Nejnovější komentáře

2001: Vesmírná odysea 2001: Vesmírná odysea

„Scifi klasika, která by neměla chybět v knihovně každého fanouška tohoto žánru. Příběh je poutavý, ale místy trochu zdlouhavý. V dnešní době babysteps AI autor předběhl svým pojetím dobu - klobouk dolů.“... celý text
— Palorizek85

Steward Steward

„Že jsou jednotlivé povídky zároveň poučením je sice možné, ale našinec potřebuje dostat přes hubu, aby si vůbec nějaké poučení alespoň chvíli pamatoval. Jinak by se historie tak často neopakovala. Co si osobně na této knize cením, jsou názvy některých lodí. Například Majestic – parník spuštěný na vodu 29. června 1889, který čtrnáct dnů držel Modrou stuhu za nejrychlejší přeplutí Atlantiku. Nebo Megantic. Tento parník spustili na vodu v roce 1908 a měl tonáž 14 878 BRT. V 1. světové válce na něj zaútočila německá U-ponorka. Toto se zde ovšem nedozvíte. Několik názvů je zřejmě výmyslem autora. Za mě průměr.“... celý text
— Česneksmedem

Kosti v srdci Kosti v srdci

„Kniha pro mladší čtenáře. Milá, čtivá kniha, kterou jsem zhltla za jeden den (většinu času ve vlaku). Pouze 2 věci: 1) To jako neslyšela, že přišla policie do toho domu?! Prospala celé zatýkání a probudilo ji až když ho odváděli? To si řekla policie, že půjdou po špinkách, aby nikoho nevzbudili? 2) Vážně dostal barák v hodnotě milionů dolarů jen tak pro svoji dobrou duši? To ten právník vydělával tolik, že mu ten barák po mámě byl jedno? Asi další drobné? To jako vážně? Tyhle dva body mi přišli trošku přitažené za vlasy, ale jinak, čtivá, milá, pěkný příběh. Zas další téma, které vás donutí se zamyslet. Nikdy nevíme, co druhý člověk nese na bedrech.“... celý text
— Pajulk

Krutý princ Krutý princ

„Ľudské dievča Jude sa so sestrami dostane do sveta víl, ktorý susedí so svetom ľudí. Je tam unesená po tragických udalostiach, ktoré zapríčinili úmrtie oboch jej rodičov. Ocitne sa takto na dvore víl, kde vládne pretvárka, krutosť, manipulácie a mocenské boje. Zúfalo sa snaží zapadnúť a vybojovať si svoje miesto na dvore, ale odhaľuje tajné plány, ktoré majú priviesť do záhuby celé kráľovstvo. Za mňa super fantasy, kruté a zároveň tak nejak viac uveritelné, kedže naše svety sú tam vzájomne prepojené. Dej je pomalý a opisný, ale nejakým spôsobom ma ten vibe chytil. V drvivej väčšine prípadov by som reagovala úplne inak než hlavná hrdinka, ale tento kontrast vcítenia sa do rozdielnej osobnosti bola zaujímavá výzva. Napriek tomu musím vyzdvihnúť všetky morálne šedé postavy, je to hodne príjemná zmena. To, že som mohla autorku naživo stretnúť vďaka Humbookfestu tomu dodáva úplne iný rozmer. Ďakujem Humbooku za túto možnosť.“... celý text
— Imaginárium

Interhelpo Interhelpo

„Četl jsem hned po Utopii v Leninově zahradě od Slováka Lukáše Onderčanina. Ta mne, než jsem si přečetl Interhelpo celkem uspokojila, uvádí dost dobových dokumentů, názorů „hrdinů“ i ukázek z dobového tisku. To vše bylo dobré, jen než jsem, zde, s knihou Interhelpo, měl srovnání. A z toho Utopie v Leninově zahradě, přes svůj atraktivní, až bulvární název, nevyšla dobře. Interhelpo dává mnohem lepší pohled na celou historii, tedy nejen na přípravnou fázi celého šíleného komunistického projektu, první zážitky po příchodu do zaslíbené země a počátků toho slavného budování, ale i na neslavný konec. Zde se totiž Onderčanin nějak zasekl a po výčtu dosažených „úspěchů“ následující, skutečně tragický konec celého projektu za teroru v bolševickém státě je už jen stručně popsán víceméně nic moc neříkajícím textem. Tam, kde Marek popisuje na konkrétních životních osudech nadšenců, jak draho je přišla jejich mezinárodní pomoc při "budování komunismu" je Onderčanin velice skoupý na slovo… Proto z těchto dvou knih na stejné téma dávám Interhelpu jednoznačně přednost. Kdo se chce něco o tom všem dozvědět, stačí mu přečíst Markovu knihu.“... celý text
— Arminus

