Nejnovější komentáře
Láska k Vánocům
„Příjemná vánoční oddychovka“
— katerina3853
Knihonoš
„Děkuji nabídce Čtenářské výzvy, z níž jsem si pro poslední letošní čtení vybrala právě Knihonoše. Nemohla jsem udělat nic lepšího. Zpočátku sice malá chaos ve jménech, ale pak se to četlo doslova samo. Skončila jsem ve dvě v noci a byla navýsost spokojená. Kdo má jedno z kritérií pro své knihy, že ho musí aspoň na jednom místě rozesmát a aspoň na jednom místě rozplakat, je tato kniha správná volba. Děkuji, že jsem mohla poznat knihu, která o knihách vypráví tak bohatě, jemně a láskyplně.“... celý text
— kamibe
Smrt u jezera
„Knížka se mi popravdě těžko hodnotí, protože jsem první viděla seriálové zpracování. A je pravda, že se od sebe kniha a seriál hodně liší. Knížka se čte dobře, postavy jsou vykreslené velmi reálně příběh pěkně odsýpá. Postava vraha udavače je skrytá až do poslední chvíle. Dobré čtení.“... celý text
— Emik87
Láska a kerosin
„Toto je již druhý příběh od autorky, který jsem četla, a musím říct, že jsem si její styl psaní naprosto zamilovala. Autorka vytváří příběhy, které jsou emotivní, originální a velmi skutečné. Její psaní je jedinečné a odlišuje se od ostatních autorů, které jsem dosud četla.
Lachlan je postava, která mě uchvátila hned na začátku. I když byl chvíli chladný, jakmile začal projevovat své city, stával se stále více přitažlivým. Jeho vztah s Anneliese byl nádherný, přirozený a plný emocí. Líbilo se mi, jak se k ní choval – s respektem a něžností. Bylo fascinující, jak se mezi nimi rozvíjel vztah, který měl nejen romantický, ale i hluboký emocionální náboj.
Zajímavým a trochu zvláštním prvkem příběhu je, že Anneliese se vlastně začne zamilovávat do muže, který je fyzicky stejný jejímu bývalému snoubenci, ale charakterově je naprosto odlišný. Tato dynamika mezi nimi vytváří napětí, ale zároveň ukazuje, jak mohou být silné emoce a jak se může člověk otevřít novému vztahu i po těžkých zkušenostech.
Winter Renshaw opět napsala příběh, který není jen o romantice, ale i o osobním růstu, uzdravení a schopnosti milovat i po ztrátě.“... celý text
— luzajickova
Kocour, který učil zen
„James Norbury mě opět nezklamal. Po dvou nadmíru zdařilých dílech nám představil třetí knihu - Kocour, který učil zen. I v tomto zajímavém kousku nám nabídne spoustu podnětů a myšlenek ke zvážení a jak jsme u tohoto spisovatele zvyklí - i tady nás budou celým příběhem provázet úchvatné ilustrace, o nichž nám autor na konci knihy prozradí pár zajímavostí.
Po těchto stránkách tedy nemám výtek. Je to další okouzlující kráska, která by neměla milovníkům Pandy a dráčka uniknout.
