Nejnovější komentáře

Magická moc zlata

„Nic moc do vlaku a zapomenout.“
— maryzka

Kodaňská Píseň písní

„Od autorky jsem v roce 2024 přečetl knihu KOČOVNÝ BIOGRAF PANA SAITA, která se mi líbila. Někteří čtenáři mi doporučovali knihu KODAŇSKÁ PÍSEŇ PÍSNÍ, která je autorčiným debutovým románem. Na knihu jsem byl zvědavý a knihu jsem přečetl. Bohužel jsem z této knihy nebyl nadšený tak, jak jsem očekával. Respektive se mi více líbila kniha Kočovný biograf pana Saita. Jedná se o rodinnou ságu odehrávající se v Kodani. Kniha má 3 části. V některých úsecích se přeskakuje ze současnosti do minulosti, ale všechno bylo srozumitelné a orientoval jsem se v tom. Hlavní postavou je malířka ESTHER, která líčí osudy tří generací. Estheřin dědeček HANNIBAL v roce 1921 koupí dům v Kodani. V Rusku se seznámí s VARINKOU, do které se zamiluje a kterou si vezme za ženu. Varinka se odstěhuje do Kodaně. Líbilo se mi na ní, že je svá. Pro ostré slůvku nejde daleko. Kouří doutníky. Hannibalova a Varinčina dcera se jmenuje EVA. Je stevardka a také jasnovidka. Seznámí se s JANEM GUSTAVEM, který je švédským krotitelem holubů. Časem se za něj provdá. Eva s Janem mají spolu 3 děti. Nejstarší se jmenuje FILIPA, která má zdravotní problémy a která se zajímá o kosmonautiku a věci mezi nebem a zemí. Mají také ESTHER a OLGU, která jsou dvojčata. Podnikají společně různé akce. Esther je malířka a Olga je zpěvačka. V románu sledujeme osudy našich hrdinů a v průběhu četby se dočteme o různých tajemstvích, která vyplují na povrch. V románu se vyskytují prvky magického realismu, ale nebylo jich mnoho. Postupně času jsem měl pocit, že autorka se točila v kruhu a četba mě přestávala bavit. Myslím si, že autorka umí psát, ale tento příběh mě úplně nezaujal jako tomu bylo u románu Kočovný život pana Saita. Jednoduše řešeno něco tomu chybělo, abych se plně soustředil na příběh a užíval si ho. Moje mamka také četla tuto knihu a nebyla knihou nadšená. Znám však čtenáře, kterým se kniha líbila a nedají na tuto knihu dopustit. Každopádně pokud u nás vyjde další kniha od této autorky, tak si knihu přečtu. V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ a POZNÁMKA PŘEKLADATELE. Kniha má pěkný přebal.“... celý text
— Marekh

Denik Ostravaka 3 ...farame dal, no ni?

„Ze všech tří dílů se mi tento líbil nejvíc. V případě této série doporučuji poslech! Pak můžete ke knihám přidat jednu hvězdičku navíc.“
— boxas

Anděl smrti

„Můj oblíbený autor opět nezklamal. A jsem ráda, že je Erika zpátky.“
— Petrasim

Odkaz Protektorů

„Nie všetko mi dávalo 100 % zmysel, ale aj tento diel si udržal vysokú dynamiku a zopár viac či menej predvídateľných zvratov. Určite si po tejto sérii budem autora viac všímať.“... celý text
— tlllk

Hra na kočku a myš

„Tato kniha se četla rychle, a snad jen jedna krátká pasáž vypadala příliš strojeně, jinak dej krásně ubíhal.“
— milan2310

