Nejnovější komentáře

Ignis fatuus Ignis fatuus

„Knihy nových, mně neznámých autorů už nekupuji. I pro naprostý nedostatek místa v knihovně. Jen osvědčené, i jinými čtenáři už prověřené autory. Tentokrát jsem ale podlehl vábení podle anotace knihy. Mně zatím málo známá autorka Petra Klabouchová (jen jméno), ale kniha se dotýká dvou témat, která mne zajímají: Šumavy (zájem už od dětství, kdy jsem se na většinou nepřístupné vrcholky Šumavy mohl celá desetiletí jen z dálky dívat) a horor. Tak jsem koupil a věru dobře koupil. Veliké a příjemné překvapení. Kniha už od počátku silně připomíná povídku (spíše novelu) Otomara Dvořáka Mrtvý luh, kterou považuji za jednu z nejlepších povídek (nelovecraftovského) hororu, co znám. A dále, rovněž pro mne nejlepší současný, moderní horor, Karikovu Trhlinu. Kniha Petry Klabouchové začíná skoro identicky jako Mrtvý luh (jen je text románu proti povídce více rozveden) a pokračuje vlastně na stejné téma, jen časově je doba hlavních událostí posunuta: Dvořák v Mrtvém luhu píše o době před únorem 1948, kdy probíhal boj o ovládnutí mocenského aparátu státu mezi prozápadními demokraty a Rusům posluhujícími komunisty, Klabouchová posunula děj o třicet let, kdy zemi už dávno ovládali komunisti a jejich StB a západní hranice byla, po vzoru SSSR a nacistických koncentráků, zadrátovaná a Šumava většinou nepřístupná. S Trhlinou je zde také dost společného, počínaje samozřejmě mizením (a pozdějším znovuobjevením) lidí až po takové detaily v popisu nevysvětlitelných jevů jako je u Kariky „ticho s ušima“ a sklo, které oddělí od reality (líčení Waltera Fischera, oběti, ztracené v pohoří Tríbeč) a u Klabouchové „mlha, která vidí“ a rovněž jakési sklo oddělující náš normální svět. A nechybí samozřejmě ani záhadná „světla“ i se stejnými následky, které má setkání s nimi. Zda jde o náhodnou shodu danou tématem nebo „inspiraci“ (Dvořák i Karika psali a vydali svá díla dříve než Klabouchová) není podstatné. Jisté je to, že Petra Klabouchová z podobných stavebních kostek postavila svůj, originální a velice dobrý příběh. Román začíná hororem, který byl bohužel skutečný, hororem, ve kterém jsme zde museli 40 let žít, komunistickou, estébácko-péesáckou hrůzou („drží nás tu v ohradě jak krávy před porážkou“ říká jedna postava románu). A když k tomu pak přistoupí fantastické či nevysvětlitelné hororové přísady, vycházející z dávných lidových pověstí a folkloru, doplněné pokusem o „vědecké“ bádání o podstatě těchto jevů přímo v terénu (a „doložené“ citací výzkumné zprávy), je zde vynikající a originální kniha hororu. Zasazená do doby, kdy bylo možné věru všechno (tedy zločiny a hrůzy všeho druhu). Pro mne je to právě, spíše než o „světýlkách nad Křemelnou“ (jakkoliv i tato fantaskní linie děje knihy je naprosto vynikající), horor o vražedném komunistickém režimu, který definitivně (?) zničil Šumavu tak, jako ničil životy těch, kteří mu padli do rukou. Hororové memento hlavně pro ty, co dnes drze hlásají, že nebylo vše špatné a dokonce že bylo „líp“.“... celý text
— Arminus

