Nejnovější komentáře
Tíživé ticho
„Bryndza psát umí, což o to... Chápu, že chtěl zkusit něco nového,ale osvědčené strategie se nemají měnit.Příště raději další případ Kate Marshallové nebo Eriky Fosterové, prosím!“... celý text
— mončičáček
Nesčetně hvězd
„Hegel a Murakami na společným tripu.
Nějak mi to celý přišlo strašně na sílu a na efekt.
Možná ale právě to je ten point, kterej se má do člověka přečtením vtisknout: neuchopitelnost, rozvláčnost a pocit, že se už už blížíš podstatě -- aby ti nakonec protekla mezi prsty. Přesně touhle optikou jsem vnímala i hlavní pojednávaný mužský postavy: čas plyne (domněle předvídatelným rytmem, ale pokaždý trochu jinak), všichni se nonstop opíjej, prožívaj téměř neustálou disociaci a mluvěj spolu zásadně ve velkejch slovech a hádankách. To jediný, čím pro mě hrdinové byli uvěřitelný, jsou hluboce lidská potřeba nebejt sám a taky touha na konci dne něco znamenat, něco po sobě zanechat, někým bejt - někým bejt s druhejma a (možná nejvíc) někým bejt v druhejch.
Hlavní postava Harua Uena je ilustrací mýho přesvědčení, že většina by lidí neměla mít děti. Nesmírně mě iritovalo, jak si do dcery projikoval zásadně sám sebe a nikdy (s výjimkou konečnýho pařížskýho uvědomění) mu doopravdy nešlo o ni, ačkoliv to sám sobě desítky let nalhával. Kdybych nebyla tak strašně popuzená, někde hodně hluboko pod povrchem by mi to celý přišlo vlastně absurdně jímavý a soucítila bych s Haruem, že nakonec dělá prostě nejlíp, jak dovede, ačkoliv vůbec neví, co dělá -- jako ostatně my všichni. Aktuálně ale rezolutně odmítám tenhle kunderovskej motiv muže zmítanýho osudem prožívajícího sebezpytný muka, jako by svým vědomým jednáním nepůsobil trápení dalším, který ve svých bytích taky tápou, jen na jejich zkušenosti se nikdo neptá a pro jejich hlasy není prostor (ani emoční kapacita Trpících Mužů). Cítila jsem s Rose.
Jak vidno, kniha ve mně vyvolala emoce (vzteku a frustrace), současně bych ani v tuhle chvíli, natož později, nebyla schopná zprostředkovat její děj, ačkoliv se vlastně dělo furt něco (i když zdánlivě nic): lidi přicházeli a odcházeli, roční období míjela, bolest byla střídána lehkostí.
Jak jsem se ztrácela v množství jmen postav, tak mě okouzlovaly některý poetický výjevy a některý věty mi připadaly nějak až příliš přesně vystihující univerzální lidskou zkušenost, pokud nejde o autorčinu umělecko-filosofickou pózu pseudo-rozumění životu, což si vlastně pořád nejsem jistá.
--
"Všichni v sobě máme stinnou stránku, která rodí slepé skvrny, a my se v nich skrýváme sami před sebou" (str. 86).
"(...) odtrhávám se od sebe samého jen proto, abych se k sobě neustále vracel, jsem odsouzený opisovat stále dokola stejnou kružnici" (str. 147).
"(...) nikdy jsme si nebyli blízcí, zůstali jsme na povrchu a všechno v mém životě bylo utvářeno touto nemožnou hloubkou" (str. 153).“... celý text
— bokeh
Pozůstalí
„Podtitul Možná jsme všichni na světě sami mi tak trochu asocioval Petru Soukupovou s její knihou Nikdo není sám, kterou jsem četla nedávno a byla skvělá. Očekávala jsem něco v podobném duchu a tematicky to vlastně podobné je, ale asi tak, že tohle psal někdo komu je nějakých "náct" na svůj blog a očekává, že to budou číst další náctiletí, kteří úplně nevědí, jak to v reálném světě chodí. Tudíž dítě na prvním stupni za špatné chování mohou vyloučit. Nebo když potřebujete psycholožku, nemusíte půl roku čekat, ale normálně k ní jdete a je to zdarma a k faráři se chodí na konzultace. Postavy, které autorku omrzely, nechala bez vysvětlení zmizet.