Coriolanus

„"Byli tací, kteří dokázali vzdorovat nejmocnějším zrádcům a odmítali se před nimi sklonit. Ale jen velmi málo mužů se dokázalo postavit davu. Postavit se sami pomýleným masám, postavit se jejich nesmiřitelné posedlosti tváří v tvář a beze zbraně a se založenýma rukama říkat 'Ne.' když masy vyžadovaly 'Ano!'. Takovým mužem byl Zola." Píše Arendtová o Zolovi v Původu totalitarismu. Je-li někdo literárním Zolou (i s jistou dávkou vrozené drzosti a arogance), je to Coriolanus. Pravda, dávka drzosti a arogance u něj není "jistá", ale přehnaná a odpudivá, nadto rozhodně není neozbrojen. Ale stejně. Coriolanus je skvělou osobní tragédií se silnými politickými kontexty, které jsou zcela typické pro Shakespearovy římské hry. Ty jsou ostatně také spíše politické, než co jiného. Bohužel má tato skvělá tragédie ten problém, že stojí vedle ostatních tragédií téhož autora, které ji prostě zastíní monumentálností svého zjevu. Coriolanus je hrou poměrně složitou. Je jakousi verzí Timona, postrádá ovšem prvotní fázi filantropickou. Je vlastně spojením Timona a Alkibiada. Je to velkolepý válečník milující sebe sama, nemilující pro jeho strukturu Řím. Je vyhoštěn a zaslouží se o ohrožení své vlasti, mimo vlast i umírá. Kostra je Timonovi podobná, Coriolanus je však svým způsobem zcela originální, a po mém soudu naprosto nechutný, charakter. Otázka je, je-li hra více o Římu, nebo o Coriolanovi. Možná je to dokonce hra Říma, ne hra Římská. Coriolanus vznáší se v ní jako ztělesnění diktátorů, jimž je moc nad městem svěřena, aby jí následně byli zbaveni, jelikož se nehodí než pro válku. Opravdu, hra jako by opravdu reprezentovala Řím, i s jeho poměrně složitou strukturou a nejistým historickým odkazem. Přeci, z římských her je mi nejméně milá, Caesara mám nejraději, Antonius a Kleopatra mají neodmyslitelné kouzlo, které je těžké přemoci. Přibereme-li i Tita Andronica coby krvavou grotesku, je mi milejší jistou krásou, kterou se mi zaspal do srdce. Z tragédií zbylých mám nejraději Timona (a toho mám vůbec nejraději z autorova díla), miluji i Leara. Před Coriolanem preferuji i Macbetha. Raději bych si tuto hru přečetl jen před Romeem s Julií, Hamletem a Othellem. Nu a tak přes její zajímavé struktury, řadí se mi Coriolanus spíše do pomyslného podprůměru. Ale není to jeho vina. Je to vina cizí velikosti.“... celý text
— Set123

Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce

„Perfektní vhled do tehdejší doby socialismu, kdy lidé byli trestáni za všechno, co tehdejší režim vyhodnotil jako vzpouru proti systému. Přesně v tom roce 1985 se mi narodila druhá dcera a doma jsem měla první pětiletou. Až mráz po zádech mě při čtení běžel při pomyšlení, že i mně jako spoustě dalších se mohla podobná situace přihodit a nemuseli jste ani jako Linda vzít do ruky pušku. Paní Kubíková nás přesně vtahuje do této doby a pro ty z nás, co jsme ji zažili, je to velmi silné čtení. Její příběh přesně vystihuje tehdejší ztrátu svobody. Všichni jsme se báli i jen promluvit a kdyby ti, co se jich Linda bála a co ji ohrožovali, nebyli Rusáci, jistě by byl její čin posuzován trochu jinak. Kdo dobře sleduje současnost, má důvod k obavám i nyní - dějiny se stále opakují. Také jsem ještě v žádné jiné knize nečetla tak podrobný popis ženského vězení a pocity vězeňkyň, jenž jdou hodně do hloubky. Pouze v posledním díle to soužití po návratu Lindy domů se mi zdálo trochu nepravděpodobné. Nedovedu si představit, že by to nějaká žena skousla: ona v obýváku a vedle v ložnici její manžel s její nejlepší kamarádkou, které pak ještě projevuje vděk... Linda byla snad anděl, když tak dlouho mohla setrvávat v tomto zvláštním seskupení ještě spolu s nepřející tchyní. Na druhé straně se však bála, aby nepřišla o Aničku. Vyčkávání se jí vyplatilo, musela však mít v sobě velkou vnitřní sílu. I přes trochu úsečné vyprávění se mi četlo velmi dobře, dávalo to prostor pro vlastní fantazii a vystihla se tak dobře celá obrovská tragédie. "Když někoho poznáš, jen třetinu pravdy říci se sluší. A pozor si dávej, ať neodhalíš celou svou duši."“... celý text
— Aneleh

