Nejnovější komentáře
Chlap snů
„Taková číčovina! :D Nepravděpodobný, nereálný klišé, který nakonec nebylo ani tak vtipný, jak jsem dle některých komentářů čekala. Penelope byla otravně otravná buranka s příšerně trapnýma kecama a chováním puberťačky po lobotomii. Proč? Proč musí spisovatelky dělat z žen takový krávy? :D Nevím, čím to je, ale já prostě tyhle "hrdinky" fakt nedávám. No, ale ve výsledku mě to nějakým záhadným způsobem bavilo, občas jsem se i zasmála, děj rychle plynul a potřebovala jsem vědět, jak to dopadne. Byla to celkem fajn oddechovka mezi všemi těmi fantasy a morbidními krimi, ale nic moc to nezanechalo. PS: "Mě snad jebne!" :D“... celý text
— IvySen
Princezna čarodějka
„Morganka se konečně dozvídá o svém královském původu. Miluju Krákalovo “ tak já to shrnu :).“
— Marcik7
Ano, pane Božský
„Ano, pane božský je hodně silný a emoční příběh, který pojednává o vyrovnání se se smrtí blízké osoby, ale zároveň ukazuje možnost druhé šance na život.
Eva přišla o manžela a tím pádem i o smysl života. Při životě ji pomáhá udržet nejlepší kamarád Robert a její práce v cukrárně, kde společně pracují. Jednou se Eva rozhodne, že peníze z prodeje manželových věcí věnuje nadaci. Díky tomuto štědrému daru ji šéf oné nadace pozve na ples. A tím se dostává na scénu Sam.
Jejich setkání bylo náhodné, ale zároveň osudové. Jakmile se potkali věděli, že jiskra zažehla něco silného. Ano, jejich vztah byl trochu rychlejšího tempa. Ale člověk viděl, jaké to mezi nimi je. Zkrátka, že chemie funguje na jedničku. Také jsem ráda, že spolu dokazali komunikoval, i když nastal nějaký problém.
I když je to v první řadě o lásce, tak i přátelství tu má své místo. Zpočátku se mi postava Roberta zamlouvala, ale to, co se stalo potom. Tím u mě kleskl na cele čáře. Myslím si, že Eva mu až moc brzy odpustila.
Musím říct, že z jistých pasážích jsem měla slzy na krajíčku, jak to bylo dojemné. Eviny rozhovory s Mathiasem byly krásné a skvěle doplňovaly příběh.“... celý text
— TerryDee
Tisíc mil, těch tisíc mil...
„Veškerý můj obdiv patří paní Olze Blechové/Matuškové.
V podstatě veškerou práci včetně těch prací "mužských" (řízení, přenášení aparatury, řešení kdejakých technických problémů...) kolem Waldy zvládla ona, přitom vše zařizovala tak, aby Matuška měl komfort a byl tak pokud možno vždy připraven podat profesionální výkon. Zjevně v tom našla smysl svého života po boku pěveckého génia, kterého milovala, přičemž z její strany v knize není ani zmínka nějakého povzdechnutí. Neuvěřitelně silná žena, přitom stále krásná a dobrá zpěvačka.“... celý text
— fes
Ostrov tajemství
„Souhlasím s většinou, že obálka moc nekoresponduje s obsahem. Ale... kniha je neskutečně čtivá, dějová linie zajímavá a jediné, co mi úplně nesedlo, byl sladkobolný konec. Na hraně červené knihovny a vše příliš naplácané na sebe, jakoby chtěla autorka ještě rychle-rychle něco vylepšit, ale už tak poměrně obšírnou knihu ještě víc nerozšiřovat. Pokud však máte náladu na jiný pohled zvěrstev z období 2.sv.války a chcete ukápnout i nějakou tu slzu, je toto správná volba.“... celý text
— EvaApple
Beren a Lúthien
„Krásný příběh o lásce a odvaze. Bylo krásné opět se ponořit do světa elfů a celé Středozemě. Na začátku jsem trochu bojovala s předmluvou a stylem psaní, abych se zorientovala znovu ve všech postavách a faktech, ale jako vždy to stojí za to. Bonus knihy opět krásné ilustrace.“... celý text