Na straně 69 je nám tvrzeno, že párky od Pavlovi smrti neměli, na straně 39 však Tomáš talíř s párky odsouvá.
A některé věty jsou prostě perly:
Působila plná síly a tou silou Jitku udeřila do svědomí.
Není to zkrátka můj šálek...“... celý text
— lydie7986
Jezero
„Trapná a umělá hra na syrovost.“
— FanDE
Srdcerváči. Kniha 5
„Delší pauza komiksu moc nesvědčila. Už nemá kouzlo předchozích částí, ostatní postavy jsou spíše křoví a je zde až moc velký důraz na sex. Ovšem tím, že jde o komiks pro teenagery, je vše takové korektní a výchovné. Říká se, že dnešní mládež je zdrženlivější, ale na mě už příběh působí uměle. Nebo vážně někdo řeší intimní záležitosti tímto způsobem? Chápu, co autorka chce říct, že je v pořádku, jak a kdy někdo chce prožívat sex, ale příběhu to nekonečné rozebírání ubírá na autentičnosti. Tím, že se příběh točí okolo jednoho tématu a výběru školy, není zde moc prostor pro další vývoj postav, trochu se vše točí na místě. Jedinou výjimkou je snad Nick.
Mrzí mě, že medailonky postav jsou stručnější a např. Elle a Tara jsou hůř nakreslené. Nejsou si tak podobné. Sérii mám ráda, a pevně doufám, že poslední díl bude o něco lepší.“... celý text
— Zmiu
Táborská republika
„Asi nejkomplexnější román s husitskou tématikou. Sledujeme události bouřlivých let od založení Tábora až do začátku 50. lét. Je škoda, že tato kniha není tolik známá. Protože je napsaná takovým realistickým, neidealizovaným způsobem. Pan Kaplický byl opravdový mistr v tom jak si dokázal vyhrát s jazykem a výstavbou příběhu z různých perspektiv, přičemž se čtenář ani na chvilku neztratí. Myslím, že autorovi se do knihy podařila dostat i kritika komunismu. Například kapitola zrádce nápadně připomíná politické procesy. Závěrečný Nejedlé doslov je docela bizár.“... celý text
— 0kozel
Sexy chaotička
„Ne neztotožní.“
— DominaCZ
Šachové figurky
„Poslední díl trilogie jsem dlouho odkládala. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi do mrazivě nepřívětivého severského prostředí chce vracet, zvlášť, když se dalo očekávat, že v závěru knihy nečeká zrovna záplava veselí. Taky jsem se trochu bála, že se příběh bude i nadále točit kolem Marsaili. To se sice nestalo, i tak mi ale rozvláčné vyprávění až do poloviny knihy přišlo nudné.
Život se s ostrovany nemaže. Po objevu mrtvého těla se Fin opět v mysli vrací do minulosti a oživuje vzpomínky na mladší já svých přátel. Paralelně s vyšetřováním kolem mrtvého tak vyplouvají na povrch souvislosti, které převrátí nejeden život naruby. Závěr knihy je díky tomu napínaví.
V závěru série cítím, že May není úplně autor knih, které vyhledávám. Myslím, že píše dobře a jeho netuctová trilogie byla svým způsobem poutavá, jen mě prostě nebaví prokopávat se k vrahům přes klukovské vzpomínky.“... celý text
— JaniMa
Kdo věří na zázraky
„Knížka o tom , že život opravdu není jen procházka růžovou zahradou .