Na Větrné hůrce Na Větrné hůrce

„Knihu jsme znala jen podle názvu a k četbě jsme se odhodlala pro splnění výzvy. Jak já mám z knihy smíšené pocity, to už se mi teda dost dlouho nestalo. Jejda, jak mě byly ty postavy nesympatické a hlavně nepochopitelné. Jejich charaktery se pohybují ode zdi ke zdi. Nic mezi tím. Absolutní nenávist a tvrdost, kterou hrdina přenáší z generace na generaci, aniž by si to jednotlivci mnohdy zasloužili. A naopak naprostá netečnost a odevzdanost osudu, údělu. Jediný kdo byl tak nějak lidský byla hospodyně. O všem něco věděla, měla na to i zdravý náhled, ale moc pro změnu stejně neudělala. No, vzít si knihu na dovolenou nebyl zrovna dobrý nápad :-) A poučení pro ostatní - číst ji pokud člověk není úplně v psychické pohodě se přísně zapovídá :-)“... celý text
— betička

Když přišli psi Když přišli psi

„Dobře napsaná kniha, dnes se o partyzánech skoro nehovoří. Tento román je by měl být natočen. Jediné co autorka přehnala byla partyzánská přísaha: budeme bránit Čechy, Slováky a Karpatské Ukrajince?! V Československých Karpatech žili většinou Rusíni kteří bojovali v Československé armádě proti Ukrajinské UPA která po Mnichově napadla naše četníky a naše vojsko. Ukrajina je dnes v kurzu, tak asi proto.“... celý text
— Ďobi-1968

Tři (s)prostá pravidla Tři (s)prostá pravidla

„Je třeba si říct, že jsem neměla velká očekávání, takže se nekonalo ani příjemné překvapení, ani kdovíjaké zklamání. Úvodní sex scéna v klubu je působivá, ale ve chvíli, kdy už kromě šukání neprobíhá skoro nic jiného, se to člověku snadno zají a i scény, které by za mírnějšího dávkování mohly být skvělým okořením, začnou být naprosto fádní a čtenář je očima jen v rychlosti přelétne, aby mu náhodou ve vší té orgasmické změti neunikla nějaká ta větička, která posouvá chabý příběh. K úplnému závěru bych řekla jen to, že ačkoli je Payton postava, která mě zaujala a závěr pravděpodobně otevírá její příběh, fakt se mi nelíbil způsob, kdy to autorka uprostřed scény utnula a "pokračování příště". Ne, na tyhle seriálové móresy nejsem zvědavá, takže se s klidným srdcem přesunu k nové sérii od T.L. Swan, jejíž knihy podle zdejších recenzí obsahují i nějaký ten příběh.“... celý text
— MissBlack

Chci tě mít ve skříni Chci tě mít ve skříni

„Uff, to byla ale jízda. Kniha je velmi dobře napsaná, pohltila mně hned od první stránky... Uvědomila jsem si, že to nikdo v životě neměl a nemá asi jednoduché... Nejvíce mně zasáhla pasáž na straně 271 - 272, vybavily se mi vlastní vzpomínky, ale to už je hodně dávno co jsem podobnou situaci zažila. Votyová se stává mojí oblíbenou spisovatelkou...“... celý text
— Alilka

Za války, 1916: Země mých snů Za války, 1916: Země mých snů

„To bylo tak smutně čtení, tekly mi slzy jak hrachy. Ale moc pěkně napsané.“
— likaf

Toužimský & Moravec: Příběh nakladatelství Toužimský & Moravec: Příběh nakladatelství

„Krásná provedením a velezajímavá obsahem, kniha, a to nejen pro ty, kdo „nestihli“ si kupovat u „Toužimského“ jeho dobrodružné knihy, v sešitovém vydání sešit tehdy za 50 hal. až za 1 Kčs, vázaná kniha za 30 Kčs … a dnes za ně, pokud je chtějí jako antikvární koupit, musí dál několik tisíc Kč. Bohatě ilustrováno, přebaly, vnitřní ilustrace, většinou od Zdeňka Buriana, kmenového ilustrátora nakladatelství, ale i Jiřího Wowka a dalších. Pojednány všechny edice, které nakladatelství vydalo, včetně seznamu titulů v každé z nich (počínaje snad dnes nejhledanější edicí Puškou a lassem, přes mayovky, Štorcha, Tarzana, Bigglese, Trosku, kovbojky, cestopisy Vráze i Holuba, až po „veledílo“ profesora Augusty Divy prasvěta). A na úvod stručně o ostatních vydavatelích dobrodružné literatury před vznikem „T&M“ i, později jejich konkurentech, včetně skenů obálek vybraných titulů těchto nakladatelství na ukázku. A zajímavé povídání o knihách a nakladatelské praxi, ilustrované kopiemi dobových dokumentů a fotografií, chronologicky od počátků nakladatelství T&M až po jeho násilný konec po roce 1948, kdy nastala doba rudého temna. Zde jsou pak zmíněny a některými obrázky doloženy i knihy, které už nikdy nemohly vyjít… A nakonec kapitola o znovuvzkříšení nakladatelství po roce 1990. Pro ctitele klasické dobrodružné literatury a ilustrací Zdeňka Buriana, nebo i sběratele těchto knih, skoro nepostradatelný zdroj informací. Pro ostatní, i "jen" na prohlížení, krásná kniha (doslova).“... celý text
— Arminus

Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače

„Opět knížka, o které na začátku víte, že nezklame.“
— iveta3689

Smršť Smršť

„Knihu považuji za výborný horor, skoro tak dobrý, jako je autorova Trhlina (pro mne dnes vůbec nejlepší současný horor). Ovšem přiznám se, že konec po prvním přečtení mi zcela nesedl, na rozdíl od skvělého začátku knihy se mi zdál poněkud zbytečně zdlouhavý a vlastně i nejasný (co chtěl autor tím vším říci). Teprve dodatečně mi to došlo: autor o tom výslovně nepíše, ale celý ten záhadný jev „halného vetra“ zosobňuje postava, bytost, která není nic jiného, než tulpa. Tulpa, o které (v knize dostupné i v češtině) píše cestovatelka Alexandra David-Néelová: Mystikové a mágové Tibetu. Tedy materializovaná představa v podobě lidské bytosti (vzniklá duchovní činností znalce východních mystických praktik při jeho intenzívní koncentraci). Pan Karika je totiž kromě činnosti spisovatelské (v žánru hororu i třeba kriminálních případů současného Slovenska) – znalec magie a mystik. Takže jistě tulpu zná, i když ji zde výslovně nezmiňuje. A závěr knihy, který mnozí (i v komentářích zde) považují mylně za jakési nepatřičné „filozofování“, není nic jiného, než návod, jak tuto bytost (zde osamostatnělou od svého tvůrce, vymknuvší se jeho kontrole a bezpochyby zlou) dematerializovat a tím zneškodnit a zničit. Zcela jak to popsala Alexandra David-Néel, které se jí samou vytvořená tulpa tibetského mnicha také vymkla z kontroly a bylo pro ni velice nesnadné a namáhavé ji (ho) zase dematerializovat...“... celý text
— Arminus

O hvězdách víš hovno O hvězdách víš hovno

„Skvěle napsaná YA kniha, která je špičkou hory v tomto žánru. Líbí se mi messege, kterou kniha nese a jsem moc ráda, že je tam zmíněná, je třeba o tom mluvit, obzvlášť v této digitální době.“... celý text
— nakavusterezou

Na obtíž Na obtíž

„Nevím jak knihu hodnotit. Všechny knihy Colleen jsou pro mě jednodenní jednohubky. Mám jí ráda, líbí se mi, že nejede jen na romantickou linku, ale zabývá se i hlubokými tématy. Ale tahle kniha mi nějak extrémně nesedla. Možná je to tím, že tady toho bylo tolik zamotaného, že mi to přišlo lehce chaotické. Orientovat se v tom není problém, jen je toho prostě moc.“... celý text
— Roux

