Nejnovější komentáře
Hypnotizér
„Z počátku mě rušilo vyprávění psané v přítomném čase, ale od první čtvrtiny knihy už jsem to ani nevnímal. Detektiv Joona je takový superhrdina v policejním, alespoň z první knihy se tak jeví. Všechno ví, všechno zná, všechno pozná...
Nelíbila se mi ona stostránková část o životě jedné z postav, nějak to neubíhalo, spousta detailů byla až nepodstatná, a to, kvůli čemu tam tahle část byla, se člověk dozví až v samotném konci. Upřímně se to dalo shrnout do jedné kapitoly a kniha jako celek by se na dvě hodiny čtení nezasekla.
Budiž knize tahle pro mě nedokonalost odpuštěna. Celé je to čtivé, napínavané a vlastně hrozně dobré. Málokdy se mi u knihy stane, že bych cítil náznak strachu, ale je tam pasáž, u které se mi rozbušilo srdce, až se mě chytré hodinky zeptaly, kam v tuhle hodinu běžím...“... celý text
— Murlock77
Enderova hra
„Musel jsem si po přečtení dát chvilku na vydýchání a uspořádání myšlenek. Enderova hra je totiž ve svých základech zvláštní kniha. Neustále šikanovanému Enderovi jsem nedokázal fandit. Ten jeho geniální mozek totiž nepoznáváme do hloubky, prostě mu všechno jde dobře a rychle. Děním na vojenské škole taky trávíme až příliš často, jednotlivé bojové akce jsou zbytečně podrobné, protože ve výsledku nejsou naprosto potřeba. Jediná jiskřička lidskosti hlavní postavy tak přichází v okamžiku, kdy psychicky i fyzicky zkolabuje. Část na Zemi je pak vyloženě divná a Card si tam jen hodní svoje ego, jak dokáže předpovídat budoucnost. Tak proč tak vysoké hodnocení? Jedním slovem - atmosféra. Celá kniha je prodchnuta velice podivným podhoubím, plným nervozity, náznaků a šedých zón, že vás bude bavit ji číst. Vy prostě tušíte, že se tady někde hraje velká fraška, že nic z toho nebude jen tak, a tak čtete a čtete a on je najednou konec. Hořkosladký, melancholický, finální. To je taky důvod, proč se nepoženu do pokračování, za mě je tohle ukončení tak akorát.“... celý text
— Atlantis
Na kopci
„A víte co? Podle mě to bylo moc dobré. První půlka se trošku táhne, ale pořád je to příjemné čtení. V druhé půlce se zvyšuje frekvence postupně dávkované pravdy a já osobně jsem se od knížky pak už nemohla odtrhnout.“... celý text
— Zuzunda
Severka
„Asi tu knížku chci mít doma v papírovém vydání. Poslouchala jsem ji totiž jako audio na Českém rozhlase - a velmi chválím zpracování.
Postupně jsem si stále časteji musela připomínat, že Ri Jo-Čong bylo teprve 17 let, byla vychovávaná v prominentní rodině, měla privilegia, o kterým se běžným Severokorejcům ani nezdá. Taková nafrněná princezna, které leccos přišlo samozřejmé. Pochází přece z té lepší vrstvy, a tak má nárok. Do toho její soudružská uvědomělost, angažovanost, ambicióznost. Dohromady je z toho osoba, ze které se vám dělá špatně. A v tu chvíli si zas připomenete, že jí bylo jen 17 a v čem vyrůstala. Mohla být jiná?
Její prozření bylo asi tvrdé. Netušila, proč se ocitla v Jižní Korei, nechtěla tam být. Je to nějaká past? Zkouška? Pokud ne, jak bude žít dál? S vědomím, co všechno zavinila?
Konec tedy krutý, i když i tak trochu pochopitelný.“... celý text
— lapagerie
Střet myslí
„Tohle bylo fajn. Bál jsem se že délka bude problematická vzhledem k tempu, ale ukázalo se, že tomu tak není. Souhlasím s výtkou k velkému počtu přirovnávání situací k seriálům a hodně závorek.