Sudetenland Sudetenland

„Trvalo mně asi 80 stran, než jsem se do knihy pořádně začetl, ale potom mě příběh celkem bavil a chtěl jsem vědět, jak se vše vyvrbí a dopadne. Nicméně uspěchaný a svým způsobem useknutý závěr knihy se mi moc nelíbil, takže román nakonec hodnotím pouze třemi poctivými hvězdičkami. Osobně jsem rád, že byla drtivá většina sudetských Němců po druhé světové válce odsunuta do Německa a Rakouska (myslím samozřejmě řádný odsun, nikoliv divoké vyhánění a násilnosti na Němcích), protože v opačném případě by se u nás skutečně mohlo odehrávat něco z toho, co Kyša popsal v románu Sudetenland. Kecy příslušníků Sudetenlandsmannschaftu a jeho českých příznivců, zejména v devadesátých letech 20. století, mně osobně docela stačily.“... celý text
— Kakho-Oto

Utopie v Leninově zahradě: Československá komuna Interhelpo Utopie v Leninově zahradě: Československá komuna Interhelpo

„Kniha podle anotace více slibovala než nakonec poskytla. Zvláště, když jsem si hned poté přečetl knihu českého autora Jaromíra Marka Interhelpo. Celou historii komunistického šílenství s vysláním dobrovolníků pomáhat „budovat komunismus“ popisuje v počátcích autor ještě celkem dobře, s dostatkem odvolávek na dobové dokumenty i uvedením názorů stoupenců i odpůrců celého projektu. Včetně popisu některých (dosti pochybných) komunistických individuí, které se v tom angažovaly. Mnohem horší je to při líčení historie už v zemi zaslíbené. Málo dokumentů? I dnes nějaký strach či nechuť autora se zabývat těmi nejhoršími stránkami celé historie? Proč to pak sepisoval? Zcela totiž chybí informace, jak družstvo mohlo hospodařit ve stále více se utahujícím „sovětském“ hospodářském systému (dodavatelsko-odběratelské vztahy, politický nátlak na personální obsazení funkcí atd.), místo toho je zde jen jakýsi výčet „úspěchů“ družstva – skoro jako do Rudého práva. O politickém stalinistickém teroru je první zmínka na str.385 a nějaké další nformace o Velkém teroru jsou snad ve dvou následujících kapitolách, na celkem asi 20 stránkách z více než 400. Přesto, že tato „epizoda“ zabírá vlastně polovinu celé doby existence experimentu, a doplatilo na ni svými životy několik set Čechů a Slováků, žijících v SSSR, včetně mnohých českých a slovenských nadšených budovatelé komunismu. V tom je kniha Jaromíra Marka na stejné téma nejen mnohem zajímavější, ale hlavně objektivnější a kompletnější. To, co Onderčanin pomíjí, možná zamlčuje, je u Marka celkem slušně popsáno.“... celý text
— Arminus

Odvrácená tvář lásky Odvrácená tvář lásky

„Moje první kniha od Hooverové. Název děsný. Červená knihovna hadr..., takže jsem se toho dosti děsila. Ale kamarádka mi ji doporučila, prý že "dost letí mezi matkama"... No, už vím proč. Je to takové odpočinkové. Hodně. Děj odsejpá. Dost. Neřeší se tam děti, plíny, krmení apod. Sex? Jasná věc. V dnešní době je podle mě um sexuální scény dobře napsat. Často se totiž autoři ženou do extrémů až sadismu, jen aby to přilákalo čtenáře. Tady se to povedlo na výbornou. Čtivá oddechovka, hlavní zápletka i její rozuzlení taky velmi sympatické. Postavy by mohly být drobátko lépe napsané... ale jako... detail. Pro někoho, kdo chce u čtení vypnout kolotoč vlastních starostí - ideální volba. Takže.. červená knihovna to asi je. Ale teda dost vkusná a vůbec ne tupá. ;)“... celý text
— Maguša

