Nejnovější komentáře

Dotek jako led

„Druhý díl trilogie Dark elements. Tento díl je akční od první stránky. Dostaneme nálož démonských událostí, pátrání po Lilinovi a také se začne více vyvíjet vztah mezi Laylou a Zaynem. Do toho se vrátil Roth, takže nejsme ochuzeni ani o milostný trojúhelník. Kniha se stejně, jako první díl, četla velice dobře. Tím, že byla akčnější, měla i super spád a měla jsem problém, dodržovat rozdělené části v rámci společného čtení, protože jsem po konci každé kapitoly chtěla vědět, co se odehraje v té příští. Stále ale čekám, že se dozvíme trochu více o Alfách, které jsou v knize sice zmiňované, ale nic bližšího nám k nim autorka neřekla a používá je pouze jako strašáky.“... celý text
— elii.reads

Dcera bohů

„Na tuto knihu jsem byla hrozně zvědavá, protože recenze na ni se velmi rozcházely. Na začátek je vhodné si říct, že kniha opravdu není vhodná pro každého a citlivějším lidem se bude číst hůř. Kniha obsahuje násilí na ženách, spoustu explicitních scén (souhlas tu úplně nehraje roli) a spoustu dalšího. I přesto, že některé části se i mi samotné četly velmi těžce, kniha je napsaná strašně čtivě a děj vám hezky ubíhá. Osobně si myslím, že autorka velmi dobře a uvěřitelně zpracovala Stockholmský syndrom. Z pohledu čtenáře jsem krále celou dobu ze srdce nesnášela, ale zároveň jsem měla pochopení pro hlavní hrdinku, že se její postoj měnil. Také bych chtěla ocenit, že i přes množství explicitních scén se autorka zvládla vyhnout všem šíleným výrazům pro různé části těla, které dostáváme hlavně u překladů z angličtiny (nebo mi to tak alespoň přijde). Při čtení jste se tedy nemuseli cítit trapně, takže za to moc děkuji. Co mi trochu chybělo, bylo více informací o bozích a toho, co všechno dcery a synové bohů umí. A také provedení map v knize mi přišlo trošku nešťastné. Byla jsem moc ráda, že tam mapy jsou, ale bohužel jsou z části nečitelné. Celkově se mi ale kniha i přes těžká témata velmi líbila a můžu ji doporučit. Jen je potřeba dopředu počítat s tím, co se v knize vyskytuje. Navíc ve vás kniha vyvolá spoustu emocí, sama jsem u některých částí cítila frustraci, naději, odpor ale také soucit, ne jen s hlavní hrdinkou.“... celý text
— elii.reads

Šepot papíru a inkoustu

„Absolutně se ztotožňuji s komentářem uživatelky martiline. Ten příběh byl super, ale postupně už autorka omílala to samé dokola a na posledních 10 stránek honem rychle nacpat Boží poselství, které v kontextu celé knihy vůbec nedávalo smysl a už vůbec neseděl k postavám. Emily příběh se mi líbil víc, i když konec opět nějaký odfláknutý. Myslela jsem, že to bude za poslední dobu jedna ze skvělých knížek, ale ten konec to zhatil a úplně změnil pohled na celou knížku.“... celý text
— Anna27

Tajemství Kosí kavárny

„Kosí kavárna se mi hodně líbila. Milý příběh, uvěřitelné postavy, psáno příjemným jazykem. A že je ta kosí magie nesmysl? No... jste si tím tak úplně jisti? ;)“... celý text
— Modrina

Americký milostný experiment

„Spousta romantiky, pohody, klišé a ještě jednou klišé! :) Svižný začátek, kdy Rosie chce na Lucase zavolat policajty dával tušit, že tohle by mohla být zábavná jízda. Miloučké a plyšovoučké čtení to sice bylo, hravé tempo ale knížce vydrží fakt jen na začátku. Hlavní postavy pak dlouze spekulují, experimentují, flirtují a přemýšlí, jestli to je jen na oko nebo by k sobě vážně mohli ..něco cítit? Lucas je rozkošný španělský hřebeček a Rosie trochu natvrdlá puberťačka. Sympatická dvojka, kterou budete mít rádi, ale ty jejich pochyby jsou po několikastech stránkách už únavné. On jí vaří, pečuje o ni, doslova ji nosí na rukou, následuje na každém kroku jako dokonalý zlatý retrívr a přesto..Přesto mají oba vážný problém uvěřit, že by mezi nimi mohlo být něco více. Naordinovala bych jim lekci dospěláckého řešení konfliktů, ale i tak to bylo čtení roztomilé jako pomazlení se štěňátky, sladké jako med a heboučké jak plyšová panda z Ikei :)“... celý text
— Aires

