Nejnovější komentáře

Medvídek Pú (20 příběhů)

„K Medvídkovi Pů jsem vrátila, protože jsem hledala hezké pohádky, které jsem namlouvala svým vnoučatům do adventního kalendáře. A tak jsem se začetla, až jsem ho přečetla celého. Dospělý vnímá postavičky jinak než děti, ale to se mi na tom právě líbí. A výrok malého medvěda: "Jaký je dnes den?" zeptal se Pů. "Dnes je dnes" vypísklo Prasátko. "Můj nejoblíbenější den." řekl Pů - no, není to moudro světa?“... celý text
— Sova15

Někdo z nás

„Detektivky mě obvykle moc neberou, proto jsem si při seznámení s tvorbou Kristýny Trpkové vybrala psychothriller. A... No, mám toho hodně na srdci, takže jdeme na to. Příběh má pomalý rozjezd, ale prolog dokáže navnadit a u postav je brzy nastíněn vnitřní konflikt. A právě díky pomalému budování charakterů v kombinaci s klasickými otázkami „kdo“ a „jak“ jsem se bezmála za den pročetla až k poslední třetině, kde děj nabral opravdu spád. Na zmíněnou otázku „kdo“ jsem odpověď tušila poměrně brzo, ale „jak“... to už byla jiná písnička. Autorka umně nahazovala udičky, takže mi všechno secvaklo jen s drobným předstihem. Příkladně provedená Čechovova zbraň. Zápletka prostě *chef’s kiss*. Bez ohledu na některé názory jsou dialogy špičkové. Líbilo se mi, jak má každá postava trochu jiný idiolekt, obzvlášť Richarda jsem před sebou viděla jako živého. Zbytek rodiny Herelových taky velice věrohodný. Za poslední dobu asi nejlépe provedený vševědoucí vypravěč. Tady umožňoval podat situace z úhlů, na které by personální er forma nestačila. Po jazykové stránce je text květnatý, vytkla bych snad jen nadbytečné čárky, ale to je práce korektorky. A úplně na závěr: Tenhle příběh mi opět potvrdil, že i když všichni sourozenci vyrůstají ve stejné rodině, můžou si do života odnést naprosto odlišné nastavení. Někoho to semele. Někdo to vytěsní. Někdo se poučí. Ale trauma samo od sebe prostě nezmizí a můžeme to vidět nejen v případech domácího násilí všude kolem. V případech, před kterými mnozí strkají hlavu do písku. Chápu, že někdo o podobných věcech nechce číst, ale jednou to můžete být právě vy, kdo bude muset podat pomocnou ruku – nebo ji potřebovat. A nebylo by lepší v takové situaci… prostě vědět? Proto je důležité o takových věcech psát. Nejen v odborných pojednáních, ale hlavně ve fikci, která má potenciál dostat se do ruky mnohem širšímu okruhu čtenářů.“... celý text
— DeWom

Záhadná oběť

„Přesto, že kniha nebyla tolik napínavá, jako autorovy jiné knihy, bavila mě a děj krásně běžel. Pro mě jsou knihy autora sázkou na jistotu.“
— mirunda

Město z kostí

„Série Nástroje smrti mě zaujala svými obálkami a pak jsem uviděla celý komplet ve slevě před Vánocemi, takže dárek byl jasný :-) I když už jsem starší než je cílová skupina, nebráním se občas přečtení různých fantasy příběhů pro mládež. Kniha Město z kostí se velmi dobře četla. Autorka seznámí čtenáře s paralelním světem a hlavními postavami ságy o lovcích stínů. Neočekávejte žádné mistrovské dílo, ale i tak je to dobrá odpočinková fantasy pro pobavení, kde se to záhadami a tajemnem jenom hemží. Místy je příběh poněkud předvídatelný, ale nemohu říci, že bych se nudila.“... celý text
— 666Jitka

Čtvrté křídlo

„Tuhle knihu jsem si celou dobu šetřila na vánoční dovolenou a jsem ráda že jsem tak udělala, naposled se mi stalo snad jen u Massové že jsem dokázala číst do tři do rána jen abych zjistila jak to skončí, u konce mi málem vypadla huba z pantů už se hrnu na druhý díl. I když kniha byla plná klišé, tak já to klišé prostě miluju, je to jízda od začátku do konce kterou si užije každý fanoušek fantasy.“... celý text
— Nelíísek