Vražedná naděje Vražedná naděje

„Zase jízda! Rychločtivé, napínavé s exkluzivním koncem.“
— lucakuca

Soukromá vichřice Soukromá vichřice

„Knihu jsem si zopakoval po nějakých více než 50 letech. Koupil jsem si totiž, do sbírky knih ilustrátora, v antikvariátu vydání s Rittsteinovými ilustracemi. To samo (ty ilustrace) je ovšem vlastně podvod (který šíří i Databáze) a na který jsem naletěl, neboť celé „ilustrace“ představuje barevný výřez z jednoho Rittsteinova obrazu na obálce a jedna malá kresba na frontispisu. A je „ilustrováno“… Když už jsem ale knihu držel v ruce, tak jsem si ji znovu přečetl. A lze říci, že určitou aktuálnost neztratila ani dnes. V době, kdy na sociálních sítích, ale dokonce i v některých tiskovinách (včetně knih „historiků“!) a v projevech některých „politiků“ slyšíme či čteme, jak tehdy, za vlády komunistů, nebylo všechno špatné, ba dokonce bylo líp (než dnes). Vyráběly se kvalitní výrobky, byli jsme „soběstační“ a nezadlužení (jako stát) a „lidi měli k sobě blíž“. Na všechny tyhle žvásty je v románu odpověď – a ne napsaná nějakým dnešním „provládním pisálkem“ (častá dnešní reakce na odmítání lži, jak bylo líp), ale autentické svědectví toho, kdo to tehdy prožíval a popsal, co viděl kolem sebe. V druhé polovině šedesátých let už nemohl ani psát jinak – doba blábolů o „novém, socialistickém člověku“ a úspěších budování už skončila, to by ani tehdy už nikdo nečetl a snad ani nevydal. Takže si tu počteme o všudypřítomné zlodějně, o podvodech s kvalitou výroby a s plněním plánu, o frontách na všechno i o těch mezilidských vztazích mezi kolegy. O celkové ubohosti života za socialismu… Počínaje skvělým výběrem v závodní jídelně, přes zlodějny zaměstnanců na pracovišti (citát: „...nějaká kradlářka zdekovala funglnovej jutovej pytel, tobě je jedno ty svině, že sháníme pytle po celý republice a nejsou…“), zlodějnu samotného mistra, podvádějícího navíc – s vědomím nadřízených - při plnění plánu („...v pondělí z toho“ – samotným mistrem ukradeného materiálu ze skladu - „bude černá šarže za tu havarovanou 583, splněnou zatím jen tužkou…“) až po „… tady stojí fronta na diabetický párky, ale kolem zrovna vezou citrony, však my je přece jednou dostanem … šťastná pobíhala od fronty k frontě…“. Štěstí za socialismu, kdy bylo líp… To nepsal žádný disident, ostatně Páral byl i režimem nejen trpěný, ale i uznávaný spisovatel a jako takový jistě nepsal pro vydání v zahraničí ani pro samizdat. O politice jako takové, metodách zasahování do všech oblastí života občanů, jsou tam jen nepatrné zmínky, politiku zde ovšem nejlépe popíší její důsledky na každodenní život lidí. Bohužel, ti, na které dnes míří drzá lež o tom, jak "bylo líp", stejně nečtou. A jestli román něco řekne mladým, co to sami nezažili, jestli po něm vůbec sáhnou, nevím. Pro mne to bylo připomenutí toho celkového hnusu tehdejšího života (živoření) ve zdařilé knize.“... celý text
— Arminus

Koruna z kostí a zlata Koruna z kostí a zlata

„Myslela jsem si, že už mě v této serii nemůže nic překvapit. Ooo nemohla jsem se mýlit víc. Opět jsem nadšená. Baví mě vývoj událostí a vše co vychází na povrch. Ať už co se týče početí a schopností Poppy. Tak i toho co vychází na povrch ohledně Casovi rodiny. Moc se mi líbí jak je Poppy díl od dílu sebevědomějši a průbojnějši. Co bych vynechala a občas je toho tam až moc, jsou erotické scény. Taky je, ale pravda, že to knize dodává šťávu navíc :-) Těším se na další díl a válku dvou královen.“... celý text
— lenka5798

Dvanáctá karta Dvanáctá karta

„Skvělé pokračování s Lincolnem Rhymem. Moje obavy na odkaz do minulosti sa nenaplnily, naopak. Bylo to skvěle napsané, čtivé a zajímavá zápletka srozumitelně vysvětlena na konci. Opět 5 hvězdiček.“... celý text
— olivie303

An(n)a. An(n)a.

„Tohle bylo hodně silné čtení.“
— Clairka

Rozruchy Bohumila Konečného-Bimby Rozruchy Bohumila Konečného-Bimby

„Bohumil Konečný-Bimba byl vynikající kreslíř a ilustrátor, který měl velkou smůlu na dobu svého života a působení (ovšem jako mnozí jiní v tomto státě), počínaje studiem na malíře za německého protektorátu. Takže po něm zbyly, po všelijakých časopisech roztroušené obrázky (po roce 1948 navíc ilustrující často slaboduché „povídky“), reklamní plakáty pro Baťu a později na socialismus a jen pár skutečně dobrodružných knih. A titulní stránky sešitů Rozruch, které se ovšem dnes těžko kompletují. Proto je velice záslužný ediční počin, vydat jejich reprodukce v jedné knize (reprodukováno, na celostránkových obrázcích, téměř 80 obálek). I když kvalita tisku není zrovna špičková, přesto je to velice pěkná kniha. Je uvedena krátkou studií o kovbojkách a „rodokapsech“ vůbec. Zde je zajímavé si uvědomit, že komunističtí zločinci, bojující proti „brakové“ literatuře (vydáváním sebraných spisů Lenina a podobných géniů) potřebovali, ve svém ideovém boji (zaměřeném jako vždy na hloupější část populace) pro jednoduchost pojmenovat jednoho nepřítele a to padlo na časopis Rodokaps. To byl ďábel, reprezentující vše nenáviděné, západní, americké, kovbojky. Co na tom, že „kovbojek“ mnohem více (byl to svého času stejně populární literární žánr jako dnes „thrilery“) vyšlo u různých nakladatelů v knižní podobě, že byly i jiné časopisecké edice (právě Rozruch) a že v těch Rodokapsech představovaly „kovbojky“ menší část edice, neboť zde vycházely detektivky, tehdy také populární „letecké“ romány ale třeba i díla i komunistickou cenzurou povolených světových klasiků dobrodružného žánru. Hlupci dostali jmenovitě „nepřítele“, kterému bylo možné spílat a propaganda režimu jela (připomenuta je zde i protikovbojkovská socialistická kovbojka Smrt v sedle). Boj s „literárním brakem“ byl ovšem jen součástí komplexního ideového boje proti „Západu“, který vedli už čeští fašisté za „druhé“ republiky, a který byl samozřejmě veden i za německého protektorátu, takže komunisti na to jen navázali po roce 1948. Ideový boj motivovaný zásadní nenávistí k Západu, kterou ostatně od „vlastenců“ dezolátního druhu slyšíme dodnes (opravdu dodnes, podobně jak od českých fašistů za druhé republiky, možno slyšet o potřebě boje s „obdivovateli Západu“…). Knihu vydal jakýsi NKPDL – Nezávislý klub přátel dobrodružné literatury. I nečlen, ale zato „přítel“ dobrodružné literatury a jejích ilustrací od výborných ilustrátorů jako byl i Bimba, z knihy musí mít radost.“... celý text
— Arminus