Jediná věc, která mě mrzela a trochu i naštvala, byly rozměry knihy - velikostně totiž neštymuje s předchozími díly. Ano, je to jen detail, nicméně nepochybuji o tom, že další knihomolští hnidopichové se mnou budou souhlasit. S plácnutím do čela se tedy ptám: "Proč to nemohlo být stejně velké, kurnik šopa?"“... celý text
— Cara.17
Koralina
„Třetí kniha od N. Gaimana (co jsem četl), a musím říct, že je přesně taková, jak jsem si ji představoval. Pohádková, magická, k zamyšlení, zvláštní.“
— karelk
Princezna v zácviku
„Roztomilé čtení o patnáctileté dívce pro patnáctileté dívky. Nevěřila bych, kolik se toho dá napsat na téma dívčího uvažování o tom, jestli by už v patnácti měla mít s přítelem sex. Jo, bylo to ztřeštěné, přehnané, ale vtipné, pobavila jsem se. Hlavní hrdinka je prostě svérázně praštěná dospívající dívka. Těžko říct, jestli má co kniha dát i starším čtenářkám.“... celý text
— jitka_dankova
Nadělení před Vánocemi
„Tak tohle bylo parádní! Ze začátku jsem si říkala, co to je? Začíná to tím, že Whitney nezíská povýšení, které si zaslouží. Rozejde se s chlapem, kterého měla na zábavu. Je sama, bez rodiny a ještě jí na posledních metrech před chatou rodičů klekne auto. A pak se to rozjede. Rodiče, sestra s manželem a dvě děti, bratr s manželkou a dvě děti a jeho nový kolega Eli, který by jinak svátky trávil sám. Ale Eli Whitney zná, není to úplná náhoda, že se znovu potkávají. Chodili spolu na vysoké a nerozešli se v dobrém, uplynulo 17 let a znovu stojí proti sobě.
Byla to paráda. Sarkastické (někdy i uštěkné) dialogy, protože svátky, protože celá rodina se svými problémy v jedné chatě :-). A zvrat a vysvětlení, které tomu všemu kolem dávají smysl. No haleluja, vánoční zázrak :-)))“... celý text
— KatieKuli
Můj důvod žít
„To bylo tak romantické! Milé, vkusné, laskavé, poučné, mladistvé... Jednoznačně doporučuji náctiletým čtenářkám. I těm zralejším s náctiletou duší“
— EjkaM
Sudetenland
„Mně se to líbilo. Knížka mě docela pohltila. Má spád a hlavně atmosféru. Jen nevím, jak ji zachytit. Je v tom trochu těch divokých devadesátek, očekávání, změny, ale taky notná dávka skepse a dokonce až beznaděje, kterou by člověk čekal v zapomenutých Sudetech, protipólu dynamické Prahy. Také je tam při čtení pořád jakýsi dusivý přízrak minulosti, nacisti, národnostní nevraživost, křivdy, trochu té bolestivé nostalgie, stále živoucí a absurdní naděje, smutek, že očekávané velké vítězství už nikdy nepřijde. Knížce to dodává potřebné napětí. Příběh si užijete, možná chvílemi trošku ujíždí mimo uvěřitelné, ale proč ne. Autor je profesí novinář, a ten akční a tak trochu reportážní styl mě bavil. Popisuje Sudety, jaké jsou, resp. jaké byly, možná mohly být v oněch devadesátkách. Je to detektivka, ale ne mysteriózní ani nijak přechytralá. Východisko, co by, kdyby nedošlo k plošnému poválečnému odsunu Němců ze Sudet, je zajímavé, současně v tomto směru ale autor není nějak přehnaně mimo, je to celkem uvěřitelné, vlastně i kdyby ten předpoklad neplatil. Nehledejte v knížce žádné hluboké pravdy, tedy krom té, že nenávist je věčná a že je jednodušší bojovat stále dokola minulé války, než tvořit a spolupracovat.“... celý text
— pkovarik
Vraždy na Ledňáčkově vrchu
„Pro mě zatím nejslabší kniha z tohoto cyklu. Vše tak nějak zbytečně překomplikováno, postavy s nelogickou motivací i chováním. Jakoby primárním cílem bylo udivit na konci čtenáře, že všechno bylo jinak, než si celou dobu myslel. No ani to nevyšlo. Spíš ne moc chytrá detektivka a ani ta "poirotovská" atmosféra se tentokrát úplně nedostavila.