Tíživé ticho

„Knihy Roberta Brydzy mám ráda. To téhle jsem sáhla, protože je to solitér - mimo série. Poslouchala jsem na CD. Nádherně namluvené paní Cibulkovou. A chvílemi jsem se opravdu bála, (určitě jen o hlavní hrdinku). Těším se na další knihy.“... celý text
— Sova15

Výjezdovka

„Přiznám se, že tuhle knížku jsem měla na poličce už nějakou dobu a pořád jsem se k ní nedokázala nějak dostat. Detektivkám obecně moc neholduju, ale tady jsem byla příjemně překvapená. Povídkový styl mi sedl a mohla jsem se ke knize snadno vracet. Vzhledem k tomu, že blíž už kniha realitě být nemůže, na mě i postavy působily velmi uvěřitelně. Nejvíc mi ale utkvěla v paměti Jájinka. Ta mi zatraceně pila krev. Pokud se autor během své práce u policie s takovým člověkem fakt musel bavit, smekám před jeho trpělivostí. Já bych s takovou brzo skončila mezi pachateli. x) Líbilo se mi, jakým stylem je kniha obecně psaná. Pro někoho, kdo se s prací policie setkal jen okrajově nebo v knihách, je všechno podrobně, ale zároveň nenuceně vysvětleno. Párkrát jsem se pousmála, jak „nenápadně“ se autor snažil čtenáři něco vysvětlit prostřednictvím postav, ale v zásadě mě to nerušilo. Bylo zajímavé si uvědomit, jak moc jako čtenář očekávám, že budou příběhy dávat smysl. Že budou mít pointu, jasný dějový oblouk. Že snad na konci dojde k nastolení spravedlnosti a jakémusi zadostiučinění. Že se všechno uzavře, vysvětlí, že všechno nakonec dobře dopadne. Je to jedna z jistot, na které jsem zvyklá z fikce. Při čtení těchhle povídek jsem si přála, aby to dobře dopadlo... ale realita je na dobré konce skoupá a tahle kniha je toho důkazem. Autor nicméně vybral zajímavé případy. Nejvíc jsem se „pobavila“ u povídky Brutální znásilnění. Kdybych nevěděla, že jsou příběhy založené na skutečných případech, řekla bych, že tohle snad ani nemůže být pravda. Suma sumárum je Výjezdovka zajímavé čtení, které sice postrádá vykonstruované, uspokojivé zvraty typické pro fikci, ale zato vám dodá slušnou várku reality každodenní práce výjezdové skupiny policie.“... celý text
— DeWom

Polámané panenky

„Bohužel nedočteno, nedostala jsem se za první stovku stránek. A přitom Robert Hunter se mi tak líbil... Ovšem toho jsem četla naposledy před dvěma lety (což je v mém věku věčnost), takže se mi asi změnil styl. Hodně mi vadila na povrchnost a to, že si dedukce hlavní detektiv tahal z... nevhodných míst.“... celý text
— AraVulpecula

