Nejnovější komentáře

„Zajímavá knížka, fikce a skutečnost, čtivá knížka od Mistra historie. Pustím se do dalšího dílu.“
— Katka244

Vánoce Hercula Poirota

„Příběh znám, takže jsem od začátku věděl, kdo je vrah. Stejně jsem si knížku vychutnal. Velmi uspokojivé.“
— pepa4081

Tance nág

„Autorka v každém díle poodhaluje nový a do značné míry svébytný fikční svět, tentokrát jde o Basileovu říši nág. Trochu mě překvapilo, jak zjednodušeně a neohrabaně se v knize mluví o šikaně, čekala bych, že autorka jako učitelka bude o podobném tématu pojednávat živěji a věrohodněji. I to jednoduché rozuzlení problému v duchu "stačí to přece nahlásit a vše se hned vyreší a bude to dobré" přece v praxi často neplatí. Pro ty, koho zaujala zápletka s Meluzínou doporučuji knihu "Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků" od Martina Nejedlého, je totiž důležité si uvědomit, že pro středověk nešlo jen o nějakou kratochvilnou pověst, ale především o záležitost politiky a reprezentace. Konec knihy působí dost uspěchaně, stále jsme ještě někde v zimě po Hromnicích - a najednou posledních asi 20-30 stran a hrc prc je konec roku. Nějak jsem nepochopila, proč nejprv všichni považují za tragédii, že se sekundáni ještě neproměňují ve fauny, ale jakmile se Marina měnit začne, zas všichni vyšilují, že je to moc brzo. Co ale vůbec nechápu a je mi záhadou vzhledem k té proklamované ekologii, udržitelnosti a zdravému žití v souladu s přírodou: proč si děvčata přímo v Rafaelce kupují k svačině pizzu? Proč chodí zmalované (jiz od primy), s řasenkou, na podpatcích? Proč nemá Marina nějaké ekologičtější volnočasové aktivity než je multikino a nakupování s kamarádkami (v čemž ji podporuje i matka, když jí dává peníze, aby si na jaře nakoupila nové cetky, aby se líbila)? Asi proto, že ona nálepka eko je pro autorku jen líbivým prázdným štítkem, který zakrývá vyprázdněnost a konzumerismus pseudoekologického způsobu žití. Nač byla v knize mapka, když v té zahradě se nic neodehrávalo?“... celý text
— Sisssi

Moje růžová dobrá jitra

„Rozprávačský talent, akým je pán Větvička, sa rodí iba raz za čas. Jeho kniha Moje růžová dobrá jitra ... to boli aj moje ružové pokojné a slnečného svitu plné rána dovolenky v zelenom zázemí svojho dvora a záhrady, keď som si sadala do kresla pod stromom a pri káve lúskala kapitolku za kapitolkou krásneho popisu názvov miest, obcí a riek, mostov, brodov a námestí . Umne pretkané vlastné príbehy a postrehy s miestopisom a históriou. Určite nie moja posledná prečítaná kniha od pána, pred ktorým "smekám".“... celý text
— Dada077

Nejtemnější část lesa

„Pro všechny, kteří svým způsobem nikdy nevyrostli z pohádek. Je nutné přežít cca 50 stran a pak už se jen čte.“
— Girada

Lásky z karamelu

„Pokud máte chuť na oddechovou knihu, kde nemusíte nad ničím moc rozmýšlet a zamýšlet se, určitě sáhněte po této. Ačkoli myšlenek, které nás mohou k něčemu nakopnout, ponouknout apod. je zde hodně. Nicméně je to opravdu oddechová jednohubka. Navíc mě vrátila myšlenkami mnoho let nazpět k cukrařině do mé 1. práce. Nostalgicky jsem si i zavzpomínala. Příběh je velmi čtivě napsán, postavy jsou krásně vypodobněné, velmi mě bavila Alice s Riou, nasmála jsem se. Vidíme tu, že osud si s námi někdy hezky pohrává. Po nevydařeném začátku nás mohou potkat krásné věci. Jak se i zde naší Alici přihodilo. Není ani pravdou, že velký věkový rozdíl je špatně. Max, kterého za vtipných okolností pozná, je velmi sympatický mladý muž, který ovšem na svůj věk je velmi vyzrálý. Takže říkám, proč nedat šanci? Moc jsem jim to přála. Taková trošku "Učebnice lásky". Mám velmi ráda takovéto typy knih, ve kterých není zlo a jiný hnus. Knihu jsem četla ve štafetě a děkuji za ni Lucince Svobodové a samozřejmě i paní autorce.“... celý text
— Monuschka