Všude samí lháři

„No nevím, na kolik je příběh uvěřitelný. Nenadchlo ani neurazilo, ale alespoň to rychle utíkalo. Hodnotila bych to tak 60%“
— gambinka87

Statečná lady Catryn

„Předposlední díl a já si nemohu odpustit povzdechnutí, že poslední díl je s Benedem, ale kde jsou i další např. s Modredem Wherlockem, (opět) Iagem Vaughnem, anebo s Leopoldem Wherlockem, příp. Quintinem Vaughnem? Každopádně zde máme opravdu statečnou lady Catryn Gryffin de Warrennovou, která neváhá a vydává se sama po stopách svého švagra, který unesl jejího syna Alwyna. Kvůli poranění a vyčerpání své klisny je nucena "vypůjčit" si kočár sira Oriona Wherlocka. V rámci zoufalého sledování si nevšimla s čím, že si to kočár "zapůjčila" a následně jí nezbývá, než přijmout Orionovu pomoc, vč. pomoci jeho dětí, hlavně Gilese. Pravda o Alwynovi a hlavně tajemství manžela Catryn mě nepřekvapila/o, ale to se svatební nocí byl vážně hnus. Takový duch (otec) se může hodit, jen ten slovník by mohl u tak malého dítěte zjemnit. :)“... celý text
— Kudík

Město

„Vida, jedna a táž kniha a "Pablo 70" a "Ence" tak zásadně odlišná hodnocení. Jako by snad naždý četl něco jiného! Mě (jako příznivce Sci-fi) uchvátila poetika, s níž Simak jednotlivé příběhy píše. A když jsem si dílo navíc nedávno poslechnul jakio audioknihu (a "psy" ve skvělém podání Zbyška Horáka), byl jsem nadšen. Včetně poslední kapitoly, která při českém vydání "Když ještě žili lidé" dosud nebyla napsána.“... celý text
— jankum

Pomalu hořící oheň

„Tuto knihu řadím mezi nejslabší od této autorky. Chvílemi jsem se v knize ztrácela. Námět knihy byl dobrý, akorát bych ho ocenila jinak napsaný.“
— Sabina335

Tetování za trest

„Tak jo, mám dočtenou celou sérii. Moc nechápu, jak může mít tahle knížka hodnocení 86% na databázi knih, ale je fakt, že komu se nelíbil první díl, nebude se ani trápit s druhým a třetím. Pokud teda nemá to velké nutkání dočíst celou sérii, jako já. No, musím říct, že třetí díl mě nijak nepřekvapil, opět to nebyl můj šálek čaje. Nechci být hnusná a psát, že to byla trapná slátanina, tak jen napíšu, že tento typ humoru není nic pro mě a na knížku mám stejný názor, jako na ty dvě předchozí. Tím končím“... celý text
— knihárna

Jana Eyrová

„Zajímavé čtení.. Celou dobu mi přišla atmosféra poněkud ponurá. Příběh je to hezký, ale že bych měla touhu přečíst si jej znovu? To ani ne.. A už vůbec bych v té době nechtěla žít, jakkoli mi přijde dnešní doba bláznivá 8)“... celý text
— Ferda43

Co mě naučil tučňák

„Nádherná kniha a krásný příběh. Obdivuji autora za to, co pro Juana Salvadora udělal. Kniha se četla rýchle a krásně. Mundo Marino v Argentině existuje i dnes, jako největší mořské akvárium v Jižní Americe a také jako edukační zábavní park plno nádherných mořských zvířat. Knihu doporučuji k přečtení.“... celý text
— Renike

Strážci času (4 povídky)

„Moje první setkání s knihami Poula Andersona. Už tehdy bylo fascinující, nepsalo se o tom, že celý "soubor povídek" (či spíše příběhů) je více než dvakrát tak dlouhý. A já si říkal, že je škoda, že nebylo schématu "strážců času" využito pro víde příběhů ve více obdobích. A ono bylo! Ale to jsem se dozvěděl (a dočetl) až roku 1997... P.S. Pajonek je ve svém odsudku moc příkrý, vždyť nebýt toho okleštěného vydání 1970, nebažili bychom (namlsaní) tolik po tom nezkráceném.“... celý text
— jankum