Mateří doušky

„Po všech stránkách krásná kniha. Básně z Kytice, několik dalších básní z různých etap Erbenovy tvorby a 4 lidové balady sebrané básníkem na území Čech tvoří konvolut lyrický a na výsost sličný. Celou tu nádheru zahajuje esej-dopis Jana Skácela. Skvostný je i obrazový doprovod ( Aleš, Bouda, Jiřincová, Trnka, Zrzavý aj. ) A vlastní básně a balady? Nač hledat neumělé superlativy, když to tak trefně vyjádřil muž nad jiné povolaný F.X.Šalda : Lidový svět venkovský pojímaný folkloristickým romantismem, vtělil v milostném prozáření do své poezie Karel Jaromír Erben, jeden z největších mistrů slova českého a uzavřel tím do mramoru svého verše nejen celou jednu epochu, nýbrž i celý svět, celý vesmír hodnot etických a mytických. " A moje nejoblíbenější- z básní Svatební košile, z balad Nocleh Marie Panny.“... celý text
— Obrázkář

Vše, co jste chtěli vědět o módě

„Zase po čase kniha, kterou mi nestačilo jen číst, ale kterou jsem musela rovnou vlastnit. Moje! Vychutnávala jsem si ji víc než půl roku a ráda ji řadím do své "šicí" knihovničky vedle Petry Davídkové a Lenky Velebové. Pořídila jsem si ji kvůli skvělému přehledu materiálů, střihů a stylů, ale nakonec jsem si ji dokonale užila jako celek se vším všudy. Velmi vydařená publikace.“... celý text
— Martica

Zločin na Poseidon City

„Taková poklidná celkem čtivá detektivka. Jediné sci-fi je zde přímo to, co je na obálce, tedy město na moři. 3 1/2*“
— Ge0

Láska zrozená ve lži

„Tak máme tady novou sérii o bratrech Jacksonových. První kniha se zabývá Ethanem, který jako doktor a svobodný otec to nemá jednoduché, zvlášť když se vyrovnává s velkou ztrátou. Do života mu vpluje Nic, která má vlastní démony, se kterými se musí vypořádat. Příběh se mi opravdu líbil, ale co mě nesmírně vadilo, bylo nehorázné množství chyb a změny rodů, u kterých jsem se musela nejednou zarazit a uvědomit si, z jakého pohledu je momentální kapitola.....“... celý text
— Blanka29

Jednoho dne princeznou 1

„Moje první zkušenost s mangou v podobě Sexuální výchovy na 120% dopadla dobře, tak jsem se rozhodla dát šanci i dalšímu kousku z tohoto žánru a musím říct, že Jednoho dne princeznou si mě získalo ještě mnohem víc. Tahle manga má totiž nádhernou barevnou celostránkovou kresbu, která je opravdu pastvou pro oči. A navíc má i skvělý námět. Obyčejná holka se totiž z ničeho nic probudí jako princezna Athanasie, která má v osmnácti letech zemřít rukou svého otce císaře Clauda. A my můžeme sledovat, jak se princezna snaží uniknout svému osudu. No nezní to skvěle? V prvním díle se princezna Athanasie setkala se svým otcem a začíná spřádat plány, jak si získat jeho přízeň. Už teď se těším co přinesou další díly, a kam se bude příběh nadále vyvíjet, protože začátek příběhu si mě jednoznačně získal.“... celý text
— Ocásek

Dům v Matoušově ulici

„Tohle a román? Jeden dům a v něm změť různých osudů a do toho myšlenky a zážitky pisatelky. Popsat něčí osud v pár větách a hned se věnovat dalšímu, vybírat si víceméně osobnosti nějak známé (například Miloš Forman), do toho zakomponovat světově dějiny od koncentračních táborů po Ukrajinu, Izrael, Gazu, nesmí chybět zmínky o Chartě 77, Havlovi a celé to točit kolem jednoho domu, to z díla zajímavý román nedělá. Kniha mě nenadchla.“... celý text
— Kopretina_aku

Chrám Azylu

„Úžasně čtivá, milá a dobrodružná knížka. Jako vždy sympatičtí hrdinové, které si člověk musí hned zamilovat a spousta nadpřirozena, tentokrát ze vzdáleného Vietnamu. Prostě paráda.“... celý text
— Snílek1980

Dívka, která se dotkla nebe

„Pro mě dost náročné čtení. Dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetla a přes krutý život hlavních postav nakonec děj pohltí natolik, že chcete vědět jak vlastně dopadnou propletené osudy těchto lidí.“... celý text
— renulka.s