Pravidlo tří zdrojů

„Tohle byl přesně ten typ příběhu, který bych raději viděla ve filmové podobě než v té knižní. Hodně tomu „pomohl“ vševědoucí vypravěč, který tady nebyl provedený úplně špatně, ale obecně ho moc nemusím, protože často hraničí s matoucím head-hoppingem. Od půlky příběh nabral slušné tempo, ale ze začátku jsem se nedokázala začíst. Rušily mě dlouhé odstavce plné jednoduchých až strohých vět. Místy byl jazyk docela košatý, ale tyhle pasáže to kazily. Taky myslím, že by příběhu prospělo, kdyby začal o něco později a kapitoly odehrávající se na Východě se trochu zkrátily, některé informace mi tam připadaly zbytečné. Což mě přivádí k postavám. Ty východní se mi pletly, protože mi všechny připadaly stejné, bez větších rozlišovacích znaků – realistické, ale takové neslané nemastné. Ty z Česka už byly zajímavější. Davida jsem si postupem času oblíbila, je to taková horká hlava, ale správnej chlap, co se sebou nenechá vyjebávat. Takové postavy mám nejradši. Autorův úsporný styl se bohužel propsal i do situací, které by zasloužily víc pozornosti a chyběly mi v nich tedy emoce. Třeba příběh Ivy byl napsaný téměř roboticky, přestože se v něm řeší velmi emočně nabité téma. Na druhou stranu, při scéně, kdy autor rekapituluje jednu humornou událost z akce, jsem se opravdu od srdce zasmála. Nedivila bych se, kdyby se něco takového opravdu stalo. Proti čemu nemůžu říct půl slova, je autorova expertíza. Přesně ta byla důvodem, proč jsem po knize v prvé řadě sáhla, a v tomhle ohledu jsem rozhodně nebyla zklamaná. Prostředí Blízkého východu bylo také vykresleno věrohodně. Celková realističnost se knize nedá upřít ani náhodou. Je zajímavé vidět, jak podobné akce probíhají v realitě – žádné překombinované zvraty, žádné velké přestřelky. Stručně řečeno, pokud hledáte realistický špionážní thriller z českého prostředí a dokážete přehlédnout nějaký ten jazykový nedostatek, tahle kniha je pro vás.“... celý text
— DeWom

Černý rok

„Předsudky... koule... homofobie.... židobolševický... "V dnešní době jde na Slovensku všechno, na to se spolehni."“
— tittanie

Liška mění srst, ne povahu

„Liška mě zaujala obálkou a zajímavou anotací, takže jsem byla zvědavá, jak autorka příběh zpracuje. A po dočtení jsou mé pocity… smíšené. Ale postupně. Začnu pozitivy. Pojmenovat všechny sourozence tak, že jim jména začínají na stejné písmeno, byl od autorky odvážný krok, ale mně osobně to problém nedělalo. Jedná se o poměrně krátký příběh, takže jsem ho sfoukla za odpoledne a všechno jsem měla čerstvě v paměti. Navíc každá vedlejší postava měla nějaký odlišovací znak. Celkově se jednalo o zajímavý a dobře uchopený prvek. Po jazykové stránce to nebylo zlé, autorka má jistě bohatou slovní zásobu, jen jsem sem tam zaškobrtla o nesprávně použitý idiom nebo anglicismus. V textu byla vidět snaha popisovat věci zajímavě, ale linie mezi originálním a krkolomným obratem je velice tenká, takže někdy se to povedlo (lahvově zelený svetr byl super), ale někdy vůbec. Co musím ocenit, byla dobře využitá Čechovova zbraň a příjemné popisy prostředí. Lesy mají v mém srdci zvláštní místo a tady na mě ten svěží vzduch, příroda a klid úplně dýchaly. A teď co mi vadilo. Asi jsem zvyklá na plnotučné knihy, ale příběh mi připadal opravdu hodně osekaný – třeba na konci druhé kapitoly mi chyběly Zoiny pocity, úvahy a dojmy. Právě kvůli tomu na mě interakce mezi postavami nepůsobily uvěřitelně. Celkově mi často nedávalo smysl, proč se postavy chovají tak, jak se chovají. Některá rozhodnutí a reakce by se nejspíš daly obhájit, vysvětlit, ale toho jsem se nedočkala, proto to na mě působilo chaoticky a neuvěřitelně. S tím souvisí další věc: Připadalo mi, že se postavy pořádně nezajímají, co se děje. Ezra něco řekne, něco úplně nového, na co bych se okamžitě doptávala, ale Zoe to bere jako samozřejmost, i když musí být úplně stejně zmatená jako čtenář. Krátce shrnuto, premisa téhle knihy měla neskutečný potenciál, který za mě bohužel zůstal nevytěžen. Potenciál má ale i autorka, takže jsem zvědavá na její další tvorbu. Věřím, že to bude lepší a lepší.“... celý text
— DeWom