Zbroj světla Zbroj světla

„Moc zajímavé a čtivé. Autor nezklamal.“
— astra3

Xenos Xenos

„Ale jó zrecenzuji si Xenos aneb "nejlepší české intro do 40k doteď" a "Patálie mé nejoblíbenější Imperiální postavy a spol". Ale opravdu, Xenos je přesně to co od Warhammeru chci. Béčko, béčko, které se ale nebojí toho čím je. A opravdu to Xenos je. Kříženec mezi detektivkou a osmdesátkovým Bond filmem, akorát že místo letadel létají vesmírem, místo rusáků zabíjí kultisty a místo bomb likviduje temné grimoáry (a místo překrásných žen, které může svádět tu má jen jednu kterou nemůže držet ani za ruku) a u toho ho doprovází stárnoucí mudrc, dogmatický policista, stylový pilot a můj milovaný ultimátní gigačed kapitán Tobias Maxilla, borec co má nejspíše i koupelnu ze zlata. Jo a Cherubael. Zatraceně, díky bohu že to není takový mainstream, jinak bychom byli úplně obležení fanfikcemi na něj.“... celý text
— marek4156

Pan Spencer Pan Spencer

„Tak jo, opět jsem nadšená. Příběh mě sice zaujal o něco méně jako Pan Masters, ale itak, je to naprostá bomba a autorka opět vůbec nezklamala. Hl. hrdinka 24letá Charlotte pochází z bohaté rodiny a po nešťastné události ji její otec a bratři střeží jako oko v hlavě. Charlotte jednou potká Spencera, 37letý starý sexy mládenec. Charlotte je oproti němu hodně nezkušená a proto ji Spencer odmítne. Jednou se ale opět setkají na dvojitém rande naslepo a je jasné, že to mezi nimi začne opět jiskřit. Spencer má pověst děvkaře, ale kvůli Charlotte se začne měnit. Charlotte chce konečně začít rozhodovat sama za sebe a ne si nechat diktovat od její rodiny. Je zajímavé sledovat, jak se z nevinné Charlotte stává sebevědomá žena. Příběh jsem hltala od začátku do konce a proto můžu jedině doporučit.“... celý text
— terezaterka2000

Muž, který stál v cestě Muž, který stál v cestě

„Tohle prostě nevymyslíte!O F.Kriegelovi jsem nikdy neslyšela,proto jsem byla zvědavá na knihu.A v ní jsem dostala od p.Kriegela odpověď na mou otázku,proč pořád opakujeme chyby z minulosti. "Člověk je jako lovec mamutů,dodnes se žene za co největším kusem masa.A všechna civilizace a kultura jsou jen na to,aby tuto jeho podstatu maskovaly." "Osudy národů i celého lidstva jsou v rukou primitivů."“... celý text
— lea25

Ďábelské hry Ďábelské hry

„falešná psycholožka Alex ...“
— de6978

Dívka v ledu Dívka v ledu

„Pro mě první autorova kniha a jsem nadšená. Bylo to neskutečně čtivé a napínavé hned od začátku. Vraha jsem odhadla, ale vůbec mi to nevadí. Určitě se pustím i do dalších dílů. 4,5*“... celý text
— katallinka

Rodinný ústav: rodinný tragikomiks Rodinný ústav: rodinný tragikomiks

„Dost silný příběh o "umělecké rodině" vyprávěný z pohledu nejmladší dcery a jejich vztahů.“
— marek4156

Svatební přípravy Svatební přípravy

„Tak jsem trochu rozpačitá... Začátek knihy žádná sláva. Tak nějak jsem se nemohla pořádně začíst. V podstatě mi i bylo jedno, jak to dopadne a kdo to udělal a zvažovala jsem knížku odložit. Ale prokousala jsem se všemi závorkami (a že jich v textu je!), rádoby super vtipnými hláškami a trochu překombinovaným uvažováním paní Policajtky-Kuchařky a poměrně rychlý a překvapivý konec mě dost překvapil. Celkovou reputaci knihy to krapet zlepšilo, ale při pohledu na obálku jsem se těšila na něco trochu VÍC...“... celý text
— Nelička

Ti nepohřbení Ti nepohřbení

„Upřímně nevím co napsat. Celá kniha je super. Postavy jsou nádherně lidské a uvěřitelné. Skvělý nápad a zpracování. Ale... Příjde mi to jak tři knihy nacpané do jedné malé knížky. Od všeho trochu a nic není dotažené. Je to zmatečné a snadno se v tom člověk ztratí. Je tam toho prostě moc.“... celý text
— Rousal