Cukrárna v Paříži Cukrárna v Paříži

„Po knize jsem sáhla po těžším čtení - s jistotou, že si u knihy z této série odpočinu, a také jsem dostala, co jsem chtěla - romantické, víceméně klišoidní, ale příjemné čtení. Jedinou větší "chybou" je, že popis všech těch cukrářských dobrot je prostě tak dokonalý, že určitě nějaké to kilo už jen tím čtením přiberete.“... celý text
— Nelly

Hospodářský řád v nové Evropě Hospodářský řád v nové Evropě

„„Války jsou podle Friedricha Nietzscheho velikými učiteli základních filosofických nauk, v jejichž jménu se vede boj o nové utváření světa. (…) My jsme (...) už vytvořili velmi reálný nový svět.“ Přednáška ředitele Říšské banky o nacistické ekonomické doktríně a jejích proměnách v důsledku přechodu na válečné hospodářství. Ideál autarkie, který byl reakcí na první světovou válku a Versaillský diktát (vznik malých států s hospodářským protekcionismem), u Funka nahrazuje představa nové, jednotné Evropy jako integrovaného hospodářského prostoru. Jeho členové mají být rovnoprávnými partnery, „nemá se znásilňovat hospodářsky slabší, ani uplatňovat snaha o světovládu“. Občas to zní nehezky eurounijně, ale hospodářská integrace u Funka nemá být kulturní nivelizací. Celkově zajímavý exkurs do hospodářských dějin. Funk zasazuje nacistický ekonomický model do velmi širokého kontextu, hlavně poválečné Evropy (stejně jako četní jiní pozorovatelé upozorňuje na podobnost NS ekonomiky s New Dealem), ale nejen (připomíná, že stát kontroluje devizy už u Platóna...). Historicky zajímavé jsou také citáty z Goetha a Nietzscheho o „nutnosti“ evropské integrace.“... celý text
— JulianaH.

Pod ochranou noci Pod ochranou noci

„Kdysi jsem od autorky jednu knihu četla a i tentokrát jsem byla spokojená. Čtivé a děj měl spád. Určitě si nenechám ujít i další knihy autorky. Našlo by se pár drobností, které bych si představovala jinak a konec byl docela rychlý, ale vcelku spokojenost a doporučuji.“... celý text
— princesse

O život O život

„Jules Verne zřejmě potřeboval, v rámci svého (nebo spíše Hetzelova?) projektu Podivuhodných cest, umístit jednu cestu i do Číny. Cíl splněn, bohužel, výsledek není dobrý. Velice vykonstruovaný a nepříliš zajímavý obrázek o putování Čínou někdy v roce 1872 (v textu stojí výslovně uvedeno „před 18 lety“ k datu 21.září 1860). Kniha má samozřejmě všechny rekvizity Vernových „cestopisů“: od přihlouplého sluhy hlavního hrdiny jako nositele komické složky díla až po tradičního zrádce, který se hrdinovi (jednajícímu zde vyloženě hloupě) nabídne jako „průvodce“. A styl s četnými řečnickými otázkami. Něco se čtenář dozví i o tehdejší Číně, kde po bojích s vojáky evropských mocností vznikají na území Číny ostrůvky anglických, amerických či francouzských teritorií. Sám děj je ovšem silně vykonstruovaný a nepříliš zajímavý. I ve srovnání s jiným „dobrodružstvím“ Evropanů v tehdejší Číně, jak ho líčí Karel May v Červenomodrém Metuzalémovi, o několik tříd horší. Ani ta „komická“ figurka sluhy u Verna neobstojí proti opravdu vtipné postavě Mayova Turnersticka a jeho „čínštiny“… Tato kniha není řazena mezi fantastická díla Vernova, přesto ale myslím, že tam patří, neboť jsou zde dvě skutečné fantazie: především pro rozjetí vlastního děje podstatný případ kalifornské banky, v níž má čínský hrdina uložen svůj kapitál. Silně totiž pochybuji o tom, že by ve skutečnost byl, i v tehdejší době gründerského kapitalismu, v USA možný Vernem líčený fiktivní krach banky, sloužící jen k tomu, aby její akcie, které se tím zhroutily, banka levně skoupila a „zprávu“ o bankrotu prostě vzápětí vyvrátila. Ani v USA té doby by takové jednání v podnikání, které je dnes možné praktikovat v naší republice třeba vlastníkem Agrofertu, totiž beztrestné obcházení zákonů a jednání v rozporu s dobrými mravy, nebylo možné. Druhá fantazie se týká použití tzv. Boytonova záchranného obleku. Ten skutečně existoval, sám Boyton se v něm na různých show předváděl, ovšem to, co líčí Verne (několikadenní „plavba“ v tomto obleku na otevřeném moři, pokuřování doutníčků) je fantastické neméně než plavba Nautilla. Vydání, které jsem četl, totiž v Návratu, vychází z „upraveného“ Patejdlova překladu a je skoro nečitelné. Odstavce bez nutné interpunkce, věty, jejichž význam je v přímém rozporu s dějem … Překlad je přes sto let starý, což by samo o sobě nemuselo vadit. Jenže „upravovatel(é)“, asi vynecháním nebo nahrazením zastaralých slov z něj udělal(i) někdy až nesmyslný blábol… Knihu nemohu hodnotit než jako velice průměrnou.“... celý text
— Arminus