Hlavní hrdinka Gábina je velká sympaťačka , která by ovšem zasloužila svatozář. Klobouk dolů, já bych to takhle nezvládla.“... celý text
— Val
Vir
„Byla to moje první přečtená kniha od Robina Cooka na doporučení z knihovny. Čtivá vcelku je, chvílemi působí až naivně, chvílemi děsivě, když si člověk uvědomí, jak rychle a jak velké osobní tragédie spustí malý komár, chvílemi velmi smutně po děsivě rychlých ztrátách milých a milovaných osob. Bunny a Jeannot Lapinová pláčou .. To byly smutné a přesvědčivé rysy celého příběhu, naopak k rozuzlení a obžalobě amerického zdravotnictví se vyjadřovat moc nechci, v těchto aspektech na mě román působil místy dost naivně a nepřesvědčivě ...“... celý text
— Carpinus-CZ
Kdyby tak na mě někdo někde čekal
„Kdyby nebylo výzvy, knihu bych do ruky nevzala. Soubor povídek, které mě mile překvapily. Příjemné a pohodové čtení.“
— Mruskulka
Uprdelismus
„Skvělá inspirace pro více i méně úzkostlivé jedince... Líbilo se mi. Instagram Honzy Menděla sleduju dodnes a ráda si přečtu i další jeho knížky.“
— Petratra
Sudetenland
„Kniha nemohla uniknout mé pozornosti. Bruntálsko je i tak trochu moje "Heimat", takže jsem byl hodně zvědavý. Chvíli mi trvalo se začíst, seznámit se s postavami a alternativní historií. Nejdřív mi to přišlo až trochu legrační, ale rychle jsem se na vlnu příběhu naladil. Dobové novinové výstřižky jsou fajn, dokonce jsme si některé události dokázal, sice jen mlhavě, ale přece jen vybavit.
Freundenthal, Hof, Jägerndorf... :-) Příběh je svým nápadem vskutku originální.“... celý text
— Mira7
Jméno růže
„Výborná středověká mystická filosofická detektivka. O záhadných vraždach ve Středovekém klášteru které vyšetřuje frantiskancky mnich a jeho pomocník. Podle knihy byl natočený výborny film. Rád se ke knize někdy zas vrátím.“... celý text
— ozzak
Pojď se mnou
„Knížka byla v celku hezká ale mně nevím proč, se četla hrozně ucouraně.Možná kvůli stylu kterým je napsaná. Horor to podle mého rozhodně nebyl, taková detektivka s kapkou nadpřirozena..Ovšem co bylo plus bylo že jsem knížku prostě musela dočíst! Za mě 3,5 hvězdičky :)“... celý text
— Bellsinka
Šeptající mrtví
„Knize dávám dvě hvězdy. Jedna je za čtivost a druhá je za hezky charakterizované postavy. Bohužel to všechno ostatní mi přišlo až úsměvně trapné. Děj byl překombinovaný a neucelený. Coates tady nacpala strašně moc věcí a pak je neuměla (dle mého) dostatečně smysluplně ukončit. Všeříkající je i fakt, že mě “hororová kniha nejednou rozesmála. Tahle recenze mě mrzí, ale Coates už má nějaký věhlas. Nechápu proč má tu absurditu pořád zapotřebí, achjo...“... celý text
— brunettlibrary
Po schodech nahoru, po čumáku dolů
„Super oddechovka na deštivý víkend.“
— aljoska83
Pohádka
„Bez váhání 5 hvězd. Nejlepší kniha co jsem v poslední době četla.“
— aljoska83
Koralina
„Po této knize jsem sáhla z důvodu nostalgie na film, který jsem viděla, když jsem byla malá. A po zhlédnutí filmu bylo pár večerů pěkně nepříjemných.
Na to, že nečtu knihy s podobným obsahem, protože se bojím, tak mě to bavilo.
Coralina jako hlavní hrdinka mi přišla na začátku trochu nesympatická, ale tento pocit mě záhy přešel, když jsem četla o jejích rodičích. Mít rodiče co tě ignorují není úplně fajn, a obdivuji Coralinu, která i přes tento fakt je šla zachránit.
Kniha měla skvěle vykreslenou atmosféru a postavy, které měly zajímavé charaktery.
Určitě si od Neila Gaimana přečtu další knihy.“... celý text
— Loch_Nessí
Odvaha nebýt oblíbený
„Velice doporučuji, pokud jste otevřeni změnám a zajímá vás seberozvoj.