Poklesky maloměsta Poklesky maloměsta

„Velmi čtivá kniha, která Vás naprosto pohltí. Má všechno, co má mít; je napínavá, záživná a ani chvíli se nenudíte. Opravdu úžasná knižní jednohubka, jež ovšem má přidanou hodnotu v určitých dialozích protagonistů, budete li mít o ně zájem, tak najdete i toto.“... celý text
— Lily101

Štěpán Kozub: Klaun se zamáčknutou slzou Štěpán Kozub: Klaun se zamáčknutou slzou

„Kniha mě zasáhla. Opravdu hodně. Nevím, zda je to tím, že jsme s panem Kozubem vrstevníci, nebo zda je to tím, že pocházím ze stejného rodného města nebo kombinace obojího. Ale dala mi podněty k zamyšlení (to, když měl pan Kozub jiný názor na život, než já), zajímavé informace k herectví (byť herečkou nejsem a nikdy nebudu) a mile strávený čas s velmi čtivou knihou. Děkuji za to, že tato kniha byla vydaná. Stálo to za to a lepítka, které mám olepítkované zajímavé názory, mluví za vše. Nikdy jsem jich tolik v jedné knize nepoužila jako zde.“... celý text
— Lily101

Dvojitý kříž Dvojitý kříž

„Je znát, že autor je "od fochu". Skvěle propracovaná zápletka. V knihovně mám celou sérii, nešlo jinak“
— Mini.Baby

Čtvrté křídlo Čtvrté křídlo

„Tak já nevím, tato knížka nefunguje jako fantasy (velice špatný worldbuilding), jako romantika (to je tak nelogický toxic vztah) a ani jako sprosťárny (slabá sex scéna a párkrát řečeno cock and pussy z ničeho sprosťárnu nedělají) Na druhou stranu si to ale tu hvězdičku zaslouží, protože jsem se aspoň zasmál u toho jak moc je tato všemi opěvovaná a brutálně všude doporučovaná knížka špatná (Tiktok literaturu asi nepochopím) Bohužel nemám tucha jak je přeložená, protože moje "zaručeně neupirátěná kopie" byla anglicky Co ale musím autorce ovšem nechat je výborná vykrádačka, máme tu "akademii smrti" kde se mladí dospělí snaží vyvraždit (k tomu se dostanu později, to je geniální) podobné Hunger Games, draky vykradené z Eragona (sérii mám stále rád i přes pár nedostatků) a samozřejmě super sexy romanci s vysokým, temným drsňákem co ovládá stíny a temné tetování A teď opravdu k příběhu, naše dokonalá hlavní hrdinka má nějakou nemoc při které se jí lépe lámou kosti, klouby vypadávaj apod. ale nebojte, je to jenom zmiňováno a nikdy to pro ni není nevýhoda (i když je to pořád zmiňováno), ale přesto jí její superzlá, drsná matka posílá od písařů k dračím jezdcům, protože jí umřel otec a ona... Je prostě zlá nebo tak něco. A první zkouškou je přelézt přes nějaký trám na akademii, pokud spadnou tak prostě spadnou a je po nich. Jep, zabíjejte si rekruty, kteří by teoreticky mohli být užiteční kdekoliv jinde. Tady potkává svoji kámošku (Rianon nebo tak nějak) a mou oblíbenou postavu Daniela, mladého muže, který se těší až si po výcviku vezme svou milovanou... ááá je mrtev. To šlo rychle. Ne počkat, tady je moje nejoblíbenější postava, taková jenž je tak složitá že do teďka nevím jak a proč tam je. Jack, popisován jako sadista co si zabíjí prváky k snídani, maže si rozmačkaná štěňata na chleba, koupe se v slzách dětí kterým zabil rodiče a hlavní postava se mu pořád zaměřuje na koule. Jack je opravdu všechno špatné s YA. Ale ne jedeme dále, máme scénu kde se objeví náš temný alfasamec (a k hlavní postavě je poslána uklízečka s mopem, aby po ní vytřela podlahu). Proboha, jenom to jak je Xaden sexy by vystačilo na vlastní knížku, ano Reb, já vím že má svaly a vrčí 24/7. Jediná co bych ještě zmínil za postavu je Imogen a to jen z důvodů protože má růžové vlasy (takže je lesba) a protože mi to jméno připomíná Imoen z Baldur´s Gate. Jo a Jack při tréninku zabije random studenta. Doprčic, vojenská škola kde se podporují vraždy mezi studenty. Super, jenom představa, že bych za pár let bojoval po boku Johna, týpka co zabil Lennyho zní super. Určitě si budeme navzájem věřit a tulit se ve stanu. Ale teď k drakům, v okamžiku kdy byl zmíněn ultravelký, ultračerný a ultradrsný drak mi bylo jasné jak to dopadne... Proto jsem byl překvapen když při vybírání draků se u ní objevil nějaký menší, speciálně zlatě zbarvený. Jó to zní cool, s malým drakem dokáže spoustu věcí... Počkat, á má oba draky. Výborně. Jak? No tak Jack se rozhod že zabije toho malého a samozřejmě dokonalá hlavní postava ho zastavila čímž si získala ještě super velkého černého. Proboha. Jo a btw její superčerný macek potřebuje mít 24/7 koitus s dračicí našeho superborce. Jo, nadržení draci co potřebují drakosex každých dvacet minut. Rebecco, dostala jsi mě. Ale moje nejoblíbenější scéna je stejně jak hlavní hrdinka konečně na 1v1 porazí Jacka. Jak? No, tak předtím porazila všechny své protivníky že je předtím otrávila (ano, nikdo si toho nevšim). Ale jak porazila Jacka? No tak díky své inteligenci (na kterou autorka poukazuje 24/7) přišla na to, že Jack nemá rád pomeranče. On je na ně alergický! Proboha, ještě že jsem s ní nebojoval já, zjistila by že se vyhýbám okurkám a jednu by po mě švihla (nebo by jí uklouzla v ruce, podle toho jestli byl Xaden poblíž). Dál se dlouho nic neděje, alfasamec jí dá pet jméno Violence. To je tak antisexy. Dále se tam stane pár věcí tak že se stanou, Jack umře, pár dalších pitomců umře, slabá finální bitva, stíno-blesko sex. Proboha, to finále ani nezhodnotím, jak špatné to bylo. Ano, jsem strašný pokrytec, když dám pitomostem co čtu pět hvězd a tomuhle jenom jednu. Ale mé pitomosti nejsou propagovány jako nejlepší fantasy tohoto roku a nepropagují dokonalé muže jako Xaden.“... celý text
— marek4156