Hra s ohněm Hra s ohněm

„Kate Shugakova a další skvěle napsaný příběh z Aljašky.“
— hanap

Okouzlený milenec Chodska Okouzlený milenec Chodska

„Příjemné čtení a vzpomínky na J. Š. Baara, ale také o starostech lidí z počátku dvacátého století. Je myslím dobré zajímavého autora i kněze připomínat. Nejspíš se už čte méně, ale jeho některé knihy jsou pořád svěží a v době naší výuky literatury byl myslím docela neprávem přehlížen ve prospěch některých jiných dobových autorů. A připomenout třeba i osudy jeho výrazného pomníku na Klenčí je také vhodné. Kolik lidí by se asi dnes sešlo, kdyby se některému spisovateli odhaloval pomník? Popularita tehdejších autorů typu Jiráska, Baara je už asi neobnovitelný fenomén.“... celý text
— adaben

Nevěsta Nevěsta

„Všechny knihy od Ali mě velmi baví. Z Nevěsty jsem ale měla trochu obavy, přece jenom klasická a fantasy romance je něco trochu jiného. Ali nezklamala bylo to zase skvělí. Přečteno za jedno odpoledne.“... celý text
— Megien

Nechoď tam! Nechoď tam!

„Na téma neobjasněné a asi už i neobjasnitelné tragédie tzv. Ďatlovovy výpravy bylo česky vydáno několik knih – „faktografických“ i románových zpracování. Toto je příjemné překvapení od české autorky. Kniha útlá, ale dobrá. Ač nejde o literaturu faktu, drží se kniha základních faktů. Na rozdíl od líčení třeba Lavayova se nezabývá třeba politickým pozadím jednotlivých hrdinů (komsomolci, komunisti, někteří velmi „přesvědčení“), spíše se zaměřuje na jejich vztahy ve skupině členů výpravy (tedy vlastně milostné pletky). Jinak popisuje podobně jako jiné knihy výpravu až pod horu smrti. Novum je zdůvodnění výpravy – pokus odhalit existenci Baby Jagy. K tomu podává kniha lingvistické vysvětlení. Lingvista nejsem, abych mohl posoudit, zda to je čirý výmysl autorky nebo zda uváděné teorie mají nějaký skutečný základ v lingvistice, působí ale věrohodně. Vyskytl se zde v komentářích názor, že Baba Jaga jako původce tragédie je silné kafe. Nechápu proč – je snad méně reálná než UFO (při našich současných znalostech), které bývá také uváděno jako původce? Nebo sibiřský sněžný muž? Vražda uprchlými vězni z gulagu nebo vojáky Sovětské armády, tragický konec díky pokusu s tajnými zbraněmi atd. jsou sice reálnější, bohužel vždy je něco, co danému vysvětlení odporuje. Takže na scénu vstupuje Baba Jaga a konec knihy je žánr horor. Celkově je kniha zajímavě napsaná a zaslouží si pozornost jak čtenářů knih o záhadách, tak hororů.“... celý text
— Arminus

Sedmilhářky Sedmilhářky

„Tady jsem udělala jednu zásadní chybu. Koukla jsem se nejdřív na seriál. Proto jsem čtení knihy dosti odkládala, abych na děj zapomněla. Jenomže pak vyšla druhá řada, takže jsem si přirozeně střihla znovu i první. Děj jsem znala i po X letech. Jako jasně, některé věci jsem upozadila, takže mě přecejen něco v knihách lehce překvapilo. Ale nic zásadního. Seriálová verze je vlastně téměř věrným ztvárněním knihy. A obojí..jak kniha tak seriál stojí za čas, který tomu věnujete. Příběh je poutavý (tak jak to Moriarty umí) a rozhodně se řadí k mým oblíbeným knihám od ní. Vynikající čtení pro toho, kdo chce vypnout hlavu a přijít na jiné myšlenky. A troufám si říct, že to platí o všech jejich knihách, které jsem měla možnost číst (takže vlastně všechny přeložené do češtiny). Liane má úžasně propracovanou psychologii postav. Už jsem někde zmiňovala, že žádná její postava není stejná. A hlavní hrdinové se vám spolehlivě umí dostat pod kůži. No.. těším se na další Moriartovské čtení :) Doporučuji.“... celý text
— Maguša