Na druhou stranu to přirovnávání dává smysl, neboť náš robokat jinde nemohl brát zkušenosti a tak dává smysl že provnová realitu s tím co zná.“... celý text
— Rikuo
Vražedná temnota
„Zajímavý případ, užil jsem si ho, fakt jo :). A Josie zase válí a při té příležitosti se dostane až do ohrožení života. No ale hned je jasné, že všechno bez větší úhony přežije a pachatele odhalí. Takže asi tak :). Já za sebe dávám pět stars a doporučení! :)“... celý text
— Čmeláček
Bůh nedbá
„Kvalitní velkolepé fantasy. Tak by se to dalo shrnout.
Ale mé dojmy ze knihy prošly poměrnou změnou. Nejprve jsem měl totiž dojem jako bych četl věcnou kroniku a až později jsem se opravdu začetl.
Tak jako tak se těším na pokračování.“... celý text
— Rikuo
Osamělé srdce
„Příběh mě velmi překvapil. Je o dvou mladých lidech, kdy každý má svůj problém a i přesto se snaží najít cestu k sobě. A tolik nezodpovězených otázek, na které doufám v druhém díle dostaneme odpověď. Moc oběma fandím a opravdu je kniha poutavá, že vás nutí číst.“... celý text
— Misshell1
Muž vdaných žen
„Slupla jsem knížku jak malinu za dvě odpoledne - šlo by to najednou, ale taky je potřeba se starat o dům, zahradu a domácí zvířátka :-)) autor píše svěže i pod zajímavým pseudonymem ( taky mi okamžitě naskočila Olga a K.M. Walló). knížka pěkná, i když vlastně dost smutná, když domyslíte do hloubky všechno, co hrdinu potká. SPOILERT ALERT: dějová linka s Týnou... nejsem úplně přesvědčená o tom, že by se dcera takto chovala, kdyby ji vychovával dobrý nevlastní táta a o svém pravém otci nevěděla nic.“... celý text
— LadyNina
Prosím vás, sestřičko
„Dobře napsaný socialistický román, který nadsazuji jednou hvězdou navíc, protože jsem také v takové menší nemocnici pracoval. Autorka skvěle vystihla atmosféru a vztahy maloměstské nemocnice a musím uznat, že to co se dělo v románu, jsem víceméně zažíval i já. Zkrátka takhle to v malé nemocnici chodí i v dnešní době.“... celý text
— Filatov
Zámek z pavučiny kouzel
„Opět nádhera. A pokud máte autorku načtenou, na konci vás čeká překvápko. :)“
— bookcase
Příchuť zla
„Začnu od konce. Srdceryvný konec u mě vyloudil i malou slzičku. Jinak byl příběh opět brilantně napsán. S radostí čekám na další díl.“
— Dandulka
Dům U Tří borovic
„Knihu určenou pro ženy, jejíž děj se odehrává ve Francii na konci 19. století, jsem měla přečtenou asi za tři dny. Od autorky se mi zatím nejvíc líbilo Heřmánkové údolí a to asi už nic nepřekoná. Dům u tří borovic ukazuje dobu plnou předsudků, zášti a závisti, dobu a místo, kde by dnešní mladá žena rozhodně nechtěla žít. Hlavní hrdinka mi byla sympatická a při vší smůle, která ji potkala, měla v životě štěstí na lidi, kteří ji milovali a stáli za ní v dobrém i zlém. Závěrečný happy end byl očekávaným vyvrcholením.
Za mě tři a půl hvězdy!“... celý text
— vikaa
Dívka s hodinovým strojkem
„Má to opravdu pomalejší rozjezd, jak už tady někteří psali. Ale budování atmosféry funguje velmi pěkně a příběh je nakonec napínavý až do úplného závěru.“... celý text
— hladikp
Botanikova dcera
„Líbivý příběh o rostlinách a "jejich lidech", jehož hodnotu snižují milostné zápletky a ženské natřásání, ploché černobílé postavy i neoriginální zvraty v ději. Líbilo se mi závěrečné propojení obou dějových linek a pěkná je grafická stránka knihy, jinak je to za mě nevyzrálé dílo.“... celý text
— pajaroh
Blaze
„81%
Joe se na něj najednou uculil a ukázal zbrusu nový zub. Blaze se na něj s úlevou taky usmál. Klukovi nemůže být tak zle, když se směje, ne? Podal Joeovi prst. Joe se ho okamžitě pevně chytil.