Snad bude příští kniha lepší (alespoň na úrovni prvních tří dílů)...“... celý text
— daudurhundur
Sladká lítost
„Sladká lítost je příběh, který vás zasáhne svou hloubkou a emocemi. Není to jen o lásce, ale o odvaze postavit se minulosti, odpustit sobě i druhým a najít sílu začít znovu.
Bristol a Vince jsou všechno, jen ne dokonalí. Jejich životy jsou poznamenány bolestí a chybami, které nelze vzít zpět, ale právě díky tomu působí tak reálně. Čtenář v nich snadno najde kousek sebe, protože jejich příběh není jen pohádka, ale odraz skutečného života – komplikovaného, nevyzpytatelného a plného emocí.
Vincenta stále stahují temné stíny jeho minulosti – a velkou roli v tom hraje jeho odporný otec. Ten je zosobněním veškerých problémů, s nimiž Vincent bojuje, a právě jeho vliv je zdrojem mnoha Vincentových ran. Je těžké snášet jeho bezcitnost, která ovlivnila Vincentův život i jeho schopnost věřit.
Autorka střídá napětí, vášeň i něžné okamžiky. Dokáže vás rozesmát, dojmout a připomenout, že i v těch nejtemnějších chvílích může svítat naděje. Její styl je živý a plný energie, každá stránka vás pohltí a nenechá odtrhnout.
Příběh je víc než jen romantická kniha – je to příběh o odvaze, odpuštění a druhých šancích, který vám zůstane v hlavě i v srdci dlouho po dočtení.“... celý text
— luzajickova
Generál Patton. 1. díl, 1885–1942
„Hubáček má dar srozumitelně sdělit spoustu informací a zároveň je zabalit do čtivého hávu. Monografie je to opravdu důkladná, prvních zhruba 40 stránek se věnuje předkům Pattona, odkud pocházejí, kdy do USA přišli, co všechno dokázali. Prvně jsem si říkal, že to bere až příliš široce, ale ono tytéž charakterové vlastnosti jeho předků najdeme i u něj a on na ně vědomě navazoval. V mládí byl odkojen příběhy o velkých vojevůdcích minulosti (César, Alexandr…) a k tomu se právě přidaly i příběhy o vojenských úspěších jeho předků a víceméně se už ve velmi útlém věku rozhodl, že na jejich vojenskou tradici naváže. Byl neskutečně cílevědomý, iniciativní, pracovitý, razící nové postupy a pokud bylo potřeba, tak armádě věnoval veškerý čas. Na druhou stranu byl prostořeký, víceméně každému řekl, co si myslí, hodně se předváděl, často zbytečně riskoval (aby ukázal, co je za "chlapáka") a na své podřízené byl nesmírně náročný (stejně jako na sebe).
Knížka obsahuje i řadu fotek a jsou vybrány opravdu jen ty kvalitní. V textu jsou citovány dopisy, hlášení, výtahy z novinových článků, vzpomínky lidí… Případné vysvětlivky jsou umístěné rovnou v zápatí, takže není potřeba listovat někam na konec knihy. Méně zajímavá mi přišla část věnující se meziválečnému období (bylo až neskutečné, v jakém rozkladu byla armáda USA).“... celý text
— xulij01
Osmý smrtelný hřích
„No, dočteno.
Když začnu od úplného konce – tak ten mě fakt překvapil. Nic jiného se nedá dodat.
V případě takového rozhodnutí už by byla hlavní hrdinka asi totální sebestředné mešuge.
Celkově se mi kniha četla poměrně dobře, sice už mi připadalo, že se autorka párkrát opakuje.
Zároveň také námět a zmiňované sociální sítě, které mi nejsou příliš sympatické, můj zájem o děj moc nepodpořily.
Ke konci vše gradovalo a člověk si myslel, že ví, kdo je tím padouchem.
No ale jak říkám, závěr je takový podivný.