Atlas prehistorických živočichů Atlas prehistorických živočichů

„Dodnes si dobře pamatuji, jakou radost mi udělal na Vánoce 1956 dárek od rodičů, Augustova velká kniha Hlubinami pravěku s obrazovými tabulemi Zdeňka Buriana. Byl to i drahý dárek, vždyť kniha stála (pokud si pamatuji) 65 Kčs a při tátově výdělku to nebylo málo (podle přepočtu jeho tehdejší mzdy na ty dnešní by dnes stála asi 3000 Kč, za což se také antikvární exempláře dnes prodávají). Ale ty nádherné ilustrace! Bohužel, doba se posunula. Tenkrát se ještě neznal pojem „paleoart“. Kniha byla považována hlavně za knihu vědeckých rekonstrukcí . A to dnes už pro mnohé obrazy neplatí. Poslední názory, na základě nejnovějších objevů říkají, že nejen rekonstrukce mnohých dinosaurů, prvních ptáků atd. jsou zcela špatně, on není správně nakreslen ani ten karbonský prales! Navíc byly objeveny nové druhy prehistorických tvorů, o kterých tenkrát nebylo ani potuchy. Takže vědecká hodnota obrazů je pryč (dnes je to nejvýše dokument o překonaných vědeckých názorech určité doby), zbylo jen nadčasové umění Mistra Buriana, které samozřejmě nezestárne. Je ale výborné, že dnes máme umělce, Burianova následovníka a pokračovatele (hrdě se k tomu hlásí), Petra Modlitbu, který nejen že umí malovat srovnatelně s Mistrem, ale dnes může předložit i, po vědecké stránce platné, rekonstrukce pravěkého života. Samozřejmě míním dnes platné, vývoj bádání se jistě nezastaví. Kniha je krásná stejně, jako byl, před skoro 70 roky, Zavátý život. V Zavátém životě bylo 60 obrazových tabulí (barevných olejů i černobílých kvašů), zde je rekonstrukcí 40, všechny barevné oleje na kartonu. A k tomu., na protilehlé straně, menší obrázky (v počtu 120), které třeba tam, kde je to nutné, ukazují, jak se názor na rekonstrukci dotyčného tvora změnil, v čem musí být dnes namalován jinak. Nebo uvádí, alespoň na malém obrázku, nově objevená zvířata. I průvodní text je velice zajímavý a přináší informace o mnohých nejnovějších objevech v oboru paleontologie. Pro zájemce o paleontologii, pravěký život, ale i umění „paleoartu“ a obrazy Zdeňka Buriana a jeho současných následovníků kniha přímo nepostradatelná.“... celý text
— Arminus

Stíny povstávají Stíny povstávají

„Ďalšia kniha zo sveta WoW. Ako fanúšik som si nemohol nechať knihu ujsť. Kniha nebola zlá ale nejako som sa nevedel začítať. Bolo tam dosť veľa dejových liniek a postáv a niekedy som sa strácal. Pre neznalého čitateľa by bol v tom zmätok ale pre fanúšika WoWka to je OK. Podľa mňa zatiaľ najslabšia kniha zo sveta Warcraftu čo som čítal. Či to bolo autorkou ( ak sa nemýlim bola to jej prvotina z tohto sveta) alebo niečím iným? Som zvedavý na ďalšie knihy Ilidan a Pred Bouří už z pera ostrieľaných autorov.“... celý text
— Tomas20042004

Albatros: 70 let na křídlech dětské literatury Albatros: 70 let na křídlech dětské literatury