Paměť kostí Paměť kostí

„Super poutavé pokračování o všech hlavních hrdinech, kteří musí neustále řešit všelijaké překážky a vlastně nemají ani kdy si vydechnout, protože hned za rohem je čeká další. Závěr knihy přinesl mnohá překvapení a o zvraty nebyla nouze. A tak nezbývá, než si přečíst pokračování a dozvědět se, jak to se všemi pokračovalo dál :)“... celý text
— Laf

Temnota Temnota

„pozor: ač je uvedeno jako 1. díl série, je to chronologicky naopak díl poslední a celou sérii logicky i časově uzavírá!!! správně jdou díly po sobě takto: Mlha - Příšeří - Temnota; mě to docela naštvalo, protože začínat sérii posledním dílem a zjistit to až na konci není moc příjemné; dle mého navíc nejslabší díl série;“... celý text
— babicka_amalka

Očista Očista

„Ono už tu defakto vše zaznělo, ale na učet ruského národa je to další černý puntík. Kniha vznikla ještě před všemi konflikty, čili je ničím neovlivněná. Jak už tu někdo zmínil, tak jsem knihu trávil také několik dní, ale asi nejdůležitější okamžik byl strávit druhý příjezd Pasa a jeho kumpána k Aliide. Myslím, že pro všechny, které historie neponaučila, tato scéna hovoří za vše. Těch momentek je tam mnohem více, ale tato je doslova učebnicová(viz Jan Tříska v Želary).“... celý text
— led_darkshiner