Italský gambit

„Zatím jsem se s tvorbou Vladimíra Šlechty nějak míjel, takže Italský gambit je od něj první kniha a jsem celkem spokojen, v knize je vše co má v dobré historické detektivce být, to jest vyšetřování zločinu, nějaká ta vražda a bitka a jiné dobrodružné akce. Ale ze stejné doby a lokace, to znamená z Rudolfinské Prahy přelomu 16 a 17 století jsem četl už jinou historickou detektivku, a to Krev prvorozených od Juraje Červenáka a tam bylo v těchto atributech vždy něco navíc. S tímto ohledem bohužel nemůžu Italský gambit hodnotit za plný počet, ale to neznamená že by se mi tento Italsko pražský příběh nelíbil, jak jsem se díval nakladatelství Mystery Press už na příští rok připravuje dvojí pokračování dobrodružství Jakuba Jelínka a Matěje Sádla, s názvem Kouřové zrcadlo a Mrtvá bludička, která si budu určitě chtít také přečíst.“... celý text
— nero 13

Železný plamen

„Noo tak to bude zatracene dlooouhe cekani na dalsi dil..!“
— Zuzi_cte

Bílá velryba

„Další milovaná kniha mého dětství. Už jen ta nádherná bílá loď plující pod plnými plachtami mě v mých představách unášela po rozbouřených vlnách oceánu ( o jehož obrovitosti jsem neměla ani tušení) a jak velká je velryba/plejtvák jsem na vlastní oči viděla až o několik let později v muzeu. Nenáviděla jsem Achaba a harpunáře a milovala Moby Dicka z celého svého dětského srdce. Tehdy jsem si ještě (naštěstí) neuměla představit odpornost lovu velryb, ale stejně jsem šílenému kapitánovi a surové posádce přála to, že nad nimi Moby Dick zvítězil a svobodně se ponořil do hlubin i s vrakem lodě. Takhle jsem vnímala knihu jako malé dítě já a když jsem viděla o několik desítek let později tyhle velikány oceánů vynořovat se z chladných vod.....byla jsem šťastná, že žádní Achabové už Moby Dickům nemohou ublížit. No, nevím, jestli nejsem jen optimista.....“... celý text
— uxor

Žena na lesní cestě

„Postupné odkrývání indicií k předčasnému odhalení vraha nenapomáhá, někdy přímo svádí z cesty. Provedení dokonalého zločinu je poněkud překombinováno, čímž se ukazuje několik slabších míst, která působí nepřesvědčivě. Příběh se čte dobře a míra napětí neodrazuje od záměru jít si zaběhat do lesa.“... celý text
— Lenka4

Lincolnova dálnice

„Gentleman v Moskvě je pro mě pořád na prvním místě. Lincolnova dálnice se mi četla hezky, ostatně jako zatím každá autorova kniha. A i tentokrát se děj vinul úplně jinými cestami, než bych čekala. Emmettův cíl se v průběhu stránek vlastně neustále vzdaluje. Kdo se mi hodně líbil - Billy. Prostě takový správný jedenáctiletý kluk, pevně věřící v hrdiny ze své knihy. Sally je bezva holka a fandím jí. Woolyho svět mi jaksi unikal a Vévoda mě dost štval. A závěr mě tedy hodně překvapil.“... celý text
— lapagerie

Domek u jezera

„Za mě nádherná kniha plná emocí. Adriana jsem si zamilovala, byla neskutečně silná osobnost plná lásky, svou ženu opravdu miloval a znal. To co pro ni udělal, bylo nádherné. Věřím, že kniha ve mně bude rezonovat ještě dlouho. Každý se vyrovnává se smutkem jinak a žádný způsob není špatný.“... celý text
— Jessybelle

