Nejnovější komentáře
Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
„Možná jsem příliš přísný, ale nelíbilo se mi to. Párkrát jsem se zasmál, ale vlastně to bylo docela hloupé (anebo to je styl humoru, který jde mimo mě). Knihu jsem dostal, sám bych si ji určitě nekoupil. Blog samozřejmě znám a jako blogové čtení je to celkem OK, ale jako kniha moc ne (čímž nevyčítám autorovi, že z toho vydáním knihy zkusil vytřískat nějaké prachy, dobře pro něj).“... celý text
— martin6849
Nespoutaná Aljaška
„Ach. Ještě mám slzy v očích. Přiznám se, že prvních pár stran mě vůbec styl autork nebavil. Při padesáti jsem to chtěla zabalit a začít číst jinou knížku, což se mi mockrát nestává a když jsem e dostala na stovku, věděla jsem, že zbytek knihy přečtu jedním dechem. Příběh byl plný emocí, nebyl vyloženě přeslazený, ale prostě ze života. Po Jonahovi slinták určitě každá čtenářka a já úplně, protože to byl úplně můj typ. Stejně jak Calla Jonahuv. Dějová linka otce a dcery byla taky výborná, příběh s rakovinou dost reálný, vzpomněla jsem si při tom na svou milovanou babičku a její poslední dny tady.
Bylo jasné, že Calla už nebude nikdy vnímat Toronto po Aljašce stejně a líbila se mi její proměna.
Wren a Susan jsou ukázkou toho, že někteří lidé se prostě milují celý život, i když spolu reálně nejsou..
A jak píše někdo již dole. Taky chci mývala. Nejlépe Banditu.“... celý text
— TerezkaMoz
Kukačka
„Opět skvělé čtení, nemám výtku.. Jedná se o detektivní román, ne thriller, tím reaguji jen na některé předchozí komentáře, pokud se někomu zdá první třetina knihy rozvláčná, patří to k žánru, román jednotlivé postavy vykresluje, jde o prožití příběhů postav a pochopení jejich motivů chování... Po úvodní třetině má tedy děj spád, až děsivý, i když je vyvrcholení poněkud předvídatelné. Zajímavé téma stran transsexuality, myslím si, že velice dobře vysvětlené, kdo chce, nějakou znalost o tomto tématu načerpá... Oceňuji propracované příběhy hlavních hrdinů, linoucí se napříč celou sérií, je to takové příjemné odlehčení děje, i když někdy smutné, autorčin styl psaní mi prostě sedí“... celý text
— Zahradnice19
Jazyky pravdy
„Toto som si riadne užil. Rushdie je výborný esejista, možno trochu posledné eseje ma trochu nudili, ale inak zvyšok knihy -- fantastické, veľmi zrozumiteľný jazyk a najmä obohacujúci obsah. (Z pochopiteľného dôvodu, nenatívni anglicky hovoriaci autori -- Nabokov, Rushdie, Ishiguro, DeLillo....ale napríklad aj Murakami, ktorý akoby rozmýšľal v angličtine, majú vo svojej reči akýsi dištanc a tak je aj emocionálne komplikovaný obsah pre čitateľa veľmi zrozumiteľný, i keď u Ishigura si dovolím tvrdiť, miestami až nudný.)“... celý text
— debreno
Vzestup draka
„Můj poslední zářez a opět náhled do světa Hry o trůny. Kniha se zabývá prvními 136 lety vlády Targaryenů v Západozemí a pokrývá pouze prvních sedm králů. Je plná úžasných ilustrací, které opravdu stojí za to. Také ji mohu doporučit fanouškům Rodu draka, kterým se nechce čekat na další sérii. ;)“... celý text
— Koty7
Svět ledu a ohně
„Nádherná ilustrovaná kniha ze světa Hry o trůny, kterou pod dohledem Martina sepsali fanoušci. Člověk se tu hodně dozví o historii jak Západozemí, tak Essosu. Také je tu podrobně sepsána historie jednotlivých rodů a mnoho dalších informací přes kartografii, až po v bestiář.“... celý text
— Koty7
Ticho
„Mne sa to teda riadne páčilo. Je to možno tým, že mám rád írsku tvorbu a DeLillo sa v nej podľa mňa v tejto krátkej knihe celkom inšpiroval, aj keď do nej pridal určitý americký fatalizmus. Doslov prekladateľky (ktorá podľa mňa tú knihu preložila fantasticky) som nedočítal. (to sa mi stalo prvýkrát.)“... celý text
— debreno
Romeo a Julie
„Shakespearova klasika, která má mnoho adaptací a zná ji snad každý. Nikdy neomrzí. :)“
— Koty7
Osamělá Meredith
„Kniha, která doslova klame obalem. Upřímně jsem nečekala, co se zde skrývá, protože anotace v kombinaci právě s takovou obálkou, působí relativně "neškodně".