"Těší mě, parde," zasmál se Blaze....
_____________________________________________________________
Pěkný a dojemný příběh. Bylo by škoda schovávat ho do šuplíku, nebo jak autor říká do krabice. Blaze prostě neměl v životě štěstí, když už to vypadalo, že bude líp, vždycky se něco zvrtlo. Zamilovala jsem si ho a bylo mi ho moc líto, protože jsem tušila, jak to celé dopadne.
Doporučuji.“... celý text
— ArwenAragorn
Malý princ
„Já nevím.... Jako kniha pro děti mi to teda moc nepřijde, ale jako dítě jsem ji nečetla. Teď už nemám ten dětský nadhled nebo pohled, takže těžko soudit. Pro mě to byl celkem smutný příběh, i když co kapitola to moudro a poučení. Někdo Malého prince čte několikrát, pro mě jednou a dost.“... celý text
— Januli
Meč a jeho rytíř
„Je to taková lehká fantasy, která mě hodně bavila a místy i rozesmála. Meč a jeho průpovídky skvěle bavily. Díky za takový příběh a doufám, že bude pokračování.“... celý text
— witko
Kdyby ze světa zmizely kočky
„Tohle chci.
Přečteno za jedinej večer. Čtivý, poutavý od první stránky, přirozený a plynoucí jako voda - sice občas uhýbající, ale plynoucí k neoddiskutovatelnému cíli. Jediné, co mě malinko dralo, byl jazyk - možná je to i překladem, ale přišel mi lehounce neučesanej a vzhledem k věku vypravěče trochu přehnaně nevyzrálej. Dost často jsem si říkala, že bych volila jiná slova. Ale neva.
Hlavní myšlenka knížky je vlastně hrozně jednoduchá, ale geniální - unese jak děj (poslední dny mladého člověka), tak spoustu vzpomínek a úvah. Nejprv mi přišel trochu zvláštní ten výběr věcí, které mají zmizet ze světa... ale během vyprávění to dalo smysl. Postupně se odhalil celej autorův příběh... hlavně ta rodinná část mě hodně brala za srdce. A v závěru, od kapitoly s kočkama, mi už pravidelně vlhly oči (a to jsem celkem myslím odolná).
Fascinující, křehká a dechberoucí knížka o rozhodování, bilancování o tom, na čem v životě fakt záleží a co za co stojí. Jdu si ji objednat, tohle potřebuju.
PS: Čtenářská výzva - kniha začínající slovem Kdyby.“... celý text
— terimila
Mráz
„Abych přečetla knížku, co je málem tak tlustá,jak vysoká., za dva dny..to už o její kvalitě svědčí. Takže namoženého zápěstí a otlaku na pupku nikterak nelituji a jdu se pídit po dalších dílech. Super!“... celý text
— evvva
Chaloupky
„Děj ubíhal svižně. Přehled v postavách jsem měla. Ale pravda je, že řada postav hlavně kolem rodiny Grossů byly zbytečné. Nejsem ani příznivcem prozrazování děje jako... a spolu už se nikdy nesetkali,... To bylo naposled co se viděli, atd. Taky Florian a jeho myšlení mi nesedělo. Věděl, že po něm půjdou, byl bez práce, seděli jen v chalupě. Mohli na pár let odejít a pak se vrátit.