Život po tobě

„Pokračování románu Než jsem tě poznala, které je stejně silné, návykové, krásné a hořkosladké jako první díl. Druhé části často ztrácejí kvalitu, ale zde se tomu tak nestalo. Stejně jako u předchozího dílu, i tentokrát jsem během čtení uronila pár slz a vůbec se za to nestydím.“... celý text
— Joy

Žoldnéři fantasie: Osamělí válečníci

„Další kvalitní povídková sbírka, tentokrát od různých autorů, kteří se umístili na předních příčkách v soutěži Žoldnéři fantasie. Jako vždy jde o vyváženou směsku příběhů, z nichž některé vás zaujmou méně, některé více, ale všechny stojí za přečtení. Jako nejlepší osobně hodnotím povídku Podivuhodné dámy ve Výloze starých slečen (Vendula Výstrková), která mě uchvátila svou zvláštní poetikou.“... celý text
— Joy

Hory zpívají

„Na knihu jsem narazila náhodou a je pro mne velkým překvapením. Moc pěkně napsané. Střídání dvou linií děje není vůbec problém. Moc se mi líbila a k autorce se určitě vrátím.“... celý text
— petunkav

Dračí řád – Času navzdory

„Vydařená sbírka fantasy povídek ze soutěže O Dračí řád. Sbírka si udržuje vyváženou úroveň, nedokážu doporučit jeden nejlepší příběh. I když svou kvalitou nedosahuje na matadory žánru, pořád stojí za pozornost, obzvlášť jestli se plánujete této soutěže v budoucnu zúčastnit.“... celý text
— Joy

Mlok 2016

„Mlok 2016 šikovně kombinuje fantasy a sci-fi, a na rozdíl od některých jiných ročníků udržuje vyváženou úroveň. Jestli se chcete soutěže zúčastnit, není nic lepšího, než si sbírku najít a podívat se, jak píšou lidé, kteří se do sborníku probojovali. Mými favority se staly povídky Můj táta vodník (Martin Drtina) a Doteky hrůzy, doteky štěstí (Kateřina Vágnerová).“... celý text
— Joy

Renegáti

„Kniha se mi líbila. Děj se superhrdiny a záporáky je pěkný. Hlavně z pohledu "záporačky". Beru, že cílovka budou mladší čtenáři a hlavně čtenářky, ale i tak je děj poutavý a chytlavý. Romantická linka je únosná. Celkově bych knihu typově přiřadila K Labyrintu a podobným. Jsem určitě zvědavá na další díly.“... celý text
— Alex.rrr

Probuzení

„Tato kniha ke mně doputovala náhodou.... A tak jsem se seznámila s touto komorní studií ze života jedné ženy .... Z přelomu 19. století - z pobřeží New Orleans .... Myšlenky, které zde Edna Pontellier uvádí jsou sondou - a vzhledem k době zajímavé .... Edna nechce být pouze manželkou a matkou - ona touží po volnosti a seberealizaci .... .... příroda se neohlíží na morální důsledky, na pravidla, která si svévolně vymýšlíme .... a která se nutíme za každou cenu dodržovat .... Jak se Edně podaří osamostatnit a naplnit si život podle svých představ ? Možná zde autorka zveřejnila i něco ze sebe .... jako matka 6 dětí s ambicemi spisovatelky to určitě neměla jednoduché ....“... celý text
— intelektuálka

Devátý život

„Pozor, toto není žádný kočičí Gump! Spíš pocta kočkám, příběhům, autorskému hledání a fantazii. Více těkání než souvislé vyprávění, ale snad každý si najde kočičí minipříběh, který ho vezme za srdce. Nebo třeba obrázek - ilustrace jsou skvělé. Zkuste třikrát zamhouřit oči... https://www.novinky.cz/clanek/kultura-knihy-kniha-devaty-zivot-pomuze-stovkam-kocek-autorka-z-vytezku-uhradi-faktury-veterinaru-40473570“... celý text
— petrarka72