— Jara.v
Mateřství
„Uf, bylo to silné. Sheila Heti přemýšlí až do krajnosti. Klade si otázky, které některé ženy, troufám si říct, že většinu, vůbec nenapadne si klást. Heti patří k ženám, které promýšlí všechny aspekty mateřství i bezdětnosti. Nasvěcuje je ze všech stran a pitvá je. Autorčino rozhodování mít nebo nemít děti je velmi bolestivý proces... Není to pro ni totiž jednoznačné. Ráda by patřila k těm ženám, které to prostě a jednoduše ví. Chápu, proč tuto knihu napsala. Kniha mi dala některé nové podněty k přemýšlení... Včetně jedné z autorčiných otázek... Kde lidé berou to sebevědomí na to být rodiči?“... celý text
— poni
Konec milovníka žen
„Neúnavná důchodkyně vytrvale pátrá v ulicích ve snaze objasnit pravdu a zjednat spravedlnost. Takové pohodové čtení třeba k odpolednímu kafi nebo tak“
— norrasun
Past na sňatkového podvodníka
„Od autorky je to moje první přečtená kniha.
Hlavní postavou je žena ve středních letech HANKA (42 let), která se rozvede se svým mužem FRANTOU a rozhodne se, že si pořídí chaloupku na vesnici. Zpočátku je to spíše barabizna, ale postupně ji zvelebuje, aby se tam dalo bydlet. Má také zvířata, o které se musí starat – kozu, kočky, slepice a Rumburaka. Rumburak byl legrační. Kdo je Rumburak? O tom se už dočtete v tomto románu.
Hanka má 2 malé děti – TADEÁŠE a TEREZKU. Společně s nimi žije babička ANDĚLKA (88 let), která je velmi čilá a je s ní legrace.
Hanka už nechce ve svém životě žádného muže, protože je zklamaná. Chce žít v klidu a v pohodě a věnovat se svému domu a svým dětem. Jednoho dne se však seznámí se sňatkovým podvodníkem VÁCLAVEM, který si říká různými jmény – Leon, Tomi, Andreas, David. Jeho cílem je okouzlit ženy, aby z nich vytřískal co nejvíce peněz. Jestli se mu to podaří také u Hanky se už dočtete v této knize.
Kapitoly jsou krátké a střídají se z pohledu Hanky (Já) a Václava (On).
Jedná se o humoristický román, který má čtenáře pobavit. Je to odpočinková kniha, která se četla dobře. Možná si časem ještě přečtu autorčinu novinku ŠÍLENÁ BABIČKA.“... celý text
— Marekh
Dokonalé městečko
„Tohle jedna z knih, kterou dáte na jeden zátah. Ze začátku malinko tápete, než se autorka dostane k jádru pudla. To je ale jen malá chvilka jako u každé knihy. Pak vás kniha vcucne a jedete.
Prožíváte všechny pocity s hlavní hrdinkou Emou. Nadšení, strach, nejistoty, tápání, radost, osamění, překvapení,...Je to sen nebo skutečnost? Ráj nebo horor? O co tam jde?
Ema prožívá různé pocity, všude jsou kamery, cestu, jídlo, spaní, vstávání, léky, vše je řízené robotem. Může odbočit z vytyčené trasy? Nežádoucí. Chová se divně. V Dokonalém městečku je každý šťastný, veselý, plný energie. Vyhovuje jim přikázaná cesta plná životní energie a zdraví. Čímž je cvičení, zdravé stravování,...
Jenže za tím dokonalým pozlátkem se děje něco, z čeho mají někteří strach. Je nakonec všechno dokonalé nebo je to dokonalý horor? A objeví Ema pravdu? Knihu opravdu neodložíte. Vytříbený styl psaní autorky vás svým příběhem pohltí. Ale co ten konec? Jakože uf, maličko useknutý. Já potřebuji víc stránek? Nevypadly žádné? Chystá se druhý díl? Knihu doporučuji!!!“... celý text
— EvikU.