Správný krok

„Slabé 3/5* Příběh Zanderse a Stevie si uloupil moje srdce. Jejímu dvojčeti se totéž, bohužel, nepodařilo, přestože je Ryan opravdu líbivá postava, Indigo nikoliv. Něco mi na ní prostě nesedělo a ty aktuality o Ryanovi, co posílala Stevie, si mohla ušetřit . Děj je příliš vleklý, není v něm moc co říct. Přestože se autorka opět vytasila i s vážnými tématy, prostě to nemá takovou výpovědní hodnotu a autentičnost jako v předchozí části - je to všechno příliš unáhlené a rychlé, těžko uvěřit, že člověk, jenž měl problémy s důvěrou, začne chvíli po seznámení s prakticky cizí holkou přemýšlet o založení rodiny. Byla jsem moc ráda za prokládání příběhu hlavního páru s tím předešlým. Pokračování jejich vztahu a, pozor, malý spoiler, Zandersovo uvítaní v mílovém klubu bylo na celé knize tim nejlepším. No a na to, jak byly skvěle napsané erotické scény v jedničce, tady je to teda dost bída - radši měli zůstat jen u toho oťukávání (ke konci jsem je už přeskakovala, a to se mi moc nestává). Rio místy alespoň vtipem přebil ty nudné pasáže. Třetí sportovec o němž bude díl následující byl zběžně představen a tenhle trope je mým oblíbeným, takže asi nakouknu, snad to bude kvalitně podobné Mile High.“... celý text
— katasokolov

Tá dáma je moja

„Veľmi pekná historická romanca od osvedčenej autorky Francine Riversovej. Dej sa odohráva v 19. storočí v americkom banskom mestečku. Hlavná hrdinka Kathryn začína nový život v malom meste, kde zatiaľ nikoho nepozná. Má viacerých nápadníkov, ale až Matthias v nej prebudí tie pravé city. Dej má dobrý spád, výborne sa to číta a romantická linka nie je silená, ani umelá. Túto romantiku určite odporúčam.“... celý text
— Talita1

Beze stopy

„Začnu tím, co bych knize vytkla. Vadily mi nekonzistentní časy (přepínání mezi přítomným a minulým), častý head-hopping, stylistické nedostatky jako opakování slov a několik nelogičností (nechci spoilerovat), kvůli kterým text působil místy nedotaženě. Nějak jsem si nedovedla představit, kde konkrétně se příběh odehrává. Podle jmen a názvů by se mělo jednat snad o Anglii, ale chyběly mi tam další anglické reálie a několik prvků působilo naopak typicky česky (Člověče, nezlob se; chleba s marmeládou…). V tomhle ohledu to bylo dost neukotvené, což ubíralo na realističnosti. Ze začátku mi tam chyběly emoce, jako by je autorka jen popisovala, místo aby čtenáře přiměla je cítit spolu s postavami (což může být tím, že jsem je ještě neznala). Taky jsem nechápala, proč se některé postavy chovají tak, jak se chovají, ale to mi vlastně později začalo dávat smysl. Když už jsem u těch postav, všechny byly odlišitelné a uvěřitelné. Cením volbu různorodých jmen a charakter hlavní hrdinky. Moc knih, kde je protagonistou někdo neurodivergentní, jsem nečetla, takže to byla zajímavá změna. Navíc byla její osobnost vykreslená věrohodně, po nějaké době jsem se do ní dokázala vcítit a pochopit ji. Tedy až na ten závěr. Do půlky se mi děj vlekl, ale pak mě začalo už slušně mrazit a opravdu mě zajímalo, co se sakra děje. Upřímně jsem čekala něco jiného, takže mě rozuzlení trochu… ne vyloženě zklamalo, ale minimálně překvapilo. Přiznám se, že jsem napoprvé došla k chybnému závěru, a podle všeho nejsem jediná. Možná by příběhu prospělo trochu víc náznaků, možná mi jen nesedl způsob, jakým byly podávány informace. Celkově kniha stojí za přečtení, jen má několik nedostatků, které se snad autorce podaří v další tvorbě eliminovat. Hned po dočtení bych jí dala čtyři hvězdy, ale takhle s odstupem to za sebe vidím spíš na lepší tři.“... celý text
— DeWom

Příběh ukrytý v notách: Louskáček

„Krásně zpracovaná a ilustrovaná kniha pro děti. Hudební ukázky jsou kvalitní, jen ty notičky jdou trochu hůře zmáčknout.“
— Kniholenka9