Bratrstvo tajných hrobů

„Zavádí nás do světa skutečných kriminálních případů, které v 90. letech šokovaly Českou republiku. Zločiny popisované v této publikaci se soustředí na severní Moravu a nabízí unikátní vhled do práce kriminalistů, kteří museli čelit neuvěřitelné brutalitě a lidskému zlu. Publikace, která vyšla v rámci edice Victima nakladatelství Epocha, je rozdělena do čtyř hlavních kapitol, ve kterých je zachyceno 20 různých případů. Luboš Valerián, bývalý vedoucí odboru obecné kriminality Severomoravské správy Policie ČR, nás knihou provází a přibližuje jednotlivé případy ze své kariéry. S Viktorem Šulcem, známým autorem literatury faktu, vytvořili dílo, které si bere za cíl nejen popsat hrůzné činy, ale i poukázat na tíhu práce kriminalistů. Valerián sdílí své osobní vzpomínky a názory, což knize dodává lidský rozměr. I přes značnou syrovost a brutalitu zločinů je text zpracován čtivě a srozumitelně. Jedním z nejsilnějších momentů knihy je popis dvojnásobného vraha Vladimíra Bayera, který zabil i svou sedmiletou neteř, a případ Oto Biedermana, člena Kolínského gangu, který má na svědomí pět vražd. Tito a další pachatelé nejsou jen anonymními postavami z kriminálních spisů, ale jejich motivace a činy jsou analyzovány a zasazeny do širšího kontextu. Autoři nezapomínají ani na právní systém, který občas selhává, když někteří vrazi vycházejí na svobodu. V knize najdeme nejen rekonstrukce zločinů a výpovědi z výslechů, ale i více než dvacet černobílých fotografií z míst činů, které navozují mrazivou atmosféru a zároveň zanechávají hluboký dojem. Ačkoli jsou fotografie černobílé, jejich dokumentární charakter ještě více zdůrazňuje realitu těchto tragických událostí. Tato kniha je skvělým příkladem toho, jak lze literaturu faktu zpracovat čtivě a zároveň zachovat respekt k obětem a jejich příběhům. Nabízí fascinující pohled na práci kriminalistů a ukazuje, jak těžké a mnohdy frustrující může být přivést vraha před soud. Tato publikace si najde své čtenáře mezi všemi, kdo se zajímají o kriminální případy, kriminalistickou historii a temné stránky lidské povahy.“... celý text
— lucie.svobodova

Nenasytný grimoár

„Mám všechny tři díly, a tak to hodnotím jako komplet. Prostě fajn fantasy od známého komiksového scénáristy ( Ekho, Trolové... ), kde se jeho styl vyprávění, a popis postaviček , fakt, nezapřou. Kresba je pěkná, někomu snad může připadat jednodušší, ale zkuste si namalovat všechny ty obrázky kdy se projevuje magie, nebo architektur měst , či obrázky které se odehrávají na moři, a pak suďte. Za mě je to bezchybné, a ke komiksu to sedí jak prdel na nočníku.“... celý text
— adevr

Bahnitá pole

„Po pravdě jsem čekala vic.. neříkám, že to nebylo zajímavé téma, ale tak nějak mi tam něco chybělo.. jsem zvědavá na film, protože kniha neměla úplně wau efekt“... celý text
— Vivetkav

Cesta králů

„Moje první seznámení s Brandonem Sandersonem a...? Byl jsem příjemně překvapen. Knihou jsem i přes její objem celkem proletěl. Stránky letěly jedná za druhou a i když mi ze začátku dělalo trochu problém naskočit do děje, relativně brzy jsem byl postavami i prostředím uchvácen. Bavila mě každá jedna z nich a všechny příběhové linky byly vyrovnané. Což se tak často u mě nestává. Vlastně ne, kecám. Jedna z linek mě bavila o něco víc než ostatní a to ta Kaladinova. Každá z hlavních i vedlejších postav měla svůj charakter (či zásady), kterých se autor držel, čímž postavám dodal na "opravdovosti". Svět, který nám autor předkládá, je vylíčen velmi barvitě a objevování jeho mytologie je velice zajímavé. Jakmile se mi do ruky dostane druhý díl určitě po něm sáhnu.“... celý text
— Z1PPCZ

Dokonalá kořist

„Knihu bych ohodnotila jako průměrnou detektivku. Děj ani konec mě nijak nepřekvapily. Hlavní postavy/detektivové míchaly do děje romantiku a osobní životy, což já zrovna v tomto žánru už moc nepotřebuji. Moc ani nevím, co k tomu dodat. Myslím si minimálně, že na trhu je mnoho lepších detektivek než je tato.“... celý text
— brunettlibrary

Zahrada v měsíčním svitu

„Pro mne tedy nádherná kniha vyprávěná opět ve dvou časových liniích. Co způsobí jedny staré housle, které v sobě nesou tajemství, které se snaží hlavní hrdinka vypátrat? Netuší, kam ji toto poznání až zavede. Vřele doporučuji.“... celý text
— malýčtenář

Sůl moře

„Opravdu silný příběh zajímavě vyprávěný střídavě z pohledu několika hlavních postav. Přiznávám, že jsem o osudu pasažérů evakuační lodi Wilhelm Gustloff nic nevěděla, tak to pro mě byl velmi emotivní zážitek.“... celý text
— kob