Meredith a její vzpomínky na dětství, dospívání a období těsně před izolací se střídají se současností, která je nejlepší z toho, co jí zatím potkalo. To čím si prošla se svojí sestrou se vůbec nedá nazvat dětstvím, natož šťastným. Nechápu, že jakkoliv nezasáhlo okolí, ať již otec nebo tetička Linda, protože tohle na zásah bylo. Střípky různého psychického či fyzického týrání, a do toho později někdo jako Lucas, to by bylo moc i na celkem odolného jedince. Práce podpůrné skupiny byla zajímavá a pro lidi v japonštině označené jako hikikomori (6m a více), celkem nezbytná. A to co pro Mer dělala Sadie, její podpora bez jakéhokoliv odsouzení a pořízení zrzavého Freda, to byla asi ta nejvíc pomoc, kterou potřebovala, vč. času, kterého se jí dostalo. I přes smutný děj je kniha ukončena s nadějí na lepší zítřky. 4,5*“... celý text
— Kudík
Černá orchidej
„Pěkný Gaimanův komiks o této nepříliš známe hrdince. Setkáme se tu i s Poison Ivy, Batmanem nebo Riddlerem. Bohužel je to dost složité na pochopení a bez autorova závěrečného dovysvětlení bych to zřejmě vůbec nepochopil...“... celý text
— Koty7
Hvězdný prach
„Krásná pohádka, která se dočkala věrné a veleúspěšné filmové adaptace s dobrými herci.“
— Koty7
Vražedná tajemství a další příběhy
„Gaimanova sbírka kreslených příběhů, které jsou dost nesourodé. Nejvíc mě asi zaujal Lucifer a Harlekýn.“
— Koty7
Čaroděj Zeměmoří
„Hezké fantasy od nedávno zesnulé legendární autorky, které stále marně čeká na slušnou adaptaci. Chytře se tu pracuje jak se světem, tak s používáním magie.“... celý text
— Koty7
Les mytág
„Hezká fantasy kniha od Roberta Holdstocka o tajemném lese, do kterého se jen těžko dostává...“
— Koty7
Staré řecké báje a pověsti
„Kniha plná neskutečné moudrosti a zajímavých příběhů ze starověkého Řecka, kterou mám rád už od mala. :)“
— Koty7
Etiketa
„Kniha o etiketě od Špačka, kterou by měl asi každý znát, ale moc záživné čtení to teda není...“
— Koty7
České drama a český hrdina
„Dobrý rozbor“
— palka452
Otrávený pohár / Smrt mučednice
„Opět dobrá oddychovka“
— hana4834
Jak se stát jiným
„Co všechno je člověk ochoten udělat, aby unikl svému osudu? Ta proměna je až neuvěřitelná. Oplácaný kluk v teplácích z chudé venkovské rodiny přijíždí studovat na gymnázium v Amiens a jen o pár let později chodí na věhlasnou pařížskou univerzitu a popíjí víno s šéfem americké banky na gauči z ledního medvěda. Édouard Louis ve své nejnovější knize líčí, jak se vzepřel svému třídnímu původu, který ho předurčoval, aby zůstal bez vzdělání v zajetí alkoholu a podřadných zaměstnání jako zbytek jeho rodiny. Naopak toužil po tom, aby mu nic neteklo, protože "prožít všechno znamenalo pomstít se za místo, které mi svět přisoudil při narození". Je to docela typická ambice talentovaných lidí z neprivilegovaného prostředí prorazit "skleněný