Krámek se starožitnostmi

„Když jsem po knize sáhla , jako po jedné z knih čtenářské výzvy, čekala jsem něco jiného. První polovina knihy mne přesvědčila , že tento žánr není nic pro mne. Po zdlouhavém sladkém začátku se ale naštěstí děj stával čtivějším a knihu jsem nakonec docela rychle dočetla. Přesto další knihu autorky si zřejmě nekoupím.“... celý text
— myrna0868

Hypotéza lásky

„Nojo, tohle jo. Sympatické postavy, četlo se samo, až se člověk musel držet, aby to nepřečetl hned najednou. Jen ta sexuální scéna už na mě byla moc.. člověk na to celou dobu čeká a pak je to takové až přepálené. Ale jinak bezva, rozhodně jedna z lepsích milostnych romanci. Jen bych měla výtky k překladu - vzhledem k tomu, že se jedná o specifické prostředí, chtělo by to pak nějakého korektura, ktery se ve vědě pohybuje a dokáže tedy vychytat nepřesný překlad.. Ale to bude vadit asi jen vědcům ;-)“... celý text
— mignon

Ambasadov

„Ambasadov je ten typ knihy, která svoje tajemství nenabízí zadarmo. Čtenář si ho musí vysoustředit a sám z textu vypřemýšlet. Celé je to v podstatě o pozvolném rozklíčování určitého, autorem domyšleného a vynalézavého konceptu myšlení. O setkání s takovým myšlením. Někoho tenhle způsob vyprávění mine, jiného naopak strhne - patřím k té druhé partě. Navzdory tomu, kniha je příliš dlouhá, často čtenáři odpírá klasický narativní cukřík. To, co nabízí, je zejména široký prostor pro vlastní uvažování v čase, kdy ji právě nečteme. A to si myslím i přes to, že je plná barevných a barvitých nápadů.“... celý text
— dvojkadvacet

Knihovna na Páté avenue

„V jakou tragédii může vyústit nevinná klukovina - hezké čtení.“
— Ivetaa

Host na večeři

„Četla se dobře a příběh mě bavil.“
— evin84

Dluh

„uhhh ...Takto.. cením vývoj deja páči sa mi ,ako zvelebujú chrám a tá harmonicky rodinná atmosféra tam. Na druhú stranu už ma trochu začína dopalovať Glebova bezcitnosť pokial nejde o peniaze ...a v opačnom prípade zo seba robí mesiáša. Všetci sa ho boja a majú rešpekt ale sám v podstate žiadnu akciu neurobí. Dokonca aj to čo sa stalo na konci ,veď to by mal byť minimálne trochu nejaký ten psychický emočný zvrat či? Jedna slza, hotovo viac energie tomu náš hlavný hrdina nevenuje. Jediný vývoj postavy ,ktorý tam můžeme vidieť je mierna zmena kůlizodpovednosti a aj tam to končí. Hrozne ma to štve pretože je to užasný svet a malo by to taký potenciál keby z toho autor neurobí takú placku. Fakt dúfam že to zvládnem dočítať celé ale už som v polovici Inferna a mám chuť za Loth poslať Gleba aj s autorom. !!“... celý text
— Ameri