Královna bez koruny

„Našla jsem vyřazenou z knihovny.Nečekala jsem nic světoborného,proto jsem byla mile prekvapena.Tak nějak bych si Annu představovala.Rozhodně přínosné z hlediska ženské diplomacie“... celý text
— lea25

Chráním Tě

„Příběh který mě od prvních stránek vtáhnul a já ho dala za jedno odpoledne. Ze začátku sem byla trošičku zmatená a musela se vrátit ve čtení, neb sem se trochu ztratila v tom kdo je přesně Stefano ( otec či dědeček ? ).Ale jen co sem si dala dvě a dvě dohromady, mohla sem se opět do příběhu ponořit. Lucie mi byla sympatická od začátku. Chce finančně pomoc své sestře, která bojuje s roztroušenou sklerózou a proto se rozhodne odjet do Itálie dělat chůvu. Hrozně se mi líbily její názory, chování i odhodlání. Jsem ráda, že hlavní hrdinka nebyla ta klasická kráska, ale žena krev a mléko. Stefano byl mrzout a italskej seladon a přesto ho jedna česká žena ho dokázala zvládnout levou zadní. V knize najdeme vše co mám v těchto příbězích ráda, od humoru, přes dojetí, až po beznaděj, ale hlavně lásku, která nás provází skoro celým příběhem. Epilog nám příběh krásně uzavřel.“... celý text
— Moniska2410

Odvážný lord Brant

„Došlo i na tetu Olympii, alias šestadvacetiletou vdovu lady Olympii Wherlockovou, která byla také milovnicí dětí a zvířat, což se jí mohlo stát osudným. Protože nemohla nevyslechnout žádost sotva šestnáctileté lady Agathy Mallamové, mladší sestry hraběte Branta Mallama, kterou její matka chtěla provdat proti její vůli za muže, jenž mohl být jejím dědečkem. Musím přiznat, že mi hraběte Branta bylo líto již v 2. díle, kde se dozvěděl, jak jej tato matka připravila o snoubenku a zde se s tím po svém cca dva roky snažil vyrovnat. Od příchodu Olympie, která si také prošla svým, a jejího zapojení, vč. pomoci různých příbuzných a přátel (jak je zvykem u této rodiny), se se vším vyrovnával lépe, i když po odhalení čeho všeho se zrůdná Letitie Mallamová dopouštěla, pořádně zacloumalo s každým. Tenhle díl, hlavně co se týkalo domu zvaném Dobbin House, bylo více než děsivé. Autorka nešla do detailů a třeba Henryho ušetřila, ale jenom z představy a náznaků, co se za zdmi odehrávalo, mi nebylo dobře. 5. díl a 3. hrdinka je postřelená do ramene, a to je jen jedna výrazná podobnost s předchozími částmi, škoda, protože jinak bych hodnotila max. počtem *.“... celý text
— Kudík

Skleněný trůn

„Fantasy se sympatickou hrdinkou, spoustou akce a napětím, která dokazuje, že young adult nerovná se nutně literatura pro méně náročné čtenáře. Doporučuji!“
— Joy

Mlok 2010

„Oproti Žoldnéřům fantasie, druhé největší české literární fantastické soutěži, má Mlok výhodu ve větší rozmanitosti obsažených děl vyplývajících z jejich rozdílné délky. Ve sborníku se objevují minipovídky, krátké povídky, povídky a novela. Navíc se nevyhýbá ani slovensky píšícím autorům. Kvalita příběhů je proměnlivá, jak u povídkových sborníků bývá zvykem, ale perly se mezi nimi vždy najdou.“... celý text
— Joy

Žoldnéři fantasie: Knížata páry a ducha

„Jestli se jen trochu zajímáte o českou fantastickou literární scénu, sborníky z této soutěže byste si neměli nechat ujít. Vedle Mloka a Kočase vycházejících ze soutěže Cena Karla Čapka jde asi o nejlepší cestu, jak se seznámit s vycházejícími autory a zjistit, čí tvorba vás zaujme. Snadno tak jde nalézt nový oblíbený spisovatel. Opět nedokážu zvolit jednu nejlepší povídku, i když těch, které mě tak neoslovily, tentokrát bylo přece jenom o něco víc než v případě předchozího sborníku.“... celý text
— Joy