitána Horna na dovolené? Zvolené policejní postupy? Nic z toho mi zásadně nevadilo, nerušilo, a na kruté zabíjení už si v detektivkách zvykám. Chvílemi bylo napínavé a občas i strašidelné… Ale co prostě nejsem schopna rozdýchat je forma, kterou je detektivka psána. Už jen vstupy postav na scénu: „Linda Brunerová, dvaatřicetiletá kreativistka z renomované agentury…“, „ Sedmatřicetiletá kapitánka pražského oddělení vražd s vizáží manekýny“, pivo postavila před kapitána „hnědooká tmavovláska Sabina“, „Simona byla atraktivní modrooká černovláska, která nedávno překročila třicítku“, „Lucie Kasl, atraktivní zelenooká blondýnka, která nedávno překročila třicítku“… Z mramorových schodů schází „atraktivní bruneta kolem čtyřicítky v módních brýlích“. Servírka je „hezká světlovláska“, kávu přinese „pohledný číšník“… Ta přehlídka krásných a pohledných, případně atraktivních lidí byla neuvěřitelná. Navíc téměř všichni chodili ve značkových šatech a značkových botách, přičemž autor považoval za nutné ty světoznámé značky konkrétně uvádět… Když nohy, tak opálené, když aperol, tak módní. Když blondýnka, tak platinová. Když kavárna, tak nově otevřená menší moderní…. Proč? Podrobné popisy všeho… A přehnaný polopatismus a vysvětlování. Je nutné vtipné hlášky vysvětlovat? Že třeba hlášku použitou v přímé řeči „v případě, že tento pán je princezna Zlatovláska, tak Rudolf nepřijel“, úplně nadbytečně autor hned vysvětlí, že jde o upravenou repliku z cimrmanovské hry. Ono to vtipné a autentické se pak jaksi vytrácí… Možná je to všechno jen můj problém, hodnocení psaní autora je tady veskrze kladné, já jsem prostě na tohle háklivá, mně to tu vlastní detektivku kazilo… Nakonec ale stejně malinko přidávám, snad za tu Šumavu a známá místa, která mám prochozená, nebo i za to medové pivo, na které jsem vždy dostala chuť, když ho tam tak často na terase hotelu popíjeli. Nebo i třeba za hezké a slušné vztahy mezi policisty, což je pro mě vlastně milé a pozitivní. A vůbec, za české prostředí.“... celý text
— Rade

1945

„1945 Historie nejsou jen letopočty.Bitvy.Sepisování smluv.Velká jména.Medaile a metály. Kdo to tvoří,kdo to zažil a musel žít.Poznal na vlastní (doslova) tělo.Mrazivé osudy,nepopsatelné strasti,ztráty lidskosti. Mikropříběhy,střípky,kaleidoskop záblesků. Zmar a beznaděj. Vždycky ve všem tom běsnění figuruje člověk samotný. O člověka přeci jde,vždy na prvním místě ! Nebo je tomu jinak ? Pochopit ? Vcítit se ? Jen stěží. Budeme si tedy o tom,aspon něco přečíst. Byl to zdánlivý konec konfliktu.Válka ještě zdaleka neskončila. Knížka o nehezkých nepěkných věcech,která dokáže člověk člověku. Lidové soudy.Poválečný chaos.Nevinní.Vlastenci zalezlí,na sklonku války,jak fénix z popela povstali. Kolaborace.Msta.Migrace milionů do té doby nevídaná.Vysídlení. Fanatičtí náckové.Nevyzpitatelní osvoboditelé.Znásilnění.Obohacování. Radost z konce hrůzy,přitom zubatá nadále všudepřítomná. Bezpráví a NENÁVIST. Mikropovídky inspirované na základě historických událostí. Na konci každé z nich,zjednodušené dosazení v souvislostech. Není to natolik dlouhé,aby to vyloženě odrazovalo čtenářovu pozornost. Spíše vybízí,ponořit se,do osudů lidí v době opravdu nejtemnější. Něco vyhledat a více se dozvědět,je na každém. Záslužný počin,už jen proto,abychom nezapomněli ! Autor,se nadále drží svého oblíbeného vyjadřování. Pokud zrovna nevyhledáváte literaturu faktu,či dlouhý román,můžete objevit vytříbený Padevětův jazyk,společně se zvláštní poetikou. Na konci každé povídky,rezonují pocity v uvědomění,jak hrůzné a šílené věci,se odehrávali (nejenom) na našem území.“... celý text
— opic 12

No, nic...