Takže asi takový průměr, nic úchvatného.“... celý text
— Pavlína2019
Den po dni
„Takhle…v téhle knížce vlastně nejde ani tak o příběh, jako o ten zážitek z “rozbalování kapitol. Vždy vidíme Addiin úkol, dostaneme doporůčo na vánoční film a písničku a také nějaký citát. Graficky se knize nedá vůbec nic upřít a muselo to dát naprosto neuvěřitelnou práci!
Že je příběh jednoduchý, mi vůbec nevadilo, je to asi i na úkor formátu. Od Oly jsem četla jen Navždycky a tak jsem věděla, že já nejsem cílovka…ale tady šlo o tu vánoční atmošku a tu mi to navodilo maximálně!
A nejlepší postava? Rozhodne babička!“... celý text
— Veju007
Pán hory
„Kniha byla čtivá, i napínavá, ale měla jsem trochu problém s oddělením, kde nikdo vůbec nic nedělá, dostává za to plat a ještě si píše přesčasy. Konec takový přitažený za vlasy, Leo je prostě superžena, která obelstí i termovizi.“... celý text
— SimonaP
Africká zima
„Šebkovy zápisky mě baví, ač často vůbec nerozumím. Baví mě ale vhled do kultury skrz vztah k tomu nejcennějšímu, životu a zdraví. Smekám před MSF, jsou to borci“... celý text
— bookemma
Nažluto
„Tahle kniha mě uchvátila. Za mě je to dokonalá kombinace několika velice aktuálních témat. Jednak kritika fungování tržního knihu jako taková. Potom celý přístup k otázce plagiátorství a "inspirace" psaním jiných autorů. A v neposlední řadě problematika sociálních sítí a novodobých lynčů v kombinaci s přístupem k rasismu (nejen) v literatuře.
(Anti)hrdinka June je vykreslená tak přesvědčivě, že vám od první kapitoly musí chtě nechtě lézt na nervy. To, jak sama sebe snaží přesvědčit, že je Poslední fronta její dílo, i když ve skrytu duše moc dobře ví, že ho ukradla, je za mě ztvárněno naprosto perfektně.
Půl hvězdičky ubírám za thrillerovou linku, z mého pohledu byla trochu průhledná a odbytá.“... celý text
— TinaFr
Popis jednoho zápasu
„Jak to ten Kafka psal? Měl předem promyšlený plán díla nebo ("surrealisticky") věřil ve svou (automatickou) imaginaci? S jeho prózou je to jako s krajinou v jeho vyjádření: "Ta krajina mě ruší v přemýšlení..., rozhoupává mé úvahy jako řetězové mosty v hněvivém proudu. Je krásná a proto chce být pozorována." ( str. 49). Ono vůbec Kafkovy expresionistické věty jsou magické jako Praha, dějiště jeho povídky (" Jakmile jsem drobnými krůčky vyšel z domu, přepadlo mě nebe a měsíc a hvězdy a veliká klenba a náměstí s radnicí, mariánským sloupem a kostelem. Klidně jsem vykročil ze stínu do měsíčního světla, rozepjal si svrchník a vyhříval se, pak jsem zvednutím rukou utišil šum noc a počal jsem uvažovat: "(str. 87)
Už v téhle prvotině (?) je přes její nejednoznačnost (nebo spíše pro ni) autorem geniálním.“... celý text
— 000nugatovej
Propast času (remake)
„Svet sa zo dňa na deň úplne zmenil. Dejiny sa roztrieštili a jednotlivé storočia sa opäť náhodne pospájali. Vznikol tak svet plný chaosu a kultúr vzdialených od seba niekedy až tisícky rokov. Hlavná hrdinka Toňa sa v tomto novom svete plnom nástrah snaží prežiť, no nebezpečenstvo číha na každom kroku.