Výkřik do ticha
„Ramena mi poklesnou a z hrdla mi unikne vzlyk. Po tvářích mi stékají slzy a dopadají na onyxový kadeře pode mnou. Nepřestávám se třást a slzy mi nespoutaně klouzají po obličeji. Lilith zůstává nablízku a nechá mě, ať to ze sebe všechno dostanu. Je mi fuk, kdo tu je a pozoruje mě, jak to ze sebe konečně vyplavuju ven, protože on je pryč. Miloval jsem ho a už tu není.
Další díl, který jede ve stejném duchu, jako díly předchozí. Možná je ještě víc brutálnější, se spoustou sexu, plný klamu, chaosu, ti, kdo měli být mrtví, ožívají... Je to nepředstavitelné, ale neskutečně čtivé. Jsem zvědavá, co nám přinese poslední díl...“... celý text
— MAU256
Láska mého života
„Příjemná romantická oddechovka, která se dobře četla. Už při čtení anotace jsem si vzpomněla na jinou knihu autorky Milovaný nevlastní bratr, kde máme úplně stejný model. Osudová zamilovanost v mládí, nucené odloučení a pak se ON vrací domů. U bratra to bylo kvůli pohřbu otce, tady je to kvůli nemoci otce. No a odteď už to bylo jako přes kopírák: pocity obou při znovushledání, postava Peige, i ten způsob, jak to bylo s Peige vyřešeno. Tohle vykrádání vlastní knihy mě trochu zklamalo. Myslím, že kdybych Milovaného nevlastního bratra nečetla, hodnotila bych o hvězdičku víc. Když ale obě zmíněné knihy porovnám, tak bratr se mi líbil víc a to kvůli postavám i uvěřitelnější osudovosti jejich vztahu. Tady mi přišlo skoro až nereálné, že by jedna letní láska přetrvala takovým způsobem deset let odloučení. Přesto příjemné počtení, hodnotím 3,5*“... celý text
— Leído
Pygmalión
„Poučný úsměvný příběh o tzv. trdlu slečny Lízy, která je z nižší třídy a mluví spíše hrubým jazykem a hlavně používá různě skřeky. Prodává kytky na ulici a jejím snem je mít vlastní květinářství. Osud tomu napomohl a díky Henrymu Higginsemovi, který vyučuje fonetiku (věda o řeči) se naučí mravům a chování vévodkyně. Do cesty jí vstoupí jiný muž Freddy s nímž....
Další titul je z povinné četby, nyní připomenuto v aknize. Příběh mi místy dějově připomíná film Pretty Woman. Kniha se stala inspirací pro divadelní zpracování pod názvem My fair Lady.
Postava Lízy mi byla velmi sympatická, doporučuji.“... celý text
— Naďa2411
Toulky s Charleym
„Veľmi milé čítanie - cestopis popísaný z pohľadu veľmi nadaného spisovateľa, veľakrát som sa zasmiala a z celého diela som mala skvelý pocit.“
— klmonkaa
Nevíš dne, nevíš hodiny
„Moje první detektivka od Dominika Dána, kterou jsem si měla možnost poslechnout na Můj Rozhlas. Děj je napínavý, o překvapení rozhodně není nouze a nenudila jsem se, akorát mi to celé přišlo nějak moc překombinované. Souhlasím s Kolbym, že méně je někdy více a se Zuzzkou, že okolnosti případu byly poněkud přitažené za vlasy. Příležitostně si možná další knihu přečtu nebo poslechnu.“... celý text
— 666Jitka
Operace Ratlines
„Velmi zajímavá kniha a v podstatě přelomová. Katolická církev se naprosto bez okolků podílela na pomoci členům SS, Gestapa a příslušníkům dalších nacistických složek, přičemž organizovala jejich útěk do Jižní Ameriky. Stejně tak činily i západní zpravodajské služby, které využívaly zkušeností těchto lidí. Američané a hlavně Britové, ti obzvlášť, podávali pomocnou ruku všem, které posléze mohli využít v boji proti komunistům. Bylo jim úplně jedno, jestli ten či onen ustašovec nebo Ukrajinec popravoval Srby v Jasenovači nebo vraždil tisíce Židů v Babím Jaru. Nejzajímavější na tom je to, že smlouvy o spolupráci a další ochraně se s těmito zrůdami domlouvali už i v roce 1944! Britové zařídili přechod celé ukrajinské divize SS do jejich okupační zóny a dokonce za celou dobu internace nebyli tito řezníci ani hlídáni v zajateckém táboře. Po válce za pomoci diplomatických triků byli všichni přesunuti na ostrovy, do Kanady a do Austrálie. Dá se říct, že čtenář může celou dobu fandit Sovětům, protože ti byli schopni tyto quislingy aspoň řádně potrestat.