N. J. Marr

„Tento sešitkový profil N. J. Marra je svým podáním sám dokumentem a důkazem o jisté pomíjivosti práce tohoto vědce. Dnes tak sešitek vyznívá především komicky, což je riziko přítomné u každého díla poznamenané sovětským duchem. Což se stalo bohužel i samotnému Marrovi. Nejsem lingvista, a tak nedovedu posoudit skutečné Marrovy zásluhy na poli jazykovědném. Aktivní ovšem rozhodně byl, a to už za svých studií. Troufám si říct, že jeho jafetská teorie nemusí být nutně špatná nebo vyloženě pomýlená. Pomýleným se stal její autor v okamžiku, kdy uvěřil v sílu marxismu a Sovětského svazu. Od té chvíle lze sledovat už spíš ideologický a osobní spor mezi západní a sovětskou lingvistikou, což z marrismu i z jejího zakladatele dělá vskutku pouze figurku sovětské (a tam o pomýlenosti nelze pochybovat) vědecké školy. Škoda. Podle pracovitosti Marrovy, zdá se, že pro východní a orientální jazyky byl a mohl být skutečně významným vědcem. Leč, samotný Stalin jasně vyhodil Marra a jeho potenciální odkaz do koše. Tím však odbíhám od samotného sešitku Alfreda Lubojackého. Jako medailonek pro seznámení s osobností a prací N. J. Marra snad dobře poslouží, leč je nutno mít se na pozoru před tou ostrou bolševickou rétorikou, která na pár místech přechází až k pamfletovému blábolení.“... celý text
— Kozel

Hvězda jihu

„Další skvělá verneovka.“
— vernem1850

Povím o tobě hvězdám

„Tahle kniha dokonale vystihovala to, jak se cítím. Autorka nádherně popsala city a duševní onemocnění tak, že se v tom člověk s podobnými problémy dokonale vidí. Jde to těžko popsat slovy, ale určitě má tahle knížka speciální místo u mě v srdci. Určitě doporučuji těm, kteří mají nějaké problémy, o kterých třeba nechtějí mluvit. Knížka vám ukáže, že v tom nejste sami a zároveň vám poradí, co v takových chvílích dělat. Na posledních stránkách je poděkování, které obsahuje i čísla na která můžete zavolat, když se necítíte dobře. Moc doporučuji. Nádhera :)“... celý text
— baruše17

Sbohem, armádo

„Začnu slovy Gertrudy Stein: " Vy všichni mladí, kdo jste sloužili ve válce, jste ztracená generace". Mluví o první světové válce, o spisovatelích, kteří v ní bojovali a s většími, či menšími následky měli problém se vrátit do běžného života. Sám Hemingway byl těžce zraněn a zamiloval se do zdravotní sestry, která o něj pečovala. Mladé dívky, které se naivně vrhaly do práce ve vojenských nemocnicích s představou,že budou otírat pot na čelech krásných vojáků neměly většinou žádné medicínské znalosti (nemluvě o anatomických). A najednou se ocitly uprostřed jatek!!! Jak se po takových hrůzných zážitcích dokázaly vrátit do rolí poslušných dcer a žen? Mohla bych se jim jen poklonit. Vojáci se do těchto andělů zamilovávali ne pro hlubokomyslné myšlenky a rozhovory, ale proto, že to bylo to jediné krásné, co je vracelo do života. Pro mě osobně je to nádherná kniha s autobiografickými prvky.“... celý text
— uxor

Světlo

„Konstantina Simonova mám hodně rád, ale tato sbírka jeho válečných povídek mě nějak moc nechytla. Četl jsem ji již jednou asi před třiceti lety a v hrubých obrysech jsem si zapamatoval jen první povídku o politickém komisaři, který odsuzoval zbabělost. A myslím si, že po měsíci mi většina těch povídek zase splyne dohromady a zůstane opět jen u té první povídky, kterou si budu pamatovat. Povídky jsou napsané ve 40. letech, ještě před koncem války. Většina z nich se odehrává na dnešním rusko-ukrajinském pomezí. Takže se tady prolínají osudy Ukrajinců a Rusů, kteří bojují za svou zem. Charkov, Kursk, Stalingrad, malé vsi kdesi ve stepích… Část povídek se odehrává v Jugoslávii mezi partyzány. V závěru téměř každé povídky přichází „světlo“, po kterém je sbírka pojmenována. Je to nějaké prozření nebo naděje, že nyní už bude lépe. Hlavní postavy v závěru povídky sbírají síly, pochopí svůj osud a jdou se dále rvát s osudem – tedy s Němci. Simonov se zde ale opět odlišuje od tvorby té doby. Chybí zde oslava stalinismu, propagace neomylnosti bolševiků. Musela to být obrovská odvaha napsat v tu dobu povídky, kdy vojáci bojují sami za sebe a nejsou jen figurkami dokonalého Stalina. Dávám jen tři hvězdy, protože jsem se místy dost nudil.“... celý text
— Adapa