Rochus Rochus

„I když je kniha hooodně tlustá, tak je parádní snad každou stránkou. Bavil jsem se od začátku do konce a atmoférou mi kniha připomněla styl psaní Petra Heteši. A i díky tomu jsem byl tématem, stylem, humorem a již zmíněnou atmosférou hodně spokojen. Takže musím hodnotit plným počtem hvězdiček.“... celý text
— dpxcz

Rozetmění Rozetmění

„Po naprosto fantastickém druhém díle pro mě přišel se závěrem série trochu propad. Musím přiznat, že mě to místy nudilo a v půlce jsem se zasekla a vypadalo to, že Rozetmění snad nedočtu.. Všeho bylo tak nějak moc, bombastických vrcholů má druhá půlka hned několik, ale problém je v tom, že Mia už vlastně není smrtelnice ani hrdinka, někdo, komu můžete fandit a o koho se bát. Proč fandit neporazitelné bohyni? Mrtvé postavy se vrací od Matky, jak se to zrovna hodí, tak k čemu jsme je oplakávali? A taky mám pocit, že Mia ani Ashlinn si po těch potocích krve, co za sebou nechaly, ten svůj hořkosladký happy end na věčnost nezaslouží.. Nejlepší pasáž třetího dílu je pasování Mii za Královnu ničemů. “Víš, není to zas až tak blbý čtení. Chci říct, když ti nevadí poznámky pod čarou a kurva velký množství sprostých slov.“... celý text
— Loriss

Dívka v orlích spárech Dívka v orlích spárech

„Další pokus navázat na Larssonovy příběhy o Lisbeth a Mikaelovi, ale tentokrát úplný propadák. Zřejmě ne náhodou brněnský Host (vydavatel původní trilogie) nabídku na vydání této knihy odmítl. Nakladatelství Kniha Zlín tyto zábrany nemělo. Zatímco Lagerkrantzovo pokračování Milénia, i když se plně nevyrovnalo prvním třem dílům, bylo čtivé a napsané ve stejném duchu a s dodržením původních charakteristk hlavních postav jako v Larssonových knihách, toto je něco zcela jiného. Příběh bloudí a nemá žádný spád. Vyskytují se v něm postavy, které nemají na dění žádný vliv. Naopak Lisbeth Salanderová se objevuje až někdy ve čtvrtině knihy a je to někdo jiný, nevýrazná, nudná osoba, postrádající svou fascinující energii, vitalitu a šmrnc. O nic líp nedopadl ani Mikael Blomquist, který je jen stínem původní postavy z předchozích dílů. Je otázkou, zda autorka tyto díly vůbec četla. Jediná povedená postava je Svala, Lisbethina neteř. Styl psaní je hrozný, příběh skáče sem tam, nemá žádný vývoj ani pointu, občas ani není poznat, kdo zrovna mluví a co se vlastně děje. Poměrně hodně prostoru se věnuje švédským politickým stranám a lokálním problémům, pro čtenáře mimo Švédsko zcela nezajímavým. Abych se ujistila, že neposuzuji knihu příliš přísně, přečetla jsem si vícero recenzí k jejímu anglickému vydání. Naprostá většina z nich byla zcela negativní, nejčastější známkou byla jedna hvězdička. Jedna ze čtenářek napsala: "Please dear God, don't let this author write any more novels in this series!" Toto přání se jí ovšem nesplní - peníze jsou peníze a to, že autorka parazituje na cizí slávě, zase není (přinejmenším pro ni) tak podstatné. Stejného názoru byli nepochybně i Larssonovi dědici, jeho otec a bratr, kteří vlastní veškerá autorská práva a kteří museli dát k vydání souhlas. Naopak Eva Gabrielsson, která žila se Stiegem posledních 32 let, nedostala nic, protože nebyli svoji, ale v jejím držení se zase nachází téměř kompletní rukopis čtvrtého dílu Milénia. Jeho dokončení a vydání ještě stále brání legální překážky, takže nezbývá než doufat, že dřív nebo později se situace vyjasní a milovníci Larssonova díla budou mít potěšení přečíst si ještě jeden autentický příběh navazující na původní trilogii.“... celý text
— Lenka.P7