„John Cleese je pro mě neopakovatelným jedincem (na rozdíl od některých lidí, u nichž mám pocit, že je vyrábějí na kopírce) a patří k oblíbeným a nekompromisním trenérům mé bránice. Kniha je podle mě skvělá a pěticípou jsem ušetřil jen proto, že se v ní autor jen velmi málo věnuje mým oblíbeným Pythonům. Na druhou stranu musím uznat, že na toto téma už toho řekl opravdu hodně, takže se vlastně ani nedivím, že se soustředil na ty části svého života, které nejsou obecně známé.“... celý text
— Forsaken

Z kouře a kamene

„Tady bylo znát, že jde o autorčinu prvotinu. Nápad nebyl špatný, ale něco tomu chybělo. Carys měla být hlavní postava, ale velký prostor měli i jiní a tím pádem jsem si ke Carys nedokázala vytvořit nějaký vztah. I když se knížka četla docela dobře, tak jsem měla pocit, že jsem se jen sklouzla po povrchu a po pár dnech horko těžko vzpomínám o čem to vlastně bylo.“... celý text
— Anor505

Na viděnou v Havaně

„Přestože se jedná o román, tedy fikci, celý příběh mě okouzlil. Optimismus se proplétá se smutkem, příběhy obyčejných lidí za zlaté éry Batisty s těmi ze "šťastné" éry Fidela Castra (tady zdůrazňuji uvozovky). Román je o tom, jak lze fanatismem zničit nejen zemi, ale i spoustu generací. Na Kubě k tomu došlo revolucí, ale věřte, že stejný důsledek mohou mít i spackané volby. O kubánské revoluci jsem přečetl hodně. Většinou to však byly úvahy a pojednání o mezinárodních vztazích, o politické situaci a jejích důsledcích. V této knize však vše dostává lidský a tedy mnohem hlubší rozměr. Přál bych všem kubáncům lepší časy, aby si mohli užít své nádherné země. Bohužel si však myslím, že to bude běh na hodně dlouhou trať. Každopádně však knihu k přečtení doporučuji. Velmi mě však mrzí, stejně jako Petru_V, skutečně velké množství překlepů. Myslím si, že k něčemu podobnému by v tak renomovaném nakladatelství jako je JOTA skutečně docházet nemělo. Kazí to dojem z knihy a pokud by se jednalo o jiný druh zboží, bylo by to důvodem pro reklamační řízení a případné odstoupení od kupní smlouvy.“... celý text
— sakro

Děvčátko Momo a ukradený čas

„Moc milý příběh. Když mám tak trochu špatnou náladu, tak po ní sáhnu do knihovny, přečtu pár stránek náhodně, kde otevřu. A splín je pryč.“
— Monika1717

Nasterea

„„Naším největším darem je uvědomění, že jsme. Ale naším největším prokletím je uvědomění si, že jednou nebudeme. Myšlenkou na smrt se zabýváme celý svůj život. Celý život umíráme." Tak po třetím díle jsem se stala velkým fanouškem této autorky a její pentalogie. Originální, temné a napínavé dobrodružství Ilan a celé pětadvacítky vás od začátku do konce nepustí. Nejsem příznivcem poslechu, dávám přednost knihám, nicméně Naslouchač v podání Jitky Ježkové je nádherný a určitě doporučuji všem fanouškům této série.“... celý text
— Hatshepsut

Saturnin

„Ani nevím, proč jsem knihu tak dlouho odkládala. Půjčila jsem si ji v knihovně kvůli čtenářské výzvě a byla to teda jízda, musela jsem se smát nahlas. Takového sluhu mít, tak člověk nemá nikdy špatnou náladu.“... celý text
— Monika1717

Stalingrad - Sláva a pád 6. armády

„Přesně takové knížky mě baví a je radost je číst. Přesné a jasné. Není tam hluchá chvíle.“
— jan.para

Dny v knihkupectví Morisaki

„Poutavé životní zamyšlení zapracované do nenápadného příběhu, který ukazuje jednu základní pravdu, když se jedny dveře zavřou, čekají tě jiné, které se otevřou“... celý text
— sidonka

