Nejnovější komentáře
Poznámky k popravě
„Seznamujeme se s Anselem, v cele smrti, přesně 12 hodin před jeho popravou. Od počátku je vám jasné, že je vinen.
Při odpočítávání zbývajících hodin jsme díky mnoha ženám z vrahova života, a i díky jemu samotnému, zasvěceni do všeho, co předcházelo této chvíli.
Střídá se zde ER-forma s Du-formou vyprávění a celkově je to dost ponuré čtení.
Hluboké zamyšlení nad tím, jak moc je dobro či zlo člověku vrozené, a jak jeho životní cesta ovlivní jeho přiklon k jedné či druhé straně. Zajímavé bylo, že Ansel i na konci své cesty, těsně před popravou, byl přesvědčen, že i on mohl být tím dobrým člověkem, kdyby....
A je to tak? Nebo není? Hmm...
"..... dobro a zlo jsou jen pohádka, kterou si namlouváme, narativ vytvořený k ospravedlnění našich životů. Žádný člověk není jen dobrý a žádný člověk jen zlý....."
"..... jsi schopen spáchat to nejohavnější. Být špatným člověkem není těžké. Zlo se nedá jednoznačně vymezit, ani podržet, ukolébat či zahnat. Zlo se skrývá v každém zákoutí, lstivé a neviditelné..... "
Hodnotím 4,5 a určitě stojí za přečtení...“... celý text
— MegaH
Úvod do teorie chaosu
„Mně kniha překvapila. Asi bych úplně neřekla, že to má nějakou podobnost s knihou Koule, protože je to přece jenom o něčem trochu jiném Ale když opomenu na můj vkus trochu moc natahovaný konec tak musím napsat,že se to četlo velmi dobře Po pár stranách mně to chytlo a chtěla jsem vědět kam tím autorka směřuje. Určitě mohu doporučit ke čtení. Za mně jedna z povedenéjších scifi knih.“... celý text
— Artep25
Odešla do tmy
„Jsem spokojená. I když jsem od začátku tušila, jak to všechno je, tak mě konec nezklamal. Vše dávalo smysl, nic mi nepřišlo přitažené za vlasy. Jen první polovina mi přišla zdlouhavá, pak už to šlo ráz na ráz.“... celý text
— Liss93
Pusa z Albertiny
„Moc děkuji autorovi, že mě oslovil a zaslal mi knihu na recenzi v rámci spolupráce.
První, co musím vyzdvihnout je styl, jakým je kniha psaná. Nemohla jsem se vůbec odtrhnout a stále mě to nutilo číst dál a dál. Moc se mi líbilo, že tam jsou pohledy všech postav najednou a čtenář alespoň pozná důvěrněji všechny postavy, jak ty hlavní, tak ty vedlejší.
Prostředí univerzity, Vídně, studentských kolejí, kaváren a galerií jsem si hned zamilovala. Autor umí vážně krásně popsat konkrétní místa.
Co se týče hlavních aktérů děje, tak Amalia mi upřímně moc nesedla svou povahou. V některých situacích se chovala pro mě hrozně nesympaticky a nedokázala jsem si k ní najít cestu. Za to Václav byl super. V knize měl víc prostoru, takže jsem mu do hlavy mohla nahlédnout víc než Amalii.
Ze začátku jsem moc necítila mezi nimi chemii, ale po pár stranách to tam jenom jiskřilo. Milostné scény jsou decentně popsané a překvapilo mě, že jich je tam víc než jsem čekala.
Takhle kniha je o lásce, přátelství a nových zkušenostech. Ideální čtení na léto. Můžu doporučit.“... celý text
— barcasknihou
Bájná pečeť
„No, musím uznat, že mě kniha příjemně překvapila. Má to nápad a rychlý děj. Hned se pustím do dalšího dílu a těším se na třetí.“
— Makoves
Číslo 20
„Napínavý příběh plný velké brutality, stejně jako u Kopíráka.
Zajímavý námět, výběr obětí a jedno překvapivé rozuzlení za druhým.