Rakouský biskup Hudal byl expert na to, jak tyto dobráky, jako například byl Walter Rauf (vynálezce pojízdných plynových komor na východní frontě) nebo lékaře z koncentračních táborů, v pořádku a míru dostat z Evropy.
V knize je i podrobný popis vedení ustašovského Chorvatska, které rovněž tyto služby církve svaté využívalo. U Svatého stolce byla zřízena organizace, která organizovala, chránila a pomáhala s vycestováním špičkám Ustašovců včetně vrahů z koncentračních táborů. Toto je vskutku tvrdá obžaloba USA, Francie, Anglie a hlavně církevních elit.
V knize se rovněž nalézá argumentace, která jasně ukazuje, že o těchto praktikách věděl, souhlasil a dokonce je i nařizoval sám papež Pius XII. Autoři v podstatě naznačují i to, že za komunistickým převzetím moci v Československu v roce 1948 stála britská tajná služba...“... celý text
— Jochen77
Podivná Sally Diamondová
„Pozoruhodná kniha o tom, že způsob prožitého dětství ovlivňuje člověka po celý život a že s tím v podstatě nejde nic moc dělat..... všechny ústrky, ošklivé prožitky,nespravedlnosti, strachy a vzpomínky si neseme s sebou, ovlivňuje to naše myšlení a chování v dospělosti, které je pro ostatní mnohdy těžko pochopitelné. Tato kniha je dost těžký kalibr, jde tu hodně o psychologii jednotlivých postav, jak prožívají to, co se jim právě děje a proč jednají, tak jak jednají....Sally - hlavní hrdinka knihy - ani v nejlepší konstelaci nemohla být v dospělosti tak říkajíc úplně normální, a to že jí vlastně otčím podporoval v její "podivnosti" jí do budoucího života také moc nepomohlo....zkraje to vypadá, že Sally je autistka, ale není tomu tak... je to moc smutný příběh, ale dá se o něm hodně přemýšlet, jaké příčiny a následky mělo jednání všech zúčastněných, téměř nikdo nebyl bez viny..... opravdové PSYCHO a navíc uvěřitelné a dobře napsané...“... celý text
— aralka
Hubert a přátelé - Poklad v jeskyni
„Tahle nesourodá trojice mě bohužel neoslovila. Nejlepší na celé knize jsou ilustrace, zápletka i jazyk jsou bohužel hodně špatné. Rádoby předávání poznatků (co je pupík) silně zavánělo trapností a nejvíc mě iritovala ta angličtina: cool, hepi brrrzdej tú jú – to jako vážně? Hodně velký krok vedle.“... celý text
— ladyfromskye
John na konci umře
„Poslouchal jsem jako audioknihu.