Spolek čajových draků

„Jednoho dne zachrání malá talentovaná kovářka tajemné zvíře. Netuší, že tento zásadní okamžik ji ovlivní celý život. Dráčkům na parůžkách rostou čajové lístky, ze kterých se po sklizení připraví speciální odvar, díky němuž je možné nahlédnout do vzpomínek druhých. Nejen malý čtenář bude z fantasy komiksu nadšený. Já se do knihy zamilovala na první pohled. Nádherný příběh, překrásné ilustrace, roztomilé kouzelné bytosti, opravdu velké doporučení pro každého milovníka těch nejmilejších pohádek. Různorodost postav se tu neřeší. Ať už má tmavou pleť nebo je na vozíku, jsou si otevřeni a navzájem se podporují a pomáhají si. Spolek čajových draků je první díl stejnojmenné trilogie a já se nedivím, že získala ocenění a je tak moc oblíbená v řadě zemích. Děkuji nakladatelství @hostbrno za knihu. #spoluprace“... celý text
— lena.o.knihach

Urla

„To byla jízda, tak tenhle díl osýpal tak že jsme skoro nestačila :D fakt super čtení a já jen doufám, že na další díl nebudeme čekat zase dva roky.“
— arsidark

Atlas jedlých rostlin - 120 jedlých druhů

„Dárek pod stromečkem, který moc potěšil. V knížce jsem si přečetla nespočet informací, které mě zaujaly a zcela jistě se k ní budu vracet a čerpat z ní rozumy. Text doprovázejí barevné fotografie a závěr atlasu je opatřen rejstříkem českých a latinských názvů. Naopak úvod nás seznamuje s dějinami jedlých divokých rostlin, s aktivními látkami v bylinách a koření, se zásadami sběru a uchovávání bylin, pěstováním bylin. 100% využiji.“... celý text
— Filomena1961

Panský dům a jeho dcery

„Jsou knižní série, kde hltáte jednu knihu za druhou, ale toto bohužel není ten případ. Kniha není špatná, ale tímto dílem jsem se opravdu doslova prokousávala a tak od půlky mi přišlo, že se děj hrozně táhne a nic moc se neděje. Sice jsem se dozvěděla spoustu informací z 1. světové války, mnohé dokonce z pohledu Němců, ale s dalším dílem zase nějakou dobu vydržím...“... celý text
— jajcak

Rozsudek smrti

„Průměrná, vcelku i čtivá detektivka se silnějšími i slabšími momenty ...“
— Carpinus-CZ

Aristokratka v Československu

„Kniha byla čtivá, veselá, oddychová. Víc jsem od ní nečekal a přesně to jsem vlastně dostal. Ale výtku přeci jen mám - závěrečná dvoustrana, to se vážně nepovedlo.“... celý text
— vita.nek

Dokonalé propojení

„Z mého pohledu s výjimkou konce i vcelku čtivá, ale průměrná detektivka. Rozuzlení bylo ke konci už zřejmé a některé postavy na mě působily hodně nevěrohodně a nepřesvědčivě. Nesdílím nadšení předchozích komentářů. Že by zrovna pragmatická učitelka matematiky měla podlehnout sňatkovému podvodníkovi a svodům náboženské sekty, nebo se jed vyrobil v jediném exempláři až ve Španělsku, ke konci už bylo vše přitažené za vlasy a osobně bych přivítal nějaké realističtější a přesvědčivější rozuzlení, ten bláznivý propletenec postav na konci už mě moc nebavil ...“... celý text
— Carpinus-CZ

Anděl smrti: Nemocniční vrah Charles Cullen

„Zajímavý pohled na příběh sériového vraha, u kterého dodnes není znám počet obětí. Je až neuvěřitelné, jak dlouho se proplétal po různých pracovištích a mohl realizovat svoje pohnutky. Co ho k tomu vedlo? Měl rodinu, byl oblíbený, vzorný pracovník a přesto.... přesto zabíjel. Bez ohledu, bez důvodu, často i náhodně.... Za vším jsou dva vyšetřovatelé, kteří se nevzdávají a dál sbírají důkazy. Velkou pomocí je jim Charlesova kolegyně, která se "mu dostane pod kůži" a pomůže sehnat klíčový materiál, ačkoliv ona sama se pak dostane do pozadí. True crimi je pro mě hodně hodně zajímavé téma a u této knihy zvláště oceňuji i bohaté vysvětlivky, díky kterým kniha dostává jiný rozměr a nabízí jiný úhel. Jen pozor, nic pro citlivé povahy!“... celý text
— Lucciella_L