Přečetla jsem oba Sudetské domy. Byly propracovanější, ale i drsnější.“... celý text
— ivanaGvGN
Ďáblovy knihy aneb Krvavá antologie
„Velice zajímavý počin. Pěkný přehled a vhled do specifického literárního žánru. Čtivé je to tak částečně - odbornější část se čte... nu, jako odbornější nebo populárně naučná literatura. Každopádně mě to do tématu více vtáhlo a pořídila jsem si do své zvrhlé knihovničky i tisíckráte citovaného Váchala. Kdysi jsem do něj nahlédla při psaní disertace a až se jednou budu hodně nudit a mít hodně volnýho času, pověnuju se mu víc.
Ukázky jsou hodně rozmanité - některé jsou zamotané až běda a jazykově hůře srozumitelné (což ale absolutně není na vrub autora), jiné mají spád a dají se slušně číst i na dnešní poměry. Doporučuju prokousat se až k závěru, tam to stojí zato a docela jsem i zírala nad relativní realističností a drsností některých ukázek.
Rozhodně zajímavý a přínosný počin. Prohlodávala jsem se tím sice skoro půl roku po večerech, ale nelituju.
PS: Čtenářská výzva - kniha v měkké obálce.“... celý text
— terimila
Pravda, nebo lež
„Colleen je srdcovka, ale tohle mi vůbec nesedlo. Jasně, není to to, nač jsme u ní zvyklí (nebo teda aspoň já určitě ne), ale i tak jsem věřila, že po vzoru ostatních knížek si zachová nějakou úroveň. Téma se mi nejdříve zdálo zajímavý, ale čím víc bylo odhaleno z Veritiny biografie, tím hůř se mi, jako mámě, četlo až jsem došla do bodu, že vlastně nevím, jestli chci pokračovat. Zvítězila zvědavost a snad i víra v nějaký zvrat. Ten sice přišel, ale můj dojem z knížky vůbec neodlehčil, ba naopak. Za mě ne.“... celý text
— vivula
O tele duše
„Aby se mi zalíbila sbírka povídek, to už musí napsat jo výborný spisovatel, což Ljudmila Ulickaja bezpochyby je. Nejvíce se oslovila střední část, která se opírá především o nostalgii a lidskou laskavost. Závěrečná část byla pro mě slabá, asi jako když rozkouskujete krátkou povídku na ještě kratší povídky...“... celý text
— pajaroh
Píseň L.
„Stará "normandská" Anglie a současné Švédsko, mé dva duševní domovy. Přesto mám ze čtení rozporuplné pocity, příběh mě ze začátku nudil, postupně mi příběhy začínaly dávat smysl, přestaly mi vadit citové výlevy (v obou dějových linkách) a soustředila jsem se na to podstatné, co vyprávění přináší, jak se osudy navzdoru času proplétají jako kořeny. Možná za mou počáteční nespokojenost může osobní rozpoložení, nu knihu jsem z velké části četla po cestách Anglií (teď už téměř bez lesů) na pobřeží plném starých hradů postavených Normany a to mi sedlo. Po dočtení mám pocit, že kniha obsahuje mnoho krásných myšlenek, nápadů a popisů (hlavně pocitů v přírodě), ale také prázdná místa.
Přebal je nádherný.
"Některé věci jednoduše nikdy nepochopím, a to nejlepší a nejmoudřejší, co můžu udělat, je prostě je přijmout. Můžeš tomu říkat rezignace, jestli tě to uklidní. Ale ujišťuji tě, že to má pramálo společného s prohrou."“... celý text
— pajaroh
Balada pro Emily
„Každý starý dům v sobě skrývá tajemství ....
I já jsem se nechala přemluvit k četbě této autorky .... a kniha mne zaujala ....
Pokládám za důležité podívat se na dobu z obou stran .... a zde jsem chápala stanovisko sudetských Němců - i rodiny Bauerových .....
Zlo vždy přinese jen další zlo .... a doba odpuštění je dlouhá ....
Pěkná je zde připomínka Těsnohlídkova " Vánočního stromu "
A také ilustrace, které také navozují atmosféru domu ....
Já se ráda podívala na tuto dlouho řešenou otázku - a doporučím.