Příjemné čtení s moudrými myšlenkami, které zároveň rychle uteklo :D.“
— susen9085
Soumrak Edenu
„Knihy autorky mám ve velké oblibě a tak jsem se neváhala pustit i do téhle i když jsem úplně nevěděla do čeho jdu. Překvapilo mě, že jsem se v knize setkala s tématem andělů ale moc mě to bavilo. Je třeba napsat, že je to spíše pomalá fantasy kniha, která není nabitá akcí od začátku do konce. Pomalu poznávate svět Edenu a jeho obyvatele a odkrýváte všechna ta tajemství. Já si to užívala a svět i postavy jsem si oblíbila. Jediné co mi trochu vadilo bylo to, že jsem spoustu věcí odhadla, hlavně ty důležíté. I tak můžu knihu doporučit, hlavně těm, kteří chtějí poznat svět kde je důležitá víra i kouzla. Líbilo se mi hlavně to téma společenství a taky téma postavení žen.“... celý text
— kikikrat
Sbohem
„Mýty byl můj první komiks (dětské nepočítám). Před více než deseti lety jsem jej koupil kvůli videohře The Wolf among us. Bylo to nejlepší co jsem udělal. Tento sešit nebyl nejlepší, opravdu jsou chtěl více Modráka. A ještě větší happy end. Co už? Však to byla pohádka.. série byla to nejlepší z komiksů, co jsem kdy četl. A jak by řekl Smráďa, on se vrátí.“... celý text
— risha03
Jezdec
„Kniha by to asi byla dobrá, ale dětinská Avery je nesnesitelná. Ta její mluva... pěstičky, bříško, tvářičky... kolik jí je? 5?! Na můj vkus je až moc naivní. Jinak Gabriel je chlap každým coulem. Příběh je tajemný a trochu zamotaný.“... celý text
— petraLI
Až najdu klíč
„Alex Ahndoril je novým pseudonymem manželské dvojice, jež vystupuje pod pseudonymem Lars Kepler. Nové jméno s sebou přináší nový koncept, jenž potěší zejména příznivce klasické krimi podobné tvorbě Agathy Christie. Příběh je čtivý a napínavý od začátku do konce. Hlavní hrdinka Julie řeší případ nejen s pomocí své šedé kůry mozkové, skládá si dohromady dílky puzzle, až nakonec přijde k rozuzlení celé záhady. Zajímavé je, jak je to zamotané a na konci vše působí tak logicky a krásně to do sebe zapadá. K rozuzlení se ale musí člověk pročíst a nechat si zamotat hlavu slepými uličkami. Doporučuji všem milovníkům detektivních románů, ale i příznivcům Larse Keplera a Agathy Christie. Věřte, že nový koncept tvorby krásně sedí.“... celý text
— Iwíček
Gazely
„Tak za mě kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Bavil mě příběh každé z žen. Bylo to zajímavé, čtivé, pro zasmání, k zamyšlení. Pěkná kniha.“
— Eva398
Zjizveni
„Tahle temně romantická kniha, jež svým nábojem spíš připomíná thriller o posednutém psychopatovi, vám netradičně nabídne příběh o "Scarovi" a té zvláštní dívce - Sáře.
Já se musím hned na začátku přiznat, že Lví král je má oblíbená pohádka, zejména díky Timonu a Pumbovi, na jejichž ztvárnení jsem se opravdu těšila ...ale vlastně jsem se jich skoro vůbec nedočkala...což v konečném důsledku nevadí - není to příběh o nich.
Při hodnocení mám trošlu problém s tím, co o tom říct...asi ale začnu tím, že jsem čekala něco trochu lepšího, tedy nemyslete si, že by ta kniha byla špatná, ale po Lapeni, jsem z ní zklamaná. Nějak mě neoslovily postavy (rozhodně ale nebyly špatné - ale minimálně Sára mi vůbec nesedla), ani ten samotný příběh, u jehož čtení mi častokrát utíkaly myšlenky k práci, vaření, uklízení apod. (opět ale nebyl špatný, celý ten nápad s hyenami byl fakt zajímavý), ale prostě...nějak mi to nesedlo tak, jak jsem si přála.
Po dočtení mi zůstala hlava plná otázek ohledně "Simby", sice jsem se odpovědí nedočkala, ale to asi nevadí...třeba příště.“... celý text
— JaAnička
Osamělé srdce
„Dojemná romantická knížka z hubedního prostředí, která vás zavede do víru internetové nenávisti a psychických problémů.