Četlo se to úplně samo , chvílemi i husí kůže a mráz po těle.
Mohu jen doporučit.
Jsem zvědavá, co nás bude čekat v další knize.“... celý text
— krevetka79
Vraždy v lázních
„opět jsem byla spokojená a těším se na další příběh :-)
poklidné čtení, příběh plyne, rozluštění zajímavé;“
— babicka_amalka
Cos to udělal?
„Kniha mě zpočátku trochu nudila, každou chvíli jsem měla podezření na někoho jiného, což byl samozřejmě účel autora, ale mě to přišlo někdy trochu moc nereálné, ale na druhou stranu jsem měla tak zamotanou hlavu, že jsem vůbec neměla potuchy, kdo je tedy vrahem. A konec mě docela překvapil, to jsem opravdu nečekala. Určitě oceňuji, že na konci bylo vše dopodrobna vysvětlené samotným vrahem, protože jsem v tom měla trochu hokej. Na 5 hvězd to asi není, ale bylo to dobré.“... celý text
— adela2316
Richenza
„Pěkný román.Autor byl nakloněn Elišce Rejčce a vytvořil s ní kladnou hrdinku.Naopak o Elišce Přemyslovně nesmýšlel ani trochu pozitivně .Kde hledat pravdu ? To je bohužel dávná minulost.“... celý text
— Paulika419
Půlměsíc
„Miluji tuto mangu a tento díl není výjimkou. Dobrodružství pokračuje a napětí se stupňuje. Jako vždy úžasný.“
— pejty
Kráska a hráč
„No, anotace je... divná, nepřesná. Za prvé - Nova sice prošla nějaké soutěže krásy, ale rozhodně to není kralující vítězka. Za druhé - nepřišla mi ani tak zlomená, jako spíš aktuálně převálcovaná okolnostmi. Její největší láska ji před lety podrazila, další vztahy nevyšly a když vás vysněný rozehrávač po vášnivém čísle osloví jménem jiné ženy, taky to na náladě nepřidá. Nově navíc zemřela matka - ještě relativně mladá. Sestra má poruchu autistického spektra a Nova ji rozhodně nechce vytrhovat z domova. Takže pustí byt i práci v New Yorku a přestěhuje se zpět do rodného města. Je nezaměstnaná, má starosti a nový soused ji moc nenadchl.
Zlomený je Ronan - při autonehodě zemřela jeho snoubenka. On sám vyvázl zraněný a s pošramoceným obličejem. Noc s princeznou Leiou mu otevře oči, přestane chlastat a začne na sobě zase pracovat. Jenže byl v lihu a dívku si příliš nepamatuje. Když mu po dvou a půl letech přijde na večírek v jeho domě vynadat za hluk a zničenou předzahrádku, ani ji nepozná. Ale něco ho k ní táhne.
Nova díky němu získá práci ve škole, dohodnou se, že mu bude dělat zeď jako přítelkyně, aby si celé město přestalo hrát na kuplíře. Nakonec přijde i nabídka trénovat rozehrávače v jeho bývalém týmu...
Samozřejmě, je to romance, takže falešná přítelkyně se brzy stane pravou, jeho trenérské srdce ovládnou jeho středoškolští fotbalisté, se kterými samozřejmě vyhraje, práci v NY odmítne a zůstane v Texasu. Následuje zbytečný epilog.
Nejvíc se mi líbila povaha hlavní hrdinky. Upřímná, otevřená, s šíleným smyslem pro humor a laskavým srdcem rozměrů větších, než malých. Nova je prostě skvělá.“... celý text
— Senza Jenka
Ledoborec
„Zápletka, žádná krvelačnost i trochu lidskosti, prostě fajnové čtení.
K sérii se vrátím :-)“
— Martule44
Lepší než ve filmu
„"Občas se tolik zamotáme do své představy toho, co si myslíme, že chceme, že nám úplně uniká úžasnost toho co bychom doopravdy mohli mít."