„Knihu jsem, už z nostalgie, koupil – knihy SNDK mne provázely od dětství (od roku 1950, první byla asi brožura s pěknými Bidlovými obrázky na text Majakovského Co je to zle a co je to dobře či Zvířátka u lékaře s ilustracemi Jana Černého-Klatovského) – když všechna soukromá nakladatelství byla komunisty zakázána, zrušena, ukradena a rozkradena. Nepovažoval jsem tuto knihu k jubileu nakladatelství vůbec za špatnou - než vyšla kniha na podobné téma: „Toužimský a Moravec. Příběh nakladatelství“. Nesrovnávám rozsah ani vypravení obou těchto historií – kniha o Albatrosu je samozřejmě (?) jen chudý příbuzný, ačkoliv díky komunistickému zásahu v roce 1949 má dnes Albatros delší historii, než kterou se může pochlubit vznikem starší T&M. Ke srovnání nutně vede podobný obsah obou knih: historie nakladatelství. Kniha o Albatrosu (SNDK) také chronologicky popisuje celý „příběh“ nakladatelství, ovšem už o komunistickém zločinu na knižní kultuře, který stál u samého počátku existence SNDK, o dni (nedávno výročí 75 let), kdy komunisti zákonem zlikvidovali soukromá nakladatelství (přes 300!) a odsoudili do stoupy tisíce knih, je napsáno velice málo velice nezávaznými slovy (srv. třeba s článkem Mrtvý Indián, dobrý Indián v časopise Kontexty, č.4/2018). Sama historie lidí, tvořících Albatros, je v podstatě redukována na vyjmenovávání osob ve funkcích ve vedení nakladatelství a výměny ve funkcích. Velice málo je ale o tom, jaký vliv měly všechny tyto změny vedoucích redaktorů, ředitelů atd. na chod nakladatelství, a na druh vydávaných knih, nebo proč byly tyto změny vůbec dělány. Navíc, o těchto ředitelích a šéfredaktorech, dosazovaných z (z)vůle KSČ, se čtenář dozví nejvýše, že šlo o „osobnost dobově podmíněnou“. Až komické hodnocení takových lidí jako byl Karel Nový nebo Rzounek. V době, kdy si 2 estébáci přišli do likvidovaného nakladatelství T&M pro pana Toužimského (nebyl zrovna přítomen, tak si odvedli alespoň Moravce, který přítomen byl a skončil na pár měsíců na převýchově v komunistickém koncentráku), jiní nastupovali do funkcí v nově vzniklých socialistických nakladatelstvích (jistě se známou výmluvou všech zbabělců a kariéristů „když to nevezmu já, vezme to někdo jiný a bude to ještě horší“). Možná, že někteří nebyli špatní, ale nic se nedozvíme o tom, s čím se museli potýkat, jak jim režim, cenzoři a jistě i dohled StB a podobných pák komunistického režimu „usnadňoval“ práci, co museli dělat (nebo aktivisticky vstřícně sami dělali) „nepopulárního“, kdo to nakonec odnesl atd. Prostě o takovém „běžném“ životě za vlády komunistů. Třeba hned k vydávání verneovek: v roce 1953 vydanou Cestu kolem světa jsem dostal na Vánoce. Na přebalu nepodepsaný autor (snad sám tehdejší šéfredaktor Karel Nový?) píše, že „...není dnes otázkou zda je (díla J. Verna) vydávat či nevydávat, nýbrž co vydávat…“ To „co vydávat“ jsou samozřejmě ta díla, kde je nejvíce „protikapitalistické“ kritiky… A od toho se odvíjí: kdo konkrétně třeba nařídil takovou zhovadilost, jako je „oprava“ textu J. Verna a „kooptace“ plavčíka Moka do party studentů školy na Novém Zélandu ve Dvou rocích prázdnin, aby nebyl diskriminován a dostal volební právo … Byl to překladatel Netušil z vlastní iniciativy nebo nějaký cenzor a jeho podmínka pro vydání (to „co vydávat“)? Kdo udělal ze strýčka Toma ve vydání SNDK z roku 1969 (!!, s ubohými ilustracemi politicky velice angažovaného komunisty Pelce) z věřícího křesťana ateistického černého odboráře? Tak to a věci podobné se v knize nedozvíme, ač by to bylo velice zajímavé. Stejně jako o činnosti (mnou jinak velice oblíbeného) Ondřeje Sekory, skutečného sekyrníka kultury v té době (on osobně „upozaďoval“ Zdeňka Buriana), ve funkci šéfredaktora. V knize o T&M se čtenář dočte, jak od jisté doby, znamenající začátek nesvobody i pro podnikání v oblasti kultury, tedy od německého protektorátu, byly knihy povolovány nebo také (spíše) nepovolovány a nemohly být tudíž vydány. Pamětníkovi té doby je jasné, že za vlády pracujícího lidu to po této stránce lepší rozhodně nebylo. Jestli u T&M, před válkou, za svobodných poměrů řešili (jak o tom jejich kniha píše) spory o autorská práva, sháněli licence, hledali nové autory, občas „popoháněli“ své ilustrátory, kteří včas nedodali ilustrace a řešili podobné běžné problémy vydavatele, pak po vítězství pracujícího lidu se ovšem řešily zcela jiné problémy – o kterých se čtenář knihy „Albatros: 70 let“ nedozví prakticky nic. O tom, které tituly bylo ÚV KSČ nařízeno vydat (třeba v roce 1950 titul Jsme sovětští lidé), které naopak nebyly povoleny (nebo alespoň zmínka o tom, které tituly redaktoři chtěli vydat, ale ani si raději nedovolili zažádat o schválení), o tom, co šlo dokonce do stoupy, o boji o příděl papíru (sám pamatuji z konce 60.let na článek v tisku vysvětlující, že „není možno vydat Vinnetoua v takovém nákladu, aby si ho mohl koupit každý zájemce, neboť by na to bylo třeba tolik papíru, že na ,hodnotnou jinou literaturu (asi na spisy klasiků marx-leninismu) by potom papír nezbyl“… Nic o tom, jak pak byly ty jiné, „hodnotné“, knihy ekonomicky úspěšné. Žádná zmínka o tom, jak v tiskárnách ve Vimperku v roce 1965 před Vánocemi zasahovala Veřejná bezpečnost, aby sami tiskaři nerozebrali náklad tam tištěného Vinnetoua… Při tom stále ještě žijí pamětníci, kteří by o tom všem mohli vyprávět, a bylo by to cenné svědectví. Snad jen vzpomínky redaktorky Jany Ceplové (str.88) v tom něco odhalí… Autor Jan Halada ovšem knihu pojal spíše než jako „příběh nakladatelství“ jako jakousi ilustrovanou (uznávám, že celkem velice dobře ilustrovanou) výroční zprávu (zprávu jen o „úspěších“). Je zde i seznam vydaných knih (bohužel jen) některých edic i s obrázky desek, ale rozhodně se nedá napsat, jako uvádí autoři knihy o T&M, že je zde seznam „skoro“ všech knih, vydaných nakladatelstvím. Po uvědomění si všech těchto skutečností musím celou knihu „Albatros: 70 let …“ hodnotit dnes trochu hůře, než když jsem se s ní seznámil poprvé. Příležitost zde rozhodně nebyla využita.“... celý text
— Arminus