Nohy z jílu

„Proč zase pět hvězdiček? Bo Hlídka. Bo Terry Pratchett, kterému z české strany vždy perfektně hlídal záda Jan Kantůrek. Myslím, že by si rabi Löw ani náhodou nedokázal představit, kolik si lze užít s golemy zábavy. Já jsem se tedy bavil velice velmi, ale nebylo to jen golemy; smál jsem se často s nestandardním trpasličím nováčkem, užil jsem si i kvalitní práci vyšetřovatelů série vražd a... Ale co to budu pitvat; byla to zábava od začátku do konce, prostě typická Hlídka.“... celý text
— Forsaken

Železný plamen

„Nejlepší pokračování jaké může kniha mít. V této knize nechybí vůbec nic, co bylo ve Čtvrtém křídle; napětí, souboje, romantika.. Líbí se mi zapletení Brenanna do děje a povídání s draky Dávám rozhodně 100000 z 10“... celý text
— Grace&Jaxon

Dvojitý zásah

„Marianu Zapatu jsem četla už několikrát, takže jsem věděla, co od ní očekávat. Je proslulá svými "slow burn" příběhy, a právě to mě na ní vždycky bavilo. Musím ale přiznat, že tento příběh je jiný. Biancy a Zacka vztah se rozvíjí pozvolna, ale někdy to působí až příliš pomalu. Ráda bych v příběhu viděla více dynamiky, i když samozřejmě chápu, že je to typické pro Zapaty knihy. Možná je to jen můj dojem, ale tento příběh mi prostě nepřipadal tak silný, jak jsem u jejích knih zvyklá. Obvykle mi knihy krásně utíkají a čtou se rychle, ale tento příběh se mi četl pomaleji, než bych si přála. Možná je to tím, že jsem se od doby, kdy jsem Zapatu začala číst, změnila – byla jsem tehdy mladší, trpělivější a styl jejího psaní mi vyhovoval víc. Tento příběh mě bohužel tolik nenadchl. To ale neznamená, že od ní už nikdy nic nepřečtu. Určitě se k jejím knihám zase vrátím, jen si mezi tím dám delší pauzu. Každopádně nikoho nechci odradit – pokud jste fanoušci jejího stylu, zkuste přečíst sami a uvidite.“... celý text
— luzajickova

Paní jezera

„9/10. Něco končí, něco začíná. Válka je u konce, mír v nedohlednu. Gerald a jeho kumpanie dosáhla cíle, bohužel za vysokou cenu a osudu stejně neunikne.“
— LordKubas369

Vianočný bozk

„Kata a Rina - dvě kamarádky a přesto jsou obě rozdílné jako oheň a voda. Kata má vše - velkou rodinu, peníze a Rina žije jen se svou maminkou. Kata miluje Vánoce, Rina je nenávidí (až tak moc, že dokonce lítají i bambulky a stromeček z okna). Přesto se obě zapojí do jedné šílené výzvy ze sociální sítě. Jaký bude poslední úkol? A najde Rina samu sebe? Krásný YA románek, který je proložený vánoční atmosférou a v tomto období úplně svádí k přečtení. Neurazí, nenadchne, ale v tomto období má svoje kouzlo.“... celý text
— Lucciella_L

Velká kniha detektivek: Zdánlivě nemožné zločiny

„Některé případy jsem znala, některé ne. Některé případy byly povedené, jiné už daleko méně. Celkově ale dobré počtení na na dlouhé zimní večery.“
— Emik87

Do světa

„Kniha mi prisla fajn. Zpocatku se to dost opakuje (nebojte se, cestujte, muze si to dovolit kazdy). Pokud by misto opakovani bylo vic prihod z cest, dam vsech 5 hvezd. Druha cast je nabita praktickymi tipy, ktere (byt diky sportu cestujeme casto), vyuziju. Divim se nizkemu hodnoceni, pokud nejezdite stopem do Gruzie, urcite tu neco najdete. PS.: Bohuzel cilovka, ktera leta na all inclusive do Egypta nebo leta autem na stejne musto do Chorvatska toto dilko asi neotevre....“... celý text
— Sandalkar