Knížky, kde je hlavní hrdinka na střední škole už moc nečtu, tak nějak jsem si v hlavě stanovila, že to už je dlouho, co jsem byla s nimi na stejné lodi a asi by mě to spíš vytáčelo, než bavilo. Ale s Liz a Wesem to bylo jiné. Bylo to, jako když si pustíte starý známý romantický film a pak už se jen těšíte. Wese si musí zamilovat každá holka a pak si jen říkáte, Wes do každé třídy na střední.
"Je úchvatná. Ale co to vlastně znamená? Teda pokud nechci sedět a zítra na ni jako člověk, který se dívá na oceán nebo pohoří. Krása je jen na pohled."
"Jen říkám, že mám rád holku, která mě umí rozesmát, to je všechno. Holku, se kterou se bavím, ať už dělám cokoli."
"Život není předvídatelný. Nehledě na to, jak moc něco plánujete a jak moc hrajete na jistotu, vždycky se vynoří něco, co vaším světem zatřese."“... celý text
— Kuci12
Žut
„A je to tady. Finále tohoto cyklu a vše završeno. V rámci série hodnotím jako trochu slabší díl, ale jako celek 5/5, je to prostě krása. Občas fakt obdivuju Maye, že dovedl tak hezky popsat místa, do kterých nikdy ani nepáchnul.
Kresby Gustava Kruma v tomto díle jsou za mě na nejvyšší úrovni, všechny jsem si je dokonale pamatoval nějakých 20 let, tenkrát jsem je v první/druhé třídě studoval pomalu pod mikroskopem.
Mírně mi přišlo málo napínavé a zajímavé celé vyvrcholení, kdy přece šlo o dopadení Žuta, což je něco, k čemu se tak dlouho směřuje. Ale všechny linky byly uzavřeny, vše vysvětleno, nemohu si stěžovat.
Tak zase třeba za 10 let!“... celý text
— Ristridin
Obránce mimo hru
„Tak koukám, že svým hodnocením půjdu proti proudu, ale to byla takovááá nuda! Proboha. Postavy byli sice sympatické, nicméně strašně ploché, stejně jako celý příběh. Romantická linka mezi nimi spíš nebyla, než byla, tu chemii mezi nima jsem nevycítila, nevěřila jim. Dvě rande a čtyři pusy a hned se milujou. Děj nula, nula, nic, zápletka taky nula, nula, nic. Za mě velké zklamání.“... celý text
— NikyTaky
Ignis fatuus
„Začátek byl velmi napínavý, příjemně jsem se bála, ale s ubývajícími stránkami se to nějak začalo moc komplikovat a té duchařiny začalo být trochu moc, nezachránil to ani závěr. Oceňuji výborný nápad, ale snaha zahrnout tam všechny možné šumavské "urban legends" dílu uškodila.“... celý text
— deauville
Když teče krev
„A máme tu opět víceméně vyváženou knihu povídek. Dvě mě zaujaly, dvě ne. Ten kdo věří na posmrtný život musí být z první naprosto nadšený. Ano, líbila se mi, ne že bych věřil. Druhá, braná v podstatě odzadu byla k zamyšlení. Třetí...trilogii mám přečtenou, avšak Outsidera ne, takže tak napůl a krysa?? No to byl slabší kousek. Jak píšu, nebylo to bráno do hloubky jako romány, ale něco do sebe to mělo. Má i podstatně horší díla. 80%“... celý text
— Timkim
Mosty do Tel Avivu
„Výborně zpracovaná kniha, ve které se prolínají naše smutné dějiny s těžkým vznikem státu Izrael v kulisách studené války a bolševického teroru. Přiznávám, že pasáže o brutálním převzetí Československa komunisty, vymýšlení neexistujících afér, lži a zastrašování, Benešovo druhé nejhorší rozhodnutí, to mi opravdu nedělalo dobře (lze doporučit kniho Doznání od A.Londona). Nejvýstiženější jsou první dvě stránky sedmé kapitoly. Malou satisfakcí je, že Slánský a někteří ostatní vrazi nakonec skončili taky na šibenici. Proti tomu složité vztahy na Blízkém východě, šílené dopady Bílé knihy a odhodlání Židů bojovat za svůj stát, to bylo strhující. Docela dobře chápu, že ještě dnes, když se na Židy někdo rozhodne vyšlápnout, začnou připomínat hodně naštavené vosí hnízdo a pro žihadlo nejdou daleko. Již tradičně je dobrý i doslov, na který jsem se taky těšil.“... celý text