Dálnice Dálnice

„Kniha mě zaujala už od prvních stran ... děj se odehrává v době normalizace přes sametovou revoluci (od roku 1984- 1992) ... z pohledu hlavně 3 postav Richarda, Marka a Simony (jsou tam i kapitoly Kateřiny a Hany) .... jak sobecká emigrace Renaty do Rakouska dokáže zničit život zbytku rodiny (degradace - jak v práci, tak i ve výběru školy) ... ty příběhy mě fakt dostaly ... ale nejvíc mě bavila linie Simony (která vše obstála i přes nepřízeň osudu) .... zato změna chování Marka po vojně... to se ní prostě nelíbilo.... ale jako celkový dojem a pojednání knihy bylo úžasné .... doporučuji“... celý text
— Ronnie68

S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje

„Tom je neskutečný sympaťák a já jsem ráda, že jsem zas trochu mohla nahlédnout do zákulisí natáčení Harryho Pottera. Tom Felton líčí historky jak z natáčení, tak i po něm... a jelikož nejsem úplný Zmijozel, jeho životní cestu jsem nikdy nějak extra nesledovala. Jeho zkušenost a vyrovnávání se s životem PO natáčení mě proto dosti překvapily. Jako správný Potterhead však hodnotím na 5* a pravděpodobně bych takto hodnotila, i kdybych Potterhead nebyla. Kniha je čtivá, mnohdy vtipná (britský humor je prostě TOP) a Tom Felton si rozhodně získal mé srdce. Skvělé je, že se od přečtení knihy dívám postavu Draca Malfoye ve filmech úplně jinak, když vím, co všechno za tím stálo. Doporučuji :)“... celý text
— Maguša

Šťastné a nejhrůzostrašnější: Třetí antologie štědrovečerních hororů Šťastné a nejhrůzostrašnější: Třetí antologie štědrovečerních hororů

„Jde o závěrečný svazek řady antologií štědrovečerních horrorů, ovšem překladatel Pavel Pecháček připouští, že se nemusí jít o poslední setkání s vánočními duchy a přízraky z per anglosaských autorů a autorek. Předchozí dva svazky nastavily laťku vysoko a tento poslední za nimi nezaostává. Já osobně jsem si ho zařadil jako druhý nejlepší v sérii, kdy první příčku zastává svazek druhý 'Šťastné a hrůzostrašnější'. Opět se setkáváme se spíše méně známými dílky proslulých i méně proslulých anglosaských autorů. Výjimky tvoří úvodní báseň autora U. V. Filtera a dílka velmistra horroru H. P. Lovecrafta. Přestože právě Lovecraft patří k mým nejoblíbenějším autorům, jeho báseň Hrůzný slunovrat řadím až za Filterovu Vánoční věšťbu. Můj žebříček povídek ze sbírky (od nejlepší po "nejhorší" - ovšem stále nadprůměrnou) je pak takovýto: 1. Kroky 2. Slavnost 3. Štědrý večer ve strašidelném vraku 4. Duch Jerryho Bundlera 5. Porcelánový talíř 6. Číslo popisné devadesát 7. Přízračný záblesk aneb vánoční záhada (Rozhodování o prvních čtyřech místech žebříčku pro mne nebylo jednoduché.)“... celý text
— PanPredseda

Cesta Rusů k válce Cesta Rusů k válce

„Nebylo to lehké čtení. Kolikrát jsem si říkala to snad není možné. Je to umění vést rozhovor s někým, kdo není přístupný dialogům a trvá si na své pravdě. Jedno je jisté válka brzy neskončí, a co bude potom? Jestli nějaké bude. Ukrajina bude zadlužená na x generací a vybudovat znovu vše bude stát další miliardy. Tak jako byli Němci a Němci, tak jsou Rusové a Rusové, nelze je házet do jednoho pytle, ale je zatraceně těžké vidět v nich někoho jiného než představitelé mocnosti, která vede válku. Co by se stalo, kdyby Ukrajina přenechala Donbas a Krym Rusku? No nejsem politolog a některým věcem vůbec nerozumím, ale je tu vůbec někdo, kdo tomu rozumí? Bojím se, je to blízko....“... celý text
— Kaja1