Sláva chutná všelijak

„Sláva chutná všelijak je dosti pěkná knížka z Editio Supraphon z roku 1978 od Rudolfa Miholy. Vzdor roku vydání neobsahuje vůbec nijaký normalizační odér. Nebo jsem si ho aspoň nevšiml. Krátké vyznání a vzpomínky hudebních (případně hudebnědivadelních) veličin a veličinek - Nový, Jára Pospíšil, Vítová, Kabátová, Vlach, Kafka, Cortés, Vejvoda, Salačová (ach), Adam, Malina, Vacek... :: Ze vzpomínek Jaroslava Maliny takový moment, který mě v ozvěnách pre-jazzové éry u nás (a nejen u nás) opakovaně baví: "Pocházím z městečka Hořice v Podkrkonoší. Už tam jsem dychtivě poslouchal rozhlasové ppřady, v nichž se objevily taneční písničky, které jsem pak opisoval z takzvaných Radioalb a rozepisoval pro svůj první jazzband ve složení - odpusťte - housle, čelo, a já u piana! Až později jsme přizvali místního malíře písma hlavně proto, že si koupil bicí soupravu, na velký buben namaloval hlavu černocha a při charlestonu střílel ze špuntovky, což se tehdy v jazzu moc žádalo. Stvořil jsem svou první melodii (...)" :: Knížka obsahuje vždy nejprve heslovitý a spíše dojmový medailonek, pak odpověď osobnosti na otázku Jak chutná sláva?, poté pár stránek autobiografického vyprávění a na konec několik poněkud bez ladu a skladu vybraných referencí (někdy spíše neurvalých pohlavků) z dobového tisku. "R. Cortés (zpíval) s nonšalantní unylostí granda, tupě jak natažený gramofon." je např. citována Rovnost z roku 1951. :: Jeden z největších rozsahů mají v knížce vzpomínky Jiřího Voldána, o kterém krátký medailonek tvrdí, že "Nepatřil k těm na výsluní slávy. Ovládal umění brát skromný."; trochu mám podezření, zda tyto řádky nediktoval autorovi knížky sám Voldán. Neboť, zdá se mi i podle Voldánových mírně nechutných knižních memoárů Šli tři muzikanti, že pokud Voldán někoho opravud miloval a obdivoval, tak sebe sama, komunismus a Sovětský svaz. Ten chlap je pro mě toázka, protože nepochybně byl nadprůměrným skladatelem (pro mě především tzv. trampských písní) i vynikajícím textařem. Bez rozpaků se nakyslou slinou otřel o kohokoli, včetně Johna Golwella a zde o Hašlera. Po únoru 1948 se Jiří Voldán stal členem Akčního výboru pro prověření politické spolehlivosti filmových novinářů a publicistů. V roce 1961 obdržel Voldán státní vyznamená za "významnou kulturně politickou činnost v oblasti taneční hudby a za propagaci sovětské písňové tvorby". :: Zaujmou vzpomínky mých nejoblíbenějších Rudolfa Cortése, Jiřiny Salačové (bohužel dost stručné), Arnošta Kafky, Jaroslava Maliny, Oldřicha Nového, skromného dříče a klíčové osobnosti Karla Vlacha. :: Kniha na přebalech i jinde postrádá jakoukoli politickou omáčku, to mi skoro přijde pro rok 1978 jako malý zázrak. Podařilo se zde asi umění možného.“... celý text
— tomasblazek

Skleněný muž

„Autora jsem si oblíbila, knihy hltam jednim dechem. Napínavé až do konce...“
— dyger

Zpěv Neznáma

„Další velmi kvalitní kniha od Mighty Boys. Jsem rád, že nám přináší doopravdy dobré příběhy, které by se u nás jinak nejspíše nevydaly. Kvalita knihy mě stále nepřestává překvapovat. Kvalita papíru i barev je skvělá. Příběh je velmi chytlavý, knihu jsem přečetl prakticky na jeden zátah, přestože není tak akční. Svět neznáma je nádherný a stále vás láká k poznání jeho tajemství. Příběh je sice uzavřený, nicméně doufám, že se do tohoto světa ještě podíváme. Byla by škoda nevyužít jeho zdroje :-)“... celý text
— jan14s

Na západní frontě klid

„Ráda bych se ztotožnila s komentářem ZanetDesp. Jen mě mrzí, že jsem toho dílo nepřečetla už před lety. Forma, styl člověka vtáhne do děje, představivost ani nemá moc práce vidět vše reálně. Čte se jedním dechem.“... celý text
— EvcaMat