— borsalino_csfd
Příběh nového jména
„Můžete dostat člověka z gheta, ale ne gheto z člověka. Chudoba a patriarchát tě bude pronasledovat všude. Ale i tak musí čtenář holkám po celou dobu fandit, zatímco visí Eleně doslova na rtech. Přečteno jedním vrzem.“... celý text
— sBety
Život našeho Pána
„Jakkoli jsem velký fanoušek Dickense, s touto knihou budu mít patrně vždycky tak trochu "problém". Literárně je to pochopitelně pouze převyprávěný příběh života ústřední křesťanské postavy, který známe všichni, ať už věřící nebo bezvěrci. Jelikož sám patřím do té kategorie bezvěrců kacířů, nemohu z Života našeho Pána nějak zvlášť těžit. A věděl to i Dickens, proto knihu nechtěl publikovat. Ono totiž, tahle knížka je vskutku spíš takovou sběratelskou specialitkou, než čímkoli jiným.
Protože vyprávěno je to typicky hřejivým dickensovským stylem. Domáčtějším než v jinak známých autorových dílech. Život našeho Pána sloužil pro domácí rodinné čtení a vyprávění při oslavě Vánoc. A to je Dickens, jakého si představuju - jak stojí v obývacím pokoji a tento morální příběh svým dětem vypráví a především divadelně pronáší. Kdo je Dickensovým fanouškem, pak snadno pozná ty jeho "vsuvky" a "komentáře".
O tom, že u nás je spousta bezvěrců, může svědčit i skutečnost, že českého překladu se knížka dočkala v roce 1935. Tedy hned(!) rok po vydání originálu (který naopak vyšel 63 let po Dickensově smrti). I to může svědčit o změně náboženského vnímání v naší společnosti a o tom, že v současnosti by nové vydání tak trochu ztrácelo jakýkoli smysl. Ono české vydání je ovšem graficky krásným kouskem. Už proto, že jej doprovází obrazy Gustava Dorého. Dva velikáni společnými silami vypráví základní křesťanský příběh dětem.
Shrnuto podtrženo. Život našeho Pána zůstane z několika důvodů mým nejméně oblíbenějším dílem Charlese Dickense. Objektivně však má svoje kouzlo a dovedu si představit, že nábožensky laděné rodiny mohou tuto knížku využít pro domácí výuku. Ba dokonce bych i kvitoval, kdyby si jako průvodce vybrali právě Dickense.“... celý text
— Kozel
Jméno růže
„Jméno růže se mi prvně představilo během prvního roku studia knihovnictví na střední škole. Naše učitelka o této knize jednou pronesla, že je to kniha, která je pro každého knihovníka povinností. V té době jsem její názor nesdílel a stejně jako většina mých vrstevníků jsem předpokládal, že je pro knížku a svůj obor příliš zapálená. Před pár dny jsem si na knihu opět vzpomněl a názor mé bývalé učitelky naprosto schvaluji.
Tento magnum opus italského spisovatele Umberta Eca je vskutku výjimečným dílem. Bystrý a sečtělý čtenář si všimne mnoha odkazů na jiná díla či světové autory. Není žádným tajemstvím, že o Jménu růže se často mluví jako o středověkém dobrodružství Sherlocka Holmese a Johna Watsona. Někdy jsem měl pocit, že Holmes a doktor Watson se přenesli pomocí stroje času do středověku, aby vyřešili záhadu, nad kterou si svět láme hlavu už několik století. Místy jsem se sám sebe ptal, zdali jsem v minulém životě nebyl jedním z mnichů, který dennodenně sedával ve skriptoriu a opisoval díla. Atmosféru středověkého světa máme skoro na dotek. Přál jsem si, abych do knihy pronikl a mohl se procházet labyrintem obsahující několik tisíc svazků a knih.