Bol som veľmi prekvapený, keď som sa na začiatku knihy dočítal, že ide o remake pôvodnej knihy. Na sériu som sa dlho chystal a keď som videl novú obálku, tak som očakával iba nové vydanie. V podstate to je úplne jedno a autor sám povedal, že príbeh ostáva totožný. Je tu strašne veľa postáv z rôznych storočí a môžeme teda vidieť hneď niekoľko pohľadov na vzniknutú situáciu. Niektorí si toto roztrieštenie času vysvetľujú zásahom bohov iní sa zasa snažia prísť s vedeckým vysvetlením tejto udalosti. Aj keď je hlavnou postavou Toňa, ktorá pochádza z roku 2013, tak viac než dosť priestoru dostanú v podstate všetky postavy dôležité pre dej. Najviac ma bavilo objavovanie nového sveta, ktoré som prežíval spoločne s postavami. Celkovo v opisovaní jednotlivých scenérií je autor naozaj macher. Dôjde tiež na nejaké tie vojenské strety, kde sa medzi sebou pobijú armády z rôznych storočí a väčšinou vojaci s vyspelejšou technikou a zbraňami majú pochopiteľne už od začiatku navrch, no nejaké tie zvraty sa zaručene stanú. Kladné postavy sú sympatické a záporáci dajú viac než dosť dôvodov k tomu, aby ich čitateľ nenávidel, takže za mňa spokojnosť vo všetkých ohľadoch.
Po toľkých pozitívnych ohlasoch som očakával kvalitné Sci-fi, no zasa som dostal aj niečo naviac a musím povedať, že ide o jednu z najlepších kníh tohto roku, čo som čítal. Teraz si už len počkať na tie dva posledné remaky.“... celý text
— marco026
Dvě tváře lásky
„"Stáhla jsem mu předkožku a začala lízat celý jeho penis kolem dokola. Nasávat a zase olizovat. Nespouštěla jsem ho z očí. Přivíral víčka, a tak jsem ho chytla za kuličky a jemně je zmáčkla."
Matylda si najde pana Božského. Jakub je dokonalý, ohleduplný, umí skvěle vařit, je gentleman a Matyldu miluje celým srdcem. Ale jen prvních pár měsíců, než svoji vyvolenou seznámí se svojí psychopatickou matkou. Pak najednou otočí a chová se jako prvotřídní idiot. Možná ale za to může neustálé mačkání koulí, které je v knize tolikrát, že z toho chudák musel mít vejce nahniličko. Rovněž mě fascinovala jeho předkožka, jejíž rozloha musela být cca jako vojenský stan, neboť Matylda "cítila, jak se mu uvnitř ní přetáhla předkožka."
No, jsem na rozpacích, když vidím ty nadšené recenze a nechápu je. Postavy jsou nekonzistentní. Kromě sexu mezi Jakubem a Matyldou je láska tak veliká, že ji tchýně dokáže zfouknout jako svíčku pár větami a činy. Matylda se chová jako kráva od začátku. Na jednu stranu chce zapůsobit, na druhou chvilku po seznámení s tchýní ojíždí půl hodiny jejího milovaného syna pár metrů od ní v pokoji a vůbec jí to není blbé. Celou knihu jsem měla pocit, že se autorka zmítá mezi touhou napsat srdcervoucí román a drsnou erotiku. Bohužel za mě vznikla jakási podivná směsice, kdy vážná témata vždy pohřbily "vyboulené trenky", nebo "tyčící se chlouba." Erotické scény jedno velké EEEW, pokaždé když přišla další, prosila jsem o smilování a konec.