Křik mrtvé ženy

„Napínavá kniha sice trochu zdlouhavá,ale bavilo mě to.“
— Emma27

Podivná holka

„Škrt,blik. Škrt,blik. Škrt,blik. Že by zapalovač v rukách Ellie zažehl požár pořádného prychothrilleru,to bych neřekla. Od minimálně poloviny příběhu je jasné,jak to skončí,a pak už jen dočítáte a kývete hlavou. Nicméně náhled do dětských duší,které jsou křehké a vypočítavé zároveň,se povedl. Měla jsem při čtení pocit dejavu...už jsem prostě něco podobného četla nebo viděla podobný film.“... celý text
— fis.rena

Veselé Vánoce, Terezko

„Povídky moc nečtu, ale Vánoce mám ráda. Procházela jsem knihkupectví a tahle mě vloni před Vánoci zaujala. Povídky jsem přečetla za jedno odpoledne, kdy se mi nechtělo dělat nic jiného a nelituji. Takové milé předvánoční setkání. Nejvíce se mi líbila povídka Košile, autorka patří k mým nejoblíbenějším. Doporučuji všem, kdo si najdou čas v předvánočním čase.“... celý text
— Monika1717

Kdyby prase mělo křídla

„Po knize jsem sáhla díky výzvě, dlouho jsem otálela a čekala nějakou smysluplnou knihu, nakonec básničky pro děti. A nelituji.“
— Monika1717

Účastníci zájezdu

„V drtivé většině případů u mě vítězí kniha nad filmovou podobou příběhu. Účastníci zájezdu jsou tou téměř zanedbatelnou výjimkou, kde je to naprosto naopak. Film už jsem viděl skutečně mnohokrát a stavá se pro mě kultovní záležitostí. Knihu jsem přečetl jednou a to jsem měl problém dočkat se konce. Ale když tak o tom uvažuji, není to jen případ tohoto příběhu, ale s čestnou výjimkou Báječných let pod psa se to týká všech Wieweghových knih. Nechci autora soudit a ani mi to nepřísluší, chyba bude zřejmě ve mně - prostě mi jeho literární styl nesedí. Náměty cením, se zpracováním mám problém. Věřím, že i tato kniha stejně jako autorovy ostatní si spoustu příznivců najde. Já se k nim ale neřadím.“... celý text
— sakro

Prekliata kniha

„Rôznorodé trio (protestant, katolík a katov syn) sa opäť zišlo, hoc jeden z neho má hneď na začiatku zajačie úmysly a až poriadny buchnát do toho, čo hrdosťou zovú, ho prinavráti na spanilú cestu - no spanilú to len tak obrazne povedané môže byť, inak bola plná výmoľov, smradu, čvargy (aj bezzubej, aj tmavej), konského trusu, múch, prekárania, zábavy, plná vína a jedla, no a najmä klamstiev, mŕtvol, jedného megavýbuchu a trošku aj intríg. Čoho bolo menej, to je pnutie medzi Barbaričom a Steinom, úplne zmizlo nadprirodzeno a najmä akýkoľvek vývoj postáv, je to "len" historický krimi román. Potešili hlášky a prirovnania (niektoré asi pochopia len miestne vagane), už menej ústredná linka - prečítal som niekoľko desiatok detektívok a krimi románov, nuž a schém nie je tak veľa, aby sa nedalo odhaliť, kto čo spáchal. Ako píše "Špulo", trojica pricválala na paripách, no odcválala na koňoch, asi tak.“... celý text
— Ivan F

Prázdné úsměvy

„Opět úúúžasný díl série, ale protože mám fobii z klaunů tak jsem místy knihu odložila oklepala jsem se řekla jsem si že to zvládnu a četla jsem dál. Mrzí mě že už je konec série, ale zas jsem rada ze to nebude mít dalších milion dílů. Opravdu skvělé!“... celý text
— Capybara18

Jenom kamarádi

„Kniha se cetla dobre a byla celkem vtipna, ale to jak Kirsten Joshe porad odhanela a tvrdila, ze vi, co je pro nej nelepsi, bylo dost unavne. Kolikrat jsem chtela, aby se na ni uz nastval a poslal ji nekam, ale ve finale, to ze to neudelal, bylo vlastne na tom to krásný.“... celý text
— AlterEgo90

Jazyčník

„Jako milovník češtiny mám rád tyto "jazykové koutky". Ale v případě Jazyčníku musím bohužel kontatovat, že jakkoliv byl autorův úmysl bohulibý, dnes už je to knížka poněkud zastaralá. Ať už volbou jednotlivých rozebíraných jazykových jevů, tak i svou dikcí. Ale rád jsem si to přečetl a nikoho od četby neodrazuji.“... celý text
— Blue