Noc, kdy zemřela

„Způsob zpracování tématu člověka žene ve čtení dál a dál, autorka dokáže napnout i překvapit, i když velice brzy jsem očekávala závěr takový, jaký byl. Přesto je kniha čtivá a napínavá, prostě kvalitní psychothriller o přátelství, lásce, zklamání a pomstě.“... celý text
— anovy64

Vrah je v každém z nás 2

„Možnost nahlédnout vyšetřovatelům pod pokličku jejich práce - tomu se prostě nedá odolat. Navíc, pokud o svých případech vypráví takový machr, jakým pan Štoček bezesporu je. Poutavou formou vypráví o jednotlivých případech a ukazuje, že víc než akce, je to často mravenčí práce, pečlivé shromažďování důkazů a opatrné proplouvání mezi pravidly a paragrafy. Že policisty často přepadá frustrace v boji s byrokracií nebo že funguje prvek náhody, díky kterému se občas vyšetřování konečně posune vpřed. Otázky paní Bechynkové v závěrečné kapitole mi přišly celkem zbytečné. Přínosnější by byl třeba slovníček pojmů.“... celý text
— SSTknihy

Posedlá romantikou

„Vše již bylo napsáno v předchozích komentářích. Souhlasím zejména s SSTknihy a Pujec. Jsou na tohle téma lepší, svižnější a vtipnější knihy.“
— Květinka008

Rande s padesátkou

„,,Proč se chováš jako nanynka? Nejsi patnáctiletá panna." Tak tohle přesně jsem říkala celou dobu o Paige. Jsem v její věkové kategorii, ale ona mi fakt přišla jak náctiletá nevyzrálá holka. Prezentovala se jako silná žena, no tak to mi nepřišlo. Dle mě se neuměla postavit čelem k nepříjemným věcem. Radši zůstávala v manželství než, aby něco změnila, až do doby kdy už jí to psychicky položilo. Dcerám v podstatě říkala jen to hezké a ne co si myslela, což není nikdy dobré. Její sebepodceňující pocity vůči tělu a sexu se snad od jejích dvaceti let nikam neposunuly. A to drama na konci? No takhle se silná a zralá žena, která tvrdí, že je ráda ve svěm věku kvůli nadhledu, nechová. Abych nebyla jen negativní, líbilo se mi prostředí a hlavně Jack a jeho práce. Jeho vztah se synem a i jeho myšlenky. To bylo to nejlepší. Nicméně se mi líbila ukázka z dalšího dílu, tak ho zkusím.“... celý text
— havrmoni

Pýcha a předsudek

„Zdlouhavá kritika společnosti roku 1813, hlavně v otázkách manželství, bohatství a společenského postavení. Za romantickou lovestory příběh nepovažuji a co jsem pochopila, tak ani romantickým sladkobolným příběhem být neměl. Knihu jsem přečetla jen a kvůli dořešení loňské výzvy a dala mi zabrat. Rozhovory jsou velmi květnaté, mluva dosti spletitá a ještě ke všemu se mi pletly všechny ty postavy a věčně jsem nevěděla, o kom se hovoří. Holt nejsem zběhlá ve sledování příbuzenských linek, kdo je s kým bratranec a kdo si koho bere... čtenářky té doby na to byly nejspíš jiné přebornice a na nic takového by si bývaly nestěžovaly. Romantiku a zamilovanost lze v knize hledat tak akorát lupou, sotva jsem zvládla rozklíčovat, kdy vůbec k nějakým citům u jednoho i druhého došlo, ale to asi taky patří k té době, láska tehdy v takové společnosti nebyla moc na pořadu dne. No a řeknu to na plnou pusu, ale kniha je opravdu velmi nudná a musela jsem se do čtení dlouho přemlouvat a vynaložit úsilí, abych ji zvládla dočíst. Lituji studenty v anglofonních zemích, kteří musí dílo rozebírat ze všech úhlů na hodinách literatury.“... celý text
— jitka_dankova