Jméno růže je vskutku výjimečné dílo, ve kterém si každý čtenář najde něco jiného. Pro mne to byla napínavá detektivka, ve které se nejen vyšetřovalo, ale také filozofovalo nad náboženstvím a náboženským životem několika mnichů.“... celý text
— KingNut123
Memento
„Po dětech ze stanice ZOO jsem se rozhodl si dát menší repetko a tentokrát se kouknout za dráty z východního směru a to konkrétně do našeho malebného Československa. Zde je vidět že fetování moc nefrčelo,ale i zde se našla banda exotů kteří si něco museli cákat do drátů. U nás to však nebyl herák ale léky na předpis,kde největší modlou pak byl morfin. Časem se začne více vyskytovat víc a víc perník a ten nám tady zůstává populární do dneška. Příběh oproti ZOO je vyloženě nextgen,neustále se tu něco děje a my tak máme šanci skouknout celou plejádu situací do kterých se místní smažka mohla namočit VS neustálé fetování a šlapání které už bylo časem nudné a děj se nikam nešoupal z knihy druhé. Jediné co snad trochu musím vytknout R. Johnovovi bylo místy schyzofrenické psaní,kdy lítáte z minulosti do přítomnosti,aby se text najednou přelil do vnitřních pocitů hlavní postavy. Což by vzhledem k tématu nebylo na škodu,jen kdyby to bylo nějak očíslované,popřípadě rozdělené do kapitol,ale dá se zvyknout. Hlavní postava je jak jinak sobeckej mastidrak kterýmu nesejde na ničem jiném,než si sehnat nějákej náboj do buchny. Líbil se mi psychologickej rozklad osobnosti,míšen paranoiou a haluzema které jsou zde parádně popisované,aby si i ten co nikdy nic nezkusil dokázal představit jakej segedýn musí taková průměrná smaha v hlavě mít. Plný počet hvězd kvůli nutnosti toto téma šířit dále,avšak pocitově by to bylo na 4 stejně jako u dětí ze ZOO minus jedna hvězda.(Jak říkám tato kniha my obsahově přijde zábavnější než dílo z Němec.)“... celý text
— razorek
Velké problémy v Malém Vietnamu
„"„Já… s holkou… ještě nikdy“, snažila se jakoby protestovat Klára Chlumská, ale v tu chvíli jí Eliška vrazila svůj jazyk hluboko do její dírky." Úroveň psaní sexu jak ve fanfikcích od 13letých holek na Woddpadu. Samozřejmě obligátní švédská čtyřka na konec, a "sexuální magie". Nepomáhá, že bojové sekce jsou strašně nudné a místo, aby démoni byli zpracováni nějak zajímavě, tak se chovají jako tupá horda zombíků.“... celý text
— plačkynadheglem
Černá voda
„Nejprve film, vlastně šestidílný seriál z roku 2023 – výborný! Filmová sága ze severských švédských lesů s jedinečnou hudbou. Pak už pro mě byla nutnost přečíst si knihu.
Pro mě bylo čtení opravdu hodně silný zážitek. Po dlouhé době jsem se opravdu moc těšila na každou chvíli s knihou...
Popisné? Ano! Syrové? Ano! Hodně zamotané a vrstevnaté? Ano! Lidské osudy, láska, nenávist, smrt, touha, zmar, samota. Příběh, který se odehrává ve dvou časových rovinách, na počátku 70. let o svatojánské noci ve švédském zapadákově uprostřed hor a nádherné přírody, kdy v noci nezapadá slunce, a pak po 18 letech, kdy se započaté osudy a tragické události pomalu završují a rozplétají…
Film i kniha jsou na ČSFD i DK v modrém hodnocení, snad proto, že jsou představeny jako výborné „severské detektivky“; chápu, že pro někoho, kdo očekává akční severský thriller, může být film a zejména kniha velké zklamání.