strop" a nespokojit se s posunem "o stupínek výš", ale prosadit se rovnou ve "velkém světě". Klíčovou ingrediencí Louisova příběhu je jeho homosexualita. Když vzpomíná, jak už jako čtyřletý toužil po chlapcích na dvoře školky, dává to jeho útěku z komunity homofobních vesničanů nádech takřka mytické nevyhnutelnosti. A je to právě coming out, který ho od minulosti definitivně odstřihne a strhává jej do víru života movitých gayů, kteří si blonďatého fešáka vydržují a umožní mu žít jeho vytoužený pařížský život. Není to ale zadarmo. Jeho posedlost změnou po sobě zanechala spoušť v podobě zpřetrhaných vztahů s rodinou a rozbitých přátelství s lidmi, kteří mu nezištně pomáhali, aby se stali jen dalším stupínkem na žebříku jeho společenského vzestupu. (7/10)“... celý text
— kristleko
Největší hříšník
„Skok zpět, trochu jsem zapomněla co se dělo v dílech před, ale i tak to bylo fajn“
— Katulinka69
Příběh slunečnice
„moc se mi to líbilo doporučuji,“
— Lucie401
Cestující
„Kniha, jejíž četba mi snad nejvíce ubíhala: ani jsem se nenadála a byla jsem v polovině. A druhá věc: ano, jsou to věci, které už jsou dnes notoricky známé, ale autor – mladý muž v roce 1938 – je popisuje jako přímý účastník, s úžasem, který je adekvátní tehdejší době. Jak je vůbec možné, že padly všechny jistoty civilizovaného světa? Jak má reagovat ten, koho se to týká, jak tohle vůbec může pobrat a pochopit? A do třetice přidám to, co je pro mě – člověka dnešní doby - naprosto nejhorší a nejméně pochopitelné: z doslovu je patrné, že po křišťálové noci se velmoci od židovského problému zcela distancovaly a emigraci židovského obyvatelstva utlumily na minimum!
A to už ani nemluvím o Dunera boys – ostudné kapitole (kolikáté už?) britských dějin, která se týká už „jen“ autorova života a je zmíněna pouze v doslovu . . .“... celý text
— broskev28
Už nikdy tvá
„V prvé řadě musím přiznat, že mě kniha překvapila. Sice tam romantická linka je, ale z knihy si odnáším úplně jiné pocity a dojmy, že ta romantika byla jen velice příjemná vedlejší linka. Za druhé, tato kniha pro mě byla téměř až do konce jedna obrovská frustrace. V jeden moment jsem se cítila tak zoufale zoufalá, až jsem musela knihu odložit a přemýšlet nad svými otázkami, na které jsem zatím stále neznala odpověď. A právě díky tomu pak odhalení pravdy bylo o to více úžasné. Sledovat příběh Avery a Edena bylo něco neskutečného. Oba dva si prožily obrovské trauma, které je poznamenalo. Oba dva stále žili v temnotě. Život ovládal strach. A právě kvůli tomu ubližovalo nejen sami sobě, ale také sobě navzájem i lidem okolo. Bylo úžasné sledovat cestu, na kterou je život zavedl. A to právě na cestu v Mulberry Mansion, kde se také po dvou letech znovu setkali. Oba dva se stále velice milují, ale pokud nedokáží překonat své strachy, nikdy nebudou moci být spolu.