V celém příběhu každá postava nestíhá, nemá čas, ale vlastně nemá ani přátele a koníčky, takže možná jsou všichni jen špatní v organizaci času? Matylda dělá v IT a je v tom dobrá, ale vlastně jen chodí sem tam a nedozvěděla jsem se nic konkrétního, jako by jen měla mít originální práci, ale bez rešerše, co takové zaměstnání obnáší. Nejde mít rád ani Matyldu, ani Jakuba. Ona je naivní, až pitomá, neustále dává náboje jak tchýni, tak i ostatním. Ve vztahu má být dominantní, ale to se projevuje akorát tím, že jednou za čas chytne Jakuba za vlasy, zvrátí mu hlavu a poručí mu, ať jí mačká nebo saje prsa. Jakub by pro ni pro změnu snesl modré z nebe, ale věří naprosto bezmezně matce a Matyldu až ponižuje. Dalším mínusem je, jak autorka neustále odkazuje na dědečka, jak byl skvělý, ale žádného dědečka Matyldy nám nepředstavila. Přenesla do příběhu toho svého reálného, ale pro čtenáře to působí zmatečně, když o něm nic blíže neví.
!!SPOILER!!
Jakub má sestru Elišku, ale protože se s ní nebaví matka, nebaví se s ní ani Jakub. Hlavně, že má ty vysoké školy, ale nezajímá se o sestru? A pak když se objeví na svatbě, obejme ji po několika letech a život jde dál bez jediného slůvka vysvětlení? Proč! Celkově autorka na posledních stránkách uhňácala kouli ze všech knižních klišé a pleskla mi ji přímo do ksichtu. Au. Perfektní zaměstnankyni Matyldu, žádanou a kvalitní vyhodí po jednom špatném otestování stránek. BUM! Ale hned druhý den jí Eliška nabídne práci ve své malé firmě, kde by se určitě jako IT uživila. Kromě toho se ale navíc jen tak stane spolumajitelkou. Kde by vzala na podíl firmy, když nemá peněz nazbyt, to se nedozvíme.
Na straně 16 jsem ve štafetě napsala - doufám, že Jana nezabila manžela. BUM! Ani tohoto klišé jsem nebyla ušetřena. A co víc, celou knihu čekáme na brutální tajemství, pro které by Jana zabíjela. Nakonec se dozvíme, že "jen" Jakub není synem mrtvého manžela. Je to tak závažné, že to Jana zmíní mezi řečí a celý problém se vyřeší na jednom odstavci.
Aby toho nebylo málo, tak sice Matylda bere antikoncepci, ale po rozchodu s Jakubem otěhotní. Dvojčata. BUM! Jedno dítě je totiž málo, tak pro jistotu. Naštěstí nechybí happy end, kdy si svinská tchýně uvědomí, jak je špatná a dobrovolně jde na léčení a vše se zalije sluncem. THE END.
Celkově sečteno - erotické scény se opakovaly, autorka vykrádala samu sebe. Postavy jsou dost schizofrenní a dialogy neuvěřitelné, protože jednou mluví familiárně a podruhé jako z příručky spisovné češtiny. Nevím, co si mám myslet o obálce, která je úžasná a ňuňu, ale uvnitř kniha obsahuje pár, který je nadržený jak stepní kozy a nevydrží se alespoň chvíli neocucávat, nevybuchovat v mnohonásobných společných orgasmech a nelapat po dechu. Jediné, co bylo na knize povedené, byl obraz tchýně Jany. I když i to někdy haprovalo, když šla a popřela nějakou předchozí myšlenku. Obočí mi pak odešlo na výlet, když našla v synově mikině Matyldiny použité kalhotky se vzkazem pro Jaku a ČUCHEJ a místo aby to vyhodila, stříhala to na malé kousky. Možná nějaký fetiš? Každopádně hodnotím 1,5/5* a jsem překvapena, co se vlastně může stát hitem.“... celý text
— PosPol
Za všechno může kapitán
„Těžké snažit se číst humornou knihu, která vám nepřijde vtipná... Je absurdní, ale v tom by problém nebyl. Je i zřejmé, že měla být vtipná, jen to úplně nefunguje. Částečně je to asi stářím díla (1930!), které je znát, a částečně překladem - vzhledem k tendenci autora používat často humor hrou se slovy, pro který je ostatně i vyzdvihován.