Ve skutečnosti je tady motiv smrti, násilí, oběti a rozhřešení jen jakýmsi základem, nad kterým autorka vybudovala pomalu ubíhající existenciální román, který se mnou opravdu hodně zamával. Vlastně nic obdobného jsem snad ani nečetla, nevím, k čemu připodobnit, možná mi to tím švédským prostředím a určitou osudovostí připomnělo Vilhelma Moberga, ale Moberga nečekejte, je to přeci jen jiné…
Výborný fundovaný doslov Dagmar Hartlové mi odhalil další souvislosti, které by mě ani nenapadly, včetně biblických motivů v osudech hlavních hrdinů.“... celý text
— Rade
Musím to vědět
„Příběh mi místy přišel přitaženy za vlasy, ale děj celkem ubíhal, ke konci mi věty typu, aby děti byly v pořádku, uz lehce lezly na nervy,i když jsem sama matka. Byla jsem zvědavá na konec, trochu překvapil, otevřený závěr ovšem... No tak řekněme ca 60%“... celý text
— gambinka87
Dům
„Shoda s níže uvedeným hodnocením od Arkagas. Divné, místy nepochopitelné, ale čtivé.“
— Bulba
Arboretum
„Zajímavé povídky,rozhodně jdou psané nádhernou češtinou.“
— Katka2382
Kmotr
„Zajímavá kniha a údajně i film byl dobrý a populární, ale o tom nemohu nic psát ani soudit, neboť jsem ho neviděla. Ale kniha nebyla tak hrozná no možná to bylo vydání, které bylo již trochu zjemnělé. Ale co se dalo vypozorovat tak i mezi mafii se odehrává generační boj i přizpůsobení novému světu jako k drogovým kartelům.“... celý text
— maryzka
Nadobro ztracený
„Za poslední rok určitě nejlepší thriller, jaký jsem četla. Plný zvratů a překvapení, kde (téměř) nic není tak, jak vypadá. Dočetla jsem ve dvě v noci a Harlana Cobena si definitivně řadím mezi svoje nejoblíbenější autory.“... celý text
— boxas
A pak nezbyl žádný
„Literární díla Agathy Christie nikdy nepatřila k mým oblíbeným. Neřadím se ani mezi obdivovatele Hercula Poirota a slečny Marplové. Detektivní romány s těmito hrdiny se mi většinou protivily a jejich nekonečná dobrodružství byla elixírem na perfektní nudu. Když jsem před lety viděl seriálovou adaptaci, nemohl jsem uvěřit svým očím, že tak skvělý seriál vychází ze stejnojmenného románu Agathy Christie. Po letech jsem dostal chuť doplnit své znalosti a prozkoumat tak literární svět slavné britské spisovatelky.
A pak nezbyl žádný přichází se zajímavým konceptem. Jedná se o částečně detektivní příběh, který budí dojem nadpřirozeného románu s fantastickými a hororovými prvky. Zpočátku jsem se bál, že se román zhroutí do jedné z těch typických detektivek Agathy Christie, kde nějaká náhodná babka a zakulacený detektiv případ vyřeší jen díky svému intelektu. Není tu ale Poirot a slečna Marplová, kteří by záhadu Vojákova ostrova vyřešili a případ dotáhli do šťastného konce.
Hosté a zároveň přeživší Vojákova ostrova bojují o svůj holý život a jejich šance na přežití se s každou přibývající stránkou tenčí. Místo děje představuje pro všechny postavy určitou verzi pekla. Jejich trestem není uvěznění a následná smrt, ale zpochybňování jejich rozhodnutí a znovuprožívání jejich prohřešku. Některých postav je vám líto, ale u jiných skálopevně věříte, že si svůj osud zasloužili.
Kdyby autorka zakomponovala do tohoto díla jednu ze svých nejznámějších postav, dostali bychom úplně jiný příběh. Osobně jsem rád, že k tomuto rozhodnutí nedospěla. A pak nezbyl žádný je jedním z nejlepších románů Agathy Christie. Nečetl jsem sice všechna její díla, ale mám dojem, že tragický příběh na Vojákově ostrově žádné její dílo jen tak nepřekoná.“... celý text
— KingNut123