Já jsem upřímně nadšená. Kniha je to krásná, dojemná a pěkně slowburn. Hrdinové jsou zajímaví, každý z nich má nějaký problém, se kterým bojuje podle svého a všechno je to moc krásně napsané. Sice tam vyloženě není erotika, ale to, co se v knize nachází, je opravdu dobré. Hrdinům přejete jen to nejlepší a opravdu doufáte, že se dozvíte pozadí toho, co se stalo a prestože se toho v této knize nedočkáte - nemusíte se bát -, máte tu díl druhý.
Příběh utíká velmi svižně, je zajímavý a samozřejmě že nechybí ani klasický playlist. A pak tu máme tu krásnou obálku, která je jemná a povedená.
Pokud chcete trošku dojáček, nabíhejte čist (nejlépe oba díly zároveň).
PS: Za svůj život jsem přečetla desítky (ne-li stovky knih), ale stále mě překvapuje, že někteří autoři jsou tak hrozní, že jejich knížka skončí otevřeně...och, jak my čtenáři k tomu přijdeme? My se akorát po nocích trápíme, naříkáme a neustále myslíme na ten OTEVŘENÝ KONEC!!!
Jop a jak už vám asi došlo...tato kniha je zdárným přikladem toho, že četba romanticko-psychologických knih někdy bolí.“... celý text
— JaAnička
Život se mnou pěkně cvičí
„Vždycky žasnu nad tím, když někdo, komu život nakládá víc než jiným, místo fňukání a hořekování nad nespravedlností života, srší naopak optimismem, nevzdává se a dokáže si užívat každý den. Přesně taková je Hanka Dvorská. Za sebou má celou řadu životních pádů (někdy tedy doslova), ale je to absolutně nezlomný živel. Jak sama říká, člověk je jednou dole, jednou nahoře a pokud si ten život chce hezky užít a všechno to nějak přežít, tak prostě musí dělat jakoby nic.
Takhle kniha vás nadupe optimismem a možná, že dokonce donutí konečně se sebou něco dělat :-)“... celý text
— SSTknihy
Náš národní program
„Vytrhnu z knihy co mě zaujalo, promiňte že stručně.
Úvodní text "Česká vzdělanost v Evropě" je nejdelší, vyšel poprvé v roce 1939. Patočka kritizuje Masarykův demokratizační omyl a kdeco a končí výzvou "přivést ne lid, ale českou inteligenci zpět k pokoře a skromnosti". Vzhledem k dátu vydání...
"Náš národní program a dnešek" je datován 1968. Mnoho prostoru je věnováno Herderovi, což nechápu proč. Syntéza indiviuálních svobod a velké strukturální proměny prý je hlavní úlohou naší doby.
"Dilema.. Jungman a Bolzano", rok 1969, dva údajně významní autoři, jeden 1806 a druhý 1816. Patočka přiznává, že "teorie Bolzanova unikla takřka úplně pozornosti". Tak proč potom tato stať? Do toho Kollár a zase ten Herder, který sice "nemá systematicky rozvinutou teorii národa, ale..", a krize v důsledku dekretů Josefa II.
Poslední, "Filosofie českých dějin", opět 1969, jak píše Patočka na str. 69 "je dnes neaktuální" (ta filosofie). Autor odmítá "kontinuitní teorii", český národ prý "vznikl v důsledku odcizení vyšších vrstev.., faktickým zánikem českého státu, na základě osvobozovacích dekretů Josefa II., z třídy původně zbavené politických práv". Tak.“... celý text
— peří
Rok kohouta
„Kniha kterou by měl číst každý rodič jiného dítka včetně sociálních pracovníků a lidi pracující s dětmi nebo v psychologii. Kniha, kdy vás nutí se zamyslet:Stalo to za to? Má to cenu? Co by šlo zlepšit? Obdivuji autorcinu snahu změnit systém kolem adoptivnich děti a ústavů. Obrovská poklona za odvahu i za cenu posramocene pověsti. Ona něco s manželem alespoň udělala a jen blbě neplkala.“... celý text
— gabriela8704