Amanda se vdává

„Můj názor zcela vystihla Katka9574, včetně skepse vůči "Addisonovi" (oprávněné).“
— Květinka008

Upgrade

„Skvělý nápad, budoucnost je vylíčena temné a uvěřitelně. Klobouk dolů před autorem, který nashromáždil spoustu odborných vědomostí. Bohužel jejich prezentací trpěla plynulost příběhu, kniha se nečetla hladce a ke konci už mi bylo vlastně jedno, jak to celé dopadne. Zatím se mi od autora nejvíce líbila Temná hmota.“... celý text
— Awča

Malý milionár

„Výborná kniha pre deti. Je to prvá kniha od autora, ktorú som čítala. Nemyslela som si, že sa mi bude až tak páčiť, keďže je určená deťom, ale stalo sa.“
— klaudiasmelkova

Studentka

„Knihu jsem přečetla hodně rychle. Ač mám přečteno od Tess její krimi, líbil se mi tady mužský prvek který byl cítit. Vrátila jsem se do svých mladých let kdy jsem studovala dějiny umění ale se starším pupkatym učitelem:-D Taryn byla jen hladová po lásce, mládě nezkušené a její mámy mi bylo líto. Ženy co jsou samy se můžou udrit pro své nadané dítě ale člověk míní a život mění. Je tu hodně odstínu lásky. A jaký je kousek od lásky k nenávisti. Spíš je to dost i o psychologii. Určitě tohle spojení s druhým autorem bylo fajn a přečetla bych si i další knihu.“... celý text
— Pauline23

Projekt Sakkára

„Fascinujici příběh, moc se mi to líbilo, určitě přečtu znovu“
— Dédečko75

Vysoká hra patriotů

„„Ještě se nám nikdy nestalo, aby mezinárodní teroristé hráli hry v naší zemi….“, říká admirál Greer. Možná to autor v roce 1987, kdy román napsal, trochu zakřikl! Kniha je proti filmu ukecaná. Film jsem viděl několikrát, užívám si detailní vysvětlení vztahů mezi jednotlivými frakcemi IRA. Kontakt s královnou Jacku Ryanovi opravdu závidím, já už se s ní nepotkám!“... celý text
— heavy66

Srdce písněmi dotýkané

„Je mi to moc líto, ale tyhle básně už jsou opravdu vyčpělé. Je to veršování, v němž chybí myšlenky, ale i jazyk je kostrbatý, obrazy banální. Pár básní ze závěru má jakýsi existenciální přesah, několik úryvků z poem má trochu básnivosti při líčení přírody. Jenomže je to všechno strašně málo. Když čtu však předchozí komentář, vidím, jak je mé hodnocení subjektivní. Každý si to musí přečíst sám.“... celý text
— sika444

Škola dobra a zla

„Jsem absolutně nadšená jediné co mi vadí je, že nemám pokračování. Kdo z nás kdysi nechtěl být princeznou či princem? Myslím si, že snad každý. Narozdíl od nás má ale hlavní hrdinka Sofia šanci. Pochází totiž z vesnice kde každé čtyři roky unese záhadný Školník dvě děti. Jedno do školy dobra a druhé do školy zla. Určitě to nebude spoiler když prozradím že Sofie je jednou z těch unesených dětí. Druhou unesenou dívkou je Agáta, která se za každou cenu snaží dostat domů sebe i Sofii. Jak to má ale udělat, když její kamarádka chce zůstat a získat svého pohádkového prince? Dočkají se obě svého šťastného konce? Jak jsem už psala tak mě příběh absolutně pohltil navíc je kniha provázena ilustracemi jako v opravdové pohádce. Pokud ale myslíte že je to čtení pro děti tak vás můžu ujistit že to tak není a na své si přijdou asi všechny věkové kategorie.“... celý text
— JanaŠpe