Co taky úplně nefungovalo bylo neustálé opakování větší části "humorných" zápletek v každé kapitole. Po chvíli se z toho stává magorárna bez řešení točící se v nekonečném kruhu s na hlavu postavenými scénami a ohranými vtipy (neustále se v převleku schovávající majitel hotelu, číšník se sprostým příjmením a humor ve stylu "Proč mít jednu milenku, když si můžu namluvit 5 holek stejného jména, aby na sebe nepřišly?" To je fakt příliš jednoduché a staré. V době napsání knihy to možná působilo jinak, těžko říct...). Ostatně pokud vám zápletka "vzali jsme si na potápějící lodi na sebe místo záchranných kruhů pásy cudnosti, zamkli je a ztratili klíče" přijde jako nepochopitelný nesmysl... nemá smysl to číst.
Jako naprosto ujetá divadelní hra tak čtvrtinové délky by to ale fungovalo. Tomu docela věřím.“... celý text
— maky.orel
Úskalí honu na vévodu
„Jeden z velmi klasických scénářů historických romancí. Zdlouhavý, neoriginální, dost jsem přeskakovala. Osobně mě moc nezaujaly ani hlavní postavy.“
— Zupote
Dívka, která si hrála s ohněm
„Drhý díl je dobře napsaný.Závěr je jízda.Místy se děj táhne a knize by neuškodilo pár stran ubrat........Je tam i dost přehnaností.Jdu na třetí.“
— postrach
Môj sused – zlodej Vianoc
„Zo zaciatku som bola mierne znechutena a znudena a uprimne myslela som, ze knihu nedocitam. Docitala som ju! Preco? Lebo Cole a Atlas alias Max ..... Storee a jej sestra mi k srdcu neprirastli a mala som ich chut preplasnut, ale nakoniec som si ich oblubila sice nie uplne ale oblubila“... celý text
— Ewe291
Čarodějky
„Jako člověk mi nikdy nebyla moc sympatická, ale její kniha byla jedna z nejhezčích, co jsem v poslední době četla. Zajímavý a vlastně smutný příběh jsem přečetla jedním dechem.“... celý text
— marta4697
Altruisté
„Zatím se mi nestalo, že bych četla knížku, ve které by mi lezly na nervy všechny hlavní postavy. Myslím, že znovu už po ní nesáhnu.“
— Ronny97
Řeka
„Mám ráda dobrodružné knížky a tahle se mi až na malé nesrovnalosti líbila. Krásné popisy přírody, sledovala jsem splouvání lodi na přiložené mapce a hrůzy lesního požáru jsou vykreslené opravdu dokonale. Napínavé, doporučuji!“... celý text
— micha-ella
Každý z nás byl hrdinou
„Příjemný poslech audioknihy v podání pana J. Schwarze. Příběh medika, který prošel nejen vyloděním v Normandii. Ukázka skromnosti a úcty k lidským hodnotám, které v nás čím dál více mizí... díky!“... celý text
— Tyquick2
Balada o ptácích a hadech
„Možná, že jsem si tuto knihu užila ze všech Hunger Games knih nejvíce, ale taky je pravda, že bez původní trilogie by to nešlo. Krásná studie toho, jak osud protagonistovi nabízí jednu pomocnou ruku za druhou, ale on je vždycky uchopí tím špatným způsobem. Trochu mě překvapuje, že (stejně jako Katniss) Snow vlastně není nijak zvlášť inteligentní/chytrý/moudrý?, a že ve své výchozí pozici se nachází jako nevinná oběť okolností a lidí ho obklopujících. Nikdy se ale nepovznese sám nad sebe a boy oh boy jakými rozhodnutími zpečetí osud svůj a milionů ostatních. -"In a few years, there would be a vague memory that a girl had once sung in the arena. And then that would be forgotten, too. Good-bye, Lucy Gray, we hardly knew you." (Anglicky.)“... celý text
— morienhithwen