Ano. Ano. Ano. Tento příběh je sám o sobě tak hluboký a tak silný. Věřím, že si z něj každý odnese to své. Protože každý čtenář se na knihu kouká z trochu jiného úhlu pohledu.“... celý text
— Tess_BooksNerd
Najdeš mě v Havaně
„Velmi zajímavě napsaná kniha. Vůbec jsem nevnímala, že jsou to vlastně dopisy. Na rozdíl od mnoha jiných populárních děl tato nepůsobí lacině ani falešně.
Dohledala jsem si dostupné údaje k herečce Estelitě Rodriguez a překvapilo mě, kolik toho v příběhu souhlasí s jejím životem.“... celý text
— kopeceli
Věk slasti
„Myslím, že tahle nenápadná knížečka by mohla být zajímavá pro kohokoliv jako svědectví své doby. Velmi působivě totiž přibližuje atmosféru Prahy šedesátých let minulého století, jak ji zažil autor a jeho přátelé (včetně Václava Hraběte, který je jednou z hlavních postav příběhu). Přibližuje ale i léta jiná, protože akrobacii racků nad Vltavou nebo pohled na rozsvícené tramvaje, to zažili všichni, kdo v Praze za posledních pár desetiletí bydleli nebo studovali – a některé naše pocity se můžou někdy až neuvěřitelně shodovat
Mně osobně je knížka milá kromě toho (a hlavně) tím, jak se Petr Skarlant uměl vyjadřovat – několika slovy zachytit kouzlo okamžiku nebo rozpoložení mysli. Například:
„... Jsme bláznivě mladí, máme všechnu svobodu, jaké už nikdy později nedosáhneme; jsme si vlastní budoucností, dospěli jsme, rozhodujeme konečně sami o sobě, pronikli jsme do věku slasti. Začíná jaro. Na stráni Seminářské zahrady se nalévají přes noc pupence, na svých špičkách se plaše zelenají, lepí...“
str. 14
Nebo:
„... Ve vlahém vzduchu je cítit přítomnost Vltavy, zavoní hlína z jarního nábřeží, kam včera napršelo. Ohlašují se vrabci, cinkne železo, čisté ranní zvuky... Jaro vrací životu napětí. Každá vteřina naléhá...“
str. 19-20“... celý text
— hrdlickova_61
Deník japonské manželky
„Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Chtěla jsem si aspoň představit, jaké to je žít v Japonsku. Navíc jsem se dověděla i něco z toho, jak Japonci vnímají nás.“... celý text
— Allena24
Kdo o tom ví?
„Začátek trosku rozvlekly, ale pak se to rozjelo. Nemám moc rada knizky o alkoholu. Ale napětí a čtivost to srovnala.Doporučuji“
— anája
Vyměnit vodu květinám
„Kniha byla pro mne docela zklamání. Na rozdíl od Zapomeňte na neděli mne moc nebavila. Docela jsem se do čtení nutila. Pribeh byl zajímavý, ale nelíbilo se mi zpracování. Bylo tam plno zbytečných, až nudných momentu, bez kterých by se kniha obešla. Také jsem se ztrácela v ději a musela přemýšlet o jaké době a o kom se zrovna mluví.“... celý text
— HH77
Saturnin při chuti
„Pane Macku. Toto pokračování se opravdu nepovedlo a myslím si, že pan Jirotka by byl velice zklamaný. Už předchozí díl byl dosti nudný, nicméně chtěl jsem dát z lásky k Saturninovu humoru ještě šanci a požádal Ježíška o nadělní této knihy pod stromeček, abych měl sérii kompletní. V případě, že se rozhodnete tuto kaši dále nastavovat jsem rozhodnutý již o další pokračování nežádat, případně si je kupovat.“... celý text
— alois.randa
Tíživé ticho
„Bryndza psát umí, což o to... Chápu, že chtěl zkusit něco nového,ale osvědčené strategie se nemají měnit.Příště raději další případ Kate Marshallové nebo Eriky Fosterové, prosím!“... celý text
— mončičáček