První kapitola/povídka je jako vystřižená ze seriálu Lovci duchů. Pak to ale naprosto změní drive a stana se z toho takový ujetější a strašidelnější Odd Thomas. Za mně rozhodně super a když budou pustím se i do dalších knih autora.“... celý text
— slawa.cap
Český lidový a církevní rok
„Pěkně vyvedená publikace. Doplněná spoustou fotografií. Většinu těchto svátků znám a aktivně držím. Žiju v prostředí, kde nejsou tradice opírající se o liturgický kalendář či hospodářský rok mrtvé. Se zájmem jsem si přečetla jak se slaví v jiných částech naší vlasti.“... celý text
— markulina711
Kdo má pod čepicí a jiné povídky
„Jak já jsem si to užila... Moje malá, odpočinková radost. A musím říct, že Mirka dost překvapila :-)“
— saez
Čáp nejni kondor
„Sáhla jsem po knize, kterou už mám delší dobu doma, ale zatím jsem jí nečetla - a ejhle, jako bych četla příběh vlastního dětství !!! Tolik podobných nebo leckdy stejných zážitků, až mě u čtení mrazilo. Přenesla jsem se v čase, slyšela hlasy babičky a dědy, u kterých jsem trávila hodně času, cítila vůně jara, sušeného sena, vánočního cukroví a také pach mokrých psů, kteří byli mými největšími kamarády v mém tak trochu osamělém světě. Radůza vypráví svůj příběh ústy svého dětského já, což byla skvělá volba. Kniha je velice mile a vtipně napsaná, a díky věcnému dětskému vyprávění jsou i smutné zážitky odlehčené. Zkrátka moc pěkné čtení.“... celý text
— 666Jitka
Golem
„No jo, roman na pokračování... Ob týden něco sesmolit, aby to včas vyšlo v novinách, ale pohromadě byla slátanina. Zase další ukázka pěkného jazyka zabitého nulovým syžetem. A přitom Golem, takové magické téma! Jenže tady jen zástupný reklamní symbol, včetně šedé Prahy. Chtělo by to zmodernizovat, vtisknout tomu šém - a oživit Goléma! Třeba M. Urbanem nebo Stančíkem! 10/24“... celý text
— ber-tram
Frankenstein z Bagdádu
„Zaujala mě anotace a zdejší komentáře. Jinak obálka je ukázkově nudná a nepřitažlivá, barvitý a osobitý příběh si takovou opravdu nezasloužil.
Autor rozehrává spoustu dílčích příběhů, které se všechny dotýkají jednoho ústředního o umělém člověku sestaveném z těl roztrhaných při různých atentátech. Mimochodem historka, jak autor na podobný nápad přišel, je asi nejděsivější z celé knihy, přečtení doslovu překladatelky je nezbytně nutné.
Poklona paní Jeníkové nejen za doslov, ale především za překlad.
Celá stavba románu evokuje barvité příběhy Tisíce a jedné noci. Bohužel ovšem přesně totéž významně snižuje čtivost, ačkoli je jinak text velmi plynulý, příjemný a vtipný. Jenže ještě v půlce jsem si nebyla jistá, o co vlastně jde. Vina a trest? Možná, ale především se pořád mluvilo o pomstě, a to mi už tak moc nesedí. V té souvislosti, ač na křesťanství pořád hudrám, jsem zdejšímu kulturnímu prostředí vděčná za to, že klade větší důraz na odpuštění a tím osvobození od zátěže minulosti, než setrvalé oko za oko.
A nejspíš přesně tohle měla kniha způsobit, zamyšlení nad odlišností, ale hlavně příbuzností našich světů. Že máme od obyvatel Bagdádu možná jiné kulturní zázemí, ale stejné touhy, radosti i obavy.
Zobrazených příběhů bylo hodně, postav ještě víc, ale překvapivě se mi nepletly. Jmenný rejstřík v úvodu jsem nepoužívala, jednotlivé charaktery se vyprofilovaly poměrně ostře. Dlouho jsem sympatizovala s novinářem Mahmúdem, důvěřivým, pilným mladíčkem, jehož jediným proviněním byla touha profesionálně uspět, kterou nevnímám negativně. Vetešníka Hádího jsem nedokázala odsuzovat a mrzí mě, jak skončil. Dokonce i Jaktomumámřikat měl svým způsobem morální pravdu, než si samozřejmě začal doplňovat chybějící kusy těla dost svérázně.