A citát :
Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným
/ T. G. Masaryk /“... celý text
— intelektuálka
Než zjistíš pravdu
„Kniha se četla dobře,ale tím,že ji autorka nezasadila do českého prostředí připomínala všechny ty Lapeny, Paris atd... Zajímalo by mě,jak by se tento příběh vyvíjel u nás. Myslím si,že i tady je už spousta unuděných paniček,ale těžko říct zda i tak naivních.“... celý text
— knihomol1819
Hrob
„Autorka opět dokazuje, že je královnou mrazivé atmosféry. Velmi čtivé pokračování série Černý led si zaslouží vaší pozornost. A to nejen díky zmíněné atmosféře (tentokrát na Vestmannských ostrovech), ale také díky dokonale promyšlenému a zamotanému případu.
Stejně jako u prvního případu, je i zde třeba počítat s pomalejším tempem. Neznamená to však, že se budete nudit. Autorka střídá dvě, jen pár dní vzdálené, dějové linky. To, co se stalo v minulosti vždy dokonale navazuje na stopy odhalené v přítomnosti. Zažíváme tedy jeden případ ve dvou časových hladinách a je to naprosto pohlcující. Objevují se zajímavé stopy a vznikají někdy až neuvěřitelné teorie o pachateli (a to nejen v knize, ale i v hlavě čtenáře). Budete pohlceni i zmateni zároveň, ale nebudete chtít přestat číst.
Oběti a hlavní postavy tohoto případu jsou zvláštní. Ani po dočtení nevím, co si o nich mám myslet. Mají spoustu společných charakterových vlastností, díky kterým jsem je od sebe těžko odlišovala. Společnou mají především sobeckost a nadutost, což není příliš sympatické. Začíná se ve mě probouzet otázka, zda jsou lidé z Islandu opravdu tak chladní a nezúčastnění ke svému okolí? Nebo je to jen výplod autorčiny fantazie?
V mezičase si autorka našla čas i na přiblížení prostředí Vestmannských ostrovů a dalších střípků ze života vyšetřovatelů. Prostor tak dostávají i chladné charaktery vyšetřovatelského týmu. Týr a Karó řeknou sotva půl slova a jejich postavy se tak zdají ještě chladnější a vzdálenější, než v "Není úniku". Trochu prostoru navíc teď dostává Idunn, ale její myšlenky se opakovaně točí v kruzích. Poznáváme střípky z její minulosti, avšak nepříliš šťastnou formou. Kolikrát jsem si říkala: "už zase?!". Nebaví mě opakovaně číst ty stejné fráze a skloňovat tu stejnou událost v minulosti.
Druhý díl mě bavil více než začátek série. Určitě moc doporučuji!
Hodnocení: 4/5
PS: Díly příliš nenavazují a odhalení ze života vyšetřovatelů nejsou nikterak zásadní. Můžete tedy začít libovolným dílem nebo první přeskočit (pokud by vás nezaujal).“... celý text
— nela3812
Bída historicismu
„Popper zni dobře, ale dost mu unika pravý význam toho proč jeho “oponenti hájily určité postoje.
Jeho dílo je užitečné, nelituju ani minuty, kterou jsem nad knihou strávil.“... celý text
— HanzKaufmann
Ocelový alchymista 14
„Tak tohle bylo jako vážně moc! A už si s každým dalším dílem připadám poměrně trapně. Jak jsem stále nedšenější a nadšenější. Ale mě ke štěstí prostě stačí málo, to je o mě známo :)
A jak dopadlo setkání s "tátou"? Docela brutálně a s následky, které na první pohled vypadají dost na prd. Ale klidně sním svůj klobouk (který si nejdřív budu muset koupit, ale já nejraději utrácím za něco jiného než blbosti, třeba za knihy), jestli Lin nemá plán v plánu, který je součástí ještě jednoho velkého plánu...
Navíc se to tady všechno hezky sejde. Takže vážně dost pecka. Tady prostě padá jedna skvělá situace za druhou. A ani na vteřinu se nezastavíme. Takže super :)“... celý text
— Lenka.Vílka