Nemůžu vynechat spoustu zábavných metafor, jako třeba hotel Arabství, který má za sebou skvělou minulost, momentálně se však rozpadá a po kratinkém záblesku naděje na lepší časy upadá v naprosté zapomnění.
Zvláštní, barvité, vtipné, hluboké, objevné. Přesto to na pět hvězd není, a to kvůli závěru. Všechny příběhové linie, a že jich bylo požehnaně, se vytratily tak nějak do ztracena, ani jedna nedospěla k nějaké kdovíjaké katarzi. Ano, postavy se určitě vyvinuly a posunuly, ale samotný příběh zůstal na půl cesty včetně osudu jakoby hlavní postavy, samotného Jaktomumámřikat.
Každopádně vřele doporučuju, i kdyby jenom pro uvědomění si toho, jak se máme skvěle, když nežijeme v současném Bagdádu“... celý text
— SBH
Čas pro Avu
„Skvěle napsaný příběh. Autorka umí propojit vše, co je potřeba a od knížky se pak nedá odtrhnout.“
— adela2230
Poutník pod hvězdami
„Opravdu povedený životopisný román, který by si podle mne zasloužil i 10 hvězdiček. Rozhodně doporučuji.“
— Le Chat
Stínem políbená
„Po minulém díle jsme se vrátili zpět na Akademii, a přesto je menší změna, protože studium na strážce bude jiné. Díky blížící se maturitě přichází čas na zkoušky v terénu, kdy každý novic dostane na starost jednoho Moroje, kterého bude následujících pár týdnů chránit. Jenže to není jediná věc, se kterou se Rose musí vypořádat. Kromě toho že se ještě úplně nesmířila s tím, co se stalo, tak poslední dobou se jí mění nálady, rychle se rozčílí, čas od času vidí někoho, koho by vidět neměla. K tomu se ukazuje, že na území akademie někdo mlátí žáky a ještě se blíží soud s osobou, která jí a Lise hodně ublížila. Už jen z tohohle je vidět, že se u čtení nudit nedá a pak ten konec? Nejdřív se stane to, k čemu se schylovalo už od prvního dílu a pak takový obrat. Jako někdo, kdo sérii už před lety četl, jsem sice věděla, co přijde, ale i tak – vůbec jsem se na tu část nechtěla dostat.
Stínem políbená je za mě zatím z prvních třech dílů nejlepší. Něco se tu od začátku dělo, bylo spoustu věcí, kterým se muselo přijít na kloub. Líbí se mi, že přestože na začátku to tak nevypadá, tak se postupně ukáže, že všechno spolu nějak souvisí. Rose se oproti prvnímu dílu změnila, Dimitrij je stále super a nemůžu si pomoct, ale líbí se mi Christian. Ty jeho poznámky někdy – ty mě baví. Zato u Lisy nevím, ji moc nemusím. Na to jak je chytrá, není moc všímavá ke svému okolí.“... celý text
— kniha_je_laska
Tajuplná místa Česka
„Některá místa české republiky jsou opravdu opředena tajemstvími, kniha je popisuje velmi příjemným způsobem, jednu hvězdu dolů dávám za to, že Moravě a Slezku se moc autorka nevěnuje...“... celý text
— katerina3502
Huňatá čuňata
„Dobrá "série" ve spolupráci s ilustrátorkou Anetou Žabkovou - skvělé! Škoda jen, že jsou tak krátké...“
— Knihomura
Blues pro sirény
„Dědeček mne zkrátka baví co ho znám. Nejen písničky, ale i osobní setkání s ním jsou osvěžující. A básničky pro děti v knižní podobě - obvzlášť ty z poslední doby s ilustracemi Anety Žabkové - jsou kouzelné!“... celý text
— Knihomura